| neznámá |
 |
(21.1.2022 11:12:07)
Dík za tip.
Mě nějak ani nenapadlo se na Devadesátky koukat a manžel vysloveně nechtěl, že tu dobu zažil a nemusí ji vidět znovu.
Kouknu.
|
| libik | 
|
(21.1.2022 11:37:44)
Tak pro část nemajetného a neinformovaného lidu byly devadesátky "příležitostí", horem dolem nám říkali, že stačí pracovitost a splníme si sen o vlastním korporátu. Mně se to teda moc nezdálo, ale budiž
Spousta lidí se zadlužila, tiše zbankrotovala, ztratila rodiny i přátelé, někdo skončil na ulici, někdo si sáhl na život, někdo dodnes žije s velkými dluhy ze dne na den..
Jako byla to báječná doba odstartovaná jednou z nejsilnějších emocí, kterou si lze užít, ale trne mi , když si uvědomím, co všechno jsem (ne)udělala a přesto jsem měla kliku.
Znovu? Ani za zlaté prase. Zaplať PB za alespoň jakýsi právní rámec a vystřízlivění k vědomí, že málokdo překročí svůj stín a má se držet svého
|
| Monty | 
|
(21.1.2022 11:51:13)
Libiku,
tak ona neskončila dobře ani velká část těch majetných. 
Devadesátky byly jeden velkej mejdan, ale spoustě těch "řezníků, zelinářů a veksláků" nedošlo, že každej mejdan musí jednou skončit.
Pamatuji si obě fáze, mezi kterými se obvykle nacházel kriminál. Tu mejdanovou, i tu kocovinovou. A nebyl to úplně hezkej pohled.
|
| libik |
|
(21.1.2022 12:31:26)
Monty, tak ti, co si užívali víc než měli, je jedna sorta, ale do podnikání se pouštěli i lidi, kteří na to neměli nervy nebo "buňky" ačkoliv nijak netíhli k diskotékám a fialovým sakům a za normálních okolnosti (zaběhnutá demokracie) by si poklidně chodili z práce domů a nic by je nepálilo.
Z Rodinkářek je takovým příkladem třeba Valkýra.
No a já soukromě si myslím, že kdybychom s MM žili svůj příběh o 20 let později (nebo dříve), taky by byl jiný, můj muž byl šikovný, ale neměl na to podnikání nervy, když si to přiznal , už jsme měli hypotéku, dítě a..
|
|
|
| breburda71 | 
|
(21.1.2022 11:55:30)
To se traduje v našem okolí, že kdo nezkrachoval v devadesátkách, tak je neprožil ( parafráze na" kdo si pamatuje šedesátý léta, tak je neprožil")
Nám se zkrachování naštěstí taky vyhnulo, měli jsme miminko, novomanželskou půjčku a bydleli jsme u prarodičů, prachy žádný, ale plno našich známých začalo hned zkraje podnikat, kvůli tomu i odešli z vysoké školy, zezačátku to bylo fakt easy, lidi byli hladoví po zboží, náš kamarád měl obchod s tričky a lidi mu to brali pod rukama, jedno jaká velikost, jedno jaká barva...A pak se to kolem roku 1997 zlomilo a už to tak easy nebylo, konkurence a další mrzutosti...My jsme začali podnikat až v roce 1999 a to si všichni mohli hlavu ukroutit, co to jako zkoušíme, že doba je špatná a nedá se to
|
| neznámá |
|
(21.1.2022 12:19:11)
U nás se zas říká, že kdo neudělal peníze v devadesátkách, už jen páběrkuje a nemá šanci zbohatnout.
Kolem mne také hodně podnikali, ale tak uplně bez valného úspěchu, nejsou bohatí. Většina se teď na poslední roky nechala zaměstnat a těší se do důchodu.
Spíš jsem jim jako dítě záviděla odvahu, kterou moji rodiče neměli. Nebo spíš moji rodiče neměli čas, hospodařili už za komunistů, odvahy měli dost.
Ale kolem mne jezdili těsně po válce autem do Chorvatska a pak vyprávěli jak moc je to tam zaminovaný a rozstřílený, různě se hecovali kam až hluboko na Balkán kdo zajel. To byla dovolená dle mého gusta, my jsme byli doma.
|
| Monty |
|
(21.1.2022 12:25:22)
neznámá,
to platí jen částečně.
Spíš tam, kde už je rozdělený existující (tehdy existující) trh a platí to pro většinu lidí, co by chtěli podnikat opravdu s holou prdelí, protože doba divokýho půjčování kdekomu je dávno pryč. A taky záleží, jak si to zbohatnutí kdo představuje. Přijít fakt k mega penězům "mávnutím ruky" je dneska daleko těžší, to je fakt.
|
| Begonie | 
|
(21.1.2022 12:51:46)
Na druhou stranu spousta lidi (a samozrejme to nebyli vsichni jenom gauneri) vybudovala v devadesatkach spoustu uspesnych firem. Muj otec nepriklad, zivil se tim velmi dobre az do odchodu do duchodu a pak ji uspesne prodal. A vetsina mych kamaradu se zivi tim, co vybudovali v 90. letech. Jako nejsou to zadni miliardari, i kdyz jednoho s majetkem ve stovkach milionu taky znam, ale zijou si velmi dobre, rozhodne lip, nez by kdy dokazali za totace.
Taky vznikla cela rada novych povolani nebo novych typu povolani (treba takovy ty, jak jim rikam "zvlastni" OSVC, jako advokati, notari, doktori...), kteri se taky nemaji spatne a s totacem se to neda srovnavat. Devadesatky ku osmdesatkam, to je uplne jiny pravni ramec skoro vseho, tyhle 2 serialy ukazujou extremy, ale rada lidi zila a zije docela normalne a znacne si oproti drivejsku polepsili.
A ze jich spousta zkrachovala, to je pravda. A co? Kazdy na to nema, ja jsem taky celozivotni zamestnanec, do podnikani bych se nepustila ani v devadesatkach ani ted.
|
|
|
|
|
| Ina z Radešína | 
|
(21.1.2022 12:29:37)
Libiku, ono to vnímání devadesátek bude asi jiné u ženské, která už tehdy měla děti a u těch, kteří byli ještě před dětmi...
Já jsme právě z té generace, která (mnohdy na poslední chvíli) odložila zakládání rodin.
"Tak pro část nemajetného a neinformovaného lidu byly devadesátky "příležitostí", horem dolem nám říkali, že stačí pracovitost a splníme si sen o vlastním korporátu. Mně se to teda moc nezdálo, ale budiž"
Nemajetná jsem byla určitě, přesto to jedna velká "příležitost" byla .
Pamatuji si divokou privatizaci, kdy se o venkovskou trafiku přetahovaly dvě prodavačky a nakonec ji jedna vydražila za 200.000 . Běžný plat prodavačky tehdy byl 1750 Kč .
Nezapomenutelné bylo třeba i překvapení německého manažera, kterého k nám poslali zavést pořádky do jedné levně pořízené fabriky před krachem. Prý na západě vycházely v novinách články o tom, že "zlaté české ručičky" mají v práci v šuplících plno geniálních projektů a nápadů, které kvůli režimu nemohly (ty ručičky) realizovat. Stačí prý získat důvěru a otevírat ty šuplíky. Byl fakt překvapený, že se nápady nekonaly  .
|
| libik |
|
(21.1.2022 12:37:39)
Ino, já jsem sice měla děti, ale na počátku 90 jsem zcela nesmyslně opustila VŠ a naučila se účetnictví (jako základ ke svému uvažovanému podnikání)
Zažila jsem přerod svého 1. muže z odpůrce režimu přes pokusníka o podnikání ke klonu Jardy Duška a seznámila jsem se svým MM, který, aby měla moje holčička radost, koupil během týdne auto .
V roce 1996 jsem brala 27 tisíc, což nebyl ani poslanecký plat a já si myslela, že to jen poroste
Nebyla to pro mě nijak statická léta
|
|
| Ina z Radešína |
|
(21.1.2022 13:11:00)
Libiku, 27 tisíc v té době VÝBORNÝ  . To neměl jen tak někdo.
Tak vidíš, že to byla doba neomezených možností
|
| Konzerva | 
|
(21.1.2022 13:57:23)
No jo,kdyz byla libik horník...
|
|
| ...j.a.s... |
|
(21.1.2022 15:46:58)
27 tis. v 1996? Libíku, to myslíš hrubého nebo čistého?
Jaké byly vlastně v devadesátkách platy? Myslela jsem, že to zdaleka nebyla dvacka.
Já byla v 96 ještě na základce, takže vůbec nevím, co kolik stálo. Jestli se nepletu, tak úderem Sametové revoluce hodně věcí zdražilo, ale normální platy tolik nerostly, ne? Nemyslím teď devadesátkové, novodobé podnikatele, co si uměli vydělat.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(21.1.2022 15:51:21)
ono taky 90. léta je 10 let... já třeba v roce 1995 měla plat 3,5 tisíce (knihovna) a v roce 1999 20 tisíc + 13. a 14. plat(telecom)
|
|
| Rigel | 
|
(21.1.2022 15:54:28)
v 95 po škole jsem měla sedm tisíc )
https://www.czso.cz/documents/10180/20562725/3111rr01t.pdf/f1bbd31b-aba8-4897-aae1-1b89a260ba91?version=1.0
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(21.1.2022 15:56:40)
V roce 95 jsem nastupovala po mateřský na 7 tisíc.
|
| Rodinová | 
|
(21.1.2022 16:01:35)
Ja odchazela v roce 1993 na materskou s 11 a nastoupila v roce 1997 s 25.
DO prace jsem v roce 1987 (mozna 8) nastoupila s 1.700 kc
|
| Ennywan | 
|
(21.1.2022 17:27:32)
Tak já v roce 1994 nastoupila jako praktikantka na MěÚ za 2.340,- hrubého a odcházela jsem v prosinci 2000 jako referent finančního odboru s 10.750,- Kč hrubého 
|
|
| Ennywan |
|
(21.1.2022 17:32:05)
Rodinová tvl 25 tis. v roce 1997? To nemá někdo ani dnes :-( Já mám dnes jen o něco málo víc :-(
|
|
|
| Monty |
|
(21.1.2022 16:03:19)
Já už tedy přesně nevím, protože cca v roce 1996 jsem sice ještě byla zaměstnanec, ale měla jsem největší část příjmů z procent z prodeje reklamních ploch. Kolem dvacky čistýho to bylo. Poslední zaměstnání jsem měla v roce 1997, to nevím, za kolik to přesně bylo, a v roce 1998 už jsem podnikala.
|
|
|
|
| Monty |
|
(21.1.2022 15:55:01)
V roce 1996 byl průměrný plat 9 825 Kč.
|
|
|
| *Hany | 
|
(21.1.2022 16:11:59)
Já jsem měla 2 500 hrubého na začátku 90. let. Pak jsem šla na mateřskou a druhá mateřská se mi počítala ze starého platu, zatímco všem ostatním se platy zdvojnásobily. Sunar se zdražil během pár týdnů z 10 na 50, zimní boty pro batole stály 200 (a měly vytištěnou původní cenu 33 Kčs). Mošt jsem kupovala za 2,60 - ale když zdražil na 20, už jsem na něj neměla. Oblečení na první dítě ještě nebylo, kočár a pleny bylo potřeba koupit s velkým předstihem, když zrovna měli. U druhého mimina už se dalo nakupovat v sekáči, to byla pohoda.
|
|
|
| libik |
|
(21.1.2022 15:59:36)
Byla to doba nereálných možností, dneska mám o málo víc a štědroň šel do kytek už v roce 1998, ale to se ještě nechala sehnat slušná práce, já jsem se ovšem rozhodla podnikat
|
| Monty |
|
(21.1.2022 16:15:51)
Libiku,
jo, to já taky, ale nevybrala jsem si dobrej obor. Když pominu, že mi "firmu" úspěšně prochlastával společník, tak hlavní malér nastal ve chvíli, kdy se začalo všechno tisknout z PDF a postscriptový tiskárny a podobný vymoženosti jsem si mohla nabouchat do trenek. Kdyby můj společník nebyl alkoholik, dalo by se ještě nějak pokračovat se sazbou a s webama, ale já uměla jen primitivní HTML a společník, kterej uměl všechno, už jenom chlastal. Do toho skončil PageMaker a já jsem se tak nějak pod vlivem okolností rozhodla, že nebudu investovat do InDesignu a celý to zabalím.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(21.1.2022 16:59:08)
Zůstala jsem v oboru, i když to tehdy vypadalo, že dělat zdravotní sestru a to ne u SOUKROMNIKA nebo v NĚMECKU , ale obyčejnou v nemocnici, může je úplná nula bez fantazie
Ale nelituji, po MD v 1998 jsem díky tomu našla tuhle svoji práci, původně částečně pedagog a zdravotník, teď už jen pedagog, kde jsem pořád.
|
|
|
|
|
|
|
Taktéž výpovědi manželky Běly st. Závěr, k čemu to všechno vlastně bylo taky dobrej. Nevěděla jsem, zda mám 
nebo se hořce smát. Kdo chce nahlédnout do jiného světa až polosvěta - doporučuju. Navíc je to realita.
, absolutne bez nahledu, bez sebemensi ucty k lidskymu zivotu. Hnusny hajzlove, jeste ze v tomhle jsou devadesatky za nama.
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)