| Kiwi |
 |
(12.2.2015 9:24:01)
Zemřel mi manžel a udělali jsme mu v Praze obřad v obřadní síni. Neměla jsem s tím do téhle doby vůbec žádné zkušenosti a musím říct, že mě to zklamalo. Služby pohřební služby byly skvělé, i když neuvěřitelně drahé. Budiž. Obřad samotný se sice snažil být pietní, ale proběhl velice rychle. Pamatuji si, že všichni hosté museli rychle do síně, zdaleka ještě všichni neseděli a už začala hrát hudba. Pak přišla krátká chvíle klidu a soustředění, ale ke konci nám nezahráli jednu píseň, na které jsme ještě byli domluvení, takže jsme byli udivení, že už je konec. A na závěr zase všichni rychle ven. Květiny, které jsme si chtěli odnést, museli popadnout smuteční hosté, kteří byli zrovna po ruce, a za chvíli jsme už byli všichni zase venku. Bylo to takové neosobní, ale nejvíce mi vadila ta rychlost. Chci se zeptat, jestli máte podobné zkušenosti. Je mi jasné, že církevní pohřeb je delší, někdy prý zase až moc, ale jde mi o tenhle typ. Cítím se nějak ochuzená, ráda bych zůstala s rakví déle, v klidu, v tichosti... 
|
| Fren |
|
(12.2.2015 9:28:41)
Dlouho jsem sice na žádném pohřbu nebyla,ale vzpomínám si,že nám tenkrát umožnili se s nebožtíkem rozloučit u otevřené rakve ještě před obřadem,to u vás v Praze také proběhlo?
|
| Kalamity YANKA | 
|
(12.2.2015 9:35:47)
Já byla naposled pře šesti lety, ale ale tehdy taky přišel ten "správce" nebo jak se mu říká, a v klidu a v pohodě se nás zeptal, že kdo chce jít se se zemřelým rozloučit, má možnost u otevřené rakve před obřadem, zpopelněním. Já tehdy nešla, dědu jsem si pamatovala a nechtěla jsem si vzpomínky kazit. Ale u manžela je to asi jiný případ, to chápu.
Ale nbikdo na nás nespěchal,na všechno bylo dost času a s lidmi, kteří šli na pojřeb "po nás" jsme se potkali mezi vraty hřbitova, takže myslím, že je to bohužel jen o naplánování.
Mrzí mě to, sama si to nedokážu představit, upřímnou soustrast a hodně sil
|
|
|
| Monika |
|
(12.2.2015 9:40:58)
Úplně takhle si to pamatuju z pohřebního obřadu své babičky (ve smuteční síni), už před 25 lety. Moc si nevybavuju, jestli mi to přišlo krátké, ale rozhodně mi přišlo hrozné, když jsme ještě neopustili síň a zaměstnanci už ve spěchu vyměňovali kytky, fotku zemřelého, atd. Jsou to prostě fabriky :-(((.
Děda pak měl obřad jinde, kde to bylo takové komornější, ale zase řečník odmítl jakékoliv informace o mrtvém, které by mohl použít pro svou řeč a odvyprávěl tam cosi "sterilního", o smrti člověka, který celý život pracoval a miloval svou rodinu. V případě dědy to sedělo, ale on to nevěděl a co kdyby třeba děda bil nebo opustil 2 ženy, nesnášel se s dětmi apod???
Docela o tom přemýšlím, pokud jednou budu nucena nějaký obřad zajišťovat, jestli je možné v tom stresu během pár dní zorganizovat nebo "sehnat" něco lepšího. A plánovat pohřby nějak "předem" se mi taky nechce :-(
|
|
| No one | 
|
(12.2.2015 9:41:58)
My měli teď za poslední 2 roky 4 pohřby, takže mám docela srovnání.
Měli jsme pokaždé obřady v malé síni, ale takto jak to popisuješ to tedy nebylo. Dost času na položení květin, usazení, proslov, 5 písní - celé a do konce, kondolence. Myslím, že tam byla i nějaká minuta ticha, každý se mohl ještě postavit u rakve a v tichu se rozloučit.
Květiny poté sesbírala služba a my si je vyzvedli u zadního vchodu. Rozhodně nic nebylo uspěchané.
Každý pohřeb stál kolem těch 30 tisíc.
Upřímnou soustrast.
Možná pokud uděláte hrob, tak se tam pak u hrobu v klidu můžeš rozloučit? Já jsem za hrob opravdu ráda, chodím tam docela často a i jakmile jsem viděla ta jména na náhrobku, tak mi až pak došlo, že je to opravdu definitivní. Do té doby jsem tomu ani pořád nechtěla věřit.
|
|
| vlad. | 
|
(12.2.2015 9:57:06)
Kiwi, upřímnou soustrast. Rozloučení je důležité, je mi líto, že jsi zklamaná. Pohřeb od pohřební služby může být, jak popisuješ. Můj strýc je protestantský farář, byla jsem na pohřbech několika lidí, které vyprovázel, a bylo to hezké a milé rozloučení, protože se loučil člověk, který dotyčného znal, času bylo na vše dost. Jak už tady někdo psal, pokud cítíš potřebu, můžeš si ještě nějakým rituálem rozloučení projít sama nebo s blízkými lidmi. Můžeš i vyhledat podporu, např. mobilní hospic Cesta domů nabízí služby kaplana nebo terapeuta, kteří po nějakou dobu provázejí pozůstalé, určitě se tyto služby dají vyhledat i jinde. Hodně sil
|
|
| Adelinkaa 1 dítě. | 
|
(12.2.2015 9:59:54)
Taky projevuji upřimnou soustrast. Zažila jsem pohřeb před dvěma lety, nebyl proslov, jenom vybraná hudba, kterou měla sestřenice ráda, bylo to beze spěchu v poklidu, kytice jsme si tedy brali sami po skončení, ne zřízenci..
|
|
| :-) zaregistrovaná | 
|
(12.2.2015 10:13:07)
upřímnou soustrast
a co poprosit v kostele o odsloužení zádušní mše?
|
| Kiwi |
|
(12.2.2015 10:35:30)
Děkuji všem za projevení soustrasti. Ono v těchto okamžicích člověk všechno prožívá tak nějak jinak. Věděla jsem, že ten obřad má trvat asi 20 min, ale prostě mi to přišlo takové krátké a uspěchané, určitý tlak cítit byl. Možná to jsou jen emoce, kdy člověk něco očekává a ani vlastně neví co... Ale na druhou stranu, myslela jsem, jak budu brečet, jak se sesypu, ale nějak jsem byla v klidu. Prostě jsme si na chvíli sedli u rakve a květin...
Pravdou je, že rodině před obřadem nabídli otevření rakve, ale my jsme nechtěli. Jenže když jsem potom seděla v té síni, tak jsem začala přemýšlet o tom, že bych manžela vlastně ještě vidět chtěla, ale pak už to nějak nešlo, (nebo ano?...nevím) najednou jsme byli venku...
Ale rozhodně ještě uděláme nějaký menší obřad během rozptylu, možná i tu zádušní mši.
|
| kacenka1 | 
|
(12.2.2015 11:43:11)
...upřímnou soustrast...
mame pohr. službu... mas pravo kdykoliv před i po obradu nechat si rakev otevřít... zrovna tak jako videt manžela kdykoliv po domluve s PS. zakazat ti otevřenou rakev muzou pouze v pripade nakazlive nemoci a pak na doporuceni PS v pripade nehody nebo když to proste není vhodne vzhledem ke stavu zesnulého (je to takovy dost strohy takhle to napsat, ale je to tak)...
jinak mjuzu ti rict, z vlastní zkusenosti při obradech, (chodim mluvit na pohrby), nekdy je lepsi takto kratky obrad, nez dlouhe, tahle rozlouceni, kdy to pro pozustale je vetsi zatez... ta poslední pisnicka by ale byt mela, pokud jste byli domluveni, je to takova pomyslna tecka...
|
| Kiwi |
|
(12.2.2015 12:16:10)
Oni nezahráli tu předposlední písničku (chtěli jsme jich pět), tak jsme si nebyli jistí, jestli to jen nepřehodili, ani jsme pak proto nevstali při spouštění opony. A pak byli všichni takoví zmatení... no ono je těžké v těch chvílích uvažovat rozumně. Vím, že právě někteří lidé říkali, že ty dlouhé obřady jsou zase náročné jiným způsobem. Je mi jasné, že se všem nedá zavděčit, jen jsem to tak cítila a nebyla jsem sama. S otevřením rakve si pořád nejsem jistá, ale asi jsem to měla nechat udělat. Ach jo, to jsou ty události, kdy člověk prostě netuší, co dělat 
|
| kacenka1 |
|
(12.2.2015 12:45:36)
5 pisnicek je fakt dost...ze zkusenosti jsou optimalni 3, max. 4, s tim, ze ta poslední bynemela byt moc dlouha. jak pises, obvykle se u ni stoji, a pro prime pozustale to je fakt narocny... u nas se to dela tak, ze obradnik je v sini s pozůstalými a cokoliv se ma dit, tak říká, nebo naznacuje...zahajuje, ukoncuje obrad, říká kdy se posadit, postavit... ale je fatk, ze u nas je na jeden obrad hodina, takze to není tak v casovym presu...
|
| Kiwi |
|
(12.2.2015 13:16:47)
Před obřadem nám ale řekli, že těch 5 písniček normálně zahrají. Ta hodina, jako máte u vás, by mi přišla optimální, během té doby bych si uměla představit, že by se vše stihlo v klidu. No jo, teď už s tím nic neudělám, jen prostě nemám pocit, že bych se tam stihla opravdu rozloučit.
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(12.2.2015 15:49:41)
20 minut je fakt dost málo, i když naše rozloučení na podzim s babi nebylo asi o moc delší. Ale neměla jsem ani pocit, že by to bylo uspěchané. Nechtěli jsme žádného cizího řečníka, tak jsem si vzala proslov na starost já. Obřadník mě poučil, že se mám uklonit rakvi apod., na což jsem se vybodla, vůbec to nesedí k tomu, jaká babi byla a jaká jsme rodina. Taky nám říkal, že se otevírá a zavírá opona, to jsme mu řekli, že nechceme, připadalo nám to nesmyslně teatrální. Chci tím říct, že vše proběhlo přesně tak, jak jsme si řekli, nic nebyl problém.
|
|
|
| Sněhulka a sněhuláčci | 
|
(12.2.2015 13:12:20)
Kiwi uprimnou soustrast!
Nevim, kdy probehl pohreb, ale neni mozne jeste zkusit zavolat na pohrebni sluzbu, zda by nebylo mozne jeste tveho manzela videt? Treba jeste neprobehla kremace...? Pro tvuj klid, aby sis to do konce zivota nevycitala a nevnimala to nejak negativne...
|
| Kiwi |
|
(12.2.2015 13:40:41)
Děkuji, také jsem o tom přemýšlela, připadá mi to už pozdě, na druhou stranu, snad by to ještě šlo.
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(12.2.2015 15:45:40)
Kiwi, nechte zahrát tu písničku při rozptylu, ať nemáš pocit "dluhu".
Je mi líto, že to pro tebe bylo takhle těžké... Nevím, jak máš staré děti, ale pokud spíš menší, napadlo mne, že bylo možná fajn, až se na to budeš cítit, požádat lidi, co tvého manžela znali (příbuzní, přátelé...), jestli by nenapsali na něj nějakou hezkou vzpomínku - jaký byl, co s ním zažili, třeba i vtipného. Mohla bys z toho dát dohromady malou "knížku", kterou by jednou děti dostaly... a i pro tebe by to mohla být forma rozloučení.
Přeju ti hodně sil.
|
|
|
|
|
|
| bono | 
|
(12.2.2015 15:32:43)
Upřímnou soustrast. Nevím, co se stalo, ale mrzí mě, že vám osud připravil takovou zkoušku.
Určitě by to chtělo nějak dotahnout do konce. Zádušní mše za zemřelého s účastí blízkých by byla fajn. Ještě líp kdyby ho kněz znal, nebo kdyby ji sloužil jen za manžela a řekl o něm víc, než jen jeho jméno a příjmení..... Pak setkání s blízkými někde v restauraci a vzpomínání, nebránit se slzám....
Já jsem ze staré školy, u nás jsou pohřby dlouhé, před mší rakve otevřené, pak cesta s farníky a spoluobčany na hřbitov, do země spouštějí často blízcí příbuzní. Je to psycho, ale když člověk tento velký rituál absolvuje, tak se mu uleví. Je to taková zvláštní iniciace pro polosirotky a vdovu, ale tenhle morbidní způsob pomůže se srovnat možná líp. Dvacetiminutové rozloučení je na můj vkus málo. Po pohřbu se pohostí třeba víc než 50 lidí, všichni řeší zesnulého, večer po šnapsu se v dobrém vzpomíná. Omlouvám se, vloni jsem měla velkou ztrátu, tak mi to pořád leží v hlavě
|
|
| Merylin5 | 
|
(12.2.2015 15:46:25)
Na tohle opravdu není při klasickým obřadu čas..na jednom pohřbu jsem nestihla dát ani kytku, vozila jsem venku dítě, a než přišel někdo, aby mě vystřídal, tak už byly dveře zamčené a připravoval se další pohřeb. Na stání u rakve, opravdové rozloučení, není u tohoto pohřbu čas..
|
| bono |
|
(12.2.2015 15:50:58)
ano, je to problém větších měst. V Brně vyvěsí jméno zesnulého, nástup, pobyt,odchod, jméno se sundá vyvěsí se další v pořadí. Stejně jako když dřív bývaly ve větších městech na radnicích svatby. Běžící pás.
|
|
|
| Louisa Z. | 
|
(12.2.2015 19:10:04)
20 minut je strašně málo.
Měla jsem rozloučení před 4 roky v obřadní síni ve Strašnicích. Na 1 obřad bylo tuším 40 minut, takže se v klidu stihlo 5 písní i proslov. S mužem mě nechali se rozloučit, ale měla jsem pocit, že to není standard, že standard je se podívat na rakev za sklem. Ale v mém případě měla ceremoniářka soucit, že odešel relativně mladý člověk, táta malého dítěte, takže mě v době, kdy probíhal předchozí pohřeb, nechala s mužem o samotě a délka tohoto rozloučení byla na mně. I přesto samozřejmě při obřadu samotném nastalo několik situací, které bych chtěla jinak, ale to je v takovéto emocionálně vypjaté situaci asi celkem normální. Nejvíce jsem byla naštvaná na pracovníky, kteří následně po převozu na hřbitov ukládali do hrobu. Chovali se arogantně, vůz i oblečení neadekvátní situaci. Tak jsem si potom stěžovala té pohřební službě a dostala symbolickou slevu.
Jinak přeju hodně sil nejen pro ten první (nejtěžší) rok...
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)