Anezka73 |
|
(19.4.2012 12:26:32) Za člověka, který tohle dělá Ti řeknu, že ty kecy od příbuzných a přátel jsou neskutečně otravný. Mám rakovinu kůže a odmítla jsem léčbu i následné kontroly. Krom toho se mi rozkládají kosti a velmi často mám neskutečné bolesti. Nedá se to léčit. Nemá čas ani chuť trávit hodiny a dny po doktorech. A jsem kapku depresivní. On do Tebe ani nikdo moc nevidí, když se srovnáváš s nepříjemnými diagnozami. Je to pár stadií. Taky si vyčítám, že jsem synovi neposkytla dost dobrou genetickou výbavu. Možná jsem fakt neměla mít dítě. Hodně doufám, že manželovy geny budou dominantnější, ale i tak v prevenci děláme u syna maximum.
Trhá mi srdce, když kamarádka, sestra na kožním prosí, ať se nechám prohlédnout, když tam jdu se synem. Mám ji moc ráda, ale to rozhodnutí se neléčit je mé, informovaná o tom co mne čeká jsem dokonale. Nechci pořád někomu něco vysvětlovat. Jsem ráda, že mé nejbližší kamarádky, lékařky, mé rozhodnutí respektují.
To rýpání od druhých lidí je prostě otravné. Já je mám taky ráda, ale ten život je můj. Vážím si toho, že o mne blízcí lidé mají starost, ale to rýpání je nepříjemné.
|
Manka+Cipísek |
|
(19.4.2012 13:03:24) Když pro nás obyčejné zdravé smrtelníky je nepochopitelné, jak někdo může vzdát život, vždycky je naděje, alespoň si ten život prodloužit. Tak jim to neměj za zlé, já to taky nechápu, asi vidíš něco, co my zdraví lidi nevidíme. Ale nechápu.
|
Anezka73 |
|
(19.4.2012 14:02:21) Jj, já chci po zbytek života normálně užít a ještě dát co jsem dostala. Dokud to půjde. Nechci svůj čas trávit návštěvami lékařů. Třeba v melanom. poradně je to na 4 hodiny. Tak jsem dala přednost těm co se léčit chtějí. Dřív jsem si potřebná vyšetření zařizovala sama. Jsem sestra.
Na nikoho se nezlobím, jen se snažím říct, že pokud je nemocný člověk soudný je to rozhodnutí na něm. Zažívám bolesti, na které už nepomáhají ani opiátové náplasti. Denně do sebe narvu 9 Ibalginů 400, nějaký Tramal a ještě mám tu náplast, v noci mám daný budík na 01hod., abych se nadopovala nesteroidními antirevmatiky a mohla jít do práce. Někdy už je léků moc a zvracím A ty bolesti jsou častější a častější.
Musela jsem skončit s několika aktivitami, které jsem milovala. Zhoršovaly mi stav.
Holky zcela dobře mluví o manipulaci. Prostě zkuste respektovat přání toho člověka. Dá se jednou říct, jestli by nechtěl své zdraví řešit, ale víc do toho nešťourat. Já cítím a vím, že to se mnou lidi myslí dobře a nesmírně si toho vážím, ale nepotřebuju litovat nebo poslouchat řeči o tom, jak by mi léčba pomohla. Nepomohla.
Většinou se už o tom s nikým nebavím a nevyžádané rady neposlouchám. Ač chápu a rozumím proč to lidé dělají. Naštěstí manžel to řeší už jen věcně. Jediný, koho bych moc prosila o odpuštění je syn. Na něm se proviňuju a nejde mi to zkousnout
|
Líza |
|
(19.4.2012 14:07:44) Anežko... Dej mu ze sebe, co dokážeš. A co víš, nemoci jsou různý a lidi taky. Možná máš před sebou mnohem víc, než si sama myslíš.
|
Anezka73 |
|
(19.4.2012 14:22:39) Děkuju, Lízo, doufám, že vydržím do jeho 10 let aspoň, nám umřela máma, tak mám zkušenost, že se to přežít dá. Věnuju se mu hodně právě tou vidinou konce. Vůbec to dost zkvalitní vztahy a prožívání. S tatínkem mají úžasný vztah, manžel ho miluje. Já ještě potřebuju vychovávat, tatínek je nedůsledný.
Pro Eektu - Rodině na obtíž být nehodlám. Nevím jaký bude konec, doufám, že v práci, mám to tam moc ráda. Na pohřeb mám našetřeno.
|
Eecta |
|
(19.4.2012 15:27:03) tak nevím, jsetli jsi to správně pochopila... nejde přeci o to, být rodině na obtíž - ale nechat rodinu sledovat chátrání dotyčného, i když tomu mohl zabránit. nechat je sledovat zhoršující se stavy, bolesti - což by nemuselo být. to není o tobě, ale o tom zakladatelském příbuzném.
|
|
|
|
Eecta |
|
(19.4.2012 14:09:27) anežko
pokud se ale v případě onoho příbuzného jedná o to, že by s léčbou byl v podstatě v pořádku... tak to stojí za spoustu snahy, aby se nevzdával...
|
Anezka73 |
|
(19.4.2012 14:33:20) Eekto, ano, stojí, ale musí chtít především on sám. To úsilí je především na straně nemocného. Blízcí příbuzní mohou motivovat nebo někdy zhatit výsledek. Třeba u těch diabetiků.
Já mám v práci staré lidi a někteří z nich řeknou, že už je unavuje se vůbec hýbat. Většinou to řeknou na rovinu. Tam ž toho člověka nemotivuju, respektuju jeho přání. I když s ním máme víc práce. Ten člověk má právo se takhle rozhodnout a já to respektuji. Snažím se tam, kde to má smysl. Ale snažím se čestně, nechci manipulovat, i když to umím. Prostě si s tím člověkem sednu a popovídáme si o motivaci. Většinou to dělám ve polupráci s naší lékařkou, mám tak celistvější informace.
|
|
|
Pawlla |
|
(20.4.2012 5:23:30) Anežko,to co jsi napsala,leží mi to v hlavě už od včerejška,jsi neuvěřitelně statečná,jen to jsem Ti chtěla napsat.
|
MarianaN |
|
(20.4.2012 10:15:29) I já se přidávám, Anežko, máš můj nejhlubší obdiv Přeju Ti krásné dny a co nejméně bolesti a také, aby se Ti splnila všechna přání, která ještě mohou A jsem si jistá, že Tvůj syn má úžasnou maminku, která mu hodně dala a dává
|
Anezka73 |
|
(20.4.2012 12:09:25) Děkuju, holky
|
|
|
|
|
|
|