| Jana, šestiměsíční Týnka | •
 |
(25.1.2000 0:24:23)
Milí rodiče,
myslím, že je dnes velmi časté. když tatínek pracuje daleko od místa bydliště.
Nám se to taky přihodilo. Od začátku těhotenství převelel zaměstnavatel tatínka z Brna do Prahy a pracuje tam dosud. (Dokonce už 2 hodiny po porodu uháněl zpět na stavbu...)
Od pondělí do pátku je "v práci", na víkendy jezdí domů (zaplatˇpámbu aspoň za to).
Snažíme se s Týnkou žít pestře, chodíme plavat, do klubu maminek, cestujeme a přijímáme návštěvy. Jsme rádi, že má tatínek zajímavou práci a snažíme se to brát s veselou, když to jinak nejde. Ale vždycky se strašlivě těšíme na víkend, až přijede tatínek a budeme zase tři!!
Zajímalo by mně, jak to prožívají jiné rodiny. Jak zařizují potřebnosti na úřadech, jak cestují, jak dítě snáší odloučení (hlavně starší - což nás čeká!), jak je při tom tatínkovi, jak maminka čelí přechodné "hře" na svobodnou matku, jak se mění patnerské vztahy?
Těším se na odpovědi!
Jana
|
| Eva | •
|
(26.1.2000 1:44:40)
Ahoj
|
|
| Eva (děti: 6 a 3 roky, 2měsíce) | •
|
(26.1.2000 2:41:50)
Milá Jano,
líbí se mi, jak se na věc díváte s nadhledem. Z Vašeho příspěvku není cítit ani nádech bezradnosti či zoufalství z toho, že jste vlastně skoro stále sama (myslím bez manžela).
Má situace je podobná, i když v něčem o chlup lepší. Manžel nepracuje mimo bydliště, ale má tolik práce, že se vrací až pozdě večer a není vyjímkou, když děti již spí. A tak se stává, že jej také 2, nebo 3 dny téměř nevidí.
Zní to možná smutně, ale myslím si, že jim to už ani nepřijde divné. Samozřejmě slýchám velice často dotazy typu "Kdy už přijde ...?", "Proč tu není...?", "Proč musí tak dlouho pracovat...?". V podstatě si však již zvykly.
Myslím, že podstatně hůře snáším danou situaci já. Samozřejmě, že domácnost leží pouze na mně. I já se snažím přes den o pestrý program a jsem v kontaktu hlavně s kamarádkami, které jsou na tom podobně.
Přesto (hlavně v zimních měsících, kdy je člověk více doma) na mě čas od času přijde šílená deprese,že jsem na všechno sama a že to takhle není v pořádku. Možná je to tím, že jsem již 6 let doma na mateřské.
Držím proto palce všem maminám, které mají podobný problém. Mám jeden recept : "Snažte se, aby chvíle, které prožijete všichni spolu, byly co nejkrásnější a aby i děti měly pocit, že s tátou zažily něco moc príma.
S pozdravem Eva
|
| Lenka, syn | •
|
(26.1.2000 11:10:59)
Pro vas vsechny: hlavne jestli vam na chlapovi zalezi, neprudte a nic mu nezazlivejte. Ja byla pred par lety v podobne situaci a "dotahla" sem to az k rozvodu! Budte chapajici, mile a plne pochopeni. Je to rehole, ale stoji to za to! Nebo chcete byt sami i o vikendech?
|
|
| Jana, Týnka 6 měsíců | •
|
(26.1.2000 19:19:43)
Milá Evo,
děkuji i Vám, krásně se to čte, jak to hezky zvládám. Snažím se, co to dá (a doufám, že to takhle nebude věčně).
Díky za Vaši podporu!!
Jana
|
|
|
| Šárka, syn 13 let, dcera 10 let | •
|
(26.1.2000 7:52:30)
Milá Jano,
tvůj problém je přesně o mně, protože s něčím podobným se potýkám prakticky už 14 let. Když jsem (pravda, poněkud nezodpovědně) otěhotněla, manžel právě narukoval na vojnu. Dítě jsme chtěli, nebyl to žádný omyl, pouze jsme byli oba pořádně pitomí. Takže 2 roky jsem si užívala zcela sama (to byla ještě totalitní vojna, ne ty čajíčky, co mají kluci teď), já to přežívala celkem v pohodě, protože jsem bydlela u mámy, mezi svými přáteli, našla jsem si nové kamarádky s miminky a obden jsem psala dlouhé dopisy. Pro mého muže to bylo o dost horší, dodnes na vojnu vzpomíná velmi nerad. Vrátil se, když bylo našemu Davčovi 16 měsíců. Potom se asi tak rok motal doma, odstěhovali jsme se na vesnici u Prahy a on denně dojížděl, takže jezdil domů stejně až večer. Během té doby jsme si pořídili dcerku a relativně jsme chvíli žili jako normální rodina. Potom přišel s tím, že musí začít jezdit na montáže. A začal. V tu ránu jsem byla opět sama, navíc se dvěma dětmi, tehdy ještě v malém bytě. Domů jezdil přesně jako ten tvůj - na víkendy. Byla to dost síla. Všechno na mě doma padalo. Měla jsem taky spoustu kamarádek, které jsme průběžně navštěvovali (v zimě), nebo s nima chodili na pískoviště a na procházky (v létě). Ale přece jen ... Jim se taťka navečer vrátil domů a já byla sama. Působilo to na mě dost depresivně, navíc jsem začala mít pocity totální závislosti na manželovi i po finanční stránce. Tomu se ale nesmíš poddávat. Má to i pozitivní přínos. Naučila jsem se být naprosto ve všem samostatná. Vyřídit, zařídit, obstarat. Moje kamarádky, co se vším čekaly na večer, až co řekne ten jejich, mi připadaly (a dodnes připadají) nemožné. Já měla spoustu času a zcela volné rozhodování. Chtěla jsem jet na nákupy do Prahy? Šup mrně do sporťáku, druhé za ruku a hurá na autobus! Výlet do lesa? Žádný problém! Jezdili jsme na hory, plavat, později i na kole na výlety. Po večerech jsem na děti šila, takže chodily neustále vyfiknuté v nových modelech z Burdy. S odstupem času na to období ráda vzpomínám. Bylo to v něčem krušné, ale na druhou stranu to nebylo tak zlé. Tatínka jsme si užívali o víkendech a o dovolené a děti si na to zkrátka zvykly. Obdobná situace u nás trvá prakticky doposud. Sice už máme velký byt, kde na mě všechno nepadá (ale stále na vesnici), ale já už samozřejmě několik let pracuji, takže jsem si musela užít problémy matky "samoživitelky" - školka a družina od půl sedmé do čtyř, práce jen v Praze a poper se s tim! To bylo horší, lítala jsem jak hadr na holi, neustále oči na hodinkách, abych stihla autobus. Tak na to vzpomínám zase nerada. Dnes už je to v podstatě idylka. Děti jsou samostatné, syn navíc dojíždí na gympl, takže já je jen zlehka koriguju po telefonu, doma se scházíme navečer a obvykle nám to tak rychle uteče, že je tu najednou pátek a tatínek doma. Je to samozřejmě miláček, čím jsou děti starší, tím víc si s ním rozumí a prahnou po něm. Já se můžu přes týden strhat, ale tatínek je tatínek. Naštěstí naše vzájemné vztahy jsou pořád v pohodě, spíš bych řekla, že nás odloučení svým způsobem sbližuje. Někdy mě sice ještě taky přepadá splínek, ale asi už jsem si za ty roky zvykla. Tak to ber s humorem a snaž se na vzniklé situaci vytěžit to pozitivní. Važ si toho času, co máš pro sebe a pro vaši Týnku a snaž se, abyste víkendy jako rodina prožili co nejintenzivněji. Strašně rychle to utíká, to mi věř... Ještě pro zajímavost, podobnou problematiku ale z jiného pohledu jsem řešila včera v příspěvku Heleně, která má problémy s pubertálními dcerami. Pokud by tě to zajímalo, můžeš se podívat. Jinak držím palce, ať vám to klape!!!
|
| Jana, Týnka 6 měsíců | •
|
(26.1.2000 19:13:50)
Milá Šárko,
moc děkuju za Tvoje povzbudivá slova. Něvo takového jsem potřebovala slyšet. Taky mám pocit, že jsem samostatnější než dřív a rozhodně víc, než jiné maminky. Nechtěla jsem si vůbec stěžovat, omluvám se, pokud to tak vyznělo. Jen je zkrátka dobré občas zjistit, že v tom člověk není sám.
Díky!!
Jana
|
| Lenka K. 2 dcery - 8 a 4 roky | •
|
(2.2.2000 23:10:06)
Milá Jano,
to v tom fakt nejsi sama a i mně trvalo velmi dlouho, než jsem si na tom našla svoje pozitiva.
Prvni rok na mateřské byl totální šok - ze studentského života šup na nové sídliště do Prahy, kde jsem skoro nikoho neznala... bez řidičáku, totálně zabedněná doma, nemožná... manžel se vracel a vrací denně domů ve 22.00 (1 x týdně už ve 20), včetně víkendů, kdy občas pobude dopoledne doma. Nepamatuju si za 8 let na víkend, který by mohl strávit celý s námi (vyjma dovolené 1x za 3 roky).
Vidíš a žít se dá a musí. Čím jsou děti větší, tím jsou větší partneři a tím i program může být zajímavější... víš, jak jsem byla na sebe hrdá, když jsem začala řídit, když jsem se naučila vrtat poličky, když vyřizuju i nejsložitější věci na úřadech a můj manžel vůbec netuší ani, kde máme poštu. Nemá na to čas, je mi ho vlastně líto.
Buď v pohodě, bordel v bytě, zdravé dítě, raději vymýšlej program nejen pro Týnu, ale i pro sebe - dneska už je spousta kroužků pro maminky s malinkýma dětma, plavání, cvičení, mateřská centra jsou skvělá!!!
Drž se - dneska chodí děti do škol a školek a stíhat povolání je někdy podstatně horší než sedět doma bez chlapa. I když jako vše, i toto by chtělo větší rovnováhu.
Lenka
|
| Jana s Týnkkou | •
|
(7.2.2000 23:57:15)
Milá Lenko,
díky za podporu. Naštěstí máme aspoň víkendového tatínka. Jsem ráda, že v tom s mrňouskem nejsme samy a když si uvědomím, že by mohlo být hůř, hned je líp!!!!
Díky.
J+T
|
|
|
|
|
| Iva | •
|
(4.2.2000 7:46:43)
Pak jsou tu milenci - žijeme jen jednou
|
| Jana a Týnka | •
|
(7.2.2000 23:53:36)
Dost slabá náplast, ne?
A zřejmě krátkodobá. Nic pro mně. Ale proti gustu..
|
|
|
|
V její náručí
Vánoce na pláži? Proč ne!
Vitamíny a doplňky stravy pro podporu početí: Co opravdu funguje?
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Staré Město ve svitu plynových lampPraha 2 
Novoroční výstup na JeštědLiberec 
Živý betlém
Štědrý den v pevnosti Josefov
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Staré Město ve svitu plynových lamp
Novoroční výstup na Ještěd
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)