Ropucha + 2 |
|
(26.6.2017 12:24:15) Monty, pro mě to znamená asi především to, aby dokázaly lépe než já využít a zúročit své předpoklady. Také aby se naučily na perfektní úrovni alespoň jeden cizí jazyk a byly schopné fungovat i v jiné zemi, než v Čechách.
|
Monty |
|
(26.6.2017 12:31:05) Anett, njn, ale čím to chceš poměřovat? Někdo je průměrně chytrý a nadprůměrně ambiciózní, druhý je chytřejší, ale méně ambiciózní, jeden má rodiče, co ho směřují, druhý nemá... Existuje strašně moc variant. K čemu je porovnávat, jestli Pepíček dosáhl víc než Frantík, když jsou to dvě úplně jiné osobnosti? Pokud je někdo spokojený, je úplně fuk, jestli z hlediska společnosti něčeho dosáhl nebo ne, pokud jeho spokojenost není omezena zákonem (např. spokojený nájemný vrah).
|
Ropucha + 2 |
|
(26.6.2017 12:38:54) "spokojený nájemný vrah"
A k tomu třeba ještě slavný a bohatý
Ale jo, máš samozřejmě pravdu, že variant je mnoho a hlavní je spokojenost, ale ono je právě možné, že člověk není úplně spokojen, když dozraje a při zpětném pohledu vidí, že mohl ledacos udělat jinak. Tak holt asi přirozeně touží, aby děti se chyb vyvarovaly a dělaly všechno rovnou lépe.
|
Monty |
|
(26.6.2017 12:44:55) Anett, především ale rodič vyrůstal velmi často v jiných podmínkách než dítě a někdy každý z rodičů, což znamená jiné vzory a jiné priority. My tedy navíc ještě vyrůstali i v jiném režimu.
|
Ropucha + 2 |
|
(26.6.2017 12:58:15) Monty, ano, na jiný režim se často vymlouvám, tvrdím, že jsem byla dezorientovaná proto, že jsme žili zavření v plechovce a když se víko otevřelo, bylo už pro nás pozdě se přešaltovat. Vidím zřetelně na lidech jen o pár let mladších, jak jsou jinde, jak je ten předěl znát. Ale je to výmluva, kdo chtěl, měl dost času a příležitostí se zorientovat a něco dělat, je to jen věc nátury a vůle.
|
Monty |
|
(26.6.2017 13:03:59) Anett, nemyslela jsem to tak, že se na něj vymlouváme. Ale logicky to ovlivnilo ty cíle. Můj cíl byl v osmnácti emigrovat. Revoluce přišla dřív. My jsme prostě ani neuvažovali o tom, že bychom chtěli studovat na Oxfordu, to prostě nebylo možné. Jen blbej výlet vlakem do Vídně byl nesplnitelný sen. Dnešní děti uvažují jinak a cíle si vytváří v jiných podmínkách.
|
Ropucha + 2 |
|
(26.6.2017 13:17:15) Monty, ale jo, to máš pravdu, přesně tak to bylo. Netušili jsme, co je před námi, vylezli jsme ze SŠ a najednou se měnil svět. Jen o pár let mladším už se otevřely úplně jiné obzory a už toho také uměli využít. Ale není to omluva pro laxní přístup ke studiu. Mým problémem je pohodlnost, to na režim nesvedu. A od dětí bych chtěla přístup prozíravější.
|
Monty |
|
(26.6.2017 13:25:10) Anett, taky všichni neuměli. Nebo nechtěli. Jen měli tu možnost a snazší cestu k tomu cíli, byl-li jaký. Mám o devět let mladší ségru, ta už si nějaký socialismus nemůže pamatovat - v listopadu 1989 byla v první třídě. A že by jí to k něčemu bylo... kdybych to brala čistě po těch zjevných atributech "úspěchu", tak je na tom o dost hůř než já. Tohle je hodně o osobnosti, plus ty podmínky, ale můžeš mít podmínky jaké chceš, když budeš lempl z nic moc rodiny s IQ 90, tak na ten strop narazíš jen o něco dřív než stejný lempl z dobře situovaný rodiny. Já myslím, že úkol rodiče je vytvářet podmínky a moc nesrat nějakými svými představami a vlastními nesplněnými sny. Pokud možno vůbec.
|
adelaide k. |
|
(26.6.2017 13:34:35) Monty a jaké u sebe vidíš atributy úspěchu? Myslím jako, co tak hodnotíš.
|
Monty |
|
(26.6.2017 13:37:34) adelaide, nepíšu, v čem je vidím já; píšu o těch, které jsou běžně jako úspěch vnímané. Tedy "zjevné".
|
adelaide k. |
|
(26.6.2017 13:56:59) A já se ptám, které to jsou?
|
Monty |
|
(26.6.2017 14:02:23) adelaide, ty se ptáš, jako bys žila někde na Venuši. Obecně se bere jako úspěšný člověk, který má slušně placenou práci, vede nějak zajímavý život, má dobré rodinné/přátelské vztahy (u ženy je ještě bonus "dobře vydělávající manžel v patřičně prestižním povolání"). Ve zkratce.
|
Kudla2 |
|
(26.6.2017 14:06:43) Monty,
Adelaide se ale myslím neptala na OBECNÉ atributy úspěchu, ale na to, co za atribut úspěchu považuješ U SEBE (když ty obecné tedy už víme, že ne)
|
Monty |
|
(26.6.2017 14:08:34) Kudlo, ale já od začátku psala o obecných/zjevných atributech úspěchu. Ne o tom, co jak vidím nebo nevidím. Úspěch je něco, co fakt moc neřeším, ale nebudu se proto tvářit, že by to neřešil nikdo, že.
|
Kudla2 |
|
(26.6.2017 14:10:15) Monty,
no, a Adelaide a já se Tě ptáme, v čem ty atributy úspěch sama pro sebe vidíš TY.
|
Monty |
|
(26.6.2017 14:13:43) Kudlo, já nemám ZA SEBE potřebu něco vnímat jako "atribut úspěchu". Měla jsem kliku, že víceméně celoživotně žiju tak, jak chci, nemám žádný velký problémy... ale to může změnit jedna blbě zlomená noha, takže to pořád beru jako štěstí, nikoli úspěch.
|
Kudla2 |
|
(26.6.2017 14:18:12) "celoživotně žiju tak, jak chci" - tak to myslím, že je taková docela univerzální definice úspěchu.
Já považuji za úspěch SPOKOJENOST, tj. třeba lékař, kterej to dělat nechtěl a jen vyhověl rodičům, ale celoživotně ho to traumatizuje, pro mě úspěšnej není.
|
Monty |
|
(26.6.2017 14:27:59) Kudlo, jenže ÚSPĚCH je poněkud mnohovrstevnatý termín a nelze ho vždy zaměňovat za SPOKOJENOST. Pokud je někdo spokojený jako bezdomovec, tak ho asi nikdo nebude brát za úspěšného. Jemu je to sice jedno, nicméně tento faktor je zkrátka potřeba brát v potaz.
|
Kudla2 |
|
(26.6.2017 15:08:21) Monty,
no, počkej, ale před chvílí jsi říkala, že ty obecný kritéria úspěchu neuznáváš, protože máš jiný, a teď zas, že je potřeba je brát v potaz.
|
Monty |
|
(26.6.2017 15:22:04) Kudlo, tak i když něco vidím jinak, nemá cenu se tvářit, že jiná než moje vlastní kritéria neexistují. Prostě pokud by tvoje dítě bylo spokojený jako bezdomovec, asi bys tu spokojenost jako cíl veškerého lidského snažení nebrala. A už vůbec ne jako úspěch. To jsem se tím snažila říct.
|
Kudla2 |
|
(26.6.2017 15:23:50) No, ale my se tu přece nebavíme o žádným obecným "cíli veškerýho lidskýho snažení" (co to vlastně je?), ale o tom, co by člověk volil PRO SEBE a pro svý dítě.
|
Monty |
|
(26.6.2017 15:25:36) Kudlo, OK, tak za sebe říkám, že i když na nějaké obecné hodnocení úspěchu v podstatě dlabu, fakt bych nechtěla, aby moje dítě bylo spokojený bezdomovec.
|
Kudla2 |
|
(26.6.2017 17:00:09) OK, a chtěla bys radši, aby byl nespokojený doktor, nebo spokojený truhlář?
|
Federika |
|
(26.6.2017 17:41:03) otázka není na mě, ale já bych chtěla,aby byl spokojenej doktor nebo spokojenej truhlář
|
|
Monty |
|
(26.6.2017 17:53:20) Kudlo, tak snad tu nejsme první den, aby sis neuměla odpovědět sama. Jasně, že spokojený truhlář. Ačkoli v jeho případě je to absurdní představa, utruhlal by si ruku u samýho ramene. Ale třeba by mohl být spokojený kuchař.
|
Kudla2 |
|
(26.6.2017 18:12:31) Monty,
když u tebe člověk nikdy neví.
Ale já bych taky chtěla radši spokojenýho truhláře, než nespokojenýho "pana doktora".
|
|
K_at |
|
(27.6.2017 8:17:44) Monty, asi tak. At je spokojena. Jestli bude kadernice, urednice, ucitelka, sefka, zavodnice F1....je to fuk. Ale hlavne at se uzivi a je spokojena. Ale co z ni bude, netusim vubec.
|
Ropucha + 2 |
|
(27.6.2017 10:35:28) Kat, nojo, to si zpočátku asi říkají všichni rodiče - ať dělá cokoliv, hlavně ať je šťastná/ý. Jenže aby byl člověk šťastný v tom, co dělá, musí to v první řadě umět a být konkurenceschopný. A k tomu je předpokladem kvalitní vzdělání a průprava v tom oboru. A tím se dostáváme do bodu, kde už rodič obvykle začne uplatňovat nějaké ambice a strategii a není mu úplně jedno, jak si potomek počíná.
|
K_at |
|
(27.6.2017 10:42:08) Anett, tak neni treba zamenovat absenci vysokych cilu s nefunkcnosti, flakanim a lajdactvim. Chci, aby se normalne ucila a k necemu jednou dospela. Ale jestli bude mit uzasny vzdelani, super job a nebo bude prumer, to mi je tak nejak fuk.
|
|
Monty |
|
(27.6.2017 11:07:55) Anett, jenže bez vlastní vůle je to celé naprd. Já jako rodič podpořím, ale nebudu ani nutit, ani "směřovat". Je fuk, jestli se dítě rozhodne být kuchař nebo právník. Ta práce je na něm, ne na rodiči, aby ho do toho strkal. Je to jako s tím lovením ryb - koupíš mu prut, ale lovit musí sám.
|
Ropucha + 2 |
|
(27.6.2017 15:20:07) Monty, to ano. Ale vezmeme-li třeba to řemeslo, já osobně bych třeba tlačila dítě do jazyků (nevím, jak jsou na tom česká učiliště s výukou jazyků), protože ať už kuchař nebo kadeřník nebo kdokoliv, na konkurenceschopnou úroveň se dostane, když bude schopný vyjet na školení za hranice nebo si i jen vyhledávat informace z oboru na internetu apod..
|
. . |
|
(27.6.2017 15:41:47) Šmarja kuchařit může v Horní Dolní bez jazyků a být spokojený. Nebo myslíš, že spokojení jsou jen ti (nej)lepší v oboru? A ten zbytek - dvě třetiny kuchařů, třeba, pláče po nocích do polštáře, že nejsou "konkurenceschopní"? Stačí, že se uživí, a to se uživí (naštěstí) i ti méně schopní.
|
Ropucha + 2 |
|
(27.6.2017 16:04:11) Slupko, v Horní Dolní bude takových stát fronta a nikdo se o ně nebude rvát. Celoživotním úspěchem (a od toho se odvíjejícím štěstím) bych si v takovém případě nebyla jistá. Obzvlášť v dnešní době, kdy jde všechno rychle kupředu. Spíš vidím riziko, že takový člověk pak dělá málo placenou a málo zajímavou práci pod málo schopným šéfem, nemá kudy z toho ven a místo spokojenosti je spíš otrávený.
|
. . |
|
(28.6.2017 9:42:08) Anett, v Horní Dolní žádná fronta nestojí. Kolikrát jsou rádi, že tam někoho seženou. Pokud kuchaře celkem baví vaření, tak je to pro něj přiměřeně zajímavá práce. Nebezpečí málo schopného šéfa nad sebou má DALEKO větší hodně schopný zaměstnanec než průměrný. Nikam "z toho ven" kuchař nechce, je spokojený, kde je.
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(27.6.2017 16:06:27) Kdyby se Jamie Oliver narodil v Čechách, tak vaří v Horní Dolní
|
Monty |
|
(27.6.2017 16:08:00) Anett, myslíš, že kuchař v Horní Dolní nemůže být spokojený?
|
Ropucha + 2 |
|
(27.6.2017 16:11:16) Monty, asi i může, ale já bych si na to prostě nevsadila a měla bych potřebu varovat dítě před riziky, která vidím. A hledat cestu, jak pravděpodobnost úspěchu zvýšit.
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(27.6.2017 16:16:44) Greto, rodilý Brit má jinou startovní pozici, než rodilý Čech. Jsme malý slovanský národ z východní Evropy (polohou tedy ze střední, ale politicky jsme postsocialistický východ) a z toho je třeba vycházet. Trendy sem přicházejí zvenčí, s češtinou si nevystačíme.
|
. . |
|
(28.6.2017 9:46:55) Anett, máš dojem, že kuchař (kadeřnice, ...) si nevystačí v lůně malého slovanského národa s češtinou? Že se k němu "trendy" nedostanou i tak? Dle mého v Horní Dolní může klidně kuchař s novým trendy menu přijít až o dva měsíce po Olivierovi, však oni ti malí Slované klidně počkají u svých knedlíků
|
|
|
|
|
Monty |
|
(27.6.2017 16:06:47) Jamie Oliver si vystačí s angličtinou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
adelaide k. |
|
(26.6.2017 14:17:57) Montyy, já se ptám které z nich máš ty (oproti sestře).
|
Monty |
|
(26.6.2017 14:21:27) adelaide, bohužel všechny. Bohužel píšu proto, že mám ségru ráda a celkem mne mrzí, jak si pohnojila život.
|
|
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(26.6.2017 13:36:43) Monty, nojo, já si to uvědomuji, že bych měla neobtěžovat vlastními nesplněnými představami, ale obávám se, že stoprocentně to nedodržím a v něčem prostě neslevím. Po prázdninách jede studovat za hranice jeden a po něm pomaže i druhý, dokud jim není osmnáct a nemohou mi prásknout dveřmi, alespoň ty dva jazyky do nich natlačím
|
Kudla2 |
|
(26.6.2017 13:58:10) Anett,
aniž bych chtěla zpochybňovat zajímavost studií v zahraničí (myslím si, že jsou super, a mrzí mne, že mi v tomto směru "nebylo dáno"), tak si nemyslím, že by to byla záruka životního štěstí a spokojenosti, ani, jak tu někdo zmiňoval, schopnost žít v zahraničí.
Jak říkám, nechci vůbec zpochybňovat, že jako zkušenost je to fajn a kdybych měla za studií tu možnost a s schopnosti, tak bych to určitě využila, určitě bych své děti v tom podpořila, ale nemám takovou rodičovskou ambici, abych s tím šla přes jejich vůli (protože v tom nevidím nic samospasitelného).
|
Kafe |
|
(26.6.2017 14:02:39) Kudlo - také ne. Studium v zahraničí byla skvělá zkušenost, ale děcka bych tam poslala, jen kdyby chtěly a nejlépe ať si vyběhají stipendium, jako svého času já. Musela jsem projít konkurzem.
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(26.6.2017 14:00:46) "Já myslím, že úkol rodiče je vytvářet podmínky a moc nesrat nějakými svými představami a vlastními nesplněnými sny. Pokud možno vůbec."
Ano, tak s tímto nemohu než souhlasit.
Mně by se vůbec nelíbilo, kdyby mě někdo rval do SVÉ VLASTNÍ představy a chtěl si na mně splnit, co jemu se nepovedlo. Jen by to ve mně vytvořilo frustraci (protože upřímně řečeno, co mně je do ambice někoho jiného, byť by to byl vlastní rodič, pokud by se týkala něčeho, co by mě absolutně nezajímalo)?
|
Monty |
|
(26.6.2017 14:05:52) Kudlo, u nás doma se - byť velmi zlehka - snažila máma. Prostě jsme se ségrou věděly, že to hrozně chce, mít aspoň jednu dceru "paní doktorku". V nejhorším případě "paní inženýrku". Nenutila nás, nedělala kolem toho scény, ale tak nějak pofňukávala, že si to moc přála a ono prd. Nakonec ji to přešlo úplně a je ráda za to, co je.
|
|
|
|
|
|
libik |
|
(26.6.2017 13:22:37) Anett, jenže právě "kdo chtěl, mohl" je klíčové, nebylo úplně lehké se zorientovat(spousta oborů se ani u nás neotevírala každoročně), navíc do konce 80 let se speciálně na ženské vzdělání pohlíželo trochu jako na zbytečnou přepíčenost, která není nutná. Moje nejlepší kamarádka pochází z velmi dobré vzdělané rodiny a tatínek ji VŠ rozmlouval.
Pokud se v šumavské vísce v rodině s akčním radiem 6 km k babi přes kopec, vylíhl talent ke společenským vědám, jenom jejich názvy mu zůstaly dost dlouho utajené, takže ani vlastně netušil, co by mohl chtít. Poměry(rodinné i společenské) jsou naprosto určující.
|
Kafe |
|
(26.6.2017 13:59:39) " navíc do konce 80 let se speciálně na ženské vzdělání pohlíželo trochu jako na zbytečnou přepíčenost, která není nutná"
To je pravda, že se na dívky hledělo stylem, že jim stačí maturita, pak si seženou nějaké místo v kanceláři, brzy se vdají a hlavně aby dost vydělávali ti jejich muži.
Na druhou stranu - že půjdu na VŠ tak nějak bylo u nás doma jasné od mé 6. třídy. Proto jsem byla i dotlačena na gympl, ač jsem tam nechtěla (matikářka s ředitelkou zpracovaly mého otce). Pro sousedy jsem ale samozřejmě byla věčným studentem, tou, co tak dlouho studuje a ještě se nevdala, apod.. Pohraniční vesnice, no...
|
Kudla2 |
|
(26.6.2017 14:02:00) "navíc do konce 80 let se speciálně na ženské vzdělání pohlíželo trochu jako na zbytečnou přepíčenost, která není nutná"
TO není tak docela pravda, myslím, že záleželo na prostředí a lidech (v pohorské vesničce asi spíš, ale pokud byli rodiče sami vzdělaní, tak určitě ne.)
|
Ropucha + 2 |
|
(26.6.2017 14:28:28) Kudlo, souhlasím, u nás se na vzdělání rozhodně nepohlíželo jako na nic zbytečného, i mé babičky narozené na samém počátku dvacátého století měly alespoň maturitu a ode mě se očekávaly velké věci typu medicína. Ke mně se ovšem asi odněkud ze vzdálených generací zatoulal gen laxnosti a stala jsem se typickou černou ovcí a zklamáním rodiny
|
|
|
|
|
|
|