Monty |
|
(26.9.2019 10:18:36) Neptám se lidí, proč jsou bezdětní, takže nevím. Myslím si ale, že nejhorší možná varianta proč mít dítě/děti je pořídit si ho proto, že se to "tak má/očekává" nebo proto, aby někomu "naplnilo život".
|
libik |
|
(26.9.2019 10:30:29) Juppííí, konečně zase diametrálně odlišný názor
Monty, já si naopak myslím, že "se očekávání" zahrnuje i tu ženskou, která je součástí lidské rodiny a také to očekává. A že relativně nejšťastnější ženské byly, když už měly pračku (společnost dosáhla jisté životní úrovně), ale ještě od sebe a kolegyň celkem normálně očekávaly, že budou mít děti a nenimraly se "v pocitech"
Bylo to těžší pro ty, co děti mít nemohly a existujou samozřejmě různé výjimky dané výchovou, životními traumaty ap.), ale zlaté očekávání
|
Alca |
|
(26.9.2019 10:34:55) .libik
moje babička je třeba fakt prototyp ženy, co měla děti jen proto, že se to očekávalo (a druhé měla po 11 letech jako pokus o chlapečka). Děti byly v dětství odkládané k babičce či sousedce, což bylo jen pro jejich dobro, protože matka neměla trpělivost a ve výsledku je týrala....... Výsledkem je,ž e strejda vůbec děti nechce, mamka má problémy dodnes, i když to hlavní už má v sobě vyřešené (i díky tomu, že babička je po úraze mozku jiný člověk plus spíše jak malé dítě).
takže já si ymslím,ž e přemítání, jestli opravdu já chci dítě, je fakt na místě
|
libik |
|
(26.9.2019 10:40:20) Alčo, říkám, že jsou výjimky.
Ale když vidím normální třicetiletou holku, jak "přemítá" a přitom podvědomě leze do každého kočáru a pokud se někde ztratí čtyřletá holčička, najde ji určitě ona a věnuje jí svůj čas místo zaplacené kulturní akce, trochu mi krvácí srdce a modlím se "Bože, dej, ať se jí rozsvítí nebo ať do toho vlítne"
|
Alca |
|
(26.9.2019 10:49:23) .libik
já třeba takové případy moc neznám, většina holek v mém okolí prostě po svatbě vysadila antikoncepci. ty co zvařují mají většinou důvod.
Já mám zase v kamarádce krásný příklad toho, jak jet na vlně očekávání může být kontrapoduktivní, u ní to bylo očekávání dvou dětí. jenže je chronicky nemocná, celou dobu od začátku snažení se o první do konce kojení druhého (celkem asi 4 roky) musela přejít na jiné, ne tak účinné prášky. Manžel jí moc nepomáhá (nepomáhal ani s prvním, u druhého fakt věděla, do čeho jde) no a ona je z toho všeho zničená, zdravotní stav se markantně zhoršil a opravdu nepůsobí dojmem nadšené maminky. jasně, za pár let může být spokojená, ale momentálně se pohybuje dost často na pokraji zhroucení
|
libik |
|
(26.9.2019 10:57:48) Alčo, já jsme matka jedné takové a znám i její kamarádky. Brečela bych nad nimi, chtěj něco a neví co, všechno už zažily, viděly, dosáhly a neví, jestli chtěj děti...
Nikdy bych nevěřila, že to řeknu (kdysi nečekaně těhotná sotva v 19), ale měly jsme to při minimu možností a demokracie v tomto fakt lehčí. Nejde o nějaká vnoučata, ty mám v paži (stejně bych je měla někde tisíce kilometrů) ale vidím prostě, že šťastná není, kdyby byla, tak je mi demografická křivka fakt u zadele a spokojím se s tím, že si koupí čivavu.
|
77kraska |
|
(26.9.2019 11:01:32) libik, kolik je dceri? Tobe je nejak 50+, tak dceri je treba 33...to ma jeste cas
|
libik |
|
(26.9.2019 11:02:08) 31 jí bude v listopadu
|
77kraska |
|
(26.9.2019 11:03:20) libik, tak to ma spoustu casu....staci, aby nekoho potkala
|
77kraska |
|
(26.9.2019 11:03:54) libik, fakt to nepomeruj tim, ze jsi mela prvni dite v 19 letech
|
libik |
|
(26.9.2019 11:10:11) Sedmikrásko, já vím, ale zatímco já jsem celý plodný věk řešila, jak do toho nevlítnout (a stejně se , zaplať PB, zadařilo), ženy nad 30 těhotní dost sofistikovaně a mnohdy s potížemi. Nechci šířit paniku, že to nejde, sama jsem téměř čtyřicetiletá matka, ale..
|
Alca |
|
(26.9.2019 11:18:40) .libik
"ženy nad 30 těhotní dost sofistikovaně a mnohdy s potížemi. Nechci šířit paniku, že to nejde, sama jsem téměř čtyřicetiletá matka, ale.."
Je mi 32 a mé kamarádky těhotní velmi jednoduše i kolem té 30. Já jsem třeba z naší party z gymplu jediná, která "vyvažuje statistiku", i když u nás není pravděpodobně primární příčina ve mě (je otázka, nakolik to ta endometrioza zkomplikovala ještě víc, že třeba i to, co by se povedlo, by se neuhnízdilo apod.). A opět jde o problém, který by se objevil i x let předem, není to vázáno na věk. V okruhu svých známých mám jedinou známou, co musela na IVF a opět to byl problém primárně na straně muže a nevyřešilo by to, kdyby se pokoušeli o x let dřív, protože šlo o genetický problém (s IVF a genetickým screeningem embryí se povedlo napoprvé).
Ono to leckdy vypadá, že to je těžší, protože ženy díky nutnosti vysadit antikoncepci vědí přesně, jak dlouho se snaží a obvykle vyšilují už po pár měsících, přestože normální je otěhotnět do roka od začátku provozování pravidelného nechráněného sexu. Moje kaamarádka dodnes věří, že měli problém, protože druhé se zadařilo až po 10 měsících zatímco první bylo po 2 Pro mě, která má za sebou víc jak 3 roky nechráněného pravidelného sexu (už tomu neříkám "snažení") to zní jako vtip.
|
krupice. |
|
(26.9.2019 11:28:50) Já jsem si nikdy nepřipouštěla, že by to třeba "nešlo". S manželem jsem od 25ti let, od začátku jsme si vyjasnili, že děti ano (já chtěla 2, on 1). Pak jsem realizovali naše "plány" a děti přišly na řadu plánovaně ve 32 a 36 letech. Oba na první pokus. Nikdy jsem se nerozplývala nad cizími miminky, ale vždycky jsem věděla, že děti chci. Moc si nedovedu představit život bez nich. Realizovat se v práci nebo v koníčkách? Jak dlouho to člověka musí bavit, když kolem všichni zakládají rodiny a on zůstane osamocen s úplně jiným životním stylem. Děti mě dlouho svazovaly, protože jsem nikdy neměli hlídací babičky. Ani teď si nemohu dovolit odjet s manželem na víkend pryč bez dětí, ale večer se už utrhnout můžeme (9 a 14 let). Stejně bych neměnila. Závidím těm, co mají hlídací babičky. Bezdětné lituji.
|
|
libik |
|
(26.9.2019 11:29:28) Alčo, držím ti palce
|
Alca |
|
(26.9.2019 11:37:16) .libik
já už si třeba ten bezdětný život fakt představuju, pro mě není touha po dětech tak silná, abych si kvůli tomu zničila zdraví Musím říct, že i díky přestěhování se do zahraničí jsem zatím neměla čas se nudit, teď se chystám na rekvalifikační kurz, mám koníčky, co mě baví, a mám i přátele (třeba párek gayů, co ukazuje, jak se dá klidně žít i bez dětí). Máme plány, co budeme dělat, když děti nepřijdou...... a vzhledem k tomu, že problém není primárně na mé straně, tak se ani tak nebojím o to, že by mi utekl muž aby plodil v krizi středního věku
Pro mě osobně byl nejtěžší první rok, protože jsem prostě žila v té představě, že život se má touhle cestou vyvíjet, to je právě to očekávání. Až teprve to, že se nedařilo, mě přivedlo ke zjištění, že sama o sobě po dětech netoužím tolik, že bych byla ochotná pdostoupit kde co.......
|
TaJ |
|
(26.9.2019 11:42:01) Alco, jo, já to mám podobně, i když syna jsem chtěla a nikdy jsem ani minutu nelitovala, že ho máme, tak vím, že kdyby to fakt nešlo, tak bych nebyla asi ochotná podstupovat kdejaké zákroky a platit horentní sumy...a třeba i několikrát opakovaně...to asi fakt ne...jsem typ, že bych si řekla, že to tak prostě nemělo být a že můj smysl života je někde jinde... Ale i když jsem syna chtěla, tak jsem si taky prošla obdobím, že jsem si v sobě řešila, jestli vlastně dítě vůbec chci...a když jsem v sobě našla odpověď, tak to pak vyšlo na první pokus během dovolené - vrátili jsme se a za 14 dní jsem zjistila, že jsem těhotná , bylo to po 5 letech od svatby a 6 letech společného bydlení
|
|
libik |
|
(26.9.2019 11:43:07) Ok, také jsme to myslela tak, že ti držím palce k všeobecné pohodě.
|
Alca |
|
(26.9.2019 11:44:40) .libik
díky, já momentálně vzhledem k nemoci měním životní styl a paradoxně jsem víc v pohodě než kdy dřív Ujasňuju si priority....
|
|
|
|
|
|
|
|
libik |
|
(26.9.2019 11:06:03) Sedmikrásko, a myslíš, že lze potkat chlapa, který těmto "dokonalým" holkám bude vyhovovat?
Ani mi nemluv
|
Rodinová |
|
(26.9.2019 11:12:07) Mam takovou kolegyni, “byzy manazerka”, ale jinak hodna holka z moravske visky v Praze. Partnera ma, deti pry nechce, ze nema materske pudy... Nic ji nerikam, lidem do zivota nelezu, ale je mi ji lito. Asi bude byzy manazerkou az do rakve.
|
Dana |
|
(26.9.2019 13:57:37) Co jsem viděla, tak asi nejvíc toho, že neměly děti litují hodně staré ženy. Ve stáří pak nemají nikoho. Manžel, pokud ho měly, umře většinou dřív, než ony. I kamarádky a sourozenci umírají také třeba dřív nebo jsou nemocné. Nějaké neteře a synovci, pokud jsou, se na tetku vykašlou. Viděla jsem mnoho takových starých osamělých žen, které nemají pak nikoho. Většina z nich pak litovala.Na druhou stranu znám doktorku, která, když viděla, že jí je dost přes třicet, si pořídila dítě s partnerem, s kterým ale vůbec neměla v úmyslu žít. Dokonce ho, myslím, ani neuvedla jako otce. Po letech si našla partnera, s kterým žije dosud. Je ráda, že neprošvihla dobu, kdy byla schopná mít dítě, protože takto má alespoň jedno.
|
|
|
TaJ |
|
(26.9.2019 11:21:42) Libiku, jo, to může být asi problém...když jim pak nikdo není dost dobrý a pořád čekají na toho pravého "pana dokonalého" a nějak jim nedojde, že nikdo nejsme dokonalý...
|
Alca |
|
(26.9.2019 11:23:42) TaJ
Tak ono to čekání na "pana dokonalého" může vypadat spíše jako čekání na někoho, kdo je ochotný do toho jít
|
TaJ |
|
(26.9.2019 11:29:53) Alco, jasně, tak i takhle to může být...na druhou stranu je asi k ničemu čekat, že se ten "pravý" někde zjeví, sám mě osloví, nebo do sebe náhodou narazíme na ulici apod., my jsme se s manželem poznali na inzerát, úplně pravěkým způsobem, přes noviny a dopisy, telefonáty, pak schůzka...nebyl první, komu jsem odepisovala, ani první, kdo odpověděl na můj inzerát...ale byl poslední a dodneška nelituju...kdybych měla čekat, že se někde potkáme, tak čekám doteď - naše cesty se naprosto míjely...někdy je potřeba tomu štěstí jít trochu naproti...moje mamka to měla úplně stejně - nikdy by se náhodně nepotkali...a přitom pak spolu strávili krásných 35 let, než taťka bohužel zemřel...
|
Alca |
|
(26.9.2019 11:46:47) taJ
my s manželem jsme to dílo náhody - i když jsme se od vidění znali a sem tam prohodili pár slov, to, že jsme spolu, je díky náhodě, kdy jsme se potkali na autobusové zastávce a dali se do delšího rozhovoru a zrovna jsme byli oba single
Jinak kamarádka to zkouší i přes seznamky a zatím neúspěšně
|
TaJ |
|
(26.9.2019 11:48:54) Alco, no, já bych se takhle třeba jen těžko seznámila, nejsem moc typ, který se dá jen tak s každým někde do řeči...to by musela být fakt velká náhoda...samozřejmě, taky jsem nějakou dobu čekala, že se něco podobného stane, nějaké osudové setkání...ale po čase mi došlo, že bych taky mohla čekat věčně a zkusila jsem pro to radši něco sama udělat...
|
Monty |
|
(26.9.2019 12:08:15) TaJ, osudové setkání je často to nejhorší, co se člověku může stát. Mám jedno za sebou, skončilo tragickou smrtí, vlastně většina setkání tohoto typu v mém životě dopadla blbě, a i když se tím necítím být vina, tak ty výčitky směrem k osudovosti z druhé strany hřiště nejsou zas tak úplně příjemný...
|
TaJ |
|
(26.9.2019 12:15:21) Monty, jasně, tak i takovéhle věci se bohužel stávají...já jen, že kdykoli jsem kolem sebe měla nějakou kamarádku, co toužila po nějakém vztahu, tak prakticky vždycky čekala, že jí ten chlap odněkud sám spadne, že to prostě musí být přirozené a náhodné setkání...a na moje návrhy, aby si třeba sama dala inzerát, na mě vždycky všechny koukaly jako že to je přece jen poslední šance pro ty největší zoufalce...
|
|
|
|
TaJ |
|
(26.9.2019 11:49:44) A trvalo to asi dva roky opakovaných pokusů, než jsme na sebe s manželem díky inzerátu narazili
|
|
TaJ |
|
(26.9.2019 11:52:06) A třeba zpětně vidím i jako výhodu, že tenkrát byly v novinách jen krátké inzeráty a psali jsme si klasické psané dopisy...kdyby byly na seznamkách na netu i fotky apod., tak bych třeba toho pravého přešla jenom proto, že mě nezaujal hned na první pohled...nikdy jsem nechtěla vidět fotku dopředu a i když jsme se někde setkali a ten chlap nebyl na pohled úplně můj typ, tak nikdy jsem nenápadně neodešla, vždycky jsem tomu dala šanci...a někdy mi padnul na první pohled do oka, ale brzy jsem zjistila, co je zač a včas jsem vzala do zaječích
|
|
|
|
|
|
77kraska |
|
(26.9.2019 11:28:09) libik, myslim, ze lze potkat chlapa, co temto dokonalym holkam muze vyhovovat
taky jsem mela rozsahle pozadavky na partnera....a ciste formalne muj partner temto pozadavkum vyhovoval, aspon na zacatku
|
libik |
|
(26.9.2019 11:33:02) Sedmi, jenže ona má dlouhodobě bezdětné vztahy a společné bydlení, takže po tu dobu se panáček "vybarví" a už se jí nechce (nakonec ani oni se pak moc nehrnou)
Prostě moc liberální společnost, říkejte si, co chcete
Kacířský, středověký, ale zlatý postup. Vybrat chlapa, lehce prověřit (jestli nechlastá nebo neujíždí na ovečkách) a zmanipulovat do svatby a hotovo
|
Alca |
|
(26.9.2019 11:43:39) .libik
no vidíš, a v mém okolí tím novým postupem už vzniklo xy manželství a xy dětí Ono v tom fakt může být něco zakopané, ale já do Tvé dcery samozřejmně nevidím..... A jak říkám, oni na ten závazek prostě musí být dva, to je základ. přitom je to často holka, co je označovaná za dokonalou co hldá dokonalého, to chlapů se tolik neryje
|
libik |
|
(26.9.2019 11:51:15) Alčo, všechna manželství vznikají "novým postupem", ale vzniká jich nepoměrně méně
|
|
|
77kraska |
|
(26.9.2019 12:11:02) libik, to jsem taky mela dlouhodobe bezdetne vztahy se spolubydlenim, vzdycky rok, dva, tri, i ctyri roky....az do 36 let, nez jsem potkala soucasneho partnera a s tim to bylo fajn od zacatku, o nem jsem nemela zadne pochybnosti, ze je takovej nebo makovej, a do roka jsme cekali dite ....no pak to zacalo skripat, to je fakt, ale to se proti nam spikly vnejsi okolnosti
|
|
|
|
|
|
Alca |
|
(26.9.2019 11:03:53) .libik
a má partnera? Ono se to leckdy změní poměrně rychle...... Jinak kolem mě začaly mít holky děti zhruba kolem těch 30. Každopádně doporučuju netlačit. Třeba má nějaký důvod, se kterýms e nesvěřila
|
libik |
|
(26.9.2019 11:07:36) Teď s někým bydlí, ale nepřeceňuje to.
Já se jí neptám ani to s ní neřeším, nikdy.
|
Alca |
|
(26.9.2019 11:10:59) .libik
třeba vůbec nemusíš tušit, co je za tím. Onos e totiž zapomíná, že ty děti a závazky obecně musí chtít i chlapi Sama mám v okolí holku, co nemůže najít muže, co by byl ochotný se vázat.....
BTW mám v okolí holku, co ještě před pár lety prohlašovala, že do 40 je času dost. Našla toho pravého no a po roce byla plánovaně těhotná (i když neplánovaně se zadařilo už první měsíc, to byl trochu šok), teď má skoro roční holčičku.....
|
|
|
|
|
|
Monty |
|
(26.9.2019 11:10:52) Libiku, já jsem zas sestra holky, co si v životě posrala co šlo, přičemž tedy docela velkou "zásluhu" na tom má skutečnost, že se narodila jako dítě otce, kterej chtěl dítě, protože bez něj byl "divnej" (za totáče, svobodnej chlap přes 30, orientovaný spíše homosexuálně než bisexuálně), takže se nechal dát dohromady s mojí matkou a poté, co splnil úkol "mít dítě" dělal ze života peklo všem kromě toho dítěte, který nechutně rozmazloval, ale kromě hmotných statků mu nic nedal - těžko říct, jestli neuměl nebo nechtěl. Takže svým způsobem to peklo dělal i sestře. A tahle holka ve 36 letech chtěla vyřešit všechny sračky života dítětem, což jí nevyšlo, po dvou interrupcích a jednom mimoděložním těhotenství teď zase musí na zákrok, protože ji těhotenství ohrožuje na životě. Je z toho v prdeli, brečí, ale na druhý straně otec toho dítěte, co se nenarodí je lempl, který jí dluží stovky tisíc, dluží mámě, v podstatě i nám, protože ségra, která splácí jeho půjčky nám nemůže zaplatit za auto, který jsme jí nechali (ale to vem čert, stejně jsme s tím moc nepočítali), navíc i popírá, že by to dítě bylo jeho, takže by se nestaral a ani nic neplatil, kdyby se to dítě narodilo. Do toho má na krku těžce nemocnýho otce, kterej dal jasně najevo, že s dítětem ji doma tak úplně nechce. Sice je mi sestry líto, ale tak nějak si nemyslím, že v její situaci je rozhodnutí mít dítě úplně ten nejchytřejší nápad.
|
libik |
|
(26.9.2019 11:15:03) Monty, to je hrozně smutný příběh, je mi to líto a nenasadím na to žádnou svoji tradicionalistickou úvahu, co by kdyby
|
Monty |
|
(26.9.2019 11:31:38) Libiku, já tohle beru tak, že Pánbůh nebo příroda ví, proč některý věci nechce. I když je to vůči těm lidem často krutý a nespravedlivý. A beru to tak i u sebe, protože pokud jsou dva lidi po reprodukční stránce OK a příroda to nechce, tak asi ví, proč to dělá. Ony některý kombinace genů nejsou asi přesně to, co by bylo tak evolučně výhodný reprodukovat.
|
|
|
|
|
|
|
|
Monty |
|
(26.9.2019 10:38:43) Libiku, no, já myslím, že se má každý právo rozhodnout sám, a na očekávání okolí přitom nedbat, okolí jeho život žít nebude. Když to hodně zjednoduším, tak ženy, který jsem potkala se dělí zhruba do tří skupin: - jsou vyloženě mateřský typy a chtějí děti, aniž by řešily s kým (tím myslím, že eventuelní otec je méně podstatná figura než vize dítěte/dětí, ne že si je upletou s prvním vágusem, kterýho vyloví z pod mostu, to je velmi zřídkavé řešení) - neřeší to, děti se jim buď přihodí nebo to vyplyne ze situace poté, co najdou vztah (tedy vztah k muži vytváří touhu po společných dětech) a pak to nějak dávají dle svého naturelu - nejsou mateřské typy vůbec Ani v jednom z nich bych nevyvolávala pocit, že je jejich rozhodnutí špatný nebo společensky nevhodný, byť třeba osobně ten první typ moc nechápu, ale to je můj problém, ne jejich.
|
77kraska |
|
(26.9.2019 10:41:39) Monty, blbe je, kdyz je nekdo matersky typ a bohuzel se mu nezadari mit dite...mela jsem par takovych kolegyn, ktere nemely zadny vztah, protoze mely nejakou viditelnou zvlastnost, pro kterou si nikoho nenasly ci spis nikdo si nenasel je :-(
|
|
libik |
|
(26.9.2019 10:45:13) No samozřejmě, že každý má právo se rozhodnout. Já jenom říkám, že očekávání, že ženská porodí děti je podobné očekávání, že v úterý začne říjen. Nikdo nebude teoretizovat o tom, jestli je říjen dostatečně kreaktivní měsíc a nezatěžuje zeměkouli.
|
|
|
|
77kraska |
|
(26.9.2019 10:39:23) Monty, ja jsem to mela tak, ze mi neco chybelo a nevedela jsem, ze mi chybi dite....racionalne jsem si po 35 rikala, ze kdyz nebude, tak holt bohuzel nebude...pak jsem (temer) znicehonic dite mela a velmi se mi libi byt matkou, uz od zacatku si to uzivam jako nic jineho v zivote
|
Monty |
|
(26.9.2019 10:49:06) Sedmi, já děti cíleně nechtěla, i když mě paradoxně děti odjakživa milovaly, protože mi nedělá dobře pocit, že je na mně někdo závislej. Možná je to tím, že jsem se narodila do rodiny, kde jsem byla jediná silná a odolná osobnost mezi samými neurotiky a labily, takže jsem pořád něco za někoho řešila a nemůžu říct, že by mě to zrovna bavilo. A jak to asi lidi vycítí, tak se to na mě nabaluje celej život. Dítě mám neplánovaně, prostě se mi to přihodilo. Ale ty vyloženě dětský věci mě prostě nebaví, navíc mi vadí, že do určitýho věku není dítě schopný srozumitelný komunikace a já pak nevím, co mu je, co ho bolí nebo tak. Což je přesně ta závislost, která mi fyzicky nedělá dobře. Pro mě by bylo ideální, kdyby se děti rodily tříletý, od tří let už to dávám celkem bez problémů, pokud teda někdo místo mně pořeší ty "dětský aktivity".
|
77kraska |
|
(26.9.2019 11:02:48) Monty, mne tedy bavi i miminka i batolata i predskolaci, i skolaci......a ted mne svym zpusobem bavi i puberta ditete
|
Monty |
|
(26.9.2019 11:23:49) Sedmi, mně ne, no. Jako chvíli si zablbnout jo, ale pro mě je nejhezčí na rodičovství vztah založenej na sdílení a určitým partnerství, ne na péči a starání se, to dělám celej život proto, že musím, ale nemám to v krvi v tom smyslu, že by mě to těšilo nebo "naplňovalo".
|
77kraska |
|
(26.9.2019 11:32:51) Monty, mne prave prislo, ze nejaky napojeni mezi mnou a dcerou bylo od zacatku...sdileni tedy nevim, spis jsme kazda uplne jina :-(
|
Monty |
|
(26.9.2019 11:40:24) Sedmi, tak asi úplně napojení nemyslím. Syn je taky úplně jinej než já, je to taková úsměvná ironie osudu, matka dobrodruh a "bezbrzďák", dítě konzerva a formalista. Spíš je to o hloubce té komunikace a důvěry, myslím že v kontextu běžných vztahů mezi pubertální mládeží a rodičem je právě tohle výjimečný. My se prostě nebavíme moc jako rodič a dítě. Ani formou, ani obsahem.
|
TaJ |
|
(26.9.2019 11:43:19) Monty, tak to asi prostě tak má být, že jste oba každý úplně jiný...můžete se navzájem doplňovat a obohacovat
|
|
77kraska |
|
(26.9.2019 12:14:16) Monty, my to zase mame tak, ze matka je zodpovedna, pecliva, dochvilna, klidna, premysliva, nesportovni, studijni typ......a dcera presny opak
|
TaJ |
|
(26.9.2019 12:19:56) 77krasko - jo, to mám doma taky - já mám ráda ve všem řád a pořádek, všechno mám ráda hotové raději o chvíli dopředu, nesnáším řešit něco na poslední chvíli...no a dítě se ještě jakž takž přemůže ve škole, ale jinak zásadně všechno honí za minutu 12 (často i v té škole) a v chaosu a pak z toho hysterčí...ale nevysvětlím mu to a nevysvětlím, že kdyby si dal na něco časovou rezervu, udělal něco hned, nenechával všechno na poslední chvíli apod., že by si tím ušetřil spoustu nervůa a usnadnil život (a nám taky )...
|
|
Monty |
|
(26.9.2019 12:23:12) Sedmi, tak nesportovnost je jedna z mála věcí, na které se se synem shodneme. Letos, když otevřel školní rozvrh, zoufal si, že mají TŘI HODINY tělocviku. A pak teda ještě smysl pro humor a určitý specifický způsob komunikace, zrovna nedávno říkala jeho slečna, že z jeho hlášek padá smíchy pod stůl celá třída. No a stejně jako před lety mě ho ve škole delegují na veškerý řečnický akce, moderování... recitaci už před lety zabalil, ale snažíme se ho přesvědčit, aby zase začal, měl by plusové body u češtinářky.
|
TaJ |
|
(26.9.2019 12:41:20) Monty, jo, tělocvik jsem taky nikdy nemusela a z 3 hodin tělocviku by syn taky nadšený nebyl...mají 2, ale já, zlá matka, jsem ještě trvala na tom, že bude chodit jednou týdně na všeobecný sportovní kroužek ve škole protože prostě z hlediska motoriky a obratnosti ten pohyb potřebuje, jinak se věčně někde povaluje s mobilem apod...takže to jsem mu jasně řekla už v létě, že i kdyby letos neměl žádný jiný kroužek, tak tenhle prostě jo, nakonec má ještě ten Dopravní klub a ještě jsem ho ukecala ve škole na keramiku
|
|
|
|
|
|
|
|
-Velšice- |
|
(26.9.2019 12:48:13) Monty, to ja bych rada rodila deti sestilety. To uz je s nimi vyslovene rec. Moje mamka to ma stejne. Vnoucatum se venuje cca od treti tridy vyse.
|
Monty |
|
(26.9.2019 12:51:36) Velšice, tak to je už vyloženě ideál, rovnou šestiletý dítě, ale od tří už to prostě nějak jde. Ovšem to píšu z pozice matky dítěte, co bylo do tří let hyperkinetická neřízená střela a během školkového věku se změnilo v konzervativního penzistu.
|
|
|
. . |
|
(26.9.2019 13:13:03) Monty, taky moc nedávám děti do věku, kdy se s nimi dá normálně (do)mluvit. Sice jsem pod tlakem pocitu "to se má, je to pro děti dobré" byla na RD do tří let mladšího, ale za cenu psychického propadu. Nehodnotím to zrovna jako chybu, ale jako něco, co jsem udělala čistě jen pro ty děti. Kdybych si dovolila myslet více na sebe, nechala bych si zkrácený úvazek, a děti přenechávala k potěše příbuzenstvu či i v péči placené síly.
|
Monty |
|
(26.9.2019 13:16:26) "Kdybych si dovolila myslet více na sebe, nechala bych si zkrácený úvazek, a děti přenechávala k potěše příbuzenstvu či i v péči placené síly."
Slupko, jsem v tomhle směru sobec, přesně to jsem udělala, i když já měla kliku, že do těch tří let jsem mohla pracovat na plný z domova a jen tak jednou do týdne někam pracovně odejít na pár hodin. Být doma na MD, tak mi hrábne, já těžko dávala už jen kojení, nikdy mi nebylo psychicky tak zle, tehdy jsem si fakt nechala preventivně napsat AD.
|
Monty |
|
(26.9.2019 13:37:51) Romano, mně nebylo zle z kojení jako takovýho, i když jsem na tom byla fyzicky bídně (tloustla jsem, padaly mi vlasy, lámaly se mi nehty), ale z toho, že musím být furt k dispozici, že mám volnej čas tak max. na tři hodiny mezi tím kojením. Strašně to omezovalo moje svobodný rozhodování a to prostě nedávám.
|
|
|
|
|
|
|