| Inka ..|-.|-.-|.- | 
 |
(6.2.2019 10:40:02)
Myslím, že to moc ovlivnit nejde, buď to v sobě má nebo nemá. A to jsem úspěšnýho jedince "vychovala". Nepovažuju to za svojí zásluhu.
|
| Filip Tesař |
|
(6.2.2019 11:01:50)
Samostatnost - ne že se umí oblíct a vyčistit si zuby, ale samostatnost v řešení nastávajících situací.
S tím se pojí schopnost přijímat chyby, chyba není nezdar, chyba je přirozená věc (aneb z koně nepadá jen ten, kdo nejezdí).
Zvídavost a schopnost nacházet souvislosti - rozhlížet se kolem sebe, zaznamenávat si do paměti, opravovat a doplňovat si starší vědomosti.
Vytrvalost - když se za něčím vydám, jdu, nenechám toho na první překážce.
Jestli to u nás vyjde, uvidíme. Ale speciálně co se tejče článků o tom, jak vychovat instantního úspěcha - nevychovávat k přehnaný soutěživosti: mít samý jedničky, chodit na PORG, brát víc prachů než soused, bejt šéf, dostat se do novin, jinak to nemá cenu  . Naopak spíš učit, jak tomu pod tlakem okolí nepodlehnout.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(6.2.2019 11:05:44)
"instantního úspěcha"
To je hezké
A toto nebezpečí nám tedy nehrozí, děti mají dostatek mých genů na to, aby model instantního úspěcha ignorovaly
|
|
| Eudo | 
|
(6.2.2019 11:16:15)
Flipe, ale vetsina Tech vlastnosti je jaksi geneticky dana. Jednak to "ma clovek v sobe", a jednak to vidi v te rode, kde vyrusta.
Ja si myslim, ze je tezko vychovat k necemu podobnemu jedince, ktery tomu v sobe nema, je tezke to jedinci, ktery to v sobe ma, nejak zabranit. Ovsem takove to "prostredni", kdy dite to potrebuje kolem sebe, aby rozkvetlo, se taky da udupat dominantni vychovou.
Ja mam pocit, ze jsem svy deti ani nijak nevychovavala. Nikdy nebyly k nicemu nuceny, za nic trestany (a to fakt nebyly). Ze kolem sebe videly, co rodice musej a co zvladnou a co se da, a tak se to v nich rozkorenilöo, ze v tom pokracujou. Vidim to i na vnoucatech. Nikdo nikoho k nicemu nenuti - otviraj se naky ty dvere a kdyz chces, vlez tam, nebo zas vycouvej, kdyz ti to neni "tvuj cup of tea".
|
| Rozállie | 
|
(6.2.2019 11:26:32)
"Ja si myslim, ze je tezko vychovat k necemu podobnemu jedince, ktery tomu v sobe nema, je tezke to jedinci, ktery to v sobe ma, nejak zabranit. "
Pak je fajn naučit dítě žít s tím, co mu bylo naděleno. Aby vědělo, že takhle je to v pořádku, vše je jak má být, a ideálně aby umělo svých předností využít. Hlavně se nesnažit to dítě předělat 
Tedy například zde nesamostatný jedinec by mohl být skvělý týmový hráč 
Mám asi konkrétní zkušenost s tím nesamostatným jedincem. Jeden můj potomek děsně nerad někam cestuje sám, má strach, že zabloudí. No tak si to vždycky zařídí tak, aby nejezdil sám. Za mě dobrý, přizná si svoje limity a umí s tím pracovat, ideál.
Čím ale vyvrátí tu nesamostatnost, když si ví rady
Člověk, který by se snažil za každou cenu VŠECHNO zvládnout sám, by mi přišel spíš jako tupej úderník.
|
| psibez PP |
|
(6.2.2019 11:40:55)
Dle mého i samostatnost je, že si to umí SAM zařídit, ne že čeká, až mu to okolí zařídí a nebo se to zařídí "samo".
Tohle je třeba dobrý příklad na umetání cestičky.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.2.2019 11:34:39)
"otviraj se naky ty dvere a kdyz chces, vlez tam, nebo zas vycouvej, kdyz ti to neni "tvuj cup of tea"."
To je hezké.
Já tedy mám méně odvahy, nedovolím vycouvat ze dveří, kde se vyučují cizí jazyky a kde se skládá maturita.
Na to jsem příliš srab, abych hleděla na případné vycouvání a následné alternativní řešení situace.
Ale naštěstí není třeba tlačit příliš násilím.
|
| Rozállie |
|
(6.2.2019 11:41:44)
No právě, to je na tom to hezký. Tři dny se bavíme o školách pro děti a ve skutečnosti je to o tom, aby si ty děti uměly uspořádat život samy. Není nad to vědět, že to dítě, který uteklo od matury, si cestu ke spokojenosti prostě najde
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.2.2019 11:54:18)
Rozalie, já vím, ale v tomto mám opravdu komplex, utekla jsem ze školy a dodnes se to se mnou táhne, už to asi nedoženu.
Kdyby mě byl tehdy někdo donutil dostudovat, co bych za to dneska dala.
Takže alespoň to základní vzdělání hodlám ohlídat, přes to se nepřenesu
|
| Rozállie |
|
(6.2.2019 12:02:14)
Jj, já to chápu, nejsem o moc lepší 
Když máš ale takové dítě, tak se jednoduše přizpůsobíš. Děláš co můžeš, ale prostě když je to dítě svéhlavé, tak nejlepší, co můžeš udělat, je důvěřovat mu.
On to teda ten můj potomek nakonec zvládl, ale věděla jsem, že i když ne, tak se neztratí. Pocit k nezaplacení
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.2.2019 12:09:23)
Rozalie, svéhlavé dítě by mi asi dalo zabrat.
Znám maminku, která naháněla svéhlavé dítě po nočním městě, zoufalá strachem, že nejen neodmaturuje, ale ani nepřežije mládí.
Bylo to nahnuté, ale maturita nakonec proběhla, po další bouřlivé době proběhla i VŠ. Dítko je svéhlavé nadále, ale už svou svéhlavost nesměřuje k sebedestrukci, ale k vysoce kvalifikované a vysoce výdělečné činnosti + ušlechtilým koníčkům.
Já bych ovšem při takovém scénáři přišla o nervy
|
| libik | 
|
(6.2.2019 12:16:07)
Kolik bylo nezvedenci?
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.2.2019 12:20:39)
Kdy myslíš, Libiku?
Když začala divočina, bylo mu asi 15.
Dnes dávno dospělý, trochu nestandardní free typ, ale pud sebezáchovy mu funguje
|
| libik |
|
(6.2.2019 13:19:33)
Totak bývá, jenom jsem se zasnila a třídila vzpomínky na noční stíhání adolescentů
|
| Ambrosie | 
|
(6.2.2019 13:20:31)
Já jsem taky byla dáreček a mám jediný štěstí, že moje děti se nepomamily, zabila bych je.
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.2.2019 13:31:25)
Já jsem ve věku svých dětí také vyvedla ledajakou teletinu, na kterou nejsem pyšná.
Ale já jsem vyrůstala v podivné době v podivném prostředí, dneska jsou děti úplně jinak zorientované a mají úplně jiné možnosti. Pokud tedy chtějí, samozřejmě. Kdo chce prožít divoké mládí, má možnosti také.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Eudo |
|
(6.2.2019 11:55:28)
Ropucho, tak my meli 4 jazyky v kazdodennim styku v rodine, ten "zajem" byl prirozeny od nrozeni.
Jinak jsme jaksi meli "bufe" zajmu - vsecko mozne si mohli vyzkouset i doma - protoze ty zajmy jsem mela od mala i ja. Muz mel zase jine, prakticke - to nikoho nebavilo a nikdo neumi spravovat auto a rekonstruovat dum - ale s temi kombinovanymi zajmy si na to vydelaji, takze to delat nemuseji. Muz mel taky snahu je k tomu pridrzet (ale ne natolik, aby jim to znechutil, proste k tomu nebyly a on to udelal rychlejc sam), ale celkem bezuspesne. Zato si muz sam postavil prvni pocitac a deti s nim "programovaly", vsichni (jsme) se naucili pracovat s pocitacem jeste v zacatcich, nez to zaclo byt "moderni". A jak nam to vsem bylo dobry - vsichni to meli hodne davno jako cast vydelecne cinnosti. Ale nikdo se u toho nedrzi profesionalne - nejstarsi sice vystudovala IT a programovala v Astra Zeneca, ale soucasne studovala (jako vsichni 4) psychologii, protoze ji to zajimalo vic, a dneska se ji programovani a prace s pocitaci hodi k psani ucebnic VS pro spec.pedagogy s autisty a pod. Totez se hodi i 2 ostatnim dceram, proste nepotrebuji spolupracovnika, ktery by obstaral tuhle cast k jejich profesi. Kluk si dela potrebne stranky pro prednasky.
Ale treba holky chtely hrat na nejaky nastroj. 2 hraly na klavir ve skole. Aby se tim nejak posleze zivily neprichazelo v uvahu - natolik je to ani nebavilo, ani nebylo nadani, tak co to z nich dupat. Treti hrala na kytaru, tu jsme koupili v Praze z druhe ruky od nakyho profesionalniho koncertniho kytaristy. Holka hraje jeste dneska "pro svou potrebu". Kluk s kytaroiu seknul, jak mu to bylo umozneny, jeste dneska to podava jako veselou historku. Chtel hrat fotbal, hral soucasne. Slib, ze mi v Milanu jako profesional koupi vilku, ale nedodrzel - po fotbalovem gymnaziu ho to prestalo bavit. Chteli ho do nakyho celkem uspesnyho klubu, ale on chtel studovat a to by nestihl, tak hral fotbal "pro zabavu". Vystudoval sport a sportovni psychologii, dneska ma velice uspesny zajimavy celosvedsky projekt, jak do skolniho rezimu zaradit pohyb behem celeho dne (=ten fotbal mu byl dobrej). Holky dobre malujou a pisou, coz jsme doma delali, cili si i ilustruji sve knihy.
Takze ty "dvere" prakticky vyuzivaji vsichni i Tech vice mene par kroku dovnitr jako kombinaci neceho, co se jim hodi.
|
| 1kulička | 
|
(6.2.2019 14:15:51)
Eudo, tak to měly vaše děti opravdu podnětné prostředí, něco takového nejsem schopná zajistit. Ono se to nezdá, ale vzdělanost a zájmy rodičů dělají hodně, už jen proto, že se učíme napodobováním. Já byla všeobecně talentovaná, šlo mi skoro všechno. Ale naši stavěli dům, nebyl čas a byla nervozita, bylo málo peněz. Já bych tak ráda chodila na všemožné kroužky, ale v podstatě jsem mohla jen na to, co jsem si zařídila sama (bylo mi nabídnuto ve škole), což byly teda většinou jen sporty. Do lidušky mě nikdy nedali, přesvědčovali mne, že je to nuda (hudební nauka). Jako samouk jsem se naučila slušně na flétnu, na kytaru jen trochu, na klavír jsem neměla kde, na střední jsem si domluvila soukromé hodiny na housle - prý mi to šlo, ale nechala jsem toho, nedělalo mi to dobře na krční páteř....hrozně mi to teď chybí (ta hudební nauka), když chci něco učit děti. Moje děti ale zase naopak jsou rády, když do kroužků chodit nemusí. Ve věku, kdy jsem to mohla ovlivnit, dělaly kde co, ale z různých důvodů nepokračovaly. Malou (6let) donutím akorát na gymnastiku, tam jsou super trenéři, tak ji to baví, ale taky se mi vymlouvá. Sama se naučila dost slušně anglicky, díky youtubu, nasává to jako houba (posoudím, angličtina mne živí).
Ale co jsi popsala u vás, to myslím je dost vzácnost. Aspoň si nevzpomínám na žádnou svoji kamarádku, kamaráda, co by to doma měla byť jen podobné. Rodiče chodily do práce, po práci si dětí moc nevšímaly, děcka byla venku. Podle zájmů rodičů ještě sem tam někdo chodil právě na ten klavír nebo na angličtinu (ale tam byla zase nulová úroveň tehdy).
dnes je to obecně mnohem lepší s otevřeností hranic a rostoucím blahobytem. Ale kdo je spokojený s málem, o nic nepřichází.
|
| Eudo |
|
(6.2.2019 14:44:46)
Kulicko, ja jsem vyrostla jen s maminkou. Nemela penize, pracovala v tovarne, ale taky umela plno veci. Paraly jsme porad dokola ruzny svetry a prepletaly a hackovaly. Presivaly saty porad dokola. Doma jsem mela barvicky a papiry, malovala jsem. Vodila mne do knihovny a ctly jsme. Na zadny krouzky jsem nikdy nechodila, do lidusky az kdyz jsem byla dospela a mohla si zaplatit. Chodila jsem zpivat do kostela (=moje holky potom taky, dokud je to bavilo, 2 z nich chodi zpivat do sboru do dneska)
No, totez jsem delala ja s detmi - stavěli jsme taky, dům, nebyl čas, málo peněz. Ale ja bych zesilela, kdybych neco nedelala. Deti si vodily kamarady a delali jsme to spolecne - tak jsem se zeptala ve skole, jestli muzeme ve tride/telocvicne tanecky - reditel nadsenej, tak mne tam nechal zadarmo s detmi cvicit a tancovat a poradat maskarni a podobne, na jine skole jsme meli extra vytvarnou vychovu po vyucovani (=ideelne, penize na to nikde nebyly, ale ja usetrila za krouzky pro moje deti a nebylo to jako "my to delame podoma"). Na dalsi skole jsme opet vyrabeli loutkove divadlo s loutkami, psali pohadkova predstaveni a hrali pro materske skolky (=pochopitelne ne vsecko najednou, ale ruzne prostridany, jak to MOJE DETI bavilo. Kdyz jsme meli ten pocitac, zacala jsem s detmi psat casopisy, deti to prodavaly a za to jsme kupovali papir a za zbytek jsme sli do restaurace (a to jsem posleze pouzila jako projekt pro vyuku svedstiny a dostala za to pro skolu 2 ceny). Vsecko jsem to zacala kvuli svym detem a pribrala k tomu dalsi, a zadarmo, protoze skoro nikdo si nemohl dovolit platit naky krouzky. A vsecko jsem posleze vyuzila jako zkusenost k necemu placenymu v zamestnani.
|
| Eudo |
|
(6.2.2019 14:54:08)
anglictinu jsem mela na gymnaziu a posleze se naucila ctenim knizek (ruzni znami meli neco, neco v Ruske knize za par korun). Francouzky mne naucil stryc, nemecky v praci. Vsecko se mi hodilo. Hlavne "jak se to naucit sama" - protoze mne nebavilo se ucit stylem, jak se uci porad i dneska. Na potrebny "papir" jsem si to posleze dostudovala.
Stejnym stylem jsem pak ucila anglictinu i svedstinu ja me zaky.
|
|
|
|
|
|
|
| Pruhovaná | 
|
(6.2.2019 11:51:47)
Ba ne, Filipe, jedno známé dítě na PORG chodí a je to dítě samostatné, zvídavé a vytrvalé a naprosto nadšené z té školy. Mám to hodně zblízka, vidím dítě, který má rádo školu a těší se, co se budou učit - zjev!
A ta škola je dobrá, ale holt cílená "elitářsky" na hodně chytrý děti, který se navíc chtějí učit . Ale to neznamená, že by produkovala "instantní úspěchy", fakt ne.
|
| Filip Tesař |
|
(6.2.2019 12:25:13)
Pruhovaná, PORGmi posloužil jako kulisa: "moje dítě bude úspěšný, pokud ho procpu na PORG". Něco trochu jako když se Jistě, pane premiére ptá premiér: "Cože, on nemá Oxford ani Cambridge?" "Dokonce ani Ekonomku, pane premiére." (=London School of Economics)
Co se samotnýho PORG-u tejče, můžou z něj vylézt takoví i takoví, asi podle toho, jestli jsou jako to tvý známý děcko, nebo jestli tam jsou proto, aby byli úspěšný v očích druhejch. Znám případy první i druhý - takový druhý, co se bohužel naučili, že nesměj selhat a vždycky musej bejt lepší než jiný, dokonce i za cenu podvodu. Ale to bude asi víc o promítání rodičovskejch ambicí do dětskejch pěšáků, PORG je v tom jen ta šachovnice.
|
| Alena |
|
(6.2.2019 12:34:52)
TO bych Filipe nerekla, ze budes trpet takovyma predsudkama vuci starodavne skole, se stredostavovskym skolnym, ktera uprednostnuje dobre klima pred soutezivosti. Na "prestiz a uspesnost" v ocich druhejch si budes podle me najit "vyssi" instituci
|
| Filip Tesař |
|
(6.2.2019 12:39:09)
Předsudky vůči PORG-u, nebo proti Ekonomce?
|
|
| Filip Tesař |
|
(6.2.2019 12:42:08)
Jo, tak vůči PORG-u. V čem spočívaj moje předsudky? Řek jsem, že PORG je v tom nevinně. Měl jsem napsat radši Keplerku? Píšu ze zkušenosti, jsou rodiče, pro který dítě na PORG-u znamená úspěch v očích druhejch, ať už tam reálně studuje, nebo si to jen představujou.
|
| Alena |
|
(6.2.2019 12:43:58)
No me to jako symbol prestize v soucasnosti prijde nizko, volila bych neco drazsiho a bilingvniho.
|
| Filip Tesař |
|
(6.2.2019 13:13:26)
Hranice úspěchu leží pro každýho trochu jinde. Pro někoho třeba zrovna tady. Psal jsem, jak mě to napadlo, neprováděl jsem váženou analýzu subjektivní prestiže jednotlivejch středních škol. Moh jsem napsat prostě gympl, i když tam bys zrovna tak mohla napsat, že gympl už dneska nikoho nevytrhne, ale hlavně se mi nechce povídat si na povídacím fóru s autocenzurou v hlavě, aby si náhodou někdo nepřečet něco mezi řádkama.
|
| Eudo |
|
(6.2.2019 13:18:41)
"ale hlavně se mi nechce povídat si na povídacím fóru s autocenzurou v hlavě, aby si náhodou někdo nepřečet něco mezi řádkama."
no jo.… to je prave ten problem. To nejsou zadny nahody.
|
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(6.2.2019 14:32:12)
Filipe, ano. Rozumim. A nesnasim to, kdyz rodice jdou po uspechu pro efekt. A ztrati pri tom to dite ze zretele. Maji hezkou vymyslenou sablonku a to dite se do ni musi vejit. Beda, kdyz ne.
|
|
|
|
|
Úspěšný člověk je ten, kdo je spokojený se svým životem. Promiň, ale ne každý na světě je extrovert, kterého musí být všude plno. A být úspěšný nemusí znamenat jít nutně přes mrtvoly. Já osobně mám spíš plné zuby těch přehnaně sebevědomých pitomců, kteří za každou cenu prosazují vlastní cíle a potřeby. A těch je bohužel, přesně kvůli lidem jako jsi Ty, čím dál víc. Mně osobně je milejší tišší člověk, přemýšlivý, hodný, ne takový, který kamkoliv přijde, tak nezavře ústa dokud odtud neodejde. Uvědom si, že cca 25% lidí jsou introverti, kteří můžou mít problém se sociálními kontakty, protože prostě jsou takoví. Můžou to být klidně vzdělaní a vysoce inteligentní lidé (třeba melancholici mívají obvykle velmi vysoké IQ). Zkus se nad tím zamyslet. Porovnávat úspěch s mírou sebevědomí je nesmysl. Každý vnímá úspěch jinak. Hlavní je, aby dotyčný byl se svým životem spokojený. Nejde v životě přece jen o tom to dotáhnout nejvýš, nejdál a být "úspěšný" podnikatel s miliony na kontě. Pro někoho fajn, ale uvědom si, že plno lidí může být šťastných i bez toho všeho, protože zkrátka nemají na toto povahu a jsou jiní. 
.
, takže moudra rozdávat nebudu.
Byli z domova zvyklí na čistý byt, vyžehlené prádlo a plnou lednici a najednou se ocitli ve špíně, s prádlem nevypraným, natož vyžehleným a vyžranou lednicí. Líčili mi pak hrůzy, co na podnájmu mají a já se fakt musela držet, abych se nezačala smát. Chlapci, co nikdy neuvařili ani vajíčko, najednou pořádali hody a dokonce pekli. Buzerovali ostatní, ať zhasínají a třídí odpad. Prostě scifi.
(omlouvá mě, že mám od malička závrať a na stole se necítím vůbec dobře)
V její náručí
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)