bostoňačka | •
|
(1.6.2015 17:03:18) Máme 3-měsíční štěňátko bostonského teriéra, fenku. Jsem z ní naprosto nadšená. Je úžasně milá, přítulná, miluje naši společnost, velice dobře se učí poslušnosti. Je lehce ovladatelná, nebejčí se : ).Velmi dobře reaguje na intonaci hlasu, jakmile maličko zvýším hlas, ví, že je něco špatně. Rozhodně nejsou potřeba žádné tresty, naopak za pamlsek snese modré z nebe. Miluje všechny psy co potká, s každým si chce hrát, naopak k lidem je opatrnější, ale to už je asi povahou její, ne rasy. Pejsek je to živější, veselý, miluju její pohled, nemyslím si, že by to byl gaučový povaleč, ale jack russell to taky není. Na procházce chodí často bez vodítka, v pohodě jí odvolám od nějaké činnosti, neutíká,...chodím s ní na základní výcvik poslušnosti a jak jsem psala výše, učí se velmi dobře. Je to náš druhý pes, první byl pejsek sharpeie a ten byl na výchovu rozhodně horší, nebyl hloupý, to vůbec, jen u něj musel být člověk opravdu hodně důsledný, jinak bychom ho k ničemu dobrovolně nepřemluvili :). Šarpej si vybral manžela jako svou smečku a toho ctil a poslouchal, mně jen když u toho manžel nebyl :)). Bostonek poslouchá nás oba, nevybírá si, bere nás oba jako rovnocenné partnery. Šarpej byl ostřejší, když přišla moje sestra s malými dětmi, tak jsem ho raději nechávala v jiné místnosti, to bych řekla, že se u bostonka nemusí, i když je štěňátko k dětem se chová dobře, neskáče po nich, nekouuše,... Když porovnám šarpeje a bostona, tak u mne rozhodně vyhrává boston ... snad mi to můj první pejsek odpustí :)
|
Ladonka |
|
(1.6.2015 17:07:12) To zní moc pěkně, všechno by vypadalo přímo vzorově, jenže zbytku rodiny se bohužel nelíbí vzhledem
|
bostoňačka | •
|
(1.6.2015 17:15:13) chápu, vzhled je důležitý : ))) ... a to nemyslím ironicky. Též jsem vybírala tak, aby se mi zároveň líbil.
|
|
|
Muška | •
|
(1.6.2015 20:30:43) Ptám se trochu od věci- zaujalo mne , že máte tříměsíční štěně. My jsme měli 11týdenní ruskou bolonku, je to náš první pes, krásná, docela i poslušná, ale velmi temperamentní. Lítala jsem celý den jenom kolem ní, zpocená, schvácená, stejně, jako když jsem měla malé děti. V noci mi vyskakovala na postel nebo alespoň po posteli škrábala, takže jsem byla z nedostatku spánku vystresovaná a vůbec jsem si pejska neužívala. Vzhledem k onemocnění dítěti jsme ji dali do širší rodiny. Obdivuji každého, kdo zvládne štěně, ať už jakékoliv rasy. Jak to děláte, jste stále doma, nechodíte do práce, nemáte děti...? Já jsem kromě štěněte nezvládala vůbec nic, ani se namalovat, max. v rychlosti zajít nakoupit - a to mám ještě děti školou povinné.
|
nordica |
|
(1.6.2015 21:10:08) Muško, my jsme si přivezli druhý den po stěhování do baráku 8-týdenní štěně kokra. Kromě toho, že jsme ho zezačátku neustále hledali mezi krabicemi a nábytkem, tak byl zlatý- první večer prokňoural, pak už spal každou noc jako zabitý. Ale to je spíš povahou toho konkrétního psa. Nepamatuju se, že bych byla nějak uštvaná, syn chodil běžně do školy a já někdy pracovala doma a někdy celý den mimo.Horší to bylo, když jsme mu pořídli týranou kamarádku z útulku - tam jsem si teda musela zařídit prvních pár dnů práci pouze z domova. Ale to nebyl běžný pes.
|
Faidra Lannister |
|
(1.6.2015 21:35:10) Pravda, zalezi na psovi. Starsi fenu jsem dostala jako svatebni dar, taky jsme se s ni stehovali, pracovali a vse v klidu. Mladsi trestiprdlo jsme si porizovali ke dvema batolatum, kockam, restaurovanemu baraku, dvema zamestnanim a studiu ;) Ne ze by mi obcas necukalo oko, to je fakt :)
|
|
|
bostoňačka | •
|
(1.6.2015 23:41:04) Muško, my máme fenečku od 7. týdne a musím říct, že nejnáročnější to bylo tak ten první týden, běhala jsem neustále mezi bytem a venkem, aby nacvičila čůrání, to pokračovalo i přes noc, byla vzhůru cca každé 2 hodiny a v těch 2 hodinách si chtěla i hodinu a víc hrát, neřešila, že jsou 4 ráno apod., to trvalo něco přes týden, pak se začaly intervaly prodlužovat, cca od 10. týdne spí celou noc. Ve 21:30 poslední venčení, další pak okolo sedmé ráno, hodinku je vzhůru a pokračuje do jedenácti ve spánku. Když je vzhůru je pravda, že toho moc neudělám, ale to je asi i moje volba, snažím se jí věnovat, když to jde. Když ne, tak se musí nějak zabavit. Mám výhodu, že pracuji obvykle doma, do kanceláře chodím na dva dny v týdnu, tam může být se mnou. Snažím se ale, aby zůstávala i sama doma, takže věnovat se dceři, nakoupit, jít si zacvičit, apod. absolvuji bez ní a ona zůstává doma (buď si hraje nebo spí, to netuším : ))). Mám dceru, která navštěvuje 1. stupeň ZŠ. Ona sama chodí venčit 2x denně (ráno před školou a po návratu ze školy). Souhlasím ale s tím, že štěně zabírá času poměrně dost .. a to i když ona je zlatá.
|
Fren |
|
(1.6.2015 23:54:37) Ano, to je přesně to,o čem se běžně nepíše a sice,že první týdny se štěnátkem bývají hoodně náročné,kdybych to sama nezažila,tak neuvěřím.Než jsme si psa pořídili,načetla jsem si kde co a naštěstí jsem se domluvila s chovatelkou,aby mi dala pejska o týden dřív,v 7.týdnu,aby mi s ním mohl ze začátku pomoci syn o prázdninách,který tehdý chodil ještě na sš.A to se ukázalo jako velmi prozíravé.Pejsek tedy se mnou v noci spal v ložnici-ale pěkně ve své uzaviratelné přepravce,ale když jsem ho uslyšela jak se začíná pohybovat-několikrát za noc,tak honem šup s ním ven nechat vyčurat,naštěstí máme přízemní domek,ale známá,co měla jeho bráchu,bydlí v paneláku v 9.patře,tak ta měla vždy připraveny u postele tepláky a několikrát za noc sjížděli s pejskem na čúrání pěkně před dům-pohodička,ne? Zrovna tak celý den ho musel mít člověk na očích,pracovala jsem naštěstí z domu,vše jsem si musela plánovat - nákupy,úřady,jak zajistit psa,protože nemohl všude chodit se mnou.V tomto ohledu je to mnohem horší než s kojencem a i když jsem v poho vypiplala mimina 2,tak se psem jsem mnohdy už fakt byla na nervy.A přiznám se,chtěla jsem ho vrátit-zachránil ho tehdy syn,občas si o na noc začal brávat k sobě do pokojíku a běhal s ním v noci on.
|
Muška | •
|
(2.6.2015 21:10:25) Fren, jako bych slyšela sebe. Každé dvě hodiny včetně noci do tepláků a mazat před dům. Když to ani po dvou týdnech neustávalo a já byla pomalu z nedostatku spánku a odpočinku na zhroucení, nehledě na fakt, že jsem musela mít štěně nonstop na očích a do toho se starat o malou dceru, rozhodla jsem se tak, jak jsem se rozhodla. Z hodiny na hodinu. Bohužel jsem v té době nepotkala nikoho tak jako ty, kdo by mne v péči o štěně vystřídal a alespoň v noci občas vyběhl ven (manželovi se strašně líbila a občas si s ní hrál, ale říkal, chtěli jste pejska, tak se postarejte...-popravdě on ho moc nechtěl).
|
|
|
Muška | •
|
(2.6.2015 21:01:08) Děkuji za odpověd:). Okolo mne si teď každý pořizuje štěně, jsou to hlavně mladí lidé mezi 20-30, pracovně max. vytížení, pravidelně sportující, po večerech se bavící, bezdětní a každý pěje na štěně samou chválu, v práci jsou schopni o psech hodiny povídat (vím to zprostředkovaně, v práci s něma nejsem). Nechápu, jak to dělají. Já, popravdě, byla z fenky nešťastná, na druhé straně jsem si připadala neschopná, ale fakt jsem to víc jak dva týdny nedala.
|
|
|
|
|