sally |
|
(21.7.2021 19:48:05) Irmi, já bych neměnila zavedený, funkční systém. Mám kamarádku, která něco podobného řešila cca před třiceti lety, když jí bylo čtyřicet - nakonec to neprošlo přes toho přítele - on nechtěl společné bydlení... jsou spolu dodnes - ale každý ve svém. Občas spolu stráví víkend v jednom nebo druhém místě, občas jedou na jeho chatu (ona nemá), občas jedou spolu na dovolenou - a mezitím se každý starají o svou původní rodinu - děti, vnoučata, rodiče (dokud byli naživu). Jako ty děti / vnoučata / rodiče s těmi partnery navzájem vycházejí a znají se, ale do životů si nezasahují (ve smyslu, že kamarádka neřešila, na kterou vejšku půjde jeho syn, ani jestli Máňa je pro syna vhodná nevěsta, ani jak často má / nemá hlídat vnoučata atd.). Pokud vím, tak ani jeden nelitují, kamarádka dneska říká, že je moc ráda, že to tak dopadlo, že se spolu vidí, když mají na sebe náladu a mají nějaký hezký plán, ale že nemá doma starého prudivého dědka nonstop.
Nicméně - je to i o povaze / osobnostním nastavení - jsou lidi, kteří umí, užívají si a dokonce potřebují být sami - a jsou tací, kteří stejným způsobem potřebují neustálou společnost a sdílení.
|
Žžena |
|
(21.7.2021 20:02:59) Sally, není to o neustálé společnosti. Já mám manželství víkendové, takže o neustálém sdílení fakt nemůže být řeč, ale máme prostě jednu domácnost, ne dvě. Společné "doma", společné plány a taky to "v dobrém i zlém", ne jen když mám náladu na výlet o víkendu. Oddělené bydlení pro mne není vztah.
|
La Pepa |
|
(21.7.2021 20:17:23) No, životní vztah, rodina, to je jiný případ, následné vztahy, s dětmi na prahu dospělosti, to je nižší liga.
Lidi jdou ve vyšším věku opatrnější, méně pružní... Jsem srab, jsem ráda za rovnováhu ve vztahu s detma, a jsem tedy vděčná za vztah "každý ve svém"
|
Irmi |
|
(22.7.2021 8:25:59) La Pepo, díky. Nižší liga bych neřekla... jen zkrátka kategorie moje děti - Tvoje děti... v prvotním vztahu, kdy jsou děti společné a život před sebou, je to prostě jednodušší. Asi jsem taky srab Díky za sdílení.
|
|
|
sally |
|
(22.7.2021 0:02:40) Ženo, v dobrém i zlém můžeš být spolu i v oddělených domácnostech - např. starat se o partnera v nemoci atd.... Ti z mého příkladu se seznámili v době, kdy měli oba děti puberťáky - a v tom je to sestěhovávání blbé - že nejde jen o to, jestli spolu vyjdou ti dva, ale i o to, jestli vyjdou navzájem se svými dětmi a ty děti mezi sebou - najednou to není o jednom vztahu ale třeba o deseti různých vztazích. A puberťákovi už nikdo náhradní maminku / tatínka dělat hned tak nemůže / nechce / nebude přijat. Takže je rozumnější to držet zvlášť a děti do toho vztahu nemíchat. To neznamená, že nemůžou jet všichni společně na dovolenou, ale jiná věc je, spolu bydlet. S takovým partnerem můžu řešit problémy typu nemoc jednoho z nás, ale už mu nemůžu nijak pomoct v problémech s puberťákem atd. S menšími dětmi to možná ještě jde, možná to jde i "menším množství" puberťáků, ale když je jich pak celkem třeba pět, tak je to problém
|
|
Irmi |
|
(22.7.2021 8:17:15) Žženo, díky. Já myslím, že vztah není o počtu domácností. Společné plány i situace, kdy nebylo všechno sluncem zalito, už máme bohatě za sebou. Ale souhlasím s Tebou, jde o nižší míru sdílení, pokud spolu ti dva nežijí, to je jasné.
|
|
|
Rodinová |
|
(21.7.2021 21:02:40) Vidis Sally, a ja ke vztahu potrebuju sdilet i neprijemny veci a potize, nejenom vyzobavat pekny zazitky na dovoleny
|
|
Irmi |
|
(22.7.2021 8:12:43) Sally, díky, dočítám. Díky za žitou zkušenost... přemýšlím o posledním odstavci a souvislosti svých úvah o společném bydlení s tím, jak dcera postupně opouští hnízdo (technicky sice bydlí doma, ale má své aktivity, přátele, život...). Jsem za to ráda, je to zdravé a normální... jen musím podumat, zda nechci podvědomě vyplnit prázdný prostor po ní přítelem, to by nebyla ta pravá motivace...
|
|
|