*Niki* |
|
(14.6.2011 12:57:57) Hm, těžko radit. Nevím, nakolik je pro tebe nevěra akceptovatelná. Protože být nevěrný není jen tak, na to musíš mít náturu, na to nestačí nedostatek sexu ve vztahu... jak tu někdo psal, začíná to pocitem nedostatku sexu, končí pár nešťastnými lidmi kolem.
Zas tu padly rady typu kecat a mluvit a mluvit a kecat - a o čem? Jakože mluvením rostě vášeň? Čím víc toho namluvíme, tím větší budeme mít chuť? Tvůj muž nemá potřebu sexu, tak to je. Rada překonat se a podržet a udělat pár pohybů (z lásky) mi přijde úplně mimo, protože pak by se zničilo i to, co vás zatím spolu drží. Tohle může radit jen někdo, kdo buď zaprvé nikdy nic podobného nezažil, nebo zadruhé, je submisivní a na partnerovi závislý- od přírody. Takže umí "držet" i v jiných oblastech...
Jako by jsi nejedla maso a partner po tobě chtěl, ať s ním z lásky chodíš pravidelně na zabíjačky. Ať ten, kdo nevidí, se z lásky snaží aspoň trochu vidět. Kdo je chromý, ať z lásky aspoň trochu hejbne zadkem. To by jistě každý pokládal za blbost. Ale pravidelně podržet, ať chuť je či není, ať je či není potřeba, se musí, jinak je to legitimní důvod pro druhého, zaopatřovat si to jinde...
Takže v této situaci je možná milenec, který nikdy nepřekročí rámec milenectví (takže žádný kamarád, někdo, koho tvůj manžel pravidelně potkává), nebo abstinence. Ta je pro tebe dlouhodobě neakceptovatelná, tudíž nezbývá, než nevěra - ale záruky na šťastné konce nečekej... Pokud ti na manželovi záleží, nic mu nevyčítej a nechtěj po něm, ať ti podrží. Byla by to urážka tebe i jeho. Už ti není 16-náct, a jemu asi taky ne, abyste skočily na ty řeči, že ti protějšek z lásky musí dát, jinak půjde za spolužačkou... možná když ho budeš oceňovat jako chlapa, i se jako chlap začne více chovat. Nevím, jaký je váš vztah jinak, z vlastní zkušenosti vím, že když se ke mě muž nechová jako k ženě, jako žena nefunguju pak ani já směrem k němu...
Vztah může být blízký i bez sexu. A i se sexem o ničem...
|
CPO |
|
(14.6.2011 13:35:57) Nikitos, blízký vztah ale není "S manželem na toto téma domluva možná není, on se milovat nepotřebuje, prostě s ním nehnu." V blízkém vztahu by se všechno dalo nějak VYŘEŠIT proto, že by tam nechyběla ta OCHOTA to ŘEŠIT! Ve vztahu jsme DVA - takže nám tam musí být dobře OBĚMA, jinak půjde vztah do háje, ať už se to bude "řešit" abstinencí, nevěrou nebo hystrickejma výbuchama z přetlaku energie.
|
*Niki* |
|
(14.6.2011 13:46:13) Už dlouho se chci zeptat, JAK se tohle "řeší". Víš, co znamená nemít chuť?
Představ si to třeba u čokolády. Předpokládejme, že ji nemáš ráda. Nechutná ti. Nikdy na ni nemáš chuť. Partnerství by bylo založeno i na konzumaci čokolády. JAK si představuješ, že to vyřešíte? Že budete mluvit o tvé neoblíbené potravině, a najednou bum bác, dostaneš na ni strašnou chuť? Zacpeš si nos, aby jsi necítila chuť, a pro klid v domě pár kousků jednou dvakrát týdně spolkneš, když si partner myslí, že kdo miluje, jí čokoládu?
Jak to řeší zakladatelka u sebe? Všichni do jednoho tady předpokládáte, že ten, kdo má problém, je ten, kdo nemá potřebu.
|
CPO |
|
(14.6.2011 14:10:43) "Všichni do jednoho tady předpokládáte, že ten, kdo má problém, je ten, kdo nemá potřebu."
Naopak. Ten kdo nemá potřebu (tedy "problém"), jen problém NEVIDÍ. Protože ve skutečnosti problém je "jednomu z našeho TÝMU není dlouhodobě dobře a jeden z nás to odmítá vidět, přiznat a spolupracovat na řešení".
Sex není nutit vegetariána do stejků nebo diabetika do čokolády. Sex je i "mám tě rád", polibek, objetí...a různé podobné akce a aktivity. Věř, že když bude partnerova vřelost tryskat z nesexuálních aktivit, nebudou ty sexuální nikomu tolik chybět, aby kvůli nim uvažoval o nevěře. Ale je-li chlad i v ostatních oblastech soužití - pak asi je ve vztahu špatně víc než jen "nechce se mi souložit"...
|
*Niki* |
|
(14.6.2011 14:18:45) Brebbery, já s tebou souhlasím. Pokud ale uděláš zkušenost, že vyjádření intimity v nesexuálních oblastech vezme druhý často jako předehru k sexu, dáš si pak pozor, aby jsi takové "hlouposti" nedělala. Co když ten, kdo tzv. odmítá, by i odmítal méně, kdyby se nemusel bát, že jakýkoliv dotek, který by rád partnerovi věnoval, se nezvrhne v sexuální atakování? Pak se dotýkat přestaneš. A třeba potřebuješ od druhého nejen návrhy k sexu, ale právě dostatek oněch nesexuálních doteků... jenže se ti jich moc nedostane, a když, tak jako předehra. A můžeš mluvit a mluvit, a dlouhodobě se málokdy něco změní
|
CPO |
|
(14.6.2011 14:34:56) "Co když ten, kdo tzv. odmítá, by i odmítal méně, kdyby se nemusel bát..."
Mám zkušenost se dvěma dlouhodobými vztahy. V manželství nefungovalo NIC, protože prostě jiný než manželův pohled na cokoli byl prezentován jako chybný. Tam skutečně po neplodných debatách nešlo se vztahem udělat nic jiného, než ho ukončit, manžel si našel ženu zcela submisivní povahy, které prostě udílí příkazy a ona je plní...takže jim to funguje.
S přítelem jsme se dokázali domluvit na tom, že jsme schopni se domluvit na všem, včetně věcí nejintimnějšího rázu. Do detailů zabíhat nehodlám, ale prostě nemáme problém, když se jednomu či druhému i dlouhodobě (únava, nemoc, vyčerpání apod.) "nechce" nebo "nemůže". Ale nevím, jak jinak se lze domluvit než se o tom prostě narovinu domluvit.
Lidi obecně nejsou schopni a ochotni o "intimních věcech" spolu mluvit. Já ano - a naučila jsem to i svého přítele, který naopak oceňuje, že se se mnou může normálně bavit na rovinu a nemusí nic předstírat/zastírat...pomohlo nám to mj. vyřešit i naši krizi stran nedořešených minulostí, kterou jsme v uplynulých měsících byli nuceni absolvovat.
|
*Niki* |
|
(14.6.2011 15:05:07) Brebbery, jenže to stále není o tom, co psala zakladatelka. Stále předpokládáš (a nejen ty), že nechuť je způsobena nějakým problémem, o kterém když se bude dostatečně mluvit či něco dělat, tak se vyřeší, tedy že problém přestane existovat, vyléčí se. A může se sexovat vesele dál. Co když je to dáno prostě osobností, povahou? Jak chceš léčit introverta, aby z něj byl extrovert? Když je člověk zamilovaný, tak i více mluví a projevuje se, po zajetí vztahu je prostě takový, jaký je - to jen, kdyby jsi myslela, že vše se dá zjistit před vztahem
Ne každý má velkou potřebu mluvení. Jenže my, vlci samotáři, žijící v partnerských vztazích, jsme pro ostatní zákonitě sobci, protože buď musíme dostatečně souložit, nebo dostatečně o tom aspoň mluvit, aby to vypadalo, že řešíme... nízká potřeba je společensky neakceptovatelná, rozhodně méně, než mimomanželský sex... tak to holt v dnešní době je
|
CPO |
|
(14.6.2011 15:09:21) "Jenže my, vlci samotáři, žijící v partnerských vztazích, jsme pro ostatní zákonitě sobci, protože buď musíme dostatečně souložit, nebo dostatečně o tom aspoň mluvit, aby to vypadalo, že řešíme..."
Ne, vy vlci samotáři jste se prostě neměli (jako můj exmanžel) před manželstvím s námi temperamentními povahami přetvařovat, že sex patří i mezi vaše priority. To je špatně. Ne to, že tam nepatří. Měli jste si najít někoho, komu také stačí 2x ročně, a byl by klid.
|
CPO |
|
(14.6.2011 15:13:12) Já jsem se teď půl roku seznamovala na seznamce. Každému NA ROVINU jsem pěkně o sobě a o svých potřebách a požadavcích a představách o vztahu včetně potřeby intimního sdílení řekla všechno, co jsem považovala za důležité. Kdyby to takhle udělal KAŽDÝ, je klid. Problém je, jak říkám, v tom, že holt každý tohle nedělá, stylizuje se do "lepší" role...ale pak ji není schopen dlouhodobě hrát. Ale může si za to SÁM - nikdo ho do toho nenutil, a navíc vlastně podvedl svého partnera tím, že předstíral, že je někdo jiný, než je.
|
*Niki* |
|
(14.6.2011 15:23:18) Brebbery, nevím, jaký je tvůj exmanžel, zkus se odprostit od toho, že všichni jsou stejní jako on. Zamilovaní lidé dělají různé věci. A zamilovaní lidé často nevidí, co by vidět měli.
Víš, mého manžela třeba najednou překvapuje moje nízká potřeba intimity (a nejde jen o sex). Není mu příjemné, že ho nepotřebuju. Když jsme spolu začali chodit, imponovalo mu, že jsem samostatná. On bydlel s kamarádkou, já sama. Občas u mě přespal, ale nikdy jsem nenavrhla, aby se ke mě přestěhoval. Každá žena, se kterou jsem o tom mluvila, se chytala za hlavu, že ona by nesnesla, aby její kluk bydlel s jinou holkou, a že potřebují mít toho, koho milují, stále u sebe. Já ne. Jemu to vyhovovalo, že se na něj nevěším. Najednou se ale cítí odstrčený.
Já se ale nezměnila. Kdyby se tehdy pozorně díval, viděl by vše...
|
CPO |
|
(14.6.2011 15:27:25) Nevím, nemám z vlastní zkušenosti jiné řešení dlouhodobě uspokojivých partnerských vztahů než najít si k sobě partnera, kompatibilního ve všech životně důležitých (pro nás) bodech...
|
*Niki* |
|
(14.6.2011 15:31:31) Brebbery, tohle je nejlepší řešení, pokud jste jen vy dva. POkud jsou ve hře i další osoby, musí se na to jít jinak. Kompatibilita se dá získat, na druhou stranu i ztratit v průběhu soužití... a na významu mohou získat i jiné aspekty. Co se v prvním roce jeví důležité, může po x letech a x dětech vypadat jinak.
|
|
*Niki* |
|
(14.6.2011 15:34:30) Jinak pleteš se, pokud si myslíš, že ten, kdo má nízkou potřebu - čekohokoliv, to jako partnerský problém nevnímá, pokud ten druhý tu potřebu má. Vnímá. Jenže se toho moc dělat nedá. Leda předstírat.
|
CPO |
|
(14.6.2011 15:38:47) Mně manžel řekl: "To je TVUJ problém, JÁ s tím problém NEMÁM!" KDYBY prohlásil "Vnímám to, mrzí mě, že nejsi v našem vztahu dlouhodobě spokojená - byť z důvodu, který já považuji za malicherný a okrajový - pojďme zkusit přijít na to, jak by se to dalo řešit," tak takového člověka bych si vážila a nikdy bych ho kvůli "nízké frekvenci sexu" neopustila. Ale já ho opustila proto, že mu prostě na mně a na našem vztahu jako takovém nezáleželo. Myslím, že už jsem se dostatečeněkrát k tomu vyjádřila dostatečně srozumitelně.
|
*Niki* |
|
(14.6.2011 17:35:18) Brebb, taky jsem k tomu už napsal opět více, než jsem měla
Holt, nikdo nesliboval, že to v manželství bude vždy jednoduché
|
|
|
|
|
|
|
*Niki* |
|
(14.6.2011 15:16:34) Brebbery, a ty myslíš, že se zákonitě každý přetvařuje? Myslím, že ne. Jen druhá strana to třeba nevidí či vidět nechce, popř. jí to v jistých dobách imponuje. Navíc když je člověk v počátku vztahu a je zamilovaný, hormony bouří úplně jinak. není to přetvařování, je to prostě tak. Je naivní se domnívat, že člověk bude následujících 20 let stejný, jako byl první 2 roky či 2 měsíce ...
|
|
|
Vanda++ |
|
(14.6.2011 15:32:06) "nízká potřeba je společensky neakceptovatelná, rozhodně méně, než mimomanželský sex... tak to holt v dnešní době je "
Nikitos (škoda změny nicku ) tohle není pravda. Nízká potřeba je společensky akceptovatelná, pokud je oznámena včas. Pokud je oznámena včas, ten druhý MÁ MOŽNOST VOLBY. Každý je schopen normálně přijmout fakt, že každý člověk má jinou potřebu sexu. Ale pokud já začnu chodit s chlapem, se kterým si rozumíme i v posteli, co se týče všeho včetně frekvence, a on mi za rok oznámí, že má nízkou potřebu sexu, budu to brát jako obrovské zklamání a OKLAMÁNÍ - a o tom to je. Ne o nízké potřebě, ale o oklamání toho partnera. Jistě, je to pochopitelné. Kdyby každá druhá žena vybafla na nového přítele, že "teď je to sice ok, ale normálně nemám vůbec chuť na sex", tak by asi hned tak nikoho neklofly.
A pokud mě někdo oklame, tak se pak nemůže divit následkům.
Nemluvím o nemocech, ženách po porodu a jiných náročných životních situacích. Pouze o přirozené frekvenci a potřebě.
|
*Niki* |
|
(14.6.2011 15:38:49) Niki jsem používala jako přezdívku kdysi dřív a defacto je součástí mého jména jako nick předchozí
Vando, s tím oklamáním je to těžké... všichni přece musíme vědět, že v zamilovanosti se chováme my, i ten druhý, trochu jinak... a já fakt nemůže nikomu zodpovědně říct, jaká budu za 10 let...
|
Vanda++ |
|
(14.6.2011 15:55:20) Jasně, to nemůže říct nikdo, ale já prostě nemůžu chtít tím pádem po partnerovi, aby z mojí změny, která se ho velmi dotýká, skákal metr dvacet vysoko.
Já jsem si to zažila na obě strany. Já jsem se nezměnila, změnil se můj muž. Tak, že mi to fakt nevyhovovalo a hodně jsem se natrápila, protože jsem ho roky nechtěla kvůli tomu opustit a pak už to šlo strašně blbě, když bylo nejhůř. Z druhé strany jsem díky tomu měla nulovou potřebu sexu, ale tímpádem (sama za sebe) bych se nemohla divit, kdyby to řešil jinak.
Chci tím říct, že chápu obě strany, ale bližší je mi ta strana která se zas až tak zásadně nemění.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
*Niki* |
|
(14.6.2011 13:54:55) Chápej. Neumím si představit, JAK se tohle v praxi řeší... budeš třeba chodit s partnerem pravidelně do cukrárny a bude ti příjemný ten tlak na tebe, že kdo nejí čokoládu, má problém, nemiluje, přece se můžeš překonat a pár kostiček sníst, i kdyby jsi se pak na záchodě měla poblít...? Čokoládu si přece může kdo chce sníst i osamotě
Já chápu, co tím chcete říct, a píšete stále to samé, protože vůbec nemáte ponětí o tom, co to je být svébytnou bytostí nepotřebující milostné hrátky (nesvébytná nesebevědomá podrží, i když z toho sama nic nemá, o té nepíšu).
Jen sex má jiné postavení, protože kdyby manžel nutil ženu chodit s ním denně na tréninky fotbalu, byl by sobec, oná má právo nechtít mít ráda fotbal. Kdežto nepotřebu fyzické intimity není sto pobrat skoro nikdo. Ten muž nemá právo nechtít sex, protože aby nebyl sobec, musí partnerku uspokojovat jinak. Opačně to platí samozřejmě taky.
A třeba nemá potřebu sexu jen s ní. Jen tohle se nedá říct, pokud nechceš rovnou vztah ukončit. TAKOVOU pravdu by žádný z těch zaklínačů komunikace a řešení slyšet nechtěl
|
*Niki* |
|
(14.6.2011 14:09:12) S tou čokoládou jsem to jinak psala jen pro představu, co znamená něco nepotřebovat. Dosaď cokoliv, co ti nechutná. Jak často a v jakém množství by jsi to zvládla jíst s partnerem, než by ti z toho i z partnera bylo šoufl?
Já dokážu pochopit obě strany, na obou stranách jsem v určitých obdobích svého života byla. A proto vím, že nedělat to, i když chci, je mnohem jednodušší a méně duši-znásilňující, než dělat to, když nechci.
A ono často ti, co chtějí, nemají zájem odstranit nějaký problém u sebe, který je třeba pro toho, kdo nechce, velmi nepřitažlivý. Zaměří se pouze na sex, resp. jeho odmítaní tím druhým, publikum vždy najdou, a nemusí se zaměřovat na sebe...
|
|
|
|
|