| snejdi | 
 |
(24.3.2011 13:30:13)
Maminky, zajímá mě váš názor na následující:
1. Dítě kolem 3 let se neobejde bez rákosky, neboť proutek je třeba ohýbat, dokud je mladý (ano, četla jsem RaR, zajímají mě spíš konkrétní zkušenosti)
2. Znám ve svém blízkém okolí případ, kdy se např. vzdor při oblékání řešil le situace jak odváděním pozornosti, možností výběru, vysvětlením, někdy prostě popadnutím a stran maminky obléknutím, když se spěchalo. Dnes je dítěti 5 let a stále při oblékání vzdoruje (samozřejmě ne pokaždé), totéž se týká i přecházení přes silnici.
Naše období vzdoru (holčičky 2 a 3/4) se stupňuje vědomým fňukáním, odmlouváním a neposlušností. Proto předešlé dva příklady. Řeším, co s tím. Ve chvíli mé únavy nebo když opravdu někde musíme být načas a nelze ani vysvětlovat, ani mě neosvítí myšlenka na odvedení pozornosti, nevím si rady. Ne vždy, jen někdy, ale stojí to za to... (Má nevýhoda je, že když dítě ječí, dělá se mi špatně od žaludku.)
Co vy na to?
|
| katka, 2+2 | •
|
(24.3.2011 13:35:35)
už mám děti velké... Ale když byl kluk malý vztekal se jak o život a nepomáhalo nic - ani obejmout, ani utěšit, ani odejít, ani ho zavřít vedle do pokoje...dokonce mlátil hlavou o zem, fakt nechápu! Pomohla studená sprcha - tak jak byl jsem ho postavila do vany a ošplouchla...
zalapal po dechu a přestal. Převlíknout a dělat jako by nic.
Toto se mi osvědčilo - a bylo to na radu dětské doktorky
|
| agnes+2 | 
|
(24.3.2011 13:51:04)
to je zajímavý, slyšela jsem to už víckrát, že to pomáhá, ale sama na to nemám moc odvahu. příjde mi to docela drsný a mám obavu, že se mnou pak děti půl roku nepromluví. Tak to totiž u nás hodívá když násilně zlomím jejich odpor. Mě samotné je taky proti srsti. Na druhou stranu, jestli to zabírá. Možná, že to někdy taky aplikuju
|
| adelaide k. | 
|
(24.3.2011 13:52:16)
Agnes, a já mylsím že to cítíš dobře (nedělat to).
|
|
|
|
| adelaide k. |
|
(24.3.2011 13:39:25)
Snejdi a znám dítě co bylo vychovávané tělesnými tresty a dneska je z něj masový vrah 
To se asi nedá takhle paušalizovat 
Rákoskou se období vzdoru nevyřeší. Tím si prostě musíte projít.
Myslím, že základ jsou přiměřené požadavky a nenechat se vytočit či vtáhnout do "hry" (jak snadné že? ).
|
| snejdi |
|
(24.3.2011 13:42:48)
Co v tomhle věku považujete za přiměřené požadavky u bystrého, přemýšlivého dítka? Každý to může vidět jinak, ptám se jen pro upřesnění. Díky.
|
| . | •
|
(24.3.2011 13:47:07)
Naučit se relaxovat. Ječení dětí i vzdorování prostě k životu patří. A pokud musíte být někde včas, proč je prostě neoblečeš i proti jejich vůli? To je nutný hned složitě výchovně řešit?
|
|
| adelaide k. |
|
(24.3.2011 13:49:56)
Snejdi, tak třeba u toho oblíkání nečekat že se bude skorotříleťák oblíkat jako hasič při poplachu a po příchodu domů se sám převlékne a oblečení poskládá do komínků
Ono se to těžko definuje, prostě nechtít víc než je v jeho silách a pak se hroutit že to nejde nebo že se dítko vzteká.
|
| . | •
|
(24.3.2011 13:53:54)
Přesně, buď ho přeperu a převlíknu nebo jde ven v teplákách nadoma, nechápu proč to hrotit.
|
|
|
|
| VERI + V6/08 + bříško | 
|
(24.3.2011 13:46:56)
adelaide, tak to bychom byli v naší generaci jeden vrah vedle druhýho, ne?? 
|
| adelaide k. |
|
(24.3.2011 13:51:27)
Veri, právě...
|
|
|
|
| Balbína | 
|
(24.3.2011 13:44:09)
na rákosku bych zapomněla. Občas se vytočím, neurdržím a plácnu, ale spíš vyjímečně a to po tom, co předtím několikrát napomenu a varuju.
S oblékáním byl problém s dcerou, chvíli pomohlo, když jsme jí dávali na výběr, pak už ne. Ani nevím kdy to přestalo, celkem brzy. Syn zase odpo nechce vůbec vstávat, tahám ho z postýlky snad hodinu a stejně je pak nerudnej. Nejvíc pomáhá, když ho namotivuju (na kolo, na hřiště, na jídlo, na pohádku).
Uvidíš, časem to bude lepší, hlavně s tím oblíkáním, je jaro.
|
|
| Carlin | 
|
(24.3.2011 13:46:08)
Myslím, že bez rákosky to u některých dětí a některých rodičů jde.
Já to bez občasného plácnutí u syna nezvládla.
Oblékání - syn měl období, kdy nesnášel nové věci. Byl ochotný nosit jen to, co znal, ale jak děti rostou, musela jsem mu dávat nové oblečení. Byl z toho vždycky řev, boj,... a i když jsem to na něj násilím narvala, tak se bleskurychle zase svlíknul.
Takže když přibyl nový kousek, mohl se sám rozhodnout, který den ho poprvé vezme na sebe, pak který den podruhé a časem ho přijal za "svůj".
Pokud jsme spěchali, dávala jsem mu známé oblečení.
|
|
| dadlenka |
|
(24.3.2011 13:48:19)
Tak sice jsem nečetla RaR, ale mám 3 velmi vzdorné děti, a kdyby si ve vzteku brblali, byla bych šťastná jak blecha, vždy řvali( nejmladší 2,5 - ještě řve) tak, že zaléhaly bubínky, takže mě se vyplatilo předcházet krizovým situacím, třeba i pomoct s oblékáním, když šlo o čas a když nastal afekt tak jsem zajistila bezpečí a okázale ignorovala, jako třeba dnes, na závěr dítě přivinu, když přijde a je lítostivé. Jinak nic jiného než přežít stejně není, je to období
|
|
| Pawlla |
|
(24.3.2011 13:50:44)
Tak rákoska nevím,ale plácnutí batolete dejme tomu přes ruku nebo plínu,je normální neverbální komunikace,které dítě porozumí.Je to určitě lepší než hystericky ječet,ale ztrácí to účinost,pokud je to běžná věc,takže ano,ale ne často,zlatá střední cesta a zdravý rozum,ruku v ruce.
|
| VERI + V6/08 + bříško |
|
(24.3.2011 14:15:11)
Pawlo, moje řeč 
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(24.3.2011 13:53:53)
Inu, všechny tři děti si obdobím vzdoru prošly, třetí si prochází, řeším čím dál méně, předcházím, odvádím pozornost, obleču, odtáhnu, jak je zrovna potřeba, na třetí dítě se obvykle už ani nerozčiluju, nestojí to zato. Hranice mají, nastavuju v méně vyhrozených situacích. Na samostatném oblékání netrvám do cca pěti let a i poté občas pomůžu, sice jsem se s nejstarší rozčilovala a ještě v posledním roce školky to občas vypadalo, že se sama neoblékne nikdy, a kupodivu je z ní rychlá a samostatní školačka. Bití nic nevyřeší kromě toho, že si rodič uleví.
|
| snejdi |
|
(24.3.2011 14:03:55)
Samostatné oblékání u nás zatím neprobíhá, děláme všechno společně. Něco zvládne holčička sama, s něčím potřebuje pomoct. Když je unavená, klidně jí obléknu, převléknu všechno. To není problém. Uznávám, že někdy mohu mít špatný odhad, je prostě naše první. Nechci z toho dělat výchovný problém, jen mě zajímal názor ostatních. Mluvím o situacích, kdy dítě prostě vědomě vzdoruje, a to několikrát za den při běžných činnostech, při kterých třeba ještě minulý týden problém nebyl. Osobně si myslím, že si chce prosadit svou. Když jde o banalitu, proč ne, ale když jde o přecházení přes silnici, nejde to. Momentálně ze mě mluví únava... Kdo by to neznal.
|
| adelaide k. |
|
(24.3.2011 14:12:00)
Snejdi, no jasně, to je podstata období vzdoru. Když přijdou na to, že nemusí ani poslouchat, ani souhlasit  A navíc je táááááááááááááák zábavné pozorovat dospěláka jak chytá amok
U přechodu je to samozřejmě bez diskuze, ale o tom to období taky je, vyjasnit si hranice, v čem se může diskutovat a v čem prostě ne.
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(24.3.2011 14:18:47)
Jasně, o přecházení se nediskutuje, to klidně i odnesu. A nejstarší dítě je opravdu takové testovací, často na něj nakládáme s pocitem, že by to a to už přece mělo zvládnout, ale ono nemusí a ani to není nutné (a u dalšího to často taky zapomeneme a znova opakujeme, ale éřeci jen tam už nějaká reference je).
|
|
|
| maska |
|
(29.3.2011 13:28:32)
Ahoj,
nemate nekdo zajem misto me jit na kurz Respektovat a byt respektovat v Brne? Zacina to od 1.4., dalsi info zaslu zajemcum mailem, za -10% z ceny.
|
|
|
|
| VERI + V6/08 + bříško |
|
(24.3.2011 14:00:26)
Mému synovi konkrétně oblékání nevadí, ale vadí mu to vytržení z činnosti, kterou zrovna dělá, tedy pokud si maluje, tak mu např. řeknu, že až obrázek domaluje, tak se půjdeme obléknout. Pokud si hraje s mašinkou, tak řeknu, že až si ještě 5x objede dokola po dráze, tak se půjde. Pokud to nese nějak příliš těžce, domluvím se třeba na kompromisu, že ne 5x ale 7x... pak s ním počítám (počítat umí, ale aby si to uvědomoval, že opravdu tolikrát objel..) Nějak mi takhle taktika připravit ho na to, co bude následovat funguje a navíc, když se ním dohodnu, jak to bude, tak má i on pocit, že do toho měl co říct jen je to potřeba řešit v klidu a s časovým předstihem. Pokud to není možné a musí se jít okamžitě, tak jsem nekompromisní i za cenu, že ho popadnu a jde se s řevem..
Podobné situace nastávají pak třeba venku na hřišti, syn nechce domů, takže se domluvíme, kam ještě půjde naposledy, kolikrát si sjede po klouzačce atd., a pak se prostě jde a nediskutuje..
|
|
| Suza007 | 
|
(24.3.2011 14:03:32)
Teda rákosku jsem na své tříleté dítě nikdy nepoužila a doufám, že k tomu ani nikdy nedojde. Proti vzteku pomáhá dopředu upozornit, co se bude dít (až domaluješ ten obrázek, tak se půjdeme naobědvat), dávat na výběr (chceš tričko nebo mikinu?) a trvat (zato důsledně) jen na těch nejdůležitějších věcech. No a nejhorší období vzdoru se prostě musí přetrpět.
Jinak dítko musí vědět, že jsou situace, kdy prostě udělá, co mu řeknu. Sice jsem párkrát musela dítko donutit (např. odněkud odnést v náručí, něco mu sebrat), ale aspoň v těch nejnutnějších věcech poslechne.
|
| Suza007 |
|
(24.3.2011 14:15:21)
U těch starších dětí dobře zabírá motivace, jak tu někdo zmiňoval. Třeba koupíme v lékárně lízátko s tím, že ho sní až doma. No a doma se musí napřed převléknout a pak teprve dostane lízátko. Lízátko samozřejmě není odměna za převlékání - jenom ho dostane až poté, co se převlékne.
Já po tříletce samozřejmě nechci, aby se svlékala a oblékala sama - když si třeba sama zuje botky, tak to beru jako bonus. Úplně mi stačí, když mi neutíká a při oblékání spolupracuje a nechodí v botách naven do kuchyně a dál do bytu.
|
|
|
| Winky | •
|
(24.3.2011 14:04:06)
jejda, tohle mi nějak nedělali, vztekání u oblíkání neznám ... jako jsou pomalejší ale už i tříleťák to docela zvládá hezky a nezasekává se u toho.
ale třeba synek je šíleně pomalý s jídlem. Tak ho slovně popoháním "ještě si kousni", "dej si tu lžíci do pusy", "nemel a jez" atd a chvílema mě to rozčiluje. Ale jde o to přijít na to co přesně tě rozčiluje - mě třeba ne ten samotný fakt že jí pomalu, ale vědomí toho, že se málo nají, že pak bude cestou kňourat že má hlad, že mu nacpu housku a tím pádem pak zas nebude mít hlad v době standardního jídla, což povede ke spirále kterou nechci. KDyž se mi to podaří takhle rozšifrovat, obvykle dokážu vymyslet co udělat aby mě to tak neštvalo - třeba mu s jídlem krapet pomůžu a na cestu místo housky vezmu knackebroty kterých se moc nenají ale bude mít co kousat, a nepodlehnu kňourání o dobrůtku (nejedls oběd, dobrůtka nebude - to chápe, maximálně nabídnu Tic-tac ale žádný sladký bonbon či čokoládu).
Když dcera ca ve 2 letech měla záchvaty pláče "zničehož nic", samozřejmě mě štval ten pláč jako takový (mě se z toho nezvedá žaludek ale adrenalin a tlak), ale hlavně ten fakt že nevím co s ní - jen řvala a nic neřekla. Takže jsme pořád dokola vysvětlovali že když mamince nepoví co ji trápí, maminka jí nebude umět pomoct, ale když jí to řekne, můžeme zkusit něco vymyslet. Obvykle šlo o takové věci jako že chtěla zhasnout světlo a udělala jsem to já, nebo že měla na botě flek a nechtěla ho tam, případně že si nechtěla vzít čepici růžovou ale bílou - jenže to řešila záchvatem pláče a já věděla prd. Podařilo se to z větší části tím vysvětlováním.
Často mě vytočí ne to co dítě dělá/nedělá, ale ty následky které už přesně vidím že to bude mít (nestihnu to či ono, budu mít víc práce s umazaným oblečením příp. budu muset koupit nové atd...). Myslím že některé z těch věcí lze už těm dětem vysvětlit (že mě to rozzlobilo protože.....) a pak při opakování té situace a důsledků atd to chápou už líp...
|
| snejdi |
|
(24.3.2011 14:09:59)
Díky, to mi moc pomohlo. Dcerka řekne, ale nejdřív u toho děsně fňuká. Jde o podobné situace. Třeba to zhasínání. Už to ale začala chápat, že nemusí ječet, brečet, že stačí říct, a že my nevíme všechno dopředu. Kupodivu s odchodem na hřišti problém nemáme, vždycky se dohodnem včas.
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(24.3.2011 18:55:11)
děti zbytečně fakt nebiju, na druhou stranu kolem těch 3-4 let ten nejstarší dostal párkrát jednu rukou na zadek, aby věděl, že to přehnal, ten prostřední dostal možná jednou, jestli vůbec, a nejmladší to prostě bez pořádnýho plácnutí nepochopí a někdy ani jedno nestačí, to se jen směje a provokuje dál
takže za mě asi tolik, že každý dítě je jiný a co stačí u jednoho, to u druhýho nemusí vůbec nic znamenat
a taky maminka není automat, takže někdy vydrží víc a jindy míň, já klukům většinou říkám, že jsem unavená a nevydržím tolik jako většinou, tak ať se podle toho chovají, když jim to nedojde, tak jsem prostě podrážděnější a z toho plynou důsledky, třeba zařvu nebo něco zakážu, v tomto stavu se hodně hlídám, abych neplácla, bylo by to víc než bych chtěla.
ale i oni si zvykají na to, že když jsem unavená, je lepší mi dát pokoj a funguje to - teda s těma staršíma, ten malý to zatím nemůže chápat
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)