Marťa11 |
|
(9.3.2011 21:45:30) myslím, že bys potřebovala terapii
také si srovnat s někým nároky na sebe a přibrzdit ta nepravidelnost spánku tomu také nepomáhá...
pokud máš deprese a úzkosti pravidelná práce by ti asi pomohla
AŤ JE TI BRZO LÉPE
|
Maryl |
|
(9.3.2011 21:50:56) Marťul,děkuju,jsi hodná,vím.Pracuji na recepci 12h směny naštěstí jen denní,ale přemýšlím,že v rámci svého zdraví bych možná kvůli té pravidelnosti zkusila pokojskou od 7-15hod.,nikdy jsem to nedělala,ženské jsou tam ale myslím celkem spokojené,jen je to dost dřina,ale možná by mi pomohlo,kdybych pracovala manuálně,že bych nenamáhala mozek,už jsem o tom párkrát přemýšlela a taky,že bych měla odpoledne volná a mohla bych se víc vídat s rodinou a hlavně být se synkem.
|
|
Adina,kluk 08 | •
|
(9.3.2011 23:38:25) Sojko,Maryl..nemyslela jsem to špatně. ale já bych se prostě bála něco pravidelně brát.taky mám kolikrát tak strašný stavy,že nemůžu ani vstát z postele,mám střevní potíže,rozjede se mi astma apod. ale snažím se s tím bojovat,furt si domlouvat,je to dost těžký. hlavně vidím kamarádku,která baští léky a pak ještě znám jednu paní,která také dost něco baští a je to hrůza,chovají se obe jak kdyby měly otupěný mozek,který jim vůbec nemyslí,zkrátka jako cvoci. a hlavně najdi dobrého psychologa..vím,že tam chodí dost lidí,ani se tomu nedivím.. Maryl napsala jsem to špatně s tou prací,myslela jsem to tak,že dnešní zam.vyžadují práci nonstop a že je nezajímá nějaké dítě..taky se s tím nebudu moci srovnat. tak hlavně at je ti lépe.
|
Teraza Horáková |
|
(10.3.2011 0:03:33) Adino, zkus se zeptat, co baští.
Vysvětluju po x-té. Dnešní antidepresiva jsou OPRAVDU NENÁVYKOVÁ.
Lexaurin, Neurol, - seznam najdeš, nebo ti poradí lékař jsou a popíšu laicky - podle mého "vyprošťováky" pro případ nějaké akutní nouze a ano, mohou být návyková stejně jako například alkohol. Kdyby tu byl lékař, vysvětlí ti to zcela fundovaně.
Proto i v době, než zabrala antidepresiva jsem z těchto léků měla strach, ač mi byly doporučeny - asi moc luštím příbalové letáky. Vím o sobě, že závislosti mi vznikají snadno a těžko se jich zbavuji (cigarety například).
Nic proti lidem, kteří v případě nouze podobný lék užijí, bála jsem se letět letadlem, dr. předepsal Neurol 25 mg... nakonec jsem to ustála bez léku i pro jistotu bez panáka.... to jsem byla pyšná. Možná jsem sama proti sobě, ale u nás se běžně léky neužívají ani Ibalgin, Ibuprofen atd... v případě nouze ano, bolest hlavy (ta moje) není případ nouze. Mám prostě blok vůči lékům jako takovým, nejen vůči nim. - Například vůbec nemůžu jeden volně prodejný lék, prostě se po něm "sjedu" a vypadám asi jako tvoje kamarádky.
ANTIDEPRESIVA NEJSOU NÁVYKOVÁ, v případě, že budeš čekat zázraky první dny užívání, smůla, spíše to bude horší a vysazují se pomalu a postupně (ta, co jsem brala opravdu ano) - zkusila jsem to rychle a znovu jsem začala brát - sníženou dávku.
TAK UŽ SI O NICH, PROSÍM, NĚCO PŘEČTI, než šmahem napíšeš, že baští Antidepresiva, osobně bych spíš vsadila na to, že berou tyhle pilule první pomoci a dlabou je jak lentilky, ale to je opravdu o něčem jiném.
A nemyslím to zle ani tě nijak napadnout, řešila jsem to 8 let zpátky, kdy psychiatr byl... opravdu.. "jako jsi cvok?"
Od té doby říkám kamarádkám, které s tím přijdou... "no tak jim řekni, že jsi hafík - místo pozdravu sdělíš haf, haf..., co s nima jako?". Dneska už je to snazší díky internetu, informacím v médiích, tohle bylo ve Všechnopárty opravdu mnohokrát rozebrané docela dobře a s nadsázkou.
Fundované informace najdeš na internetových serverech, klidně pošlu odkazy.
JDE O NEMOC. Za zlomeninu... bohužel - rakovinu - se nikdo nestydí, tohle je rakovina duše.
|
|
Teraza Horáková |
|
(10.3.2011 0:20:56) A Adino... čistě za mne a fakt žádné napadání, ty problémy, které máš, by mohlo vyřešit pár kapek nebo malá dávka jedné bobule léku, který fakt neublížil (krom toho začátku).
DOPŘEDU VSUNUJU OMLUVU ZA ROZKECANOST, ONO TO VE ZKRATCE MOC NEJDE
CHÁPU tvůj odpor, jak jsem psala, pro léky jsem si došla až ve chvíli, kdy to bylo opravdu zlý, prostě fakt úplně pitomý nápady, až se za ně stydím, máme dvě malý děti.... zkusila jsem kde co, psychoterapii, fyzio, kinezku, akupunkturu, snad i proutkaře.
A pak mi došlo, že je zle. Zle bylo ještě měsíc při užívání léků i hůř.... taky jsem si říkala, že se na to vyprdnu, ale ten pocit, že je mi blbě vypadal jako fyzický ... co jako se mi to děje, co mi je?
Zdravý děti konečně vypiplaní nedonošenci dvojčata, zdravý my, střecha nad hlavou, dobře málo peněz a manžel neměl práci...honička... ale ne pod most, nevypojená elektrika, prostě teplá voda, teplo doma.
U mne to bylo složitější v tom, že se to projevovalo jako fyzická nemoc, takže mezitím ještě dlouhá doba vyšetřování - rezonancí mozku, screemingy těla v různých oblastech (něco se najde vždycky), falešné diagnózy, spousta vyhozených peněz ze zdravotnictví, našich nervů a času. X placených vyšetření.
Pak mi prdlo v hlavě.... a objednala jsem se k psychiatrovi. Sama jsem zírala, dneska to vnímám jako Boží pokyn (nejsem praktikující, říkej tomu náhoda, osud, vnímání, intuice), fakt to bylo na hraně toho, co v momentě, kdy se mi nic zlého zvenčí neděje, se dalo vůbec ustát. A jsem ráda, že jsem to udělala.
Psala jsem to tu... a vůbec mi nedošlo, jak ten čas letí.... před 8-mi lety to začalo, dva roky jsem bojovala po svém, pak psychiatr, 2 roky léky, pak pauza, znovu léky (ty jsem si nasadila sama po telefonátu).... a už 3 roky (psala jsem jinde dva) bez léků.
|
|
Maryl |
|
(10.3.2011 8:24:33) Adino,vůbec se neomlouvej,já vím,že jsi to myslela dobře,držím ti taky palečky,ať najdeš fajn práci a je ti dobře.
|
|
|
Maryl |
|
(10.3.2011 8:22:58) Danielo,děkuju,jsi moc hodná
|
|
|