| TaJ | 
 |
(9.3.2015 9:33:01)
Zdravím všechny a mám takový dotaz - má tu někdo taky úzkostné a citlivé dítě? Nejlépe mladší školní věk... Zajímalo by mne, jak s tím pracujete, jak mu pomáháte to překonat, "otužujete" ho nějak?
Mám prvňáčka, s vývojovou dysfázií (teď už v podstatě kompenzovanou)...je moc šikovný, učení mu jde skvěle, v tomhle směru s ničím problém není...ALE...odmalička je taková úzkostná povaha, všeho nového se bojí, než něco zkusí, tak to chce hodně trpělivosti, povzbuzování...dlouho všechno okukuje, pozoruje...je ve stresu z jakékoli neobvyklé situace, jakmile je něco jinak, než podle obvyklého řádu, tak už to u něj vyvolává úzkost...ve škole ho paní učitelka moc chválí, že učení mu opravdu jde....ale prostě stydí se (bojí) odpovědět, když něco ví, i když to ví třeba jako jediný a byl by za to pochválený, nevěří si, raději neodpoví, aby to neřekl špatně...jakmile mají ve škole nějakou mimořádnou akci, i když třeba zábavnou a zajímavou, tak je vidět, jak je z toho ve stresu, do ničeho se nehrne, drží se paní učitelky skoro za ruku...i doma nemá rád nenadálé změny programu, ale jinak se doma chová uvolněně, doma prostě vidím, co všechno ví a umí, když si povídáme, tak někdy zírám, co z něj padá za moudra...ale je takový jen doma...někde mezi lidmi je tichý, stydlivý...jedině, když už někoho trochu déle zná, tak se dokáže "odvázat"...Máte někdo s tím zkušenosti, co by mu mohlo pomoci? Jak bych ho mohla povzbudit, trochu "otužit", nebo nevím jak bych to vyjádřila? Vím, že se nabízí možnost řešit to s psychologem, ale to bude asi na dlouhé lokte, než natrefíme na někoho, kdo mu sedne, bude to pro něj další stres navíc a další důvod k malému sebevědomí...už takhle ho kvůli té dysfázii nemá zrovna nazbyt...pamatuju se, jak mi asi ve 4,5 letech brečel večer ve vaně a já vůbec netušila proč a po chvíli z něj vylezlo, že brečí proto, že mu nejde říct jedno delší slovo a smutně se mě ptal, jestli někdy bude umět mluvit...takže to mu asi taky nepřidalo...Podle paní učitelky je to prostě takové osobnostní nastavení a moc to asi nezměníme... Ale proč to píšu - chodí teď do logopedické třídy a od září ho chceme přesunout na běžnou základku, půjde s ním ještě spolužák z téhle logo třídy, takže tam nebude sám...ale bude tam 24 dětí ve třídě (teď jich je 8) a je to prostě velká škola...na jednu stranu bych ho nechala tady, ale oni tady jedou dost pomalu a on je fakt docela chytrý, tak mi to přijde škoda...a taky by se už potřeboval dostat do nějakého "běžného" kolektivu, tady přece jen jsou ty děti všechny takové "jiné", jak ho tak poslední dobou pozoruju, tak mám pocit, že už nastal čas, aby opustil takovou tu ochrannou "bublinu", co v ní byl doteď - speciální školka, logo třída...protože zbytek "světa" takový prostě není... Tak bych mu t ráda nějak usnadnila....Děkuju za rady a za to, že jste dočetli až sem
|
| Monika |
|
(9.3.2015 10:16:39)
Nemám takové dítě, takže jen teoreticky: hlavně bych o tom, že "je úzkostlivý" nebo vůbec s ním není něco v pořádku rozhodně nemluvila před ním, vůbec bych nehodnotila, jestli řekl všechno co ví atd. (jak to vlastně víš, že ve škole neřekne ani to, co by věděl jediný? To ti pak řekne doma, že to věděl a neřekl?) Snažila bych se, aby ze mně cítil, že je prostě "v pořádku". Pokud jde o tu školu, tak podle tvého popisu bych ho nechala v té současné ještě alespoň rok, až se otrká. Ono mu v těch nižších ročnících nemá podle mě moc co utéct, pokud jde o učivo, navíc, když říká, že toho ví dost "navíc". Tak si s ním raději víc čti a nenápadně pracuj doma, ale nechala bych ho zatím v "malé" třídě, když popisuješ, jak špatně snáší změny i tam ...
|
| TaJ |
|
(9.3.2015 10:30:44)
Moniko, děkuju za názor, to že něco věděl jako jediný, to mi neříká on, táhne se to už od školky, měli třeba někde nějaký přírodovědný program a tam se jich paní na něco ptala a jeho paní učitelky věděly, že on tohle ví, zbytek nevěděl, ale on jo a stejně to neřekl...teď ve škole je to podle paní učitelky podobné... Jinak s tou školou, já bych ho na jednu stranu taky nechala tady, ale ono jde o to, že tahle logo třída má učivo prvního ročníku rozdělené do dvou let, zatím tedy jedou přibližně jako jiné základky, ale nevím, co by tam pak dělal další rok...zbytek třídy je na tom o dost hůř...a právě oni dva s tím kamarádem jsou na tom podstatně líp....navíc kamarád bude přestupovat určitě letos, takže by na jednu stranu bylo fajn, že by tam nešel sám... Jinak on od toho září, co chodí do školy, udělal veliký pokrok právě i v tom sociálnu a do září je to ještě další půlrok, takže zase bude někde trošku jinde...jen jsem tak přemýšlela, jak bych ho mohla trošku povzbudit, zvednout mu trochu sebevědomí a dodat jistotu...
|
|
| Marika Letní | 
|
(9.3.2015 10:37:07)
Souhlasím s tím, co píše Monika. Taky mám spíš stydlivé dítě, ale asi ne takový extrém. Pomáhá s ním změny předem probrat, dát mu možnost se připravit, případně, pokud to lze, i možnost odmítnout. A hlavně povzbuzovat, ale to určitě děláš 
Klidně bych syna nechala ještě v současné škole, pokud se ti nezdá zralý. Ono nejde jen o chytrost a rychlost postupu v učivu. Pokud by byl ve stresu a nešťastný, tak by ani nemusel rychlejší tempo zvládat. Já si dítě přestavuju jako malou rostlinku na jaře. Když je silná a dáš ji brzy na záhon, zvládne to. Ale když tam dáš moc brzy tu slabší, tak zajde. Přitom by stačilo ji nechat ještě trochu vyrůst a počkat na lepší počasí a zvládne to také.
Pokud jsi však přesvědčená, že je vhodná chvíle k přestupu (pomoc kamaráda), tak ho na to začít zvykat, chodit se dívat do nové školy, seznámit se se třídou, něco s novými spolužáky prožít (výlet), snad by se to dalo domluvit. 
|
| TaJ |
|
(9.3.2015 10:47:27)
Marko, děkuju, moc hezky napsané, já vím, že ten menší kolektiv je pro něj na jednu stranu lepší, ale tohle je takové dost specifické prostředí a já začínám mít pocit, že by potřeboval mít okolo sebe děti, které ho trochu potáhnou dopředu, i v těch sociálních dovednostech...tady to prostě ani nemá od koho odkoukat... a přítomnost kamaráda by taky určitě pomohla, že by se necítil tak ztracený a měl nějaký záchytný bod... Ona pro něj by byla nejlepší úplně běžná základka, s běžnými dětmi, kde by jich ale bylo tak maximálně 15...jenže to samozřejmě nikde prostě není...někde jich je naopak i 30...takže 24 je ještě docela dobrý
|
| Liliana | •
|
(9.3.2015 11:28:12)
Jo Tino a syn je ve třídě 22 dětí a nepřijde mi to hrozný, je spokojený, a taky nemá rád velké kolektivy.
A s tím tažením dopředu máš pravdu, já to vidím jak na synovi, jak ho v některých věcech "popostrčí" kamarád, teď už má i další, a vůbec ta třída, jak se dostává dál, vlastně mám pocit že mu to pomohlo i tak trochu "rozkvést". A to jsme měla dost velké obavy jak to bude zvládat, on je ťunťa, nic neřekne, moc se neprosadí, obecně se bojí oslovovat dospělé. Třeba školku moc rád neměl a tam si hrál jen s tím jedním kamarádem a mladší sestrou, jiné děti nevyhledával, a zlom přišel najednou až ve škole.
A mladší dcery, která je taky takový stydlín - ona jen mezi cizíma tedy, vidím jak ji "žene" dopředu starší sourozenec.
Dala bych na svou intuici, to mně se osvědčilo vždy nejlíp. Pokud máš dojem že je čas, udělala bych to, pokud bys ho ještě chtěla nechat, je ještě malý, nic se nestane když bude ještě chvíli v "bublině".
Mně třeba logopedka přesvědčovala na odklad, tak tady v kontextu všeho co už jsem psala jsem se rozhodla pro to aby šel, a zpětně to hodnotím jako správné rozhodnutí.
|
| TaJ |
|
(9.3.2015 11:36:55)
Liliano, já jsem to takhle s tou "intuicí" udělala právě už ve školce...tenkrát mě všichni přesvědčovali, že s tou dysfázií zvládne i běžnou školku, že ho ve speciální nic nepotáhne dopředu, že potřebuje kolem sebe správně mluvící děti...jenomže pro mě představa, jak je někde mezi 25 a více dětmi byla dost šílená a věděla jsem, že by to psychicky nedal, že by tam byl ztracený a stáhl by se do sebe...tak jsem ho dala do té speciální, kde bylo jen 10 dětí, 2 úžasné paní učitelky a asistentka a zpětně to hodnotím jako to nejlepší, co jsme mohli udělat...chodil tam moc rád, od začátku tam dělal obrovské pokroky ve všem a to i přesto, že tam na tom byl ze všech dětí asi nejlíp...tak uvidím, dám asi na svůj pocit...jinak navíc v té škole má ten jeho kamarád už staršího brášku a oba kluci mají taky dysfázii, tak si říkám, že by tam maminka nedávala další dítě, kdyby byla škola nějak nevstřícná...
|
| TaJ |
|
(10.3.2015 16:01:30)
Tuten, ale to je právě ono - vám se poštěstilo najít klasickou MŠ, ale malinkou, s malým počtem dětí ve třídě...to tady v okolí, nebo v rozumné dojezdové vzdálenosti bohužel prostě nebylo a soukromou bychom neutáhli...takže jsem byla moc ráda za tu speciální, kde jich bylo 10 a bylo to tam naprosto úžasné, paní učitelky byly taky skvělé a hlavně tam dělal obrovské pokroky...no a se školou je to zase problém, protože všude je těch dětí moc...loni jsme to zkoušeli do jedné menší školy, je tam jen první stupeň, ale počty dětí měli docela nízké, v prvních třídách asistent pedagoga pro třídu, líbilo se nám tam....ale prostě ho nevzali, protože měli moc spádových a nakonec mají letos kolem 28 dětí, což prý nikdy předtím zdaleka neměli...je prostě blbá doba no...takže opět jsem loni byla ráda za tu logo třídu...ale teď už tak nějak cítím, že je čas postoupit trochu dál...a doufám, že těch 24 dětí ve třídě dá, když tam s ním půjde kamarád z té logo třídy...ale učitelky si vybírat moc nemůžeme, jsme vůbec rádi, že jsme našli školu, kde jich nebude 30 a je v přijatelné dojezdové vzdálenosti z domova i od práce... paní učitelku ještě určitě do června okoukneme, kdyby se nám to hodně nezdálo, tak ho asi necháme ještě tady...tak uvidíme
|
| TaJ |
|
(10.3.2015 19:18:28)
Tuten, děkuju , taky doufám, že to půjde, on už jinak má i řeč skoro srovnanou, má i krásné Ř, maličko horší je takové to nucené vypravování, když má něco na povel popisovat nebo vypravovat...když mluví spontánně, tak mluví nádherně ve větách a i výslovnost už je prakticky ok, v učením taky nemá zatím sebemenší problém, dokonce i to klasické psací písmo mu jde obstojně, čtení a matematika žádný problém...jenom prostě ta jeho úzkostnost a citlivost ho hodně ovlivňuje...asi je to zčásti i povahou....tak snad to nějak dáme
|
|
|
|
| TaJ |
|
(12.3.2015 9:46:38)
Báro, jo, já vím, že je to hlavně o učitelce, ale v téhle době často není moc na výběr...někde nemají místo vůbec, někde třeba sice jo, ale zase si nemůžeš vybrat učitelku, tady v té škole, o které uvažujeme, třeba jsou 3 první třídy, jedna už je úplně plná, ve druhé budou příští rok už dvě děti s asistentem, takže tam už taky nikoho dalšího přijmout nemůžou, tak zbývá ta třetí...a taky se klidně může stát to, co se stalo nám, že loni v červnu na třídní schůzce jsme sice poznali budoucí paní učitelku, popovídali jsme si s ní, vypadala fajn...ale v září jsme přišli a byla tam jiná, protože ta původní nakonec ze zdravotních důvodů nenastoupila....a těžko kvůli tomu budu hned hledat novou školu...naštěstí i ta nová je fajn a problém s ní nemáme absolutně žádný
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)