| želvička |
 |
(13.6.2014 18:21:23)
Jsem obyčejná ženská středního věku, vdaná hodně let, je mi 39. Před manželstvím jsem měla 2 vážnější vztahy. Brali jsme se, protože jsme se měli rádi (mě manžel vždycky připadal spíše jako kamarád), chtěli jsme oba děti, i když jsme věděli, že jsme každý hodně jiný a z toho pramění i naše věčné neshody. Naše manželství je průměrné, zažilo nějaké krize, které jsme sice ustáli, ale už to není, co to bývalo, hodně se hádáme (rozdílné názory na výchovu dětí, rodinné peníze, manželovo podnikání,...). Již před lety mě sice napadaly myšlenky, zda by nebylo lepší se rozvést, ale kvůli dětem jsme se dohodli, že to potáhnem dál a budem se snažit....Celkově mám ale pocit, že se vzrůstající počtem let, se spíše "nůžky vztahu" rozvírají než se vztah upevňuje. Věkem se také více manifestují naše rozdílné povahy- manžel je cholerický extrovert, sangvinik,kterého je všude plno a já melancholický introvert, který se rád schová a je v koutě.... Našemu manželství také nepomohlo neúspěšné manželovo podnikání a dluhy, ktetré jsme museli splatit. Co se týká sexuální oblasti, vždycky jsem cítila, že se mi sice chlapi nějakým způsobem líbí, ale žádný nevyvolal "chemickou bouři". Manželský sex se mi vcelku líbil (ale při milování jsem myslela na ženy) a vždycky jsem cítila, že to není "to pravé". Přiznávám, že jsem na tom měla podíl, protože mě to až tak moc nebavilo....myslela jsem si, že na sex asi moc nejsem. Ve snech se mi zjevovaly ženy a vzrušovalo mě to, to mě mátlo, ale že bych se cítila být L, to ne.... Nikdy jsem se však do žádné holky nezamilovala, se žádnou nic neměla. Před rokem jsem se ale zamilovala do kamarádky, ona je L a prostě se to stalo. Najednou cítím, že je to úplně jiné než jsem znala /nemyslím tím jen sex/, ale celý vztah.....nevím, kde se najednou bere ve mě ta vášen, strašná touha se milovat, experimentovat, držet za ruce, povídat si spolu, vidět se, myslet na ní......chci jí chránit a chci, aby ona chránila mě.......to jsem nikdy ve vztahu před tím nezažila....mám pocit, že mi narostly křídla.....sama se v sobě nevyznám.....problém je ale ten, že mám děti a vím, že nerozhoduji jen za sebe a své city. Manžel to ví, nechtěla jsem lhát, spát už s ním najednou nějak nedokážu.......samozřejmě je proti a chce, abych vztah okamžitě ukončila.....jenže já mám pocit, že najednou poprvé v životě vím, kdo jsem, cítím se poprvé ve vztahu plně spokojená....to jsem s chlapem nikdy neměla..... Vím, že přiznání by bylo pro děti v pubertě těžké, možná by se za mě styděly, taky vím, že moje rodina, by to nikdy nepřijala....Zpočátku jsem si říkala, že je to jen pobláznění,které pomine....ale nyní po víc jak roce, cítím, že to spíš sílí.....
|
| Palac + 1 | 
|
(13.6.2014 18:25:14)
nepoomine to. ted teprve to jsi ty - v tom vztahu.
|
|
| takyjedna | •
|
(13.6.2014 18:26:21)
... a v jakém časopise to vyjde? nebo jen nějaká slovní úloha?
|
| Hr.ouda | 
|
(13.6.2014 18:34:48)
tenhle nick tu není novej, pokud vím
|
| Limai | 
|
(13.6.2014 18:38:04)
Není,ale nebyla tady ta samá diskuze se stejným názvem před časem?
|
|
|
| Anna Veselá |
|
(13.6.2014 18:37:53)
Ale no tak. Zrovna tohle mi nepřipadá jako téma do časopisu, pokud vím, není to až tak ojedinělá záležitost, bohužel. Spousta homosexuálně zaměřených lidí žije v manželstvích, hetero vztazích aby navenek působili "normálně" a přitom trpí a skrývají jak je to s nimi doopravdy...
Zakladatelko - určitě nejsi první ani poslední. Co poradit, nevím, situace je to nezáviděníhodná hlavně kvůli dětem, ale na druhou stranu nemůže si člověk celoživotně odpírat štěstí... Osobně nevím co bych v takové situaci dělala. Ale přeju abys to zvládla vyřešit a byla konečně spokojená, ať už jakkoli 
|
| želvička |
|
(13.6.2014 18:46:15)
Já vím, je to těžké....sama nevím, jak s tím naložit....děti by to časem možná pochopily...nevím, ale taky vím, že pro puberťáka by to byla asi v současné době rána... a rodiče by to vzhledem k svému věku asi nikdy nepochopili....vím, že táta homosexualitu nikdy netoleroval......na jednu stranu nechci rozložit celou rodinu, na druhou se poprvé v životě cítím být sama sebou.....
|
| taky jedna | •
|
(13.6.2014 18:55:59)
Spadlas do propasti.. Bude těžké se z ní vymotat. Ale jde to. Každopádně projdeš ztrátami. Tak jako tak.
|
| Palac + 1 |
|
(13.6.2014 19:01:47)
ale prd propast 
|
|
| Palac + 1 |
|
(13.6.2014 19:01:56)
ale prd propast
|
|
| enny |
|
(13.6.2014 19:09:44)
Přesně tak, ztráty budou Byť dalo by se říci, že ztráty budou tak jako tak Být Tebou, najdu si jiného psychologa. Vážně není psycholog jako psycholog.
|
|
|
|
|
| Palac + 1 |
|
(13.6.2014 18:49:45)
tohle je naprosto realistickej pribeh. znam jich z praxe desitky,
|
| želvička |
|
(13.6.2014 19:01:59)
Můj příspěvek skutečně není pro nějaký časopis,jsem bezradná, protože cítím, že bych strašně chtěla něco jinýho, co mě naplnuje a dělá mě štastnou, ale na druhé straně cítím, že pokud se rozhodnu žít se ženou, nemusí to zvládnout mladší dcera, která je v pubertě a rodičům způsobím šok a v jejich očích budu životním zklamáním..... Už jsem byla i u psychologa na rodinné vztahy, ale bylo to k ničemu....byl to muž a neustále opakoval, že jsem ublížila manželovi, ale že když bych se snažila, tak by mi třeba odpustil. Klidně bych znovu i šla za nějakým nejlépe dětským psychologem, abych situaci třeba viděla i jinýma očima, ale už nemám důvěru
|
| taky jedna | •
|
(13.6.2014 19:04:40)
Želvičko, jsme ve stejné vodě, jen já už jsem situaci takřka vyřešila..
Více než partnerské poradny apod. doporučuji klin.psychologa/sexuologa.
|
| Palac + 1 |
|
(13.6.2014 19:05:16)
proc sexuologa?
|
| taky jedna | •
|
(13.6.2014 19:15:44)
Sexuolog se dokáže podívat na problematiku ze všech úhlů, sexualita v kontextu všech aspektů pohlavního života..
Želvičko, pokud bys byla náhodou ze Sev. Moravy, dej vědět.
|
|
|
|
| Kafe | 
|
(14.6.2014 12:21:05)
Želvičko - být na tvém místě, tak prostě žiju dvojí život - jeden standardní, s manželem a dětmi a druhý utajovaný, s partnerkou. Určitě bych si netroufla zamotat dětem hlavu mým případným odchodem od manžela, apod.. Vím o ženě, co ze dne na den opustila manžela a 4 děti kvůli jiné ženě. Přišlo mi to hodně nefér vůči tomu chlapovi a dětem.
|
| Zeleninka + syn |
|
(14.6.2014 12:49:01)
Děti rozpad rodiny vnímají...no, ostatně, i my dospělí, kterým se případně jejich (původní, nebo první vlastní) rodina rozpadla, jsme to vždy nenesli snadno, ale spíš jako otřesení a ztrátu základních životních jistot. Nicméně, "dvojí život" také není řešení - to je "řešení", nesmírně psychicky zatěžující všechny členy rodiny A, a samozřejmě i případné rodiny B (na straně druhého alternativního partnera/rky). Mně přijde jako nejpřirozenější a nejméně "psycho" řešení prostě přiznat situaci na rovinu - není rozhodně třeba zacházet do detailů, ale prostě sdělit svým nejbližším (tj. manželovi i dětem), že jsem se ocitla ve složité životní situaci, v níž nechci udělat zbrklé či špatné rozhodnutí, jak budu (budeme) žít dál, abychom mohli všichni žít spokojeně, a proto na něj potřebuji nějaký čas (řekněme, do konce roku?) a samozřejmě ujistit děti, že tuto situaci nijak "nezavinily", že nicméně život dospělých přináší jisté obtížné situace, na které jsou i dospělí krátcí. Pokud by to šlo, v těchto situacích prospívá určité "odloučení" partnerů (se zachováním chodu rodiny a "nekašláním" na děti) - pokud to nelze provést fyzicky (odstěhování do jiného bytu, pokoje nebo k rodičům), tak pomáhá i jasné vymezení "odteď se k sobě budeme chovat jako k řekněme kolegům z práce - zdvořile, ale formálně" (třeba nevstupování do koupelny, v níž je druhý přítomen, jasné vyjádření, že na přechodnou dobu se vzdáme všech intimit nad zdvořilý slovní pozdrav apod.). A po dobu, po kterou si člověk vyjasňuje svou situaci, pomáhá, když se ale nestýká ani se svým alternativním partnerem/kou (které/mu je třeba to takto také vysvětlit).
Když se člověk za nic neschovává a před ničím neutíká, má velkou šanci přijít na to, jak by měl dál postupovat.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(14.6.2014 12:58:59)
Udělala bych to taky tak.
|
|
| Jita111 | 
|
(14.6.2014 21:47:32)
Kvůli dětem bych to udělala stejně.
|
|
|
|
| takyjedna | •
|
(13.6.2014 19:14:27)
jo, ze života, ale každý se s tím pere na svém hřišti, protože tady mu nikdo rozhřešení nedá
prošla si tím sestřenice a vím, jaké peklo to bylo pro děti... raději bych zatla zuby a počkala než vyrostou
|
| enny |
|
(13.6.2014 19:21:18)
Přesně toto jsem radila své známé, ale tam už to byl rozjetý vlak, aituaci už řešili a znali všichni
|
|
|
| takyjedna | •
|
(13.6.2014 19:14:42)
jo, ze života, ale každý se s tím pere na svém hřišti, protože tady mu nikdo rozhřešení nedá
prošla si tím sestřenice a vím, jaké peklo to bylo pro děti... raději bych zatla zuby a počkala než vyrostou
|
|
|
|
| enny |
|
(13.6.2014 19:07:02)
Znám ženu v podobné situaci. Jen už o kousek dále. Nevím tedy, jak ona hodnotí své dosavadní manželství, které já vidím jako pohodové, byť všude se za ty roky najde mráček. Ona je skoro Tvého věku. V tom je mimochodem kámen úrazu. Jsou to dvě věci. Jsi zamilovaná + jsi zamilovaná do ženy. Byť teď prožíváš lásku jako trám, nemusí to, bohužel, skončit happyendem. Navíc nevím, jak moc si jistá, že jsi opravdu lesbicky orientovaná (tím netvrdím, že nejsi). Třeba Tě "jen" překvapila intenzita toho nového a úžasného, co cítíš. O ženě v mém okolí nechci moc psát, protože to, čeho se bojí (děti, rodina, okolí), ona už také, bohužel (hlavně pro děti, které situaci těžce nedávají - také obě v pubertě) intenzivně prožívá. Radu nemám
|
| Palac + 1 |
|
(13.6.2014 19:11:14)
ze se zena vyoutuje (i sama pred sebou) po tricitce, kdyz ma deti a je vdana, je dost bezny. ten stavajici vztah happyendem skoncit nemusi, ale celkove je desna uleva si to priznat a zacit tak zit. navzdory vsem perieptiim s tim spojenymi.
|
| enny |
|
(13.6.2014 19:17:59)
Ano, tomu já rozumím, ale nevím, jakého jsi názoru v tom, že někteří lidé se prostě mohou zamilovat do muže i do ženy. Podle mého názoru to jde A myslí si to i ta má známa. A teď jde o to, jestliže je to i případ zakladatelky, řešila bych, zda podlehnout intenzitě citů, které prostě po čase nebudou mít takového grády pod vlivem hormonů. Srovnám to s mužem odcházejícím od rodiny, který přitom boří mosty, protože potkal lásku svého života. Za dva roky je realista, ale všechno je.. Pokud je zakladatelka opravdu lesbička, tak je situace jiná. Jen nevím, nakolik je možno v současné situaci toto reálně zhodnotit.
|
| taky jedna | •
|
(13.6.2014 19:23:23)
Ono nejde možná moc ani o to, zda je lesbicky zaměřená víc nebo míň, nějak prostě asi bude, toto nebude zřejmě jen homosexuální chování.. Jde o to, zda se s tím srovná sama bez velkých ztrát, jak si to v sobě ujasní a jak poskládá priority, jak bude ochotna svou situaci řešit.. To vše ovlivňuje vztah k muži i k té ženě. Někomu pomůže projít testy, pak se s tím lépe sžije, ale toto zřejmě nebude zakladatelčin problém.
|
| enny |
|
(13.6.2014 19:30:35)
Známé je úplně jedno, jestli je nebo není lesbička. Připouští, že do svého muže byla také zamilovaná. Takže jí o nějakou nálepku také nejde. Okolí by vůbec neřešila.. kdyby to vše tak nebylo propojeno s dětma a blízkou rodinou. ŽE to děti nedají v rovině - rozvod s JEJICH TATÍNKEM + její coming out, toho se bála nejvíc, byť se obávám, že si v představách asi ani nedokázala představit, co ji čeká Do toho všeho, bohužel řeší i hodně praktických věcí, které se týkají rozvodu (majetek, který není velký, ale o to je to těžší, protože je to bydlení, je to docela složité, podrobnosti nechci psát)
|
| Jarmilka. | 
|
(13.6.2014 19:37:19)
Znám několik L párů a děti to většinou pobraly zdaleka nejlíp. Zvlášť ve větším městě, malá města bývají krutější co do reakcí okolí.
|
| enny |
|
(13.6.2014 19:47:19)
Bohužel v případě známé to zatím nevypadá, je to rok poté a situace se nemění, spíše naopak.. z těch "hmatatelných věcí" rapidní zhoršení ve škole, teď se čerstvě nevrací domů, schovává se .. úplně se změnilo povahově, dříve hodně komunikativní dítě se spousty kamarádů, stydí se. To druhé je relativně neutrální, byť tak nějak mně osobně by to bylo nepříjemné. Ten stav bych nazvala "nějak to přežiju". Uznávám, že každé dítě je jiné. Mně by vzalo v dospělém věku, kdyby se moji rodiče rozvedli. Byť uznávám, že by to hodně ovlivnilo i to, že já jsem je zažila většinu života spolu a v pohodě. Ale stejně to asi vnímají ty děti známé. Čas je relativní, pro ně jsou celý život rodiče pár. Navíc už nejsou malé, ale o to je to horší, vnímají i praktické problémy.
Také si, samozřejmě, nemyslím, že jde popírat své já. Ale - jak píšu - zakladatelka sama momentálně netuší.
|
|
| enny |
|
(13.6.2014 19:54:13)
Řeknu to ještě jinak. Bez ohledu na varianty ve výběru pohlaví.. Nedávno jsem někde psala, pokud bych měla funkční rodinu, Bůh chraň, abych se zamilovala. Ten úžasný pocit mi za to nestojí. Ale to jsem schopna napsat jen v případě myšlení nezastřeného právě tou zamilovaností. Až se zamiluji, budu můj dosavadní vztah vidět reálně, t. j. včetně jeho nedokonalostí.. byť dosud jsem měla pádné důvody na těchto nedokonalostech pracovat či je tolerovat kvůli pozitivům, které jsem dosud ve vztahu viděla.
Tím nechci OPRAVDU psát, že je to i případ zakladatelky. Dala bych si čas, abych situaci viděla z nadhledu. Tím nemůže nic ztratit.
|
| Jarmilka. |
|
(13.6.2014 19:58:56)
Vdaná za živa, ty v bys kvůli rodině žila do smrti,s ženskou, spala s ní a aby to šlo,,představovala si chlapa? To jsi dobrá.
Jinak já měla prudké zhoršení v pubertě a nezvladatelnost i bez toho 
|
| enny |
|
(13.6.2014 20:09:07)
Ne
Já už nevím, jak to napsat Kdyby bylo téma "mám odejít k milenci, které miluju", zeptáš se mě stejně? Já jen píšu pořád dokola, že v otázce intenzity citů a těch rozmonů kolem, je intenzita těchto pocitů obrovská bez ohledu na pohlaví. Zakladatelka sama píše, že tápe. Pokud si je jistá, že je lesbička a může milovat jen ženy, tak pak je to jasné.
Píšu, že nevím, jaká je situace u zakladatelky. Ta má známá popravdě řekla a pořád říká, kdyby se nezamilovala, tak by s manželem zůstala. Přiznává, že ho má pořád ráda. A že ví, že zamilovanost k její osudové ženě vyprchá a zbude "jen"? něco hezkého. Třeba jako to, co cítí k manželovi. Jenže teď si nemůže pomoci a doufá, že ty roky(?) zamilovanosti vyváží trápení, které způsobila blízkým. Ona třeba ani o toho manžela nechce přijít, doufá, že budou mít hezký vztah, fakt k sobě mají blízko nejen kvůli dětem.
|
| Jarmilka. |
|
(13.6.2014 22:07:25)
Vdaná za živa, právě já vidím rozdíl vyměnit muže za muže a najít svou opravdovou sexuální identitu. Navíc ten vztah dlouhodobě skomírá, to pro děti taky není nic moc. No jak říkám, takové příběhy znám a dopadlo to ve finále spíš dobře než špatně. Scénářů je ale spousta a těžko dopředu říct, co se stane. Stejně bych to riskla, já, chápu, když někdo jiný ne.
|
| enny |
|
(13.6.2014 22:23:30)
Ano, já také vidím dva "problémy", které zakladatelka musí vyřešit:
1. vyměnit partnera za někoho jiného
2. coming out..
Byť já jsem asi z jiného těsta, nikdy jsem nikoho za nikoho neměnila, když jsem s někým být nemohla (ty píšeš vztah dlouhodobě skomírá), nebyla jsem schopna s tím člověkem být bez ohledu na to, jestli mám UŽ někoho dalšího.. a ano, nebyla bych schopna to překousnout ani kvůli dítěti.. ALE.. viz budu se opakovat pořád dokola, toto (zda vztah skomírá, resp. nakolik je stav "zdravý" či problémy v něm řešitelné) nejsi schopna posoudit ve stavu, kdy jsi zamilovaného do někoho jiného..
Mé resumé:
Z mého pohledu je otázkou, jestli ten "vztah dlouhodobě skomírá" či to takto vidí zakladatelka očima člověka zamilovaného někde jinde..
Z mého pohledu je otázkou či je nebo není se zakladatelka opravdu opravdově zamilovat jen do ženy či její pocity vyvěrají z intenzity současného stavu..
A byť píšu, že bych nemohla se probouzet ani den vedle někoho, na kom mi nezáleží, ale ještě nikdy se mi nestalo den ze dne a já jsem z těch, kdo na vztahu pracují.. vůbec netuším, jak to má hozené zakladatelka.. a znovu kolečko mých myšlenek, pokud by byla zakladatelka čistě lesbického založení, tak není co řešit.. ale otázkou je, ví to ona sama..?
|
| Zeleninka + syn |
|
(14.6.2014 11:49:00)
Souhlas s vdanou-zaziva. Důležité otázky.
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(14.6.2014 21:12:07)
to, jak to popisuješ u tý svý známý - tak to je teda poněkud sobecká, bych řekla
|
|
|
| takyjedna | •
|
(13.6.2014 20:12:13)
čekala bych trošku lepší odpověď než, : já se v pubertě zhoršila taky....to se od toho má odpíchnout půlka dětského světa?!
|
| enny |
|
(13.6.2014 20:17:44)
Právě.. já, když vidím, jak se ten prcek (pro mě je to pořád prcek) trápí.. Vím, že to jeho mámu hodně dere. Rok chodí k dětskému psychologovi, ten přiznává, že to zasáhlo v tom nejhorším věku, že právě v pubertě má ten puboš dělat sám se sebou. A jak se má s tímto vypořádat dítě, když si ani dospělí neví rady.
|
| enny |
|
(13.6.2014 22:28:26)
Danulu, ale to se tak říká, to je taková útěcha pro pozůstalé.. já se v práci potkávám s lidma, kteří jako děti něčím podobným prošli a něco je hodně špatně dodnes .. a ano, byli ta takový banality jako rozvod a podobné "normální" dospělácký starosti, ale oni to nepobrali, byť nejčastější argument byl už tehdy "takových dětí je, bylo a bude.. a všechny to přežily"
|
| enny |
|
(13.6.2014 22:29:02)
fuj ty hrubky
|
|
| enny |
|
(13.6.2014 22:38:39)
Tak já se - pracovně 15 let - potkávám s těma, co to nedaly.. a ano, vím, že je statisticky větší procento, že takovou situaci děti přežijí bez vážné újmy na psychice..
Nemám tak úplně stejný názor na ten věk (že děti už jsou velké), byť žádný věk není v tomto případě ideální, puberta je pro dítě nejtěžší něco takového zpracovat.
|
|
| Zeleninka + syn |
|
(14.6.2014 12:02:24)
"Ja znam spostu stastnych deti z rozv.rodin."
Danulu, upřímně, jak moc dobře asi tak tu "spoustu" dětí můžeš znát, abys mohla zodpovědně říci, že jsou "šťastné"? Náš syn si domů často vodí spolužáky, dva jsou z rozvedené rodiny (jeden žije s maminkou, táta se o něj moc nezajímá, druhý je ve střídavé péči). Mně přijdou oba "v pohodě", a to jsem s nimi celkem často v kontaktu a mají mě rádi, takže se u nás chovají "nenuceně". Přesto mě překvapilo, když mi syn vyprávěl, jak si s klukama povídali, jak těžce to děti nesou, když nemají spolehlivé rodinné zázemí. Ostatně, sama mám dospělou dceru (z předchozího vztahu), která těžce nesla tatínkův zájem, zaměřený mimo původní rodinu, a sice se s otcem občas společensky stýká, ale visí to mezi nimi, a byť otce rozumově chápe (že zkrátka život je složitý a nedá se ve dvaceti nalinkovat dopředu až do smrti), pociťuje to jako určité otcovo "selhání" a "zradu".
|
| Pam-pela | 
|
(14.6.2014 23:17:19)
Zeleninko, přesně tak, taky si se mnou občas povídají kamarádi mých dětí, a to dost důvěrně, a tak jsem si všimla, jak moc těžce nesou rozpad rodiny, nové partnery rodičů, nové sourozence a eventuální střídání.
Na první pohled na těch dětech není nic znát...to až když se rozpovídají...a - když si o tom chtějí povídat navíc s cizí ženskou...
Doma nemůžou, tam musí držet dekorum a pravé pocity tutlat...
Navenek vypadají normální a šťastné.
Asi před 3mi roky mě překvapilo, když po dlouhém boji s rakovinou podlehla naše známá, maminka dvou 12tiletých dětí, že jsem den po pohřbu viděla děcka venku na sněhu bobovat a smát se. Vypadaly normálně a šťastně, nikdo by nepoznal, co mají za sebou. Byla jsem vnitřně ráda, že se umějí odreagovat a smát po těch šílených dvou letech...ale nikdo zvnějšku by nepoznal, že den předtím pohřbily maminku.
je to 3 roky, novou maminku nemají, ani jejich táta zatím nemá přítelkyni, tak moc se to utrpení na nich podepsalo - ne navenek, ale vevnitř. Zvnějšku jsou to normální patnáctileté rozesmáté holky s bezva tátou.
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(14.6.2014 0:40:38)
Vdaná, souhlas...to, že je něco považováno za běžné přece neznamená, že to ty účastníky nějak nepoznamená...
Tohle je fakt problematické zjištění a všichni zúčastnění budou na tu samou věc reagovat různě. někoho se to nedotkne, někoho to může poznamenat velice...záleží to na povaze jedince. leccos i vypadá, že se s tím třeba děti smíří (protože se to na nich navenek neprojevuje nebo o tom nemluví) a někdy tím horší to je uvnitř.
Jinak ten případ, o kterém jsem psala - tam žena ještě zůstává doma (i když hodně času tráví s milenkou), děti tuší, ale nevědí jistě, jak co je a co mohou očekávat, atmosféra "doma" šílená. Nemluví se o tom, takže ta nejistota je pro ně hrozná, jedno školní dítě se začalo počurávat...je toho víc.
Je to nelehká situace a možná by bylo lepší určité věci (pokud už jsou nevratné) vyslovit a zařídit se podle nich, aby bylo jasno a přehledno.
Ale určitě se každý případ musí řešit individuálně.
|
|
| Pam-pela |
|
(14.6.2014 0:40:39)
Vdaná, souhlas...to, že je něco považováno za běžné přece neznamená, že to ty účastníky nějak nepoznamená...
Tohle je fakt problematické zjištění a všichni zúčastnění budou na tu samou věc reagovat různě. někoho se to nedotkne, někoho to může poznamenat velice...záleží to na povaze jedince. leccos i vypadá, že se s tím třeba děti smíří (protože se to na nich navenek neprojevuje nebo o tom nemluví) a někdy tím horší to je uvnitř.
Jinak ten případ, o kterém jsem psala - tam žena ještě zůstává doma (i když hodně času tráví s milenkou), děti tuší, ale nevědí jistě, jak co je a co mohou očekávat, atmosféra "doma" šílená. Nemluví se o tom, takže ta nejistota je pro ně hrozná, jedno školní dítě se začalo počurávat...je toho víc.
Je to nelehká situace a možná by bylo lepší určité věci (pokud už jsou nevratné) vyslovit a zařídit se podle nich, aby bylo jasno a přehledno.
Ale určitě se každý případ musí řešit individuálně.
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(14.6.2014 21:14:03)
útěcha pr pozůstalé - líp bych to nenazvala.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jarmilka. |
|
(13.6.2014 19:35:20)
Já si myslím, že je důležitý ten pocit "to jsem já". To je základ. A vlastně pro děti rodič, který popírá sám sebe není nejlepší životní příklad. Já osobně bych dala na to být sama sebou, ale chce to hodně síly a pevné rozhodnutí, bez toho v tom budeš plavat a okolí ti to nebude usnadňovat. Mimoto děti nejsou malé, aby to nepochopily, ty ještě nejsi tak stará, abys to měla "zabalit". Já ti moc fandím, abys šla za svým snem, za tohle nemůžeš, to je o identitě a ne o zelenější trávě.
|
|
|
|
| Malea | 
|
(13.6.2014 23:19:09)
No, Palac, u mě přišla úleva jen na chvilku - když jsem to řekla nahlas. Pak začalo peklo, aspoň já to tak cítím...
|
| taky jedna | •
|
(14.6.2014 16:59:59)
U mě přišla úleva naopak až poté, peklo nenastalo. Věci ovšem nebyly jednoduché, ale tak nějak jsem s nimi počítala, takže jsem je zvládla. Zataženo však přišlo díky tomu, že zároveň skončil vztah s přítelkyní, ale to už bylo riziko, s kterým jsem počítala...
|
| Malea |
|
(14.6.2014 17:28:50)
Tak to Ti přeju. Já si myslela, že jsem připravená na všechno, ale ukázalo se, že ne. A "blýskání na lepší časy" je v nedohlednu... Občas si říkám, že kdybych nechala věci, jak jsou a dál hrála jsou roli, bylo by to lepší. Snažší určitě...
|
| taky jedna | •
|
(14.6.2014 18:09:48)
Nevím co přesně se děje, ale snad se to brzy u vás vyřeší. Pokud je to nějaká situace týkající se dětí, pak platí hlavně - spokojená matka - dítě to přijme mnohem lépe.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)