| Ivie |
 |
(5.12.2011 16:37:34)
Ahoj všem, za poslední roky se máma strašně změnila a chová se ke mě čím dál hůř. Je to na dlouho vyprávění,ale nyní už se s ní přes dva měsíce nebavím a obávám se, že co dokázala říct za hnusy, že už jí nikde neodpustím. Je toho hodně, ale pár příkladů za všechny: můj přítel je alergik a astmatik a máma to nějak blbě nese, bere ho za to jako méněcenného - taky je v jeho rodině onemocnění cystická fibroza, přítel byl i na testech, ale to dopadlo dobře, není nosičem ač měl 50% riziko, máma v tu dobu mě vůbec nepodržela, když jsme čekali na výsledky. Ještě se ošklebovala nad tím, že kdyby se to nosičství CF potvrdilo u nás obou, co jako budeme dělat, tak jsem jí říkala, že je varianta umělé oplodnění, viděla jsem ten její pohrdavý výraz.
Před časem jsme u nich byli na chalupě a přítel se tam začal v noci dusit, jak tam byl prach a plíseň 300 let stará chalupa, byla možnost spát nahoře ve zrekonstrovaných místnostech,ale máma řekla, že ať spíme dole, že by nahoře po nás musela uklízet! Když jsem jí druhej den řekla, že tam nemohl přítel vůbec spát jak se dusil, ještě se urazila, že tam žádnej prach není, že prý má něco vydržet, má se překonat a že takový lidi nejsou k životu.
Další věc, co jsem se dozvěděla, říkala tátovi, že ať si nemyslím, že až budeme mít postižený děti, že jim je hodím na krk..před časem jsem byla na revizi kvůli zamlklému těhotenství, řekla jsem jí to asi po třech měsících a ještě na mě byla za to hnusná, že jsem jim nic neřekla. Když jsem jí řekla, že přítel mě v tu dobu hodně podržel,jen jedovatě odvětila, ještě aby ne, když to bylo jeho a tak bych mohla pokračovat ...
Jak byste se na mém místě zachovali vy, ignorovali to, odpustili nebo zpřetrhali kontakty?
|
| samyce | •
|
(5.12.2011 16:41:30)
Rozhodně bych s ním nejezdila do sto let starý chalupy.
|
| Ivie |
|
(5.12.2011 16:46:15)
Nebylo zbytí, rekonstruovali jsme byt a potřebovali jsme na 14 dní přechodné bydliště. Tak nám naši nabídli tu jeho chalupu, která je kousek od našeho města. Oni mají nahoře zrekonstruovaný dva apartmány, které přes léto pronajímají, teď tam nikoho neměli,ale přesto nás "šoupli" dolů, kde to zrekonstruovaný není! Přítel říkal, že to zkusí, ale celou noc se mu blbě dýchalo.
|
| samyce | •
|
(5.12.2011 16:48:09)
A vy si neumíte po sobě uklidit?Nebo co tvoji mámu vedlo k tak protivný reakci?
|
| Ivie |
|
(5.12.2011 16:50:47)
Samozřejmě že umíme. Ale ona je ten typ, že všechno dělá nejlíp a prostě týden předtím udělala kompletní úklid a vadilo jí, že bychom tam měli spát my a udělali podle ní bordel...no jasně jsme přeci prasata že 
|
| samyce | •
|
(5.12.2011 16:53:51)
Mám takovej pocit,že se ani trochu nesmířila s tím,že někoho máš(a vůbec to není o tom,že tvůj je alergik).
|
| Ivie |
|
(5.12.2011 16:55:39)
Já bych spíš řekla, že je to tím přítelem, že jí prostě nesedl, není podle jejího gusta, přiznala se tátovi, že chtěla pro mě někoho, kdo bude kutil, zručnej a bude jednou po nich pracovat kolem tý chalupy a baráku. Přítel neé že by byl nešikovnej, ale tohle prostě zrovna jeho hobby není, my bydlíme v paneláku a máme oba jiný zájmy. Naši žijou jen prací okolo baráku a chalupy. I ségra to vidí, že ho nemá ráda, sama mi taky říkala, že i když se on nastokrát rozkrájel,tak to máma neocení.
|
|
|
|
|
|
|
| štěpánkaa | 
|
(5.12.2011 16:42:31)
nejdřív bych jí po lopatě řekla, že se chová nevhodně a že to nehodlám tolerovat. Pokud by nepřestala, tak bych přerušila kontakty, dokud se nezačne chovat normálně. Co si dovoluje říkat o tvém příteli, to je neuvěřitelné. Obdivuji ho, že se s ní ještě stýká (tedy za předpokladu, že ví o tom, jak o něm mluví)
|
| Ivie |
|
(5.12.2011 16:47:55)
Ano ví o tom, že o něm řekla, že není k životu. Ale o těch postižených dětech - to ne, to bych mu neřekla, bylo by mu to takhle strašně líto. I teď má výčitky, že jsme se kvůli němu rozhádali, že jsem při něm stála a bojovala o to, abychom mohli spát nahoře, kde se mu lépe dýchalo. Já mu jen pořád opakuju, že já toho nelituju, že aspoň vím, jaká máma doopravdy je. Od toho incidentu se už třetí měsíc nestýkáme ani přítel, ani se mu nedivím, že nemá chuť se s ní vidět, ale já taky ne.
|
| štěpánkaa |
|
(5.12.2011 16:50:56)
možná jenom tvoje máma nechápe, jak moc se vás takové řeči dotýkají. proto bych jí to řekla dostatečn+ě po lopatě. já si od našich vyslechla 1x něco podobného, poté co jsem je poslala někam to už nikdy nezopakovali. a o můj otec je specialista na podobné neempatické až urážlivé výroky na odresu okolí
|
| Ivie |
|
(5.12.2011 16:53:54)
Mně se občas zdá, že se moje máma chová jako nepříčetný blázen. Když takhle reagovala, tak jsem jí do očí řekla, ať se na mě nezlobí, že chová jako velmi zlý člověk. Jak může říkat o lidech alergicích, že nejsou k životu. Ona ale na mě spustila, že jsem nevděčnej fracek a že jí nemám co poučovat jak se chová! Pak do mě šila čím dál víc až jsem se rozbrečela, byl tam i táta a ségra, tak jsem si od ségry půjčila kapesník a máma spustila, podívejte se na ní, je neschopná, nic neumí, ani nemá ten blbej kapesník. Pak mi ještě řekla, že jsem psychicky labilní, že se hned rozbulím. To už nevydržel ani táta a ségra a zastali se mě, máma se urazila a odešla. Pak 14 dní se ségrou a tátou nemluvila,ale už jsou zase ok, ale my nejsme v kontaktu. A teď se i díky tomu zpřetrhaly téměř kontakty s tátou, protože s ní bydlí a nechci si s ní asi udělat zle, takže si vybral prostě jí.
|
| Grainne | 
|
(5.12.2011 16:59:45)
Nechala bych to vyhnít a rozhodně bych nevyhledala kontakt jako první. To ona tě postavila před tuhle nedobrou volbu.
|
| Ivie |
|
(5.12.2011 17:02:11)
Přesně tak to cítím já, nic jsem neprovedla, tak nevím, proč bych měla dolejzat. Jestli v ní se nehne svědomí a snaha o nápravu, tak jsem ztratila matku.
|
|
|
| NL |
|
(6.12.2011 8:37:27)
Rozhodně bych si to nenechala líbit. Natvrdo bych jí řekla, že se ti to nelíbí jak s tebou jedná, mluví o tobě a tvém příteli. A pokud by to nepomohlo, tak bych s ní přerušila veškeré kontakty. Člověk plný jedu a zloby v mém životě nemá co dělat. Ubírá to sílu.
|
|
|
|
|
| Tante Ema | 
|
(5.12.2011 21:48:03)
Udělala bych to stejně.
|
|
|
| Chrysantéma | 
|
(5.12.2011 16:43:19)
Taková byla vždycky??
|
| Ivie |
|
(5.12.2011 16:49:52)
Když jsem byla malá tak ne, změnilo se to až když jsme si se ségrou hledaly partnery, když se jí nějaký nelíbil, tak dokázala udělat pěkné dusno! Bohužel zrovna současný přítel se jí nelíbí, přitom je to opravdu slušný a hodný člověk, nemám růžové brýle! Chodí do práce, nechodí do hospody, nekouří, sportuje...jen prostě má to astma a alergie a není tak výřečný a extrovert jako můj švára, kterýho máma zbožňuje.
|
| štěpánkaa |
|
(5.12.2011 16:51:53)
hmmm, tak to nebude její nějakou možnou nemocí, spíš nezvládla, že její dcery dospělypro tebe
|
| Chrysantéma |
|
(5.12.2011 16:58:39)
Že by syndrom prázdného hnízda??
|
| štěpánkaa |
|
(5.12.2011 17:00:06)
chryz, myslím, žes to trefila
|
| Chrysantéma |
|
(5.12.2011 17:05:02)
Docela mě děsí,co jsou rodiče,ve stínu nějaké pomyslné křivdy z opuštění a nezávislosti vlastních dětí,schopní vymyslet a vypustit z úst...doufám,že já taková nebudu...
|
|
|
|
|
| Grainne |
|
(5.12.2011 16:52:10)
V tom případě bych ji rázně utla. Takové chování bych nesnesla a vždycky bych stála za svým partnerem. To je nutné i pro vaše budoucí vztahy, musíte cítit oporu jeden ve druhém a tohle jsou opravdu řeči, které dokážou vážně zranit.
Nějaký hloupý plk bych asi odpustila, ale tohle ne.
|
| Ivie |
|
(5.12.2011 16:56:46)
Však jsem jí utla, řekla jsem jí, že se chová nevhodně. Řekl jí to i táta a ségra a ona se akorát naštvala a vzteky odešla. Od té doby spolu nejsme v kontaktu.
|
| štěpánkaa |
|
(5.12.2011 16:58:21)
možná bych si zkusila s matkou promluvit mezi 4 očima. Pokud bude trvat na postoji ke tvému příteli, a bude vám to oběma pořád předhazovat, tak bych se s ní prostě nestýkala budou vánoce, třeba si to vyjasníte a bude klid
|
| Ivie |
|
(5.12.2011 17:01:35)
Já ale vůbec nemám zájem se s ní vidět, vůbec se necítím provinile, nemám se za co omlouvat, nic jsem neprovedla. A ona je typ člověka, kterej chybu prostě neuzná, neomluví se. Takže asi se jen tak to nezpraví, však už i táta mi volal, že dárky žádný nechtějí, že Vánoce už neslaví. Přitom vím, že ségře a švárovi nějaký dárek vybírají. Mně prý přiveze peníze - mám v tu dobou i narozeniny, takže rovnou zazdil, že by měla být nějaká rodinná oslava jako každý rok. A nějaký peníze v obálce - to mi teda radost neudělá Přítelovi k Vánocům ani k narozkám, který taky má, nic nedají ani mu nepogratulují.
|
| štěpánkaa |
|
(5.12.2011 17:34:28)
nepsala jsem omlouvat se, napsala jsem - vyříkat si. Pokud tu potřebu nemáš a jsi v pohodě, když se nevidíte, OK, ale proč potom toto téma?
|
|
| Siddhártha | 
|
(5.12.2011 20:00:47)
To je hnus na entou Nemusej nic dávat, stačí si vzpomenout a pogratulovat
Já bych na to neměla. Takže bych jen oznámila, že až se k nám bude chtít chovat slušně a bude nás respektovat, at zavolá, že ji rádi uvidíme. Jinak papá.
|
|
|
|
|
| *Niki* | 
|
(5.12.2011 16:59:47)
Souhlasím. Obavu bych zkousla a vysvětlila, ale dlouhodobé deptání ne.
Jinak, zakladatelko, možná mimo téma, ale: moje maminka mého manžela (tehdy přítele), ze začátku taky rozdýchávala hůř. Nikdy se proti mě i jemu přímo nepostavila, ale vyjádřila trochu obavy... můj muž má nějaké zdravotní problémy a pochází z rodiny, která je nejrůznějšími nemocemi a postiženými "prolezlá". Cynik by řekl "nekvalitní genetický materiál". Sama byla sportovec a zdraví pro ni byla nadhodnota téměř. A měla obavy o naše případné děti. Není to moc empatické, ale prostě se mateřsky bála, abych neměla postižené děti.
Ale věděla, že o tomto nebudu diskutovat, po boku svého muže stojím a to proti komukoliv, kdo proti němu zaútočí.
Ona to nemyslela zle, jen...
No a jak to život zamotal. Nakonec ona, superzdravá celý život, aktivní... onemocněla, a do dvou let zemřela na závažnou nemoc... svého prvního vnuka, mmch zdravého a celého já, se ještě dožila:)
|
| Ivie |
|
(5.12.2011 17:05:13)
Ano přesně tak to je. U nás naše rodina poměrně zdravá, já ségra táta máma. Z přítelovi strany on i jeho otec astmatici, neteř s cystickou fibrózou, sestra nosič CF...to pro máma není vhodný "princ na bílém koni" pro mě. Ale když ho miluju, přeci nejsem tak malicherná a povrchní,abych se kvůli tomu s ním rozešla. Máme hezký vztah, nelituju, že s ním jsem. Přítel má ale výbornou kondici, jezdí závodně cyklistiku, není žádnej chcípaček. Umísťuje se na předních místech. Ani to mámě nestačí, ještě si spíš vytvořila k tomu jeho koníčku averzi a opovrhuje jím.
|
| *Niki* |
|
(5.12.2011 17:11:03)
Tak to moje máma se k němu chovala dobře, i dárky na vánoce dávala. Jen byla trochu ze začátku nešťastná a jelikož manželův bratr navíc ke kupě chorob v rodině má mentální postižení, měla obavy o naše potomky. Já jí to ale utnula, poměrně slušně, ale jasně.
Tvoje máma se chová nepoměrně hůř, asi bych jí to pekně sdělila, že přítel je pro mě důležitý a pokud se máme všichni v klidu vídat, nemůže kritizovat někoho, koho mám ráda. Buď to akceptuje, nebo kontakty omezíme.
|
|
|
|
|
|
|
| Grainne |
|
(5.12.2011 16:48:36)
Pokud taková nebývala a je to náhlý obrat, asi bych přemýšlela o zdraví, pokud se jenom zhoršuje něco, k čemu měla sklony, rázně bych si s ní promluvila a pokud by neořestala, přestala bych se s ní stýkat.
|
| Ivie |
|
(5.12.2011 16:58:11)
Zdá se mi, že se to zhoršuje od tý doby, co už pár let nechodí do práce, skoro s nikým se nestýká, žije jen tou prací okolí baráku-chalupy, ve vesnici žádný kamarádky nemá, občas se jen sejde se dvěma z bývalé práce na kafe. Přitom by pracovat mohla, ještě nemá důchodový věk, ale stačí jí, že pronajímají tu chalupu.
|
| Linda | •
|
(5.12.2011 17:11:15)
neleze jí ta samota na mozek? nestává se z ní zatrpklá megera?
ona může mít pocit jednak izolace / i když někteří lidé se izolují dobrovolně a pak fňukající, jací jsou chudáci/, taky možná řeší syndrom zavírajících se dveří.
Je po přechodu, mimo produktivní věk - čili si nemusí už připadat užitečná a to všechno včetně té izolace může přispívat k tomu, že je zlá a vybíjí si to na okolí, aniž by se okolí dozvědělo co jí vlastně sejří ve skutečnosti.
Takhle se chovají zatrpklí lidé a ono k stáru zatrpkne spousta lidí, když si uvědomí, že konečná se už blíží, nic moc už možností nemají a u žen k tomu může přispívat i vědomí úbytku vlastního ženství.
Sama nevím, jak si jednou poradím s takovými pocity, abych ta zatrpklá megera nebyla taky - hihi.
To jen letecky soudím z toho, že píšeš, že dřív taková nebyla.
|
|
|
|
| PavLen 22.3.04-13.8.06 | 
|
(5.12.2011 16:53:12)
Těžko soudit, když neznáme názor matky na vás. Třeba má důvod. Nevím ale určitě bych ti neradila, že máš zavrhnout svou mámu.
|
| štěpánkaa |
|
(5.12.2011 16:56:27)
o zavrhování snad není řeč, "jen" o přerušení kontaktů, když matce něco dojde, tak dočasném
|
|
|
| Žvejkačka | 
|
(5.12.2011 16:54:05)
Zpřetrhala bych kontakty.
|
| Marije | 
|
(5.12.2011 17:04:26)
Žij si svůj život, matce se nesvěřuj a problémy řeš s partnerem. Na čas bych kontakt přerušila, nebo omezila na nezbytně nutnou míru. Krátký telefon, návštěva maximálně na rychlý kafe, debata o počasí. Na otázku jak se máme odpovědět VŽDY že dobře! (mám vlastní zkušenost)
Držím palce
|
| Ivie |
|
(5.12.2011 17:06:35)
Ano pro příště jsem poučena, už se ji s žádným mým problém nesvěřím, vždy se to akorát obrátilo proti mě - informace o revizi, genetických testech na CF atd.
|
|
| Ivie |
|
(5.12.2011 17:06:36)
Ano pro příště jsem poučena, už se ji s žádným mým problém nesvěřím, vždy se to akorát obrátilo proti mě - informace o revizi, genetických testech na CF atd.
|
|
|
|
| Cirilinka | 
|
(5.12.2011 16:59:57)
snažila bych se nastavit hranice, co mámě dovolíš a co už je přes čáru..když se jí to nebude líbit, stýkat se nemusíte...
|
|
| Winky | •
|
(5.12.2011 17:06:51)
nevím kolik ti je, jestli jsi už předtím nějakého přítele měla a jak to vypadalo, jeslti jsi starší/mladší sestra a jak to bylo ve vztahu ty/sestra/vaši.
Nicméně se zdá že prostě neskousli to že sis vybrala partnera podle sebe a ne podle jejich dobrých rad (byť ti je třeba nedali ale PŘEDPOKLÁDALI že přece moc dobře víš, koho by oni rádi viděli vedle tebe.... klasika). Ovšem takovéhle výroky jsou už hodně agresivní, myslím že to maminka nezvládla hlavně sama se sebou. Někteří lidi mají hodně velký strach z postižení a nedokážou se smířit s tím že by ho měli ve své blízkosti - soused, příbuzný, vyženěný partner event. vnouče apod. Nedochází jim rozdíl mezi postižením mentálním a fyzickým, a mezi nemocí a chronickou nemocí. Vše háží do jednoho pytle a nechtějí "s tím" nic mít. Pokud to má tvá máti takhle, asi ji nepředěláš v tom směru že jí to bude jedno nebo že podobnou věc přijme. Ale měla bys jí určitě dát najevo že takhle s tebou mluvit nebude. Jednou jsi dospělá, máš zodpovědnost za sebe a svůj výběr životního partnera. Pokud vaše rodiče neobtěžujete tím, že byste po nich něco chtěli (což doporučuju), tak se klidně ohraď. Nemá to co dělat s tím že bys je neměla ráda nebo si jich nevážila pro to co pro tebe udělali doposud.
Jinak - naši taky měli mraky výhrad k mé volbě partnera, k volbě toho jak budu žít a kde a co budu dělat za práci. A taky nebyli vždycky diplomati. Nicméně pokud už se do něčeho naváželi, tak do mě, což je přijatelnější varianta než že mi budou kérovat do partnera. To bych nesla hůř. Trvalo mi to i tak skoro 3 roky než se situace znormalizovala (jednak jsem se naučila s nima jednat a druhak se krapet obrousily ty hrany protože poznali že můj partner nebyl žádný lidožrout a nestáhnul mě na šikmou plochu jak si původně mysleli...
|
|
| Milena. | 
|
(5.12.2011 17:15:34)
Promluvila bych si s ní o tom a pokud by nepřestala, omezila bych kontakt na minimum - rozhodně žádné návštěvy na chalupě, obědy apod.
Na druhou stranu - ty jsi její dítě a chtěla pro tebe to nejlepší. Je jí líto, že sis vybrala složitější cestu. Je to tvůj život, ale matka se od dítěte těžko odstřihává.
|
|
| Petronela s pubescentom | 
|
(5.12.2011 17:15:50)
Ahoj, neviem, či ti to pomôže, ale ja som mala s matkou ešte horší vzťah. Bola to ľadová kráľovná, ktorá nevedela prejaviť žiadne city, ku ktorej sme nemali žiadnu dôveru, ktorá nás snáď nikdy nepobozkala a nepochválila. Pre ktorú bolo najdôležitejšie, aby bol umytý riad, upratané, jednotky v žiackej knižke. Rada ponižovala nás aj ocka.
Keď som jej povedala, že sa budem vdávať, povedala mi, že to je moja vec ale nech si to rozmyslím, pretože ak by som raz prišla domov s plačom a chrbát som mala plný modrín, pošle ma za ním naspäť. Manžel sa jej samozrejme nepáčil, bol to Bratislavčan a vtedy ešte študent, tak ja som išla pracovať, aby on mohol študovať, na čo moja matka reagovala priam šialene.
Napriek tomu som jej odpustila, pretože aj ona žila v nejakej rodine, aj ona mala matku, otca, nejaký model. Aj ona bola dieťa. A užierať sa nenávisťou, dopadnem ako ona - rakovina.
V tvojom prípade by som celkom jasne povedala, že mám muža, máš ho rada, je tvoj, a nie tvojej matky a ak nestojí o vnúčence, tak ich ani vidieť raz nemusí. Bodka.
|
| *Niki* |
|
(5.12.2011 17:22:14)
Peťko, tak.
Já své mámě odpustila, i mnohem horší věci... je to máma, dělala co bylo v jejich silách, kdyby mohla lépe, jistě by dělala. Já taky nebyla vždy dcera, se kterou je dobré se chlubit.
Odpuštění pomáhá odpouštějícímu.
Kontakt je ale někdy potřeba utnout, pokud má matka takovou moc, že se užírá teď dcera... nejlepší je jí to nedovolit, nebo se tím neužírat.
|
|
| Winky | •
|
(5.12.2011 17:49:55)
souhlasím že vnitřním "užíráním se" škodí člověk sám sobě a to tak že dost
Takže pokud chci něco říct tak to řeknu, pokud nechci tak neřeknu ale nebudu si to dál hejčkat jako křivdu. Ovšem naučit se to mi trvalo také několik let, proto zakladatelku chápu jestli tohle ještě neovládá, že se jí to zdá těžké. Ale když se nedá, přijde na to.
|
|
|
| vendyna (Janinka + Alenka) | 
|
(5.12.2011 17:37:30)
Myslim,že tvoje matka bude ten typ, že i když si přivedeš zdravého sympatického milionáře, tak jí nebude dost dobrý.
|
| vendyna (Janinka + Alenka) |
|
(5.12.2011 17:44:52)
ted jsem dočetla část diskuze. MOje matka ještě nedávno dělala podobné věci. Zabralo přemoci se a říct: "neser mě mami!" (ničemu jinému nerozumí, nic nezabíralo) a dva měsíce jsme tam nejeli, ani telefon nic.
Nakonec se ona snažila obnovit znovu jakž takž vztah. Sice občas ještě rejpe, ale dává si pozor.
Nemá cenu se stýkat s člověkem, který tě takhle moc uráží. Ani s matkou ne. Ale ona musí přijít na to, že pouze změna jejího chování změní váš vztah k ní.
|
|
| Siddhártha |
|
(5.12.2011 20:03:52)
Vendyno, taky si myslím. Akorát současný zet ji vyhovuje, protože má jakýsi důvod rýpat.
|
|
|
| Grainne |
|
(5.12.2011 17:59:08)
Jinak tedy odpověď na otázku - odpustit lze tomu, kdo o to stojí a chce a je ochoten se podle toho chovat - edy úmyslně neubližovat. Tady těžko obstojí výmluva, že to bylo nechtě - i to se někdy podaří, tam je řešení jasné.
|
| Roya | 
|
(5.12.2011 19:53:53)
Grainne, k tomu, abych já odpustila, nepotřebuju spolupráci druhého. Je snadné odpustit někomu, kdo se kaje, a nesmírně těžké někomu, kdo ne. Ale jestli někomu odpustím, záleží jen na mně. A to, že někomu neodpustím, oslabuje jen a jen mě, nikoho jiného...
Jiná věc je, že můžu považovat za vhodné třeba s dotyčným omezit styky, nebo jim vtisknout velmi pevný řád, to ano. Ale to nemá s odpuštěním nebo neodpuštěním nic společného.
|
|
|
| Motýlice | 
|
(5.12.2011 18:18:04)
ha ha, promiň , ale to myslím vzhledem k sobě, celá moje matka, úplně stejná a to celoživotně
rada:
je mi to jinak líto
zařiď si svůj život po svém, no, musíš si hlavně udělat jasno u sebe, a být si si tím samam za sebe jistá - v tom kam směřuješ a stát při sobě s partnerem
no je to drsný, snášet tyhle reakce, to vím sama,
odpouštět - to nemá smyslřešit, nezmění se,
zpřetrhat vztahy - blbost- budeš mít děti- jen ohledně dětí si udělej pořádek,
omezit kontakt - to lze - dle situace
no chce se to obrnit
aještě dotaz od kdy se datuje ta změna (okolnosti, příčina?)
|
|
| Darka,4+1 | •
|
(5.12.2011 18:28:31)
Myslím, že to tady už někdo zmínil.
Já slyšela kdysi takové psycholog.vysvětlení o rituálech na svatbě. Že je pro rodiče snoubenců hodně těžké vzdát se svých dětí a přenechat je jejich partnerovi. Proto se z toho dělá takový rituál. Nejprve se rodičům poděkuje za vychování a za jejich dceru či syna. A potom se poprosí o požehnání. A protože je to všechno slavnostní,a protože se de fakto uzná jejich „nárok“ na jejich dítě, rodiče se tak trochu vpraví do přející role „tady ti ji (jeho) dávám a žehnám vám do společného života“, je ten přechod takový snadnější. Můj muž je velice rozumný člověk, ale když se měla vdávat naše nejstarší, dělal nejprve jakoby nic a pak ho odvezli s prasklou ledvinovou cystou do špitálu. Psychosomatika jak vyšitá. Ale pak si pro něj do nemocnice nevěsta (zdrav. sestra z chirurgie) jela a celou svatbu ho operovávala, tak tu ztrátu přežil.
|
| Siddhártha |
|
(5.12.2011 20:02:30)
Darko, tak to je maso, to jsem ani nevěděla,že to takhle s rodičema mává.
|
|
|
| Ivuljenka | 
|
(5.12.2011 18:47:44)
já myslím,že si budeš muset vybrat - buď máma nebo přítel, jestli přítel pak budeš muset omezit styky s mámou a počítat s tím,že ti bude házet klacky pod nohy,evidentě jí tvůj přítel nesedí a bude vám rozvracet vztah co to půjde...
Klidila bych se jí z cesty a doufala,že dostane rozum. Možná, podle toho jaký máte s mámou jinak vztah bych jí to řekla. Já vím,že své mámě bych mohla říct, hele mami koukej, já mám chlapa a mám ho ráda a ty s tím nic neuděláš, raději omezím styky s tebou než přijít o něj (vlastně jsem něco podobného máme řekla v 16) Koukala na mě jak vyoraná myš, polkla a pochopila,že než mi to rozmlouvat a přijít o mě má jedinou možnost, přijmout to jako fakt ... No a přijala a dneska je to můj manžel a máme všichni pěkný vztah... Ale ne každý to takto vezme...
|
|
| .. |
|
(5.12.2011 20:06:22)
Měla by sis vybrat životaschopnější kus. Pravděpodobně alergie podědí vaše děti, nevím, jak je to u astmatu...
Tvojí mámě se nedivím, ale řekla bych ti to jednou a pak bych věřila, že víš co děláš.
Takže bych maminku omluvila, miluješ ho ty a ne ona a pokud to půjde, rozhodně bych vtahy neuzavírala... to se dá udělat vždycky, ale napravit to mnohdy nejde.
|
| štěpánkaa |
|
(5.12.2011 20:21:20)
cig, ty jsi vtipná. v této době, kdy alergiemi a astmatem trpí půlka populace. a kupodivu i děti zdravých rodičů. I když je samozřejmě pravda, že u dětí rodičů nemocných je větší rziko, že to podědí. Nicméně astma v dnešní době neí taková hrůza.... na rozdíl např. od té cystické fibrózy,jejímž přenašečem ovšem není ani jeden
|
| Tereza | •
|
(5.12.2011 22:04:38)
Souhlasím, jsi opravdu velmi a neskutečně vtipná. Můj muž zdravý, celý život sportovec, rodina zdravá do x-tého kolena, dědci v 90 na sjezdovkách (nekecám)... V 28 onemocněl rakovinou, s 30% šancí na přežití. Přežil to (zřejmě jen díky své kondici), genetiku má za sebou, tam problém není, děti máme zdravé. Doktoři na dotaz "Tak proč teda onemocněl?" kroutí bezmocně hlavama. Takže ti přeju, abys jednou od života taky nedostala ťafku - muž muž smýšlel přesně jako ty.
|
| .. |
|
(5.12.2011 22:10:00)
Terezo, jestli ti to připadalo vtipné, máme rozdílný druh humoru.
Ale pokud si bereš astmatika, alergika a já neví, co ještě, tak dobrovolně přijímáš šanci, že to předáte svým dětem.
O zdravých jedincích do x-tého kolene, kteří náhle onemocněli, jsem nic nepsala.
|
|
|
|
|
| Dobra1 | 
|
(5.12.2011 20:11:28)
Já jsem takhle se svojí mámou nemluvila 1/2 roku, můj bratr před tím asi 6 let, nepozdravil ji ani na tátově pohřbu.
Teď se některé věci upravily, protože pochopila, že se nemůže chovat tak, jak se chová.
Nicméně jsem se po čase, kdy jsme spolu nemluvily, rozhodla, že se s tím vypořádám na své straně, abych v tom mohla mýt pokoj, protože jsem viděla i některé svoje chyby v našem vztahu.Tak jsem napsala dopis, ve kterém jsem shrnula důvody, proč s ní nemluvím, a současně se omluvila za svoje pochybení (u mě to byl hlavně křik, jako reakce na její řeči, neschopnost nastavit hranice a trvat si na nich v klidu - např. klidným zavěšením telefonu, odejitím z místnosti,..., včetně odmítání dárků a pomocí z její strany, po kterých následovalo: "já to pro tebe udělal, a ty teď jsi nevděčná...").
Pokud v tom máš klid, nedělej nic, leda zkusit navázat spojení s tátou např. pomocí SMS, pokud máš potřebu s ní něco řešit, doporučuju nějaký ten dopis.
|
|
| Roya |
|
(5.12.2011 20:21:40)
Ivie, je tady možnost, že tvoje maminka má velkou potřebu být úspěšná matka, a pod úspěchem si představuje i to, že její dcery budou mít životního partnera podle jejích představ, které jí vyplnil tvůj švagr, ale které nesplňuje tvůj přítel. Kvůli tomu se může cítit jako že ve tvém případě selhala, že tě nedokázala dovést k - z jejího pohledu - ideálnímu partnerovi; protože ale nesnese ten pocit vlastního selhání, podvědomě to obrací proti tobě: představuj si, že všechno, co říká o tobě (neschopná, nic neumí, psychicky labilní), si ve skutečnosti myslí sama o sobě a bojí se si to přiznat, brání se tomu a "kope kolem sebe", bohužel zrovna do tebe.
Co tím chci říct? Že určitě potřebuješ nějak vymezit hranice, jak se k tobě maminka může a nemůže chovat, a pokud to nebude dodržovat, budeš nucena omezit styky - jak ti tu někteří už doporučili. Zároveň zkus maminku nepovažovat za zlou, ale spíš velmi nešťastnou osobu; vzpomínej na to dobré, co pro tebe dříve udělala, buď si vědoma své ceny nezávislé na jejím názoru, ber její výpady jako sebeobranu člověka, kterému vlastní pocity nedostačivosti přerůstají přes hlavu. Vaše vztahy se mohou zlepšit (pokud se tedy na změně maminčina chování nepodepisuje nějaká nemoc), ale z její strany to nepřijde; když dokážeš nebrat si její chování osobně, budeš moci reagovat jinak - rozumově, a to zase zpětně bude ovlivňovat další chování tvé maminky. Je to nesmírně těžké, ale když se to jednou povede, výsledek člověku ukáže, že tudy vede cesta, a dodá mu sílu v ní pokračovat...
|
|
| Hanka 75 | 
|
(5.12.2011 20:46:45)
Omezila bych kontakty, ale ne zpřetrhala, a snažila se to nehrotit, ale přežít. Nejela bych už na chalupu apod. (víc jsem moc nečetla). Třeba si to sedne až přijdou vnoučata. Šla bych cestou nejmenšího odporu, což asi děláš. Když jsi byla na zamlklém, tak jsi jí to neřekla, protože tušíš nepříjemné reakce. Brala bych si to co nejméně osobně, přítele bych netlačila do toho, aby se rozkrájel, protože na rozkrájení takovéto reakce mohou pěkně nas... Když budeš za partnerem stát, tak časem ho mamka bude muset brát jako pár, holt jí možná bude trvat než se s tím smíří. Tak bych minimalizovala ty situace, kdy mě může nasrat a nehrotila to. Podporu u ní očividně čekat nemůžeš, takže bych s tím dopředu počítala a vždy se tak nějak obrnila.
|
|
| Epepe | 
|
(5.12.2011 21:05:08)
Ani jedno, já bych jí to řekla.
|
|
| Ivi + M + P |
|
(5.12.2011 21:52:32)
Já jsem v těchto věcech hrozná - pro svůj klid se obalím barierou a nekomunikuju
Nyní takhle stávkuju u svého otce .. pronesl pár věcí, které si nechci nechat líbit ... jsem mrtvý brouk.
Chráním se tak před dalším "napadením"
|
| Ajlina | •
|
(6.12.2011 8:42:38)
kombinace samoty, vykořenění z kolektivu, přechodu, strachu ztráty dětí, hodně často takto reagují ženy, které chtěly mít víc dětí a z rozumových důvodů nebo na nátlak partnera to vzdaly a v přechodu si to uvědomí, až když jim děti začnou mizet s jejich životními partnery
pokud budeš nad věcí a nebudeš se z toho hroutit, tak mamka poleví, prostě alergii má dnes každý druhý a nějaké zdravotní komplikace neznamenají, že vedle tebe nebude 60 let s kupou dětí, snaž se to přemoci láskou k ní a neukazuj jí žádné své obavy, když si budeš jistá, netroufne si a když vás nechtěla ubytovat do horních pokojů, tak jste se měli sebrat a jet do nějakého hotelu, ona by zabrzdila
|
| Ivie |
|
(6.12.2011 10:08:01)
Děkuju všem za názory. Naprosto nesouhlasím s názorem, že jsem si měla najít životschopnější kus, že se ani mojí matce nediví. To je docela hnusný názor, jak píšou ostatní holky, v dnešní době, kdy je velké procento lidí na něco alergických, ano samozřejmě má naše budoucí mimčo 50% riziko,že bude alergik, ale podle mě, jak se zhoršuje ovzduší, kvalita potravin, celkově podmínky pro žití, tak by to velké riziko měl taky. Vím z okolí, že spoustě "zdravých" lidí se rodí děti s alergiemi, atop.ekzémy,astmaty apod. To jsem se jako měla s přítelem rozejít, když jsem zjistila, že je alergik? Když jinak jsme si ve všem vyhovovali a jsme spolu rádi. To mi přijde dost povrchní, pokrytecké...
Znám z okolí kluka, který si vzal jednu slečnu i přesto, že má dost závažné genetické onemocnění a věděl o ní, že tu více jak 15 let nebude. Obdivuju ho za to a vím, že kdybych něco podobného udělala já, tak mě moje matka vydědí.
|
| Ivie |
|
(6.12.2011 10:13:27)
Jinak mám o dva roky starší sestru, která má ročního kluka. S ní máma vycházela dobře vždycky, až na jedno období, kdy jí tropila taky pěkný scény, když byla ségra rok s klukem, který mámě nevyhovoval. Ale teď je ségra vdaná, má manžela s barákem (což je další věc, co mámě určitě vadí, že ten můj nemá žádný velký majetek, žádnou nemovitost atd.), vysokoškoláka, ukecanýho, společenskýho, kdežto ten můj je pravý opak, několikrát jsem jí říkala, že to nemůže porovnávat, že já bych např. člověk jako je švagr vedle sebe nechtěla, že jsem spokojená s typem člověka jako je můj přítel, nějak to nedokázala pochopit.
Takže máma se ségrou normálně vídá. I přítel si všimnul, že vždycky útočila jenom na mě, kritizovala jen mě. Např. když jsem nějakou dobu byla silnější, tak mi to pořád vyčítala a říkala podívej se na ségru, jak je krásně štíhlá apod...
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(6.12.2011 10:30:55)
tak to je smutný teda. za 1. ti nikdo nezaručí že děti budou zdravé ikdyž vy dva jo.. my například jsme a přesto maj dvě děti těžkou sluchovou vadu.a pokud s emáte rádi, tak každá normální máma by byla štastná. Alergik.. to je dneska snad každej druhej člověk. to sna dnení důvod k tomu aby spolu dva lidi nebyli. a s majetkem že nemá.. no taky jsou důležitější věci. to je mi líto že to tvoje máma nechápe:-(
já si přivedla mužíka když měl číro na hlavě neměl lautr nic, i boty mu kupovali naši:-D táta nadšenej nebyl ale nedovoli si něco říct, páč byl mužík prostě hodnej a miloval mě... držim palce aby máma dostala rozum a stačilo jí ke štěstí že je dcera štastná
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(6.12.2011 10:34:42)
Tvoje máma je proti té mojí zlatíčko.
Momentálně se mnou "nemluví" už čtvrt roku a zřejmě hodlá pokračovat až do smrti. Snažím se, aby mi to bylo jedno.
|
|
| CPO |
|
(6.12.2011 10:53:37)
V okamžiku, kdy jsem před 5 lety jasně dala najevo, že už nejsem dítě, ale dospělý a svéprávný člověk (ale nemluvila jsem o tom jenom, nýbrž jsem se tak CHOVALA, i s tím, že jsem skutečně po rodičích nechtěla vůbec nic, ale také jsem začala být ochotná se s nimi stýkat jen pod podmínkou, že nebudou "prudit"), tak u nás tyto útoky přestaly.
Resp. při každém kontaktu to rodiče zkusí, ale tím pádem zase kontakty okamžitě výstražně přerušíme a já kašlu na jejich "jak můžeš kašlat na staré opuštěné rodiče". Má to velký výchovný účinek ;o)
A odpustit?
Jasně, co s tím jiného...jak správně připomněla Roya, neodpuštěním se užíráme stejně akorát sami...prostě holt oni zamrzli ve fázi "celý zlý svět se proti nám spikl", já naštěstí ne. Tak z tohohle levelu na ně koukám, s pochopením, že jsou v tom ve skutečnosti nevinně 
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.12.2011 11:00:18)
Br,
tak já od své matky nechtěla nikdy nic, ale to, že sere na jediného vnuka, kterého má, mne kvůli němu trochu mrzí.
Včera mi písemně oznámila, že mu koupí k Ježíšku pyžamo a "někde nám ho v Praze nechá", až pojede do Ikey. Že budou nějaké Vánoce a mohla by ho třeba chtít vidět, strávit s ním odpoledne... ani náhodou.
|
| CPO |
|
(6.12.2011 11:05:15)
Monty, mě už nemrzí nic - a hrozně se mi ulevilo.
Rozhodla jsem se, že mě přestanou "mrzet" věci, které nemůžu ovlivnit, jako například jestli někdo má rád mě nebo moje dítě. Je to pouze JEHO věc, ne moje. Vstřícně případně nabízím, ale už nevnucuji.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.12.2011 11:06:36)
Br,
máš pravdu. Kéž bych brzy dospěla k podobnému osvícení!
|
| CPO |
|
(6.12.2011 11:08:02)
Ty máš teď novou lásku, to se s osvěcováním vylučuje 
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)