| MirkaEyrová | 
 |
(14.9.2010 18:17:45)
Maminky aspíků a autistů, prosím, máte POZITIVNÍ zkušenosti s nějakou léčebnou? Hledáme možnosti, jak pomoci najít pozitivní cestu našemu dvanáctiletému aspíkovi. Jenže... se strašně bojíme, že by extrémně přísný režim "klasické" dětské psychiny mohl syna zlomit. On asi zlomit potřebuje - oním pozitivním směrem. Jenže režim nerespektující zvláštnosti autismu by - teoreticky - mohl způsobit ještě hlubší pád synovy psychiky směrem k negativismu. Nechceme, aby si myslel, že ho nemáme rádi; a léčebna, pod niž obvodem spadáme, má režim popsaný na svém webu takovým stylem, že mně samé běhal mráz po zádech. Od někoho jsem zaslechla cosi o Opařanech, ale jejich web je zase relativně skoupý na informace o samotné léčbě (což by ovšem mohlo být příznivé znamení - že neberou na všechny děti jeden metr, ale více respektují individuální problémy???).
Díky předem. Mirka
|
| Červánek | 
|
(14.9.2010 18:24:26)
Mirko, a kdo vám doporučil léčebnu?
|
| MirkaEyrová |
|
(14.9.2010 18:30:33)
Nikdo. Naše problémy ale gradují, už oba padáme na ústa, a syn je na tom jen čím dál hůř. Zatím jen sonduju, čekáme, jestli nezabere změněná medikace (antidepresiva; stěhování synovi hodně psychicky ublížilo, ale nebyla jiná možnost, a to z více důvodů).
|
| Červánek |
|
(14.9.2010 18:31:46)
Všechny důvody chápu...také máme za sebou už jedno takové období a dalším procházíme...přesto je nutné to moc dobře zvážit...Kam jste se přestěhovali?
|
|
| Pawlla |
|
(14.9.2010 18:35:21)
Mirko,stěhování mu ublížilo a myslíš,že další změna prostředí mu pomůže?Nebo,co konkrétně myslíš mu to přinese?
|
| Červánek |
|
(14.9.2010 18:40:44)
Pawlo, předpokládám, že už jsou tak na dně, že neočekávají vůbec nic...čirý počin zoufalství...Kdo to nezažije, nepochopí - a to nemyslím ve zlém. Nikdy jsem nepředpokládala, že svoji dceru někdy předám kamkoliv "jinam"...a přesto jsem tehdy souhlasila s pobytem na psychiatrii...Ten první nepřinesl nic mimořádného. Jen pochopila, že se to jednoduše může stát...a já si po letech 6týdnů odpočinula...
|
|
| MirkaEyrová |
|
(14.9.2010 18:42:33)
Pawwlo, chtělo by to nějaký jako "náraz na dno", od kterého by se odrazil a začal žít pozitivněji. Víc si vážit toho, co má, chápat, že mu všechno jaksi nemůže přiletět až pod nos, že když člověk něco chce, musí pro to taky něco dělat... Zvrtali jsme výchovu AUTISTY. Protože jsme byli deset let přesvědčováni, že máme ZDRAVÉ DÍTĚ  .
|
| Pawlla |
|
(14.9.2010 18:46:40)
Mirko,vy jste nic nezvrtali.Dělali jste co jste mohli a i když se to teď nezdá,jednou se to vrátí.
|
| Červánek |
|
(14.9.2010 18:49:33)
Pawlo, ale do toho "jednou" musí také ve zdraví "dožít"...Když se Mirka nebo manžel sesype, nikomu a ničemu to nepomůže...
|
|
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(14.9.2010 18:26:47)
Mirko,samozřejmě neznám Tvého syna ani rodinnou situaci,ale obecně si myslím,že to pro autisty a AS není vhodné.V čem je tak problémový,že ho doma nezvládnete?
|
| MirkaEyrová |
|
(14.9.2010 18:38:50)
Má tendence utéci z nového domova, v záchvatech háže věcmi, rozbíjí (např. postel), vyhrožuje, má sebevražedné tendence, odmítá jakékoliv povinnosti, často je na tom tak, že nejde do školy (což není nové s přestěhováním, jen horší)... A já už jsem zralá na další relax na psychině, a odpadá i pomoc obou babiček, protože moji mamku (ke které jsme se přestěhovali) syn jen těžko snáší (je extrémně autoritativní), nechodí za ní, a ani nechodí ven (jeden z důvodů, proč jsme se stěhovali do domku se zahradou - aby vybil agresi lítáním po venku nebo prací "kolem baráku"). A protože to vypadá právě takto, musíme druhou babičku žádat o hlídání pouze velmi sporadicky...
|
| Červánek |
|
(14.9.2010 18:43:04)
A z kterého jste kraje? Nemá doporučení specialista, ke kterému chodíte? My máme jedinou zkušenost tady:
http://www.ftn.cz/pacientum-a-verejnosti/oddeleni-a-kliniky/detska-psychiatrie/
první pobyt k ničemu - závěr naprosto šílený...druhý pobyt byl dost smysluplný a velice jsem ocenila maximální spolupráci ošetřujícího lékaře. Fungovalo to přesně tak, jak bych si představovala...Ale je to Pha a je to na 6týdnů.
A je to údajně to nejlepší, co Praha nabízí.
|
|
| Pawlla |
|
(14.9.2010 18:44:52)
To musí být těžké,chápu.Nicméně stojím si za tím,že léčebna mu nepomůže,naopak může uškodit.Bombarduj odborníky,ke kterým chodíte,chtěj terapii,změnu medikace,prostě ať něco dělají.Znám osobně jeden případ,kdy autista skončil v léčebně,i když na chvíli,vztah s matkou to dost poznamenalo.Kromě toho pracuju v ústavu pro mentálně postižené a z vlastní zkušenosti,Ti můžu říct,že autisté ze všech postižení nejhůř snášejí ústavní péči.U svého syna si to ani nezkouším představit.
|
| Červánek |
|
(14.9.2010 18:47:25)
Pawlo, pravda je, že já jsem si to také nikdy nedokázala představit...ale tam potom už šlo o to, že buď se sesypu já a tím pádem přijde rodina na čas o mámu nebo jednoduše dostanu možnost si oddychnout a dcera čas na přemýšlení...
A je pravda, že nemá autistickou diagnosu..
|
| Pawlla |
|
(14.9.2010 18:51:59)
Červánku,ale právě to autistické myšlení tohle nepobere a může se stát,že rodina si sice oddechne,ale vrátí se jim dítě ještě v horším stavu.
|
| Pawlla |
|
(14.9.2010 18:53:05)
Ale samozřejmě nebudu nikoho přesvěčovat,můžu jen napsat své zkušenosti,nic víc.
|
|
| Červánek |
|
(14.9.2010 18:54:31)
Uznávám, že o autismu toho vím pramálo - setkávám se s nimi pouze sem tam. Na druhou stranu vím, že co autík, to zcela jedinečná INDIVIDUALITA...tzn. že dopředu nelze říci, jak tu situaci zvládne...
Nechci vypadat, že jsem a priori zastánce léčeben...ale tuším, v jakém stavu se nacházejí rodiče...a také vím, že je to možná otázka dnů, kdy se sesypou rodiče...
|
| Pawlla |
|
(14.9.2010 18:59:54)
Červánku a o to jde,každý z nich je individualita,má svoje zvyky,ritualy,jsou závislí na známém prostředí.Myslím,že je naivní si myslet,že tohle se bude v léčebně respektovat.Sama Mirka to tu psala,mají pevný řád,jinak to ani v takovém zařízení není možné.Jako autista je každý jiný,ale upřímně si nedovedu představit,že by to některému vyhovovalo a AS už vůbec ne.
|
| sally | 
|
(14.9.2010 19:21:05)
Mirko,
zdravím po delší době... takže máte "diagnozu"... já právě taky envím, jestli odsun do léčebny pomůže - u nás je to tak, že doma je syn právě v pohodě (v podstatě se doma jako auti- neprojevuje), v cizím prostředí je mnohem horší. Navíc je na mě hodně upnutý, takže pro něj by léčebna byla určitě děsná darda. Ale - jak píšu - u nás je domov to místo, kde je v pohodě a nemáme problém, nepadám na hubu, vím že doma to zvládáme bez větších problémů.
Možná bych ještě zvážila nějakou jinou cestu - nepomohl by synovi asistent do školy? Pokud by syn pak měl "vztah" s asistentem, tak by se třeba ulevilo i vám - a nebo možná by šel asistent zaměstnat i třeba občas na víkend, že by vám někdo pomohl?
Určitě bych zkoumala tu medikaci - když půjdeš pár stránek zpět tak se o tom tady holky baví - i o konkrétních možnostech jiné medikace (pomalé uvolňovaní) atd. - tak si pročti ještě tohle.
Tvůj syn je teď v pubertě, viď? To je hrozně těžké období pro všechny... co jsem četla, tak tady u nás právě v tomhle období (2. stupeň ZŠ) často auti děti končí ve speciálních školách - a pak třeba na 3. stupeň jsou často schopny nastoupit zase do běžné školy - prostě tohle období je fakt fest KRIZE.
|
|
|
|
|
| MirkaEyrová |
|
(14.9.2010 20:19:38)
Jeno, teď už ne, dnes manžel předával panelákový byt nové majitelce. To fakt nešlo, Luboš řádil čím dál víc, a já si troufám tvrdit, že jsme asi byli dost na obtíž. Školu zatím neměníme, ale z vesničky, kde teď jsme, je spojení přes pce, plus dokonce i jedno přímé, jenže jen při čtyřech vyuč. hodinách (na 2. stupni téměř nereálné).
Musím se omluvit, že jsem se dlouho neozývala, my jsme zároveň procházeli krizí i jako rodina - já celou dobu měla za to, že MM je se synovou dg. srovnaný, a on si to ve skutečnosti odbyl až právě přes letošní zimu . A do loňského podzimku jsem vlastně já jediná z celé rodiny měla strach (tušení? obavy?), že zvládnout Luboše nebude taková brnkačka, jak si všichni mí blízcí mysleli (vč. MM). A jak tak už mám své vlastní sebevědomí nezřídka až někde na nule, tak jsem se v tom strachu plácala sama, a ať jsem dělala nebo nedělala cokoliv, měla jsem kolikrát pocit, že je to absolutně k ničemu . A byl ještě jeden důvod (nebudu zveřejňovat), díky němuž jsem i přes vlastní úspěchy (osobnostní zrání) i přes vyjasnění rodinných vztahů dostávala sama depku ještě většího kalibru než jsem kdy dosud měla. Nuže, zcela vyčerpána bojem na několika frontách teď stojím před faktem, že syn stejně svou negativitu a agresi nevyběhá venku, a když už je doma, je s ním prostě k nevydržení. (Váží 60 kg, jen pro ilustraci.)
|
|
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(14.9.2010 18:28:35)
A taky si myslím,že nejde o to je zlomit a oni se ani většinou nedají,spíš se zatvrdí.
|
|
| Jedůfka / 99,00 | 
|
(14.9.2010 19:58:35)
Mirko, naprosto chápu vaše problémy. Mám dvě problémové děti, z toho jeden je AS. Opravdu si dovedu představit, čím procházíte, já už na dně taky byla. Na všechny psychické problémy u našich dětí zatím nejvíc zabrala homeopatie. Léčebnu bych považovala opravdu za poslední možné řešení, a to ještě v momentě, kdybych byla přesvědčená, že dítěti ještě víc neublíží a ještě víc ho nerozhodí, takovej ústav by byl ale opravdu zázrak.
|
| Lisa | •
|
(14.9.2010 20:33:54)
Mirko, já tě chápu...ono to zní sice divně, ale někdy těžko rozpoznat, co je ještě diagnoza a co pod ní už nespadá. Vím, že jsi tady občas psávala vaše těžkonosti...no ono je možné, že si syn na vás jen spoustu věcí "vybíjí".
Všechno vyžaduje snahu a ochotu spolupracovat. Ono u vašeho syna se asi neštastně sešla diagnoza s povahou.
Tím, že "dopadne na ústa" v dobrém slova smyslu mu možná opravdu pomůžete. I on by měl mít přece jakés takés hranice.
|
| Blanče | 
|
(14.9.2010 20:45:46)
Já neporadím, snad jen zkusit rychle sehnat vhodného asistenta - chlapa. Ale ráda tě "vidím" - i když se neznáme, ráda jsem tě vždy četla a budu držet co mám, aby se situace alespoň trochu srovnala.
|
|
| MirkaEyrová |
|
(14.9.2010 20:54:07)
No právě. V jistém smyslu byl syn i rozmazlován - právě proto, že jsme netušili, že má danou dg. Já sama totiž trpěla tím, že jsem měla na svou citlivou povahu příliš přísnou výchovu, takže jsem rozhodně neměla v úmyslu předávat důsledky autoritativní výchovy další generaci. A manžel je vůbec rozmazlovací typ, a to jsem zas od odborníků slýchala "nechte to víc na manželovi, vy jste moc úzkostná" .--- Takže dnes se s tím perem, jak to jde, a synovo chování mi(nám?) mimoděk připomíná - tohle je moje vina, v tomhle má prsty manželova povolnost, tohle je důsledek výchovy mé mamky (která mi v telecích letech ještě vytýkala nedostatek sebevědomí  ), na tomhle se podepsala ta a ta "odbornice"...
A kdo to odnese? Dítě, kdysi ještě docela veselé, nevinné, občas trochu "nedoslýchavé", inteligentní - a to natolik, že jsem si jednu chvíli fakt myslela, že máme doma budoucího génia ...
|
| Pawlla |
|
(14.9.2010 20:55:38)
Mirko a kdy přišel ten zlom?
|
| MirkaEyrová |
|
(14.9.2010 21:33:00)
Nenápadně, plíživě. Začalo to ve třetí třídě: změna třídní učitelky + střídání asi pěti nebo šesti učitelů + angličtina (se kterou se do té doby nesetkal) + vyjmutí krčních mandlí (pobyt v nemocnici s ním jsem si prosadila, ale na JIPce tu první noc MUSEL být sám /do tzv. usnutí jsem s ním směla být, ale když ke druhé usnul a já odešla, on se téměř vzápětí probudil a už pak neusnul  /; další dny se mnou chodil i na záchod, jak z toho byl vyděšený). V té době jsme syna vozili do školy do 10 km vzdáleného města (vlakem + MHD nebo autem), vracel se domů kolem páté nebo šesté večer, měl problémy s usínáním (mezi 22.00 a 23.00) a poté samozřejmě i se vstáváním (vlak odjížděl před sedmou). Dětská mudra nám vytýkala jak to, že jsme ho dali do jiné školy než místní, tak to, že odpoledne neběhá po venku. Takže jsme se rozhodli přestěhovat "za školou" - a stěhování připadlo právě na zimu po mandlích... Dneska už je mi jasné, že když po novém roce začal být bezdůvodně plačtivý (byl plačtivý i dřív, ale nyní mnohem víc), že to vlastně byla deprese - jenže to jsme netušili: u devítiletého děcka deprese?!? Mezitím (možná i ještě před celou třetí třídou) jsem tady četla i ten článek Nevychovanec? Aspík!, a kdo sem chodí dýl, možná si vzpomene, že už tehdy jsem uvažovala, jestli není Luboš AS. Ale... říkala jsem si, to je blbost, to určitě není ono, a přece nebudu zbytečně otravovat doktory někde až v Praze. Selhala jsem. Věděli bychom to dřív, dřív bychom mohli začít jinak... snad... V létě jsem své podezření oprášila znovu, poté, co úplně typicky autisticky reagoval na změnu v jeho "plánech", objevila Dobromysl, objednali jsme se do Aply v Praze... Nejhorší mělo přijít. Nástup do školy po zimních prázdninách ve čtvrté třídě. Afektivní záchvaty, rozhazování věcí, bouchání do zdi (panelák, dávno po večerce)...
Vložka pro Jenu: ano, i autista (možná) může vědět, že když něco rozhází, že to má po sobě srovnat; jenže my měli v synově útlém dětství plnou hlavu toho, že neumí vázat tkaničky, že je pomalý, že jednu věc opakuju čtyřikrát denně měsíce i roky a on se dopouští stále toho samého... a protože přece šlo o ZDRAVÉ dítě, říkala jsem si - buď k tomu jednou sám dozraje, nebo bude holt typickej chlap - bordelář  . Dělat pořádek v čemkoliv je pro syna jedna z nejtěžších věcí. Chvíli se nám dařilo prosadit aspoň to, že nebude zábava, dokud se ten nepořádek po záchvatu nepoklidí (musel aspoň symbolicky pomáhat nebo ASPOŇ přihlížet); ale to trvalo jen pár dní, než "zjistil", že ho vlastně nemáme rádi a že nechce žít a začal se vrhat na okna (2. patro).
Musím končit. Dík za reakce, projdu si tipy.
Jeno, Tobě zvlášť díky za nabídku možnosti výroby kartiček, byť s velkým zpožděním. V podstatě jsem tehdy prozačátek jen sondovala možnosti. A jsem plachá, stydím se za svůj vzhled, mám problémy navazovat kontakty, takže vlastně raději kecám přes net než naživo... Typickej aspík . Omlouvám se  .
|
| Pawlla |
|
(14.9.2010 21:43:56)
Mirko,přečetla jsem si Tvůj příspěvek pozorně a klobouk dolů.Nemyslím si,že jste udělali nějakou zásadní chybu.Tyhle úzkostné stavy co u syna popisuješ měl můj syn taky,jednu dobu nechtěl ani vycházet ven,bál se všeho a všech.Nevím jakou má Tvůj syn medikaci,ale na tohle nám pomohl Risperidon,úzkosti zmizely,je pravda,že deprasivní a plačtivý bývá stále.naštěstí nikdy nešel do agrese,při tlaku má spíš sklon k sebepoškozování,někdo se,ale brání agresí.To by se,ale taky dalo zmírnit nebo vymýtit medikací.Bohužel,když příjdou takhle vážné problémy,člověk se tomu nevyhne.já jsem dlouho léky odmítala,ale nakonec jsem si řekla,že je lepší žít kvalitní život s léky,než být vystrašená hromádka neštěstí.Sama píšeš,jak je syn na Tebe fixovaný,zkus to ještě promyslet s tou léčebnou.Budu na Tebe i Tvého syna myslet.Přeju správné rozhodnutí. 
|
|
| Vokounka | 
|
(14.9.2010 22:37:59)
Mirko, váš příběh mne také hodně vzal. Tolik něšťastných událostí se nakumulovalo a propletlo..je mi moc líto Tvého synka a Tebe.
Ale nic si nevyčítej.Vždy jsi dělala to nejlepší, co jsi uměla. Za to, žes něco nevěděla, přece nemůžeš.
Z Tvého příspěvku cítím, jak hodně syna miluješ,jsi empatická, udělala bys první poslední pro něj.
Bohužel neumím pomoci, ale moc držím palce, abyste svou cestu našli.
|
|
|
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(14.9.2010 20:59:04)
Mirko, hlavně si nic nevyčítej. Člověk se vždy snaží dělat to nejlepší, co umí. U vás se do toho navíc opravdu přidala asi i puberta, to je pak teprv síla. Je toho na jednoho člověka moc. Znám to moc dobře. Nejhorší je, že ti žádný odborník nepomůže (teda já se s žádným takovým nesetkala), cestu ven z toho musí najít každý sám. Zkoušeli jste nějakou alternativní léčbu?
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(14.9.2010 21:00:31)
Kde syna diagnostikovali? Tam vám nedokážou poradit?
|
|
|
| Petra+2 | 
|
(14.9.2010 21:02:22)
Mirko, a kolik je synovi? Změna nastala se stěhováním? Co mu vadí? Škola? Neubližuje mu tam někdo? Třeba kvůli té váze? Tyhle děti bývají často obětí šikany, pak doma vyšilujou. Určitě bych změnila AD, ty občas mají jako nežádoucí účinek sebevražedné sklony...
Jinak já osobně bych svého aspíka do léčebny nedala, má fóbii z doktorů, nesnáší cizí prostředí, cizí lidi, má separační úzkost a jiné úzkosti, to by bylo určitě horší než lepší.
Ale ty jsi chtěla poradit s léčebnou, s tím nemám zkušenost
|
| Petra+2 |
|
(14.9.2010 21:04:25)
Jak píše Míša, taky bereme homeopatika Cuprum metallicum 9CH 2x denně 5 kuliček, zkusit to můžeš, za to nic nedáš... Ty jsou na "posedlou stránku osobnosti" a pak máme ještě jedny konstituční, ty bude mít každý jiný podle svého typu.
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(14.9.2010 21:20:25)
Syn AS bral jen konstituční homeo a neuvěřitelně pomohly. Dostal se do stavu, kdy je schopen samostatně fungovat, což před pár lety bylo naprosto nepředstavitelné. Mladší syn má úplně jiný problém, který nejde shrnout do žádné diagnózy, jakási dědičná zátěž zřejmě a bez homeo léků bychom už byli v ústavech nejspíš oba.
|
| LIsa | •
|
(14.9.2010 22:36:57)
Víš Mirko...někdy mi přijde, že člověk dostane /tedy asi ne každý/ ausgerechnet takové dítě, které má v sobě něco - povahové rysy nebo tak, že v komunikaci jsou problémy
Vyvoleným se dostává dětí, co jsou na stejné vlně s rodičem, to je pak paráda.
Hele, já měla taky autoritativní výchovu v dětství, taky kdysi citlivka...a strašně jsem se vždycky chtěla zavděčit...až tak, že mi to v mnoha věcech zůstalo dodneška jakoby podvědomě...a bohužel jsem měla kolem sebe ale takové lidi v rodině, co byli povahově a zájmovými sklony úplně někde jinde, takže mě dost potlačovali...ten duševní boj, když jsi nějak vnitřně nastavená a chceš vyhovět v zájmu souladu, ale je to v podstatě proti tvým vlastním zájmům, je to potlačení tvé osobnosti....
no a pointa? dostala jsem dceru, která je mi ve spoustě věcí podobná, ale lišíme se v tom, že ona je absolutní salámista, přijde mi, že jí je nějaké "zavděčování se" naprosto cizí...takže odmala s ní dost neuvěřitelně zápasím, protože se "zabejčí" a nejde s ní hnout...je to i na úkor rychlosti jejího vývoje...protože ona se věci učí až tehdy, kdy vnitřně uzná, že se je učit chce...a to samé příkazy od autorit - jakoby jí musíš postrčit, ale pak nechat aby se rozhodla sama, že to opravdu chce udělat...dneska už i uklidí hračky, obleče se, ale ještě na jaře vztekání, vzdor, naprosto nesmyslný
A já jsem povaha netrpělivá a takové "nekooperativní dítě" mě dost točí.
Chci tím říct, že když se nad tím zamyslím rozumem, možná právě tam, kde je slabé místo člověka, tak takové dostane dítě...jako jistou "zkoušku". Nebo - v horším případě - jako jistou karmu.
Tak, jak ty píšeš o tom svém slabém seběvědomí, že ses bála, abys synovi nedávala autoritativní výchovu, když ta tě ničila...a vidíš, právě on jí asi víc potřeboval.
Asi moc filozofuju, ale někdy mi přijde, že osoby v rodině se fakt "nesejdou náhodou", že v tom musí být nějaký účel, smysl.
Kdybych chtěla být pesimista, tak se ale na druhé straně říkávalo, že za hříchy otců se platí až do třetí generace - možná to bylo myšleno i takhle, že synové si nemůžou pomoct /nebo dcery/, ale zase tak, jak byli vytvarováni rodiči, tak v dobré víře zase "poblbají" výchovu svých dětí...s nejlepším svědomím...prostě jak kdyby to byl osud
A pokud existuje nějaká škola života, možná, že ty se máš na synovi naučit, jak se sebou nenechat vláčet...první školitel byla možná matka, ale v dětství jsi nebyla schopná jí čelit, tak se tvoje problémy vlečou dál, dneska s tebou vláčí - nejspíš nadmíru než je nutné tvůj syn.
Možná právě u něj se máš naučit vytyčit hranice vlastní osobnosti.
Možná ty podobné facky od života, které člověk dostává na nezpracované téma jsou pořád o tom jednom...a dokud se k nim nepostaví jinak, dokud to nějak nedokáže, i když je to sebetěžší, tak se mu budou pořád vracet.
To jen tak trochu slova útěchy trochu z jiného konce. Držím palce, at najdete nějakou cestu.
|
|
|
| Pavel65 |
|
(16.9.2010 9:39:04)
Ahoj. Rád bych se zeptal na nějaké informace k těm homeopatikům a jejich užívání při autismu. Pokud to díky vašim zkušenostem budete vědět. Zajímalo by mne, jestli se při jejich užívání musí přestat užívat antidepresiva a nebo se užívá oboje společně. Pak bych chtěl vědět, jak rychle se projeví účinek - jestli to je několik týdnů jako u AD nebo je to rychlejší. A pak by mne ještě zajímalo, kolik to stojí - vyšetření, léky apod. Díky za případné odpovědi a přeji pěkný den.
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(16.9.2010 10:28:23)
Pavle, co se týče homeopatik, určitě doporučuju navštívit odborníka, lék se musí vybrat velmi pečlivě podle charakteristiky člověka, homeopatika fungují jinak, než alopatické léky (to ale možná víš). Pokud by ti pomohl kontakt na pražského doktora, napiš mi na mail. Jinak s antidepresivy zkušenosti nemám, takže nevím, jestli by je doktor doporučil vysadit nebo ne, u léčby astmatu veškeré léky vysadit chtěl. Homeopatika nezaberou ze dne na den, působí dlouhodobě, i když se dlouhodobě nemusí brát, určité zlepšení s mírnými výkyvy jsem u syna ale zaregistrovala už první týden. Vlastně až teď zpětně hodnotím velmi pozitivně úspěšnost homeo léčby, zlepšování bylo spíš pozvolné a nenápadné, zato trvalé.
|
| Petra+2 |
|
(16.9.2010 11:04:07)
Pavle, my jsme začali společně s homeopatiky i jiné léčby (dieta, AD, vitamíny), takže nemůžu 100% říct, zda to zabralo a kdy. Uklidnil se prakticky hned, co jsme léčby zahájili. Homeopatika bereme už rok, nemám odvahu to vysadit, doktorka-homeopatička jich vyzkoušela několik druhů, u některých jsem hned viděla, že je ještě horší, nebo se nedělo vůbec nic. Takže už rok dávám Cuprum metallicum 9CH 2x denně 5 kuliček a ty konstituční Calcarea phosphorica 15CH 5kul. 1x za týden, tyhle druhé jsou právě podle toho typu, Martí nerostl, nerostly mu zuby, bolela ho hlava, školní únava - na tohle všechno to mělo pozitivní vliv. Určitě to zkonzultuj s homeopatem, nedá se to dávat každému stejně, jak píše Míša.
|
| Petra+2 |
|
(16.9.2010 11:06:37)
AD jsme vysadili po třech měsících, homeo a dietu máme pořád, učitelka si občas stěžuje na vyrušování při hodině, ale nic tragického 
|
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(16.9.2010 11:44:09)
U syna jsme začali s homeo léčbou asi před pěti lety, pouze konstituční, těch léků vzal vlastně hodně málo během jednoho roku, zklidnění postupně nastalo markantní, potom jsme už AS neřešili vůbec, nebylo potřeba. Ne, že by zmizely veškeré příznaky, ale je v klidu, nemá deprese ani výrazné výkyvy v chování, zvládá samostatně školu i svoje zájmy. Po homeo lékách saháme jen při běžných nachlazeních, kdy se astmatické potíže občas ozvou v lehké formě.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)