BIGLICE |
|
(5.10.2018 17:35:24) Já si tuhle otázku kladu čím dál častěji. Určitě si proti někomu žiju jako v bavlnce, mám dobrou práci, zdravé děti,zajištění jsme taky, partner ok.ale i tak mi pořád něco chybí, jak děti odrustaji tak to pociťují čím dál víc. Radovat se z maličkostí, že žiju apod. nepomaha
|
Fern |
|
(5.10.2018 17:42:58) neboj,to přijde,a budeš pak velmi ráda za to co máš,vč.zdraví
|
|
Z+2 |
|
(5.10.2018 17:43:23) jdi si zaběhat. Uvidíš , že až se vrátíš, budeš se cítit daleko lépe.
|
Grainne |
|
(5.10.2018 18:41:37) Zko, ja to delam a nepomaha to. Jednoduse obcas asi nas vlastni mozek pracuje proti nam. Nic moc.
|
|
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(5.10.2018 17:49:39) Sport, sluníčko, příroda, hezké zážitky, popovídání s rodinou, káva, filmy, knihy.
|
|
K_at |
|
(5.10.2018 17:57:30) Biglice, neni to jen etapa? Podzim, sero, atd? Nemas za sebou blby obdobi? Nekdy to cloveka dobehne az po "stresu". Nejaka nova napln, vyzva? Zviratko?
|
Fern |
|
(5.10.2018 18:51:24) jsem se chtěla divit,jaký podzim?!
a ono to 1) tak rychle letí a 2) mi přijde,že je pořád krásně slunečno...no a je fakt,že navíc jsme nyní pod tatrami ve welness na pár dnů odtrženi od pozemské reality
|
|
|
TaJ |
|
(5.10.2018 18:00:52) Udělat si občas nějakou radost sama pro sebe, čímkoli? Já jsem třeba včera úžasně dobila baterky v Panenském Týnci, je tam nedostavěný gotický chrám, nádherné místo, navíc se tam prý kříží nějaké významnější energetické zóny, těžko říct, ale cítila jsem tam úžasný klid, pohodu, strávila jsem tam úplně sama celé dopoledne od 9 hodin, kdy jsem tam autobusem přijela, až do půl druhé, kdy mi jel autobus zpátky do Prahy...celou tu dobu jsem posedávala kolem, kochala se krásným pohledem na ten chrám a okolí, procházela se kolem, sbírala kaštany, průběžně jsem chodila dovnitř do toho chrámu a tam prostě stála, zavřela oči, dotýkala se kamenných zdí a uvědomila jsem si, že chvílemi jsem snad ani nemyslela, prostě úplně vyčištěná hlava...bylo to vlastně poprvé, co jsem takhle někam odjela sama a strávila pár hodin fakt jenom sama se sebou...od těch 9 do cca 11h jsem tam nepotkala živou duši, bylo slyšet jen ptáky, padat kaštany....svítilo sluníčko, stromy se začínají barvit...asi tam budu jezdit častěji
|
Mirek_ |
|
(5.10.2018 21:32:31) "od těch 9 do cca 11h jsem tam nepotkala živou duši"
Teď jsi tomu místu udělala reklamu a začne tam být živo.
|
TaJ |
|
(5.10.2018 23:54:50) Mirku, tak toho bych se zase tak nebála, co takhle vím z okolí, nebo i odsud z Rodiny, tak většina lidí si radši spíš přispí, než aby byli už v 9 ráno někde daleko od domova...jako v létě je tam určitě návštěvnost větší, ale teď a zvlášť ve všední den dopoledne nemyslím, že by tam bylo moc živo...navíc v té vesnici jinak vůbec nic není, včera nebyl otevřený ani krámek-infocentrum, ani občerstvení, prostě nic, jenom jedna malá sámoška na návsi...nejbližší autobus zpátky mi jel za 4,5 hodiny....a nemyslím si, že by tahle památka byla nějak přitažlivá pro velké davy, tam spíš jezdí lidi, co se o to fakt zajímají...
|
. . |
|
(6.10.2018 9:09:38) TaJ, přiznám se, že mě jsi inspirovala. Vstát brzo kvůli něčemu, co mě zajímá mi nedělá problém, a takováhle místa (zajímavá, ale méně známá a bez "turistického" zázemí) navštěvuji v rámci běhání - spojím se dvěma třemi hodinami běhu v okolí, takže půl dne je tak akorát i s trochou toho posezení "s jablíčkem z batůžku", respektive spíš s třeba jogurtem ze sámošky (to naposled v Doksanech u kostela - též doporučuji, obdobná málo známá pecka), nebo jablíčkem sebraným cestou. Ale ve všední den se tak vydám málokdy, tak neboj
|
TaJ |
|
(6.10.2018 9:30:46) Slupko, bylo tam fakt pěkně, jinak tohle je právě ta výhoda dlouhého a krátkého týdne, kdy mám i všední dny volné...navíc na tom bylo super, že jsem vlastně vyloženě kvůli tomu vstávat ani nemusela, jela jsem od syna ze školy rovnou na autobus, snídani jsem měla s sebou, včetně teplého čaje v termohrníčku, jinak tam kromě té sámošky taky nic nebylo, občerstvení podle všeho funguje spíš v sezóně...
|
|
|
|
|
|
Marika Letní |
|
(5.10.2018 18:04:19) Mohla by to být deprese? Navštívit tedy lékaře?
Nebo - tuhle jsem poslouchala rozhovor s nějakým lékařem, jak jezdí na mise s Lékaři bez hranic a jak je mu pak pěkně zase doma. Tak asi zajet do nějakého slumu do Afriky nebo do Asie.
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(5.10.2018 18:04:59) pomáhá mi tohle: http://blog.rachelbicova.cz/9-veci-ktere-delam-mir-dusi/
|
|
Lída+2 |
|
(5.10.2018 18:52:26) Najdi si koníčky.
Kamarádka začala chodit večer do kroužku malování. Má z toho strašnou radost.
Já se už 3 roky trápím, teda se mnou se trápí lektorka, já ne, od ní to konečně chápu, ona zase ví jak na moje DYS a troufnu si tvrdit, co do mě natloukla to fakt umím. jSem spokojená a mám z toho radost.
Pravda je, že já se raduji i z blbostí....
|
|
Stáňa * |
|
(5.10.2018 18:54:57) Sluníčko, příroda, zahrádka, pokec s kamarády a cestování. i když nás minulý týden okradli v Barceloně Kamarádce a jejímu synovi ukradli všechny doklady, kreditky a hotovost. ale bylo tam krásně 😊
|
Termix |
|
(6.10.2018 8:50:13) Byla jsem v Barceloně před třemi týdny a kamarádku taky okradli. Přišla o mobil. Ale líbilo se nám tam taky moc.
|
Stáňa * |
|
(6.10.2018 9:05:23) Přitom to město působí tak pohodovė, člověk vůbec neočekává, ze by ho mohl někdo okrást 😕
|
|
|
|
Slonisko |
|
(5.10.2018 18:56:13) Jak máš starý děti? Já mám zatím radost právě z toho, jak rostou a osamostatňují se. Mladšímu je 15, staršímu 17 a nedávno jsem se přistihla při myšlence, že se vážně těším až budou oba dospělí a já za ně nebudu mít žádnou zodpovědnost. Jenže to je za dlouho, zatím mám postupný cíl odchod mladšího na střední školu (letos je v devítce).
Ovšem jakási krize mne přepadla taky, mně nejlíp pomáhá pokec z kamarádkou a pohyb venku (začala jsem na stará kolena běhat). A musela jsem se znovu naučit žít a myslet sama za sebe. (což je důvod, proč teď momentálně nechci žádné zvíře) Radost z maličkostí jsem si normálně "naordinovala" po té, co jsem strávila nějaký čas s blízkou osobou, která si pořád na něco stěžovala a já si uvědomila, že takhle dopadnout opravdu nechci.
Jinak nemám ráda definitivu, takže si neplánuju život na moc na dlouho dopředu, spíš jsem zvědavá co bude a nechávám se překvapit. (jen teda doufám, že se mě osud v tomhle okamžiku někde nechechtá a neplánuje mi nějaké opravdu VELKÉ překvápko)
|
Lída+2 |
|
(5.10.2018 19:20:38) Tak to Ti uteče tak rychle, že se nebudeš stačit divit.
Já se dneska zaradovala, že syn přijel z koleje.....s docela dobrou náladou.
je docela fajn, když Ti potomek v rámci zácviku, dělá třeba taxikáře.:-D
|
BIGLICE |
|
(5.10.2018 19:43:21) Deprese to není,nevidím nějak vše černé a pesimisticky, chodím na dlouhé procházky se psem , moc nepomáhá, ale zase jsem zhubla. Tak aspon neco;). Do Afriky mně moje rodina nepustí, by mě prohlásili za blázna:), ale je fakt ze když lidi něco takovýho zaziji tak se na ten bezny evropský život musí dívat úplně jinak. Cestování bych brala , nemám s kým. Asi krize středního věku či co .
|
TaJ |
|
(5.10.2018 19:48:37) Biglice, manžel se synem si ze mě taky utahovali, když jsem jela do toho Týnce, že pak budu svítit jako žárovka, jak budu plná energie, manžel na tohle moc nevěří, ale bylo mi to jedno, i kdyby tam žádné zóny nebyly, tak jsem se tam cítila úžasně, soustředila jsem se jenom sama na sebe, vnímala jsem jenom to, co zajímalo mě, nebyl tam nikdo, kdo by na mě mluvil, nebo kdo by mě popoháněl, kdy už pojedeme, že se tam nudí (a nudili by se tam oba, ani jeden by tam ty 4 hodiny nevydržel, to jsem si jistá ), ale mě to fakt úžasně nabilo...člověk nemusí hned jezdit do Afriky, nebo na pustý ostrov
|
|
byvala radka |
|
(8.10.2018 8:37:33) já cestuji sama jak už toho mám plné kecky, tak co nejdřív se seberu a jedu někam do pryč, nejlépe do hor, ale i do nějakých malých neznámých městeček nebo do kostelíků venkovských anebo jen tak vlakem, to je pro mě super relax, jet do neznáma, při přestupu několik možností, kam se vydat...
|
TaJ |
|
(8.10.2018 9:27:05) Radko, to zní skvěle...já jsem teď takhle jela sama někam vlastně poprvé a bylo to super, člověk byl jen sám se sebou a svými myšlenkami, nebo jsem taky nemyslela na nic a prostě jsem jen tak existovala...je to prostě úplně jiné, než když jede člověk na výlet s rodinou, nebo prostě s kýmkoli dalším...nemusí se nikomu podřizovat, na nikoho čekat a nebo naopak se může zastavit kdekoli na jak dlouho sám chce....doma jsem sice občas taky sama, ale to je úplně jiné, doma mi přijde těžší se od všeho odpoutat, vidím kolem sebe věci, které bych měla/mohla udělat...doma jsou knížky, PC, televize a spousta rozptylujících věcí...někde venku jsem jenom já, příroda a nemusím vlastně vůbec nic...
|
byvala radka |
|
(8.10.2018 13:39:18) jo, popsalas to přesně jsem jen sama za sebe a dělám si, co chci, žádný plán, žádná hoňka, přemýšlím si, medituju, koukám do krajiny a je mi blaze naštěstí máme v práci volno k léčení (pár dní), takže když už je zle, tak se prostě ráno rozhodnu a jedu
|
|
|
|
|
|
|
Kopřiva Dvoudomá |
|
(5.10.2018 19:38:53) Zkusit začít něco nového? Nebo se třeba vrátit ke starému a zaprášenému koníčku? Prostě dělat něco, co by měl člověk jen pro sebe. Koncerty vážné muziky, lukostřelba, krejčovina, cokoli.
|
|
Tizi |
|
(5.10.2018 19:42:15) Začni tvořit. Vlastní tvorba úžasně nabíjí. Já třeba píšu. Na mateřské jsem ráda háčkovala. Můj táta maluje olejomalby. Další kamarádi se věnují focení, jiné zase chytlo zahrádkářství. Těch možností je spousta. Zauvažuj, jestli je nějaká činnost, která tě kdysi hodně bavila, ale kvůli rodině a práci jsi neměla čas se jí naplno věnovat.
|
Koníček mořský |
|
(5.10.2018 19:53:07) Já čerpám radost a energii z plánů. Pořád mám před sebou něco, na co se těším. Např. uplynulý týden - návštěva cukrárny - pohár Caramel, výstava Indiáni v Náprstkově muzeu, návštěva oblíbené restaurace s oblíbeným jídlem, návštěva Prahy a koukání na lidi, návštěva divadelního představení, návštěva a pokec u kamarádky, telefonické hovory s lidmi, které mám ráda, zakoupení nových hlíz tulipánů do zahrádky,řízení auta, návštěva výstavy drobného zvířectva a možná zakoupení morčátek. A když mi něco hezkého naplánovaného uplyne, dělám si hned plán, na co se budu těšit a co si užiju. Ale to musíš vědět ty, co ti dělá radost a to si uskutečňovat. Nebo zkus něco, co jsi ještě nezkusila. Nebo se zamiluj (do někoho nebo něčeho). A pokud ti nedělá radost nic, tak třeba je to fakt deprese.
|
TaJ |
|
(5.10.2018 19:57:35) Koníčku, jo, z plánů na různé akce taky čerpám....nejpozději v prosinci budeme vědět, kam se chceme v létě vydat a v únoru už obvykle mám dávno vyhlédnuté ubytování a pomalu dělám seznam zajímavých míst, kam se tam podíváme...pomáhá mi to přežít zimu, když není moc hezky...
|
Koníček mořský |
|
(5.10.2018 19:59:25) Já si dělám plány hlavně krátkodobé, aby to těšení co nejdříve přišlo a mohlo se jít na další.
|
|
|
erika,2 děti |
|
(12.10.2018 10:08:34) Mám to hodně podobné :) pořád se na něco těším, pořád něco plánujeme. A taky mám radost z vykonané práce, z překonaných překážek, prostě z toho, že si můžu nějaký úkol odfajfkovat jako splněný. A jako odpočinek a relax mám knihy.
|
|
|
|
angrešt |
|
(5.10.2018 19:58:06) Prvně jsem chtěla napsat z kokainu, ale to asi leze do peněz
Pro mě je zdrojem vnitřní radosti samota, snění, život v mém vnitřním světě, dialogová forma modlitby, přemýšlení...prostě colkoli uvnitř mé hlavy, ideálně při svižné chůzi, to se mi hezky s myšlenkami pluje. A vytváření. Čehokoli. Malování, psaní, focení, vaření...cokoli, co vzniká pod rukama a dělá to někomu radost. I věci, které nejsou určené pro někoho konkrétního, v duchu dedikuju někomu, kdo je mi sympatický. I když je třeba i nereálný:) A spontaneita. Samozřejmě s malými dětmi je to těžší, nejde jednat čistě na vlastní pěst, ale když jsou děti zajištěny a je čas pro mě, tak jsem klasický pábitel a občas i realizuju drobné nestandardnosti (v mezích slušnosti:))
|
Koníček mořský |
|
(5.10.2018 20:02:42) Ano tvůrčí činnost je také nabíjivá. Radost a energie se vlastně dá čerpat z čehokoli. Já si jí také cucám z lidí, dětí a zvířat. Dětská spontaneita je super, důvěra zvířat také. A mě strašně nabíjejí dokumenty o přírodě a zajímavých lidech. Jsem z nich taková celá povznesená.
|
byvala radka |
|
(8.10.2018 8:42:09) to mám taky hrozně ráda, dokumenty a rozhovory se zajímavými lidmi jak píšeš, taky se cítím povznesená a občerstvená teď naposled jsem dočetla Honzákovu knihu o vyčerpání a moc dobře se četla, je to v podstatě hodně o životě a emocích, navíc on je lehce humorný jinak se moc těším na knihy Antonyho DeMello, už jsem ho četla kdysi a teď se k němu znovu vracím
|
|
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(5.10.2018 20:26:36) Já mám euforický stavy z hudby, zpěvu (vlastního, zpívám docela dobře), tance, pohodu při knížce na koupališti nebo v zimě v křesle u svařáku, dobrýho filmu, divadla, určitě mě nemrzí, že nemusím skákat kolem děti
|
angrešt |
|
(5.10.2018 20:29:23) Evelyno, jo! Zpěv a tanec! Doma si zpívám pořád a u činností, které to umožňujou, si i potancovávám:)
|
Koníček mořský |
|
(5.10.2018 20:33:58) No jasně, když je nejhůř, tak muziku a pořádně nahlas. A k tomu trochu pohybu. Na to jsem zapomněla, to mi vždycky pomohlo a pomáhá na chandru.
|
Evelyn1968,2děti |
|
(5.10.2018 20:43:46) Já radši v kolektivu, když se to pak povede a tancuju stejně jako všichni, trefuju se do rytmu a mám dobře ruce i nohy, to je pak euforie
|
|
|
|
Hr.ouda |
|
(5.10.2018 21:00:53) ty si třeba pohybem taky občas krátkodobě dokářu navodit
toužím po míru a klidu v duši a to mi nejde , strašně, strašně mi to nejde
|
K_at |
|
(5.10.2018 21:05:08) Hroudo, ty neumis vypnout hlavu, co? Teda prijde mi to tak. Prala bych ti "mir v dusi".
|
Hr.ouda |
|
(5.10.2018 21:11:14) neumím
|
Koníček mořský |
|
(5.10.2018 21:23:56) A nedá se na tom pracovat ?
|
Hr.ouda |
|
(5.10.2018 21:36:11) asi dá
třeba se vožrat
|
Ráchel, 3 děti |
|
(6.10.2018 9:17:34) jsou i lepší způsoby
|
Grainne |
|
(6.10.2018 9:31:09) Rachel, v mem pripade zadne "lepsi zpusoby" nezabiraji. Navic to neni fer ani vuci okoli, nemuzou mi vytvaret sklenikove prostredi na vlastni ukor.
Nikomu nedavam zadne navody, ale pro mne uz fakt stacilo. Jsem zrejme rezistentni vuci vsem smirnym postupum.
|
Agatha Ch. |
|
(6.10.2018 9:49:53) Pomalu si ladim hlavu pomoci leku. Jinak to vlastne ani nejde, pokud nechci utikat do zavislost typu alkohol nebo drogy. Nektera AD uz nepomahaji, na jina mam dost paradoxni reakce nebo na me maji nevyzadane ucinky. Treba oblibeny escilatopram mi zvysuje prolaktin, ale bohuzel uz na hypofyzarni urovni. Citalopram na me zase nefunguje, no muzu.si za to asi sama, alkohol jsem vedle nej konzumovala vic nez dost. V nemocnici se zkousela nasadit uplne jina medikace, ale naopak mi po ni bylo blbe jak psovi a na ty stavy nechci ani vzpominat. Trittico - super, ale naopak me zacalo strkat do manickych stavu. To taky nechces. Takze se hleda rovnovaha pomoci stabilizatoru nalad, dobre na me funguji v tomhle pripade antiepileptika. Omezit stres uplne v zivote nejde. Navic si pak zacnu stresove situace sama vytvaret. Jo a prestala jsem uplne pit alkohol. Uplne. A omezila telefon, internet, zkratka dalsi nepotrebne a umele impulzy z venku. Rachel, snad i tobe tohle staci jako odpoved, ty vis. Kdyz se dobre trefi mesikace, cloveku se ulevi hodne. Zvlast nam, co se kolikrat plasi hormony a pak mame sklony utikat k zavislostem, protoze nam v zivote chybi takove to cosi navic. Nechci vubec nabadat k nadmernemu uzivani AD. Jenze dnesni doba je strasne zrychlena, tlak na vykon, spousta informaci. Zahodit mobil, televizi a internet taky uplne nejde. V dobe nemobilni to fakt bylo jednodusi, doslo mi to, kdyz jsem byla asi tyden bez mobilu ne v ramci dovolene, ale behem kazdodenniho vsedniho zivota. Jo a ne kazdy se muze zivit treba jako baca na salasi.
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(6.10.2018 10:20:35) Graine, reagovala jsem na hroudu, která psala, že řešením je se vožrat. tak to si fakt myslím, že jsou lepší způsoby. proti AD nic nemám.
|
Agatha Ch. |
|
(6.10.2018 10:24:25) Opit se fakt reseni neni. Jen se to odsune na jindy. A pak te stejne dozene. Mohla bych o tom vypravet... Ted uz fakt ani kapka uz nekolik mesicu. A je mi lip.
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(6.10.2018 12:24:19) no, takže alkohol zkrátka není řešením. o AD teď píšu obsáhlý článek. ano, některá nezaberou, po některých je blbě, ale pokud je člověk nemocný, vyplatí se hledat dobrou kombinaci a dobrý doktor to v tomto směru jen tak nevzdá
|
Grainne |
|
(6.10.2018 12:51:23) Rachel, tve clanky jsou dobre, dej potom odkaz. Okolo AD take panuje spousta predsudku a je to zbytecny strasak tam, kde muzou pomoci, na druhou stranu, obcas se jimi asi resi i "blba nalada", se kterou by si clovek mel umet poradit.
|
Martina, 3 synové |
|
(6.10.2018 13:10:31) "blba nalada", se kterou by si clovek mel umet poradit
No a když se neporádí, bere AD. To není životní selhání. Po zlomenině nohy se taky chodí nějaký čas o holi, přestože by to šlo i bez ní.
|
Grainne |
|
(6.10.2018 14:00:18) Martino, on je v tom hodne velky rozdil a deprese, uzkostne poruchy, nebo dokonce panicke ataky fakt maji do "blbe nalady" hodne daleko. Na "blbe nalady" opravdu zabiraji ty drobne radosti, fyzicka prace, sport...na to ostatni ani nahodou a casto lidem uplne znemoznuji se tem ulevnym aktivitam venovat. Nehlede pak na dopady na okoli.
|
Martina, 3 synové |
|
(6.10.2018 14:02:54) casto lidem uplne znemoznuji se tem ulevnym aktivitam venovat
Já ale horuji za správnou a dlouhodobou léčbu duševních nemocí.
|
Grainne |
|
(6.10.2018 14:11:01) Martino, tak jsi asi nekde vynechala kontext, kdesi jsem tu psala, ze koncim s marnym bojem a sahla jsem po AD. No, priznavam, jsem to trochu podcenila a skoncilo to kolapsem, tak ja urcite nejsem z tech, kdo by nekoho odrazoval od lecby.
Spis me tu obcas desi ty rady ohledne drobnych radosti, sportu a tak podobne....kdyz to cloveku ulevuje a opravdu tu radost prinasi, je to dobry. Maler nastava, kdyz ne, nebo toho clovek dokonce vubec neni schopny.
Ja sportuju, mam radosti dost, ale nefunguje to, tak nehodlam vest marny boj.
|
Martina, 3 synové |
|
(6.10.2018 14:38:37) Spis me tu obcas desi ty rady ohledne drobnych radosti, sportu a tak podobne
To mě taky: jako by byl nemocný člověk hlupák nebo slaboch, což je nesmysl. Podobně rady na rychlé ukončení léčby, ty jsou taky dost časté. Je to marný boj s předsudky. Člověku s diabetem by neradili vysadit inzulin, ale AD jim připadají nadbytečná, přitom léčba jimi je také celoživotní.
|
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(6.10.2018 13:44:53) Grainne, právě o těch předsudcích to bude. narážím na ně i s klienty, tak mám potřebu to sepsat
|
Grainne |
|
(6.10.2018 14:02:15) Rachel, ano, to je hodne potreba. Clovek se casto prave kvuli ruznym predsudkum zbytecne vycerpava marnym bojem.
|
|
|
|
|
|
|
Grainne |
|
(6.10.2018 10:58:41) Rachel, omluva, nepostrehla jsem spravne vlakno. Samozrejme alkohol je...no asi druhe nejhorsi reseni, prvni nejhorsi jsou drogy.
Ja alkohol tedy piju vyhradne, kdyz je mi dobre a to fakt sklenicku na chut, takze momentalne nemam ani tu chut, s tim nijak bojovat nemusim.
Mam kolem sebe spoustu hezkych veci, chci si je uzivat a ne prozivat porad pocit strachu, uzkosti a paniky, ktera konci kolapsem. Jasne, na par chvil tomu lze uniknout, ale clovek nemuze porad delat jen ty krasne, nabijejici veci, ale taky musi fungovat v normalnim, beznem, nepovznasejicim zivote.
|
|
|
|
|
|
|
K_at |
|
(6.10.2018 8:48:14) Hroudi, asi to bude znit divne, ale zapracovat na meditaci? Protoze nejaky uklidnovaky tobe asi zrovna ne.
|
Grainne |
|
(6.10.2018 9:08:30) Ja uz s tim odmitam bojovat, boj s vlastnim mozkem neskutecne vycerpava, pak mi nezbyvaji ani sily na ty krasne a pozitivni a pomahajici aktivity. Z praktika jsem vypacila Neurol a AD...nazdar. On ten statecny boj skoncil totalnim kolapsem.
Fakt uz me nebavi si pestovat to, ze se muj mozek chova totalne posahane, kdyz to nejde po dobrym, pujde to "po zlym".
|
|
lesley |
|
(6.10.2018 9:14:28) Ten blog co tu doporučuje "Ráchel, 3 děti" je velmi zajímavé čtení. Mě u ní zaujalo tohle: Trávit čas o samotě není u introvertů věc nějakého rozmaru. Když introverti o samotě netráví dostatek času, může to mít pro ně podle psycholožky Marti Olsen Laney velmi negativní následky:
Poruchy příjmu potravy. Častá nemocnost, bolesti hlavy, bolesti zad, alergie. Úzkostné stavy, podrážděnost. Nesoustředěnost, neschopnost dělat rozhodnutí. Ztráta smyslu života. Dlouhodobá únava.
|
|
|
|
|
Hr.ouda |
|
(5.10.2018 22:15:56) já bych se musela strhnout
nemusím na nic myslet, abych byla neklidná a npapjatá nebo smutná ; klidne to zvládnu i zabrána do práce
|
libik |
|
(6.10.2018 8:49:49) hroudo a máš to od vždycky nebo na tebe přišla tíseň až na prahu zralého věku?
|
|
petluše |
|
(6.10.2018 9:28:29) Já myslím, že klid v duši není dán každému. Já ho nebudu mít nikdy. Ale já mám GAD.
|
|
Agatha Ch. |
|
(6.10.2018 9:31:45) Euforicky stavy jsem znala. Hlavne treba ze zavodu, kdy se vyplavoval adrenalin a jine podobne hormonky. Jenze par dni po zavodech jsem pak byvala jak fetak na dojezdu.
|
|
|
|