| Tragika | 
 |
(14.12.2016 13:10:42)
Upřímnou soustras přeji také, ale.....
Nechci se tě Lasie nikterak dotknout, jen mi to nedá a napíšu ti, co se mi po přečtení tvého příspěvku, honí hlavou.
Sama jsme nedávno zažila úmrtí synova otce. Ano, toho chlapa, co mi lhal už na začátku, psychicky mne týral, fyzicky napadal a okradl mne o majetek i o iluze.
Jo, bylo to už hodně dávno, co jsem bez rohypnolu neusnula a dala mu darem svůj dům. Byla to tenkrát jediná možnost, jak nepřijít o zdravý rozum a o syna. Časem jsem se ze všeho dostala a necítila k jeho osobě žádnou nenávist. Nic zlého nepřeju ani největšímu nepříteli, tak proč by měl být synův otec vyjímkou, že?
Když umřel, věděla jsem přesně, jaký člověk odešel. Nevidím jediný důvod, proč si lhát do kapsy.
Kolem sebe vidím hodně lidí, co si v době truchlení lžou do vlastní kapsy. Je prostě těžké přiznat si, že vlastní rodič totálně selhal, byl sobec, lhář, asociál a myslel především na svůj vlastní prospěch.
Možná by mohl jen psycholog vysvětlit, proč po smrti svých blízkých, začneme jejich fatální selhání bagatelizovat, jejich charakterové vlastnosti vylepšovat a šedý obraz v našich vzpomínkách vybarvovat barvami, které nikdy neměl.
Je to proto, že máme stejné geny a nedokážeme se s tím smířit? Hází jejich asociálnost špatný stín i na nás? Chceme si je pamatovat jinak, než jací v reálu byli? Nevím, ale chtěla bych to pochopit.
Abych pravdu řekla, děsí mne to. Je známo, že se se svými rodiči nestýkám. Nic jim nevyčítám, ale zároveň k nim nic necítím. Kdyby potřebovali, tak jim zcela jistě pomůžu, stejně jako bych pomohla nemohoucí kamarádce, či sousedce. Všem se nám teď žije dobře. Společně jsme nefungovali. Jestli je přežiju, budu mít i já podobné myšlenky? A proč bych měla mít? Nebo je to jak přes kopírák u všech stejné a nelze tomu uniknout?
|
| Tragika |
|
(14.12.2016 13:31:52)
Madelaine, to mi taky rodiče říkali, když jsem měla zlomenou nosní přepážku a po kopu do ledvin močila krev. Konkrétně říkali, že k tomu měl otec dítěte jistě nějaký důvod.
Promiň, ale s tvým názorem nesouhlasím. Rozhodně lidi nedělím na bílé a černé, ale to ještě neznamená, že je budu po smrti glorifikovat.
|
|
| Ananta | 
|
(14.12.2016 22:14:47)
Tragiko, sice tě neznám, ale to jsou věci, které si jednak nedovedu ani představit a pokud by něco podobného rodič vypustil z úst, tak by se vě mě cosi zlomilo a vztah s nimi by skončil. Je fakt, že od té doby co mám sama dítě, si uvědomuji, že děti musí a mají hodně co odpouštět, že není lehké být rodičem a chyb jako máku.
|
| Lassiesevrací |
|
(14.12.2016 22:22:59)
"Je fakt, že od té doby co mám sama dítě, si uvědomuji, že děti musí a mají hodně co odpouštět, že není lehké být rodičem a chyb jako máku."
Myslím si to samé. Já sekám jednu botu za druhou.
|
| Kudla2 | 
|
(15.12.2016 8:34:05)
"Je fakt, že od té doby co mám sama dítě, si uvědomuji, že děti musí a mají hodně co odpouštět, že není lehké být rodičem a chyb jako máku."
Myslím si to samé. Já sekám jednu botu za druhou."
Lassie, chápu, sama si říkám velmi často totéž, a říkám si, že člověk nikdy neví, jestli něco z toho, co člověk třeba nevědomky udělá, se jeho dítěte nedotkne a nebude si to pamatovat celej život.
Ale to, cos udělala Ty, je vlastně obrovská naděje pro naši mateřskou "nedokonalost" - Tys svou maminku "přijala" i přesto, že zdaleka nebyla dokonalá, je tedy šance, že to jde a že i naše děti nás přijmou a "odpustěj" nám věci, kterých jsme se na nich v dobrý víře nebo v nedostatku sil "dopustili".
A to je hodně velká věc, nevím, jestli se vyjadřuju správně, ale moc bych si přála, aby moje děti byly ke mně, k nám rodičům v duši tak laskavé, jako jsi Ty ke své mamince. 
|
| Lassiesevrací |
|
(15.12.2016 9:28:54)
Jenže se toho přijetí máma nedožila 
Kdyby umřela o DEN později.... Stihla bych s ní ještě mluvit, alespoň jí popřát k narozeninám. Ona věděla, že umírá a umírala s tím, že jí vlastní děti nenávidí.
|
| Kudla2 |
|
(15.12.2016 9:37:56)
"Ona věděla, že umírá a umírala s tím, že jí vlastní děti nenávidí."
Lassie,
to si vůbec nemyslím, lidi, kteří někoho nenáviděj, se přece ani vzdáleně nechovaj tak jako Ty.
Prosím, nebičuj se tím.
|
| MÍŠA&FÍK | 
|
(15.12.2016 9:56:37)
Přesně to si myslím.
Udělalas toho pro mámu tolik, že to by bez lásky nešlo.
A ona to jisto jistě věděla.
Jen to holt neuměla dát najevo...a nemohla si pomoci být jiná....ale to, že má obětavou dceru, to jistě věděla.....a ten vyběhaný důchod pro bráchu, to bylo jedno velké vítězství.....byť si ho už ani nestihla užít.
|
|
|
|
|
|
| Ananta |
|
(15.12.2016 17:06:26)
Já to řeším omluvami a vysvětlováním, že jsem unavená, že mi to ujelo a už začínáme mít i věty po kterých se A. stáhne a ví, že mě má nechat chvíli být. Např. ví, že mě nesmí budit. Nebere to nějak úkorně, je to lepší než když jsem vzteklá.
|
|
|
|
, myslím, že jsi dělala všechno, co jsi mohla, víc už prostě nešlo...někdy prostě nejde donutit lidi udělat to, co je pro ně dobré, když oni sami nechtějí...je to smutné, ale je to tak... když někdo odejde, tak si vždycky říkáme, že jsme mohli líp využít ten čas s ním, že jsme něco promarnili...je to už 8 let, co mi touhle dobou odešel tatínek, měli jsme spolu pěkný vztah, ale stejně jsem si říkala, že jsem s ním měla být víc, jezdit za ním častěji, nebo mu zavolat...přitom vím, že jsem tam byla tak často, jak to jen šlo...ale teď mi stejně připadá, že to bylo málo...
a nic 
.
Je těžké vidět dítě nebo rodiče se trápit, ale v každém životě jsou bolestné i krásné momenty.A i její trápení mělo určitě nějaký smysl, který nemusíme znát. Ať je brzy lépe
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)