Monty |
|
(13.7.2016 18:53:57) "Neznám vlastně nikoho, kdo by se do třiceti, pětatřiceti nevázal a pak našel ideálního partnera, s nímž by měl spokojenou rodinu."
Anett, a co to je "nevázal"? Mám většinu kamarádů mezi 30 - 40 a nějak nevím o nikom, kdo by splňoval pojem "nevázal". Obvykle měli dotyční lidé vztahy, i dlouhodobé, a ty prostě neklaply.
|
Monty |
|
(13.7.2016 19:01:00) Navíc nevím, podle čeho to posuzuješ. Kdo se vdával/ženil ve 20 nebo 25 žije v tom manželství déle, než ten, kdo ve 30 - 35. Když tedy mluvíme o jedné generaci. Je nějak relevantní, že je někdo spokojený v manželství pět let a někdo patnáct?
|
Ropucha + 2 |
|
(13.7.2016 19:19:31) "Je nějak relevantní, že je někdo spokojený v manželství pět let a někdo patnáct?"
Je. Během pěti let se žádné dítě nevychová. Ono ani během patnácti. K tomu je holt třeba dlouhodobější projekt.
A teoreticky je samozřejmě jedno, jestli člověk začne v pětadvaceti nebo v pětatřiceti, jenže z praxe mám odpozorováno, že v těch pětatřiceti už to nejde tak hladce.
|
Monty |
|
(13.7.2016 19:26:35) Anett, podle mého pozorování - jak kdy. On v těch pětatřiceti je málokdo tabula rasa, většina lidí už nějakým vztahem/vztahy prošla a nějak je to formovalo. Je samozřejmě LEPŠÍ najít vhodného a kompatibilního partnera do třiceti. Ale že bych kolem sebe takových lidí měla nějak extra moc, to se říct nedá. Takže to asi nebude až taková sranda.
|
Monty |
|
(13.7.2016 19:39:42) Val, no jo, ale kolik je lidí, co v šestnácti myslej na rodinu a manželství? Horko těžko si vybavím DVĚ holky, který to fakt chtěly už na střední, a to znám opravdu HODNĚ lidí. I ta moje kamarádka, co má krásný dvacetiletý manželství na inzerát a tři děti šla po škole nejdřív do Prahy, pak na čas do ciziny, cestovala, věnovala se koníčkům a vdávala se v pětadvaceti. Někomu do těch pětadvaceti vydrží vztah ze šestnácti, ale není to úplně běžný. Ono hodně lidí v šestnácti ani žádný vztah nemá. Sama jsem v šestnácti byla nepolíbená panna. A nějaký tendence na vztahy a společnou existenci s někým jiným jsem taky začala myslet až po těch pětadvaceti.
|
Ropucha + 2 |
|
(13.7.2016 19:56:07) Valkýro, šestnáct let vnímám jako hraniční věk pro takové vázání se a přizpůsobování partnerovi. I když osobně znám ženu, která právě už od šestnácti chodila se svým budoucím mužem, s nímž je dodnes, tedy nějakých třicet let, a je to jeden z nejharmoničtějších párů, jaké znám. Ale považuji to spíš za výjimku, na niž bych nespoléhala. Ideální věk na navazování celoživotních partnerství vidím kolem dvacítky. Rozhodně se nechystám své děti ujišťovat, že do třiceti mají čas se nezávazně rozhlížet.
|
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(13.7.2016 19:46:48) "Takže to asi nebude až taková sranda."
To určitě ne. Ale myslím, že dochází i k tomu, že to lidé prošvihnou. Vybírají, až přeberou. Samozřejmě neexistuje nějaká všeobecně použitelná šablona, cesty jsou různé. Ale moje ústřední myšlenka byla ta, že mladé vztahy by se neměly automaticky bagatelizovat s tím, že je ještě brzy a někde v dáli čeká někdo lepší.
|
Monty |
|
(13.7.2016 19:50:43) Anett, to je samozřejmě možné. Jenže já se pohybovala ve světě, kde v šestnácti měli lidé dost jiné hodnoty než třeba ve třiceti, takže dost jich ani nemělo z čeho vybírat. Kdo nebyl v kurzu, tak buď bral, co se namanulo, nebo byl mimo hru. Samozřejmě, že chlapy zajímají kozy a podobné záležitosti i v penzi, ale ten třicetiletý a starší už obvykle ví, že jen kozy ke spokojenému manželství nestačí. A holky taky obyčejně období "má krásný oči a prima motorku" časem přejde.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(13.7.2016 20:00:03) Monty, samozřejmě, jak píši Valkýře, šestnáct je ještě hodně nízký věk, i když automaticky bych to nepodceňovala ani v šestnácti. Ale neposouvala bych to zase do nekonečna. V osmnácti je člověk dospělý, v některých nám podobně civilizovaných státech v jednadvaceti, a to vidím jako věk, kdy už to může mít v hlavě srovnané.
|
Monty |
|
(13.7.2016 20:11:56) Anett, teoreticky. Ale opravdu neznám moc lidí, co by to měli v 18 srovnané až takhle. Tím nechci říct, že by nechtěli vztah a rodinu, ale ad jedna o tom obvykle mají dost nejasné představy, protože do osmnácti žijí u rodičů a o nic moc se nestarají a hlavně to nechtějí HNED. Takže i v případě, že vztah reálně mají ho nechtějí hned posvěcovat manželstvím, natož dětmi. My jsme zhruba stejně staré a kromě pár holek, co otěhotněly na střední jich opravdu většina v mém ročníku měla v osmnácti úplně jiné plány než brát si hypotéku a kojit. Nezávisle na tom, jaké dneska mají manželství a kdy se vdaly.
|
Monty |
|
(13.7.2016 20:15:15) Navíc my dospívali v devadesátkách a to bylo hodně specifická doba. Málokdo chtěl jezdit s kočárkem po parku, když mohl vidět svět, který ještě před pár lety byl naprosto nedostupnej. Jo, pár lidí o to nestálo. Ovšem bylo jich pár, nikoli většina.
|
Monty |
|
(13.7.2016 20:22:08) Val, nemám s tím osobní zkušenost. V šestnácti jsem s nikým nechodila. A v těch devatenácti jsem zase neměla sebemenší chuť s někým žít v jedný domácnosti. Pro mne byl vztah v té době něco jinýho. A řekla bych, že jsem v tom směru rozhodně nebyla žádný exot.
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(13.7.2016 20:24:10) Monty, myslím, že jsi o nějaký rok mladší a tam se to hodně lámalo. My jsme ještě jeli setrvačností v tom módu svatba po maturitě a málokdo úderem revoluce operativně přehodil výhybku, aby začal cestovat a užívat si. Většina to oddálila max. o léta VŠ studií, ale pak to šlo ráz na ráz, svatby a děti.
|
Ropucha + 2 |
|
(13.7.2016 20:33:53) Valkýro, jojo, tak to myslím, že se to lámalo mezi námi: my jsme ještě jeli po starém, Monty už chytala nový vítr. Tam opravdu pouhých pár let dělalo velký rozdíl.
|
|
|
|
|