Diana* A. 12/00 + V.&T. 03/06 |
|
(4.5.2011 12:26:10) Brebberry, za sebe a svou rodinu Ti nic pozitivního napsat nemohu... Můj příběh už znáš, pro okolí to byl taky šok, považovali nás za "stálici", konstantu mezi všemi... Stačilo, aby se nachomejtla "kolegyně" s miminem a bylo "hotovo"... Děti-neděti, to je přeci jedno, hlavně když oba "aktéři" budou spokojení a dosáhnou svého cíle, ne? Jeden v dokonalém hmotném zajištění sebe a svého dítěte, druhý v dokonalé a nebetyčné lásce Snažím se věřit, že podruhé se mi to nestane a přítel to s námi - se mnou a mými 3 dětmi - vydrží... Ale je to vůbec reálné??? Máme naději??? To nevím a raději se o tom snažím vůbec nepřemýšlet, protože mi z toho (čistě realisticky) vychází jediné.....
|
Ajlina | •
|
(4.5.2011 12:29:35) Diano, to je otázka zda žít s tím, že se to kdykoli může stát komukoliv a to i opakovaně nebo to úplně vypustit ze své mysli s pevným přesvědčením, že mně se to určitě nestane.
|
Diana* A. 12/00 + V.&T. 03/06 |
|
(4.5.2011 12:43:54) Ajlino, toť otázka... Jde vůbec ale mít vztah, žít s někým, aniž by byla důvěra v to, že to vydrží? Jde s někým žít a mít v sobě neustálou pochybnost, že mne-nás jednoho dne opustí? Já to teď mám v sobě tak, že se snažím nedůvěru ve "věčné trvání" vztahu potlačit, abych mohla aspoň nějak "bezstarostně" (v tomto ohledu) žít.... Předtím - v minulém (prvním a jediném vztahu - 12 let, 3 děti) jsem měla důvěru v jeho trvání naprosto neochvějnou... Bylo to správně nebo špatně?
|
CPO |
|
(4.5.2011 12:46:19) "Předtím - v minulém (prvním a jediném vztahu - 12 let, 3 děti) jsem měla důvěru v jeho trvání naprosto neochvějnou... Bylo to správně nebo špatně?"
Di, měla jsem to STEJNĚ. A bylo to SPRÁVNĚ!!! (jinak bychom se zbláznily už dávno...což by ovšem na druhou stranu zabránilo našemu dnešnímu trápení )
|
Diana* A. 12/00 + V.&T. 03/06 |
|
(4.5.2011 12:51:51) Breb, a nebylo by to tak nakonec lepší??? Teď už je to teda lepší než v těch začátcích, to jsem opravdu měla pocit, že to ani po fyzické ani po duševní stránce nemůžu vydržet.... Ale asi je něco pravdy na to, jak silné zvládnou ženské být.... Byly tu moje děti a já jsem MUSELA fungovat, zatímco ON tohle vůbec nezvládal, když mu bylo zle (kvůli N9), klidně probrečel půlden a nebyl schopen ani vylézt z postele, malí mu chodili spontánně dávat do postele pusy a on nic, ani se nehnul, ani je nepohladil, nic Zatímco já jsem fungovat musela Hlavně ale, že teď on PÁN
|
CPO |
|
(4.5.2011 12:56:05) Di, už si čteš? ošlu ti ještě jeden odkaz...
|
Diana* A. 12/00 + V.&T. 03/06 |
|
(4.5.2011 12:59:20) Breb, probíhám (takové mezipřistání), budu zase později odpoledne, teď musím vyrazit. Ale klidně posílej A děkuju
|
|
|
|
|
*Niki* |
|
(4.5.2011 12:49:57) Já tu důvěru mám. JInak bych do toho kostela před tolik lidí nepředstoupila a neslíbila vše, co jsem slíbila. POkud zjistím, že jsem se zmýlila, snesu to asi spíš, než žít v nedůvěře a podezírání... Nezabráním tomu, aby muž jednou neodešel na zelenější trávník sousedky, když bude chtít, ať se k tomu postavím jakkoliv. Proto si to manželství nebudu ničit předem...
|
Kudla2 |
|
(4.5.2011 13:04:54) Mono, opět boduješ,, toto se mi moc líbí.
"POkud zjistím, že jsem se zmýlila, snesu to asi spíš, než žít v nedůvěře a podezírání... Nezabráním tomu, aby muž jednou neodešel na zelenější trávník sousedky, když bude chtít, ať se k tomu postavím jakkoliv. Proto si to manželství nebudu ničit předem."
Já myslím, že vůbec nemá cenu si tím mutýrovat hlavu. Maximálně se snažit žít tak, aby bylo dobře mně a tomu druhému se mnou, nedělat mu nic, za co bych se musela sama stydět, chovat se tak, jak bych chtěla, aby se on choval ke mně, zůstat sama sebou. Nenechat si líbit hrubost a sprostotu, na druhou stranu se zamyslet, jestli za mou duševní pohodu odpovídá opravdu partner nebo spíš já sama.
A zbytek nechat podle naturelu buď na Pánu Bohu, nebo na štěstí. Víc udělat nelze (nelze zajistit, že ode mne partner neodejde) a nemá cenu se tím zabývat.
|
|
|
Mirek_ |
|
(4.5.2011 13:00:57) "snažím nedůvěru ve "věčné trvání" vztahu potlačit"
Každý člověk (partner, dítě, atd.) může být přejet autem, spolknut chorobou nebo odlákán. Čili jeho vztah k sobě pod kontrolou nemáme, ale svůj vztah k němu ano, alespoň co se týče odlákání. A taky svůj vztah k sobě, od kterého se odvíjejí ty ostatní. Potlačovat vlastní nedůvěru mi přijde jako hrozná formulace, tak bych se k sobě nechtěl chovat - což raději "ujišťovat se o vysoké pravděpodobnosti, že vztah bude řadu let fungovat"?
|
CPO |
|
(4.5.2011 13:10:31) ""ujišťovat se o vysoké pravděpodobnosti, že vztah bude řadu let fungovat"?
Nechápu, proč bych se měla takto pštrosácky obelhávat - v době, kdy se kolem mě všichni rozvádí a rozchází, aniž to má závažné důvody, a i já jsem byla opuštěna bezdůvodně "z okamžiku na okamžik", bych si s takovou myšlenkou připadala jako idiot
|
Mirek_ |
|
(4.5.2011 13:31:45) Pokud se kolem tebe všichni rozvádí a rozchází, tak žiješ jinde než já. Já kolem sebe vidím vztahy, které řadu let solidně fungují. A protože sebe i manželku považuju za jakž takž rozumné lidi, očekávám že na 70% spolu dalších pět let vydržíme. Ostatně lidé (ačkoli je někdo opustil) se podruhé berou i proto, že předpokládají, že jim další vztah pár let vydrží. Spousta lidí sází sportku a nepřipadají si jako idioti, ačkoli šance na rozumnou výhru je velice malá - skoro jistě prodělají. Ty máš tak vysokou pravděpodobnost prodělku ve vztahu?
|
|
Kudla2 |
|
(5.5.2011 0:14:17) tak co tedy vlastně chceš?
ujistit se, že to může fungovat, a jedním dechem tvrdit, že něco takového může tvrdit jen idiot?
Nevyznám se v tom.
Myslím, že pravdu má Petra Neomi, že moc tlačíš na pilu. Jseš tím posedlá, jen CHLAP, CHLAP, CHLAP, já být chlapem, tak už kvůli tomuhle beru nohy na ramena.
Nemůžeš si dát aspoň na chvíli pauzu s tím křečovitým sháněním? Třeba se ti pak někdo slušný jen tak namane, a bude to.
Vždyť ty seznamky musí být děsná ztráta času s téměř nulovým výsledkem, času, který by se dal využít nějak smysluplněji?
nechci rejt, ale už Tě tady čtu dlouho a připadá mi to už jako nějaká mánie, furt se v tom takhle patlat.
|
CPO |
|
(5.5.2011 9:28:04) Jako obvykle souhlasím s Kudlou (kromě "nechci rejt, ale" - Kudlo, bud nerej, nebo si nech od cesty ten alibistický úvod
Ano, hledání chlapa pro mě není "okrajová záležitost", ale dost zásadní věc. Na okolí bezesporu působím trapně, ale na druhou stranu, zkuste se vžít do MÉ pozice a tudíž mých důvodů: - Manželství se mi rozpadlo proto, že jsem vážně a nevyléčitelně onemocněla, a manžel místo aby (jak slíbil při svatbě) se mnou stál v dobrém i zlém, nebo se o to aspoň pokusil, rovnou mi vmetl "S mrzákem JÁ (kterému se to nikdy stát nemůže, že jo) žít nebudu!" a od té doby už nebylo co řešit. Možná to mnohým nickům se spokojeným partnerským vztahem za zády přijde jako prkotina, ale pro mě to byla opravdu velká rána, jednak, že se to stalo, za druhé, jak se k tomu postavil můj nejbližší člověk a za třetí, což je nejhorší, nemůžu vyloučit, že se podobně nezachová někdo další, do koho se třeba jednou zase zamiluju... - Jediný člověk, který mě i s nemocí bral takovou, jaká jsem, byl můj expřítel. Díky němu jsem uvěřila, že moje manželství s exem byla prostě jenom smůla a já jsem tak dobrá i přes svůj handicap, že se mnou chce žít dokonce i zdravý člověk, že mu prostě zato STOJÍM, aby se mnou byl. A když mě opustil, zhroutil se mi svět, nestála jsem mu "za to". - Logicky, když teď vidím, jak i normální chlapi opouštějí své normální (a zdravé a mladé) manželky, aniž k tomu navíc mají závažný důvod, propadám panice "zavírajících se dveří", k čemuž se přidává zdravotní stav, který je sice aktuálně stále "dobrý" tj. "stabilizovaný", ale prognózy dobré nejsou nikdy, a musím s tím počítat nejen já, ale i moje rodina. PŘESTO jsem aktivní a (mimo tenhle web) pohodová a veselá ženská, která k sobě nechce a nepotřebuje jen "nějakého blbce co by se o ni staral", ale ani nechce nikoho, kdo by už byl jen zalezlý v bačkoách, protože v těch já zalezlá nejsem a ani být nemůžu, to by mě zabilo. A nechci rezignovat ani na sex, jen proto, že "bych měla mít rozum, co bych nemocná chtěla, že jo" nebo protože "není přece důležitej" nebo já nevím co byste mi tady k tomu nabídli za komentář.
Proto jsem tak paranoidní.
|
Kudla2 |
|
(5.5.2011 10:31:28) Brebberry,
i při tomto nastínění situace bych se na Tvém místě soustředila spíš na vlastní spokojenost bez ohledu na to, zda po Tvém boku bude nějaký muž či nikoli, než na to zoufalé hledání.
Dost pochybuji, že by to na Tobě nebylo vidět, i když si myslíš opak. Navíc máš sklony k sebelítosti, a to, jakkoli je to oprávněné, prostě neimponuje.
Z toho, cos napsala a píšeš, mám pocit "nojo, chudák ženská, fakt to má těžký", ale být mužem, nepřitahovalo by mě to. Vůbec ne kvůli té nemoci, ale kvůli Tvému přístupu "já to CHCI a CHCI a nejlíp HNED, ale stejně mi to asi nevyjde, protože mám HANDICAP".
To, že Tě přítel opustil, je určitě velká rána, o tom žádná, ale už bys mohla vědět, že jistého nemáš a mít nebudeš nikdy nikoho, to za prvé, a za druhé, lidé se opouštějí i nehandicapovaní, na druhou stranu spolu zůstávají i handicapovaní, nemá to žádná stanovená pravidla a Ty jsi jaká jsi a stojíš za to, za co stojíš, bez ohledu na to, zda jsi právě opouštěna nebo milována. Takže určitě je šance, že o Tebe bude někdo stát takovou, jaká jsi, ale jisté to není (protože jisté to nemají ani vyhlášené krásky) a už vůbec se to nedá silou vůle vydupat ze země.
Fakt bych se na Tvém místě spíš soustředila na to, jak se srovnat sama se sebou, užívat si života tak, jak je a stran chlapů nerezignovat na to, kdyby se někde někdo náhodou objevil, ale neudělat si z toho středobod svého života.
|
CPO |
|
(5.5.2011 10:57:41) "Navíc máš sklony k sebelítosti"
Souhlas, Kudlo. Každej jsme nějakej. Mám spoustu špatných vlastností, ale za určitý klad naopak považuju, že JENOM nepofňukávám ale snažím se všechny svoje záležitosti nějak ŘEŠIT. Jsou lidi, kteří skutečně jenom pofňukávají a hází všechno na ostatní. Já ne (míněno "nejenom"). Jasně, že nemám zrovna radost z aktuálně rozdaných karet, ale třeba to, že s tebou a jinými) souhlasím, když mi říkáte něco, co není úplně , ale zase je to upřímné a dává mi to zpětnou vazbu, takže mi to ve finále pomáhá mnouhem víc, než když tu někoho, kdo třeba žije s alkoholikem, stěžuje si, že "on pije", ale už nedojde k závěru, že tedy pokud "on" není schopen a ochoten přestat, je teda řada na pofňukávajícím, aby od "něho" odešel. Já jsem člověk "řešící - nebylo možné restartovat nefunkční manželství, tak jsem se odhodlala pro rozvod, což taky nebylo úplně snadné rozhodnutí (rodiče: "Jsi vážně nemocná, KDO MYSLÍŠ, že o tebe bude stát?!!!" - přesto jsem v manželství zbaběle nezůstala, jako někteří jiní, kteří někdy ani vážnější důvody kromě pohodlnosti a obav z neznáma NEMAJÍ). Jenže teď jsem nervózní, protože zdánlivě není "co řešit" - bu´d je už rozhodnuto (např. nemoc už nezvrátím) nebo se "řešení" míjí účinkem (seznamka). V této fázi svého vývoje prostě NEJSEM schopná sedět spokojeně na zadku, když se mi nedaří to, co bych ráda, jakkoli si Kudlo myslíš, že už bych "ve vlastním zájmu" "měla". (byt teda i v tomhle jsem se v poslední době dost zlepšila - ale zase mi nepřidaly události kolem mě a na seznamce, nejsem ze železa, jako možná ty)
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.5.2011 11:04:34) Brebb, jenže to řešení je hrozně násilný, nebo to fakt necítíš? Rozumím tomu, že nechceš být sama, ostatně to chce málokdo, jenže svět není striktně logickej a nefunguje tak, jak si to naprogramujeme...
|
CPO |
|
(5.5.2011 11:10:35) Cítím, Monty, zas TAK blbá nejsem. Jenže to prostě líp neumím. Momentálně.
|
CPO |
|
(5.5.2011 11:12:43) Mimochodem, já jsem "trapná" hlavně proto, že tady o svých pocitech pořád dokola otevřeně MELU. Ale ti, kdož nemelou, ale cítí to podobně, nebo se chovaj ještě hůř a ještě víc tlačej na pilu (znám takový), tak ti "neexistujou".
Jsou jenom ti tady "úžasně srovnaní a vyrovnaní" a pak blbá Brebberry.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.5.2011 11:18:10) Brebb, ale ne - taky znám holky, co tlačej nebo tlačily na pilu, mám kamarádku, která po třicítce vyloženě šílela, protože byla jediná svobodná a bezdětná... a kupodivu se srovnala ve chvíli, kdy na tu pilu přestala tlačit, přestala trvat na nesmyslných požadavcích na chlapa a dneska má dvě děti a je celkem v pohodě.
|
CPO |
|
(5.5.2011 11:32:07) "co tlačej nebo tlačily na pilu"
Monty, ty jsi zářný příklad člověka srovnaného, netlačícího na pilu...a KOLIK pro tebe přijatelnejch chlapíků se ti jen tak samo od sebe denně producíruje obývákem a třepe se aby se s tebou mohlo seznámit? Na sedávej panenko v koutě jsem nikdy nevěřila.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.5.2011 11:38:38) Brebb, kolem mne se neproducíruje žádnej a pokud se kdy producíroval, tak byl stejně zadanej. Dobré kusy bývají odloveny dřív, než se dostanou do věku, kdy by mne mohli potenciálně zajímat. Podívej, mne fakt štve, že když už se nějakej zajímavej chlap objeví, tak je buď zadanej nebo se se mnou chce kamarádit, ale na druhý straně VÍM, že při specifičnosti svých preferencí nemá smysl někoho takovýho cíleně hledat, protože na to nemám čas a asi ani náladu... kompromisů jsem zkusila už dost, nelituju toho, mám se svými "kompromisy" nadstandardně dobré vztahy, ale naučilo mne to propříště se do podobných pokusů nevrhat, protože to nemůže skončit vyloženě happy endem, vždycky to bude jen remíza.
|
|
Hanka | •
|
(5.5.2011 12:38:00) Brebberry,
já jsem sama, jsem s tím srovnaná a chlapi se kolem mě neproducírujou, to je fakt (když nepočítám jednoho dlouhodobého kamaráda, který se vždycky co půl roku pokusí, jestli bychom se nepohnuli kousek dál. Nepohnuli, ale lehce mi to zvedá sebevědomí - nejspíš to ale není nafurt, měla jsem podobné kamarády dva a jeden už se šťastně zadal).
Já ale nejsem nastavená na to, že chlapa v životě nezbytně potřebuju. Brala bych ho, to ano, ale ne nutně. Ostatně mám pocit, že na pořádné randění a tak nemám čas a na partnera na každý sudý víkend (což si pěstuje několik mých známých) zase chuť - chci všecko nebo nic . Někdy si říkám, no jo, ale děti za pár let vypadnou z baráku a ty budeš osamělá padesátnice, co budeš dělat? Ale vzápětí si uvědomím, kolik těch mých známých padesátnic už různě opečovává své churavějící starší manžely... a je neopečovává nikdo, poněvadž jsou z toho páru ty víc fit... A místo pokojného užívání si "druhého bezdětna" mají hlavy plné starostí a strachu o milované partnery (v lepším případě) nebo jsou naštvané na frflající předčasné dědky, ale co už taky s tím (v tom horším). Jo, jsou to kyselé hrozny )
Zkrátka to beru tak, že člověk má v životě málokdy všechno a zároveň nikdy neví, co ho čeká za příštím rohem. Možná je tam princ na bílém koni, možná dlouhá samota a možná šílenec v rychlém autě, co nepřibrzdí před přechodem. Takže se snažím nepřehlédnout případné prince, zajistit si zábavu na dlouhou samotu a před přecházením se rozhlížet - a jinak prostě žít.
Držím ti palce.
|
CPO |
|
(5.5.2011 13:27:21) "že člověk má v životě málokdy všechno"
No, já rozhodně nepatřím k těm, co mají "všechno"
|
|
|
|
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.5.2011 11:16:42) Tak se na to zkus vybodnout a naplánuj si něco, co tě bude těšit i bez chlapa... třeba nějaký program s dcerou? Nevím jak ty, ale já když jsem někde se synem, tak ani níhodou nemyslím na to, že jsme tam "bez chlapa" a fakt si to užíváme.
|
CPO |
|
(5.5.2011 11:25:41) "Nevím jak ty, ale já když jsem někde se synem, tak ani níhodou nemyslím na to, že jsme tam "bez chlapa" a fakt si to užíváme."
Já taky, nejsem magor, přece (úplnej)! Samozřejmě si to umím užít i s přáteli, s dcerou, i sama. Ale prostě principiálně jsem člověk, nastavenej na sdílení, na párový soužití. Prostě mi přijde prima, když se ráno těší, že večer uvidí toho stejnýho člověka, kterého má rád, u sebe doma, a to vůbec nemusí být denně, nebo ho mít za zadkem furt. Ale jsem spokojenější, když ten člověk v mém životě EXISTUJE. Prostě stejně jako lesbičku nepřesvědčíš, že chlapi jsou v posteli "přece lepší", tak já to mám holt takhle. Život s chlapem mi přijde PRO MĚ OSOBNĚ víc takovej "celistvej" než bez něj, jakkoli si ho dokážu udělat prima i bez něj.
|
|
|
|
|
Bosorka2 |
|
(5.5.2011 12:32:55) Brebberry: Hele, to chce "plán B". (já teda na plán B už jedu, tak vím o čem mluvím. Můj "plán A" bylo: budu SAMOZŘEJMĚ mít partnera, rodinu a děti- a budu žít rodinným životem a společně s dětma mého bráchy budeme jezdit na dovolené.
Nemám partnera- a myslím že ani mít nebudu- nemám děti a už si na ně přijdu moc stará- zato mám plán B
Místo bráchy a dětí jezdím na dovču s kamarádama, které jsem si cíleně našla v oblastech, které mě zajímají (a dál hledám) mám "nadstandartně" větší množství kamarádek a lidí, kteří nejsou mými partnery ale baví mě s nimi trávit čas.
Partnera a děti to nenahradí, to je jasné.
Ale na to, abych nevyšilovala "zůstanu celý život sama a chcípnu sama jako pes" to stačí BOHATÉ. Protože to, jak mi to teď funguje, mě prostě přesvědčilo, že sama nezůstanu- pokud tomu věnuju aspoň nějaké množství energie a pokud nebudu vyloženě chtít být sama .
Mám ve svém okolí jedno děvče- taky asi měla stejný "plán A" v 25 měla život před sebou ve 28 chodila o berlích, teď je na vozíčku- a situace NIKDY už lepší nebude. Přesto- strašně jí obdivuju- dokáže být milá, příjemná, nevyšilovat. A obdivuje jí víc lidí- hlavně těch, co jí znají víc než já- a VŽDYCKY kolem sebe někoho má, vždycky se najde někdo, kdo jí pomůže na večírek, pomůže s tím, co potřebuje...má kamarády a NENÍ sama.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.5.2011 12:39:09) Tvůj plán "B" byl v podstatě můj plán "A". Když mi bylo dvacet, chtěla jsem bydlet sama v malým bytě, mít dvě kočky, který by se jmenovaly Oscar a Wilde, mít přátele, chodit na výstavy, do kina, do galerií, jezdit po světě a mít chlapa max. "pro hezký chvíle", se kterým budu moct být, ale nebudu muset. Děti jsem nechtěla a neplánovala.
|
|
|
|
|
|
|
|
CPO |
|
(4.5.2011 13:13:11) "Každý člověk (partner, dítě, atd.) může být přejet autem, spolknut chorobou nebo odlákán."
Přijít o blízkého člověka je vždy nic moc. Ale přijde mi nejhorší, když se v někom, komu jsme na 100% věřili, zklameme. To se fakt hojí blbě.
|
Petra Neomi | •
|
(4.5.2011 13:39:13) No, jednak není normální někomu 100% věřit, to nevěřím ani sobě a pak... pokud ti někdo, koho miluješ, zemře, je to mnohem horší. Myslím, že smrt dítětě a to, že se rozejdeš s chlapem je jako světová válka versus rvačka v hospodě.
|
|
Hanka | •
|
(4.5.2011 13:49:03) Brebberry,
já ti nevím. Když můj drahý ex odcházel, diagnostikovali synovi mé kamarádky mozkový nádor. Vzájemně jsme si poplakávaly, ale věděla jsem velmi dobře, že exův odchod je proti tomu, co prožívala ona, procházka růžovým sadem. (Dopadlo jim to dobře.)
|
CPO |
|
(4.5.2011 13:50:46) Takhle jsem to nemyslela - jasně, že děti v nerozvinutých zemích umírají hladem a na nemoce, a já tu řeším kraviny. To v tom případě ale nejenom já.
|
*Niki* |
|
(5.5.2011 8:17:30) Brebbery, vím že máš pocit, že už ti ujel i ten poslední courák, ale neblbni. Je ti 40+ - NO A? I tady v diskusi je jedna, co má dvě děti po čtyřicítce a s novým manželem Možná by se ulevilo tobě i tvým potenciálním partnerům, kdyby jsi tak netlačila na pilu, jak už psala Petra. Protože ono to jde z tebe cítit na sto honů každým pórem, že jsi na lovu, to i chlap, který tak dobrý radar jako my nemá, prostě vycítí. Budou se na tebe lepit divnoidní typy, to dá rozum. Nech to koňovi, nadechni se a vydechni, řekni si, že i bez chlapa po boku to do důchodu doklepeš, a co doklepeš, budeš spokojená... a ON přijde, pokud má přijít.
Možná, že když se celý tvůj vesmír přestane točit kolem mužů, tak se i nějaký muž objeví. Já mám tuhle zkušenost sice pouze z mladšího věku, ale čím víc jsem se klukama zaobírala, tím byla větší pravděpodobnost, že mě nikdo pořádný chtít nebude, jen týpci, co hledají kámošku na sex.
Mě osobně taky děsí typy "NUTNĚ hledám chlapa/ženskou". Já vedle sebe chci někoho, kdo mě nebude potřebovat, někoho, kdo by zvládl i žít sám, a je se mnou, protože chce, ne proto, že potřebuje, protože bez partnera by to nezvládl. Hodně štěstí
|
|
|
|
|
|
|
|
|