| hermanicka |
 |
(5.4.2013 13:19:02)
Mám doma předškolačku, bude mít 6 let a vlastně denně brečí nebo spíš kňourá. Máte to někdo taky tak? Nepřijde mi to normální. V okolí máme spíš kamarády kluky, takže moc srovnání nemám. Je chytrá, hodná, ale emočně a sociálně nezralá (jestli to tak můžu nazvat).
V září má jít do školy a já se bojím, ať zapadne, ať se jí děti nesmějí...Navíc je fakt únavné. Ve školce je jakžtakž v pohodě, už ji tam znají. Odklad prý jí dávat nemáme, protože je chytrá a šikovná.
Příklady...ráno že se jí nechce do školky, oblékat atd. jak vyjde ven je v pohodě. Nebo je oslava a při odchodu opouštíme její kamarády tak hysterická scéna, že nechce domů...Nebo se z ničeho nic rozbrečí, že je jí smutno po babičce...Nebo když jí nechceme něco dovolit - pustit 3. pohádku za den, další sladkost atd. Přijde mi že nezvládne psychicky zpracovat ta očekávání...Nebo když jí něco nejde, tak se rozbrečí, že je hloupá...
Snažím se jí vysvětlovat, že už je velká, že brečí zbytečně, že o nic nejde. Kdyby to bylo občas, tak pochopím. Ale několikrát za den mi přijde fakt mimo.
|
| Insula | 
|
(5.4.2013 13:22:56)
A dělá to jen tobě nebo každému??? Často se totiž děti takto projevují právě před matkami (tak úplně nevím, proč), ale jiným členům rodiny to nedělají.
|
| hermanicka |
|
(5.4.2013 13:29:29)
No nejvíc samozřejmě mě a manželovi. 1 babička jí ve všem vyhoví, takže tam nemá proč. Druhá ji má jen když tam jsme taky, takže tam to dělá taky. Ve školce občas... myslím že tam je jí to už někdy blbé a taky vidí, že ostatní to nedělají...a taky učitelky z toho umí vybruslit...aspoň si to tak myslím.
|
| Insula |
|
(5.4.2013 13:31:21)
Zeptala bych se učitelky, "jak z toho vybruslí". Třeba to jde použít i doma. 
|
|
| Lassiesevrací |
|
(5.4.2013 13:34:24)
Nejvíc to dělají právě rodičům a to hlavně těm, co se pořád "snaží vysvětlovat". Možná pomůže větší důslednost a rozhodnost(dítě pochopí, že vaše ne znamená ne, jdeme znamená jdeme atp.). Jestli sem tam povolíte a přemlouvání se ukáže jako něco, co zafunguje, pak se nedivím, že to zkouší.
Švagrová je schopná synovce 20 minut přemlouvat, aby si vzal mikinu 
|
| hermanicka |
|
(5.4.2013 13:38:40)
Jo, to je pravda, jsem spíš "vysvětlovací a přemlouvací" typ  Ale nejsem nedůsledná, co řeknu to platí. Učitelka radí si to toho nevšímat, nebo to obrátit ve srandu, což je fajn, ale prostě několikrát denně mi to nejde.
|
|
|
|
|
| Eva + Klárka2/07 | 
|
(5.4.2013 13:31:09)
Já brečím taky furt. A dcera to má stejné, jen ji něco mrzí, okamžitě začne slzet. A říká: já za to nemůžu, to mi naskakuje samo!
Ale nebrečí kvůli pohádkám, sladkostem, to už dělá něco jiného, už si to rovnou omlouvá: já jsem to stejně nechtěla... ty bys mi to asi nepustila, že? a tak
|
| ronniev | 
|
(5.4.2013 15:12:43)
To je náhodou dobrý. Moje dcera několik let používala (často s úspěchem) větu "Škoda, že bych nemohla... to a to". Protože šlo často o pitomosti, tak mnohdy "mohla". A to myslím, že nejsme příliš zakazovací typy a rozhodně zakazujeme jen věci podstatné, na kterých trváme. Její bráchové to nikdy nedělali - jestli to je holčičí taktika?
|
| cyann |
|
(5.4.2013 19:26:04)
Můj sedmiletý syn to dělá taky, takže nejen holčičí. Přitom vidí, že mě to akorát vytáčí a nikam to nevede (většinou opáčím, že je to tedy škoda, že by sice býval mohl, ale že když je tak přesvědčený, že ne, tak teda ne).
|
|
|
|
| Yanull & 2 | 
|
(5.4.2013 13:33:55)
Moja o 2 mesiace 5-ročná si tiež kvôli niečomu poplače hádam každý deň. Málokedy je to nejaký "vážny" dôvod (napr. bolesť). Obyčajne, preto, že sa o niečo pobijú s bratom, že nedostane niečo, čo práve veľmi chce alebo kvôli nejakej úplnej prkotine. Tie náreky sú ale veľmi krátke a vzápätí je schopná sa niečomu smiať. Niekedy to vyzerá, že plač vyslovene hraje. Brat (dvojča) má podstatne menej takýchto prejavov: Pokiaľ viem, v škôlke to nerobí a všimla som si, že tam je viacero podstatne uplakanejších detí. Beriem to ešte ako deťací prejav emócií, kedy ešte tá sebakontrola nie je ako u starších detí etc., hlavne v domácom prostredí. Nenapadlo ma sa tým zaoberať a vlastne neviem o nikom, kto by tomu venoval pozornosť. Zdá sa mi to primerané veku (aspoň u nás) a dieťa z toho vyrastie.
|
|
| Suza007 | 
|
(5.4.2013 13:37:49)
citlivé děvče, potřebuje víc ujistit o tom, že ji máte rádi, i když jí ve všech nevyhovíte; při hysterickém záchvatu potřebuje objímat a přitulit se, nikoliv posílat do vedlejší místnosti, aby se uklidnila; vždycky říkat dopředu, co bude dít, aby věděla, na co se má připravit (za půl hodiny odcházíme, za deset minut odcházíme, za minutu odcházíme); projevit pochopení - vím, že se ti tu moc líbí a chtěla by sis ještě hrát, ale už musíme jít; nechat jí prostor a věci, o kterých by si mohla rozhodovat sama, aby měla něco sama pod kontrolou a nemusela se pořád jenom přizpůsobovat ostatním
píšu jenom na základě vlastních zkušeností, je možné, že vaše dítko je jiné, má jiné důvody svého chování a pak i řešení je jiné...
|
| hermanicka |
|
(5.4.2013 13:46:03)
To sedí, díky. Tak nějak to děláme. Jen prostě v těch 6 letech už jsem myslela, že už by mohla být samostatnější a zvládat to líp, než jí pořád připomínat za 10min. jdeme, za chviličku jdeme. Zas pak mám pocit, jestli si ji nerozmazlujem. Má mladšího brášku a ten je mnohem větší pohodář, mám pocit že pořád o dost víc pozornosti musím věnovat jí.
|
| Anthea | 
|
(5.4.2013 13:48:31)
To není, že by nezvládla zpracovat nějaké zážitky. Podle toho, co popisuješ, tak vesměs brečí, když se jí do něčeho nechce nebo není po jejím.
Jenže to se měla už odnaučit někdy v období vzdoru, ve škole to může být doopravdy potíž.
Možná by to chtělo její kňourání ignorovat, neřešit, nezabývat se jím, nelitovat jí a když jste doma, třeba odejít do jiné místnosti, ať si kňourá o samotě. Kde není publikum, není pro koho kňourat.
|
| Anthea |
|
(5.4.2013 13:49:57)
A hlavně nesmí mít pocit, že jí za to ještě lituješ, jinak to bude dělat pořád.
prostě odchází se někam - nejede přes to vlak, nediskutuje se apod...diskutovat se může o některých věcech, ale ne o věchech zásadního významu
|
|
| hermanicka |
|
(5.4.2013 13:56:38)
No ono je to od malička, je taková "náročná". Sourozencem se to nijak nezměnilo. Vychováváme stejně, ale u brášky vidím, jak je v pohodě, kdežto u ní je téměř vše problém. To nereagování jsme samozřejmě taky zkoušeli, ale taky to moc nepomáhá. Spíš mi jde o ty příčiny, proč vlastně brečí a kňourá kvůli každé blbině.
|
| Simeona+3 | 
|
(5.4.2013 14:19:22)
Naše prostřední je taky "hérečka", ale už od mimina, ještě než se ukázalo že bude mít mladšího sourozence. Ačkoli před druhým rokem normálně mluvila, když něco chtěla vždy začala řvát jako na lesy, záchvat na 10 minut, než z ní vypadlo že chce pít. Nepomáhalo vysvětlování že jí samozřejmě napít dám, že stačí říct a není nutné dělat cirkus.
Dělá to pořád (4 roky), ne tedy už kvůli všemu, ale pořád na můj vkus moc často- válí se po zemi, řve, mlátí rukama nohama kolem sebe, normální hysterák. A výdycky kvůli kravině. Fakt doufám že z toho vyroste.
|
|
|
|
| Suza007 |
|
(5.4.2013 13:50:55)
Mně to dělá právě taky starší dítko. Jakoby se potřebovala ujišťovat, že ji máme pořád rádi, i když má mladšího sourozence. Je to hodně náročný, ale od té doby, co jsem na ni při jejích hysterických záchvatech přestala křičet, se to zlepšilo. Ještě bývá problém, když unavená, přetažená nebo hladová.
|
|
| Insula |
|
(5.4.2013 13:52:21)
Aha, to si nenapsala, že má mladšího sourozence. Může na něj žárlit a tímto si vynucovat pozornost. A to i negativní pozornost.
|
| Berda-Berda | 
|
(5.4.2013 14:09:17)
nase prostredni se chovala jako predskolacka hodne podobne, vzdy byla z nasich deti "nejnarocnejsi", kvuli tomu jsem vahala, zda ji nedat odklad. Jinak byla na skolu zrala, uz umela cist, tesila se. Do skoly jsme ji nakonec dali a zvlada to s prehledem  Jo a scenek uz je doma take daleko mene, ale sem tam jeste nejakou predvede, ma to proste v povaze. Momentalne je ted ona z nasich deti nejhodnejsi, na scenky je ted expert ten nejmladsi a ta nejstarsi uz zase obcas stropi takovy predpubertalni vystup
|
|
|
| hermanicka |
|
(5.4.2013 14:03:46)
Tedy nejen o ty příčiny, jasně že i jak na to reagovat. Protože mám právě pocit, že ať reagujeme po dobrém nebo po zlém (nebo vůbec), tak je to pořád stejné.
|
|
|
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(5.4.2013 14:05:59)
mám šestileťačku, která brečí kNourá, xkrát denně, včetně vztekání,
má ale diagnostikované ADHD a hraniční AS, u staršího syna sem toto v tomhle věku neznala.. nejmladšímu jsou teprve necelé 3
|
| N. | •
|
(5.4.2013 14:15:52)
Dcera to kolem 5-6 let delala taky. I ve skole(ve skolce nikdy).
Mladsi dcera(do te doby naproste zlaticko), to zacalo okolo 5 let delat taky. takze mam pocit, ze v tomto veku to proste je nejake uknourane obdobi a kolem 7 let to prejde.
|
|
|
| remus | 
|
(5.4.2013 14:06:06)
To patří k věku, je to další etapa, kdy hledá hranice, kam až může zajít a co is může dovolit. Dcera to měla úplně stejně, syn teď v lehčí formě, ale taky to zkouší, jak říkala psycholožka, chce to jen důslednost a zase důslednost, nic jiného. To období přejde a pak se připrav na pozvolný nástup puberty, jak dceři padlo 9 let, tak začalo další zkušební období.
|
|
| Janinka a dvě princezny | 
|
(5.4.2013 14:21:34)
moje čtyřletá v bledě modrém, kvůli každé prkotině bulí, není vztekací ale brečící a nejvíc takový to ublížený ala ty si mi vzala bonbon.
V první řadě se zamysli na tím kolik spí, to byl u nás kámen úrazu, nevypadala nijak unavená, večer samo se jí nikdy nechce spát, ale od té doby co jí ukládáme cca o hodinu dříve se to hodně zlepšilo. Je velký nejedlík a často mívala i takové ty "energetické šoky" z toho, že je hladová a když se rozbrečela nad nějakou jo kravinou přes den a nešla uklidnit, byl to pro mě signál dát najíst.
Rozčilování jsem vzdala i když důrazně napomínám, že takhle teda ne a poslední dobou se jí vždy zeptám: "co si myslíš, že se stane když se rozbrečíš, (čekám na odpověď) pokud ti něco vadí řekni to a nějak to vyřešíme, ale nebreč to nepomůže... atd."
|
| hermanicka |
|
(5.4.2013 14:29:12)
To je taky pravda, že když je unavená, hladová, špatně vyspalá, je to horší. Po prázdninách to bylo lepší, i učitelka ve školce říkala, jak je jiná, v pohodě. No ale teď přes zimu je to zase zpátky. Díky všem za názory, zbytek si dočtu večer.
|
| Juldafulda | 
|
(5.4.2013 15:21:08)
Zakladatelko u nas v bledemodrem u syna, taky ma jit do skoly a teda vaham vaham. 
|
| hana | •
|
(5.4.2013 17:34:24)
Naše ted 7letá byla to samé, ve školce doporučovali at dáme z tohoto důvodu odklad, nedali jsme. Ne že by ve školene nikdy nebrečela, ale je to o 100% lepší. Až asi před rokem mi došlo že je to tím že málo spí. No a taky povaha je více citlivá a to má po mě :o)
|
|
|
| irlev | 
|
(5.4.2013 17:17:21)
Starší syn je stejně starý a chování v bledě modrém. Únava dělá hodně, to nevyspání je příčina krizí často, opravdu potřebuje svůj klid, nadávkovat odpočinek i přes den, protože sám si neodpočine, protože to by se musel na chvilku zastavit.
Mladší je zcela z jiného těsta, takže tím spíš je to vidět.
Je to povahou, do školy půjde, učitelka ho už obhlídla a ujistila mě, že i s citlivkama umí pracovat.
Je samostatný, uvažuje hodně dobře, tohle je povahový rys, který je pořád stejný a nemění se, prostě se s tím musíme naučit žít - on, my, jeho okolí.
I když mám strach, jak ho přijmou děti - ale ten strach má asi každá máma, ať je dítě jakékoliv.
|
|
| Natali | •
|
(5.4.2013 20:51:08)
Neboj, dcerka "dozraje" a s největší pravděpodobností to v první třídě zmizí. Pro učitelky jsou tyto citlivější děti běžné. Školka není řešení. A za pár let budeš mít vedle sebe místo ukňouránka stále se smějící usměvavou puberťačku. Přesně tak, jako já..vydrž
|
|
|
|
| vlad. | 
|
(5.4.2013 15:25:15)
Není unavená, přetažená. To potom stres, což jsou pro ni i její nesplněná očekávání, nesou mnohem hůře. Jako by jsi popisovala holčičku mojí kamarádky. Byli i u psychologa, taky nevěděli, jestli ji nedat odklad. Nakonec jen dali na rady okolí, přitvrdili časový režim, chodí spát včas (vím, není to univerzální rada), a z holčičky je skoro úplně jiné dítě.
|
|
| překvapená 20.9. | 
|
(5.4.2013 17:55:05)
Tak já jsem prořvala předškolní věk, tenkrát se psychologové nevyskytovali, takže máma to brala jako osobnostní rys, na otázku, proč ta holčička plače, odpovídala:"to ona dělá"
Moje poslední dítě je od přírody hodné, v životě nedostalo na budku ani řádně vynadáno(dítě starců, jsme z ní připodělaní), přesto se mi zdá, že někdy reaguje, jako bychom ji doma přivazovali k topení, pláč, když něco rozbije, strach, že se maminka bude zlobit, omluva, když je jí špatně..
A taky stále koulí slzy z krásných oček. Tak si říkám "to ona dělá" a nehrotím.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)