Linka1 |
|
(1.11.2010 14:48:10) Holky zdravím vás, já nevím jak bych popsala můj pocit. Prostě mi není dobře, co si dám do hlavy, tak prostě podle toho je:-( Jenže myslím moc negativně. Jsem pořád v napětí, mám v obličeji napětí, pořád spěchám, chci rychle všechno stihnout .... neumím se soustředit ani odpočívat. Mám např. stres jít cvičit, že se mi zase udělá špatně, a tak je to se vším. Dětství jsem neměla taky růžové. měla bych být spokojená, mám hodného manžela, dům, práci. Jen nemůžeme mít miminko :-( Chodím k psychologovi, ale moc mi to nepomáhá. Je zajímavé, že třeba půl roku mi nic nebylo, ale teď cítím, že to zase na mě jde. A nechci to nechat zajít do extrému. Kdo poradí?
|
Winky | •
|
(1.11.2010 14:59:38) to mě mrzí. Taky zažívám úzkost když věci nejdou jak si je vymyslím (třeba že se budu učit -pak se mi nechce, nebo jsem unavená, druhý den to nestihnu a třetí den mi to sedí na prsou že jsem nesplnila co jsem si předsevzala a tíží mě to....). A vzdorovat tomu moc nejde - teda u mě - dokud nezvládnu to co jsem potřebovala udělat/splnit. Pak teprve si můžu odfrknout. Což bude třeba u tebe potíž - pokud si přeješ otěhotnět a vnímáš to takto nebo nějak podobně.... Jediné co mi pomáhá - dávat si malé cíle. Prťavounké. Jednotlivé. Třeba když mám stres, že mám doma binec, nestihla jsem xxx věcí, řeknu si že dneska určitě zvládnu aspoň pověsit prádlo. A když to udělám, pochválím si se . Sice tím nevyřeším veškerý provozní nepořádek, ale je to krůček. Nebo že po sobě umyju nádobí atp. Za každou splněnou činnost se pochválím a pak je mi o kousíček líp, kousíček té úzkosti zmizí - ve smyslu "vždyť na tom pracuju, bude líp". Tak třeba pokud bys to chtěla aplikovat na sebe, dávej si malé úkoly jak budeš pečovat o své zdraví, abys byla zdravá a připravená maminka - že si dojdeš pro kys. listovou nebo nějaké vitamíny, někdy zas že si dáš masáž nohou či zad, že začneš jíst zdravá jídla (mírný detox) - resp. že ten konkrétní den si dáš salát, další zas okurku a tak.... jednotlivosti. Mohlo by ti to pomoct cítit se líp, když uvidíš že se ti daří plnit jednotlivé kroky.
|
Linka1 |
|
(1.11.2010 15:04:02) Děkuji moc za názor. My se z manžou snažíme o mimi už dva roky a nic, ale určitě nějaký cíl vymyslím. Je to taky jedna z metod, zkusím ji vyzkoušet. Dneska mám jít na cvičení a mám z toho hroznou úzkost, co když mi tam zase nebude dobře. Ale zase pokud tam půjdu a bude to fajn, splnila jsem úkol, ale pokud tam zase nepůjdu, jak se pořád vymlouvám, tak se nabalí zase úzkost a nebude mi fajn. A tak je to se vším
|
Winky | •
|
(1.11.2010 15:29:54) a co to je za cvičení a proč tam chodíš s úzkostí že ti tam nebude dobře?
Jinak já třeba moc ráda jezdím na koni. Od léta jsem ale nebyla, ačkoli jsem to měla domluvené. Připadám si moc tlustá, těžká - že tomu koni zničím záda, no je to takovej pseudo-důvod.... (jezdí i lidi co mají víc než já). Ale místo toho jsem si zvolila doma kalanetiku, s tím že když dvě-tři kila sundám, můžu zase začít jezdit. No tak třeba by ti momentálně pomohlo to cvičení vypustit a nahradit něčím z čeho tu úzkost nebudeš mít takovou.... všechno nejde překonat hned.
|
Linka1 |
|
(1.11.2010 15:38:17) Ono se jedná o Zumbu, ale prostě já už tam jdu s pocitem, že se ty stavy vrátí atd. proto já nikam skoro nechci ani chodit a pořád se to nabaluje a nabaluje. Jsem zvědavá, zda se tam dneska odvážím jít
|
Winky | •
|
(1.11.2010 16:17:14) tak to je hloupý že se stahuješ z vícero aktivit.... asi to není věc kterou bys chtěla slyšet, ale s miminkem pak budeš doma zavřená až tě to bude krapet mrzet.... takže by bylo lepší se trochu odvážit. Ještě mě napadá - nějaká "protiúzkostlivá opatření" - třebas pokud máš pocit, že někde budeš zvracet, nosit si s sebou vlhčené ubrousky a náhradní oblečení (nojo, bagáž, ale ono jedno tenké triko a leginy zas tolik nezaberou) - a říct si "jsem zařízená kdyby náhodou" a nechat to. Nebo jestli tvá úzkost pramení z toho, že se ti budou lidi koukat do obličeje - vzít si větší sluneční brýle (no teda ne konkrétně na tu zumbu ale všeobecně) nebo čepici s kšiltem, případně pokud máš pocity na omdlení - napsat si do kabelky kartičku - jméno, číslo pojišťovny, kam volat (do nemocnice a manželovi) a trenérce to říct - hele mívám někdy kolísavej tlak, mohlo by se stát že nečekaně omdlím, prosímtě zavolej event. tam a tam. Nějak si to "obšancovat". Jako ten kdo netrefí si bere mapu, tak ten kdo má z něčeho úzkost si udělá "plán B" - co kdyby. Když víš co budeš dělat až se to po....., jsi klidnější a většinou se to nepo....
|
|
|
|
Černá kronika |
|
(1.11.2010 16:15:55) Možnost otěhotnět hodně souvisí s psychikou. Já nemohla otěhotnět 4 roky, oba jsme byli v pořádku a přesto se nedařilo. Jsem uzlík nervů a v té době to bylo ještě horší, protože jsem si mimino hrozně moc přála. Nakonec mi pomohlo cvičení podle Mojžíšový a protože jsem otěhotněla po 14 dnech cvičení, tak z toho dedukuju, že mi to cvičení víc než na tělo pomohlo na psychiku. Hrozně jsem tomu věřila a byla v těch dnech vyrovnaná a optimistická. Jinak jsem četla, jak ti tady radí ostatní, dávat si malé cíle a to je myslím dobrá cesta.
|
|
|
|
Gordita |
|
(1.11.2010 15:07:18) Začla bych dobrým astrologem nebo psychologem, to bude nějaký problém, který jsi kdysi nějak přešla aniž bys ho vyřešila a ono se to dere ven jako stavy úzkosti. Akorát jsem začla číst `Dynamika podvědomí` - semináře z astrologické psychologie a hned v úvodu tam píšou o tom, že člověk třeba kvůli výchově potlačí určité `nevhodné` stránky své osobnosti a žije dál, jako kdyby nic, ale ono se nic nedá potlačit, projeví se to jinak a většinou jako psychosomatická nemoc a to může být cokoliv od vyrážky na nose po rakovinu. Já bych to nepodceňovala a šla do toho, i když ten problém může být něco nepříjemnýho, co bys radši neřešila, třeba něco na způsob z paměti vytěsněného znásilnění v dětství - to jen jako extrémní příklad, může to být i něco zdánlivě mnohem míň hrozného.
|
Gordita |
|
(1.11.2010 15:12:55) Jedný mojí kamarádce, co taky několik let nemohla otěhotnět, pomohlo si přečíst Žena - tělo a duše (http://www.martinus.sk/?uItem=17894), vzpomněla si na nějakou příhodu z mládí a krátce poté otěhotněla, teď má skoro dvouleťáka.
|
|
|
Persepolis |
|
(1.11.2010 15:14:00) Stavy úzkosti a jakéhosi strachu z neznáma zažívám poslední dobou taky. Bohužel ještě nemám nic vyzkoušeného co fakt pomáhá. Ze začátku mě pomáhalo pokusit se pomocí nějaké knížky nebo filmu izolovat od reality a prostě vypnout. Ale poslední dobou se mi to nedaří. Co mi ještě pomáhá, tak je hodně fyzické práce. Vzhledem k tomu, že stavíme, tak jí mám poměrně dost(o víkendech), ale i to je bohužel dost krátkodobé. Někdy si připadám jak na horský dráze. Jednou nahoře, jednou dole.Možná je to jenom depka z nadcházející zimy. Nemám ráda zimu
|
Linka1 |
|
(1.11.2010 15:37:07) Já taky nesnáším zimu, ale psycholožka mi říkala, že je to o tom, jak si to nastavíme zase v hlavě, pokud zimu budu mít nastavenou jako hezké období, tak je to nebudeme tak otráveně prožívat
|
T_Ana |
|
(1.11.2010 16:35:28) Pokud tě úzkost omezuje v běžném životě (bojíš se cvičení), už to není žádná legrace a může se to ještě zhoršovat. Těžko se z toho hrabe. Zkus pouvažovat o lécích proti úzkosti (třeba citalek se eventuálně může brát i v těhotenství), budeš mít čas na sobě pracovat bez psychických excesů. V těhotenství můžeš léky vysadit, ale i pro dítě je lepší klidná matka, byť s medikamenty, než matka klepající se úzkostí. Rozhodně se nemusíš bát, že bys byla po moderních lécích otupělá troska. Samozřejmě vyřešení si problémů uvnitř sebe je nejlepší cesta, ale ne vždy se povede jak bychom si představovali, i když se člověk snaží.
|
Ažurka + Toni+Andul |
|
(1.11.2010 16:53:00) JJ cITALEC jsem brala,ale nepřišlo mi,že by extra pomohl tak jsem ho už pak nebrala,v prvním těhu jsem vše vysadila,ale tentokrát to už nešlo tak mám Derin na spaní je taky na úzkost a z té ja nemůžu spát takže tentokrát i při těhu léky beru sice mi stačí minimální množství,ale beru raděj.Ne v porodnici to je k nepřežití:-(Jinak občas mám k dispozici frontin,ale ten jen nárazově,neberu už skoro rok,ale je super po uzkosti do půl hodky,ale je návykovej takže na ten bacha.
|
|
|
|
|
Tante Ema |
|
(1.11.2010 17:04:10) Možná zkusit jiného psychologa, jestli jsi z Prahy, tak zkus zajít do Břehové, je jich tam víc dobrých, mj. by tam snad měl být Dr. Buriánek, ten je fajn, když člověku sedne. A dělají i skupiny, stacionář atd.. A kdybys třeba potřebovala léky, nejspíš to tam taky poznají. Každopádně pokud se necítíš dobře, nenechávej to být, nejspíš to samo nepřestane a laická rada taky pomůže spíš výjimečně.
|
|
|