| Pole levandulové | 
 |
(14.9.2012 14:18:23)
kore, presne tak, v soucasne dobe je to velmi mila pani, ma dve male dcery, manzela a rozhodne nepusobi ani nestastne, ani povysene. Vic psat nebudu, to mi neprislusi, ale je dnes jina nez byla v tom dokumentu.
|
| Anthea | 
|
(14.9.2012 14:56:36)
Skramuško, no to spíš potvrzuje moji teorii, začalo se jí zřejmě dařit podle jejích představ, nebo si něco uvědomila, co dělá špatně a věřím tomu, že když začala taky používat srdce - už ty děti člověk citově odblokují a ne všechno hnát přes mozek, tak může být šťastná. Problém by byl, kdyby zamrzla v tom stádiu, v kterém byla v tom dokumentu, protože tam opravdu mile nepůsobila. Ale to byste si to musely pustit, většina tady to včera neviděla.
|
| koré | 
|
(14.9.2012 15:00:20)
Antheo,
nebo šel ten vývoj přesně opačně - ve filmu třeba působila, já nevím, odtažitě - chladně PRÁVĚ PROTO, že byla osamělá = ne moc šťastná, a jako obrannou masku měla to chladné chování (ostatně není těžké působit zatrpkle, když mi skončí desetiletý vztah).
Tedy ne že to bylo tak, že "prozřela", začala být srdečnější, a ejhle manžel a dvě děti 
|
| Monty | 
|
(14.9.2012 15:05:43)
No, myslím že kdyby mne někdo viděl v nějakým dokumentu, bude mít chuť mne plesknout lopatou po hubě a přitom jsem TAK roztomilý člověk!
|
|
| CPO |
|
(14.9.2012 15:06:40)
"Tedy ne že to bylo tak, že "prozřela", začala být srdečnější, a ejhle manžel a dvě děti"
Jj, toť věčná otázka, zda nejdřív bylo vejce či slepice...nevím, já mám zkušenost, že nejdřív halt musí být ta slepice...nejdřív se člověk musí oddepkovat i za podmínek, kdy nic jiného není absurdnější, a pak může teprva začít vyhlížet zlatý jabko. Opačně je to dost čekání na Godota...
|
| Monty |
|
(14.9.2012 15:08:11)
Oddepkovat = slevit z požadavků? 
|
| koré |
|
(14.9.2012 15:15:41)
No, B*, Monty to vystihla  Já jsem totiž spíš pro to své vysvětlení situace než pro to Antheino. (Třeba vycházím trošku z vlastní zkušenosti )
|
|
| CPO |
|
(14.9.2012 15:16:48)
Kdepak - oddepkovat znamená ponechat si své požadavky na kamzíka , ovšem aniž by z toho měl člověk pocit nepatřičnosti
|
| Monty |
|
(14.9.2012 15:18:01)
Breb,
ale já nemám pocit nepatřičnosti. Akorát jsem realista.
|
|
|
|
|
|
| Horama | 
|
(14.9.2012 15:11:19)
Já to včera viděla. Působila nešťastně, byla hodně zabraná do úvah a hodnocení toho, co udělala do té doby. Rozhodovala se o tom, co jsou její nové budoucí cíle. Řekla bych, že patrně dneska není vůbec jiná, než byla tehdy. Řekla bych, že tehdy dospěla k nějakému závěru o tom, co chce ve svém životě změnit a jak, a začala na tom pracovat. To není o tom, že by do té doby byla "bez srdce", ani o tom, že by najednou přestala všechno řídit rozumem. Ono se používání rozumu v rozhodování o záležitostech srdce nakonec většinou velice vyplatí.
|
| Monty |
|
(14.9.2012 15:14:11)
No, já si to pustila a už ten začátek... s chlapama si nikdy nepopovídáš jako s kámoškou?
|
| Horama |
|
(14.9.2012 15:18:36)
Většinou nepopovídáš. Až na pár výjimek s tebou chlapi nebudou některé věci řešit do hloubky a zároveň nezávazně. Chtít po chlapovi, aby se účastnil brainstormingu na téma tvého citového vývoje je totéž, jako dát mu spouštěč pro dráhu alkoholika. A pokud jde o chlapa, který není "tvůj" a něčím tě zajímá, ani mu většinou ženská nechce na sebe vyklopit všechno, za co sama sebe zrovna neobdivuje.
|
| Anthea |
|
(14.9.2012 15:25:26)
Chtít po chlapovi, aby se účastnil brainstormingu na téma tvého citového vývoje je totéž, jako dát mu spouštěč pro dráhu alkoholika.
Horamo, řekla bych, žes mě pochopila. Já nevím, třeba to píšu špatně, ale mám pocit, že jisté chování je prostě kontraproduktivní, k ní jsem měla pocit, že by vysloveně seděl nějaký Woody Allen, někdo, kdo všechno rozebírá a řeší.
U ní to řešitelství a ten gender byl ale na úkor toho, že ztratila přirozené ženské chování vůči druhému pohlaví a to myslím v tom dobrém smyslu slova, ne podbízení, ne slepičení...tohle je podle mě problém části feministek, že se nějak uzavřou ve skořepině toho feminismu, ale v negativním slova smyslu, vůbec si neuvědomujou, že už nepůsobí emancipovaně, ale skoro nepřátelsky.
Pro mě je větší feministka někdo, kdo tím úspěšně žije v praxi, než ten, kdo to pořád teoreticky řeší, má to jako životní téma, ale jaksi se mu to nedaří skloubit s jeho životní realitou.
Doufám, že už budu konečně pochopena.
|
| Monty |
|
(14.9.2012 15:27:25)
"Ztratila přirozené ženské chování vůči druhému pohlaví" - to je přesně co?
Feministka nejsem ani omylem, ale jestli je typicky ženské chování schopnost flitovat a používat "ženský zbraně", tak tuhle schopnost jsem ani nemohla ztratit, protože jsem ji nikdy neměla.
|
|
| Anthea |
|
(14.9.2012 15:31:52)
nehledě na to, že
intoš /muž nebo žena/ a chytrý člověk nemusí být nutně jedno
Poznala jsem kdysi pár, to byli intoši jako stehnoneustále řešili nesmrtelnost chrousta, ale realita života a třeba provoz společné domácnosti byl pro ně těžký problém, jakékoliv praktické věci.
Ta Martina podle mě toužila i po někom, s kým bude řešit tu nesmrtelnost chrousta /neřku-li ještě tlachat o otázce rovnosti pohlaví/, ale zase kdyby to byl intoš, co není schopný se prosadit, nepřinese domů korunu, to by se jí nelíbilo a určitě by se jí ani nelíbilo, kdyby neprakticky seděl na sofa, vyprávěl cosi o vesmíru a všude kolem ordung, který čekal na ní.
Chtěla naprosto všechno, nebo nic.
Podle mě intelektuál s rozebírací povahou x úspěšný chlap, schopný zabezpečovat rodinu, co nevydělává pár korun jsou dva požadavky, kterou jsou většinou v příkrém rozporu.
|
| CPO |
|
(14.9.2012 15:36:35)
"Chtěla naprosto všechno, nebo nic."
Znám chlapy, a ne zas tak málo, z kategorie A, kteří přesně toho splňují (pravda, většina z nich je, celkem logicky, zadaná ).
Kdo jednou žil s "A", už si na "B" a popř. další písmena bude - zvlášť ve věku, kdy už nehodlá zakládat novou rodinu - zvykat jen velmi nesnadno a neochotně
|
|
| Anthea |
|
(14.9.2012 15:36:41)
Já k tomu řeknu to, co tam taky zaznělo, i když nevím, která z dam to přesně řekla, asi ta černovlásky:
že kdyby si třeba řekly u partnera o pochvalu - vzhledu, toho, co udělaly, považovaly by to za ponížení---cituju jejich slova...
no a to je právě ta ztráta jednoho z aspektů ženského chování, i přirozeného chování vůbec...jaké ponížení???? to jako sedět ve svém ledovém hradu jako ledová princezna a čekat, že mě někdo vášnivě políbí a já pak možná roztaju..spíš je to, že čekaly, že se jim naopak bude podbízet partner a nebyly schopné udělat totéž, vyjít na půl cesty vstříc
no tak já bych takovou princeznu polibkem nebudila, prostě jak je někdo moc rezervovaný až zakyslý, kontroluje jestli se nečím tzv. neponíží...tak už blbne
|
| Monty |
|
(14.9.2012 15:38:05)
Antheo,
mne by vůbec NENAPADLO si o něco takovýho říkat a rozhodně by mi to nechybělo.
|
|
| CPO |
|
(14.9.2012 15:40:36)
"kdyby si třeba řekly u partnera o pochvalu"
No sorry, dožadování se čehokoliv opravdu není zrovna důstojné ("Řekni, že mě máš rád!/že mi to sluší!/...") - jo, z toho je chlap odvázanej a ještě mi to udělá velkou radost, když si o to budu muset říct a on to pak prohlásí jen aby už měl ode mě konečně pokoj
|
| Anthea |
|
(14.9.2012 15:46:17)
B záleží JAK to řekneš,jestli stylem Škopková z Hoštic nebo laškovně: Hele, nejsem já ale kočka? doprovozené mrknutím očka a pózou v novém hadříku, kdy mi to opravdu sluší
Co je na tom shazujícího vlastní já, pokud je to uděláno takto, žensky a ne stylem úředníka: Tak koukej se mi obdivovat, už jsi mi celé dva týdny neřekl žádný kompliment...případně Franto, bůůů, lítosti, ty už mě nemáš rád, ty už si mě vůbec nevšímáš.
To, jak se věci podají , podle toho dopadne výsledek a taky se musí chtít v adekvátní situaci.
|
| Monty |
|
(14.9.2012 15:47:29)
...záleží JAK to řekneš,jestli stylem Škopková z Hoštic nebo laškovně: Hele, nejsem já ale kočka? doprovozené mrknutím očka a pózou v novém hadříku, kdy mi to opravdu sluší.
Brrr, z tý představy se mi zježily chlupy i tam, kde je nemám.
|
|
| CPO |
|
(14.9.2012 15:50:01)
Antheo, nevím, já jsem si nikdy nemusela o pochvaly říkat. Kromě mého ex, který by mě nepochválil, ani kdybych mu držela u hlavy pistoli, jsem si na nedostatek častých komplimentů k "obsahu i formě" opravdu nemusela nikdy stěžovat, a nemusím dodnes, a je to milé, páč už jsem na cestě k 50
|
|
| Horama |
|
(14.9.2012 16:03:13)
Formálně to rozdíl je, fakticky nikoli. Kdybych ho o kompliment nežádala, neuznal by za vhodné mi ho poskytnout, takže z takhle vydobytého komplimentu žádnou radost mít nebudu. Navíc mám slušnou šanci sklidit na repliku "to jsem ale kočka" standardní mužskou odpověď "hmmmm".
|
|
|
| Liška s banem :) | 
|
(14.9.2012 15:49:44)
B - no vidíš, já se svého manžela ptám skoro každý den, jestli mě miluje a máme šťastné manželství i tak či právě proto. Je to spíše taková hra.
O tom společném citu se musí mluvit, nikoli jen řešit praktické věci jako složenky a kde koupit boty pro děti.
Všichni moji známí si myslí, že mám manžela omotaného kolem prstu a trochu se tomu podivují, protože ho jinak považují za dominantní typ. Jenže já vím jak na něj.
|
|
|
| Monty |
|
(14.9.2012 15:40:42)
...ale on se třeba někdo nekontroluje, on to prostě jen v sobě nemá. Já fakt nevím, proč bych si měla říkat o nějaký komplimenty a upřímně, cítila bych se ne ponížená, ale jako blbec. A to si fakt nemyslím, že působím jako sněhová královna, co v ledném bydlí hradu.
|
|
| Horama |
|
(14.9.2012 16:00:37)
No sorry, ale kdybych měla strávit život tím, že budu chválit chlapa, protože to přeci potřebuje ke svému správnému fungování, ale sama se dočkám jen pochvaly, o kterou si řeknu... Pokud si pamatuji, v tom kontextu to tam zaznělo. Zatímco Jana a Lucie měly pocit, že všechno je v pohodě, partnera jen upozorním a on mě pochválí, Martina a "černovláska" byly toho názoru, že žádat o pochvalu, ke které ten druhý nenalezl spontánně důvod, je ponižující. Moje osobní nastavení je blíž Martině a "černovlásce". Mám chlapa, který se každou vykonanou činností přijde pochlubit. (Dokonce ho podezírám, že nechává po svých činnostech neuklizené propriety, aby bylo nepřehlédnutelné, že něco dělal. ) Ale ten samý chlap a třeba i za tu samou činnost, pokud ji udělám já, žádnou pochvalu netrousí. Takže jestli jsem zrovna vytřela barák a on mě nadšeně vede, abych ho pochválila, jak pěkně zametl předsíň, tak nemám zrovna chuť říct "miláčku a podívej, jak pěkně jsem já vytřela ten zbytek, pochval mě taky".
|
| Liška s banem :) |
|
(14.9.2012 16:29:00)
Tak Martina a černovláska nebyly vdané a s nikým nežily trvale v nějakém pevném vztahu, takže měly trošku nerealistické představy o fungování partnerských vztahů i o fungování principu pochval a to je: "hlavně to nebrat příliš vážně. Je to jen takový druh hry."
|
|
|
|
| Horama |
|
(14.9.2012 15:39:37)
Pokud nepožaduješ obojí zároveň v té nekrystaličtější podobě, tak to v přímém rozporu nijak zvlášť není. Znám chlapů, kteří odpovídají požadavku, celkem 7, na které jsem si teď vzpomněla. Z toho jeden je můj manžel a toho nedám, jeden je gay, takže to ženským může být fuk, a z těch pěti zbývajících je jeden taky ženatý, dva zadaní a dva stále svobodní pod 35 let.
|
|
|
| Horama |
|
(14.9.2012 15:34:45)
Víš, já si nemyslím, že musela ztratit to, čemu říkáš přirozené chování vůči ostatním. Já myslím, že se možná odjakživa přirozeně chovala tak, jak jsme ji viděly v tom dokumentu. Že to nebyla genderová póza, ale její celoživotní přirozenost. A že potřebovala někoho, kdo je schopen se podívat za tuhle stěnu, jejíž existenci si ona ani neuvědomovala.
Já jsem třeba nikdy nepůsobila vizuálně tak tvrdě jako ona (ten rázný účes, výrazné líčení rtů, výrazná štíhlost), ale zřejmě jsem většinu života komunikovala spíš tak, jak se očekávalo od mužů, ne od holek. A protože nejdřív mě kluci nějak nezajímali a prošvihla jsem ten čas, kdy se dají získat nezávazné zkušenosti (měla jsem prostě úplně jiné zájmy), najednou jsem plynně přešla do fáze, kdy jsem byla ta poslední a jediná, kdo nikoho nemá. Tak se s tím naučíš žít a nechceš vyzařovat pocit, že za každou cenu hned teď potřebuješ někoho sbalit, abys lidi okolo sebe neděsila. A pak se dozvíš, že si vlastně chlapi kolem tebe mysleli, že jsi nedostupná. Já potkala jednoho (a je teď můj manžel), kterého jsem zajímala prostě já a ne to, že "ta ženská působí přístupně" a tak to risknul. Když on uspěl, vynořila se řádka takových, co by bývali měli také zájem. Jenže já si zpětně nemyslím, že "ti další" by pro mě bývali byli výhrou. Myslím tím, že když je ti nějaké chování tvojí přirozeností (ne pózou), není ani vždycky žádoucí ho měnit, abys získala nějaké výhody, ikdyž jsou to výhody vztahu, po kterém toužíš. Protože to může být něco, co tě tak zásadně určuje, že bez toho už to nebudeš ty.
Fuj, já grafoman!
|
| koré |
|
(14.9.2012 15:39:31)
Horamo,
tak s tímhle zcela souhlasím.
Naproti tomu pojem "přirozené ženské působení vůči opačnému pohlaví", který používá Anthea, je mi nejasný, zcela abstraktní, nevím, co si pod tím mám představit.
|
| Anthea |
|
(14.9.2012 15:43:05)
Koré, to je sranda? Třeba úsměv, projev zájmu...jako ty dvě zadané, z těch šlo prostě lidské teplo, tamty byly jako rampouchy a nebylo to tím, že mluvily momentálně o svých životních mínusech, stačilo se podívat na fyziognomii té Martiny, přísně stažené koutky úst...a la přísná paní učitelka
prostě člověk, se kterým bych chtěl chodit, žít, kamarádit se, spoléhat se na něj mě musí oslovit lidským teplem, ne neurotickou pózou, uzavřeností...to ho sice můžu litovat, soucítit, ale takového člověk si na sebe nikdo zpravidla dobrovolně nenaváže, proč taky? z charity? když ho ten rampouch k sobě nepustí, tak se nikdo stejně nedozví, co je za tím ledem a dělá si to ten rampouch sám vždyť taky obě přiznaly, že šly k psychologovi, ale asi tam toho moc nepořešily
|
| Monty |
|
(14.9.2012 15:44:34)
Antheo,
za fyziognomii nikdo nemůže. Jakej se narodíš, takovej jseš.
|
|
| koré |
|
(14.9.2012 15:58:09)
Antheo, jasně, chápu, mně taky byly Lucie a ta druhá zadaná žena sympatičtější než ty druhé dvě - jenom se snažím říct, že důvod toho chladu může být třeba nedostatek štěstí ve vztazích a špatné partnerské zkušenosti - ne to, že se ty holky od patnácti chovaly k mužům nevstřícně nebo pohrdlivě, zatímco druhé dvě holky byly vždy milé
|
| Monty |
|
(14.9.2012 16:02:35)
No, mně nijak extra sympatická není ani jedna. Jsem ve 42. minutě.
|
| Horama |
|
(14.9.2012 16:06:58)
Já nevím, jestli bych u kterékoli z nich mluvila o nějakých výrazných sympatiích, na to je dost málo znám. Spíš mám dojem, že každou z nich svým způsobem chápu. Některé části toho, jak mluví, jak reagují, jaké mají zkušenosti, zase nějak typově sedí na některé moje kamarádky a známé, kousky i na mě. Je to opravdu spíš výpověď o tom, jak různě se dají současné životy třicátnic žít a že je diskutabilní, který z těch způsobů je jednoznačnou výhrou.
|
|
|
|
|
|
| Anthea |
|
(14.9.2012 15:39:51)
Horamo, rezervovanost je spíš ten začátek, u ní to zašlo až za hranici rezervovanosti...ale u té černovlásky, tam už to bylo mimo koment, ta se vysloveně i vyjadřovala dost shazujícím způsobem na adresu mužů
ale to je fuk, celou diskusi jsem založila vlastně o tom, jak odlišně ty dvě dvojice žen vyzařovaly do okolí...proto jsem měla z toho pocit, že mám vcelku jasno, proč se která zadala a proč ne
|
| Horama |
|
(14.9.2012 15:44:18)
"Černovláska" se ale vyjadřovala s ohledem na vlastní zkušenost. Neptej se, co bych o mužích řekla, kdybych vycházela ze zkušenosti se svým jediným ex. Podepsala bych všechno, co řekla, a ještě si přisadila. Z ní čišela bezradnost. Sama si nebyla jistá, co chce, natož jak toho dosáhnout, jen věděla, co nechce.
Mám kamarádku, jejíž milostné zkušenosti (a ne právě málo) by se daly uzavřít tak, jak pravila "černovláska". Smutnou pravdou je, že v každém dalším vztahu zopakovala při výběru partnera stejné chyby a oni opravdu všichni byli těžko schopni se smířit s nějakou její samostatností, sami se stát samostatnými a nepožadovat služebné podřízení ženské. Z jejího pohledu to je, jako by jiní neexistovali. Že to tak ve skutečnosti není, je schopna nahlédnout přes chlapy svých kamarádek, ale sama zatím lepší odhad na výběr svého protějšku prostě neměla.
|
|
| CPO |
|
(14.9.2012 15:44:41)
"proto jsem měla z toho pocit, že mám vcelku jasno, proč se která zadala a proč ne"
Já se hlavně jednou umlátím smíchy, až budete přemýšlet, jak to, že se vdává zrovna ta nejvíc nemožná a logicky nejvíc nezadatelná Brebberry, za prince na bílém koni ...páč pak se všechny ty teorie poskládají jako záchod z karet...zbyde jen "štěstí, muška jenom zlatá" (což je samozřejmě taky omyl )
|
| Monty |
|
(14.9.2012 15:46:33)
Breb,
kecy - nejvíc nemožná a nejvíc nezadatelná jsem přece já.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jedinou jeho povinností je vynášet odpad a minule tu byl z papíru komín 1,5 metru 
" dobré jest! 
to nemám...
to, jak na druhého člověka působíme, je hlavně o tom vyzařování
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)