Abbi |
|
(26.3.2013 7:50:07) Ahoj! tak jsem se opět dostala do stádia, že jsem necitlivý rodič, dostala z toho výčitky svědomí a tak prosím o názor, co byste dělali vy. Máme holčičku (tedy i kluka, ale to je jiný typ) ve třetí třídě, velmi chytrou, ve škole hodnou, doma ne a velmi línou. Cokoli má udělat nechce, vysvětluje proč to nejde, proč je to nespravedlivé, že zrovna ona ... jakmile má něco udělat pomoc, okamžitě jí rozbolí ruka, noha, hlava, břicho, nebo se do něčeho bouchne (náhodou při práci) a pak už zbytek dne „nemůže“ nic dělat. Zároveň je naše holčička soustavně „nemocná“. Jenže my už nevíme, kdy je nemocná a kdy ne. Jako malá byla nemocná pořád v kuse – angína, hnisavá angína, viroza, spálová angína, píchaní uší ... a takto jsme jeli od podzimu do jara, nejdelší pauza, kdy byla zdravá byla týden. Teď už je druhou zimu docela zdravá. Jenže každý večer a každé ráno jí bolí strašně bříško, hlava, v krku. Někdy (i když zrovna nemusí nic dělat) najednou přijde s něčím jako: „maminko, já vůbec nevím že tou levou nohou chodím, vůbec jí necítím – můžu chodit, ale necítím jí“ nebo vidí jedním okem dvojmo ... nebo. Nesouvisí to se školou, protože je nejlepší ze třídy a když ráno umírá, tak chce jít do školy, aby si mohla napsat písemku (a po písemce volá učitelka, že dítě je strašně bílé, ať pro ní přijedeme ... já přijedu, dítě doma zázračně ožije, že už je mu líp)
Vždy jí prohlédneme (krk atd.) – nic nenajdeme. Už jsme jí i domlouvali, že když si bude vymýšlet, jednou jí nebudeme věřit a zrovna jí může něco vážného být ... prý to chápe. (Bohužel se nám už stalo, že už jsme jí jednou fakt nevěřili, protože v té době měla pořád nějaké každý den jiné potíže a skončila v nemocnici – tedy jen na píchání antibiotik a mezitím jezdila domů ... ale i tak)
Pozornosti má dost, povídáme si, hrajeme si, věnujeme jí čas.
Ráno zase s něčím umírala, na tvrdo jsme jí dali do školy a já si říkám, neměli bychom s ní zajít někam (kam?) nechat jí udělat všechny rozbory krve, nechat prohlédnout pořádně to zatracené břicho a buď věděli, že je simulant, nebo jí zkrátka uzdravili?
|
Anni&Annika |
|
(26.3.2013 8:25:47) no me starsi dite bylo taky vecne nemocne, nizka imunita, placali jsem se v tom snad do 2-3 tridy /ve druhe ji konecne vyndali mandle a dost se to zlepsilo/..taky mela porad neco a do skoly chodila rada a patrila mezi nejlepsi /kdyz nemohla, vzdycky to orvala/. A brisko znam taky...nakonec se z toho po snad roce vyklubal slepak, takze operace....ale ja nekoukala a nepremyslela jestli to hraje /skola ji bavila, tak proc jinak, ze?/. Ja s ni chodila k doktorovi. Takze byt tebou jdu k mudre /az zase neco nastane/, vylicim ji vsechny problemy a necham ji poradne vysetrit. A jestli nic nenajdete, tak bych to cele sledovala a sla bych zase a zase....
|
Dojanka |
|
(26.3.2013 14:45:06) Tak já jsem matka pečlivka, já bych ji nechala u doktorky udělat krevní obraz a další testy (dle doktorky), vylíčila bych jí situaci, nechala udělat výtěry krk-nos, prohlédnout bříško apod. A až by tohle všechno bylo negativní, tak bych teprve uvažovala nad tím, jestli to nemůže být simulování. Do té doby ne.
|
|
|
Eva + Klárka2/07 |
|
(26.3.2013 8:26:15) A není to třeba z nervů? Že se tak těší na písemku a pak vlastně takhle "zkolabuje"?
Dcera 6 let měla u nás v sobotu kamarádku (1. třída), hrály si (neskákaly, neběhaly) a najednou odpoledne obě zvadlé, kamarádka ležela unavená na stole, bolelo ji břicho, hlava. Klárka se hned přidala, že jí je taky špatně (ta si to ale vsugerovala si myslím). Tak si šly lehnout do postele a dívat se na TV. A za hodinu byly jak rybičky! To stejné se prý stalo když byla zase Klárka u kamarádky na noc. Tak jsem si pak říkala, jestli to neměly z nervů, strašně moc se na sebe těšily, vídají se málo teď to bylo se spaním...
|
|
Anonymní identita |
|
(26.3.2013 8:32:26) V tvém dotazu mám pár nejasností. Je škole je "hodná" - to se projevuje jak? "Má dost pozornosti" - to chápeš jak?
Jinak bych řekla, že simulovat neumí žádné dítě. Ono tomu, že ho něco bolí, většinoou opravdu věří, nedělá to naschvál. Malé dítě ještě nechápe tady ten náš dospělácký (a pěkně hloupý) princip, že jsou "opravdové nemoci", a pak jsou "psychosomatické" neboli simulanti.
Myslím, že vaše holčička potřebuje "léčbu", ve smyslu vyřešení potíží, které ji trápí, ať už jsou jakéhokoliv původu.
A Anni má pravdu, nejprve je potřeba zjistit somatický stav dcery!
|
|
|