| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Jak jste překonali ztrátu otce?

 Celkem 40 názorů.
 Thea + 2 


Téma: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 14:35:09)
Ahoj holky,

mám zvláštní dotaz. Pokud se tu najde někdo s takovou zkušeností, budu ráda když odpoví.

Manžel má silnou nechuť k životu – jako princip, k tomu trpí depresemi, které neléčí. Někdy je to pro mě tak těžké, že když chce spáchat sebevraždu, tak si říkám: „Tak už to udělej, už nás všechny nech žít“ no a to mu samozřejmě neříkám, protože ho mám ráda a snažím se mu pomoc. Někdy bych si přála mít křišťálovou kouli vědět jak to dopadne a podle toho se zařídit. Někdy říká (v těch lepších chvílích), že se nezabije kvůli dětem, aby jim nezpůsobil trauma, někdy je mu to jedno.

Teď ta otázka: Když vám spáchal otec sebevraždu (ve věku mladšího školního věku), jak jste to zvládli, co vám pomohlo, jak to ovlivnilo váš současný život?

 Ažurka + Toni+Andul 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 15:12:35)
ted z jiného soudku je mi 29let a kdyby někdo z mé rodiny spáchal sebevraždu nejsem ve věku dítěte nerozdýchala bych to:-(
on se muž nechce jít léčit?zkoušeli jste to?
 Ažurka + Toni+Andul 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 15:13:18)
i když jednou cca před 3měsící jsem tu myšlenku měla taky~Rv pomohl psycholo a AD je to lepší hurá
 Mamča + 4 ♥ 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 15:16:54)
Bylo mi 11 let, týden po mých narozeninách se můj tatíček ~s~ zabil........dodneška s tím nejsem vyrovnaná, jen to už nebolí tolika tak jako předtím......jsou chvíle, kdy ho volám o pomoc, kdy brečím nad tím, že mě nazažil těhotnou, že nevidí vyrůstat mé děti apod......ale v těch letech jsem to dost špatně snášela......
 Ažurka + Toni+Andul 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 15:21:36)
Holky~;(( já myslím,že to zanechá na každém na někom víc na někom méně dle toho,jak je dítě citlivé a jelikož já jsem dost tak na mě pokud bych to vůbec přežila na mne by to zanechalo do smrti~Rv lepší,když se nic takovýho nestane
 Katka, kluci 12 a 8 
  • 

Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 15:29:43)
Je hrozně smutné toto číst, "nechce se léčit" - zkoušel to ? Měl nasazena AD ? Pokud je to tak, že k sebevraždě takto směřuje, myslím, že by měl být hospitalizován....Lidé s těžkou rozjetou depresí už prostě nedokáží soudně uvažovat,pokusila bych se ho dovléct někam třeba násilím...je to hrozná škoda, trpíte všichni. Hodně sil.
 Dalalmánek 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 15:29:59)
Ne, to musí být strašné, léčí se adekvátně?
Já osobně si takovou ztrátu ani nedokážu představit, všichni moji blízcí měli a mají život rádi.
 Chrysantéma 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 16:45:19)
Theo,

a proč se odmítá léčit,co ho k tomu vede??Co tomu všemu předcházelo?? Takhle napsané to na mě působí jako vydírání = nezabiju se kvůli dětem,abych jim nezpůsobil trauma...ale léčit se taky nechce...tak kde je zakopaný pes!?
 Ráchel, 3 děti 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 17:33:45)
Chryzantémo, to není vydírání. Dost možná to je to jediné, co ho ještě drží. Další krok je "zabiju se, všem se beze mne jenom uleví"...
 Mar 
  • 

Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 18:31:09)
"....ale léčit se taky nechce..."
To není vydírání, ale aby se léčil, musel by někam jít a někomu to celý vykládat. A to je fakt děsná představa. Aspoň já to tak mám. Navíc moc nevěřím, že by mi nějaké prášky pomohly změnit vnímání světa :-(
 Chrysantéma 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 18:35:00)
Člověk,který verbalizuje to neudělá...to je volání o pomoc,jenže on tu pomoc na druhé straně odmítá...
Taky by mě zajímalo,co byl spouštěč...
 Ažurka + Toni+Andul 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 18:42:29)
a zakladatelka tu není:-(
holky já byla na dně a ocitám se tam docela často i když vím,jaké je to myslet na sebevraždu tak i vím,že bych způsobila velikánskou bolest těm,terým na mě záleží:-(a mám dvě malé krásné vytoužené děti manžela rodinu z mé strany která mě miluje a ty bych odrovnala,kdybych si něco udělala napdalo mě to vážně jednou a vícekrát0 ne,ale bylo to fakt vážné,ale já věděla,že pomoc potřebuji a že to nevzládám a tak jsem ji i vyhledala a to,že jsem se chtěla zabít bylo ten den po prvním sezení s psychologem~Rvbyla jsem tak na dně,že jsem nevěděla kudy kam a pak se to zlepšilo tajemství nebylo už tajemstvím~R^
 Alternativní kvočna 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 18:44:11)
ideální je mít poblíž přítele, kterému se můžeš o tom svěřit a on tě má natolik rád, aby ti dal klidně i pár facek... a pak nasměroval šupem k odborníkovi
 Líza 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 20:45:51)
"Člověk,který verbalizuje to neudělá.."
Tak to je jeden z nejnebezpečnějších bludů.
NENÍ TO PRAVDA. Lidi, kteří se chystají se zabít, o tom v drtivé většině mluví - a v drtivé většině si jejich okolí řekne "vydírá", "pes, který štěká nekouše", "kdo mluví o sebevraždě, ten si nic neudělá".
A další blud je, že mluvit o tom, že plánuje sebevraždu, nestačí k nedobrovolné hospitalizaci.
Může v pohodě stačit.
 louda 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 20:58:17)
"Člověk,který verbalizuje to neudělá...to je volání o pomoc,jenže on tu pomoc na druhé straně odmítá..."

Není pravda, dva moji známí verbalizovali tak dlouho, až se jeden oběsil a druhý skočil z okna :( Ten první byl dlouhodobě v léčbě psychiatra a užíval léky, druhý netuším.
 Spiklenec slasti 
  • 

Chrysantemo, sorry 

(30.9.2011 1:23:12)
ale běž se svými čtyřmi roky v PLK vysrat! Už jsem ti napsal jednou, možná dvakrát, že jsi nebezpečný člověk, a opět to potvrzuješ - hraješ si na něco co nejsi.

Je to právě naopak - pokud depresář mluví o sebevraždě, tak čím víc o ní mluví, tím víc je pravděpodobné, že něco zkusí. To je dokázané, zdokumentované, něco si o tom kurva přečti, než začneš kdákat podobné pičoviny!
 Alternativní kvočna 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 18:41:41)
pro děti by to bylo fakt hodně kruté...
a jestli tím vydírá... hloupé... asi bych s takovým člověkem nebyla, je to těžké... a hlavně to musí neskutečně psychicky ničit tebe...

pokud to fakt udělá, začněte se léčit vy - ale opravdu, možná klidně můžeš vyhledat psychologa sama za sebe - ne kvůli němu, ale kvůli sobě a dětem a neřešit tam jeho nějaké stíny a splíny, ale sebe - jak žít s takovým člověkem

dědeček mého Drahouše si to taky hodil... nese se to generacema dál ~e~
 ni 
  • 

Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 19:11:19)
Možná se pletu, ale myslela jsem, že pokud někdo vážně vyhrožuje sebevraždou a evidentně depresí trpí, tak je mu možné prostě zavolat záchranku ať ho odvezou na psych. Aspoň v to doufám, mám to trošku podobně v mírnějším, MM se spíš rozjíždí bipolárka :-(
 Chrysantéma 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 19:36:10)
Proto,aby mohl být člověk odvezený RZP musí být nebezpečný sobě nebo okolí...to není tento případ...on JEN verbalizuje,zatím.
 Lassie66 
  • 

Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 20:30:38)
Danielo, to je mi líto. Kdy se to stalo?
Je to ten brácha, co žil s mámou?

 Líza 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 20:47:19)
NENÍ TO PRAVDA. Běžně se nedobrovolně hospitalizujou lidi, kteří o sebevraždě "jen mluví".
 Chrysantéma 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 20:53:36)
Lízo,

člověk který verbalizuje je svéprávný...tak mi řekni,jak ho donutíš,bez soudního opatření,setrvat v léčebně!?
 Líza 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 21:05:26)
Chrys, nevyznáš se v tom, jak je vidět. Je svéprávný, což nic nemění na tom, že je-li reálné riziko, že tu sebevraždu spáchá - což zjistí doktor na příjmu, kam záchranka takového pacienta normálně přiveze (anžto zná zákon o zdraví lidu), pak se provede detence a ten pacient v té léčebně zůstane. Samozřejmě že tam dojde k rozhodnutí soudu - do týdne od přijetí k hospitalizaci. Zdravotnické zařízení do 24 hodin musí tomu soudu hlásit, že tam má pacienta nedobrovolně.
To skutečně nefunguje obráceně - jako že by někdo soustavně vysvětloval, jak perfektně má naplánovaný konkrétní kroky sebevraždy, a pak ho někdo dal k soudu a prohlásil za nesvéprávnýho a až pak - tři měsíce po dokonání sebevraždy - by bylo teoreticky možné ho hospitalizovat.

Pokud to riziko je reálné - a to doktor ze záchranky posoudit nemůže, protože k tomu není kvalifikovanej - pak se hospitalizuje okamžitě. Bez souhlasu pacienta.
 Chrysantéma 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 21:22:19)
Lízo,

a teď si představ,že přijede RZP a ten člověk,ačkoliv verbalizuje,s nimi dobrovolně nepojede a ještě obviní třeba manželku,že se ho chce zbavit.A co dál,policie?...
já jsme pracovala na CP...to není tak jednoznačné,jak tvrdíš...
navíc v tomhle konkrétním případě není ani v dispenzáři psychiatra...

Na druhou stranu,když měl být propuštěný nějaký sociální případ,začal tvrdit doktorovi,že si něco udělá a doktor ho ze strachu nechal hospitalizovaného dál...pro sichr...
 Líza 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 21:30:16)
Samozřejmě, v takovém případě asistuje při odvozu policie. Jako to fakt nejsou nestandardní situace.
Když ten člověk u psychiatra nikdy nebyl a je hodně přesvědčivej, může s tím být problém - tam je pak dobré mít u toho další lidi z rodiny, kteří dosvědčí, jak to je. Pokud se někdy léčil, zpráva o tom, že je v psychiatrické péči taky pomůže.
 Chrysantéma 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 21:35:47)
Tenhle konkrétní člověk léčení odmítá,tudíž se dá s úspěchem pochybovat,že někdy pomoc vyhledal... A umíš si např.představit to divadlo před dětma,když jim odváží RZP tatínka
do PL za asistence Policie??
 Líza 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(30.9.2011 7:09:57)
U toho děti být vůbec nemusejí, není důvod, aby před nimi bylo nějaké divadlo. Za podstatně horší divadlo bych považovala, kdyby se kvůli bludům o tom, že kdo o tom mluví, ten to neudělá, stali z těch dětí poloviční sirotci, zatížení navíc ještě tím, že táta umřel, protože to tak chtěl. Dobrovolně.
 Líza 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 21:07:19)
A jen tak mezi námi, tohle je naprosto běžnej postup, takovejch lidí v každý léčebně přijímají několik denně. Postupem, který jsem popsala. Vyšetření, zhodnoceno jako reálné nebezpečí dokonání sebevraždy, nedobrovolné přijetí a léčení, hlášení soudu.
 Líza 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(29.9.2011 21:31:38)
Danielo, tohle je fakt blbý :-( a jak píšeš, od rozhodnutí do akce ti lidi působí dojmem, že se uzdravili. (Svým způsobem jo, mají prostě vyřešeno.) V tu chvíli dovedou fakt zmást každého.
 Spiklenec slasti 
  • 

Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(30.9.2011 1:42:02)
Vyřiď tomu svému, že je sobec a kokot. Není sám, kdo má depresi. To se může stát každému. Ale proč se nechce léčit? Proč se chce zabít? Co ho na světě tak strašně nebaví? Měl takové myšlenky ještě předtím, než si pořídil rodinu a děti?

Pokud by to udělal, s dětmi už se to povleče celý život - táta spáchal sebevraždu. To určitě není dobré dědictví.

Píšeš - manžel má silnou nechuť k životu - jako princip, k tomu trpší depresemi... tomu dost nerozumím - jaký princip? Jakože nechuť k životu je primární a deprese sekundární? Tomu moc nevěřím. Naopak při těžké depresi je nechuť k životu celkem běžný jev. Spíš skoro pravidlo. Pak máš takové dva základní režimy:

1. Chci umřít, protože je mi tak strašně pořád špatně, že už to nechci snášet, chci vysvobobození.

2. Volání smrti. To je zvláštní věc. Skoro jako halucinace. Dochází k tomu v hluboké depresi. Je to velmi nebezpečné, protože člověku připadá smrt jako něco velmi atraktivního, co by si měl co nejdřív vyzkoušet... není tam žádný pud sebezáchovy, žádný strach ze smrti (to jsou věci, které fungují v tom prvním případě a případný sebevrah je musí překonat). Tady ne. Tady se tomu stačí poddat...

Pak je možné, že opravdu příčinou nechuti k životu není deprese, ale v tom případě za tím s největší pravděpodobností nějaký konkrétní důvod bude. Neklape vám to spolu? Mám manžel pocit, že se mu nevyvedla kariéra? Nebo co?

Nejhorší varianta je, že manžel je opravdu „notorický sebevrah“ - o této sortě lidí toho moc nevím, ani to myslím není ještě kdovíjak probádané, ale četl jsem o tom. Jsou to lidé, kteří opravdu bez jakéhokoliv důvodu touží po předčasné smrti. Nejdřív na to sebe i své okolí nějakou dobu připravují a pak to zkusí - a když se jim to nepovede napoprvé, zkusí to za chvíli znovu. A znovu. A obávám se, že to se nedá vyléčit. Že je to porucha osobnosti. Tudíž člověka lze sice hospitalizovat, držet pod sedativy apod. ale když se dostane ven, při první příležitosti to zkusí...

Takže manžela by to chtělo v prvé řadě dokopat k psychiatrovi, ať se přijde na to, do které patří skupiny... nebo si o tom s ním nejdřív zkus promluvit sama, jestli to zvládneš. Nic nevyčítat. Neskákat mu do řeči. Jenom naslouchat. No a pak uvidíš.

Ale každopádně mu vzkaž, že jestliže si pořídil rodinu a děti, a včil chce z toho světa pryč, tak že už to není jeho soukromá věc. Tak ať neser a kápne božskou, co se mu v tej jeho kebuli vlastně děje.
 Thea + 2 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(30.9.2011 7:34:36)
Děkuji za odpovědi. Spiklenče slasti, z tvého pojetí jde asi o první příklad, o vysvobození. Odpověď na otázku: „Jak ti můžu pomoc?“ je:“Zabij mě“
Děti nejsou vydírání, to si občas mumlá pro sebe: „Zničil bych jim život“

Tak jako jsou děti každé jiné, myslím, že by i reagovaly různě. Jsem ráda, že jste to všichni nějakým způsobem zvládli. Držím vám palce. Zní to divně, myslím, že chlapečkovi by se ulevilo. Bojím se jen o holčičku, mám pocit, že povahu (je-li to povaha) zdědila. Je strašně citlivá (přecitlivělá) po mě a k tomu občas před spaním brečí, nemůže spát a říká, že má v hlavě spoustu zlých věcí, spoustu špatných myšlenek, všechny dohromady a pomíchané, tohle vyprávěl manžel o svém dětství.~:(
 Spiklenec slasti 
  • 

Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(30.9.2011 8:41:59)
Dobře, vysvobození - ale z čeho? Z deprese? No tak proč se nechce raději nejdřív zkusit léčit?
 Thea + 2 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(30.9.2011 9:01:18)
Vysvobození ze života. Nenávidí život, bolí ho, ubližuje mu.
 Spiklenec slasti 
  • 

Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(30.9.2011 10:49:07)
Ale proč nenávidí život? To má buď příčimu jaksi skutkovou nebo je za tím duševní porucha. Myslím, že tohle byste měli řešit spíš než společně plánovat sebevraždu.
 Thea + 2 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(30.9.2011 11:11:22)
To jsi nepochopil otázku. NIKDO tu společně neplánuje sebevraždu. Chtěla jsem jen vědět, jestli jsou děti schopné se s tím vyrovnat, co jim pomohlo.
Ano, můžu věřit tomu, že to neudělá, ale ty ty stavy neznáš, co když já to jednou nevydržím a až zase bude prosit: „Necháš mě jít“ ujede mi: „Tak jo“

 Spiklenec slasti 
  • 

Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(30.9.2011 11:21:20)
Ty konkértní stavy samozřejmě neznám, ale znám spoustu jiných, včetně svých vlastních.

Tvůj manžel je buĎ velmi nemocný člověk nebo velký hajzl. Bohužel to může být i kombinace obojího. Ano, když je někdo dlouho v depresi, nota bene neléčené, tak prožívá peklo na zemi. V hluboké depresi je člověk v podstatě ve změněném stavu vědomí. Takže jinak vnímá realitu a dokáže nakrafat hrozné voloviny. Ale s léčenou depresí se dnes dá poměrně dost služně žít - je to sice fuška, občas to na člověka i tak sedne, ale žije se a časem se i nějaká ta radost ze života zase dostaví...

Ale samozřejmě za tím nemusí být jenom deprese. To, že o tom pořád mluví, může znamenat, že na to opravdu intenzivně myslí, ale také v tom může být histriónská porucha osobnosti. Nebo některá porucha spojená s chorobnou touhou po pozornosti...

Takže v prvé řadě bys ho fakt měla chytit za flígr a dotáhnout k pořádnému psychiatrovi nebo rovnou do léčebny...
 Nux 


Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(30.9.2011 18:00:58)
Spiklenče,
pokud znáš depresi, tak asi víš, že ty stavy vůbec žádnej "skutečnej důvod" mít nemusejí, a jsou proto prakticky neřešitelné. Není nutné vědět proč se cítí tak jak se cítí. to mu stejně nepomůže.
Podle všeho je to trvalejší stav, takové pesimistické nastavení, životní postoj.

Vůbec není lehké vedle takového člověka žít, můj muž to se mnou taky proto někdy vůbec nemá lehké. :-(

Takový člověk pak ví, že je spíše na obtíž svému okolí, a o to víc by mu chtěl "ulevit" tím, že odejde, zabije se.

A vůbec se nedivím, že se člověku kolikrát chce takovému depresákovi říct, "Tak to udělej".
Stejně to udělá, když bude chtít.

To svolení k tomu činu mi ale trochu přijde jako zoufalé vydírání a volání o pomoc.

Zajímalo by mě, jestli je ten manžel schopen vyhledat pomoc sám, nebo skutečně potřebuje dovléct k psychiatrovi.
 Spiklenec slasti 
  • 

Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(30.9.2011 18:44:32)
Trošku jsi mi neporozuměla, Nux: Thea psala hlavně o manželových sebevražedných tendencích. A ty mají nějaký důvod - a jedním z možných důvodů je deprese. Ale zatím to nikdo neví, protože, jestli jsem to dobře pochopil, manžela zatím nikdo odborně nediagnostikoval.
 Helena + 3 děti 
  • 

Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(20.10.2011 13:06:16)
Dobrý den, natrefila jsem na váš dotaz a tak se vám pokusím odpovědět.Zaujal mě už jen proto, že jsem stejnou situaci prožila a už ji mám za sebou. V únoru to budou 3 roky co se můj manžel oběsil doma. měli jsme spolu tři děti ve věku 13,10 a 1,5 roku. dodnes nevím jak jsem to dokázala zvládnout. Muž také trpěl depresemi a měl i zdravotní problémy a byl kvůli tomu nespolehlivý a tím se samozřejmě přidali finanční problémy, jelikož měnil zaměstnání. také jsem si říkala, že nelze žít s takovým člověkem, který vám není oporou a stres zahání alkoholem. zlý nebyl a měl nás moc rád ale nezvládal životní problémy a řešení jich. vše bylo vždy na mě.měla jsem ho také stále ráda ale o to víc bolely ty jeho karamboly. a teď jak to zvládly děti- samozřejmě jsme všichni začali docházet na psychiatrii. dostala jsem léky a jelikož jsem kojila dcerku tak něco slabšího, i když bych si přála velkej oblbovák. ale nešlo to , starší syn dal emocím průchod a občas se mnou plakal a mluvil o tom se mnou. měl stále pocit,že by to dokázal zvrátit. mladší se uzavřel a u psychiatra uvedl, že pomýšlel na to že by nežil. no hrůza. nejvíc mě nabíjela energií malá a dodnes jsem na ní závislá a každá představa , že bych jí neměla, ale i kluky mě děsí. léky beru stále a občas se smutek vrátí v plné síle a jindy vás starosti ,ale i radosti zabaví.léky mě utlumili, že jsem ani nemohla brečet a to mi chybělo tak jsem občas vynechávala i když to není správné. s jeho rodiči jsem v úzkém kontaktu dodnes a jsme výborní přátelé,milují malou a pomáhám jim tak. i když jsem se jejich reakce po té události hrozně bála i od jeho ostatních příbuzných. ale všichni stáli při mě a nikdo mě neosočoval. znali ho a věděli že je to snílek. lékařka mi vysvětlila ,že takový lidé co si sáhnou na život jsou nevyvinutí a opravdu potřebují dozor, i když ten může sice pomoci a nebo jen čin oddálit. je to na dlouhé vyprávění a snad vám toto pomůže. kdyžtak napište. hodně štěstí a pevných nervů vám přeji. Hela
 xxx.. 
  • 

Re: Jak jste překonali ztrátu otce? 

(7.3.2013 19:01:35)
Nemyslim si, že to jde nějak překonat, je to dva roky co táta spáchal sebevraždu,je mi 18 a mé sestře 16... zrovna v těchto dnech má táta narozeniny a je to neuvěřitelná bolest, že už tu neni... máma mu doted neodpustila a ani jednou za ty 2 roky mu nebyla u hrobu ... se segrou tam jezdíme snad každý měsíc a brečíme... nejhorší to je,když taa jedem o vánocích,nebo našich nebo jeho narozeninách ... pořád doufáme,že se otevřou dveře,vejde a řekne,že to byl jen blbej vtip ... ta myšlenka,že nás už neprovede na našem maturitnim plese,že nikdy nepozná našeho přítele, že nás nepovede k oltáři, nebo že neuvidí naše děti... pořád tomu nejde uvěřit,že to udělal a že už tu prostě neni a nebude ...

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.