| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli?

 Celkem 58 názorů.
 Elwing 


Téma: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 13:53:33)
Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli, nebo se dítě vyvvíjí a rozvíjí tak nějak nezávisle na vaší výchově?
Tj. pokud jste třeba věděli, že jste oba dva s manželem třeba leví na motoriku a dítě od dětství v tomto směru hodně cepujete a rozvíjíte, nezjisili jste, že to stejně nepomohlo a je stejně levé jako vy? To samé třeba co se týká např. tělocviku, soustředění, sociálních dovedností, vztahu ke vzdělání, k učení.(to jsou jen příklady)
Mě někdy chytá splín, že ač jsem se snažila dětem určitým způsobem ulehčit život, aby si neprocházely stejnými nepříjemnostmi jako já s manželem, stejně jsem se tomu nevyhla, mnohdy se ani ty hrany neobrousily. Z počátku jsem byla samozřejmě chytrá jako rádio a myslela si, že za to všechno může špatná výchova rodičů, nedostatek péče, ale teď vidím, že asi ne, když je vychovávám zcela jinak jak oni nás a děti jsou stejně takové naše namixované kopie.
Děti mám skvělé, ale štve mě, že jsem jim nedokázala v určitém směru ulehčit život. Ráda bych, aby byly jednou šťastné.
Jo, naučila jsem je zdravit, čistit si zuby a další nezbytné úkony pro život, ale to zásadní, co jsem se snažila ovlivnit, jsem vůbec neovlivnila.
Často myslím na knihu od Terezy Boučkové "Rok Kohouta".
Je ta výchova vůbec k něčemu? :-)
 Ema 
  • 

Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:02:19)
To zalezi na tom, co tou vychovou myslis.

Pro mne je vychova usmernovani, aby se nejak uplatnily bez problemu mezi lidma. Zbytek maji vrozeny/podedeny/okoukany od rodicu/nacucany od vrstevniku a spolecnosti a pod.

Jak ja na to koukam, moje deti maji proste v sobe plno toho, co jsem je ani naucit nemohla. Treba moje vsechny deti jsou na stesti nasakle necim, co jsem v sobe mela i ja, coz vzhledem k okolnostem jsem je ani ucit nemohla, co u mne videt nemohly, ale co delaji celkem i ve stejnem poradi, jak jsem to delala ja. Po mne maji sebevedomi, silu resit, chut se ucit a jit dal atd atd. Po otci maji zas neco jineho. A jak to vidim ja, neco okoukane a zazite, neco proste vrozene a pres jakekoli obrusovani to vyrazi na povrch. Nastesti jsou to vlastnosti velice pozitivni, co jim zivot usnadnuji, i kdyz to lehke taky nemaji.
 Elwing 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:14:54)
No to je to, obrušuju, obrušuju a pak to stejně vyrazí na povrch. :-)
 Epepe 


Trauma z matky 

(19.4.2016 14:18:25)
Bez ohledu na poučky, stejně je pro dítě nejdůležitější vědomí, že ho mají doma rádi.
Když ho nenaučíme čistit si zuby a pouštět starší v tramvaji, tak se zas tolik nestane. ~R^ Jistě jste dobré mámy. Ale člověk si musí uvědomit, že nikdo není dokonalý. Nějaké to traumátko si každé dítě z rodiny odnese, byť je milováno sebevíc. ~6~
 Epepe 


Teorie padajícího ... 

(19.4.2016 14:06:11)
Děti se totiž neučí výchovou, ale příkladem. :-) Stará pravda.

Já sklízím, co jsem zasela, hodně negativně. Jsem totiž dost prudké povahy a jakmile se nechám unést, následuje to samé o patro níž. Přesně podle teorie padajícího hovna.
 Elwing 


Re: Teorie padajícího ... 

(19.4.2016 14:17:07)
Tak já si tady tohle uvědomuju a snažím se ovládat a být co nejlepším člověkem, ale..~t~
 K_at 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:09:42)
To je velmi tezky dotaz. Hodne o tomto ted premyslim. Dcera vstupuje do puberty. Od mala je to slozite dite, hodne jine nez ja. A ja mam nekdy strasne vycitky, ze jsem hodne veci ve vychove po.ala. A je mi z toho smutno. Bojim se, aby dcera v zivote obstala. Urcite ted vidim nasledky toho,ze jsem cholerik. Ze me nektere pitomosti stresuji. Ze jsem mozna nevychovala pohodare,ale nervaka....
 K_at 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:11:58)
Ted ctu Umami....ano, i tak to nekdy vidim ~t~~t~
 Epepe 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit 

(19.4.2016 14:14:08)
Mít dítě úplně jiné než jsem já, je těžký protiúkol. Dobře to znám.
Dítě je po svém otci, po tchýni ... ~8~
 K_at 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit 

(19.4.2016 14:19:55)
Au. ~6~ Ale zase ja si hooodne dlouho myslela,ze jsem spis po mamce. Omyl. Jsem zatracene hodne po mem otci. Tak treba se to u tech deti casem vyrovna. Doufat muzeme,ne?
 Monty 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit 

(19.4.2016 14:23:43)
Umami,
moje dítě je po svojí prababičce. Jak přes kopírák.
Výhodu to má v tom, že jsem na to zvyklá, protože mne babička vychovala.
Nevýhodu v tom, že je to diametrálně odlišné "nastavení" od toho mého a syn tím občas trpí, protože můj přístup bere jako "zlehčování".
 Epepe 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit 

(19.4.2016 14:28:33)
Jasně, je to věčný souboj nervů.
Mít doma na furt trpasličí tchýni taky není žádný med, i když je tchýně docela hodná žena.:-)
 susu. 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:10:49)
Většinu času jsem měla pocit, že výchovný výsledek vůbec neodpovídá mému snažení ani cílům nebo představám. Teď občas dcera v dobrém překvapí. Snad se blýská na lepší časy.
 Monty 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:18:42)
Tak já jsem zastánce výchovy osobním příkladem, nikoli nějakým lámáním.
Takže tam, kde situaci osobním příkladem ovlivnit lze to tak nějak vyšlo.
Tam, kde zapracovaly geny ne, ale s tím člověk musí vždycky počítat. ~;)
 Ema 
  • 

Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:23:37)
Presne, Monty.

Nemuzes treba dite naucit nelhat a nepodvadet trestanim za kazdy prestupek, kdyz to dite vidi, jak to "doma" chodi.
 Gladya, bývalá dasa, 


Pohled adoptivní matky 

(19.4.2016 14:19:26)
Vnesu asi trochu jiný pohled. Mám dítě adoptované, je mu necelých 18, takže ač sklizeň není definitivně ukončena, něco se už rýsuje.
Je na něm vidět, že osobnost je opravdu výsledkem interakce genů a prostředí. A nikdy není jisté, jak to dopadne.
Něco má syn jednoznačně vrozené, něco od nás. Rozhodně neplatí, že to dobré je výchovou a to horší jsou geny, tak jednoduché to není.

Znám osobně i zprostředkovaně víc rodin s přejatými dětmi a dospěla jsem k závěru,, že geny výchova nezlomí, ale prostředí má dost velký vliv na to, jakým způsobem se geny projeví. A u biologických dětí je to asi svým způsobem podobné, ovšem s tím velmi podstatným rozdílem, že člověk vychovává "své" a partnerovy geny. A není tam vliv deprivace, s kterou se u přijatých dětí musí počítat.
Romány už psát nebudu, máš-li zájem napíšu víc, sem, nebo mailem>
Rok kohouta považuji za "povinnou literaturu" pro adoptivní rodiče.
 Epepe 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:21:15)
Sem, prosím!
 Ema 
  • 

Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:25:51)
Ano. A jeste k tomu, ze plno veci si clovek u vlastnich nepripusti, ale ruzne si to vysvetluje podle toho, jak by to "melo byt", protoze jsou vlastni.
 Elwing 


Re: Pohled adoptivní matky 

(19.4.2016 14:29:43)
Dášo, tvůj pohled mě samozřejmě velice zajímá. Tak jestli sem prosím ještě něco napíšeš, budu moc ráda a ostatní určitě také.
U těch vlastních dětí je asi výhodou, že člověk ví, po kom asi co to dítě má a dítě může nějak preventivně vést(mně tedy veškeré preventivní vedení bylo stejně tak nějak k ničemu~t~)
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Pohled adoptivní matky 

(19.4.2016 15:03:51)
Tak budu chvíli prokastrinovat,

1. opravdu nemá smysl ve výchově něco "lámat" a dítě někam tlačit, to je cesta do pekel. samozřejmě mantinely v těch zásadních věcech jsou nutné.
2. člověk musí "přijmout", že je dítě jiné než on (to se může stát i u biologických potomků)

A co je nejzajímavější. Syn měl možná v něčem příliš benevolentní výchovu. Zrovna jsme o tom s manželem nedávno mluvili. Jenže kdybychom byli "tvrdší", byly by možné dva konce
- buď by syn měl školní výsledky trochu odpovídající jeho schopnostem (nesoulad potvrzují i učitelé)
- nebo by se syn "vzbouřil", utíkal z domova a podobné hrůzy., při jeh povaze docela pravděpodobné. A já jsem od přírody spíš "liberál", takže by mi to asi moc nešlo.

Znám adoptivní děti s "oběma scénáři"

A ještě pár příkladů. My s manželem bychom nejspíš neměli biologického potomka extroverta, podnikavého a navíc celkem sportovně disponovaného. Syn je "bordelář po mě", jen ten nepořádek dovedl k dokonalosti.

Synovec je v řadě rysů podobný synovi, i když geneticky nemají nic společného.

 Elwing 


Re: Pohled adoptivní matky 

(19.4.2016 14:46:53)
Dášo, můžu se tě prosím ještě zeptat, jestli jsi četla "Rok kohouta" a co si myslíš o výchově dětí paní Boučkové? Já nepochybuji, že udělala pro děti maximum, ale třeba by potřebovaly, vzhledem ke své minulosti a genům, trochu jiné vedení. Návod na použití na ně samozřejmě nedostala, takže to její vina není. Ale takto zpětně, jestli by se dalo říci, jak se k dětem s hrozbou podobného patologického vývoje jejich povahy, chovat a jak je co nejlépe vychovávat. Vrtá mi hlavou, jestli by se v jejich případě dal jejich osud nějak zvrátit, nebo ovlivnit.
 Alraune 


Re: Pohled adoptivní matky 

(19.4.2016 14:48:38)
Kohoutová sama prošla tak traumatickým dětstvím, že pro ni bylo imho dost náročné vychovávat i své vlastní dítě, natož děti s genetickou zátěží.
 EvaMarie 


Re: Pohled adoptivní matky 

(19.4.2016 16:12:04)
to je zajímavý postřeh, když si vybavím třeba Indiánský běh....asi na tom něco bude
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Pohled adoptivní matky 

(19.4.2016 15:12:48)
"Já nepochybuji, že udělala pro děti maximum, ale třeba by potřebovaly, vzhledem ke své minulosti a genům, trochu jiné vedení. Návod na použití na ně samozřejmě nedostala, takže to její vina není"

To je přesně ono. Ke všemu tehdy zdaleka nebyli adoptivní rodiče tak připraveni a tak informováni. A i to, že se T. Boučkové nakonec narodilo vlastní dítě situaci podle mě nepomohlo. Bylo tam toho hodně špatně, i to, co říká Alraune mělo vliv. Ale určitě bych Boučkovou nevinila, trochu jí mám za zlé, jakým způsobem potom vše prezentovala. Spíš v rozhovorech než v té knížce jako takové.
 PJana 


Re: Pohled adoptivní matky 

(19.4.2016 14:58:07)
Děti mám vlastní, ale zkušenost úplně stejnou. Výchovou můžu korigovat, občas mít pocit, že jsem i něco negativního potlačila, ale obvykle stejně přijde okamžik, kdy se geny projeví. Je otázka v jaké síle. Bez výchovného působení a usměrňování by se ty geny (myšleno hlavně negativní projevy) možná projevily mnohem silněji.
Stejnou zkušenost mají i kolegyně v práci.
 Persepolis 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:24:02)
Moje dcera byla vždycky vcelku hodná a bezproblémová, je odjakživa hodně samostatná. To, že je hodná je dílo naší úžasné výchovy~;), ta samostatnost a praktičnost, to, že si ze vším ví rady, to je zděděná povaha. Manžel je jedno a to samé.
Pamatuji se, že jí bylo devět let a chtěla se přihlásit na kroužek horolezectví. Aniž by se mě na cokoliv ptala, tak otevřela internet, našla číslo do DDM, sama zavolala, zeptala se jestli mají volná místa a od kdy do kdy kroužek je,kolik stojí, pak zavěsila, znovu mrkla ne internet jak jí jezdí autobusy a když zjistila, že dobrý, tak se mě zeptala, jestli jí zaplatím těch osm stovek a znovu zavolala a přihlásila se tam a já si jenom řekla. "Díky bohu, že nejsi po mě!"~:-D Po mě je jenom radilka, po tátovi umí být někdy dost kousavá a rejpavá.
Výchova je důležitá, ale geny nepřečůráš.
 Ema 
  • 

Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:31:53)
Ja jsem se ptala, co se tou vychovou mysli.
Ja mam pocit, ze jsem svoje deti nijak vubec nevychovavala. Nijak jsem je necepovala a nic jim do hlavy nevtloukala. Proste urcite veci se delaly, protoze jsme to delali vsichni, urcite veci se nedelaly a otazky proc se zodpovidaly s vysvetlenim. Pak se k tomu kazdy nejak zachoval. Nikdo nebyl nikdy za nic trestan, kazdy tak nejak sam od sebe delal, co mohl. Zrovna tak to chodilo u mne doma, kdyz jsem vyrustala. Nikdo mi nic nezakazoval, jenom vysvetloval, proc by se to ci ono nemelo, a tak jsem to delala i ja. Pak se k tomu zaujal postoj.

Moje deti smely vsecko, ale to, co mely pocit, ze by se mi nelibilo, nedelaly.Mely to nejspis vrozene. Jedna z mych dcer mi pri cestach po svete rekla do telefonu, ze ji sedim vzadu v hlave. Kdyz neco chce, muj hlas ji rekne..., a kdyz by se mi to pravdepodobne nelibilo, neudela to.

Asi jsem mela stesti na fantasticke deti. To je potom ta "vychova" jednoducha.
 Epepe 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:38:20)
Emo, to teda! ~R^~s~
 Slonisko 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:24:05)
Já ze své podstaty nejsem vychovatel, ale pozorovatel, vychovávat někoho mne zoufale nebaví a nejde mi to. Jen mi bohužel nějakou dobu trvalo, než mi to došlo, takže jsem občas měla špatné svědomí a pokoušela se nějakou "výchovu" provádět. Ale moc dlouho mi to nikdy nevydrželo.
Občas si říkám, že kdyby měli nějaké lepší, důslednější rodiče, tak by mohli....(mít samý jedničky, umět pořádně říkat r, dělat nějakej sport). Ale zas na druhou stranu - žádný velký problémy (zatím - zaklepávám) nejsou, a geny jsou holt geny, tak nějak k sobě prostě patříme.
 Gertruda 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:36:42)
Připadá mi, že sklízím svoje zděděné geny. Výchovou se ho snažím s povahou smířit a naučit se s tím pracovat k jeho štěstí. S většími, častěji však s menšími úspěchy.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:37:48)
snažím se hlavně dětem pomoci žít s tím, co jim geny nadělily :)
 Gertruda 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:39:20)
Rachel, přesně.
 withep 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:40:02)
Taky jsem dřív byla chytřejší a rádiovatější ~k~. A to mám děti ještě docela malé, deziluze teprve přijdou. Ale, ALE, rozdíl je a velký - v respektu k dětem, v tom, že je pro mě důležitější, co a jak děti prožívají, než co si lidi pomyslí. Jako kdyby ta "výchova" byla směřovaná víc dovnitř do těch dětí. Jo, byla bych ráda, kdyby pořádně zdravily, je to základní slušnost, ale zase jedovatě jim syčet do duše kvůli tomu nebudu, však ony to časem poberou. Přála jsem si a stále přeju, aby byly moje děti sebevědomější, ne jednou až vyrostou, aby se uměly prosadit, ale aby se tady a teď cítily jistě, v bezpečí, a bylo jim doma dobře. Jako miminka a batolata měly mnohem vřelejší a kontaktnější odchov než já, prvorozenec byl takový pokusný, na něm jsem se teprve učila, co děti potřebují, tak ten je na tom v tomto směru asi nejhůř, labilní, mrzutý. Jenže těžko říct, co je povahou, a taky vidím velký vliv toho, jak jsem prožívala které těhotenství. To se i chystám založit takové anketní téma, nakolik např. hektické děti pocházejí z hektických a klidné z klidných těhotenství :-)
 Li. 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:44:27)
Já i muž jsme velcí čtenáři. Syn se knížek snad štítí, v životě žádnou dobrovolně do ruky nevzal.

Učíme ho, že je třeba lidem dělat radost. sami si s mužem každou chvilku dáme nějakou drobnost pro radost. Často děláme radost i synovi. Přesto kašle na naše narozeniny, odmítá dát dárek (je třeba energie na vymyšlení dárku, jeho nákup a hlavně peněz).

Jsme sportovci, syn by se nejraději válel doma na gauči.


12 let jsem se snažila syna usměrňovat žádoucím směrem. Nepovedlo se. Až mě děsí, co jsem to vychovala. Líného egoistu.
 Muska 
  • 

Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 23:24:56)
Li, prave jsem se chystala prispet, napsalas presne to, co bych napsala ja. Dcera je tak jina nez my, ze se mi to nechce ani verit - je ji 17, je lina, egoisticka, s minimalnimi ambicemi - my jsme pravy opak a myslela jsem si, ze prikladem, vychovou tomu muzeme pomoct, ale zatim se ukazuje, ze ani jedno neplati. Ale porad doufam, ze se to zmeni( zatim je dcera jeste stale hluboko v puberte😊).
 Ropucha + 2 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:45:57)
Něco málo jsem asi výchovou zkorigovala, ale jinak zřetelně vidím, že děti se vyvíjejí především podle jejich vnitřního naprogramování :-)
 Rodinová 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:48:01)
Ano, a to jak geny, tak vychovou, vcetne spousty svých chyb, z kterých jsem si velkou část uvědomila prave az na detech:-)
 Inaaa 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 14:56:18)
Často myslím na knihu od Terezy Boučkové "Rok Kohouta".
Je ta výchova vůbec k něčemu? :-)



Četla jsem, ale to byly specifické děti, i když Veronika Žilkové s těmi dětmi v pěstounské péči či jak to měla, dopadla taky podivně.

Ani nevím co Petr Novotný, ten měl taky dítě navíc, a podobně Lucie Benešová nebo herečka Hana Čížková, ty snad mají pozitivní zkušenost, obě s dcerami, které si vzaly.


Dítě adoptovala taky jedna z manželek Petra Kratochvíla, Milada.
 Pavka 
  • 

Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 15:15:48)
Naše 2 deti mají specifickou vadu, která je dědičná.... My dva, ani prarodiče ani naši sourozenci nic. Pátrali jsme dál.... Tchán je z 5 deti a jedna teta - obě její deti stejný problém... Běželi za doktorem a řekli mu to a on jen podotkl. Vidíte to a mě vždycky rozesmejou rodiče. Tohle ma dítě po mě a tohle zase po manželovi...muže to tak byt, ale taky jak vidíte to muže byt od tetičky z "pátého kolene"😂😂. Jojo na přírodu jsme krátký....je to deset let, uz jsem to nějak pobrala, ale na trápila jsem se kvůli tomu hodně....nejvíc mě štvalo, ze já i manžel jsme zdraví i naše rodiče...
 Pavka 
  • 

Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 15:18:46)
Samozřejmě jsem tím chtěla říct, ze ty geny můžou přeskočit i ty povahové odjinud.
 Epepe 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 15:20:57)
Pavka, tak to je statistická chyba ...
 Tizi 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 15:13:13)
Řekla bych, že geny ovlivňují strašně moc, vidím to na mně a mé sestře, jsme hodně rozdílné a byly jsme vychovávány stejně. Dítě spíše usměrňuji, on je syn hodně líný a zatím potřebuje dohled. A také se mu snažím ukazovat nové obzory - chodíme do dívadel, do muzeí, na zámky, čteme knížky, prostě předat mu něco z toho, co mě baví a považují za důležité,i když se to zrovna ve škole neučí.
 . . 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 15:15:30)
Ano, mám pocit, že sklízím, co jsem zasela.

Výchova k něčemu je. Samozřejmě se dá výchovou pohybovat jen v terénu vymezeném tím, jaké dítě se narodí. Ovšem i v horách se dá relaxovaně lelkovat, a na pláži se bičovat k vrcholným výkonům. Tím chci říci, že i když mimo vrozené dispozice se výchovou dostat nedá, pole působnosti je stále dostatečně široké a pestré.

Nedělala jsem vše ideálně (děti jsou dospělé, proto ten minulý čas). Něco proto, že svůj stín nepřekročím, něco z neznalosti, něco z lenosti... ale celkem si výsledek pochvaluji :-) ...mám i štěstí, že ačkoli je každé z mých dvou dětí úplně jiné, obě jsou v jistém smyslu po mně, a rozumím jim. Chápu, proč co jak cítí, dělají, reagují.
 radka 
  • 

Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(20.4.2016 11:10:07)
"Chápu, proč co jak cítí, dělají, reagují"
tak to je velké štěstí, horší je, když je dítě "mimoň" ve smyslu chová se úplně jinak, než bych předpokládala, cítí jinak, rozhodí ho jiné věci, prostě si s rodičem "nesedí", "nerozumí", "já o voze a ty o koze" a nejhorší je, že ten druhý předpokládá, že uvažuje stejně jako on a očekává nějaké chování, které nepřichází a tam je velký prostor pro práci a pochopení, někdy to ale fakt nejde...
 77kraska 
  • 

Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 15:27:25)
a jeste slozitejsi otazku bys nemela?

zasela jsem hodne, ale sklizim asi malo (podle sveho mineni), protoze dite je presne kopii sveho otce, stejne se chova, stejne uvazuje, stejne reaguje, ackoliv paradoxne vypada uplne stejne jako ja v jejim veku (az neuveritelne)
 Liškodlak 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 16:20:51)
U mladšího - ještě se uvidí, zatím všechno dobrý...
Starší dítě, již dospělé - v podstatě jo. Mimo jiné je dost bohém, no bodejť by ne....ach jo...Ona mi to maminka říkala, že mi to děti vrátí :-)
 Lída+2 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 17:14:28)
Jo přesně, ani jedno dítě nemá talent na jazyky po manželovi.....
a to jsme se tak snažili......

A stejně 75% dědí po babičkách a dědečkách..... po nás jen 10%....takže spíš hledat jinde co zdědili....
 Marta. 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 17:17:34)
Lído+2, už jsem ti to psala jednou v jiné diskuzi. Nemáš pravdu, s těmi procenty.
Po rodičích se dědí 50 %, po prarodičích 25 %.
 Marta. 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 17:53:50)
Lída+2, ještě upřesním, jak je to s tou dědičností.

RNDr. Daniel Vaněk, PhD. - forenzní genetik

Jaké genetické informace dědíme po svých rodičích a jak nás geneticky ovlivňují prarodiče?

"Každý jedinec dostává od každého ze svých biologických rodičů přibližně polovinu genetické informace (od matky o něco více, protože potomkům předává i mitochondriální DNA). Od prarodičů pak máme analogicky pouze 1/4 genetické informace, od praprarodičů pouze 1/8 a tak dále. Za deset generací by měl mít neinbrední jedinec DNA od 210 předků (1024). Tento počet je ovšem hypotetický a nepředpokládá například zplození potomků bratrancem a sestřenicí. Čím bližší je náš genetický příbuzný, tím více genetické informace s ním sdílíme a tudíž je i větší šance, že s ním budeme sdílet stejné vlohy."

http://www.ibestof.cz/veda-a-vyzkum/rndr.-daniel-vanek-phd.---forenzni-genetik.html
 Jaana2 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 18:27:31)
děti jsem dostala dvě, jsou opravdu fajn. No a už sklízím, co jsem zasela. Protože jsem člověk, kterému strašně dlouho strvalo, než se osamostatnil ( rozuměj dokázala jsem si jít za svým) , vedla jsem dceru i syna k samostatnosti od mala a dcera je dnes tak samostatná, že mi právě teď bude odlétat na cca rok a půl pryč a mám obavu, jestli v tom světě nezůstane. Syn je mladší a ta samostatnost se také už projevila, sám si vyřídil talentové zkoušky na střední školu, připravil se na ně a už je přijatý a jestli to bude takto pokračovat, tak mi do toho světa jednou asi odejde taky.

Není to tím, že by utíkali, ale chtějí cestovat, poznávat, u mne mít jen zázemí, kde se mohou vracet z cest, mít uskladněné své věci, protože ví, že jsem schraňovač a nic jim nevyhodím a tak. Jako jo, přeju jim to, jen by toho nemuselo být tolik :-) a mohli by mi i nějaké to vnouče pro radost časem pořídit.
 Winky 
  • 

Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 21:31:59)
No zrovna se v tom placam. Starsi delala zkousku na odmilety gympl, tak jsem se ji ted vic venovala, vcetne vychovnych veci, je vcelku samostatna a spolehliva, to jo,ale taky uz na ni leze puberta a tim padem ma zas nektere veci uplne na haku, chce byt za slecnu a malovat se, ale pak najdu zmuchlane spinave pradlo ve skrini (tam jinak nèlezu, ale bylo treba vytridit male veci).., proste chvili hot a chvili cehy. A jeji silne ego teda odolava me snaze o vychovu k urcite pokore, sdileni.
Synek je sdileni samo, ale jinak spoleh nelze cekat v nicem (v tom vychoval zase on me, ze kdyz neco slibi/tvrdi, nesmim to brat za hotove ale musim overovat kazdy krok...). To me mrzi, uz jsem mela pocit ze jsme byli I dal (uz tak pred 2lety nejakych tech rutin schopen byl). Plus jeste po navsteve PPP mame dalsi balik prace. Chvilce a si zoufam jak to udelat, abych nemusela porad dokola vychovavat, abychom mohli mit taky normalni vztah.
 TaJ 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 22:29:43)
Přemýšlím nad tím, co vlastně znamená "sklízet, co jsme zaseli..." Nevím, pro mě výchova není nějaké cepování a vedení k tomu, jaké by mělo dítě být, co by mělo dělat, umět apod...pro mě vychovávat znamená prostě spolu existovat, jít dobrým příkladem tak, aby dítě odkoukalo to dobré, žádoucí...vést ho tak, aby umělo využít a uplatnit to lepší, co v něm je, místo aby se trápilo tím, že mu něco nejde...aby ve všem vidělo to pozitivní...ukázat mu, že k tomu, čeho chce zrovna dosáhnout, vždycky existuje víc cestiček a že ta nejkratší a nejrovnější nemusí být vždycky ta pravá, že když něco nejde, tak se někdy vyplatí na chvilku se něčeho vzdát a počkat na lepší příležitost jak toho dosáhnout...
 Kudla2 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 22:39:09)
Tino ~R^~g~
 Tragika 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(19.4.2016 23:46:12)
Řekla bych, že rekapitulovat rodič může v momentě, kdy je jeho dítě dospělé a má již svůj vlastní život mimo rodičovské teritorium. U svého dospělého syna mohu konstatovat, že sklízím, co jsem zasela z 50%. Geny totiž nepřečůrá žádná výchova.
 zen 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(21.4.2016 23:15:00)
Take se mi moc libi jak to napsala Tina.Take zastavam podobny nazor na vychovu ale nebylo tomu tak vzdycky.
Kdyz byla dcera mala, tak jsem mela pocit, ze ji musim vychovavat k obrazu svemu.Ted uz vim, ze to byla strasna chyba.Problem byl i v tom ,ze mi trvalo delsi dobu nez jsem pochopila, ze jsme kazda uplne jina.Takze v zacatcich se me vychove dost branila a ja mela pocit,ze mi dela naschvaly.Nastetsti jsem prohledla jeste nez zacala puberta ,jinak nevim jak by jsme to spolu resily.Dneska je ji 15 a ja myslim, ze mame celkem hezky vztah.tuk,tuk,tuk.

Se synem(9) to bylo uplne jinak.S tim jsme na stejne vlne od zacatku.Mam pocit,ze mu rozumim a ze ani nejake vychovavani nepotrebuje jen obcas trochu nasmerovat nebo podporit.

Nam jednou psycholozka v materskem centru rikala, ze rodice by meli byt pro deti takovy kompas a pruvodci spis nez vlastnici. A ja s tim souhlasim a snazim se tim ridit.
 Manka+Cipísek 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(20.4.2016 6:41:41)
Já nevím, syn ještě není dospělý, abych mohla hodnotit, ale celkově je to hrozně těžké. A to je před pubertou. Závidím těm, co tu píší, že stačí jít dobrým příkladem a děti jsou bezproblémové, protože takhle jednoduché to vždycky není. Beru jako svoji zodpovědnost, to co ze syna vyroste a trápí mě, když dělá nepatřičnosti. Nedělá nic hrozného, ale vím, že kdybych pustila opratě s myšlenkou, že já mám správné hodnoty, tudíž je on okouká sám od sebe ode mě, tak by to nedopadlo dobře. Snažím se, co můžu a nevím, kde se v něm některé věci berou. Nesnáším pořekadlo Jaká matka taká Katka, protože já jsem v jeho věku byla úplně jiná.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(20.4.2016 11:40:30)
Spíš mám štěstí, děti jsou po nás, rozumíme si ve všem, jsme kompatibilní, chápu jejich směřování a názory. Což není všude, nemusím chodit daleko, nechápu, jak moje matka může být mojí matkou~t~, nemáme společného snad nic, moje pohnutky a chování si vysvětluje úplně jinak, protože prostě je jiná. Takže dobrý pocit ze mě asi nemá.
 holka anonymka 


Re: Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli? 

(20.4.2016 14:21:50)
kolegyně se učí na vysoké, že hlavní podíl v lidské povaze hraje genetika. Výchova ji jen lehce ovlivní. (učí se to v nějaké kriminologii či co)

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.