Thea + 2 |
|
(30.9.2011 7:34:36) Děkuji za odpovědi. Spiklenče slasti, z tvého pojetí jde asi o první příklad, o vysvobození. Odpověď na otázku: „Jak ti můžu pomoc?“ je:“Zabij mě“ Děti nejsou vydírání, to si občas mumlá pro sebe: „Zničil bych jim život“
Tak jako jsou děti každé jiné, myslím, že by i reagovaly různě. Jsem ráda, že jste to všichni nějakým způsobem zvládli. Držím vám palce. Zní to divně, myslím, že chlapečkovi by se ulevilo. Bojím se jen o holčičku, mám pocit, že povahu (je-li to povaha) zdědila. Je strašně citlivá (přecitlivělá) po mě a k tomu občas před spaním brečí, nemůže spát a říká, že má v hlavě spoustu zlých věcí, spoustu špatných myšlenek, všechny dohromady a pomíchané, tohle vyprávěl manžel o svém dětství.
|
Spiklenec slasti | •
|
(30.9.2011 8:41:59) Dobře, vysvobození - ale z čeho? Z deprese? No tak proč se nechce raději nejdřív zkusit léčit?
|
Thea + 2 |
|
(30.9.2011 9:01:18) Vysvobození ze života. Nenávidí život, bolí ho, ubližuje mu.
|
Spiklenec slasti | •
|
(30.9.2011 10:49:07) Ale proč nenávidí život? To má buď příčimu jaksi skutkovou nebo je za tím duševní porucha. Myslím, že tohle byste měli řešit spíš než společně plánovat sebevraždu.
|
Thea + 2 |
|
(30.9.2011 11:11:22) To jsi nepochopil otázku. NIKDO tu společně neplánuje sebevraždu. Chtěla jsem jen vědět, jestli jsou děti schopné se s tím vyrovnat, co jim pomohlo. Ano, můžu věřit tomu, že to neudělá, ale ty ty stavy neznáš, co když já to jednou nevydržím a až zase bude prosit: „Necháš mě jít“ ujede mi: „Tak jo“
|
Spiklenec slasti | •
|
(30.9.2011 11:21:20) Ty konkértní stavy samozřejmě neznám, ale znám spoustu jiných, včetně svých vlastních.
Tvůj manžel je buĎ velmi nemocný člověk nebo velký hajzl. Bohužel to může být i kombinace obojího. Ano, když je někdo dlouho v depresi, nota bene neléčené, tak prožívá peklo na zemi. V hluboké depresi je člověk v podstatě ve změněném stavu vědomí. Takže jinak vnímá realitu a dokáže nakrafat hrozné voloviny. Ale s léčenou depresí se dnes dá poměrně dost služně žít - je to sice fuška, občas to na člověka i tak sedne, ale žije se a časem se i nějaká ta radost ze života zase dostaví...
Ale samozřejmě za tím nemusí být jenom deprese. To, že o tom pořád mluví, může znamenat, že na to opravdu intenzivně myslí, ale také v tom může být histriónská porucha osobnosti. Nebo některá porucha spojená s chorobnou touhou po pozornosti...
Takže v prvé řadě bys ho fakt měla chytit za flígr a dotáhnout k pořádnému psychiatrovi nebo rovnou do léčebny...
|
|
|
Nux |
|
(30.9.2011 18:00:58) Spiklenče, pokud znáš depresi, tak asi víš, že ty stavy vůbec žádnej "skutečnej důvod" mít nemusejí, a jsou proto prakticky neřešitelné. Není nutné vědět proč se cítí tak jak se cítí. to mu stejně nepomůže. Podle všeho je to trvalejší stav, takové pesimistické nastavení, životní postoj.
Vůbec není lehké vedle takového člověka žít, můj muž to se mnou taky proto někdy vůbec nemá lehké. :-(
Takový člověk pak ví, že je spíše na obtíž svému okolí, a o to víc by mu chtěl "ulevit" tím, že odejde, zabije se.
A vůbec se nedivím, že se člověku kolikrát chce takovému depresákovi říct, "Tak to udělej". Stejně to udělá, když bude chtít.
To svolení k tomu činu mi ale trochu přijde jako zoufalé vydírání a volání o pomoc.
Zajímalo by mě, jestli je ten manžel schopen vyhledat pomoc sám, nebo skutečně potřebuje dovléct k psychiatrovi.
|
Spiklenec slasti | •
|
(30.9.2011 18:44:32) Trošku jsi mi neporozuměla, Nux: Thea psala hlavně o manželových sebevražedných tendencích. A ty mají nějaký důvod - a jedním z možných důvodů je deprese. Ale zatím to nikdo neví, protože, jestli jsem to dobře pochopil, manžela zatím nikdo odborně nediagnostikoval.
|
|
|
|
|
|
|