libik |
|
(17.9.2017 18:14:32) Žití v přítomnosti se musí trénovat a to tak, že si vědomě uvědomuješ smyslové vjemy teď
Vidím¨kytku, sedací soupravu, fotky z prázdnin, batoh, džíny, co mi uschly.. Slyším Karlovarskou, tikot hodin, škrábání do dveří Cítím podzim, kafe, zimu, houby, co mám na stole Sedím na tvrdé židli, hladím hebkého psa Kafe je horké, hořké..
a pak přecházíš k pocitům
|
Firenza |
|
(17.9.2017 19:53:53) ....fakt je ,ze si tech okamziku vic vazim a neberu je vubec samozrejme. Driv bych jsem k " vedomi okamziku" potrebovala zazitek typu "podivam se na Malou morskou vilu v Kodani a pak si dame s kamaradkou vybornou kavu". Dnes jsem se mnohem vice posunula k tomu ze si vychutnam vybornou kavu s kamaradkou a nepotrebuji k tomu byt v Kodani.... jestli mi rozumite.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(17.9.2017 21:16:47) Tohle jsem nikdy nemusela trénovat, já to mám přirozeně, asi jsem se s tím už narodila. A odjakživa mě ruší, když nemám čas si tu přítomnost vychutnat a užít. Jsem dojmový člověk, nepotřebuji mnoho akce, ale potřebuji dostatek času na vstřebávání dojmů.
|
|
MrakovaK |
|
(17.9.2017 22:06:43) Tak to bude. Já to neumím, chtěla bych to umět. Jako v dětství..
|
Filip Tesař |
|
(18.9.2017 12:43:46) Myslím, že to dokážu. Na jaře jsme třeba s dětma tři dny vydrželi bez hodinek, chodili, kam se nám chtělo, koupali se přitom, kde se nám líbilo, jedli jsme, když jsme měli hlad a na co jsme měli chuť, chodili spát, když se stmívalo a vstávali, když jsme se vyspali.
|
|
|
|