| Vítr z hor | 
 |
(25.9.2010 21:17:35)
Nutně potřebuji naučit děti, že cizí lidé nejsou vždy důvěryhodní. Nechci, aby na sebe nechaly sahat kýmkoli, aby se nechaly brát do náruče. Jsou jim dva roky a jejich přehnanou důvěřivost začínám vidět jako vážný problém.
Nejsem vždy schopná někomu cizímu zabránit v sahání na děti nebo braní do náruče, protože mám dvojčata a někdy to prostě není možné. Už se s nimi pomalu bojím jít někam sama, protože za všech okolností mohu kontrolovat jen jednu.
Jednou jsem tu dokonce zakládala téma, když mi nějaká Číňanka odvedla dítě v restauraci až do kuchyně (využila toho, že jsem odběhla pro druhé, které si to mašírovalo k východu, byla to záležitost asi 20 vteřin).
Zde ve vsi je spousta dětí, ale ty moje jsou bez výjimky absolutně nejdůvěřivější. Často například chodíme kolem místní "FBI" - rodina, která toho pro obec dělá asi nejvíc, jsou to moc příjemní lidé, z mých dětí jsou ovšem úplně "poprdění". Neustále je zvou dovnitř, chovají je atd. Děti jsou bohužel zvyklé, protože 3 dny v týdnu jsou v péči mých rodičů, a ti jsou rádi, že vnoučata sklízejí takový úspěch a nechají je. Domluva s nimi není, na jejich hlídání jsem závislá.
Mám ohromné štěstí, moje děti jsou krásné a atraktivní. Kromě toho jsou to dvojčata, takže i proto přitahují pozornost. Když s nimi jdu po ulici, lidé si na nás ukazují a spontánně mi říkají, jaké mám krásné děti, dokonce na nás pokřikují i z okolojedoucích aut. Dnes jsem s nimi šla po Národní od kavárny Louvre ke kavárně Adria, což je cesta asi na 10 minut. Zaznamenala jsem asi 20 obdivných výkřiků od Čechů i cizinců. Jo, je to fajn, člověku to udělá radost. Ale moje děti v podstatě jinou reakci ani neznají, připadá jim, že všude automaticky vyvolávají salvy obdivu, a že jsou všichni lidé na světě jejich přátelé.
Jak to udělat, aby se přirozeně bránily kontaktu s cizími lidmi? Na nějaké zákazy a doporučení to ještě pár let nevidím a sama je fyzicky neudržím... Skoro denně diskutuji s úplně cizími lidmi, co si je chtějí pochovat...
|
| Epepe | 
|
(25.9.2010 21:20:32)
A kolik jim je?
|
| Insula | 
|
(25.9.2010 21:24:04)
Dva roky, je to na začátku.
Já nevím, jak jsou na tom s chápáním, ale dcera ve dvou letech byla celkem schopná odlišit dobro od zla. Takže bych vysvětlovala a vysvětlovala. Snažila bych se, aby pochopili, že na světě nejsou jen lidé hodní, ale i ti druzí (třeba na pohádkách) a že i ten, kdo se tváří jako hodný, hodný být nemusí a může jim chtít ublížit.
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 21:34:34)
Insulo, moje děti se v životě nesetkaly se zlem, dokonce ani s nikým nepříjemným...
Tuhle kategorii jim zatím ani neumím vysvětlit. Zkoušela jsem to na pohádkách, pro ně je zlo děsná bžunda, dokonce i naštvaný člověk je rozesměje skoro k pláči.
Dnes jsme byli v divadle na Perníkové chaloupce - ježibaba je absolutně uchvátila, nejradši by si ji vzaly domů.
Z přírodopisných filmů vědí, že se zvířata navzájem žerou, zkusila jsem to aplikovat na ježibabu, co chce sníst Jeníčka a Mařenku. Jenže dětem to zřejmě připadalo jako super nápad...
Jsou velmi komunikativní, o všem rády diskutují.
Za každý tip, jak vysvětlit zlo, budu vděčná.
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 | 
|
(25.9.2010 21:56:15)
Veveru pohádka Horton, o slonovi který objeví svět na smítku a snaží se ho zachránit zatímco ostatnímu nevěří a chtějí to smítko zničit... velice pěkně zpracované... Potom máme nahranou Kungfu Panda to je taky dobré. Nakonec máme nahraných hned několik pohádek takhle... Teď jim tak nahrávám Williho Foga... Fanouš to chápe, Peťa ne...
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 22:06:07)
Mish, to jsou filmy na youtube???
|
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(25.9.2010 21:22:23)
Jako ve dvou letech je chceš naučit nedůvěřivosti?To nevím,v tom věku snad jsou pořád pod Tvým dohledem a Ty rozhoduješ kdo na ně sahá .
|
| štěpánkaa | •
|
(25.9.2010 21:23:51)
Pawlo, u pohyblivých dvočat o tom rozhoduješ jen v případě že jsou upoutáni v kočáru nebo máš ke každému dvojčrti aspoň jednoho dospělce
|
| Inka | •
|
(25.9.2010 21:24:44)
Nebo je spojíš řemínkem.
|
| štěpánkaa | •
|
(25.9.2010 21:33:21)
a ty bys je nechala se vzájemně zaškrtit?
|
| Inka | •
|
(25.9.2010 21:35:24)
Ne, kamarádka měla na dvojčata takové jako kšíry, kterými se dali spojit, když nemohla potřebovat aby jí utekly každá na jinou stranu.
|
| štěpánkaa | •
|
(25.9.2010 21:40:08)
u nás kšíry nefungovaly. Buď se klusi škrtili, nebo se vzájemně sráželi na zem, když jeden upadl. Byl to děs.
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 21:46:23)
Jo, škrcení jsem měla na programu včera, když přišly helmy na kolo... strašně se jim líbily, ale vzájemně si je strhávaly dozadu 
|
|
| Ecim | 
|
(25.9.2010 22:11:32)
Štěpánko, když jsem občas na nervy ze svého druhorozeného, který dokáže během vteřiny vyšplhat na stůl, tak si představuji, že bych takové měla dva najednou. A hned je mi líp.
Ad kšíry - jeden známý vyprávěl, že mají příbuzné s dvojčátky, mají na ně kšíry a už je párkrát na ulici někdo napomenul, že "děti nejsou zvířátka" a jak že to ti rodiče s dětmi zacházejí.
|
| štěpánkaa | •
|
(25.9.2010 22:17:03)
Ecim, jojo, je to tak, člověka nic nepotěší tak, jako když slyší o neštěstí (cizím). PS to je citát, to nemyslím doopravdy. Já si zase v těchto situacích představovala maminky trojčat
|
| Ecim |
|
(25.9.2010 22:19:26)
Štěpánko, to také dělám.
Poblíž kamarádčina bydliště jsem asi dvakrát nebo třikrát trojčátka viděla - byla tichounká, klidňoučká a vzorně kráčela na řemínkách.
|
| štěpánkaa | •
|
(25.9.2010 22:21:10)
no, to je na depku. Také jsem se setkala s trojčátky, která ve dvou letech pomalu chodila, mluvila, na slovo rodiče poslechla..... Měla jsem ze svých raubířů depku o to větší
|
| Ecim |
|
(25.9.2010 22:22:34)
To já jsem zase tuhle málem umřela smíchy a vzpomínala jsem na Tebe, když můj starší synek vymýšlel teorie o dvojčátkách a udělal mi přednášku na téma "jak se rodí dvojčátka - náklaďáčky".
|
| štěpánkaa | •
|
(25.9.2010 22:30:02)
no já nevím, jak u vás, ale u nás se dvojčátka - náklaďáčky, mašinky, traktůrky a jiná rodila nejčastěji pod vánočním stromečkem.
|
| Ecim |
|
(25.9.2010 22:47:34)
Dvojčátka náklaďáčky se přeci rodí tak, že napřed vyrostou u náklaďáčkový maminky v bříšku najednou a pak se narodí spolu! To jsi nevěděla?
|
| štěpánkaa | •
|
(25.9.2010 22:50:26)
detaily neznám, takže díky za vysvětlení a zdravím tvé kluky - porodníky. Jen vím, že nejčastěji se tak dělo v prosinci (to mají kluci i narozky)
|
|
|
|
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 22:37:01)
Jo, takový jsem viděla nedávno taky. Nejspíš Číňany, bylo jim asi 6 let, šli jenom s tatínkem, ten je vůbec nedržel ani za ruku ani na řetěze a POSLOUCHALI NA SLOVO! Taky na ně každej civěl, ale lidi zůstávali úplně bez dechu (já taky, kromě toho naštvaná, že tihle 3 kluci poslouchají a moje 2 holky ne )
|
|
|
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 22:31:09)
No já teda maminkám trojčat chvílema záviděla ten nárok na pomocnici na 4 hodiny denně
|
| štěpánkaa | •
|
(25.9.2010 22:32:42)
veveru, vem to tak, že JENOM na 4 hodiny denně, co těch zbývajících 20 hodin???
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 22:40:21)
Jj, ale co ty, když byly dětem tak dva měsíce - nedala bysis říct na 4 hodinky spánku v kuse?
Mě by asi v případě trojčat nejvíc vadilo, že nemám 3 prsa... prostě bych to nemohla vyřídit všechno najednou 
|
| štěpánkaa | •
|
(25.9.2010 22:43:49)
jo, taky 3.ruka by mi chyběla. (třetí lahvičku bychom doma našli )
jinak já mám první 3 měsíce kluků tak trochu v mlze a moc si z nich nepamatuju. Po 3 měsících už většinou 6 hodin v kuse spali (pokud nerostly zuby nebo nebyli nemocní). Ale s tou pomocnicí by se mi to určitě líbilo.....
|
|
|
|
| Kapradina | 
|
(25.9.2010 22:42:06)
Veveru,
taky mám skoro dvouletá dvojčata a ten zájem přisuzuju hlavně tomu, že jsou to dvojčata. Bydlíme na vesnici a i tady budíme pozornost, ale už nás tu všichni znají, tak to není tak časté. Ale stačí vyjet někam na výlet, nejraději do nějakého turisticky atraktivního místa a okamžitě si holky cizinci fotí, usmívají se na ně, dělají na ně "opičky" až mě to také obtěžuje, ale snažím se to vydržet. To, že by holky pochopily, že nejsou kolem jen hodní lidé mě zatím ani nenapadlo, jsou prostě ještě moc malé na to, aby to pochopily. Teď je to jen na mě. Za rok, dva to bude jiné. 
A já tedy maminkám trojčátek nezávidím nic! Naopak je obdivuju, že přežily vše s duševním zdravím i s pomocnicí! Mám jen dvě ruce a už takhle mám pocit, že mi jeden pár rukou skoro pořád chybí!
|
| Kapradina |
|
(25.9.2010 22:48:29)
No vidíš, to jedno prso mi taky chybí!
Mmch 4 hodiny v kuse holky přes den ani v noci, když byly malé nespaly. Takže bych stejně musela být v pohotovosti, minimálně do sedmi měsíců, kdy byly plně kojené, pak jsem začala s příkrmy, ale i tak jsem se nemohla vzdálit, kojení jsem utnula až ve 14měsících. No a ani teď jsem od nich víc jak tři hodiny nikdy nebyla i když mám babičku už v důchodu, do hlídání na víc jak dvě hodiny denně, kdy jsou holky vzhůru si netroufá, část hlídání musí holky spát. 
|
| Kapradina |
|
(25.9.2010 22:50:42)
Misch,
ano - zvonění na zvonky je taky naše specialita - běžím za jednou a druhá zatím máčkne ... naštěstí to lidi celkem chápou ... (co jim taky jinýho zbývá!)
|
| Kapradina |
|
(25.9.2010 22:54:29)
Veveru,
i moje holky mají docela velkou důvěru v ostatní lidi ... vysvětluji si to tím, že touha po tom se chovat je prostě zatím větší - prostě mámina náruč je jen jedna a oni dvě ... takže jsou vděčné za toho, kdo jim to na chvilku poskytne. Každopádně jsou daleko méně bojácné, mež děti, co mají maminku jen pro sebe, alespoň tak to pozoruju.
|
| Kapradina |
|
(25.9.2010 22:58:43)
Vlad,
taky oblíkám holky stejně! Mně se to líbí! Holky měly stejný bříško ve stejný čas, tak jsou stejně oblečené ... až se samy vyjádří, že nechtějí, tak nechám výběr oblečení na nich. Teď dvě stejné věci mít prostě musím, obě kontrolují, jestli to samé má ségra, mít tričko každé jiné, věřím, že se dokážou o to "jedno" porvat.
Psycholog ať si radí co chce!
|
|
|
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 23:20:16)
Už si nepamatuju, jak dlouho spaly holky, ale vím dost přesně, že já jsem spala maximálně 1 hodinu v kuse asi 3 měsíce. Kojení hodina, akce (přebalování atd.), dojít si na záchod, spolknout kus chleba další hodina, no a do dalšího kojení zbývala maximálně hodinka...
Pak se to zlomilo, kolem 4 nebo 5 měsíců se budily jednou za noc kolem 5 ráno, a když poprvé spaly do 10, chodila jsem se koukat, jestli ještě žijou
|
|
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 23:10:58)
Těmi turisty jsi mi připomněla mé zážitky s Číňany.
Měla jsem tu kamarádku na 3 týdny, pochází z opačného konce světa a vzala to k nám přes Čínu, tak mě dokázala uklidňovat.
Jezdila jsem s ní po turistických místech, dětem bylo tehdy 10 měsíců a Číňani po nich pořád chmatali. Nejhorší byla chvíle, kdy jsme byly na prohlídce krumlovského zámku a jedna z dvojek dostala nervový záchvat v sále Viléma z Rožmberka. Průvodce mě pustil ven, kámošce jsem nechala klidné dvojče a flašku mlíka a na první lavičce jsem se pokusila dítě uklidnit kojením. No a v tu chvíli kolem propochodoval čínský zájezd, asi 50 lidí - A VŠICHNI SI NA DÍTĚ ŠÁHLI, přestože jsem ho ukrývala pod oblečením, rukama a volala v několika jazycích NE NESAHAT a podobně. Div, že mi nechmatali i na prso. Nebylo kam zdrhnout...byli VŠUDE
Kámoška opakovaně tvrdila, že v Číně je to normální (taky tam doprovázela nějakého kojence), povzbuzovala mě, ať zhluboka dýchám, rolovala jsem jim oblečení přes ruce a nakonec jsme je pořád umývaly...
Zní to šíleně, ale za 3 týdny nepřetržitého chození po památkách už mi z těch turistů hrabalo (ale poslat kamarádku samotnou jsem nemohla).
|
| Lassie66 | 
|
(26.9.2010 12:36:27)
Krumlovský zámek je místo, kde se to vyskytuje asi ve zvýšené formě. S dcerou se tam během hodiny vyfotily dvě skupiny japonských turistů, aniž by se na cokoliv dopředu zeptali...prostě než jsme se stihli otočit, byla dcera naaranžovaná mezi Japoncema 
Třeba někdy v Japonsku vyjde průvodce po Čechách a bude tam i naše holčička 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 21:27:13)
1. jedno dítě chytíš vždycky do náruče, dvojčata ne
2. 3 dny v týdnu pracuji, nemám je pod dozorem já, ale moji rodiče
|
| bublinka.m | 
|
(25.9.2010 21:29:35)
Nebo je zavri do klece, jako ti prarodice ve Skotsku
|
|
| Pawlla |
|
(25.9.2010 21:36:52)
I když je nedržíš,pořád je vidíš ne?A rodiče je jako nechají osahávat?Já nevím,asi jsem moc vystrašená,ale dvouleté dítě si myslím musím mít na očích vždy,může vběhnout pod auto ,cokoliv
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 21:43:32)
Vidím. Samozřejmě. Ale když se k nám blíží potenciální chňapač, tak než jedno stihnu chytnout do náruče, kolikrát už to druhé drží někdo jiný, chápeš?
Titíž lidé se tak většinou k jiným dětem nechovají, takže se to blbě vysvětluje.
|
| Pawlla |
|
(25.9.2010 21:49:53)
Veveru,jakože na Tvé děti se cizí lidé vrhají víc než obvykle?Promiň,ale "chytnu jedno a cizí chňapač už drží druhé",není to trošku přehnané?
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 22:01:13)
Pawlo, není to přehnané. Děti mají otce cizince a je to jasné z jejich vzhledu i chování. Do té doby, než z nich budou nesnesitelné puberťačky a budou mít plnou hlavu zavšivených dredů, z nich zřejmě budou lidi na větvi.
|
| Pawlla |
|
(25.9.2010 22:18:11)
Veveru,já Ti věřím ,ale to nic nemění na faktu,že ve dvou letech to nepochopí,tam je to o tom jestli to stihnešNebo si zaplať ochranku.
|
|
|
|
|
|
|
|
| štěpánkaa | •
|
(25.9.2010 21:22:43)
Vevru, časem to přejde, zažívala jsem totéž. S tím rozdílem že do 3let se ode mě nehli a s cizím by beze mě neodešli. Pak naštěstí "dostali rozum" a na cizí reagovali nedůvěřivě.
|
|
| Inka | •
|
(25.9.2010 21:28:51)
Myslím, že ve dvou letech to nemůžou pochopit. Syn tak do tří let šel taky z každým. Pochopil, že s cizíma nesmí až tak nějak s nástupem do školky.
Nezbyde Ti než je hlídat nebo si na ty nejnebezpečnější situace pořídit kšíry na dvojčata.
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 21:35:30)
Kšíry mám, šla jsem s nimi jednou - obdivné výkřiky se změnily na nenávistné, že ty úžasné dětičky tahám na vodítku jako psy.
|
| Inka | •
|
(25.9.2010 21:40:53)
Na vodítku jako psy, to jsem se zasmála. Ale zase lepší než když by je něco přejelo nebo někdo ukrad.
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 21:47:31)
Jo, jenže v naší mírumilovné, poloprázdné a autprosté vesnici je to fakt přehnané...
|
|
|
|
|
| Marťa11 |
|
(25.9.2010 21:31:20)
jsou ještě malé... tohle poberou až časem...
"Mám ohromné štěstí, moje děti jsou krásné a atraktivní." luxusní věta
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 21:37:31)
Jo. Napůl pravda, napůl sarkasmus.
Už dokonce umějí i využívat toho, že je z nich každý na větvi...
|
| Marťa11 |
|
(25.9.2010 21:41:49)
jasně
já jen, že už vidím, jak někdo napíše... "mám ošklivé děti" každý je přesvědčený o tom, že jeho děti jsou krásné a chytré poslední dobou tedy ještě hyperaktivní...
tedy naše jsou saozřejmě také krásné a chytré 
........
tak jako tak, jsou ještě malé, teď je o na tobě... také jsem s tímhle bojovala, ale syn to začal tak nějak chápat po třetím roce, malé je 2 a půl a ještě je mimoň
|
| štěpánkaa | •
|
(25.9.2010 21:43:29)
hm, zajímavé, s svých 14ti letých chlapečcích by mě už nějak ani nenapadlo cokoli takového napsat.
|
| Marťa11 |
|
(25.9.2010 21:45:38)
však to také většinu matek s nástupem puberty pouští
|
| štěpánkaa | •
|
(25.9.2010 21:49:40)
no, nejen matky, hlavně ty děti. Jediná přídavná jména, která snesou na svoji adresu je např: chytrý, sportovní, silný, inteligentní,.... vše ostatní je naprosto out....
|
| Marťa11 |
|
(25.9.2010 21:57:14)
Štěpánko,
no, ještě má čas, staršímu bude teprve 8 a to je fakt pohoda... zatím je prostě krásný a chytrý
i když ne asi dostatečně, protože se lidé neperou o to, kdo ho vezme do náruče
|
| štěpánkaa | •
|
(25.9.2010 22:00:41)
v osmi se lidi neperou ani o krásné a chytré, ale to co popisuje Veveru s dvojčaty kolem 2 let, to tak opravdu je.
Mí 14ti letí jsou velcí jako já a pomalu dohánějí i mužské osoby v nejbližší rodině, jednoho dědu už přerostli.... Představa, jak někomu hupnou na klín..
|
| Marťa11 |
|
(25.9.2010 22:07:21)
hupnou na klín syn měří 140 a váží 30, takže mi bohatě stačí když hupne on
malé je dva a půl, takže jasně, tohle je roztomilý věk... a dvojčata nápadnější jsou...
jen má pocit, že to maminka sama trochu podporuje ty vyjímečnost a krásu
bych prostě na člověka houkla (a také to dělám, pokud to nechci), nesahejte na moje dítě a je to...
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 22:14:59)
Ze začátku jsem byla samozřejmě na vrcholu blaha, ale dneska už mám spíš strach a pocity selhání, když třeba nestihnu včas vystartovat. Kromě toho s nimi budu v budoucnu daleko častěji sama.
No a protože vidím, že to nezvládám, tak hledám způsob, jak zařídit, aby pochopily, že vstřícnost vůči celému světu není normální.
|
| Petra Neomi | •
|
(25.9.2010 23:29:35)
No a co ti na tom tak vadí? Předpokládám, že ti ty děti nikam neodvlékají a to, že si lidi malých roztomilých dětí všímají, je normální. Buď ráda, že jsou komunikativní.
|
|
|
|
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 22:08:05)
Marťo, on to bude asi taky efekt dvojčat - když jdu jen s jednou, tak mám většinou klídek.
No a v osmi už taky asi nebudou tak "příruční" jako teď.
|
| Marťa11 |
|
(25.9.2010 22:13:15)
nevím, sama jsem z dvojčat a kamarádka má dvojčata s kterou jsme často venku a prostě... někdo to v sobě spíš vyvolává... dvojčat je teď mraky, nezdá se mi to nějaké nápadné...
mamka nás nikdy nebrala jako něco extra, prostě brácha se ségrou... nikdy jsem jí nelyšela říkat "monomatky" apod., prostě na tu "odlišnost" sama neupozorňovala svým chování, jednáním...
sama hodně opakuješ, že jsou jiná a krásná, jestli to trochu nepřitahuješ spíš ty...
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 22:24:51)
Samozřejmě jsem na ně pyšná, to asi každá matka, a dalo by se říct, že to podporuji tím, že děti oblékám stejně, ale je to tak mnohem jednodušší... ale jinak mám fakt radši klid, než když na mě pořád někdo pokřikuje. Ráda mám věci pod kontrolou a tenhle stav mě stresuje.
Psala jsem to hlavně proto, aby bylo jasný, že děti vyvolávají zřejmě větší pozornost, než je obvyklé (jak jsem napsala, když jdu jen s jednou, mám celkem pokoj).
|
|
|
|
|
|
|
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 21:53:14)
Hm, jenže ty moje mají na první pohled otce cizince a ještě jsou ve dvojím vydání. K tomu jsou velmi temperamentní. Prostě je to jak chodit po městě s tygrem na prádelní šňůře...
Už teda aspoň umějí dát najevo, když je někdo nudí (to se na něj velmi vážně podívají, řeknou mu do očí PÁPÁ a odpochodují pryč). Stejným způsobem mi vyhánějí návštěvy (teda to jen říkají pořád dokola pápá, mávají a civí přitom na toho, koho už mají plné zuby).
|
|
|
|
| Vítr z hor |
|
(25.9.2010 21:44:52)
Danielo, prosím tě, co to je za knížku? Moc mě to zajímá, moje děti na knížky dost pozitivně reagují...
|
|
|
|
Německy teda neumím ani slovo 
V její náručí
25. ročník sečení luk na SolániVsetín 
O PalečkoviKutná Hora 
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Jak sedlák Honza měnil až vyměnilDomažlice 
Parním vlakem do muzeaRakovník 
25. ročník sečení luk na Soláni
O Palečkovi
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Jak sedlák Honza měnil až vyměnil
Parním vlakem do muzea
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)