Zuuuza |
|
(2.2.2011 10:32:58) Naši si chtějí vzít staršího v březnu na pár dní. Bydlí 200 km daleko. Už u nich bez nás byl. Má je moc rád. Z čeho mi je vždycky úzko, je ale ta cesta. Vezou ho autem (téměř celý úsek po dálnici). Můj taťka je dobrý řidič, má naježděno tisíce km bez nehody ( pouze 1 menší ťukanec ne jeho vinou).. Jenže magorů je na našich silnicích víc než dost. Ale vím, že mi zas nebude nejlíp a v klidu budu, až budou bezpečně u prarodičů doma. Když řídím já (manžel neřidič), tak vím, že je to velká zodpovědnost i riziko, ale pokud by se něco stalo, můžu to vyčítat jen sobě. Když ho vezou prarodiče, tak přece jen nervozní jsem.. Máte to někdo podobně?
|
hokkaid |
|
(2.2.2011 10:37:03) Mám to úplně! stejně, děti k prarodičům (když už tam výjimečně jedou) vozím taky sama, nebo jedeme s manželem spolu. A pikantní je, že když jsem jednou krátce po porodu poslala tříleťáka samotného, museli se s ním po dvaceti kilometrech vrátit, protože řval jak protrženej
|
|
Katka | •
|
(2.2.2011 10:44:38) Nee, letos jede 4letak s nasima autem na dovcu do Chorvatska, my za nima prijedem pozdeji - aby byl u more co nejdy, je astmatik - a neresim to. To bych se musela zblaznit, i kdyz jdou se skolkou ven a prechazi cestu... nejsem u toho a je to riskantni. A to prarodice jsou samozrejme vice ve strehu nez uc. v MS.
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 10:49:38) Já vím.. Ale prostě vždy trnu. No kdyby měl jet s nim třeba do Chorvatska, tak se asi zblázním
|
Katka | •
|
(2.2.2011 13:26:16) jinak taky, zvlast vecer pred spanim, mivam nekdy takove blbe myslenky, ze mi nekdo vola a sdeluje: manzel mel nehodu a v hlave mi jede, co by se muselo vsechno udelat, no, magor... tak si pak radsi zacnu predstavovat, ze jsem vyhrala ve sportce 20 mega minimalne )
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 14:12:23) Tak tohle naštěstí neznám
|
|
|
|
|
sylvaina |
|
(2.2.2011 10:48:59) Má to tak náš dědeček. Vždycky je rád, když přijedem. Sám říká, že se cítí trochu opuštěně. TAk se snažíme jezdit často. Máme to asi 150 km. A děda nás vždycky celou zimu přemlouvá, ať přijedem až na jaře, protože je mrtvý strachy. No nedáme na něj a jezdíme stejně. On je rád, ale bojí se.
|
|
Inka | •
|
(2.2.2011 10:51:56) To by mě nikdy nenapadlo, obzvlášť když je taťka dobrý řidič. Já se bojím jenom, když řídím já.
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 10:53:52) Tak já se bojím, aby to do nich nenapálil nějaký pitomec...
|
Inka | •
|
(2.2.2011 11:08:08) To se může ale stát kdykoliv a kdekoliv, to nesmíš takhle brát. Bude jezdit se školkou, se školou, mně jezdil se skautama na výpravy, na tábory. Může havrovat i autobus MHD. Takový myšlenky je lepší si nepřipouštět.
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 11:13:09) Inko, vím, je mi to jasné.. Bude to horší a horší. Zatím je stále s námi nebo prarodiči. Teď 2x týdne v miniškolce..
|
Inka | •
|
(2.2.2011 11:17:43) Já se začala pořádně bát až když si udělal řidičák a jezdí sám.
|
|
|
|
|
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(2.2.2011 10:55:00) Já trnu, i když s nimi manžel jezdí jen tak po městě a nejsem s nimi. Děsí mně představa, že v jedné chvilce přijdu o všechny. Co na to nevím, snažím se o tom moc nepřemýšlet.
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 10:58:43) No, to musí být blbý. Naštěstí manžel není řidič. Řídím já... Ale obavy mám taky.
|
Jana | •
|
(2.2.2011 11:05:03) Já se bojím v autě trochu vždy, ať řídí kdokoliv. Naši s dětmi občas jezdí, a děti jsou rády, protože "děda má lepší auto než my" Ovšem s čím váhám nejvíc, je dát děti do auta tchýni. Už měla pár ťukanců a jednu vážnou nehodu, při které zemřela její matka (na sedadle spolujezdce) a ona sama byla vážně zraněná. Nemluví o tom, takže ani nevím, co se stalo, čí to byla vina atd., prý ji vynesla zatáčka a naproti jel autobus. Ovšem klidně by si děti vzala a ještě má hlody typu "přece se chudíinky nebudou mačkat v autosedačce". No, a manžel by je klidně poslal spolu na dovolenou, já na to nemám nervy.
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 11:13:51) Tak v tomhle případě bych taky děti nesvěřila.. To se ti nedivím.
|
|
|
|
pearl |
|
(2.2.2011 11:04:06) Jani, mám to stejně. Když jede manžel jenom s malým, tak se děsím právě toho, že bych o ně mohla přijít o oba najednou. Stačí mi i když jedou jenom třeba nahoru na kopec do lesa:-( Já se sice v autě bojím i tak dost, ale prostě mám aspoň pocit, že tam jsem. Navíc - když jedeme všichni, jedu s malým vzadu. Nejvíc mě děsí představa, že se něco stane a malej se nebude umět sám dostat ze sedačky, protože prostě nedokáže rozepnout tu sponu. Je mu 5,5.
|
|
|
Daniela+dvě slečny(6/02,5/08) |
|
(2.2.2011 11:02:22) Maji to tak moji rodice, ti se vzdycky hrozne boji, kdyz s nimi holky jedou po D1...bydli od nas 300km. Zajimave je, ze mimo dalnici se neboji a pritom tam je nejvice dopravnich nehod...nikoli na dalnici, aspon co jsem cetla. Ja z toho strach nemam...to bych musela zcvoknout. Timhle se snazim nezabyvat a netrapit...navic tomu nemuzu zabranit
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 11:14:36) Jenže na té dálnici je to pak fatální.
|
Daniela+dvě slečny(6/02,5/08) |
|
(2.2.2011 11:25:58) Jenze prece neupru detem babicku a dedecka. A neni vzdycky moznost, abychom je tam vezli my. Navic to je to stejne...debil se najde vsude, je jedno, jestli je to dalnice, jina silnice a nebo chodnik....
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 14:13:25) Souhlas. Taky kvůli tomu neupřu synům prarodiče. Ale dobrý pocit to není, když jsou na cestě.
|
|
|
|
|
Dáša,Ondra10/03Lucka1/06 |
|
(2.2.2011 11:05:28) Srazit tě může i blbec na přechodu. Taky se bojím, ale to si člověk nesmí tak připouštět, jinak by nevystrčil nos z baráku. Dálnice je jistě zvýšené riziko. Bojím se i když jede jen manžel sám třeba Brno - Praha. A to je vynikající řidič.. Nesmíš o tom tak přemýšlet. Kdyby se nedejbože něco stalo, věř, že i prarodiče by z toho byli víc než špatní. Proto pojedou maximálně bezpečně...
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 11:15:39) Já vím, na taťku je spoleh. Je pozorný, předvídavý, neriskuje. Ale srážka s magorem může dopadnout zle.. Vím, že nad tím nesmím tak přemýšlet, ale ta obava tu vždy je.
|
|
|
ducka |
|
(2.2.2011 11:57:41) Samozřejmě - a to naši bydlí jen 30 km od nás, vždy trnu!! a navíc jsem úzkostné povahy
|
|
Minís |
|
(2.2.2011 12:11:47) Nejhorší zážitek pro mě byl, když nám na D1 v noci totálně kleklo auto. Tma, auto ani nesvítilo a my jsme jeli vlastní setrvačností k nějakému vhodnému odstavnému místu. Zastavili jsme v odstavném pruhu a rychle jsme se pakovali ven z auta. Kolem svištěla nákladní auta. My jsme stáli někde za silnicí v příkopě, dceru jsem držela v náruči a takto jsme čekali asi 40 minut na odtahovku. Málem mě kleplo.
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 14:14:10) Tak to by mě vážně kleplo... Co bylo s autem? Co se porouchalo?
|
Minís |
|
(2.2.2011 14:49:36) Rozbila se nějaká součástka(alternátor?), která pak spůsobila to, že se nám totálně vybila autobaterie, která byla mimochodem úplně nová. Nejdříve přestalo hrát rádio, pak zhasl motor a světla a konec. Takže neosvětlené auto na D1, jedoucí vlastní setrvačností. Fakt super pocit. Auto bylo pár dní před tím v servisu. Byla to naše cesta na dovolenou do Chorvatska.
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 14:58:00) To muselo být hrozné.. Tak hlavně že se vám nic nestalo!!
|
|
|
|
|
Petra Neomi | •
|
(2.2.2011 12:42:45) Ne, zvlášť když, jak píšeš, tvůj otec řídí dobře.
|
|
katyn |
|
(2.2.2011 12:47:27) To se o tom nedá takhle přemýšlet, protože to by člověk nemohl dělat nic. To bych se musela bát jet s dětma na cvičení, protože do nás může někdo nabourat apod.
|
|
Líza |
|
(2.2.2011 12:48:59) Prarodiče mých dětí žijí 1000 km daleko a každá návštěva znamená takhle dlouhou cestu autem. 200 tímpádem beru jako že kamenem dohodím a zbytek doběhnu. Neřeš.
|
|
x x |
|
(2.2.2011 13:14:02) Mám to také tak, ale musím sebekriticky říct, že oni dávají na děcka větší pozor, než já, asi že nejsou "jejich". Ale z toho auta mám taky strach, to jo. Naštěstí to mají jen nějakých 25 km.
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 14:16:17) To je možné, že dávají víc pozor. Taťka řídí dobře a rád. Ale jak veze děti, tak je určitě opatrnější ještě víc... On má respekt, není žádnej frajírek. Navíc jeho 19letá sestra zahynula při autonehodě (byla spolujezdec).
|
|
|
Markéta s párkem | •
|
(2.2.2011 14:38:13) Jo, já se bojím furt.co ho tam odvézt vlakem?
|
Líza |
|
(2.2.2011 14:46:53) Vlaky taky bouraj. To si nevybereš. Život sám o sobě je rizikovej.
|
Markéta s párkem | •
|
(3.2.2011 11:19:17) Ale statisticky to vychází líp než auto. Zvláště, když se posadíš proti směru jízdy někam do prostředního vagonu Pokud nejedeš dvouvozovým motorákem
|
|
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 14:59:08) To ne, to je pak komplikované. Není tam přímý spoj. Autem je to o dost rychlejší. Taťka řídí dobře a bezpečně. Ale klidná jsem, až dojedou do cíle.
|
|
|
Summer_09 |
|
(2.2.2011 14:54:04) Ahoj, já jsem se cítila hodně podobně jako ty, přešlo to až časem, po pár letech
Já mám jedny prarodiče 200km, druhé 1200km, syna si vozí oba tam i zpátky - pravda ti z dálky občas letí letadlem, ale někdy jedou i autem.
Brzy to bude ještě horší, jedni 1400 a druzí 600km.
Zkus to brát jako osud - vezla jsem se sama 200km k porodu, v termínu - na císaře, manžel nemohl; vezla jsem i staršího a jela jsem v klidu - dva dny předtím mě málem zabil led ze střechy, spadlo ho neskutečné množství v délce několika metrů. Náhodou jsem potkala kamarádku a přešla ulici. Tohle mě paradoxně nějak uklidnilo - zkus to brát asi podobně nejde to hned, ale mysli na to a opakuj si to.
malý offtopic - mně za pár měsíců čeká cesta se dvěma dětmi a psem 1400km, asi si to dám se zastávkou, ale odvázaná z toho úplně nejsem. Snažím se to brát jako dobrodružství.. co už.
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 15:07:09) To seš drsná vézt se 200 km k porodu No, ono je to bezpečnější, když ho poveze taťka. Má naježděno hrozně moc. Já zatím jen 10 tisíc. Ale když bych bourala já, tak tam budem spolu s dětmi a budu to vyčítat sobě. Ale kdyby se něco stalo, když ho povezou naši, tak by to asi bylo ještě horší..
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 15:07:24) Poslední smajlík je tam omylem
|
|
|
|
karma |
|
(2.2.2011 16:02:10) ...učím několik dětí po autonehodě. Pokud je mé dítě v autě, pohybuju se na hranici fobie. Snesu ještě, když řídí manžel, s dědečkem nepouštím vůbec. Když jsem zjistila, že bez mého vědomí berou dceru tcháni autem (tchán je starší člověk, v podstatě "víkendový" řidič, dělala jsem teda élent. Jsem si vědoma, že se chovám podivínsky, ale v tomto případě je mi to šumák. S mým otcem bych ji do auta nedala (vlastně jo, jednou měla 40horečku, to nás vezl 12km), ale můj otec jako řidič, tj pro silné povahy, na svém kontě má myslím 3 nehody, nikdy se mu nic nestalo, což mě dodnes udsivuje (mikrospánek na dálnici, otočení auta na střechu apod)
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 16:29:18) Sisan, a to brali tcháni dceru autem bez autosedačky???? Každopádně dělat to za mými zády, tak udělám takovej cirkus, že by se nestačili divit.. Pak je důvěra v háji.
|
Minís |
|
(2.2.2011 18:23:51) Můj tchán by ti klidně řekl, že autosedačka není potřeba. Dítě může jet přece na klíně. Dělali to tak x let, tak co. Hrůza
|
Zuuuza |
|
(2.2.2011 18:48:11) To by ode mně dostal teda přednášku
|
|
|
|
|
Janča+Adélka9/05 a Simonka5/08 |
|
(2.2.2011 16:38:03) Jasně, mám to stejně, proto se snažím ten den nějak zabavit, aby rychle uplynul a já měla za 5-6 hodin telefon, že jsou už na místě. Někdy volají i v době, kdy dělají přestávky. Mě si bere starší dcerku teta s mamkou a jedou za rodinou do Čech (z Moravy)
|
|
Daniela+dvě slečny(6/02,5/08) |
|
(2.2.2011 21:01:57) Zuzi, nasla jsem ti statistiky - teda muj muz http://www.policie.cz/soubor/2010-11-informace-pdf.aspx
Tam vidis srovnani dalnice a silnice mimo obec a v obci....nehody, pocty usmrcenych....
|
|
wer |
|
(7.2.2011 20:39:28) já to mám podobně, když dětži nekam jedou s našima šílím strachy když řídím já, mám pocit že mám situaci pod kontrolou, nebojím se, ovšem, když se nad tím zamyslím v klidu - děda je mnohem lepší řidič než já a má bezpečnější auto
do autobusu na tábor jsem děti odevzdávala s pocitem, že už je nikdy neuvidím, byl to tábor u vody, za 14 dní se vrátili zdavé, živé a šťastné, vyšiluju taky z výšek, na Petřínské rozhledně mě syn upozornil,že tím okýnkem by se neprosoukal, ani kdyby se moc snažil vypadnout, tak ho nemusím neustále držet, bylo mu 16
strach o děti mám a budu mít pořád, jenom někdy se to snažím trošku kotit, abych jim úplně neničila život
|
|
|