V.B.R.M. |
|
(1.9.2012 11:20:18) Ahoj, prosím podpořte mě Už jsem tu parkrát psala............máme 11ti letou boxerku. Loni byla na dost náročné operaci - nádor na mléčných žlázách. Dostala se z toho na svůj věk poměrně rychle a bez komplikací. Ale teď to začíná jít z kopce. Začíná ji selhávat nervová soustava - pořád cestuje a když se zastaví, tak usíná. Ale tak že se prostě složí na zem. Dostala nějaký vitamíny na podporu mozku, ale nezabrali ani trochu. Sesune se, kde se zrovna zastaví. Veterinář říkal, že s tím už se prostě nedá nic dělat a že když bude nejhůř, tak ji budeme muset pomoct, aby se netrápila. Ale jak mám sakra poznat, že už dál nemůže a že se trápí. Žere normálně a je šťastná, když vidí misku s jídlem. Občas to ale vyklopí - nestraví - a to i přes to, že ji všechno jídlo mixuju a dostává to v několika dávkách za den. Má totiž už špatný zuby. Občas je veselá, jindy ale kňučí. Jsem na to rozhodutí sama a už to nějak nezvládám. Nechci ji nechat uspat a pak si vyčítat, že by to třeba ještě zvládla. Jak to mám sakra poznat!!!!!! Řešil jste to taky někdo? Píšu sem, protože i když vás napíše třeba málo, můžu se aspoň vypsat a shodit ze sebe aspoň malou část toho trápení. Je to totiž hrozně těžký Ale kdo to zažil, ví o čem mluvím. Moc vám děkuji.
|
Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(1.9.2012 11:42:46) já mám se psem jen jednu zkušenost, ale bylo to rozhodnutí celý rodiny. starý člověk taky hodně spí, taky ho bolí tohle a tamto, schody nejdou vyjít a krásnej na pohled taky není. rozdíl mezi tímto stavem a stavem, kdy už to prostě není k žití (nyní pochopitelně mluvím o psu) je v tu chvíli, kdy vidíš, že radost z života nemá. reaguje na vás jako rodinu, vrtí ještě ocasem, když má radost? psala si, že jí chutná, to je dobré znamení. dej tomu čas, mám zkušenost, že ten pes ,,si řekne,,. jako milující majitelka to poznáš, věř mi. a jestli to tak bude už zítra? za měsíc? tak to tak holt bude.
|
Berda-Berda |
|
(1.9.2012 12:21:26) v cervnu jsem nechala uspat nasi pudlinku, presne dnes by ji bylo 19 let. Nevidela, spatne slysela, pri chuzi padala. Stale dobre zrala, vylucovala ale kazdou chvili, coz pro nas v byte byl uz velky problem, kdyz jsme ji hladili, tak vrtela ocaskem. Posledni dobou kdyz chtela vstat, tak piskala, motala se po zahrade, kdyz spadla, uz nevstala. O prazdninach uz jsme to nezvladali, nemel kdo by ji hlidal. Moje mamka se o ni starala poslednichpar let, ale po tatove smrti zacala trpet na deprese a uz se o ni postarat nemohla, naopak ji pohled na ni zhorsoval jeji stav,trapila se, ze uz se o ni nepostara. Myslim, ze uz to pro ni nebyl hezky zivot, takze jsem se vzhledemke vsem okolnostem rozhodla, ze ji dam uspat, ja jsim ji privedla do rodiny, bylo tedy i na me, abych nasla odvahu a rozhodla to. Jela jsem tam sama, orvala to a s detmi ji pak na zahrade pochovala, pochopily to, bylo to smutne, ale hezke, Wendulka odesla dustojne a zustala nam v srdicku A uz pres slzy nevidim na klavesnici... Takze je to jen na Tobe, samozrejme se zeptej i sve rodiny. My uz jsme dal nezvladali peci o ni tak, aby se netrapila. Pokud bych byla na materske a bydleli jsme v baraku se zahradou, jeste by nejaky ten mesice zila, ale bylo by to stejne jen horsi.
|
|
|
Dandy+Vojtíšek a 3 Mušketýři |
|
(1.9.2012 12:11:31) někdy to poznat bohužel uplně přesně nejde ..ale dokud vrtí ocáskem, stále má chu´t k jídlu a vidíš takovou tu jiskru v oku tak ji ještě nech ... žádné stáří není procházka růžovým sadem ... a určitě ji občas něco bolí, to nás všechny a na stáří o to víc. pokud to bude ve fázi, kdy už bude jen ležet a knučet tak pak je možná ten čas ... nebo třeba pak jednou usne a už se nevzbudí. tak to naštěstí udělala ta naše ... pořád jsem si říkali že už raději pojedem at netrpí - měla rozsáhlou rakovinu v celém těle ..ale pořád se nám zdálo, že ještě ne ještě ne ...
moc líp už nebude asi, má už 11 let, ale dokud tam ještě tu malou chut do života vidíš tak bych ji nechala zatím tak.
|
|
Mishula |
|
(1.9.2012 12:12:49) Dokud má chuť k jídlu a dokáže se ještě radovat, nechala bych ji.
|
|
Pam-pela |
|
(1.9.2012 12:15:04) ...v tom pohledu. Myslím, že pejsek si tak jakoby o to sám řekne nebo prostě projeví souhlas. Zní to asi ulítle, nikdy bych nic živého nezabila, přesto jsem na smrt vzala za svůj život celkem 3 pejsky. Pokud člověk má s tím pejskem blízký vztah, pozná to, ale chce to si k němu sednou a bez emocí a strachu a tak s ním jen tak pobýt... a empatický člověk to prostě pozná, že ten čas nastal. A pak s ním být do konce...poděkovat mu, posílit ho...a dát mu ten pocit bezpečí až do konce.
|
|
V.B.R.M. |
|
(1.9.2012 12:39:11) Nejhorsi je asi to,ze je vesela uz strasne malo.Kdyz prijedu z prace,tak se ani z pelechu nezvedne. Uz me nevita a oci ma takovy sveseny a smutny. Je to smutny. Moc vam dekuju
|
|
ChemicalJane + 4 |
|
(1.9.2012 13:03:41)
chápu tě, ale myslím, že by bylo lepší pejska netrápit... měli jsme Pudla, měl taky nějakou nemoc, hrozně ztloustnul, i dkyž skoro nejedl, pak už to došlo tak daleko, že ven jsme ho museli odnést, nechat ho vyprázdnit se a zase odnést domů... pak už ani necodi a kálel pod sebe a to už jsme ho nenechali trápit.. dokud chodil ven, tak taky vypadal šťastně, jen teda už ho nebrala hárající fena, ale pak už ani to žrádlo.. nechali jsme ho uspat a myslím, že se mu velice ulevilo. nás to bolelo, vzpomínáme na něj pořád - byl takový fajnšmekr, hračky ho nebraly... no papírák na výstavy, asi to měl v genech
|
|
Nevímsirady |
|
(1.9.2012 13:23:22) naprosto chápu, máme skoro 13ti letou fenu NO, která má rakovinu a nádory ji už praskají , myslím že se netrápí, ale stáří a smutek v jejich očích vidět jde, jsou dny, kdy si říkám, že ráno už tu nebude, ale nedávno si naši pořídili malou fenku NO, kdyby něco, a zdá se, že trochu pookřála, i když štěně jí dáva zabrat. Stále i když je poloslepá a nahluchlá hlídá a kvůli pošťákovi i malý květinový plotek přeskočí Doufám, že nás podobné rozhodování nebude čekat, byla bych raději, kdyby to zařídila sama příroda
|
|
Colombi |
|
(1.9.2012 13:55:48) Chápu tě, je to moc těžké. Náš pejsek byl taky moc nemocný, mamka ho musela ven nosit, žádná radost už tam nebyla, špatně jedl. Přesvědčovala jsem mamku, aby ho nechala uspat, ale ještě nechtěla, i když to doporučoval i veterinář. Nakonec to dopadlo tak, že mamce doma umřel v náruči . Bohužel ho nechala trpět do poslední chvíle a pořád si vyčítá, že měla zasáhnout dřív. Takže u nás to byl stav, že těch světlých momentů už bylo strašně málo, ven jsme ho museli nosit a o jídlo taky neměl zájem. Ale určitě bych se poradila s veterinářem, jistě k němu chodíte teď častěji, tak bych se spolehla na něj.
|
|
amanvireja |
|
(1.9.2012 13:56:33) Na vrtění ocásku bych se nespoléhala ........... Oni pejsci vrtí ocáskem i přes neuvěřitelné bolesti ..... Já myslím,že jako milujicí pánička to poznáš tak nějak vevnitř ,od pohledu pejska , tvého pocitu uvnitř. Ne to ti nikdo jiný odpověď nedá........
|
|
arsiela, |
|
(1.9.2012 14:43:18) podívej se ji do očí,pokud už nemůže tak bude mít oči bez jiskry,nevím neumím to popsat.Já se rozhodovala podle toho,když už fena nemohla dál,měla ty oči prostě smutné.Samozřejmě na tom byla zle celkově,ale tohle už bylo známka toho,že chce jít pryč.
|
V.B.R.M. |
|
(1.9.2012 15:05:19) Když se probudí, oči má takový jako vždycky. Ale po chvíli se ji svěsí spodní víčka a je smutná. Co mě ještě děsí je tohle. Bydlíme u silnice a nikdy se na silnici necourala. Teď tam chodí pořád a prochází se po prostředku. Jako by čekala, až ji něco sejme
|
Líza |
|
(1.9.2012 15:20:28) VBRM, naše čuba pak už byla dezorientovaná. Třeba - celej život naprosto perfektně dodržovala zákaz do některých částí bytu - i když jsme tam nebyli, prostě tam nevlezla. A tehdy, v tomhle období, jsem ji jednou našla ležet na matraci v mým pokoji - normálně by to nikdy neudělala, ale nebyla to neposlušnost, jen jí to už prostě v hlavě nefungovalo. prostě někam došla a tam se svalila.
|
|
|
|
Líza |
|
(1.9.2012 15:18:59) Řešila jsem. Vypadalo to jako série mozkovejch příhod, ale kdo ví, jestli to nebyly mozkový metastázy rakoviny mléčný žlázy, odoperovaný půl roku předtím, prostě chodila pořád dokola, chodila, chodila, pak upadla, usnula, ve spánku se nonstop škubala. Pak už bloudila, v koutě neuměla vylézt, zpod stolu taky ne. Postupně neudržela moč, nebyla schopná ani s podpíráním sejít ze schodů, když už netrefila hlavou do misky s vodou, bylo jasný, že končíme. Byla úplně mimo - to asi bylo hlavní, vůbec nás nepoznávala. V tu chvíli jsem to ukončila. Celej tenhle vývoj byl od prvních příznaků asi v rozmezí dvou týdnů.
|
raadka |
|
(1.9.2012 15:52:27) Je to smutné drž se. Ale ano podle očí se to dá poznat. Náš 16 letý pudl byl pořád Ok, sice poslední dobou mírně zmatený, měl světlé chvilky kdy si i hrál a jindy byl zalezlý celé dny. Ale jednou v noci se mu asi něco stalo v hlavičce,začal chodit ke straně,pořád zalejzal pod dříví, pod schody, zamotal se do větví.Byl totálně dezorientovaný. Kňučel a jeho oči byly oproti dnům před tím takové zakalené, smutné bez jiskry kterou tam vždycky měl. Nechala jsem to jeden den a jela s ním za veterináře,. Vždycky tam ztropil extempore ,tentokrát si sám lehnul a jen čekal. Doktor mi řekl, že mu může dát nějaké podpůrné léky a nějakou dobu ještě s námi bude, ale vzhledem k jeho uctyhodnému věku se přimlouvá za uspání. Bylo to strašně smutné,byly tam se mnou i děti,na to uspání teda je sestřička odvedla, ale já ho držela v náručí Vubec ale prostě nejhorší je se rozhodnout.
|
|
|
ruže červena |
|
(1.9.2012 21:41:44) Take jsem musela dat souhlas s uspanim naseho jezevcika bylo to smutne a skoro pul roku jsem ji vsude videla,byla clenem rodiny,nekteri znami to nechapali.Veterinar nechtel ani zaplatit,kdyz videl jak mne to vzalo.Dnes mame zase psy labradory a to jsou take velci mazlici a nase radost.
|
|
|