Fren |
|
(28.8.2014 17:12:37) Nemá cenu se v tom takhle furt piplat;radši se zamysli nad tím,co pěkného tě čeká v budoucnosti,zkus si vzpomenout na něco fajn z nedalek minulosti.
Já jsem si tak taky podobně přemýšlela,jaké by to bylo přijet na návštěvu ke klasickým rodičům,byli by milí,veselí a spolu.No nikdy to tak nebylo,a tak je to třeba brát.Jsem ráda alespon za to,že se jejich geny spojily tak dobře a takové že byly,že já jsem v 50ti stále zdravá,nikdy mě nic netrápilo,takže to je snad super ještě víc.Já mám rodiče teda ještě furt.
hele,ty furt píšeš že seš starší ročník,budeš asi tak stará jako já,já se zas tak úplně za starší ročník nepovažuju,když tak čtu,jak se chovaj ty nezkušený 30ky...,lidi mi furt říkaj ml.paní...,ale samozřejmě že si zas nemyslím,že mám patent na nějaký moudro.Starší ročník je tak od 60ky přece.
|
mil007 |
|
(28.8.2014 17:19:41) Tak ono to může být fajn se z toho takhle vypsat a přečíst si, že i ostatní mají podobné pocity a nejsi v tom sama. Člověk si kolikrát nakonec uvědomí, co třeba přes to všechno bylo hezké.
|
Fren |
|
(28.8.2014 17:23:07) já si zas říkám ,že je to opravdu málokde,kde by nebyl nějaký ten kostlivec ve skříni...
A náhradou za moji rodinu,ve které jsem vyrůstala,víc než jen náhradou,ale i zadostiučiněním,mi je rodina současná a zvláště můj životní partner.Pokud se nepovede ani to,je to takový blbší,no
|
sabrina20 |
|
(28.8.2014 21:27:12) jo mam to jako u Fren- nemá cenu se patlat v minulosti, to už nevrátíme, samozřejmě, že mne to mrzí, rodinu tu mám bráchu a mámu a popravdě řečeno, stojí to, takže, když mluvím o mojí rodině, mám na mysli tu svou- manžel a dítě. A prostě se snažím dělat věci tak, jak jsem si přála, když jsem vyrůstala u rodičů
|
|
|
|
bob |
|
(28.8.2014 17:23:36) Hele jsem ročník 1960 :) Patlat se vtom nechci, chtěla jsem jen vědět, co ostatní. Život nejde vrátit.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(28.8.2014 18:42:20) ano, život nejde vrátit. jediné, co můžeš udělat, je změnit to, co děláš a budeš dělat ty - abys byla svým dětem a dalším blízkým oporou
|
Kamisi |
|
(28.8.2014 22:19:04) K tomu je ale často potřeba se nejdřív vypořádat s minulostí, přijmout jí tak, jak proběhla, akceptovat jí. Ono se snadno řekne - nepatlej se v minulosti, když ti pořád vzpomínky přicházejí, nebo tě tíží něco a ani pořádně nevíš co, protože je to schované, nezpracované v podvědomí, těžko tomu vědomě poručíš a zakážeš si to.
|
libik |
|
(28.8.2014 22:24:31) Dneska se každý složitě vypořádává s minulostí. Co generace před námi? Jak mohly přežít? Války, nerovnoprávnost žen a stavů, ponižování všeho druhu.
Pokud má jedinec právo na likér v hospodě a zároveń není obětí trestného činu blízké osoby, měl by se trošinku pochlapit aneb kdo z nás nemá v minulosti něco nepublikovatelného?
|
Kamisi |
|
(28.8.2014 22:34:35) Jo, to máš pravdu, v předešlých dobách to lidi možná měli těžší. Z nějakého důvodu ale v současnosti spousta lidí prožívá zdánlivě malé křivdy hodně těžce, prostě to tak je. Můžeme to přehlížet, nebo si hrát na tvrďáky, nebo se to snažit zpracovat a pochopit. S třetí variantou mám nejlepší zkušenost, posune člověka blíž k pochopení sebe, druhých a života v širokém rozměru. Ale to je na každém, co zvolí a co dokáže. "Pochlapit" se každý nezvládne, spousta diskusí tady na rodině to ukazuje.
|
Monty |
|
(28.8.2014 22:56:13) "Z nějakého důvodu ale v současnosti spousta lidí prožívá zdánlivě malé křivdy hodně těžce..."
Z toho důvodu, že mají reálně vzato houby co na práci a tudíž spoustu času nimrat se v pitomostech, číst pitomosti, zaměstnávat se pitomostmi. To je holt daň za vědeckotechnickou revoluci.
Lassie, ať je brzo líp!
|
|
Filip Tesař |
|
(29.8.2014 9:55:03) Za prvé slovo "pochlapit se." Běžný chlap se od běžné ženské lišívá v tom, že mimika u něj hraje spíš roli zastírání než sdílení emocí. Šířeji vzato, běžný chlap mívá spíš sklon při vnitřních problémech se uzavřít (nebo hledat radu, řekněme, technického rázu), než se otevřít a ty emoce sdílet. Tedy pochlapit se = zatvrdit se.
Jak víme, jak těžko nebo lehko se dřív lidi vyrovnávali s minulostí? Silně zprostředkovaně. Snadno nabudeme dojmu, že dřív se lidi prostě pochlapili, zapřeli to v sobě a nic neřešili. Nicméně já mám z dětství zachovány útržky toho, jak babička se svými kamarádkami probírala svůj život. Určitě nebyla sama, jen to odplulo do nenávratna, internet nebyl. A kdo ví, možná se s podobnými věcmi dřív lidi vyrovnávali snáz, protože bylo snažší se průběžně vypovídat z očí do očí?
V každém případě rané životní zážitky člověka utvářejí a ovlivní na celý život. Člověk je tvor přirozeně společenský, pokud výchova neumožnila rozvinout v tomhle směru nějaké přirozené předpoklady, asi to vnímá. Třeba to vnímá podobně, jako člověk s ochrnutou nohou. I s tím se asi dá vyrovnat, ale chce to najít cestu a to nejlépe za pomoci druhých. Řekli byste takovému člověku, aby se v tom nepatlal a pochlapil se?
Bob dost srozumitelně píše, proč to téma otevřela. A píše, že se v minulosti nechce patlat. Já to pochopil tak, že se se zážitky z minulosti, které ji ovlivňují doteď, chce vyrovnat, a aby jí to šlo, potřebuje to asi s někým sdílet. Příspěvky, které v tom vidí nimrání, jí vlastně radí držet to v sobě a zapřít to. Má to cenu?
|
|
bob |
|
(29.8.2014 13:54:59) Moc pěkně řečeno děkuji :)
|
|
|
|
|
JaninaH |
|
(28.8.2014 23:08:53) Já si vždycky řeknu, že rodiče dělali, co uměli. Víc prostě neuměli, no. Taky nejsem ideální rodič a taky délám, co umím. Lassie, je mi líto, co tvoji rodinu potkalo. Držte se a ať to dobře dopadne
|
|
|
|
|