| Svynka |
 |
(4.10.2013 6:39:55)
Ak by Vaša ratolesť - pravdepodobne hlavne ovplyvnená starším súrodencom, ktorý chodí na karate - sa prejavovalo pomerne dosť ... ehm..."akčným" sposobom, podporili by ste jeho sklony ešte prihlásením na tento šport?
Dieťa práve oslávilo 3. narodeniny.
Zaujímajú ma aj iné názory, než tie, ktoré padli včera v našej rodine.
|
| Kamisi | 
|
(4.10.2013 7:02:19)
Otázkou je, jestli v tomhle věku dítě někam vezmou. Ono zájem je jedna věc a schopnost včlenit se do organizované činnosti je věc jiná.
Jinak jo, podpořila. V těchhle sportech jde o víc, než agresi a boj. Pokud jsou správně vedené.
Ale nevím, jestli bych volila zrovna karate. Syn chodil na ju-jutsu, kde se nesoutěžilo, byl zaměřený na sebeobranu a individuální rozvoj dítěte.
|
| Pruhovaná | 
|
(4.10.2013 7:26:00)
To je karate taky; a soutěžit vůbec nemusíš. Ale ono to těm chlapečkům (a ani některým holčičkám) nemusí škodit. Mnozí prostě jsou souteživí. To není nutně negativní vlastnost.
|
|
| Svynka |
|
(4.10.2013 7:37:01)
Tak ja mám potom asi predpotopné názory, ptz pre mňa je to prosto príliš skoro.
A konkrétne na to naše miestne karate chodia deti od 6tich rokov a švagrovci (známosťou) dosiahli toho, aby syn mohol nastúpiť už v 3 rokoch. Chlapček je to zlatý, ale stále dosť batoľací, nerozpráva, často sa pocikáva, ale rany pěstí teda dávať vie poriadne, to hej 
Ja mám tendenciu ho poľutovať, pritom pri jeho povahe tam možno bude spokojný..? Ale s deťmi o minim. 3 roky staršími..? 
Po názorovej nezhode som im sľúbila že dodám názory nielen z rodiny, ale aj z Rodiny
|
| Pruhovaná |
|
(4.10.2013 7:40:46)
No já souhlasím s tebou. Od těch šesti let mi to připadá smysluplné. Ti tříletí mrňousi si z toho odnesou podle mne hlavně ty rány, na etiku asi ještě nemají pomyšlení ;-). Kluk začal ve třetí třídě a o nic nepřišel.
|
|
|
|
| Delete | 
|
(4.10.2013 7:09:52)
Bývají kroužky juda pro předškoláky, vedené jako zajímavá pohybová aktivita. Takže myslím, že tam by tříleťáka vzali.
|
|
| Hudba Ainur | 
|
(4.10.2013 7:26:12)
Klidně hned, jakmile ho tam vezmou. Moje starší děti chodily v první třídě rok na judo, a aspoň se naučily dobře padat.
|
|
| Lúthien | 
|
(4.10.2013 7:36:50)
Klidně ho na něco takového dej, ale dle mě nejdřív kolem 6-tého roku.
Je malý a nemyslím si, že je schopen organizovaně se něčemu věnovat - myslím vydržet celou hodinu 
Pro takové prcky jsou spíše všeobecné pohybové aktivity, hry - u nás třeba Sokol, to bych volila pro vybití aktivity já...
|
|
| x x |
|
(4.10.2013 7:40:39)
Já asi nikdy, ale ne kvůli věku, ale moc nemusíme kontaktní sporty, zvlášť tady tyto.
|
| Líza | 
|
(4.10.2013 8:16:57)
Žubko, no zrovna karate ve sportovní podobě kontaktní není.
|
|
|
| veverkaa | •
|
(4.10.2013 8:01:56)
3 leté bych na karate nepustila v žádném případě. mám známé, kteří dělají bojový sport, trochu jiný než karate. všichni jsou nad 30 let a ti z nich, kteří mají černý pásek, tak všichni mají velké problémy s koleny. všichni za sebou mají operace kolen, nebo alespoň nosí ortézy, když si chtějí např. vyjet na kole (byť i jen do nenáročného terénu). pohledej na netu, od kolika je vhodné (nikoliv možné) začít s bojovým sportem.
|
|
| Líza |
|
(4.10.2013 8:05:02)
Od věku, kdy v oddíle berou. Předpokládám, že tříleťák pro ně bude malý. Ale obecně, od poměrně raného věku.
|
|
| angrešt |
|
(4.10.2013 8:07:31)
Já tak nejdřív na začátku školy, ale pokud jeví sklony k agresi vůči lidem už teď, tak na bojové sporty nikdy, nepodporovala bych agresi, ale naopka se ji snažila převést na neagresivní formu výstupu (lidé, kteří dokážou přesměrovat svou agresi, bývají často velmi tvůrčí).
Ve třech letech ani ve snu. Pokud je fyzicky nevybitý, tak bych ho vybila sama. A žádné rány v tomhle věku, kdy vůbec nedomýšlí jejich důsledky, bych nedovolila v něm podoporovat, ať už v úderech do čehokoli, nedejbože do jiného člověka, ani modifikované ve "fér údery" bojových sportů. Připadá mi v tom cosi zrůdného, takhle zajásat nad agresí dítěte a ještě ji podpořit. Vybila bych přemíru napětí, která v něm je, něčím jiným namáhavým, aby se to takto netransformovalo do agresivity.
Jelikož moc nemluví, tak bych volila hlavně aktivity rytmické pro tělo, to podporuje vývoj řeči. Klidně bych s ním, co já vím, skákala přes švihadlo nebo skákala po schodech nahoru dolů a nechala ho pomáhat mi při namáhavých fyzických činnostech, které by ho vybily (klidně kopat motykou, to je taky hezky rytmické)...eventuálně, pokud by nějaká organizovaná aktivita byla rodinou vynucována, tak byhc volila něco hudebně-tanečně-rytmického. Ale nikdy bych ho v tak nízkém věku neorientovala a nepodporovala ve sklonech k boji, ať už jakkoli "vhodně směrovanému ke správným bojovým návykům".
|
| * Liv | 
|
(4.10.2013 8:33:02)
angrešt, on správně vedený bojový sport tu agresi spíše tlumí a nebo spíš učí přesměrovat sílu jinam.
na vlastní oči vídám tréninky juda a tréninky fotbalu nejmenších školáků.... a v tom fotbale (provinční oddíl na periferii prahy, žádná přípravka ligové Sparty) je té agrese (a její (ne)přímé podpory od trenérů) asi o 5000% víc
Jinak na karate či jiný sport bych dítě dala tak od 1. třídy, 3 leté skoro ještě batole dle mého názoru patří do sokola na cvičení rodičů s dětmi
|
| angrešt |
|
(4.10.2013 8:40:52)
Liv, to rozhodně netlumí, jen učí ji používat v situacích, kdy chce její "majitel", a ne, kdy chce agrese sama. Ale vůbec nijak ji neubírá, učí se jí "zásobit" vnitnřním napětím, aby se nahromadila a pak mohla cíleně zasáhnout žádaný cíl (kterým naštěstí ve sportovních verzích v evropě obvykle nebývá člověk).
A u dítěte, které (pokud jsme pochopila z popisu) se jeví značně agresivně už ve třech letech, je tohle dosti příšerné, místo hledání kořenů agrese tak maličkého batolete ji ještě podpořit... je mi z takové představy nanic.
U tak malého dítěte je spíš namístě hledat, co je za agresí.
A pokud by se jevilo, že je jaksi agresivní od přírody, tak tuhle přemíru bojovnosti převést v dravost při dosahování neagresivních cílů. Bojový sport, i v krotké evropské podobě, je esencí agresivity balancované na ostří nože.
|
| susu | •
|
(4.10.2013 8:47:25)
Ty, angrešte, bojová umění jsme dělala několik let a to, co píšeš, mě fakt nikde neučili.
|
| susu | •
|
(4.10.2013 8:49:15)
A agresívní lid, pokud se vyskytli, tak jen mezi nováčky a nikdy nevydrželi dlouho. Z vyšších pásků, či déle cvičících si teda nikoho agresívního nevybavuju.
|
| angrešt |
|
(4.10.2013 9:03:59)
susu, samotný princip bojového umění je agrese - do určité míry jsme agresivní samozřejmě všichni, bojová umění učí, jak vlastní myslí ovládanou agresi používat jako svou velmi účinnou zbraň v boji s protivníkem. Jo, soft evropské "bojové sporty" se tu transformovaly spíš ve sport a protivník se vyskytuje spíš málokdy, ale pořád jee to princip založený na agresi vůči jinému člověku.
Samozřejmě, že ti, kdo bojové umění zvládají, pak obvykle neprojevují necílenou agresi jen tak volně vůči okolí. Ale to neznamená, že v nich není - je, ale je natlakovaná ve speciálním "hrnci" s ventilem, který bojovník umí namířit tam, kam chce on sám. O to tvrději.
Takže se pochopitelně agresivněji zdánlivě jeví "nováčci", kteří ještě tohle uzavření agrese do nádoby neovládají a prská z nich necíleně, což je vidět okolím. Ovládaná agrse pokročilých bojovníků vidět zvenčí není, ti rozhodně do ničeho jen tak vztekle neuhodí.
Pokud se maličké dítě jeví jako agresivní, tak ano, bojový sport by ho mohl naučit agresi neprskat náhodně do okolí údery pěstí, ale "zavřít" a použít jen tehdy, kdy on sám bude chtít a vůči komu bude chtít. Ale žádnou neubere, naopak, jen si ji "schová na později".
Kdyby šlo o mé dítě, tak tohle bych v žádném případě nechtěla, naopak bych chtěla, aby svou agresi přetavil na něco zcela jiného, co nemá ani v náznaku princip ublížení. Často takto dokážou např. přetavit agresi umělci. Nebo něco jiného. Ale podpora čehokoli, co v sobě obsahuje jako jeden z hlavních principů motiv ublížení jinému (protože to JE primární filosofie bojových umění, zde tedy zrovna asijských), i když v našich podmínkách se o tom jako moc nemluví a říká se tomu jen "sport", mi u dítěte, které ubližuje samo od sebe již teď přes míru, připadá naprosot mimo.
|
| Líza |
|
(4.10.2013 9:06:27)
Angrešte, nesouhlasím. Samotný princip bojového umění je KONTROLA nad agresí.
|
| Líza |
|
(4.10.2013 9:13:27)
Jen ještě dodám, představa, že u tříletého dítěte budeš cíleně sublimovat agresivní impulsy uměním, je docela.. zvláštní.
Právě u lidí, kteří jsou impulsivní, můžou věci typu východních bojových umění hodně pomoct dostat impulsy pod kontrolu. A dá rozum, že se to nenaučí za den, nicméně pokud u toho vydrží - tak naučí.
|
| Dooly. | 
|
(4.10.2013 22:06:41)
u nas berou od 4 let
|
|
|
| * Liv |
|
(4.10.2013 9:13:40)
angresšte,
já mám názor přece jen jiný, tradiční bojová umění skutečně učí agresi (která je do určité míry vlastní každému) zvládat a pracovat s ní a to se myslím celkem hodí i v dnešní době, zvlášť u od přírody agresivnějších typů (pokud ovšem nejsou úplně vymaštění), to o čem ty píšeš je, něco jiného, koncentruje se síla, energie - jak fyzická tak i duševní a ta se potom cíleně směřuje proti protivníkovi (samozřejmě v původní "válečné podobě" s cílem ho přemoci), ale energie a agrese přece není jedno a totéž
problematika různých ultimate fightů a podobných zhovadilostí je samozřejmě úplně jiná
|
| * Liv |
|
(4.10.2013 9:16:09)
sorry za tu interpunkci, dělám několik věcí naráz...
|
|
|
| angrešt |
|
(4.10.2013 9:14:31)
Lízo, ano, kontrola, aby agrese nelítala neovladatelně ven, ale dala se zacílit na zabití protivníka. To je podstata bojových umění, i když, jak už jsem psala, v evropě se používají "pokrotle" a nepoužívají se k zabití. Ale jejich kořeny takové prostě jsou, smyslem bojových umění je prostě boj, ale boj ve správnou chvíli a na správný podnět, nevyčerpávání se průběžnou agresí vůči okolí, ovládání se až do toho správného momentu, kdy se odhalí protivníkova slabina.
Já nijak nepopírám, že tenhle zásadní princip se v současné době nestaví na první místo ve sportovních oddílech. Ale to nic nemění na původním smyslu bojových umění.
|
| Líza |
|
(4.10.2013 9:18:17)
No ano, a v reálu my žít bez agrese skutečně nemůžeme. Člověk, kterej nebude umět používat kulturně přijatelným způsobem svoji agresi, ale zato bude úžasně malovat, je chudák.
Agrese je věc, která je k životu nutná, a protože dnes už protivníky nezabíjíme, ale impulsy máme v sobě pořát biologicky tytéž, je výborné naučit se techniky práce s agresí - a právě pro ty, kdo s tím mají problém.
|
| Senedra | 
|
(4.10.2013 9:26:54)
No, upřímně - mě z hlediska agrese ( i budoucí) přijde o hodně horší nějaká hokejová nebo fotbalová přípravka, kde se tvrdě jede po výkonu, trenér na děti křičí ( případně mu sekunduje ambiciozní tatínek pověšený přes plot hřiště), různě se i pletichaří, kdo nastoupí, nenastoupí, výkony 8letých kluků se posuzují stejně jako by hráli třeba v NHL, než právě to karate a podobné, kde si děti dvakrát týdně protáhnou tělo, zacvičí, něco se naučí.
|
|
| Senedra |
|
(4.10.2013 9:43:09)
Tutenstein jasně - ale z toho, co jsem viděla a slyšela, tak spíš na ty tlaky na výkon najdeš u fotbalu a hokeje a ne u karate. Rozhodně bych svoje dítě nedala někam, kde na něj bude někdo křičet. Asi jsem málo ambiciozní matka, ale chci, aby moje děti dělaly sport pro radost, aby uměly těch sportů víc a mohly si vybrat, jestli si odpoledne zajdou zapinkat tenis nebo zaplavat v bazénu. Kdyby jedna z dcer projevovala opravdu silné nadání a touhu něco dělat závodně, tak jí pomůžu. Ale nebudu je do ničeho tlačit násilím. Karate si ta starší vybrala sama, začala chodit před měsícem a je nadšená, mladší se opičí, tak říká, že bude chodit taky, ale má ještě tak 3 roky čas, než by jí vůbec v místním odíle vzali.
|
|
|
|
|
| susu | •
|
(4.10.2013 9:48:44)
"Ale to nic nemění na původním smyslu bojových umění. "
Já ti nevím, a co původní smysl střelby, lukostřelby, hodu oštěpem, kladivem,...
A co aktuální smysl rybářství, kde uspěšný lov často končí zcela dokonanou agresí na živém tvoru?
Podle mě jsou také z hlediska agresivity horší některé oddíly hokeje či fotbalu.
|
|
|
|
| susu | •
|
(4.10.2013 9:18:02)
Nevím angrešte, prošla jsem si oddíly juda, karate, ju-jistru, taj-či a kung fu. Všechny, do jednoho, se zaměřovaly nikoli na nějaké usměrňování agrese, ale na obranu při napadení někým jiný, cizím, kdo je agresívní. Ujišťuju tě, že ani v jednom z oddílů jsme s žádným "usměrňováním agrese" u sebe, tak jak píšeš ty, nikdy nepracovali. Pkud žiješ v domnění, že se v oddílech bojových umění hlavně učí, jak druhého zpráskat dle libosti, tak jsi fakt dost mimo.
|
| Kamisi |
|
(4.10.2013 12:08:20)
Na jednu stranu souhlasím s Angreštem, že je lepší se bojovým sportům vyhnout úplně. Mám k boji bytostný odpor. Taky souhlasím s tím, že je dobré hledat příčinu, proč se dítě chová tak, jak se chová, to je fakt asi nejdůležitější.
Jenže pokud dítě k tomu ten vztah má, projevuje se agresivně, chce se bít, což někteří kluci mívají, mají jako vzory hrdiny bojových filmů, nebo třeba jen starší sourozence či kamarády, je lepší jim podle mne ukázat, co to obnáší, než se snažit je přeorientovat, což se stejně pravděpodobně nepovede.
Mám takovou zkušenost se synem. Do oddílu Ju-jutsu se přihlásil proto, že měl pocit, že je malý a potřebuje se ubránit těm velkým. Od mala se vždy nějakým způsobem dostal k bojovým filmům, ať jsem to zakazovala a nesnášela sebevíc. Šíleně ho to fascinovalo.
V oddíle se zklidnil a když viděl, co to dá práce a cvičení, dojít k tomu, co umí ti jeho "hrdinové", usoudil po dvou letech, že to není jeho cesta a skončil.
A opravdu jsem viděla, že tréninky spočívají ve cvičení, sebeovládání, agresi v žádném případě nepodporují, právě naopak.
Tohle období má za sebou s tlustou čárou, už ho ani neberou filmy s touto tématikou, zaměřil se jinam, řekla bych výš.
S odstupem času si myslím, že si tím potřeboval projít a vlastně jsem ráda, že si tím prošel v nižším věku a dnes (13) se věnuje úplně jiným věcem.
Z jiného pohledu - naše děti do šesti let nebyly schopné organizovaně dělat cokoliv a mají s tím problémy doposud. Takže v těch třech letech mi připadá nereálné téměř cokoliv. Ale jestli to kluk dá, nebála bych se, že mu to ublíží.
Jo a sporty jako fotbal a hokej jsou opravdu daleko agresivnější, hlavně emocionálně.
|
|
|
|
|
|
|
| angrešt |
|
(4.10.2013 8:42:14)
Mimochodem, sama jsem chodila na judo a dobrý, ale já zas nijak extrémně agresivní nejsem a hromadění napětí a jeho ovládání pod mou vlastní taktovkou vůbec nebylo špatné. Ale ne proboha ve třech letech u dítěte, které šťastně mlátí jiné pěstí!
|
|
| Senedra |
|
(4.10.2013 9:03:07)
No, ještě bych se snažila rozlišit, jestli je tříleťák opravdu agresivní ( tj. rád si bouchne) nebo se jen snaží napadobovat staršího sourozence. Je možné, že kdyby měl starší sestru na baletu, tak zkouší točit piruety.
Jinak naše čtyřletá taky napadobuje, takže nám už "karate" ukazovala a rozhodně o ní jako o agresivní nepřemýšlím, jen prostě napodobuje, co viděla, když čekala na segru na tréninku.
|
| angrešt |
|
(4.10.2013 9:05:33)
No tak to určitě, to je zásadní,. Co je vlastně kořen té "agresivity" takového prťousa.
Napodobování? Nebo nějaký rodinnný problém? nebo skutečně agresivní povaha? Nebo něco úplně jiného?
|
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)