| Veverecka+Honzík09,Kubík12 | 
 |
(9.6.2012 20:33:45)
Asi se potřebuju jen vypsat..jsem týden po porodu..už jsem to tak měla po prvním porodu, defacto vše mě dokáže rozbrečet, mám takový pocit jakoby prázdnoty, ani nevím, jak to popsat..Přitom mám z miminka radost, mám bezva chlapa, vlastně mě nic netrápí a přesto jsem jakoby "neštastná"..vím, že po prvním porodu to tak nějak odeznělo pak samo,takže doufám, že to tak bude i teď..ale nedá mi to a přemýšlím, jestli nejsem blázen..
|
| boží žena | 
|
(9.6.2012 20:35:41)
né
poprvý dost unavená po porodu jeste několik týdnů a taková změna to byla, ale deprese ne ani jiný negativní pocity
u druhý sem byla fit a zvyklá a "připravená"
|
|
| Len | 
|
(9.6.2012 20:37:50)
Hm, jo a trvalo to rok. Jen po prvnim porodu, po druhem uz ne. Bylo to strasne. Ale myslim, ze takhle par dni po porodu to muze byt jen blues, ktere ma spousta zen a pak uz se to dal neprohlubuje. Drzim palce a gratuluju
|
|
| Maryl | 
|
(9.6.2012 20:38:53)
Veverečko,
určitě nejsi blázen.Porod je hodně náročný,vždyť jsi dala novému člověku život.Já to měla taky tak,já jsem obecně hodně úzkostná i přecitlivělá,to se usadí,neboj.Spánek ti opravdu pomůže.Bude brzy dobře,uvidíš.
|
|
| Katka, kluci 13 a 9 | •
|
(9.6.2012 20:41:04)
Po prvním jako hrom. A dlouho, celé měsíce. Tenkrát jsem to neřešila a měla jsem.Ale u tebe to je týden, to je brzo a je to asi takové to normální poporodní blues...šetři se,odpočívej a nesty´d se si říct o pomoc s čímkoliv.
|
|
| Sol | 
|
(9.6.2012 20:41:36)
Ahoj, mela jsem to hodne podobne, rozumem jsem vedela, ze neni proc se trapit, ale neslo to ovladat. Podruhe to bylo o neco lepsi, ale myslim si ze proto, ze jsem to tak nejak cekala a snazila se to korigovat. Ale opravdu nejsi sama. Drzim pesti, at to netrva dlouho a uzivas si naplno miminka PS: Pochopeni okoli moc necekej. Kdo to nezazil (jelikoz je to takove nevysvetlitelne, jak pises), pochopit to ani vlastne nemuze...
|
| Katka, kluci 13 a 9 | •
|
(9.6.2012 20:45:53)
Jo, svatá pravda....já si připadala jak mimozemšťan - mám vytoužené mimino a přitom jsem nešťastná - styděla jsem se sama za sebe.... kolem mě všichni juchali a já chtěla někam utéct....
|
| Blanďula | 
|
(17.9.2012 13:42:36)
To chápu taky jsem to tak měla pak se všichni divně tváří že se nesměju a že to mimčo nechci to znám
|
|
|
|
| .ganesha. | 
|
(9.6.2012 20:42:34)
Ne, neměla, vůbec. Dokonce jsem ani nepotřebovala spát..
Ale stává se to, určitě to přejde, a pokud ne, tak se neboj to nějak řešit
|
|
| Petronela s pubescentom | 
|
(9.6.2012 20:48:07)
Strašnou... po oboch. Prvé dieťa po smrti, druhé ťažko choré... pomohol až psycholog a čas... a láska ku dieťaťu, pocit, že to nútne musím zvládnúť za oboch, viera v Boha - to bolo hlavné a samozrejme opora manžela a rodiny. Držím
|
|
| Dalalmánek |
|
(9.6.2012 20:49:10)
Já po obou - a začalo to až po šestinedělí.
|
|
| Chrysantéma | 
|
(9.6.2012 20:54:53)
Můžu doporučit homeopatikum Gelsemium semiperverens 15CH...
|
| Ajlina | •
|
(9.6.2012 20:59:37)
ano po všech třech :o(
|
|
|
| Mamisek | 
|
(9.6.2012 20:58:11)
Já byla po porodu trochu jakoby rozladěná a lítpstivá. Myslím teď po tom třetím, ty pvní dva už si nepamatuju. Ale přijela mi sem mamka a tím, jak si se mnou povídala a vlastně mě nutila být nastartovaná a neupadnout do nějaké letargie, mi z toho pomohla, samo to odešlo po pár dnech. Týden po porodu je to normální.
|
|
| Bea111 | 
|
(9.6.2012 21:13:16)
já po první nic, byla jsem naopak šíleně spokojená, po druhém masakr, po pěti dnech nespaní se mi rozjela šílená úzkost, jen jsem brečela, musela jsem na psychiatrii pro prášek na spaní, už jsem nebyla schopná usnout a stále jsem neměla mléko. Po vyspaní se to zlepšilo a byla jsem schopná fungovat, ale dobře mi nebylo poměrně dlouho. Měla jsem od dr. léky,ale nebrala je, trochu jsem s tím pracovala,ale věděla jsem, že k večeru to zase přijde. Přešlo to nakonec,ale trvalo to pár měsíců a od té doby jsem ostražitá k psychice vůbec.
U Tebe to zatím opravdu vypadá na blues, hlídej si to, kdybys měla pocit, že je to neúnosné, zajdi určitě k dr. a nestyď se za to, mají pro to velké pochopení. Mě trpělovist přetekla v pátek večer, nevěděla jsem kam jet vlastně,tak jsem jela na gyndu a paní doktorka byla moc hodná a ochotná, vše mi zařídila a domluvila.
|
|
| Vítr z hor | 
|
(9.6.2012 21:19:48)
Já ti byla asi rok a půl po porodu v neuvěřitelný euforii. Až mám z toho vrásky kolem pusy - nedokázala jsem se přestat usmívat.
V porodnici kroutili hlavou, ze takhle pohodovou matku tam dlouho neměli - a to jsem tam byla měsíc a s dvojčaty k tomu.
|
| Veverecka+Honzík09,Kubík12 |
|
(9.6.2012 21:39:34)
Veveru, tak to já se na všechny taky pořád usmívala, když jsem byla v porodnici, těžko by na mě někdo něco poznal..ono se to fakt špatně vysvětluje
|
| Vítr z hor |
|
(9.6.2012 21:44:35)
No jo, proste to s člověkem pekne zacvici...
S tím "mým stavem" se ale taky nedalo nic dělat - stala jsem třeba před zrcadlem, říkala si, "přestaň, vypadas jak debil" a nic. Byla jsem tak strašně happy, ze ten úsměv ani nešel vypnout.
Ale víš co? Za rok a pul to bylo "dobrý". Teda nevím, jestli tě to uklidní.
|
|
| Bea111 |
|
(9.6.2012 22:00:21)
je to hrozně těžký to přiznat, že nejsi v pohodě,když je vlastně všechno v nejlepším pořádku, já to pořád polykala když k nám přišla třeba mamka nebo manžel z práce. jak se za nima zavřely dveře, tekly mě slzy jak hrachy. nešlo to zastavit. MUDr. to vyhodnotila jako úzkost,která souvisí s vyčerpáním, hormony atd. předtím jsem měla velmi těžké období,které jsem ustála dobře a pak se to v souvislosti s tím porodem vyplavilo a nešlo to zastavit. Myslím, že pokud to přesáhne únosnou mez, poznáš to a budeš jednat. Na druhou stranu mě pak všichni chválili,že jsem to nenechala v sobě a radši to přiznala a řešila. Mě to přišlo jako kravina,protože já cítila, že nemůžu jinak,ale to je taky asi i o povaze. V životě mi nebylo hůř a doufám že ani nebude, v ruce vysněné miminko a v duši prázdno, vztek, beznaděj. Dobrá zpráva je,že to přejde. Držím moc pěsti, aby brzo a kdyby jsi fakt měla pocit,že to nejde ustát, řeš to.
|
| Bea111 |
|
(9.6.2012 22:04:04)
po prvním porodu, jsem tyhle stavy taky pochopit nedokázala, měla jsem to uplně opačně a i když si myslím, že jsem empatická, tohle jsem neuměla vyhodnotit, přišlo mi to jako kravina. kdo to nezažije, těžko se tomu stavu přiblíží
|
|
|
|
|
| iiii |
|
(9.6.2012 22:01:13)
Veverečko, moc gratuluju k miminku, pamatuju si tě z diskuze Únor 2012, odkud jsi odešla... Tak jsem ráda že se nakonec znovu zadařilo a všechno dobře dopadlo, ať ti malý pěkně roste
Jinak ty pocity o kterých píšeš, měla jsem to po prvnímp porodu a dávalo mi to celkem zabrat, naštěstí časem to přešlo samo od sebe... Při druhém dítěti jsem se na to snažila připravit, že by se tyhle nenálady mohly znovu objevit, ale naštěstí už se to nestalo. Radu asi nemám, chce to holt vydržet, ale pokud bys cítila, že je ti čím dál hůř, tak je na místě i návštěva doktora. Přeju hodně štěstí, ať máš brzy klid a všechny potíže se ti vyhnou
|
|
| Evik+Šmudla+Šmudlinka |
|
(9.6.2012 22:12:22)
Měla jsem to samé. Prázdnota, stesk, smutek, pořád pláč na krajíčku, nulová chuť k jídlu. A přitom miminko bylo zdravé, měla jsem z něj radost. A měla jsem příšerný strach být s miminkem sama, byť jen na hodinku.
Nejhorší depka odezněla za měsíc, ale úplně dobré to bylo až za půl roku. Dodatečně mě mrzí, že jsem to nějak neřešila. Vlastně o tom ani nikdo nevěděl, tak nějak jsem se za to styděla...
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(9.6.2012 22:13:45)
znám to,i když ne u každého porodu, po prostředním jsem byla naopak totálně vysmátá
|
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(9.6.2012 22:24:39)
Já jo. Jenže nešlo o klasický poporodní blues,ale o náraz ve 100 km/h hlavou do zdi. 9 měsíců nosím zdravý dítě a pak mi v den porodu řeknou, že nemá ždánej mozek a že bude těžce postiženej ležák.
Přežila jsem. Když se mi v září narodí zdravý dítě a já budu přesto trpět poporodním blues, tak to bude happy-end. Klidně ať bulím od rána do noci, hlavně ať je to jako u tebe bez příčiny. Páč blues odezní, příčina nikoliv.
|
|
| Aknel | •
|
(9.6.2012 22:36:32)
Mela jsem to po prvnim porodu, rozjelo se to do poporodni deprese. Asi po dvou mesicich nebo dyl, uz presne nevim, jsem poprosila pediatru, jestli nezna nejakeho psychologa. hned mi dojednala navstevu. chodila jsem tam par mesicu a nejvic mi na tom pomohlo, ze mam hlidani a nejsem sama zavrena doma s problemovym miminkem... (jinak ten pan probiral spis politiku apod.) ;-)
Doporucuju sverit se s temi pocity muzi (nebo jine nejblizsi osobe) a hlidat, jestli se to nehorsi. Pro me to poprve bylo opravdove peklo a nechapala jsem, proc me nikdo nevaroval. dneska vidim, ze mit miminko muze byt i fajn, ale to jen diky tomu, ze druhe je strasne pohodove.
A vidim, ze jak to prvni dite bylo/je strasne narocne a vysosalo ze me energii na dlouho dopredu, dost to komplikuje nas vztah. I proto bych to nepodcenovala.
|
| Katka, kluci 13 a 9 | •
|
(9.6.2012 22:44:10)
Jako bys psala o mě a starším synovi...dnes si vyčítám, že jsem tenkrát nevyhledala pomoc dřív. Ublížila jsem našemu vztahu se synem, strašně dlouho se to pak dávalo do kupy a nejsem si jistá, že je to OK - ani dnes.Fakt je to hrozný a kdo to neabsolvoval, neumí si to představit.
|
|
|
| kotyk | 
|
(9.6.2012 23:10:29)
Poporodní blues mě bacilo po prvním porodu. Je sice hnusný, ale jak to přišlo, zase to zmizelo. Trvalo tak týden. Navíc má proti skutečné depresi tu výhodu, že když je potřeba, tak prostě funguješ. A u dalších dvou už se nekonalo. Dost na to pomohlo vypadnutí z porodnice a trocha spánku.
Skutečná depka je mnohem horší, obvykle se rozvine až pár týdnů po porodu a dost často končí totální neschopností se postarat o sebe i dítě  Takže pokud se v tom plácáš dýl než měsíc, raději vyraž k doktorovi.
|
|
| Jana | •
|
(9.6.2012 23:24:48)
A prizabila bych manzela - jinak o.k. chlapa.
Porodila jsem doma (od 20:30 1.6. do 02:33 2.6.),pak ale krvaceni tak fofr na rucni oddeleni placenty do nemocnice (pod narkozou).
Anesteziolozka me vitala po probuzeni se slovy: "To jsme radi, ze jste jeste tady..."
(tlak 70/30, Hb 6,7)
Starsi dceru odvezl manzel v sobotu ke sve matce, ja si vydupala prevoz z intenzivniho na sestinedelni oddeleni abych mohla mit malou u sebe (sobota odpoledne) a v nedeli mi manzel na beznou otazku, jak mu je, zacne narikat
"ja jsem tak strasne unavenej minulou noc jsem VUBEC nespal!"
Rozumime tu noc, kdy jsem JA rodila a JA spala asi jen hodinu a to v narkoze...
A tu dalsi noc jsem mela malou u sebe a kojila a prebalovala...
No nezabila bys ho???!!
A podobnych perlicek mam hodne, jsem od pondeli doma...
Tak stridave rvu a brecim...
JE TO NORMALNI!
pockam dva mesice a pak se uvidi zda to nekde resit...
|
| Katka, kluci 13 a 9 | •
|
(9.6.2012 23:32:28)
Drž se a nedej se. Jsou to fakt marťani, člověk by jim dal korunu....(jako chlapům).Bude to dobrý.
|
| Jana | •
|
(9.6.2012 23:38:47)
Diky, to doufam taky.
  
|
|
| Jana | •
|
(9.6.2012 23:44:19)
- tak si tak tise v koutku posloucham Tomase Kluse a fantazieruju o nem...
 
Primo se "sprchuju a koupu" v jeho hlase...
Ach je...
|
| paleček |
|
(10.6.2012 10:42:02)
Jano, můj chlap měl taky podobný průpovídky, měla jsem taky chuť ho zabít. Rodila jsem celou noc, skákala na balónu, rozdýchávala kontrakce, chlapovi jsem propůjčila postel, kde si i pár hodinek zdříml, zatímco já jsem hekala. Malá se narodila až další den odpoledne akutním císařem. Druhou noc chlap slavil narození potomka. Když ke mně potom přišel do porodnice, stěžoval si, jak je strašně, ale strašně unavený, jak už musí jít domů si odpočinout. To, že já budu bdít zase další noc a doufat, že se mi už rozjede laktace, abychom se aspoň pár hodin vyspaly, mu bylo jedno.
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(10.6.2012 3:59:58)
Tak blázen jistě nejsi .To se prostě stává,možná kdyby to nechtělo odejít samo,šla bych k odborníkovi,na tom nic není.Hodně štěstí
|
| aach | 
|
(10.6.2012 10:23:26)
ne, na nějaký takový záležitosti jsem neměla po porodu čas.
ale chápu to u maminek které přišli o miminko, nebo se jim narodilo nemocné. to bych měla depresi taky. ale ne když mám zdravé dítě a fungující rodinu
|
| Katka, kluci 13 a 9 | •
|
(10.6.2012 11:13:51)
Nevíš "vo co go". Absolutně.Bu´d ráda, žes to nezažila.
|
|
|
| Katka,kluci 9 a 13 | •
|
(11.6.2012 9:44:39)
To je stejné, jako bys na otázku "měly jste po porodu zánět prsu" odpověděla "na takové blbosti jsem neměla čas".
|
|
| Blanďula |
|
(17.9.2012 13:40:18)
Takto nedokážete pochopit protože většinou k tomu dochází kvůli problémům už v těhotenství já jsem dvakrát potratila a potřetí jdem si musela píchat heparin a celí těhotenství být v depresi jestli to miminko přežije a po porodu ještě dotoho hormony tak se to stane jedna dvě ale jsou lidi kteří to nepochopí pak ale tu matku nemůžete odsuzovat.
|
|
|
|
Zvykla jsem si, dnes bych se do bytu nevrátila, snad jen ten ruch města a větší společenský vyžití mi chybí a zima je tu horší, ale naštěstí to nemáme tak daleko. Našla jsem si tu bezva kamarádku a nějaké další známé a snažím se si mateřskou užívat. Zjistila jsem, že jsem nerada sama, nejsem nějak extrémě společenský tvor, ale mám potřebu s někým být. Samotná s dětmi jsem nerada. Hlídání mám mizivě, o tom, že bych nastoupila někam dřív do práce mezi lidi nebylo možné. Potřebuju mít minimálně 2-3 návštěvy týdně a na jeden den ujet do města. Tento týden jsem ale trochu krizi propadla, manžel dostal v práci novou funkci a jezdí domů až večer, ta kamarádka má méně času, protože začala pracovat a nějak i začíná období dovolených, takže kolem nás je hodně kamarádek teď mimo. Pomáhá mi občas si přečíct nějaké ty diskuze tady na rodině, že lidi řeší mnohem větší průsery a problémy, že ten můj je vlastně malicherný. Mám přes debou poslední rok či trřičtvrtě roku mateřské, když najdu novou práci, protože jsem dostala šanci na hlídání. Tak bych si ho asi měla užít. Pak to bude masakr, jedno ve školce, druhé ve školce, dojíždět za prací, velký barák na starost.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)