NovákováM |
|
(2.9.2013 21:48:38) Naopak...
spousta lidí, až poté, co jsem sdělila, že nechodím "jen" k psychologovi, ale mám přímo léky od psychiatra... postupně zjistila, že jsou na něj zralí, na podobnou návštěvu, či se přiznali, že podobnou pomoc vyhledali, případně jsem objevila 2 kamarádky závislé na lécích a 1 na alkoholu (z toho jedna v kombinaci)
muže ani nepočítám.
Ty jejich rady - "Vezmi si tenhle prášek a pár panáka a budeš spát v klidu. Vezmi si tenhle prášek a tak 2-4 decky vínka..."
No a zbytek mne má za cvoka, asi.. to nevím, přátelé zůstali přátele, - mám ale vazbu s rodinou, většina z nich pochopila, že jsem prostě vyhořela - pak došlo na to "my jsme ti to říkali, že to přeháníš"..
asi nejdůležitější je, abys to pochopila ty. Že nestačí pomoc na konci tvé paže, že potřebuješ nějakou zvenčí, že to není žádná ostuda,
se zlomenou rukou poletíš pro sádru a se zlomenou duší se bojíš si někam dojít? Sama jsi psala, že nikoho moc blízkého nemáš, kdo tě tedy bude soudit a odsuzovat? Ti blízcí? Nebo ti cizí, co ti nepomohou?
|
Anna Veselá |
|
(2.9.2013 21:55:48) Terez, mám jedinou blízkou kamarádku, známe se už deset let a je pro mě opravdu drahá a nenahraditelná. Ale jak říkám, ani nejlepší přítelkyni se nedá napsat nebo povědět úplně všechno (třeba věci, které se týkají přímo jí a našeho vztahu, nechci moc zabíhat do podrobností) a navíc, co si budeme povídat, má i svoje starosti jako každý jiný, a není věčně zvědavá na moje stesky (i když se tedy nikdy nestalo, že by mě třeba odmítla vyslechnout nebo pomoct... ta holka je skutečně poklad). Právě proto mě napadla ještě možnost těch psychologů, no...
|
NovákováM |
|
(2.9.2013 22:04:27) NO ale ta možnost, která tě napadla, je naprosto v pořádku.
Ono je třeba, aby se někdo zabýval jen tebou a tím, jak se cítíš, aniž by byl jakkoliv citově angažován (že je to kamarádka, kamarád manžela, příbuzný)...
mně to moc pomohlo, opravdu. Zkus to. Nakonec, když to vezmeš pragmaticky, píšeš, že je zle a hůř a nejhůř, - tak ti to nejspíš víc ublížit nemůže.
|
Anna Veselá |
|
(2.9.2013 22:11:47) Máš pravdu, víc ublížit mi to nemůže. A přesně jak píšeš (a zmínila jsem to i já v úvodním příspěvku), chtělo by to někoho nového, cizího zvenčí, kdo mě nezná, není citově zainteresovaný a bude nestranný.
|
NovákováM |
|
(2.9.2013 22:21:05) za mne odborník a dobré rozhodnutí. Bojíš-li se blízko, tak prostě asi budeš potřebovat pomoc dál, určitě ti tu někdo někoho příjemného poradí a určitě najdeš.
A víš co je zvláštní? Že se nestydíme přiznat slepák, polypy ve střevech, bolavý žlučník, zlomenou nohu (no ta někdy bývá i vidět)
ale bolavá duše je tak strašně zlehčovaná.
Tak jdi z módou, budeme jako v tý Americe... ono to tak dopadne, že většina z nás podobnou pomoc vyhledá, jen se to stydí přiznat (začíná to kartářkami, kineziologií, někdy neurology, masážemi, pak ortopedy, rozbory krve - já došla až na magnetickou rezonanci mozku a CT vyšetření - s tím, že diagnoza bude nejspíš - opravdu fyzická nemoc.... no nebyla, zatím Tak jsem si ublížila jenom odvařenou psychikou, protože si někdy fyzický průšvih takhle i fakt uděláme, tím, že se trápíme dlouho a zbytečně.
Neber to tak, že tě chci strašit, ale jsme jeden celek psychicky a fyzicky jako člověk a je zvlášní, jak se ta neřešená psychika dovede projevit tělesně - někdy jen zablokovaná záda, bolavé nohy, brnění končetin, nedoslýchavost, blbě jsem viděla na jedno oko.
To je pak dost omezující.
|
|
|
|
|
|