| 10.10Elška16 | 
 |
(15.4.2011 13:46:42)
dobrý den. Můj problém se táhne životem jako pomyslná Ariadnina nit. Jako malá jsem byla často nemocná,tím pádem jsem se nestýkala se svými vrstevníky a začala se mi rozvíjet zřejmě sociální fobie. S dětma ve školce jsem mluvila,horší už to bylo s dospělými a paními učitelkami. Problém mi ve školních letech zhruba do 5. třídy vygradoval v selektivní mutismus. Ač jsem to sama nechtěla povídala jsem si jen s hrstkou lidí mě nejblížších + s lidmi co se mnou žili doma to nebyl problém. Pak jsem se po schůzkách s paní psycholožkou a psychiatričkou začala pomalu dostávat. Teď už mám dokonce ráda společnost, ráda chodím na společenské akce, výlety,dovolené ale nemám žádné přátele. Žiju na malé vesničce, kde si mě lidé pamatují jako "tu divnou nenormální" a všichni ode mě dali ruce pryč. Nyní studuji vysokou školu tam mám dobré přátele ale bohužel jsem v posledním ročníku tak se už tak často nevídáme a jsem opět sama. Ta samota mě hrozně ničí mám velikou potřebu kamarádů opravdu za celý týden sem nikdo nepřijde a když tak jen za rodiči. S lidmi kolem sebe se snažím navázat kontakt ale oni o mě nestojí (pozdravím je nikdo neodpoví jen se zle podívají, mají svůj úzký kroužek kam patří všichni jen já ne). Nedávno jsem zjistila že v jedné rodině můj případ otevřeně řeší a posmívají. Sama mám pomalu pocit že ta samota ve mě vytváří psychopata, jsem nepříjemná jak sama sobě tak rodině,která mě kvůli tomu chce vystěhovat.Stačí aby mi někdo řekl že v autobuse na zájezd přebývám a budu sama a už mi to vhání adrenalin a slzy do očí. Je to takový záchvat kdy se s okolím hádám a brečím (ale nevím proč jestli vzteky nebo z beznaděje)trvá to někdy i půl dne. Napadají mě i myšlenky na sebevraždu (prostě odejít tam kde mi bude nejlíp) protože už nevěřím že se to někdy změní. V 26. letech nemám přítele čemuž se okolí podivuje ještě víc, protože bratr už přítelkyni má. Naši říkají že budu osamělá bez přátel,rodiny, dětí někde v ústavu a já už tomu opravdu věřím. Prosím o radu co dělat jak kamarády získat a začlenit se jsem z toho opravdu zoufalá. Krásný víkend. Elsa Husseinová.
|
| Zuuuza | 
|
(15.4.2011 13:56:02)
Co se po dokončení školy osamostatnit, přestěhovat do jiného města? Tam, kde tě nikdo nezná.. Chodit někam mezi mladé lidi. Řešit to s psychologem. Nelíbí se mi, že tě tak shazují rodiče místo toho, aby pro tebe měli pochopení a snažili se pomoci.. Držím moc palce!!! Asi je to začarovaný kruh.. Hodně štěstí!
|
| 10.10Elška16 |
|
(15.4.2011 13:59:30)
jenže pro mě je horší trest zůstat sama na bytě než tady kde aspon mám minimum lidí s kterými bych mohla mluvit
|
| 10.3zlatoVLKáska12 | 
|
(15.4.2011 14:02:25)
co si sehnat spolubydlící a jít někam do města?tam kde jsi to o moc lepší nebude...
|
| Zuuuza |
|
(15.4.2011 14:20:05)
Souhlasím s vlkem 
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(15.4.2011 18:18:50)
No, než bydlení s lidma, který Tě ještě shazujou, to radši sama a začít s čistym štítem. I když začneš od nuly, budeš na tom líp, než teď, páč teď jsi evidentně v mínusu...
Co virtuální přátelství? Já teda kámošů měla vždycky dost, ale na mateřský, tim, že jsem byla ze všech známých první, kdo měl dítě, jsem se celkem nudila, tak jsem začla chodit na jednu konkrétní diskusi tady na Rodině a nakonec jsme se všichni seznámili osobně, jezdili se navštěvovat a s některýma se stýkám dodnes, i když už většina z nás zase chodí do práce (je to už asi 6 let, co jsme se prvně viděli v reálu).
Určitě by to podobně zafungovalo třeba na nějaký diskusi ohledně koníčků apod. Doma bys mohla komunikovat v bezpečí a v klidu u compu, a pak v reálu už by to bylo o to snazší, že byste se trošku znali a měli na co navázat...
|
| XYZ | 
|
(16.8.2013 20:08:38)
Dobrá odpověď
|
|
|
|
|
| Leena+Michalka listopad 09 | 
|
(15.4.2011 13:59:35)
Az nastoupis do prace bude to zase jine. Vykasli se na vesnici a jestli mate nekde pobliz mesto nekam tam vyraz, zaplat si treba cviceni nebo nejaky krouzek. V dnesni dobe vladne svetu internet, urcite najdes pratele, kdyz budes chtit. Moje kamaradka prisla jako mala o rodice, je takova zlastvi do dnes, ve tride se s nikym nebavila, kamarady take nemela. Po skole si nasla pres internet pritele (vysla ji tedy asi desaty, takze to taky nechce hned vzdavat .-)), je stasta, ma kamarady spolecne s nim, jeho rodina ji prijala jako vlastni,.... Urcite se na Tebe take stesti usmeje, jen se clovek musi take sam snazit a nepropadat chmurnym naladam. ale kdyz ti bude hodne zle, neboj se obratit na odbornika, zbytecne se trapit sama, jina moje kamaradka se lecila na deprese a diky praskum je dnes taky ok, hlavne se neuzavirej do sebe a netrap se sama. Hodne stesti, myslim na Tebe.
|
| Ažurka + Toni+Andul |
|
(15.4.2011 14:15:13)
Přesně tak,sebrala bych tu odvahu a odstěhovala se jinam!bydlím taky na vesnici a zaškatulkovaná podle toho,kam zaškatulkovali moje rodiče,tudíž někde tak či jinak,na všechny tady kašlu pozdravím a víc nic!myslím si své.
Jinak odstěhovala bych se až bych si našla v tom místě dobrou práci aspon nějaké známé atd.aby nebylo hodně změn najednou.Postupně bych přidala nějakou schůzku rande seznámit se opatrně na netu!či existují nějaké zájezdy pro nezadané jsou prý fajn nevím sama jsem na něm nikdy nebyla nepotřebovala jsem to,ale bráchův kamarád na ně jezdí a když nenajde zrovna ženskou tak se dobře pobaví,tanečky,hudba a nikdo Tě tam taky nezná.Zkus to.
A co se mi nelíbí jsou Tvý rodiče místo podpory tohle
Jsi dost "stará"na to,aby jsi si šla svoji cestou a štěstí určo najdeš!
Jinak,co se týká toho škatulkování já jsem od sebe "pár "kamarádu odehnala neb k sobě chtěli spíš "dosti bohaté" takže to je zase ta druhá stránka věci.držím palce a hlavu vzhuru
|
|
|
| Nika89 | 
|
(15.4.2011 14:10:48)
Nevím, jestli ti to pomůže, ale já ač ničím podobným jako ty netrpím, nemám nejlepší kamarádku které můžu všechno říct. Od první třídy až po maturitu jsem vystřídala šest škol ve dvou různých krajích a třech městech. Mám jednu kamarádku ještě ze základky, dvě z osmiletýho gymplu, dvě ze střední, jednoho kamaráda od 13-ti let a manžela, ale to je všechno a rozhodně se nikomu z nich nemůžu svěřit se vším. Kdyby sis chtěla občas popovídat nebo napsat: losille@centrum.cz
Přístup tvé rodiny mě mrzí
|
|
| CPO |
|
(15.4.2011 14:12:04)
I tady na Rodině najdeš prima kamarády
zvláště někteří jsme jako živí!
|
|
| Dagmar Bartůšková | 
|
(15.4.2011 14:13:47)
základ bude mít se víc ráda
|
| CPO |
|
(15.4.2011 14:22:51)
Jojo, to je právě ten začarovanej kruh.
Když někomu doma rodiče srážej sebevědomí, musí mu ho trochu polechtat někdo jinej , jinak je dost obtížný z toho bludnýho kruhu vystoupit.
|
|
| Zuuuza |
|
(15.4.2011 14:22:54)
S tím souhlasím!
|
|
|
| Majákova | 
|
(15.4.2011 14:16:01)
Docela dobře si dovedu představit, co prožíváš. Ne pro každého je v dospělosti snadné se seznamovat s novými lidmi. Někde jsem četla, že skutečné přátelé si lidé vytváří jen do dospělosti...v dětství, na ZŠ, SŠ. Ti další už jsou pak většinou jen známí, ale nejsou to úplně ty nejniterněji spřízněné duše, s kterými si můžeš říct všechno.
Měla jsem hodně kamarádku z dětství a hlavně pak ze školy, ale postupem let se většina z nich odstěhovala buď mimo republiku, nebo do jiného města a a zbylo mi v místě bydliště jen velmi málo blízkých osob. Kolegové z práce, to už je něco jiného...jsou fajn na pracovišti, ale v osobním životě se nijak nestýkáme, každý má své rodiny, své starosti. Nejsem člověk, který se napotkání zapojuje s někým cizím do rozhovoru. S maminkami na hřištích se potkávám, zdravíme se, prohodíme nějaký rozhovor, ale tím to hasne. Taky cítím, že mí přátelé jsou jen ti, které jsem měla v "mládí" a ti jsou většinou pryč. Ráda bych získala i nové přátele, ale nějak není příležitost.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(15.4.2011 14:51:26)
"Někde jsem četla, že skutečné přátelé si lidé vytváří jen do dospělosti..."
Brrr, ještě že nejsem dospělá.
|
|
| Terinka4444 | 
|
(15.4.2011 15:52:52)
Jé Májo, to mi mluvíš z duše, lépe bych to nenapsala, taky mi chybí ty kamarádky z dětství, ale jsou pryč Ještě vznikala hodně pevná pouta na koleji, jak jsme spolu žili, ale každý z jiného kouta země, postupem dálkou utrpí i blízké přátelství. Taky myslím, že už ho asi nenajdu.
|
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 | 
|
(15.4.2011 16:40:48)
Cítím to naprosto stejně, do puntíku!
|
|
| maw | 
|
(15.4.2011 18:18:39)
To naštěstí neplatí.
Má-li člověk přítele, je šance, že bude schopen "vyrobit si" dalšího - zná totiž dynamiku toho vztahu.
Kdo nemá - buď neměl dáno, okolnosti, příležitosti, nebo toho není schopen.
Přátele si "vyrábíme" či "otesáváme". Je to určitá směs ochoty riskovat a chovat se tak trochu "jako bychom trochu přátelé už byli". Pokud do vztahu nic nedám, těžko něco získám. Začíná to s prvním pozdravením, nabídkou pomoci, nebo přijetí pozvání "půjdem spolu na kafe?" - ke kafomatu na školní chodbě, neodmítnutí nabídky, kterou vlastně ani nepotřebujeme - ale proč nám ji někdo nabízí? Třeba jsme sympatičtí mi jemu.
Občas se trochu exponovat s pomocí v situaci, kdy se nám nechce, nabídnout - pomoc, místo, podržet dveře tomu, kdo nese knihy, sehnat skripta i pro někoho dalšího, podělit se o poznámky, nabídnout půjčení drobných na bagetu/kafe z automatu atp. Je toho dost.
Samozřejmě nebýt trouba, nepomáhat všem se vším. Vybrat si. Toho, kdo mi taky s něčím trochu pomůže, i když cítím, že z toho velké přátelství nebude, ale kamarádi mají kamarády a jsem ten "kámoš, pomáhájící" - ale ne trouba, je to tu vzájemné, i když v hodně omezené míře.
No a časem dřív nebo později přijde ta trefa na někoho, s kým si "padnete do noty", na věku oprvavdu nezáleží. Jen je to těžší, lidé jsou míň tvární, mají méně času atp.
Ale - kdo má zájmy a koníčky - zákonitě potká někoho, kdo je má taky. Od společného zájmu dál je jen krůček aspoň k nějakému kamarádství, zjistíte, že máte společného "ještě něco". Každopádně je zde první platforma, na které lze stavět. Protože kdo žádné koníčky a zájmy nemá, tak s tím se jaksi není o čem bavit, ten člověk je nezajímavý, šerý a jakékoli téma jde nutně mimo něj.
Takže já bych si vybrala něco, co mě baví, co jsem vždycky chtěla - nějaký ten kroužek, cestru do tramtárie..., cvičení... Cokoli. A jít si to tam užít. Někoho potkám, a když ne, tak mám aspoň zážitky.
Samozřejmě první fajn kámoš/ka nepřijde s první hodinou.
Ale chce to vytvářet příležitosti. Doma u TV jich moc nebude.
|
| CPO |
|
(16.4.2011 11:54:01)
Maw,
bezva příspěvky - v situaci, kdy je člověk "zacyklený", ocení praktický (napsala bych blbuvzdorný, ale míněno v tom nejlepším!) návod.
|
|
|
|
| Dagmar Bartůšková |
|
(15.4.2011 14:16:55)
co děláš ráda? uteč, najdi si práci,koníčky, a lidi potkáš a pořád si říkej: mám se ráda taková, jaká jsem, protože jiná nebudu a je to tak správně...
|
|
| cimburčanka | •
|
(15.4.2011 14:17:24)
Tak buď víc s těmi, co Tě mají rádi. Jezdi za přáteli, vyprav se s nimi někam i na několik dnů, aktivně si je pěstuj. Jakmile to přestaneš dělat, časem o ně stejně přijdeš. Na podivíny z vaší vesnice kašli, ona je otázka, kdo je tam "nenormální".
|
| Karolína | •
|
(15.4.2011 14:57:04)
Jestli tvoje momentální fobie není tak silná, že by ti bránila se seznamovat s novými lidmi, uteč. Východiskem může být i najít si přes internet chlapa odjinud.
Zauvažuj, že se možná mentalitou ani na vaši ves nehodíš. Navíc, jestli je to takové Slunce, seno, kde každý má už svoji roli, budeš se z té škatulky dostávat fakt těžko.
|
| maw |
|
(15.4.2011 18:21:24)
Nééééééééé, hlavně neutíkat ke chlapovi...
Teď vybírat chlapa jako východisko ze situace by nejspíš skončilo tragicky.
Chlapa vybírat, až bude v klidu, celkem spokojená, stát na svých, nebude ho potřebovat jako řešení svých problémů, bude mít kamarády a bude řešit, jestli je jí s ním fakt líp, dobře...
Se teď odstěhuje k chlapovi, doma si zavřře dveře, chlap toho zneužije...
Ne, takováhle rozhodnutí typu "útěk" znamenají, že si nevybere dobře, ale "prvního, kterej se jakž takž pozdává", žádné zralé rozhodnutí, toto nééééé.
|
|
|
|
| ToJsemJaaa | 
|
(15.4.2011 15:47:12)
Ahoj, chápu Tvojí situaci, je to moc těžké. Něco podobného řeším taky, nechci sem psát něco víc, ale jestli bys chtěla napiš mi na mail (pod nickem), budu mít velkou radost.
|
|
| Jas-mine | 
|
(15.4.2011 15:52:18)
Ahoj,
jak už bylo řečeno - co zkusit sehnat práci - kdekoliv- a odstěhovat se a začít v podstatě novej život??
Možná by to pro Tebe bylo řešení...
|
|
| kosatka2 |
|
(15.4.2011 16:32:47)
Dobrý trénink by byl najít si nějaký zájmový kroužek, cvičení pro ženy, víkendový či delší kurz jánevím třeba jazyka, keramiky, šití, horolezectví, atd... a když už se ti nenpodaří najít nějaké přátelství, alespoň se potrénovat v konverzaci, oslovit ty druhé, třeba si vzít předsevzetí, že na každé hodině s min. 2 lidmi prohodit nějakou větu. třeba na tom budou podobně, spousta lidí se úplně zbytečně obává toho prvního kroku.
|
|
| Binturongg | 
|
(15.4.2011 16:55:47)
Pokud sis dokázala najít kamarády na vejšce, zvládneš to i v práci.
Připadá mi, že se potřebuješ vyvlíkout z prostředí, kde už máš nálepku, a to i u vlastní rodiny.
To, že nechceš být sama v bytě, celkem chápu.
Taky bych se přikláněla k pokusu sehnat spolubydlící s níž bys třeba vyrážela i na cvičení, tancovat...
Hlavně ze sebe nenechávej dělat magora - po světě běhá spousta nesmělých introvertů...
Pokračuješ v terapii u psychologa nebo psychiatra?
|
|
| Liška s banem :) | 
|
(15.4.2011 18:29:06)
Elso, seber se a odstěhuj se do velkého města, najdi si tam práci (v práci budeš mít kolegy na pokec), přihlaš se na nějaké sportovní a jiné aktivity, abys večer neseděla doma, apod.. Tvoje rodina ti moc nepomáhá, spíše ti podrážejí nohy, tedy si myslím, že ti bez nich bude lépe.
|
|
| s s |
|
(15.4.2011 20:43:59)
Elso, a hybaj hned z té vesnice pryč!!! Vím moc dobře, když tě ostatní nepříjmají a je to malý uzavřený kolektiv. Změnilaa jsem místo žití a ejhle, jde to, jsem introvert, ale změnou místa jsem se jaksi změnila i já. Kdyby mě neustále pořád někdo pomlouval, tak bych se zbláznila. Musíš pryč, pokud se bojíš být sama v bytě, tak zkus na zkoušku dva měsíce někde jinde bydlet. Školu, jak píšeš, máš, takže hybaj jinam, než si kompletně zase*eš život.
|
|
| Jana (Lukáš 6/03,Martin 8/05) | 
|
(15.4.2011 21:07:59)
Elso,
taky bych to viděla (jako téměř všichni v diskusi) na odstěhování.
Pokud tě děsí samota - jak radily holky - choď večer cvičit (jsou i indivindi sporty) - budeš mít krásnou postavu a zlepší se ti nálada , do kina (jenom ne žádná romantika!!!!), studuj jazyky - prostě se VĚNUJ SAMA SOBĚ... hlavně nesedět doma, tam moc kamarádů (nepočítam internet) nepotkáš...
Prostě trošku z povzdálí pozorovat cvrkot - dnes už není nic divného na tom, že si ženská (sama) sedne do kavárny na kafíčko... a postupně se zkoušet zapojovat...
|
|
|
V její náručí
Břevnovské posvíceníPraha 6 
Biskup Tobiáš z BenešovaBenešov 
Floria podzimKroměříž 
Krása Smetanovy hudbyMělník 
Pocta Zuzaně NavarovéPraha 2 
Břevnovské posvícení
Biskup Tobiáš z Benešova
Floria podzim
Krása Smetanovy hudby
Pocta Zuzaně Navarové
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)