| Judy+2 | 
 |
(27.2.2014 11:47:41)
Tak se mi včera v noci stal docela hororový zážitek. Předem napíšu, že se vlastně vůbec nic nestalo, ale vyděsila jsem se neuvěřitelně. Manžel měl naplánovanou dvoudenní služební cestu do 200 km vzdáleného města. Tak jsem mu nachystala tašku na přespání a včera ráno se s ním rozloučila. Přiznávám, že docela nerada spím v domě sama. Nejsem sice úplný strašpytel, ale příjemné mi to není.
Dala jsem děti spát a "užívala" si pokojné žehlení apod. Nejprve propukl alarm přesně o půlnoci, bylo to slyšet všude i přes chůvičku - došlo mi, že je to budík. Batole si odpoledne hrálo a vynulovalo budík na půlnoc. No, uklidnila jsem se, děti se ani neprobudily.
Šla jsem spát v jednu, vše znovu zkontrolovala, zapnula alarm. Zamkla jsme se v ložnici, kde už jsem měla nasáčkované obě děti. Po půlhodině spánku mě probudilo to, jak někdo sahá na kliku ložnice, pak začal klepat. No vyskočila jsem, ptala se kdo je to, samozřejmě manžel. Naštěstí jsem neměla po ruce žádnou zbraň 
Nezabily byste ho? 
Miláček se neobtěžoval zavolat nebo aspoň napsat SMS, že mění plány a po dlouhém jednání jede domů. Prý neměl čas, copak si nedovedu představit tu dlouhou cestu, co musel absolvovat? Jednali prý dlouho do noci. A proč prý se vůbec zamykám?
On si asi ani neuvědomuje, jaké měl štěstí, že jsem se neprobudila dříve. Kdybych slyšela dole v přízemí, že tam někdo chodí, okamžitě volám policajty. Nikdo z rodiny (bydlící daleko) nemá naše klíče a manžel přece 200 km daleko. Nikdy se nestalo, aby se z plánovaného přespání vrátil dříve a rozhodně ne takto pozdě v noci.
Tak co Vy, bojíte se samy doma? Vyděsilo by Vás to? Mám podat žádost o rozvod nebo zpytovat svědomí, že jsem strašpytel?
PS: Je mi jasné, že to bude číst spousta maminek, které bydlí v domě samy s dětma. Rovnou přiznávám, že to bych se radši přestěhovala do bytu. Nevím, jestli bych si na to zvykla.
|
| Žžena |
|
(27.2.2014 11:55:04)
My bydlíme v domě, ale nemáme ani alarm ani zamykací ložnici (jediná místnost, která se dá uvnitř baráku zamknout, je záchod - ale jen jeden ze dvou). Takže máme v tomto ten pocit bezpečnosti poněkud posunutý.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(27.2.2014 11:58:03)
Já ani nemám nikde dveře. Zamknout se dá jen hlavní vchod a dveře z hlavní chodby, která je společná se sousedama, když jsme tu sami, zamykám, manžel nemá klíč k bytu, ztratil a ten klíč už se nedělá, takže by se musel taky dozvonit nebo dobouchat. Lekla bych se dost.
|
|
|
| Papillon | 
|
(27.2.2014 11:58:15)
To by se ve me krve nedorezal.
Mne se jednou stalo, ze jsem sedela v noci na zachode a nemela jsem uplne dovrene dvere. Najednou vidim, jak tou skvirou nekdo strka ruku a smatra, hrozne jsem zarvala, nasledne zarval manzel (majitel te ruky). On se totiz probudil a videl svetlo pod dvermi na zachode, tak ho sel zhasnout (nevsiml si, ze vedle nej nelezim)
|
|
|
Jo a jinak bych chotě asi přizabila.
Podobně to kdysi udělal děda babičce, když chtěla rozsvítit na chodbě, sáhl jí na tu ruku, neviděla ho 
.
Pak nam doslo, ze to prisel tchan, aby nakrmil psa nez odjel do prace. Druhy den jsme totiz odjizdeli na dovolenou a on si jaksi spletl den
V její náručí
O PalečkoviKutná Hora 
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Jak sedlák Honza měnil až vyměnilDomažlice 
Parním vlakem do muzeaRakovník 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
O Palečkovi
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Jak sedlák Honza měnil až vyměnil
Parním vlakem do muzea
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)