Girili |
|
(15.8.2017 0:55:08) Pisu smutecni rec na pohreb svoji babicky. A placu nad tim. V tuto chvili snad ani ne tak nad jeji ztratou, jako nad tim, kolik blizkych lidi ji behem zivota odeslo. A nemyslim tim rodice a prarodice, kteri zemrou v pokrocilem veku.
Pred babiccinym ctvrtym rokem zemrel jeji 14ilety bratr, v jejich 4 letech ji zemrela 1,5 roku stara sestricka a asi mesic na to i maminka. Babicka porodila 4 deti, prezilo ji jen jedno. Jedno zemrelo v kojeneckem veku, prvorozeny syn zemrel na rakovinu ve dvanacti letech. Nejaky cas vychovavali sveho synovce - ten se kolem svych 20 let ztratil nekde v Italii a od te doby o nem nikdo nic jisteho nevi, ale podle vseho zemrel. V mladem veku zemrel i jeji druhy starsi bratr, pak ji rakovina predcasne sebrala manzela a pred necelym pul rokem i posledniho syna. Neni toho na jeden lidsky zivot prilis? Jak se s touhle nalozi da vubec zit?
|
Alenka.Alča |
|
(15.8.2017 1:24:10) "Jak se s touhle nalozi da vubec zit? " A babičky ses na to ptala? Jak to brala ona?
|
Girili |
|
(15.8.2017 1:36:52) O smrti jejich sourozencu jsem se s ni nikdy nebavila, dlouho jsem o tom vlastne nevedela. O sve predcasne zemrele mamince mluvila zejmena tehdy, kdyz jsem ja mela blbe reci na vlastni mamu - at si vazim toho, ze vlastni maminku mam. Jeji macecha se k ni nechovala prave nejlepe. O babiccine diteti, ktere zemrelo v kojeneckem veku jsem se taky dozvedela az nedavno. Vim, ze celou rodinu velmi zasahla smrt jejich prvorozeneho, cely zivot si ho pripominali, na stenach jeho fotografie. Jako dite jsem nejakymi svymi zvedavymi, asi ne prilis citlivymi, dotazy k tem obrazkum babicku rozplakala, takze jsem se k tomu tematu uz nemela odvahu vracet. Vim jen, ze po jeho smrti babicka ztratila viru. Vsechno ostatni jsem se dozvidala spis od ostatnich pribuznych, moc jsem nevedela, jak se do podobne citlivych rozhovoru s babickou poustet, abych nezranovala. O smrti sveho posledniho syna - meho taty, pred peti mesici se babicka za sveho zivota uz nedozvedela, to by za nim nejspis odesla hned.
|
|
Girili |
|
(15.8.2017 20:05:55) Tady to byl rodinny konsensus, ze se to nerekne. Babicka sla ale posledniho pul roku hodne dolu mentalne, casto nebyla vubec orientovana casem ani mistem, chvil, kdy myslela jasne bylo fakt malo.
|
|
|
Fren |
|
(15.8.2017 10:55:06) Moje babička měla mojí mamku v 35,takže dost pozdě a zemřela v 85 letech.A já až v těchto letech (kolem 50ky)začínám hodně litovat toho,že jsem se víc babičky neptala a nemluvila s ní víc do hloubky o jejich sourozencích,jak co cíti a tak.Zemřela,když se mi čerstvě narodilo 2.dítko,bydlela jsem 80 km od ní,mě bylo 25,takže mladá holka s úplně jinými starostmi a zájmy,takový větroplach jsem ještě byla. A ted bych se jí tak chtěla zeptat na tolik moc věcí a měly bychom tolik o čem mluvit no a bohužel,v tom životě jsme se jaksi jakoby minuly v tom smyslu,že nyní už je člověk úplně někde jinde především rozumově i zkušenostmi,minuly jsme se bohužel v čase,který nejde vrátit zpět.
Je hodně smutné,že ti zemřel otec,musel být relativně mladý, pozdní upřímnou soustrast přeji.
|
Girili |
|
(15.8.2017 20:03:55) Dekuju, Fren.
Ja se s babickou snazila mluvit, vyptat se na urcite veci uz driv, ale nektere veci nesly, nektere jsem se dozvedela pozde, ze uz babicka nebyla v te mentalni kondici, aby byla schopna o nich vypravet. A posledni leta jsme ji navstevovali s malymi detmi, takze pri tom detskem radeni a pri jejim spatnem sluchu to na vypraveni nebylo.
|
|
|
|