| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Život v zahraničí - jak to nesou vaši rodiče?

 Celkem 47 názorů.
 18.10Zvidavazena16 


Téma: Život v zahraničí - jak to nesou vaši rodiče? 

(21.8.2013 16:42:50)
Žije někdo z vás trvale v zahraničí i s dětmi? Chtěla bych se zeptat, jak to nesou vaši rodiče. Nejen kvůli vnoučatům, ale i kvůli tomu, že se třeba později o rodiče nebude mít kdo postarat, kdyby už vzhledem k věku nebyli soběstačnými. Jak často rodiče navštěvujete, když žijete v zahraničí? Není to tak, že frekvence návštěv postupem času klesají?
Ptám se proto, že budeme v zahraničí také, chceme jezdit na různé školní prázdniny do ČR na návštěvy. Jezdí i vaše starší děti ještě rády do ČR? Nechtěla bych ztratit s lidmi v ČR kontakt a vídat se jen o vánocích nebo letních prázninách. Bojím se, že když jsou děti starší, tak třeba ani nebudou chtít být v ČR v létě dva měsíce, když tu nebudou mít žádné kamarády.
 Žžena 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 18:42:35)
To přece vůbec není o držení třicetiletých potomků kolem krku a neschopnosti nechat svoje dospělé děti žít jejich vlastní život.
Emigrace má svoje pozitiva, má svoje negativa. Každej musí zhodnotit, jestli je to pro něj schůdnej způsob života, a ano, i rodiče a kořeny jsou jedna z věcí, které jsou pro někoho důležitým bodem v rozhodování.
 18.10Zvidavazena16 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:26:21)
Tak to máme podobnou zkušenost. Už jednou jsem byla v zahraničí, ještě bez dětí a vracela se i kvůli rodičům, hlavně mamince. Myslela jsem si, že bude ráda a bude vídat vnouče. Její představa je asi úplně jiná, asi taky taková psychologická, hlavně že jsou blízko a mohu je vidět, kdy chci, i když této možnosti využívá málo. Taky jsem z toho byla i zklamaná a jednou jsem jí to i řekla. Řekne mi, že myslím hlavně na sebe, že co bude jednou tady s ní mě nezajímá apod. Se synem mi nepomáhá téměř vůbec, jednou za dva měsíce krátká návštěva, a to je vše.
 Anni&Annika 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 17:04:15)
rodice od manzela ziji v nemecku a my jsme pro ne taky v zahranici~;)
jezdime skoro kazdy vikend /patek odpoledne/ do Berlina a vetsinu leta tam travime pokud nejsme nekde po evrope. Takze nas vidi dost a dost a presto porad mrmlaji, az me to zacina trochu vadit....no a jestli pry jeden z nich odejde z tohoto sveta driv, oznamili nam, ze se vicemene musime o zbyleho postarat. Takze nic neresim /nejake coby kdyby/, vsechno uz vim~;)
 Jachtarka 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 17:40:00)
Švagrová bydlí v Kanadě. Děti má 16, 11 a 7. Nejsou vázaní na školu ani na její zaměstnání, děti se učí se nějak dálkově a doma s přezkušováním, takže prázdniny nebo omezená dovolená je nelimituje a TEORETICKY mohou do ČR přijet kdykoli. Prakticky to nejde kvůli cestovním nákladům.

Do ČR jezdí švagrová většinou se dvěma dětmi jednou za dva nebo tři roky na měsíc, s těmi mladšími, nejstarší tady už 4 roky nebyl a popravdě nečekám, že sem ještě někdy přijede. Prostředního už to tady taky nebaví.

Švagr, který je klasicky zaměstnaný, do ČR nejezdí vůbec, viděla jsem ho jednou v životě :-) a to je mým švagrem už 18 let. Do své domovské země jezdí jednou za pět let na dva týdny.

Babičku dcera i děti milují :-). Babička je už důchodkyně, a zatím zvládá tam jednou za dva roky letět, i když finančně se na to musíme, i kdyby na chleba nebylo, všichni poskládat, protože sama na to pochopitelně nenašetří a šíleně by se jí stýskalo.

Pomoc babičce ze strany od švagrové samozřejmě nehrozí, jak taky, tak to zůstává na zbytku dětí. Naštěstí jedno z dětí bydlí v místě (dojezdová vzdálenost na kole) a jedno relativně blízko 400 km (dá se autem dojet na pracovní víkend babičce pomoct).
 Lída+2 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 17:44:26)
Kdysi měl manžel nabídku práce do Irska, ještě jsem ani nebyla těhu. Rodiče obouch měli kecy, že budem daleko no umíte si to představit, že děti je ani nebudou znát. Dobře manžel pustil další rok i Anglii...., že mají asi pravdu. Co sami. Výsledek.

Pokud jim vnoučata nenaservíruju na "stříbrným tácku" až pod nos a ještě si je pohlídám tak by je neviděli, hlídali se asi 70dní za 15let....a přijedou jednou za rok. Kdyby jsme byli za hranicema, tak by to vyšlo na stejno.
z jeho strany třeba jen jednou za rok na 3 hodiny a nehlídali NIKDY.

MAnžela to mrzí dodneška víc, protože on nakonec řekl, že zůstaneme, já říkala, že to bude jedno. A on mi říká: " zase došlo na tvá slova!"

Osobně bych na rodinu ohledy nebrala a už to neděláme. Usoudili jsme , že to nemá cenu.
 Ema 
  • 

Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 17:54:35)
Nejdulezitejsi je se "naucit jinak myslet".
Tak, jak zijes doma, kde rodice porad jsou bliz, nez kdyz zijes v jine zemi, proste zit nemuzes a nic s tim nenadelas. Zivot musis prizpusobit tomu, co vyhovuje tvoji rodine.
Ja ziju jinde 45 let. To, co chces vedet, mam za sebou, a vzdycky se to vyresilo. Odjela jsem sama, vdala jsem se, mela deti. . To je opet jina stranka veci - lidi si po par tydnech zacnou jit na nervy, protoze nejsou zvykli, maji jine zvyky a potreby, musi se hodne prizpusobovat, byt neni prizpusobeny na zivot 2 ruznych rodin/generaci atd. Takze se to samo jaksi casem omezi. Cim jsou deti starsi, tim min touzi do CR jezdit. S rodici je nebavi travit cas, sami nikam nemuzou, neznaji nikoho a nevi, co a jak, i kdyz cesky mluvi. Prostredi je pro ne nove a obvykle byvaji sami =nudi se a jsou protivne = prarodice nejsou zvykli, ze ty deti jsou jinak vychovane (ne rodici, ale skolou a novym prostredim) a treba jim to i vadi. Moje dcera zije opet v jine zemi, takze si to prozivam i z druhe strany. Kdyz na mesic prijedou a u mne je rusno, porad se neco deje, sourozenci se svymi detmi travi taky cas u mne a pod., je to unavne. Jako rodic treba uz nejsem tak zdrava/plna energie, jako jsem byvala, a deti si to neuvedomi. Kdyz jedu k dceri, musim se prizpusobit jejich stylu zivota, coz je taky po par tydnech unavne. Ted to proste prozivam z druhe strany.
Moje maminka zustala sama, sourozence, kteri by se o ni postarali, kdyz sama nemohla, nemam. Cili starost, co ted. To je taky individuelni. Obvykle resit akutne, jak se da. Nakonec to bylo v jeji nemoci nutne resit Domovem duchodcu, kam vlastne nechtela, ale co jsem mohla delat. Sama jsem jeste musela chodit do prace a nemohla jsem se vratit a starat se. Ve stejne situaci budu za nejaka leta sama, protoze vsechny moje deti bydli dost daleko ode mne.
Moje maminka mne podporovala v tom, abych odesla. Jak to sama brala, to mi nikdy nevycitala. Vnoucata videla 2x za rok. Jezdila za nami, jak to slo, na par tydnu, my k ni taky na par tydnu v lete. Cim byla starsi, tim vic na ni bylo videt, jak ji to unavuje, posledni leta uz k nam jezdit nemohla a nase navstevy jsme museli zkratit z ruznych duvodu. Snazila jsem se jezdit tak 3x za rok, ale financne to nebylo vzdycky mozne.
Tchyne zila opet v jine zemi, tam to bylo problematictejsi. Jeji deti vsechny nebyly jeste odrostle, k nim jsme se moc nevesli, k nam moc jezdit nemohla, takze moje deti k ni nemely nijak zvlastni vztah.
To proste jde sebou, ale tohle vsecko clovek nemuze vedet. Musi delat to, co je vhodne v te ktere situaci a snazit se, aby si ulehcil svoje vlastni svedomi - to je horsi nez starsi rodice a tchanovci.
 Ema 
  • 

Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 17:54:35)
Nejdulezitejsi je se "naucit jinak myslet".
Tak, jak zijes doma, kde rodice porad jsou bliz, nez kdyz zijes v jine zemi, proste zit nemuzes a nic s tim nenadelas. Zivot musis prizpusobit tomu, co vyhovuje tvoji rodine.
Ja ziju jinde 45 let. To, co chces vedet, mam za sebou, a vzdycky se to vyresilo. Odjela jsem sama, vdala jsem se, mela deti. . To je opet jina stranka veci - lidi si po par tydnech zacnou jit na nervy, protoze nejsou zvykli, maji jine zvyky a potreby, musi se hodne prizpusobovat, byt neni prizpusobeny na zivot 2 ruznych rodin/generaci atd. Takze se to samo jaksi casem omezi. Cim jsou deti starsi, tim min touzi do CR jezdit. S rodici je nebavi travit cas, sami nikam nemuzou, neznaji nikoho a nevi, co a jak, i kdyz cesky mluvi. Prostredi je pro ne nove a obvykle byvaji sami =nudi se a jsou protivne = prarodice nejsou zvykli, ze ty deti jsou jinak vychovane (ne rodici, ale skolou a novym prostredim) a treba jim to i vadi. Moje dcera zije opet v jine zemi, takze si to prozivam i z druhe strany. Kdyz na mesic prijedou a u mne je rusno, porad se neco deje, sourozenci se svymi detmi travi taky cas u mne a pod., je to unavne. Jako rodic treba uz nejsem tak zdrava/plna energie, jako jsem byvala, a deti si to neuvedomi. Kdyz jedu k dceri, musim se prizpusobit jejich stylu zivota, coz je taky po par tydnech unavne. Ted to proste prozivam z druhe strany.
Moje maminka zustala sama, sourozence, kteri by se o ni postarali, kdyz sama nemohla, nemam. Cili starost, co ted. To je taky individuelni. Obvykle resit akutne, jak se da. Nakonec to bylo v jeji nemoci nutne resit Domovem duchodcu, kam vlastne nechtela, ale co jsem mohla delat. Sama jsem jeste musela chodit do prace a nemohla jsem se vratit a starat se. Ve stejne situaci budu za nejaka leta sama, protoze vsechny moje deti bydli dost daleko ode mne.
Moje maminka mne podporovala v tom, abych odesla. Jak to sama brala, to mi nikdy nevycitala. Vnoucata videla 2x za rok. Jezdila za nami, jak to slo, na par tydnu, my k ni taky na par tydnu v lete. Cim byla starsi, tim vic na ni bylo videt, jak ji to unavuje, posledni leta uz k nam jezdit nemohla a nase navstevy jsme museli zkratit z ruznych duvodu. Snazila jsem se jezdit tak 3x za rok, ale financne to nebylo vzdycky mozne.
Tchyne zila opet v jine zemi, tam to bylo problematictejsi. Jeji deti vsechny nebyly jeste odrostle, k nim jsme se moc nevesli, k nam moc jezdit nemohla, takze moje deti k ni nemely nijak zvlastni vztah.
To proste jde sebou, ale tohle vsecko clovek nemuze vedet. Musi delat to, co je vhodne v te ktere situaci a snazit se, aby si ulehcil svoje vlastni svedomi - to je horsi nez starsi rodice a tchanovci.
 kosatka2 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 18:02:47)
Mí rodiče se rozhodovali a pryč nešli, já jsem byla puberťačka a chtěla jsem moc, ta země byla můj sen. Důležitým bodem byla péče o nemocné babičky a dědečky. I když rodiče nejsou jedináčkové, pouze naše větev se může v rámci rodiny pomáhat a to je dost svazující pocit.

Manželovi a ségře je ale zase na druhou stranu vytýkáno, že v perspektivní cizině na pár měsíců či let nejeli studovat ani pracovat. no a když jsem byla pryč já, báli se, že se nevrátím.
sama bych s rodinou na pár let do ciziny vypadla, až budou děti chodit do školy. Ale žít bych chtěla asi tady, protože v mém oboru je tu dost co dělat.
 LiValley 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 18:36:53)

Ziju trvale v zahranici uz15 let. Do CR jezdime tak jednou do roka, drive s dcerou ted uz i kazda sama. V detstvi jezdila na dva mesice prazdnin k babickam a na tabory, ale mame tam 5 neteri priblizne stejneho veku tak kamarady v CR nepotrebovala. Jezdi porad rada ma, dobry vztah s babickou.Ale ted kdyz je na University uz dva mesice proste nemuze. Bydlet v CR uz asi nikdy nebude je zvykla na jiny zivotni styl a jeji pritel je cizinec. Vychovala jsem neco jako univerzalniho obcana ani ceska ani kanadanka, doma je tam kde je domov.
Babicka je pomerne v dobre kondici, ale v budoucnu jsem pripravena si ji nastehovat sem, kdyz nebude chtit muzeme ji zajistit jakoukoli peci v CR.
 Ema 
  • 

Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 18:44:53)
To pravdepodobne nebude mozne. Kazda zeme ma sva pravidla, tykajici se povoleni pobytu rodinnych prislusniku - vetsina povoleni nedaji.

Druha vec je zdravotni pojisteni. Nemohouci lide, kteri potrebuji peci, jsou na tom obvykle zdravotne tak, ze potrebuji lekarskou/nemocnicni peci, coz muze rodinu uplne zruinovat.
 LiValley 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 19:08:15)
Zalezi na prijmu, urcite, ale existuji (tady) moznosti jak privezt rodice - visa na dva roky (Parent and Grandparent Super Visa) a zdravotni pojisteni. Visa pro sponsorship nedostanes bez dostatecneho prijmu stejne.
 LiValley 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 18:50:17)
A s tim staranim o rodice je to tezke, mohla bych si to vubec dovolit v CR? Ani v CR 100km od rodicu nemusi byt rozumne vykaslat se na praci a nastehovat se k nim nebo dovazet nakupy.
Bydlim s dcerou v jedne zemi a provincii a taky se s ni vidim tak dvakrat do roka, bydli ted 2000km od nas, ale volame si pravidelne.
 Žžena 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 18:39:54)
Parisi,
já se obávám, že když budeš dlouhodobě žít v zahraničí, kontakt do určité (pravděpodobně značné) míry ztratíš. Je to buď a nebo. Zvolit musíš sama podle sebe.
 sally 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 18:46:19)
Parisi,
to záleží na rodině a těch rodičích. Naši byli oboje v pohodě - i když si myslím, že si nedokázali představit, jak těžké bude nevídat pravidelně vnoučata.
Různě to kombinujeme, bohužel můj táta ze zdravotních důvodů nemůže cestovat, takže ten vidí děti jen když přijdeme my - jednou za rok, rok a půl na dva tři týdny. Tchánovci už nežijí.

Ježdění do Česka na delší dobu nám nevyhovuje - když už uškudlíme nějakou dovolenou, chceme jet na DOVOLENOU, ne do dvougarsonky na pražském sídlišti... takže ještě různě kombinujeme - že část výletu do Česka věnujeme nějakému "rekreačnímu pobytu", nebo se třeba stavíme někde cestou (třeba v ANglii, Švýcarsku atd.)... Trošku lepší mají situaci lidi, kteří mají v Česku nějaké samostatné bydlení - že jim buď zůstal nebo koupili vlastní byt, nebo má rodina velký dům, nebo třeba chalupu, kde se dá bydlet... v okamžiku kdy (v našem případě) se nahrneme čtyři do výše zmiňované dvougarsonky, tak se to fakt nedá - určitě ne "dva tři měsíce". A kdo má doma extra prostory (postele, povlečení, nádobí, skříně) pro celou další rodinu? (spaní na zemi a to, že musíme žít "z kufrů" o které věčně zakopáváme, mi vadí asi nejvíc). Takže je třeba taky promyslet, jak by ty "dva tři měsíce" fungovaly logisticky... ono i ti rodiče budou stárnout a bude pro ně čím dál tím náročnější mít doma "invazi" (jakkoliv milou a vítanou).

Program dětem zatím zvládáme, máme v Česku kamarády (několikery) kteří mají podobně staré děti, takže to je docela v pohodě + naše děti zajímají výlety a hrady a podobné akce. Nicméně zároveň máme spoustu aktivit tady, některé z nich se dají provozovat jen přes léto, a děti si je už hlídají a nechtějí je promeškat.

Nemyslím si, že by vztahy nějak utrpěly, dobré vztahy přežijí všechno (i dlouhodobé odloučení) - a ty které nepřežijí, tak těch není žádná škoda...
 18.10Zvidavazena16 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 18:56:57)
Sice je to dlouhá doba, říkám si, že až budu v důchodu, tak bych nechtěla žít v zahraničí, že bych se přestěhovala asi zpět sem do ČR. Nevím, jestli tam tak zapustím kořeny, jak se říká, abych tam chtěla trávit i důchod. Jsou to sice předčasné otázky, ale myslím i na tohle.
 LiValley 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 19:19:11)
Tak to jsem si take rikala, ze budu chtit jit do duchodu v CR, ale nazory se meni. Ted to vidim tak na velkou jachtu nekde v Carribean. Pritel je mix z Malty a Anglie, narozeny tady.
O dceri uz vubec nemam velke nadeje, ze by bydlela v CR. Chce byt u more a to CR vylucuje.
 Jachtarka 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 19:37:38)
Kořeny tam ale jistě zapustí tvoje děti.
 18.10Zvidavazena16 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:07:06)
Myslím, že generace našich dětí se bude muset možná už přesouvat po světe za prací. Budou muset jít tam, kde najdou práci.
 sally 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:06:40)
no stěhování na důchod do ČR... tvoje děti nejspíš zůstanou "tam" - tj. byla by to emigrace od dětí a vnoučat... já jsem pryč třináct let a v tomhle se moje postoje mění každou chvíli - prostě to nechávám koňovi a ono to nějak dopadne. Necítím potřebu nějak definovat jeslti se vrátíme do ČR a kdy... jestli to přijde, tak to přijde - a když to nepřijde, tak to nepřijde... asi je dobrý nezavírat si dveře zpět a mít ty možnosti pořád otevřené - ale nemá cenu trápit se tím, jestli je na některé straně plotu tráva zelenější - prostě teď jsme na téhle straně, a je to fajn, když budeme chtít projít těma otevřenejma vrátkama na druhou stranou, bude to taky fajn a budeme si užívat to, co máme zase tam....
 18.10Zvidavazena16 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:14:23)
To máš pravdu. Pokud tam zůstanou děti, tak se člověku možná nebude chtít vracet sám, nebude za kým. I když někdo se vrací, prý někteří staří lidé tak rádi vzpomínají na mládí tím, že se vrací na stará místa. Nevím. Děti mohou odjet kamkoliv. Mladí Řekové a Španělé jistě nebudou zůstávat ve své zemi, pokud tam neuvidí nějaké šance k životu. Tohle může být budoucnost dětí, stěhovat se za prací.
 Ema 
  • 

Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:10:48)
Koreny samozrejme zapustis. Deti s tebou nepujdou, je to jejich domov. Budes mit pratele, ktere v Cechach nebudes v tom veku uz mit (ne tak blizke, kteri s tebou prozili "dospely" zivot ve stejne kulture.
Ja jsem si taky planovala, ze se na stara kolena v duchodu vratim. Jela jsem na obhlidku, po tydnu jsem zjistila, ze nic neumim, porad musim hledat nekoho, kdo mi musi radit samozrejme veci - ktere pro mne samozrejme uz leta vubec nejsou, a ze proste zivot je uplne jiny, nez jsem zvykla.
To jsem nebrala v potaz, ze moje deti budou daleko ode mne, ze nebudu mit moznost je stejnym zpusobem mit kolem sebe (=treba vsechny najednou na nejakou oslavu, protoze budu bydlet v malem byte a nevejdou se mi, na hotel nebudou mit a dovolenou budou touzit travit jinde, nez u babicky).
Tady mam kamaradky, Cesky i prislusnice, uz si davno rozumime uplne jinak, nez si rozumim s kamaradkami, ktere sice porad mam v CR, ale ktere prozily zivot uplne jinak, nez ja, a musim vsecko polopaticky.
Proste jsem zavrhla myslenku se vracet nekam, kde v tomhle veku uz prakticky pribuzne nemam a uz tam po tech letech nepatrim.
 Ema 
  • 

Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:16:09)
A jeste bych k tomu dodala:
HODNE mi sla na nervy ta "ceska natura" - jak se k cemu stavime, jak jsme na lidi, proste jaci v jadru jsme. Uz jsem si proste zvykla na neco, co mi vyhovuje daleko vic, nez moje ceskost.
 18.10Zvidavazena16 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:18:54)
Já takhle lidi hodnotím jako jednotlivce, neřekla bych, že nějaké chování je typicky české. Spíše jde o to, jaké lidi kolem sebe máš a jejich vlastnosti. Není to myslím o národních vlastnostech.
 18.10Zvidavazena16 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:23:03)
Já už jsem jednou v zahraničí delší dobu pobývala, byly tam různé evropské národy a opravdu jsem tam žádnou typickou českost nezaznamenala.
 18.10Zvidavazena16 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:30:12)
Skoro pět let jsem tam pracovala, děti jsem neměla.
 Ema 
  • 

Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:39:49)
A nechci se te nijak dotknout, ale pet let je kratka doba na to poznat jak a proc se lidi lisi, to si clovek teprve zacina uvedomovat, ze tady neco je, a co by to vlastne mohlo byt.
(ja s tim pracuju, na ruznych narodnostech odhadnu plus minus jak dlouho tu jsou podle takovych ruznych malych znamek)
 18.10Zvidavazena16 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:46:41)
Je to možné, žili jsme si tak trochu v uzavřené společnosti, trochu styl "ghetta".
 Mr. Miçkey 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:32:05)
Ja teda zaznamenavam, a prijde mi dost markantni.

Rozhodne se do CR vracet nikdy nebudu, vubec me nenapada proc.
 Ema 
  • 

Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:32:47)
To je docela mozne. Mozna je na to zapotrebi treba se s Cechy setkat po delsi dobe, aby si to uvedomil. Na tech jinych narodnostech to vidime lip, protoze ten rozdil je markantnejsi a vic "do oka padajici".
Ja jsem se treba pred kratkym casem cirou nahodou zacala stykat s Ceskami, ktere jsem nevidela 30 let. Mam je rada, nedavno jsme zrovna o tomhle mluvily. Jak proste mame takovou "mistni omitku", ktera z nas spadne, kdyz jsme ve "svem" prostredi - chovat se jako Ceska mezi mistnimi muze privadet do ruznych situaci, ktere se nam nelibi, takze to nemame zapotrebi. Tim nemam na mysli, ze nektera z nas je hulvatka nevychovana, ale ruzne drobnosti, co se proste tady nedela. V tom nasem prostredi to zas u lidi vzbuzuje pocit, ze je clovek (=Cech) nafoukany - prave ta jinost. To je tezke vysvetlit, clovek po tech letech ma vypestovany sesty smysl pro to, co se hodi a co ne v tom kterem prostredi, aby se vyhnul.
Nekdo tohle nezvladne, pak nadava na mistni jak jsou takovi ci onaci.
 min ka 
  • 

Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 22:00:27)
Eeko,

taky se neustale smiruji s ceskosti.

Nejsem cech kazdym coulem, ale muj kazdodenni zivot tu ma vice vyhod nez v zahranici - babicku, uklizecku, hlidacku, skoly pro deti v podstate zadarmo, divadla, kamarady, rodinu.

Jinak se nejlepe citim v mezinarodni spolecnosti, takze spousta nasich pratel je kombinovanych paru.
 Ema 
  • 

Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:26:10)
Jak to vidim ja, tak mezi ruznymi narodnostmi je celkem dost viditelny rozdil. Tady, kde cela leta ziju, jsou lide "velkorysejsi". Spolehlivejsi, nepletou se do niceho, nestaraji se o to, do ceho jim nic neni (=treba sousedky vubec nezajima, co maj holky na sobe a ci je to vina a pod. nebo kde jsem vzala na nove auto atd atd), nedrbou, zijou zpusobem zij a nech zit. Nevtiraji se, ale pomuzou, kdyz je potreba.
Nechci, aby to vyplynulo jako nadseni mistnimi obyvateli, ale proste mne to vyhovuje.
 18.10Zvidavazena16 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:28:41)
Já jsem se pohybovala vlastně jen v jedné skupině lidí, mezinárodní, ale podobného vzdělání a podobného zaměstnání, a ti lidi mi přišli dost podobní. Pozorovala jsem jen maličkosti, že třeba baltské národy mi přišly hodně uzavřené, málokdy mě někdo z nich sám od sebe pozdravil...
 18.10Zvidavazena16 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:38:04)
Bude to v Evropě, ca. 1000 km od domova.
 18.10Zvidavazena16 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:45:50)
Asi máš pravdu. Popravdě jsem už odjíždět nechtěla, ale ze situace vyplynulo, že kvůli práci to bude asi nejlepší řešení.
 LiValley 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 21:02:07)
To neni tak daleko. V Evrope je plno nizkonakladovych spolecnosti a levne letenky.
To bych klidne jela i na weekend.
 Ema 
  • 

Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:37:18)
To bude asi tim. To je zajimava diskuze na dlouho.
Lidi, kteri voli stejnou profesi, se (tedy hlavne pracovne) priblizne stejne chovaji. V soukromi to muze uz byt dost markantnejsi rozdil.

Sem bych treba pridala vedlejsi diskuzi o tykani a vykani. V mistni reci tenhle rozdil neexistuje a vsichni si tykaji. Coz muze byt velmi pozitivni, ale taky hodne negativni. Mne by treba vubec neprislo na mysl, ze by mi nekdo z partneru mych deti vykal, v jakemkoli jazyce. Nebo zaci.

Coz mi rovnez dela potize, ze ja lidem v cestine hrozne nerada vykam.
 Ema 
  • 

Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:51:41)
Samozrejme. Ja tim chtela rict, ze respekt nevychazi ze slovicka VY nebo TY. Tim, ze nekomu tykam, ho samozrejme neprestanu respektovat - tu slovni barieru k tomu nepotrebuju.

Jen jako malickost na okraj: kdysi jsem pracovala v jednom velkem podniku, kde soucasne se mnou zacal priblizne stejne stary cesky Ing. Pred kolegy v paci jsme mluvili pouze mistni reci, soukrome nebo na chodbe cesky.
V mistni reci jsme si tyckali a rikali krestnim jmenem, cesky jsme si celou dobu vykali a rikali slecno a pane inzenyre, ac jsme se nekolikrat se smichem dohodli, jak je to hloupe.To jsme tu tenkrat byli tak 2 roky a zvyk je zelezna kosile.
 Ema 
  • 

Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 21:09:27)
Ano. Tomu se rovnaji tituly v nemcine. Tady se na titulech nijak nebaziruje, doktorovi se tyka, nerika se pane doktore. Moje dcera zije v nemecky mluvici zemi. Jeji byv. spoluzacka zije provdana za mistniho se svou celou rodinou vcetne matky celkem uz leta vdane za mistniho.
Kamaradka je lekarka. Kdyz byla v porodnici, matka ji sla navstivit a ptala se na (=prijmeni). Nikoho takoveho tam nemeli. Jelikoz ji tam matka vezla a cekala na vysledek, vedela, ze tam je. Hlavni sestra prisla se seznamem rodicek, aby ji presvedcila. Cetla jmeno s Dr. - a pak bazirovala na tom, ze Dr. XXX tohle a Dr. XXX tamto. Matce to pripadlo dost zabavne.
 Mr. Miçkey 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 20:24:11)
Jo, cca 800 km daleko.... ja se ted teda s matkou a sestrou v CR nestykam, nicmene predtim- deti byly v CR vzdy cely letni prazdniny, beze me, ja tam nevydrzim dyl jak tejden ~t~ jinak si akorat volaji. Matka sem nejezdi, segra cca jednou za rok na par dnu.
 Mr. Miçkey 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 22:03:38)
Hm tak to ja naopak, po par dnech se chci vratit do Nemecka :-) na rodine mi nezalezi, pratele mam veskery tady, v CR minimum, pripada mi tam vsechno cizi a ta rec divna ~t~
 18.10Zvidavazena16 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 23:35:30)
Německo mi přijde ČR ještě dost podobné, vlastně se tam asi cítím nejvíce doma. Větší rozdíl mi přijde jih nebo sever Evropy.
Nějaké kulturní šoky jsem při návratu do ČR nikdy neprožívala, naopak jsem si všímala věcí, které se mi líbily. Myslím, že asi nikdy nebudu typ člověka, který řekne, že se v ČR už cítí divně. Někdy mám pocit, že je to taková póza. Vídala jsem to u lidí, kteří se odstěhovali do zahraničí, nežili tam ale nějaký ekonomicky úspěšný život, ale měli tendence poukazovat na to, jak je to v ČR hrozné a jak jsou hrozní ti Češi a rádi ze sebe dělali "lepší" lidi, když jsou teď v té cizině.
 minka 
  • 

Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 21:50:38)
Pokud budes v Evrope, tak je to vse resitelne.

Horsi je to v zamori. Zila jsem sedm let v usa a vratila se. Tedy i s manzelem a detma. Duvod: nedovedla jsem si predstavit, ze kdyby manzelstvi nefungovalo, vracela bych se bez deti. Kdo mi zaruci, ze se nerozvedu - nikdo. A s tim strachem se mi zit nechtelo.

Sestru mam v Holandsku. Deti budou nadsene jezdit do CR na prazdniny tak do puberty. Segriny pubertaci tu jsou kazdym rokem mene a mene, z 6 tydnu jsou to dva plus dva tydny o vanocich. Cesky mluvi dobre a maji cr radi, ale jsou to holandanci jinak.

Rodice - pokud bych byla v evrope, tak mi to stale prijde resitelne - v krizove dobe muzes litat i 2x do mesice apod., jinak v zamori ja jsem byla rozhodnuta si vzit rodice na stari tam, ale nevim, jestli by nakonec vubec chteli. Samozrejme jezdit bych mohla tak 2x do roka, kdybych nepracovala, tak zustat i mesic dva, ale je to fakt ze zamori hrozne slozite vse ukocirovat - skolu, zajmy deti a potreby rodicu.
 Mr. Miçkey 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 21:55:07)
A proc by ses mela vracet, kdyby manzelstvi nefungovalo..? Muzes se snad rozvest v te zemi azustat tam.
 LaDa_A (2 deti) 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(21.8.2013 22:46:47)
Rekla bych ze tezko definovat nejake pravidlo. Spis jak si to zaridite, tak to bude.
Ziju v "zahranici" (3 ruzne zeme postupne) vic nez polovinu svyho zivota, tj dele nez jsem zila "doma". Dokud nebyli deti tak pohoda, odkdy jsou tak je to narocnejsi na cestovani. V podstate 75% svych dovolenych travime u jednych nebo druhych rodicu - kazda rodina navic v jine zemi, a my ve treti. Je to ale vsechno Evropa, takze logisticky to jde. V prumeru 1x za mesic (minimalne) cestujeme do jedne nebo druhe zeme za rodinou, plus nekdy prijedou oni (tak 3x rocne). Takze deti vidi kazdou babicku/rodinu 6-8x rocne, vzdy na dlouhy vikend nebo az do 2 tydnu.
Co se tyce o pece o starsi rodice, tak ano to je docela problem; ja predpokladam ze ho budu resit financne, nelze ocekavat ze se rodice prestehujou za mnou (jazykova bariera). Ale to je zase muj osobni pristup - takhle bych to resila bez ohledu na to, kde bydlim, nedokazala bych pecovat o nemocne/nemohouci lidi ani kdybych byla ve vedlejsim patre.
 pega 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(22.8.2013 7:40:24)
Zijeme v zahranici uz 8.rok, sli jsme za manzelovou praci. Rodice nas podporovali, protoze vedeli, ze je to sance jak pro meho manzela, tak pro deti - naucit se jine jazyky, poznat jine zeme, lidi. Do CR letame 2x rocne - na Cinsky novy rok na 2 tydny a na 6-7 tydnu v lete, kdy jezdi i na tabor. Deti se sice citi byti Cechy, ale do Cr by se nejradeji nevratily, chtely by i nadale studovat v zahranici. Jsou spise svetoobcany [global citizens] nez pravi Cesi, ale ja to vidim jako pozitivum pro zivot.
 Amarela 


Re: život v zahraničí - co na to rodiče? 

(22.8.2013 9:27:37)
V zahraničí jsem žila pět let a nedovedu si představit prožít tam celý život. Jsem k téhle zemi hrozně vázaná a to nejen rodinou, jsem prostě takový zápecník. Dokážu si za určitých okolností představit žít v několika evropských zemích, to bych možná zvládla, ale na jiném kontinentu rozhodně ne. Patřím do Starého světa. Ale to jsem si uvědomila právě až tam, na opačném konci světa.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.