| modrej obláček | 
 |
(20.5.2013 10:05:45)
Mě naši neustále "šetřili" a tak jsem konfrontací se smrtí nezažila.
Vidím, že to není dobře, neumím se s tímhle vyrovnávat, nevím, jak reagovat na slzy a smutek u ostatních, peru se s tím.
Nechci držet děti ve "šťastné" bublině.
Dcera lehce citlivka.
Umřela nám teď od mojí babičky sestra (bylo jí 93 let), děti jí viděly jen párkrát.
V pátek máme pohřeb a já dumám, jestli by nebylo "dobrý" je vzít s sebou.
Vzhledem k tomu, že to není tragická smrt, ani nikdo hodně moc blízký.
Co myslíte??
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 | 
|
(20.5.2013 10:06:25)
kolik jim je?
|
|
| kreditka | 
|
(20.5.2013 10:12:14)
Nebrala bych je pokud tu paní pomalu neznaly...
|
|
| Tante Ema | 
|
(20.5.2013 10:14:09)
Vzala bych je. V rámci možností předem vysvětlit co a jak, co se tam bude dít a jak se budeme chovat.
|
| modrej obláček |
|
(20.5.2013 10:18:45)
V listopadu jim bude 8 a 6.
Vzala bych je právě proto, že tetu moc dobře neznaly a tak si říkám, že to nebude takový "trauma" na první setkání se smrtí a pohřbem..
|
| překvapená 20.9. | 
|
(20.5.2013 10:34:19)
Mé dítě (7 let) má představu odchodu nějak vnitřně vyřešenou od mala (dědeček umřel, pes umřel), ale trochu ji šokovalo zpopelnění, to jí přišlo drsný.
Nemyslím si, že "cizí" pohřeb je nějaká iniciace do zákonitostí života, nejspíš je to bude nudit a nijakou velkou stopu to v nich nezanechá. Pokud by bylo technicky nutné, aby mé dítě šlo, přežili bychom to, ale nic bych od toho nečekala. Jestli můžeš, spíš je nech doma.
|
|
|
|
| Miilu | 
|
(20.5.2013 10:18:34)
já děti na pohřby neberu, vysvětlím jim, co se stalo, případně pak dojdeme na hrob zapálit svíčku a rozloučit se, ale na samotný pohřeb prostě ne. I z toho důvodu, že by tam dělaly bordel, měli jsme jeden kostelní pohřeb, se mší, průvodem s hudbou na hřbitov, trvalo to ke 2 hodinám a věděla jsem, že to nechápou, tu atmosféru, rušily by tam - bylo jim tehdy 5 a 2,5.
|
|
| Suza007 | 
|
(20.5.2013 10:21:24)
Myslím, že šestileté dítě klidně na pohřeb může (tj. zvládne nerušit a nebude z toho mít trauma). Ale já bych nebrala děti na pohřeb jenom proto, aby viděly, jak pohřeb vypadá. Nicméně jestli ty sama se na pohřeb chystáš, tak bych jim nabídla, jestli chtějí jít taky. (Záměr nechránit děti před smrtí chválím.)
|
| modrej obláček |
|
(20.5.2013 10:26:47)
O nerušení mi ani nešlo, naše děti jsou v pohodě, nerušit zvládnou, a kdyby, vždycky se snad dá odejít.
šlo mi jen o ten pohled na věc, jestli je to moc nesebere, snad to zvládnou, díky za názory:)
|
| Suza007 |
|
(20.5.2013 10:50:28)
Každé dítě je jiné, těžko posoudím, jestli to tvé děti zvládnou. Já v únoru zvažovala, zda vzít na pohřeb prababičky pětileté dítě - pak jsem to zavrhla, protože dítě by mě rušilo (chtěla jsem se z babičkou rozloučit v klidu, aniž by se mě neustále ptala, co co znamená a co kdo říkal) a protože to bylo v kostele a byla tam příšerná zima. Nebála jsem se, že by to nezvládla nebo že by byla moc malá.
|
|
| Kaja222 |
|
(20.5.2013 11:08:33)
samozrejme, ze je to muze sebrat. Jestli mas holcicku citlivku a uvidi mistnost plnou placicich lidi v cernem a na podiu rakev, tak klidne muze mit nocni mury.
Ja bych klidne jeste pockala. Pust jim neco na tube, jestli je chces mermomoci ockovat..
|
|
|
|
| sylvaina | 
|
(20.5.2013 10:21:51)
Já děti na pohřby beru, je to u nás v rodině zažité. Beru je i na pohřby lidí ze vsi. Tady je to asi běžné, vždycky se sejde dětí víc. Přijde mi to jako součást života na kterou musí být člověk připravený.
|
|
| Vínečko |
|
(20.5.2013 10:22:55)
Minulý rok zemřela manželova babička, prababička našich dětí. Znaly jí hodně. Na pohřeb jsme jeli všichni, ale kvůli půlroční dceři jsem s ní čekala před obřadní síní a starších dětí (9 a 7) let jsme se zeptali zda se chtějí jít na obřad rozloučit. Rozhodly se nejít. Nikdo je tam nenutil.
|
|
| Saša 2/98 | 
|
(20.5.2013 10:24:17)
Nebrala bych je, myslím si, že konfrontaci se smrtí někoho opravdu blízkého si na pohřbech téměř cizích lidí nenacvičí.
|
| modrej obláček |
|
(20.5.2013 10:28:04)
Tak pro mě třeba cizí teta nebyla, oni vědí, že jsme jí měli moc rádi, takže proč je dávat hlídat a nevzít s sebou. Přijde mi to lepší, než hned na pohřeb někoho velice blízkého...
|
| Saša 2/98 |
|
(20.5.2013 10:37:05)
Možná mám na pohřby trochu pokřivený názor.... osobně bych je zrušila. Bylo mi 22, když mi umřela mamka a jediný pocit, který si z pohřbu pamatuju je chuť zařvat na všechny ty lidi ať táhnou do horoucích pekel. Moji synové byli poprvé na pohřbu ve 14-ti letech prababičce, která je ovšem hlídala od dětství. Rozhodně je hodlám uchránit každého pohřbu, kde jejich účast nebude nezbytně nutná.
|
| překvapená 20.9. |
|
(20.5.2013 10:38:09)
No vidíš a mně bude doživotně chybět, že mého tátu (ne)pohřbili beze mě.
|
| Saša 2/98 |
|
(20.5.2013 10:44:49)
Jenže to mluvíme o něčem jiném Libik, já bych si nejradši byla svoji mámu taky pohřbila jen sama s bráchou, ale vadily mi tam ty zástupy čumilů a rádobypříbuzných, kteří se pak skvěle bavili na "pohřební hostině" (což je další záležitost jejíž konání nepochopím nikdy). Takže jsem chtěla říct, že přítomnost vzdálených příbuzných, kteří chtějí své děti "potrénovat" v účasti na pohřbech bych jako nejbližší příbuzná vnímala naprosto negativně.
|
| překvapená 20.9. |
|
(20.5.2013 10:55:10)
A neudělalo ti "radost", že máma byla oblíbená a stovce lidí stálo za to natáhnout božihodové temno a koupit růži?
Třeba můj táta celý život ujížděl na ceremoniálech, dojímali ho, myslím si, že kdyby mu měl možnost volejbalovej tým přinést mičudu ke katafalku, líbilo by se mu to.
Ale macecha to zazdila, jakože na to nemá nervy, spíš na to neměla prachy, které jsem jí nabízela..
Ale to jsme od tématu
|
| Saša 2/98 |
|
(20.5.2013 11:04:00)
Ne Libik neudělalo mi to radost... mojí mámě bylo 45 roků a umřela pro mě nečekaně, i když po "dlouhé nemoci". Po pohřbu jsem nebyla schopná vlézt do baráku, dokud všichni "drazí příbuzní" nevypadli. Seděla jsem tenkrát na lavičce za domem, brečela jak želva a z duše všechny "smuteční hosty" nenáviděla. Pro mě osobně bylo rozloučení s mojí mámou až o samotě na hřbitově, kde jsem jí na hrobu proseděla a "propovídala" hodiny...
|
| modrej obláček |
|
(20.5.2013 11:06:29)
Tante,
souhlasím s tebou 
Sašo,
mně umřel táta ve 43 letech, takže o tom vím svý, ale takhle podrážděná bych i přes svůj žal teda na ostatní nebyla. Nejenom ty jsi maminku milovala, i ostatní mají právo se rozloučit.
A zrovna to rozloučení můžeš udělat i mimo pohřeb.
Já třeba na pohřbu táty nebyla, byla jsem 4 dny po císaři.
|
| Saša 2/98 |
|
(20.5.2013 11:11:16)
Cim... tak já jsem tedy podrážděná byla... najednou mi spadla ze dne na den na krk starost o 17-ti letého bráchu, tátu, který si neuměl uvařit ani čaj a k tomu měla doma 2,5 letá dvojčata. A nechápala jsem jak je možné, že po mě chtějí všichni ti lidé, abych připravovala občerstvení a vařila kafe.
Ano, každý má právo rozloučit se, ale nikdo nemá právo požadovat po přímých příbuzných, aby mu k tomu "utvořili podmínky"
|
| Tante Ema |
|
(20.5.2013 11:19:56)
Sašo, ale to, co ty popisuješ, je úplně jiná věc,než o čem mluví Cim.
Není těžké vcítit se do toho, jak ti muselo být, a jedost zarážející,že ti nikdo z rodiny nepomohl. Nedivím se tomu, že se zlobíš, takový přístup byl od rodiny dost bezohledný a především od tvého táty - řekla bych.
|
| Saša 2/98 |
|
(20.5.2013 11:25:11)
Nicméně tento "prožitek" ve mě zakořenil zvyk, že když už je nezbytně nutné, abych se zúčastnila pohřbu, tak mě nikdo nedonutí účastnit se těchto "hostin". Ovšem nejradši jsem, když nemusím ani na pohřeb a mohu se v klidu rozloučit "po svém".
|
| boží žena | 
|
(20.5.2013 11:40:49)
taky považuju pohřby za důležité
a nejenom pro rodinu i ostatní se chtějí rozloučit
u 6 letých prostě pochybuji, že má potřebu se takto rozloučit s pratetou
a jako ukázku pohřbu a smutku ostatních mi to přijde nevhodné to už jsem psala
svoje děti jsem na pohřeb mé babičky nebrala, půjdeme až se svíčkou k hrobu
o pohřbu a smrti si povídámé
dle mého je pro předškolní děti na pohřeb jako takový brzo
|
|
|
|
|
| modrej obláček |
|
(20.5.2013 11:27:39)
Jasan, ale tohle jsi přece nemusela dělat, nemuselas připravovat hostinu pro celou rodinu. Podle mě je to nastavené tak, jak určí ten, který se o pohřeb stará a organizuje ho. U vás bude asi problém i trošku někde jinde, když na hrbu nechali všechno jen tobě a navíc se tam přišli jen najíst:/ O tom jsem ale nemluvila.
Já třeba žádnou hostinu nečekám, popravdě mě ani nenapadlo, že bych na nějakou měla jít..
|
| Saša 2/98 |
|
(20.5.2013 11:33:08)
Cim, ale vždyť i tady v diskuzi zaznělo, jak je to hezký zvyk, když se po pohřbu posedí a zavzpomíná na zemřelého.... prostě se taková "akce" očekává... zvláště, když rodina žije na vesnici (jako my). A ze smrti mámy jsme byli vyplesklí s otcem a s bráchou všichni, nejde říct, že mě v tom neměli nechat... předpokládali, že si jako dospělá ženská poradím
|
| modrej obláček |
|
(20.5.2013 11:37:48)
Sašo,
určitě je to hezký zvyk si posedět a zavzpomínat, ale pokud je ti to vyloženě proti, tak to dělat nemusíš. Neexistuje nic, co by tě mělo donutit jen proto, že se to tak dělá.
Anebo si pozvat jen lidi, které máš opravdu ráda, a s kterými se tam budeš cítit dobře..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jitusch* |
|
(20.5.2013 11:54:53)
Trošku se připojím do diskuze. Jsme poměrně malá rodina,vyrůstala jsem v jednom domě s rodiči a prarodiči,ostatní příbuzní spíš vzdálení.Když zemřel děda,byla jsem už dospělá,s mamkou jsme se rozhodly pro pohřeb jen v rodinném kruhu,prý to tak i děda chtěl.Právě pro to,aby nás při tom loučení a naší bolesti, nikdo "nerušil".Jenže postupem času je mi to čím dál tím víc líto.Děda byl dlouholetý hasič.A kdykoliv jsem byla později na pohřbu nějakého hasiče a viděla čestnou stráž hasičů, slyšela houkání sirény auta na počest zemřelého, bylo mi neskutečně líto, že on tuhle "poctu" neměl. Vím,jemu by to bylo už jedno,ale přijde mi to takové důstojné rozloučení.
|
| VERI + V6/08 + bříško | 
|
(20.5.2013 13:33:32)
souhlasím
|
|
|
|
| modrej obláček |
|
(20.5.2013 10:57:12)
Sašo,
rozhodně tam nejdeme kvůli potrénování a na čumendu, vzdálení příbuzní nejsme.
Byla to sestra mojí babičky, kterou jsme za tetou každý týden vozili, teta měla mě i mamku hodně ráda a my jí taky.
|
| modrej obláček |
|
(20.5.2013 11:02:14)
Asi jsem to podala špatně, ale nejdeme na pohřeb jen proto, aby se děti potrénovali na v podstatě cizím člověku.
Byla to teta, kterou jsme měli rádi, jen děti jí zas tak často neviděly a zemřela ve 93 letech, takže to nebyla tragická smrt, kterou by nikdo nečekal.
Jak někdo napsal - jen je nechci odtrhávat od reality, prostě v rodině nám někdo umřel, chci je vzít s sebou a ne je dávat hlídat, aby byli ušetřený toho smutku.
Neprožít smutek je to nejhorší, co je... Vím to z vlastní zkušenosti.
|
| Kapradina | 
|
(20.5.2013 11:07:42)
Prožít smutek lze i bez účasti na pohřbu.
|
| překvapená 20.9. |
|
(20.5.2013 11:21:47)
Velmi blbě a tísnivě.(nekonečně, bez katarze)
Rituály lidi nezačali praktikovat jen tak z plezíru.
|
|
|
|
| Kapradina |
|
(20.5.2013 11:05:14)
Ty znáš svý děti nejlíp, tak víš, jak asi tuto situaci zvládnou ... Z mého pohledu není třeba dětem ukazovat smutek víc než je nutný. O smrti pratety bych je informovala, o pohřbu by jim řekla a zeptala se jich, zda by chtěly jít. Pokud ne, nenutila bych je.
|
|
|
| Tante Ema |
|
(20.5.2013 11:01:32)
Připomíná mi to moje prarodiče.
Ti taky nikdy nešli na ničí pohřeb ani vlastních rodičů a vyjadřují se jako ty.
Na pohřbech dědových sourozenců, kde děda taktéž nebyl, to zbytek rodiny těžce chápal a nesl.
Lidi to holt mají různě.
Že se po pohřbu sedí u jídla a pití a oslavuje to pěkné, co jsme s tím, kdo odešel, prožili, to mně osobně přijde jako dobrý zvyk.
Podle mě rituály do života patří, jen je potřeba vědět, jak je praktikovat a s tím my můžeme mít docela problém, komunisti atd., ztráta kontinuity.
Ani se třeba moc nedivím tomu, že někdo nechce jít na pohřeb do krematoria, kde nějaký cizí člověk žvaní na kšeft instantní řeči apod., to mi taky připadá jako zvrácenost.
Na druhou stranu bych nikoho, kdo se přijde rozloučit, neoznačovala jako čumila.
|
|
|
|
| kreditka |
|
(20.5.2013 11:15:32)
Taky nemám ráda pohřby přijde mi že tam často vleze x lidí, kteří tam jdou "jen ze slušnosti" popř. jsem zažila i účastnici pohřbu, která posléze hodnotila kdo jak měl zemřelého rád podle toho jak dotyčný pozůstalý na pohřbu brečel 
|
|
|
škoda že to vaši líp nezvážili.
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)