Pavla | •
|
(3.12.2011 18:42:49) Vdávala jsem se po jedenácti letech seznámení a po dvou dětech. Důvody byly jen rozumové - když se s jedním z partnerů něco stane, tak je to jako manželé jednodušší ( nemocnice-právo na informace atd.), vše jsme kupovali spolu-jako manželé v nejkrajnějším případě všechno dědíš ( nebo naopak ) všchno byly materiální důvody proč se vzít, protože spolu žijeme tak dlouho, že jen tím, že změním příjmení se nic nezmění. Tím chci říct, že pokud chlap nebo já zblbnu horoucí láskou k někomu jinému, nebude to tím, že jsme se vzali, ale vzniklo by to i bez svazku. Takže za mě: proč se nevzít?
|
Dominika, Ema9,Berit7,Jasmína5 |
|
(3.12.2011 18:51:01) Tohle všechno jde ošetřit i jinak než svatbou. Ono to není tak jednoduchý "proč ne?"...
Mně je svatba proti srsti, z těch šatů mám husí kůži stejně jako z rodinné sešlosti, je mně to prostě naprosto protivné, já nad tím ani neuvažuju. Nesnáším být někde středem pozornosti.
A ve chvíli, kdy bych se N Á H O D O U pro svatbu rozhodla, tak bude tak možná se dvěma svědky a s dcerami nškde na úřadě, ale to zase moje dcery absolutně neláká.
|
Pawlla |
|
(3.12.2011 18:54:52) No,já Tvé dcery chápu.Naše děti taky ,když byly menší strašně rády koukaly na svatební video,prohlížely si fotky,bylo to fajn.Jim to je asi divné.Kdyby jste byli rozvedení,nebo jsi s nimi byla sama,tak by jim to nepřišlo,ale oni vidí,že se máte rádi,jste rodina,tak nechápou proč se nemůžete vzít.Upřímně ani já to moc nechápu.
|
Dominika, Ema9,Berit7,Jasmína5 |
|
(3.12.2011 18:56:59) Pawllo, proč to nechápeš? Prostě je to věc, kterou nemám ráda.
Moje dcery to určitě nevnímají tak, že by nechápaly, proč jsme se nevzali, když se máme rádi. Ale prostě si to chtějí proto, protože vědí, že to nebylo. Jinak třeba jiné příjmení jim nevadí.
|
Pawlla |
|
(3.12.2011 19:03:51) Jasně,ony se třeba o tom baví ve škole,jaká byla maminka nevěsta atd.S tím nic nenaděláš,stůj za svým a ony si zvyknou.Já to chápat nemusím,to neřeš.
|
|
|
fisperanda |
|
(3.12.2011 19:05:27) Já to chápu. Děti chtějí vidět pěkný šaty, ale nedohlídnou na to, že po pěkných šatech a dortech může přijít taky rozvodový řízení. De teda o to, jak moc dotyčná svazku věří. Já nevěřím nikomu, a i kdybych měla sebelepšího chlapa, nevezmu si ho, protože opravdu nevěřím tomu, že s někým vydržím do smrti. To vlastně ani nechci. Mě to děsí. Navíc na svatbě nevidím nic pozitivního. Nemám tím co získat, pokud si neberu ropnýho magnáta, žejo. Mě fakt unikají všechny logický důvody pro svatbu.
|
Dalalmánek |
|
(3.12.2011 19:07:20) Ve vztahu, kde jsou tři děti, už je jakýkoliv rozchod komplikací.
|
|
Inka | •
|
(3.12.2011 19:08:38) Že bych se nemohla vdát abych se náhodou nerozvedla? To nechápu.
|
|
Pawlla |
|
(3.12.2011 19:14:05) Fisperando tomu tuplem nerozumím.Takže věříš partnerovi natolik,aby jsi s ním bydlela,věříš mu natolik,aby jsi s ním měla děti,ale nevěříš mu natolik,aby jsi si ho vzala?
|
fisperanda |
|
(3.12.2011 19:26:16) Já to beru do budoucna, rozvedená už sem Jako jo, tenkrát sem se vdala, protože mi to přišlo správný, jakože bych někdy vdaná být měla Teď ale... další děti nechci, a dělat novou rodinu a hledat dceři "náhradního tátu" fakt taky nechci. Pro mě nemá svatba jediný důvod, zamilovanost pro mě taky není důvod. Já sem prostě nikdy nevěřila tomu, že s jedním chlapem zůstanu celej život. Já věřím tomu, že s někým budu, dokud mi s ním bude dobře. Za těchto podmínek, chápeš, nemám proč se s někým brát. Já se nechci za někoho zaručovat, protože nikomu nevěřím. Těžko tohle vysvětlovat. Třeba budu mít bezva chlapa, budu ho milovat a tohle všechno. Ale nedovedu si představit, že za někoho převezmu finanční zodpovědnost (což se svatbou stane). Mně z toho běhá mráz po zádech. Já chci odpovídat sama za sebe, a za dceru. Nedokážu si představit být za někoho zodpovědná, to nedokážu nikdy, to prostě vím.
|
|
|
Žvejkačka |
|
(3.12.2011 21:12:56) Protože píšeš, že bys s nikým nevydržela až do smrti. Pro mě je důležitá, protože to vnímám tak, že když svatba není tak si dva dávají najevo, že spolu nechtějí být napořád, i když to není jistota společného života a každý to tak určitě nemá.
|
|
|
|
Pavla | •
|
(3.12.2011 18:58:14) Jde to i jinak, ale tou svatbou je to "jednodušší". Já se vdávala v kalhotovém kostýmu a na svatbě byli jen nejbližší a oslavu jsme měli v tričkách na chatě jako grilovačku. Vůbec nic jsme z toho nedělali, "jen" jsme se vzali a pak udělali grilovačku, která by proběhla i tak - jen možná v jiném termínu.
|
Dominika, Ema9,Berit7,Jasmína5 |
|
(3.12.2011 18:59:41) Pavli, ale já se vdát v kalhotovém kostýmu a pak udělat grilovačku, tak to dcery budou škemrat o svatbu v bílých šatech s pěti sty hosty stejně dál.
|
Nikata |
|
(3.12.2011 19:04:10) Dominiko to ti tedy nezávidim.Nejsem vdaná a dcera to naštěstí neřeší.Ikdyž jí miluji tak ikdyby chtěla sebevíc tak to pro ní neudělám.Svatbu na úřadě jen se svědkama kvůli papíru možná...,ale to okolo šaty svatebčani a pod. ani náhodou.
|
|
Dalalmánek |
|
(3.12.2011 19:06:15) A já si myslím, že stačí po obřadu se převlíct do kostýmu a pak klidně grilovačku a holkám to bude stačit.
|
|
Pavla | •
|
(3.12.2011 19:15:11) no a vidiš, holky viděli svatbu se vším všudy - tzn. v šatech nevěsty, se svatebním stolem a tancovačkou s hosty zažily necelý rok před naší svatbou. Těšily se, že bude zase něco podobnýho, nic jsem jim nevysvětlovala a naše svatba byla pro ně nej. Oni většinou řeší, že si si vzala tatínka a je jedno jak. Starší dcera mi po svatbě říkala, že byly s jednou holkou jen dvě ve třídě, kdo neměl vdanou mámu. Před svatbou mi nic neříkala, že by jí to nějak vadilo, ale ta radost byla potom vidět. A věk dcer v době svatby byl 4 a 8.
|
|
|
|
Radule+Lucinka10/03+Aninka8/06 |
|
(3.12.2011 19:15:40) U nás mě do svatby tlačí muž, jsme spolu 10 let, máme spolu 2 děti teď čekáme třetí. Souhlasila jsem se svatbou pouze se svědky a s tím, že si nechám příjmení. Přeci jen není mi už dvacet, nejsem ráda středem pozornosti a rodiné záležitosti máme vyřešené. Muž chce svatbu s rodinou a nechápe, že si chci svoje příjmení nechat a ustoupit nechce ani jeden
|
Pawlla |
|
(3.12.2011 19:22:50) No já nevím,ale když slyším tyhle příběhy napadne mě "proč to udělat jednoduše,když to jde udělat složitě."Kdyby jste měli svatbu dřív než jste měli děti,tak si to uděláte podle sebe a ony vám do toho nemůžou kecat.Jasně,že teď se ptají,proč nebyla svatba,kdy bude svatba,jaká bude svatba a proč se nejmenujete stejně?
|
|
|
Rapiti |
|
(3.12.2011 19:17:39) Můj muž se nechtěl ženit taky kvůli tomu, že nechtěl být v kvádru před davem lidí, nestál o to být středem pozornosti. Ale kvůli mně se přemohl. Protože mně by vadilo být s někým, kdo to se mnou zřejmě nemyslí dost vážně. Pro mě byl nejdůležitější ten manželský slib před jeho rodiči. Z mého hlediska odmítnout svatbu = odmítnout slib a závazek. Možná i ty děti to takhle cítí.
|
|
Winky | •
|
(3.12.2011 19:31:16) no, podle mě dneska si můžeš klidně udělat i "rockovou" svatbu, i "westernovou", v akvalungu nebo v horkovzdušným balonu, na zahradě pod balkonkem.... fakt je jedno jak u toho budeš vypadat. Tou rodinnou oslavou jsem nemyslela nutně davy tetiček a sestřenic ale vás pět jako tu rodinu plus jestli chcete rodiče nebo někoho důležitýho. Myslím že holkám jde o ten klasický princip "vzali se a žili spolu šťastně až do smrti", chtějí vás mít jisté, podvědomě asi chtějí mít pozitivní vzor do budoucna. Myslím že i v sedmi lidech (vás pět plus dva svědci) by to mohla být fajn záležitost kterou si užijete proto že se máte rádi a je vám spolu dobře, ne proto "že se to musí"
|
Dalalmánek |
|
(3.12.2011 19:35:44)
|
|
|
|
|