| Cristie78 |
 |
(26.2.2022 13:27:55)
Děvčata, omlouvám se, že zde obtěžuji s tématem, který mnohým může připadat úsměvný. Především těm, kteří v zaměstnání tvrdě pracují (a třeba za pár peněz ) a nevědí co dřív a teď si tu stěžuje někdo, kdo řeší opak.
Upřímně řečeno. Už cítím, že takto dál nemůžu... Jsem z Brna, pracuji pro nejmenovanou větší firmu už deset let. Ještě cca před 4 lety jsem byla spokojená a měla práce dost. Zpracovávala jsem agendu, kterou převzal pán (v zaměstnání jsem dala najevo, že je mi to líto, že bych v této oblasti chtěla pracovat dál), který byl na tuto pozici nově přijatý, má na ni příslušnou kvalifikaci a proto ji zpracovává od A do Z, nemá smysl specifikovat oč jde. Tudíž já přišla o velkou část své pracovní agendy. Od té doby to jde od desíti k pěti a to tak, že z celé pracovní doby jestli pracuji cca hodinu - dvě, tak je to hodně. Okolo mě jsou vzdělaní lidé, kteří své profesi rozumí, nemohu se divit, že se můj vedoucí obrací právě na ně. Já nemám VŠ vzdělání jako oni. Ani sebevzdělávání by v této spojitosti nebylo klíčem k tomu se k více úkolům dostat.
Jsem zbytečný článek, který ne svým přičiněním byl obsazen na pozici, která je nadbytečná - není ji bohužel ve firmě potřeba. V roce bývá pár měsíců období, kdy se mohu cítit relativně využitá, ale není to oblast, ve které by se člověk mohl cítit pracovně naplněný (s čímž bych se ale smířila). Jedná se v podstatě jen o pomocné práce adm.charakteru, které na mě tzv. zbydou. V administrativě pracuji celý život, tak jsem ale zvyklá. V prosinci se přidával všem plat, též mi byl o tisíc korun hrubého navýšen (neprávem). Řekla jsem si konečně dost a přikázala si, že za svým vedoucím půjdu a poprosím ho, zdali by se pro mě nějaká jiná práce nenašla (ideálně v rámci naší divize), přiznám, jaká je situace. Upřímně se bojím, co se spustí. Tím, že ostatní z týmu jsou vytížení (tváří se tak, ale i tam lze v některých případech o tom pochybovat) a šéf je v tomto období pracovně zaneprázdněný též, je možné, že se to obrátí proti mě. Cítím se provinile, že jsem to neřekla již před 4 lety, kdy mně té práce tolik ubylo. Přátelé mi vždy říkali - buď ráda, že máš klid a žádné stresy (ale tahle "nuda v Brně" mě přivádí k pocitům neschopnosti, méněcennosti, snad i ztrátě sebeúcty, když se tvářím tak, že je to vlastně úplně ok). Jenže ono není.
Zajímají mě zkušenosti lidí, kteří toto prožili, nebo i prožívají. Zajímá mě to, jak situaci řešili (a zdali?) a pokud se rozhodli pro krok jako já, tak jak jej svému nadřízenému prezentovali a jak se nadřízený zachoval?? Jaké důsledky to mělo?
Je mi 44let, mám ze změny zaměstnání sice strach, ale z druhé strany si říkám, že mi to může (min. další zkušenost?) něco přinést. Finanční situace v rodině by se případnou ztrátou mého zaměstnání nějak nepoložila, ale tím nechci říct, že můj plat není důležitý, to je. Čím dál více zvažuji i možnost pracovat v úplně jiné oblasti... k administrativě se již nevrátit.
|
| Eva + Klárka2/07 | 
|
(26.2.2022 13:57:26)
Já tohle zažila, ale s několika rozdíly. Byla to malá soukromá firma, měla jsem make dítě, cca 4 roky, já měla cca 30 let a částečný úvazek.
Když jsem potřebovala, mohla jsem s dcerou zůstat doma.
Zvazovala jsem přejít, ale zůstala jsem, dala jsem si na misku vah plusy a mínusy.
Teď jsem za to ráda, později si firma přibrala další věci a já byla vytížená plně.
Teď je toho zase trochu méně, ale začala jsem se věnovat Justu, postupně to rozjíždím více a proto mi teď vyhovuje, jak to je. Navíc dcera je už samotná, takže odpoledne mám čas.
V tvém případě bych asi uvažovala o změně nebo případně si najít koníčka jako já (u mě Just) a věnovat se tomu.
Jsi ve věku, kdy máš zkušenosti, předpokládám větší děti, finančně zajištěna, tak proč to nezkusit.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(26.2.2022 13:57:53)
Naprosto rozumím.
Zažila jsem něco podobného kdysi dávno v mládí.
Osm hodin nekonečného čekání na konec pracovní doby je snad horší než osm hodin kmitání.
Úplně chápu, že dlouhodobě to vede k pocitu marnosti.
Já jsem tehdy byla bez závazků a na začátku pracovní dráhy, změnu jsem podnikla snadno.
Užila jsem si pak ještě bohatě toho kmitání 
Ve věku 40+ bych určitě hledala změnu, máš před sebou nějakých dvacet let, stálo by za to pracovat na něčem smysluplném.
|
|
| K_at |
|
(26.2.2022 14:10:40)
Cristie, neomlouvej. Ty jsi to takhle nerozhodla.
Šla bych za šéfem a nastínila mu, že co kvalifikovaný kolega převzal ČÁST tvé agendy, nejsi využita efektivně. A že ti to profesně nevyhovuje. Neuplatňuješ svůj potenciál. Což je škoda. A nebo se obrať na vaše HR, zda by v rámci firemní struktury pro tebe něco nebylo. O tom vy taky měl vědět šéf. A uvidíš. Nejhorší, co se může stát, že budeš hledat jiné zaměstnání. Nedivím se, že ti to vadí. Já to podobné zažila jednou, fajn to bylo cca 2 měsíce (po nakročení k vyhoření z předešlé práce), to jsem si užívala. Ale potom to byl opruz.
|
|
| čtenářka2 |
|
(26.2.2022 14:25:35)
Zajimalo by me, jestli jde o statni spravu. Nejak si nedovedu predstavit soukromou firmu, ktera by leta platila zamestnance na plny uvazek aniz by zjistila, ze vlastne temer nic nedela.
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.2.2022 14:46:50)
Ve státním sektoru je to pravděpodobnější.
Každopádně to vidím jako selhání lidí zodpovědných za organizaci práce.
|
|
| Okolík | 
|
(26.2.2022 14:52:53)
Podobně jsem se cítila v soukromé firmě, práce bylo tak akorát asi 2 týdny v měsíci, zbytek jsem se pronudila, práce bylo max. na 2 hodiny denně. Šéfové byli v údivu, jak rychle nám práci hotovou a já se styděla, že ji předávám po 2 hod práce a 6 hod proflákaných. Když jsem se snažila to změnit, dostala jsem za úkol "odkontrolovat nějaký zaprášený starý šanon. Když jsem zjistila, že mi dávají ty samé opakovaně, tak jsem napřela síly j sehnání jiné práce. Asi nejhorší byla povinnost sedět tam od 8 do 17 a absolutní neochota ke klouzavé pracovní době...
Nechápala jsem to. Soukromá firma a takhle jsme na tom byli v kanclu všichni.
|
|
| Hr.ouda | 
|
(26.2.2022 14:52:57)
jo, může se to v korporátu stát , ono se to tam i stává, co slýchám od lidí, často třeba i na významějších pozicích, než je řadová, a to jsou pak ti lidi, co vymýšlejí hovadiny - práci pro práci sobě i druhým
|
|
| Bertina | 
|
(26.2.2022 16:04:45)
Vystřídala jsem po rodičáku tři různé pozice ve státní správě, ve dvou různých sektorech. Všude bylo práce beznadějně nad hlavu, málo lidí a hlavně zoufale mizerná výplata. Teď už jsem 5 let v soukromém sektoru, práce půlka a krásná proti státnímu a plat trojnásobný oproti roku 2016 pod MPSV. Podle mě je to nicnedělání ve státní sféře fáma, protože já tam nikoho takového ani nezahlédla. Tady v Praze se ani nedaří obsadit volná místa, do výběrek se hlásí málo lidí a když už někdo fakt nastoupí, zřídkakdy tam vydrží.
|
| 77kraska |
|
(26.2.2022 16:15:37)
mozna nekdo ve statnim sektoru nema do ceho pichnout, ale na mych pozicich (jedna pred 30+ lety a druha pred 3 lety) bylo prace nad hlavu, ze clovek nikdy nebyl hotovy a mohl by pracovat 24 hodin denne a nova prace by se na nej porad valila....ale bylo to asi specifikum toho typu uradu, kde na vystupy cekaji spousty lidi a nevahaji si stezovat
spis jsem zazila, ze v soukromem sektoru, pokud je firma vetsi, se da schovat za kolegy a praci bud predstirat nebo osidit
|
| Půlka psa | 
|
(26.2.2022 16:23:38)
To asi záleží na úřadu. Kamarádka odešla od nás ke státu a říká, že má za stejnou náplň práce sice půlku peněz, ale dvacetinu práce, tak se to vyplatilo. Musí tam mít sice odsezené hodiny, což u nás není, ale tráví je s knihou. Jistě to tak není všude a třeba je to i úplně vzácný jev, ale určitě existuje. Akorát jo to taky začíná štvát, už z toho nicnedělání zdaleka není tak nadšená jak na začátku.
|
|
|
| libik | 
|
(26.2.2022 16:17:23)
Taky si myslím, že je to fáma (nicnedělání ve státní zprávě) a že je to dáno tím, že občan státní správu pokládá celkově za zbytečnou. Do chvíle něž něco potřebuje
|
| 77kraska |
|
(26.2.2022 16:20:17)
libik, jina vec je, v jake kvalite je ta prace ve statnim sektoru odvadena.....a ze si nekteri urednici praci zjednodusuji....ale kdyz k tomu clovek pristupuje poctive, tak ma prace mraky
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(26.2.2022 16:51:06)
mám kolegu, který mi kdysi vyprávěl, co všechno kde dělal, jaký dost vysoký pozice vystřídal, včetně obchodního ředitele dost velké firmy, měl velkou zodpovědnost, šlo o velký peníze, měl od sebou hodně lidí, obchodní oddělení, a běžně se stávalo, že neměli co dělat, chodili na kafe a měli čas si u toho povídat, vyloženě ten čas pročekali
usoudil, že dost bylo zodpovědnosti a dohadů s podřízenými i nadřízenými, je mu skoro 60, před důchodem už chce mít klid. peněz má dost, takže mu nevadí učitelský plat, i když nemá praxi, zašije se ve škole a do důchodu nějak vydrží
Za těch pár měsíců ve škole se mu rozjela spousta zdravotních problémů, říkal, že tak uhiněný nikdy nebyl, kafe nestihne ani uvařit o přestávce, ne tak ještě vypít, když už stihne, tak sám, protože ostatní nemají taky čas, debaty s dětmi mu vyloženě nejdou, takže vůbec nemá pocit, že by teď byl v klidu
kdo není v práci spokojený, měl by ji změnit a zkusit to jinde, možná se pak rád vrátí, a nebo naopak, jako můj druhý kolega, zjistí, že je konečně využitý a spokojený, tomu je teda 35 a užívá si to, taky mě to jeho snad pátý pracovní místo, naprosto různý, do školy sem proto, že bude v poledne doma a bude mít prázdniny, prozřel, přestal nadávat a vzal to jako výzvu
|
|
|
| Dana | 
|
(26.2.2022 18:11:33)
V soukromé firmě se to nestává, ale vím o stejném případu ve státní správě. Zaměstnanec byl přijatý na místo, kde již stávající zaměstnanec neměl prakticky, co dělat. První, co mu tento starý zaměstnanec řekl, bylo mlč, neříkej, že nemáš, co dělat a těš se na oběd. Teď tam oba předstírají práci již asi půl roku a nikomu to nevadí.
|
|
|
| Hr.ouda |
|
(26.2.2022 14:51:24)
Mám dost práce, a často je i po těch letech relativně podnětná, není to furt totéž dokola. Ale jsem úplně vyhořelá a deprimovaná a demotivovaná, protože ta práce je vzhledem ke konkrétním okolnostem úplně zbytečná, nyní již zcela.
Ono se to možná vyřeší samo, protože nemáme momentálně prachy na provoz. Ale bojím se toho, je mi málem 50.
Ale úplně ti rozumím, když člověk zabíjí hodiny svého života nečinností nebo zbytečnou činností, skoro bych řekla momentálně činností pro činnost, tak to duševně ubíjející.
Hele, ale když máš v práci čas - nemohla bys třeba studovat jazyk, VŠ, nebo něco, co by třeba mělo i význam pro tvého současného zaměstnavatele, abys mu mohla časem nabídnout víc? Evidentně ti nikdo nechce dát výpověď, když na sebe nebudeš upozorňovat, tak co to vzít jako studijní "volno"?
|
|
| Fern |
|
(26.2.2022 15:13:30)
Chápu o čem píšeš,kdysi jsem něco podobného zazila; když není téměř celou práci.dobu do čeho pichnout,vleče se ten čas do konce orac.doby neskutecne.A přitom je člověk plný síly,elánu- já tomu říkám umírání zaziva.A jo,nevyvazi to ani milionové výplata ten opruz.
Začala jsem se v té době poohlizet už po něčem jinem,pak se to ale nějak rozjelo v té stávající firmě,taky administr.
Ale po pár letech a pár změnách práce jsem nakonec začala podnikat a tohle byl ten správný vítr do plachet.V zaměstnání ve srovnání s tím to bylo jen nanicovate paberkovani - být furt jen jako čisí loutka.
Jsi mladá,do důchodu máš víc jak 20 let,tak směle do zmeny;není nač čekat.
Když půjdeš za šéfem,ať ti vymysli nějakou práci,bude to dost možná považovat za opruz,ze svých peněz té on stejně neplatí.Vezmi svůj život do svých rukou,strašně rychle to utika
|
| darinaa |
|
(26.2.2022 17:16:47)
Zažila jsem, můžeš to obrátit i ve svůj prospěch. Sežeň si práci, která se dá dělat formou home office a můžeš mít jeden čas zaplacený dvakrát. Čas je nejdražší komodita. A zamysli se nad sebou, říkat, že ti neprávem přidali... no kde to jsme..
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.2.2022 18:00:41)
"Čas je nejdražší komodita."
Přesně tak.
Trčet někde nečinně většinu dne a pak v chabém zbytku času se snažit něco užít podle svého, to je marnost.
To může být přijatelný model možná přechodně pro matku malých dětí, která si v práci alespoň odpočine. Nebo v důchodovém věku, kdy už člověk také ocení především svůj klid.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(26.2.2022 18:08:31)
námět k zamyšlení
uvědomujete si, že v naprosto stejné situaci, akorát bez té možnosti změnit zaměstnání, jsou nadaný děti v běžných školách?
to je přesně ta situace, kterou jsem tu mockrát popisovala a málokdo to byl ochotný vůbec zavnímat
i ty děti nečinně čekají většinu dne, aby potom v chabém zbytku dne dělaly něco, co jim dává smysl, akorát na to už nemají sílu, ono je to taky ubíjí,
a abych byla spravedlivá, úplně stejně jsou na tom děti, kterým je pro změnu škola nad jejich schopnosti
co s tím?
|
| Fern |
|
(26.2.2022 18:13:54)
...otázka na odpovedne ourady,kteri jsou placeni z nasich dani,tudiz ministerstvo skolstvi?!
Nechápu,proč se ptáš tady,mužem snad za to my?
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.2.2022 18:16:19)
Yuki, já myslím, že to je všeobecně známo.
Leckdo to tu jistě zažil na vlastní kůži, nebo to řeší u svých dětí.
Dětem se navíc mnohem více vleče čas, hodina je pro ně věčnost.
A bývají více než dospělí frustrované i nemožností pohybu.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(26.2.2022 18:18:50)
Ropucho, ano, kdo zažil, ten rozumí, ti ostatní to možná pochopí na příkladu dospělých, je jim to blíží, spousta lidí opravdu nechápe, proč by dětem ve škole nemělo cokoliv vyhovovat, no tak se nudí, ale mají přece digitální kontakty s ostatními, to musí stačit
ale původně jsem nechtěla opakovat známou věc, jen opravdu využít toho příkladu k zamyšlení pro ty, kdo to nechápali
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.2.2022 18:26:28)
Yuki, ale jo, to máš pravdu, kdo si to neuvědomuje, na tomto příkladu si to může představit.
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(26.2.2022 18:18:44)
Tak jim rodiče mají vybrat vhodnou školu, těm nadaným i těm pomalejším.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(26.2.2022 18:21:02)
inko, kéž by to bylo tak snadný
škola pro nadaný není ani v každým okresním městě, my jsme to měli 25 do krajského
škola pro slabý je podobně, navíc ty děti nemůžou jet samotný, ani jedny, nemají řidičák, spoje jezdí málo
v Praze, Brně, Budějovicích, Ostravě, Olomouci, tam není problém
|
| Košík_růží |
|
(26.2.2022 18:47:39)
Yuki, jak já ti rozumím! Já to měla jako dítě, ale tehdy se to nijak neřešilo. Pak to měly moje děti, to to ještě taky bylo v plenkách. A problém je to i dneska, pokud nežiješ zrovna ve velkém městě. Řeší se to u vnoučat a je to zoufalý. Za cenu, že denně vozíš dítě do školy 25 km autem tam a po vyučování zpátky. Hromada času i peněz. To si fakt může dovolit jen někdo. Ostatní děti ve škole tiše trpí. nejhorší na tom je, že je to každému jedno a máme tu inkluzi, kdy ty chytré nacpeme k těm normálním a pak k nim nacpeme ještě ty slabé a ještě ty, co mají problémy s chováním. Přitom máme dojem, že to vyřeší asistenti. Kteří ovšem mají mizerný plat za všechno to, co se po nich chce. Šílený systém.
|
|
|
| K_at |
|
(26.2.2022 18:21:11)
Inko, to je výborná hraběcí rada. I v Praze je poslední roky problém vybrat ZŠ, kde vyjdou trochu vstříc dětem, co potřebují jiný přístup - stačí AS a nadání. Natož v regionech, kde nemáš desítky km od domova nic jiného, než 2 spádové ZŠ.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(26.2.2022 18:43:23)
Aha a co bys teda doporučovala ? To má v každý vesnici být škola se soeciálním zaměřením ? To se dá těžko zvládnout.
|
| Stáňa * | 
|
(26.2.2022 18:44:59)
U nás taková je, ale soukromá. I když školné není zas až tak vysoké.
a to jsme vesnice o ani ne 400 obyvatelích.
|
|
| K_at |
|
(26.2.2022 18:51:22)
Inko, ne. Stačilo by přece umět v běžné ZŠ podpořit i děti s nadáním (a případnými přidruženými specifiky). Jenže.... To chce prostory, pedagogy, případně i vybavení. A jinou výuku učitelů, aby uměli s dětmi pracovat i jinak. Konec konců, to by si zasloužily všechny děti ve školách. Průměrné, slabší, i nadanější až nadané. Přestal by i takový nával na 8g.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(26.2.2022 18:58:04)
Nevím jestli je v silách jedné učitelky zvládnout tolik různorodých typů dětí.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(26.2.2022 19:03:27)
Inko, jde to, pokud je málo děti ve třídě, pokud je k tomu asistent a pokud má učitel aspoň nějaký přehled, na většině škol nic z toho není, proto říkám, že nestačí chuť učitelů, ale je nutný tlak rodičů, ne na školu, ale na mšmt
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(26.2.2022 19:07:18)
Tak na to by byly asi potřeba hlavně peníze.
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.2.2022 20:38:34)
"Tak na to by byly asi potřeba hlavně peníze."
Inko, to také, ale hlavně podle mě know-how.
Profesionálové, kteří vědí, co a jak dělat.
Aby se peníze nesypaly do černé díry, kde se něco napíše na papír, ale reálně všechno běží jako před padesáti lety.
|
| K_at |
|
(26.2.2022 20:47:50)
Ropucho, jo.
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(26.2.2022 19:08:58)
Inko, není. Chce to minimálně asistenty ve třídě. Nebo 2 učitelé a asistent. V poměrech v ČR totální utopie.
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.2.2022 18:27:49)
Inko, ty jsi z Prahy, viď.
Na venkově může být hledání vhodné školy neřešitelný úkol.
|
| K_at |
|
(26.2.2022 18:32:51)
Ropucho, ona to není sranda ani v Praze. Výběrová řízení do 1.trid do malých a soukr škol jsou běžné. A přednost někde třeba mají sourozenci žáků. Takže do 1.trudy vezmou třeba pár dětí a až po přijímačkách. Pokud rodina nemůže vozit dítě denně bůh ví kam, a platit školné, je to problém i tady.
Jinak ale samozřejmě je tu trochu větší možnost manévrovat aspoň mezi klasickými ZŠ, které mají různou úroveň. Ale začínají chybět po okolních ZŠ učitelé. A třídy někde mají 30+ žáků.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(26.2.2022 18:49:07)
Z jednohoo konce Prahy na druhej je třeba 20 kilometrů a lidi děti vozej. Vždyť je to pár let.
|
| K_at |
|
(26.2.2022 18:52:29)
Inko, SIM tě, uvědom si, že se to týká různých dětí a různých rodin. Ne každý může a nebo třeba i chce a chápe!!!!.
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(26.2.2022 18:21:42)
"co s tím?"
Ty jsi učitelka, my jsme (většinou) laici. Těžko ti můžeme dát fundovanou odpověď.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(26.2.2022 18:24:52)
jako učitelka můžu říct jen jedno - bez tlaku rodičů není cesta, rodiče musí chtít změny, školy je pak udělají
|
| Půlka psa |
|
(26.2.2022 18:27:07)
Tak v tomto nepomohu, tohle můžu tlačit jen těžko. 
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(26.2.2022 23:57:19)
jako sorry ale já zažila několikrát, že se rodiče snažili o změnu a tlačili a bylo to prd platný
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(27.2.2022 0:13:02)
Rachel, proto píšu, že nemá smysl tlak na jednu školu, ale na mšmt
|
| E.mama |
|
(27.2.2022 9:07:10)
Yuki, já mám talentované dítě. Školu jsem oslovila, práci navíc nedostává, učitelka ho používá jako pomocníka pro slabší děti. Kdykoliv je problém ve třídě, tak mu řekne, že on jako inteligentní kluk by to měl vyřešit, ustoupit a tak. Laťka ve třídě je posazená nízko, děti neumí pořádně číst, text k diktátům dostávají předem. Vypnula jsem, neděláme nic, školu mu změnit nemůžu, nemá rád změny. Doufám, že nová učitelka to trochu rozproudí a že pak odejde na 8G.
|
| Monty | 
|
(27.2.2022 9:09:24)
Šmarjá, už zas?
"Náš génius nebude nikomu pomáhat, ten musí od první třídy řešit integrály"?
|
| E.mama |
|
(27.2.2022 9:22:18)
Nikdy jsem neřekla, že nebude nikomu pomáhat. Pomáhal a teď ho to přestalo bavit. I to se může stát.
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(27.2.2022 12:29:10)
Monty, čekala jsem tento tvůj výpad, je stejně hloupý jako vždycky jindy
|
|
| Košík_růží |
|
(1.3.2022 11:03:24)
Jenže "ten génius" nepomáhá dobrovolně, ale protože to dostal rozkazem od učitelky. On pomáhat musí, ať chce nebo nechce. Mně by se to taky nelíbilo, být rodičem a koneckonců se mi to nelíbilo ani jako dítěti. To dítě vlastně dělá práci zde učitele a Monty se diví, že se mu to nelíbí? No co to dítě chodí do školy? Aby tam suplovali práci učitele, nebo aby se tam samo něco naučilo? Podstatný rozdíl je v tom, pomoci jednou a pomáhat neustále. Ten "malý génius" je nucen pomáhat neustále. Já se mu nedivím, že ho pak škola nebaví a že do ní chodit nechce.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| *Kate* | 
|
(26.2.2022 18:12:36)
"A zamysli se nad sebou, říkat, že ti neprávem přidali... no kde to jsme.."
Zakladatelka je prostě poctivá sama k sobě.
|
|
|
|
| libik |
|
(26.2.2022 15:44:50)
Tak já bych se po všech svých různých pracovních misích na tvém místě, které je zřejmě jistotou, snažila být tím firemním sluníčkem, na které je spoleh, které neprudí a má ho každý rád. Vadí snad někomu , že "nic" neděláš?
Pěstovala bych květinky a leštila hrnečky na kávu.
Ale v 44 letech to asi nejde aplikovat, to má člověk prostě pocit, že mu ujíždějí včechny vlaky, ale, že je ještě dohoní, tak hodně štěstí
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.2.2022 16:51:07)
Libiku, ne, nefunguje to ani v mládí, přesně jak píše Fern, je to umírání za živa. Nebudeš se na nikoho usmívat a leštit hrnečky, neboť si budeš připadat jako v kleci. V mládí chce člověk do života drajv a ke stáru zase smysluplnost, sedět nečinně na zadku je zoufalství a bere to sebeúctu. I když ti za to platí, nebo možná tím více.
|
| Fern |
|
(26.2.2022 18:20:25)
|
|
|
|
| Dari79 |
|
(26.2.2022 16:29:14)
Já to (ne tak moc) zažila jen jednou, kdysi dávno pradávno, bylo to teda ve státním sektoru, tam jsem měla kancelář sama pro sebe a celkem málo práce, ale pracovní doba se musela dodržovat... Studovala jsem u toho dálkově druhou vysokou školu, takže jsem četla skripta a psala seminárky (to bylo nejlepší, když někdo nakoukl, "ťukala" jsem do počítače a tvářila se velmi zaměstnaně...). Myslím, že to tam tak funguje doteď...
To byla pohoda, kterou teď už neznám... Po příchodu jsme ve společné místnosti hromadně v poklidu snídali, chodili jsme na obídky a přiznávám, že kolikrát jsem po obědě v kanceláři si i zdřímla, když jsem byla v takovém tom siestovém trávicím útlumu...
No, odešla jsem odtamtud asi po 2 letech... Ale to bylo teda fakt hned po škole, byla jsem mladinká, rozhodně jsem tam nehodlala zůstat celý život, i když jsem trochu koketovala s myšlenkou, že bych si pořídila dítě, spolehlivě bych byla v klídečku na rodičáku...
Plat vůbec nebyl zlý, myslím, že to byla 11. nebo 12. platová skupina, což v dnešních cenách, jak tak koukám, je (pro lidi bez praxe, což jsem tehdy byla) tak 22 - 24 000 Kč hrubého + tam byly různé příplatky (osobní ohodnocení a tak) a třinácté platy... No, jako nic světoborného, ale za tu flákárnu + všechny možné vzdělávací kurzy zadarmo, toho nelituju ani dneska...
Co s tebou, to ti neporadím... Já tohle neznám, moji zaměstnanci makaj a kdybych měla pocit, že maj hotovo, dostanou další práci, která se "odsouvá", protože na ni nikdo nemá čas... Já bych to teda asi nevydržela, možná že zas tak nějak těsně před důchodem...
|
|
| E.mama |
|
(26.2.2022 16:46:06)
Brala bych to jako šanci ke změně a poohlédla se jinde, pookřeješ a rozkveteš.
Zažila jsem to, v soukromé firmě, bylo potřeba udržet papírově jedno pracovní místo. Práce bylo tak na 30 minut denně. Byla jsem tam jen na brigádě na čtyři dny v týdnu, pochůzky všude možně, knihovna, obchody, napsat diplomku, středobodem byl oběd, strašná nuda a zmar.
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.2.2022 16:59:14)
" středobodem byl oběd, strašná nuda a zmar."
To je výstižné.
Nevím, jak v současnosti, ale kdysi to minimálně v některých úřadech takhle fungovalo, co jsem měla možnost poznat.
Takový ještě socialistický systém, žádná profesionalita.
|
|
|
| sally | 
|
(26.2.2022 17:23:32)
...v téhle situaci jsem si snažila najít nějakou činnost, začala jsem se učit novou věc, protože mi přišlo, že by se to mohlo zaměstnavateli hodit - jejich přístup byl, že mi teda zaplatí knihy, ale víc je to nezajímalo.... nakonec jsem odešla, protože tohle bylo nejvyčerpávavější zaměstnání, které jsem kdy měla - právě proto, že tam nebylo co dělat, ale musela jsem tam sedět celou pracovní dobu - a stíhali mě doslova za každou minutu (doslova - jako scéna, že jsem z oběda přišla ve 12:33 místo ve 12:30), kdy jsem přišla pozdě z oběda (to, že v okolí jsou jen dvě místa na jídlo a je v nich fronta a i s cestou tam a zpět se to za třicet minut někdy nestihne) - přitom fakt to nebylo zaměstnání, kde když nestojím na svém místě v danou minutu, tak padají součástky z pásu - zase jsem jen seděla na své židli a hrála tetris...
|
|
| Valoria |
|
(26.2.2022 17:28:06)
Diky takovému zaměstnání jsem vystudovala VS.
|
|
| Balbína | 
|
(26.2.2022 19:02:17)
Kdybys mela 2 roky do duchodu, bylo by to jine. Ale pred sebou mas jeste dost dlouhe pracovni obdobi a je skoda takto ustrnout. Nejvyssi cas udelat zmenu a pokud odejit, tak ted.
Myslim ze to stejne dlouhodobe takto nedas, budes vic a vic frustrovana a vyhorela.
Neznam tveho sefa. Pokud je fajn, promluv s nim, ale samo ze musis byt připravena na vse. Pokud si myslis, ze spis by te propustil, zacni hledat jinde.
|
|
| Košík_růží |
|
(26.2.2022 19:36:55)
Zažila jsem, asi v takovém věku jako ty. Šéfa bych neupozornila v žádném případě! Pokud by mi za nicnedělání přidali, byla bych za to ráda, je vidět, že si mojí "práce" cení. Nás tam takových bylo víc. Kolegyně účetní si ve volných chvílích hledala tipy na dovolenou, obstarávala řemeslníky, učila se angličtinu, já napsala dvě knížky, hrála si tetris nebo jezdila závody s autama. Obě jsme si četly na netu a byly rády za Havaj. Měly jsme čas si promyslet, co budeme doma vařit a co s dětma. Líto mi to nebylo, to byl problém zaměstnavatele, ne můj. Kdybych šla za šéfem, aby mi přidal práci, tak jsem dostala padáka. Měla jsem v té době nic moc plat, tak jsem to brala jako odměnu, prostě za málo peněz málo muziky. Byla to soukromá sféra, zahraniční firma. Plat nám nasadili při nástupu a za 10 let nám nepřidali ani o korunu navíc, žádné prémie, žádné stravenky, žádné benefity. Kdo se ozval a chtěl přidat, dostal padáka. Takto jsem proflákala nějaký čas, než jsem změnila firmu a šla jinam za vyšší plat. Plat tam byl vyšší, práce víc, ale taky neskutečná buzerace. Ale věz, že najít jinou kancelářskou práci je ve vyšším věku docela utopie. Vážila bych si toho, že se po mně nic moc nechce a držela bych hubu a krok. Zvláště pokud by mi přidávali na platu a ne práci za stále stejný plat
|
| Karkulína | 
|
(26.2.2022 22:04:29)
Naprosto souhlasím s tím, co píše Košík. Jsem zhruba ve věku zakladatelky a zažila jsem obojí - nudu i neskutečný záhul. A říkám na rovinu, že preferuji nudu, nebot záhul mi způsobil stresy a s tím spojené zdravotní problémy, a za to fakt žádná práce nestojí. Nudu můžeš vždycky něčím zahnat - nemyslím zrovna hrát na počítači hry, ale nějak na sobě pracovat - učit se jazyk nebo rovnou něco dálkově studovat, nebudeš si připadat zbytečná. Pokud kolegové nepoukazují na tvou nadbytečnost, šéf si toho nevšiml a dokonce ti přidali, tak bych to neřešila. Samozřejmě si můžeš najít jinou práci, ale abys pak s lítostí nevzpomínala, jak ses v té stávající měla dobře.
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)