(29.8.2023 17:20:24) Ne úplně navážno, ale vkládám téma, které mě napadlo dnes při poslechu zpráv. Prý měli poslanci schvalovat státem garantované výživné, nebo jeho prodloužení nebo tak něco … a komentovala to nějaká paní samoživitelka, co má 4 děti a finanční nouzi. Mě se to netýká a nejsem ani moc v problematice orientovaná, tak ocením, když mě zkušenější poučí: nemělo by smysl to nějak vztáhnout k počtu dětí a počtu tatínků? Obecně si myslím, že je fajn, když stát zaskočí za otce neplatiče, aby matka s miminem nemusela pod most a neumřela hlady. V životě se stává ledacos a mít dítě s nezodpovědným chlapem, to může být dřív, než na nové boty. Jedno. Nebo dvě. Ale jak se tak člověk stane samoživitelkou se čtyřmi dětmi? Mě teoreticky, od stolu, napadá, že nejpozději po druhém už bych si dala sakra pozor … ale jak říkám, neznám případy z praxe. Uvažuju o výchovném nebo odstrašujícím efektu podmínky, že stát platí výživné např. pouze na max. 3 děti s max. dvěma různými otci (výjimku by měla dvojčata a vícerčata). Blbost?
(29.8.2023 17:25:45) jasně, hlavně trestat ty nejslabší a nejraznitelnější. represe, normy, dozor a trest pri ty, kdo jen trochu vybočí. a jejich děti rovnou odepat.
moralistické soudy místo systémové fungující sociální politiky.
úplně me z toho, co píšeš, mrazí. ale nemělo by, měly byhc být už otrlá - vždyť to je ideologie současný vlády.
(29.8.2023 17:29:56) Palác, nechtěla bych nikoho trestat. Ale můžeš mi třeba uvést nějaký příklad, jak se to tak stane? Není to lehkomyslnost, pořídit si 4 děti s chlapem (chlapy), který/kteří pak zdrhnou a nechají mě na holičkách?
(29.8.2023 17:41:50) Máto, konkrétní zkušenost, dobře
první dítě víceméně omylem, chlap zbaběle zdrhnul, hned jak se to dozvěděl, druhý dítě s chlapem, který sliboval a ono to taky fungovalo do rozjetí psychické nemoci, ona odešla kvůli domácímu násilí, třetí byl utěšitel, bohužel alkoholik a bohužel se zadařilo taky, čtvrtý byl pracovitý, pomáhal, staral se o děti, než otěhotněla a on od té doby odmítl starší cizí děti, navíc se ukázalo, že je to manipulátor
ona chtěla být šťastná, mít chlapa, který by ji měl rád a měl rád i děti, akorát té inteligence nemá dost na to, aby si ho víc proklepla dřív než otěhotní
(29.8.2023 23:02:12) Chlapy by měl vychovávat stát.
Pokud neplatí, měl by existovat úřad pro pomoc příjemcům výživného. Jako v UK.
Tomu by musel dát neplatič příjmové a majetkové přiznání a řešit s ním jak to uhradí. Nespoleupráce by byla trestná, stejně jako zatajení majetku. Úředník by se musel jít podívat do bydliště a zhodnotit i toto.
V případě neplacení by neplatiče stát zařadil do veřejného seznamu neplatičů alimentů. Na základě toho by každý institucionální plátce (zaměstnavatel, podnikatel, stát, banka, ...) věděl, že mu nesmí poslat žádné peníze na účet, banka mu je vyplatit atd. Vše by šlo na speciální účet úřadu. Teprve po odečtení výživného by se platba uvolnila. Dlužník by tuto službu musel platit.
V případě neplacení by se (mírněji) postupovalo proti dalším příbuzným podle OZ.
(30.8.2023 16:56:05) Chlapy by měli vychovávat otcové.
je to začarovaný kruh, protože kluk, který vyroste bez táty, sám neví, jak být tátou... bohužel v dnešní době je nemoderní mít tradiční rodinu s mámou a tátou, nedejbože, kdyby ještě náhodou byli řádně sezdaní...
(29.8.2023 18:00:07) Já jsem sama s 3 dětmi, moc velký rozdíl to není. Ale uživím nás, tak alespoň tak. Máto, někdy se to tak prostě stane a ano, někdy je matka nezodpovědná. Děti za to ale nemůžou ..
(30.8.2023 12:33:10) Znám paní, co má s jedním chlapem těch dětí šest. A všechno bylo v pohodě, zvládali to, dokud u chlapa nepropukla duševní nemoc. Opustil je, přestal vydělávat, zmizel neznámo kam. Byla to od ní lehkomyslnost? Chtěli velkou rodinu, radovali se z ní, uživili ji. Měla předpokládat, že se stane tohle?
(30.8.2023 14:30:18) a pod to se podepisuju... aspoň jeden druh hormonální antikoncepce plně hrazený ze ZP... Sice by to něco stálo, ale podle mě zas tak moc ne, protože ty, co peníze mají, by si stejně kupovaly (platily) lepší-dražší, jako to dělají dnes... ale zas by to ušetřilo prachy na všech těch dávkách za nechtěně-náhodně počaté děti v těch příjmově nejchudších skupinách, které "nemají ani na antiko"...
(30.8.2023 13:02:25) Ridwen, o takovém případu se tady nepíše. Jde o případy, kdy matka často střídá partnery, s každým si pořídí dítě a pak se vztah rozpadne. Dost často se ty ženy navíc dávají dohromady s nezodpovědnými partnery.
(30.8.2023 15:06:13) Nojo, ale to bys musela k tomu zakonu jeste zridit moralni soudni tribunal, ktery by posuzoval, za jakych okolnosti byly deti pocaty, za jakych podminek, s kolika otci, s jakym vekovym odstupem... a ten by zhodnotil, zda bylo poceti tolika deti za danych okolnosti moralne obhajitelne ci ne, a podle toho by se priklepla vyse podpory. Coz je asi jasny, ze je hovadina, ze. A jelikoz zakon je staveny tak, aby chranil nejslabsi- v tomhle pripade deti, coz je jediny spravedlivy- tak nerozlisuje, z jakych pohnutek a kterym otcem bylo pocato, protoze to decko jaksi neovlivni svoje poceti a nemuze byt diky tomu financne znevyhodneny.
(29.8.2023 17:27:59) Blbost. Za prvé osudy jsou různé. To především.
Za druhé jsou lidi, kteří nejsou schopni rozumně uvažovat a/nebo dle úvahy se chovat. Odstrašující efekt by to nemělo. Možná lehce děsivý, ale nikoli antikoncepční.
(29.8.2023 17:37:28) Máto, a co tak je rovnou strčit na pranýř? Není nad to pěkně se pohoršit nad "úplně blbou" matkou samoživitelkou... Jen tak si zkus cvičně spočítat, o jaké částce se bavíme, dost možná tě překvapí, že v porovnání s jinými výdaji, jde o zanedbatelné peníze... Ale tak můžeš si hýčkat svou představu, že ty jsi ta chytrá, co dělá věci správně, na rozdíl od tupých ženských, co mají pro každé dítě jiného otce...
(29.8.2023 18:02:59) Rose, proč tak konfrontačně? Právě proto, abych se nadarmo nepohoršovala, se ptám na konkrétní případy a možné situace. Samozřejmě každý může mít dětí kolik chce a s kým chce, ale - z mého pohledu - za svoje. Ano, ženy mají v tomhle nevýhodu, jim to dítě zůstane, zatímco chlap zdrhne. Ale opravdu není v silách ženy ubránit se 3., 4. dítěti, pokud má obavy, jak je uživí? Beru připomínku babi, že někteří lidé nejsou schopni racionálního uvažování. A ano, pokud už je dítě na světě, nelze je nechat bez pomoci.
(29.8.2023 18:09:00) Máto, někteří lidé jsou úplně jednoduše hloupí, naivní, nezralí, nezodpovědní, mohou mít psychické problémy, trpět závislostmi... Znám takové rodiny, ano, je to úplně mimo obzor solidně sociálně si stojících lidí, nelze to soudit jejich měřítky.
(29.8.2023 18:16:58) Máto, a proč si nějaký chlap pořídí dítě se ženou, která už několik jiných dětí z předchozích vztahů má a potom je opustí a ještě ke všemu na své dítě ani neplatí? Není to náhodou vina toho chlapa? A jeho špatný výběr partnerky? Jasně, na pořízení dítěte musejí být vždy dva, ale dítě zůstane té ženě, ta ho musí živit, i když chlap se na ně vykašle.
(29.8.2023 18:21:35) Vina toho chlapa to bezpochyby je, ale nenapadá mě model, jak v tom těm chlapům zabránit. Já bych nechtěla ani ty už existující děti posílat pod most, myslela jsem to spíš jako prevenci. Že jestli by se ty ženy víc nebránily mít děti, za podobných podmínek, když by věděly, že jim stát nepomůže. Vidím, že jsem dost mimo
(29.8.2023 18:30:43) Máto, ne, bohužel, je to naivní idealistická představa. Kdo je uvědomělý a zodpovědný, ten pomoc nepotřebuje (nebo jen výjimečně) a ti druzí ji prostě vždycky potřebovat budou. A opravdu jde především o ty děti, znám takové osobně a upřímně, nikdo bychom nechtěli mít tak naloženo a vyrůstat v takových okolnostech. Určitě je třeba i prevence, vzdělávání, ale vždycky budou lidé, kteří svůj život nedokáží ukočírovat a represe nepomůže.
(29.8.2023 18:38:03) Máto, nikdo si nepořizuje děti s vidinou, že se o ně stát postará... To je blbost... Buď věří, že to nějak zvládne, nebo neplánuje vůbec... Navíc teda přiznejme si, stát se moc nestará ani teď
(29.8.2023 18:41:12) Rose, přesně tak. Podpora rodin mizivá. Podpora dětí mizivá. Natož podpora těch "nezodpovědných". Ono stačí někdy zažít, jak umí soudce dupat po zodpovědné matce, která maká jak šroub. Stará se 24/7 a soud se tváří, jako kdyby byla vyžírka a chudák otec.
(30.8.2023 12:49:19) Moje dcera žila s X 6 let, do tří let věku staršího vnuka, nikoho by nenapadlo, jak se změní.... Druhé dítě se narodilo 8 měsíců po rozchodu..... Je tedy samoživitelka se dvěma kluky.
(30.8.2023 16:14:47) "...nenapadá mě model, jak v tom těm chlapům zabránit", tak to ještě osolíme těm ženskejm a dětem. To snad nemyslíš vážně, to je nějakej průzkum do časopisu nebo co...
(29.8.2023 17:49:40) Kdysi jsem chodila s klukem. Byl ze čtyř dětí a když byly malý, tak je opustil jejich táta. Po nějakým čase se našel hodný muž, který se do jejich matky zamiloval a vychovával je jako by byly jeho vlastní. No stává se, že žena má několik dětí s jedním mužem a ten je opustí. Ale tak třeba Agáta Hanychová má tři děti se třemi různými tatínky. Jen ty tatínkové jsou známí a finančně zajištěný, v tomhle má štěstí. Těžko o ní říct, jestli je zodpovědná nebo není...
(29.8.2023 18:02:00) Že člověk prožije během života víc vztahů, to se prostě stává. Ale proč si s každým chlapem pořizovat hned další dítě, to také nepochopím. Abych si toho chlapa udržela? Někdo takhle může uvažovat. Bývá to k vidění ve Výměně manželek. A pomoci asi ano, ale zároveň i nějakou osvětu.
(29.8.2023 18:16:58) Někdo asi sexuální vztahy prožívá tak, že vedou přesně k tomu, k čemu je příroda zamýšlela - k rozmnožení se. A jiný kalkuluje tak, že nakonec se k žádným dětem nepropracuje, protože jistoty nejsou nikdy dost jisté. Sama jsem spíš ten druhý případ a do toho prvního se nedokážu vžít, ale třeba je to i tak správně.
(29.8.2023 18:03:05) Myslím, že by trpěly děti. Navíc takových osob je minimum, já vím o 3. První už má dospělé děti, má jich asi 10 s různými otci, dvě další jsou matky dětí z dětského domova. A to znám celkem dost dětí/matek. Zato MM pracoval ve firmě, kde pracovali načerno chlapi, co "té svini přece nebudou dávat prachy, ať si na sebe vydělá sama, oni ji živit nebudou". A těch bylo teda za 10 let, co tam pracoval, víc než 3.
(29.8.2023 18:03:48) Blbost. Lidé mají nejrůznější slabosti a nedostatky a dělají v životě hromady nejrůznějších chyb. Na sociálním dně bys našla neuvěřitelných příběhů... Samoživitelky s řádkou dětí/vnoučat v péči... Ty děti jsou reálné a mají to těžké. Když nepomůžeme jejich živitelům, skončí v ústavní státní péči.
(29.8.2023 18:18:07) Ropucho, jo. Procento dětí v ústavech odebraných z ekonomických důvodů je obrovské. A to často půjde opravdu jen o ty prachy. Někde to bude asi dílčí problém.
(29.8.2023 18:10:00) Máto, no protože odchází i chlapi, kteří hrozně děti chtěli. Navíc - proč za to má ručit ženská, ten chlap nevěděl dopředu, že bude chtít odejít? Nevěděl, že nebude schopný, ochotný platit? Proč si teda vzal nevhodnou ženskou a proč má děti?! Proč ty děti plodil, když snad ví, že je lempl, ne? Protože ne každá ženská je natolik vyzrálá osobnost (s funkčním rodinným modelem mmch - důležitá věc do života), aby dokázala včas posoudit situaci. Navíc i žena chybující může být skvělá máma. No právě proto, že u nás neexistuje takřka práce s takovými rodiči a dětmi, protože systém na ně kašle, tak často generuje další budoucí maminky samoživitelky.
(29.8.2023 18:40:08) Jsi hodně přísná. Mám ve svém okolí holku, otěhotněla ještě před 18. Domluvili se, že si dítě nechá. Od partnera odešla v šestinedělí, uhodil ji. Pak otěhotněla po letech s jiným partnerem, neplánovaně, ale dohodli se, že si dítě nechají. Holku opustil asi v 6. Měsíci, kvůli jiné, kterou taky oplodnil. S tou milenkou už zůstal. Té opuštěné ženě platí ubohých 1000 Kč na 3 létě dítě,a to ještě jen někdy. Ale na fb dává fotky své nové spokojené rodiny. Je to zmetek.
(29.8.2023 18:49:47) Znám jich hodně, díky práci na sociálních dávkách. Některé věří, že ten další bude chlap, který je konečně zajistí a bude líp. Bohužel většinou to nedopadne, ale dítě je uz třeba na cestě. Ale tyto matky většinou na náhradní výživné nedosáhnou, protože jim peníze od chlapů sice nechodí, ale neřeší to exekučně a to je jednou z podmínek. Ty matky nechápu, ale zase ty děti za to nemůžou. Příklad z poslední doby. Matka 24 let, základní vzdělání, rodiče nefungují. S prvním chlapem 2 deti, odešel za jinou, ona si našla dalšího, tyral ji, měli dítě, odešla a žila všelijak. Děti byly chvilku v klokanku. Pak se dala dohromady, našla si chlapa s bytem, děti šly zpět za ní. Narodilo se jí 4. dítě, tezce postižené. No, zůstala sama, chlap ji vyhodil, předtím ji zmlatil tak, že přišla o zuby. Má 4 děti, jedno s 4.stupnem prispevku na péči. Dostává všemožné dávky, výživné ne, nechce to řešit. A má dalšího chlapa. Je hloupá? Nevím. Možná neumí být sama.
(29.8.2023 19:23:31) Silvie, u nás to ty ženy řeší dost. Ne kvůli sobě, protože na hmotné nouzi je výživné příjem, který jim dávku sníží, takže to mají vylej nalej. Řeší to, protože je do toho ÚP tlačí. Takže k nám chodí vyřizovat právě ty exekuce, je kolem toho docela dost práce, návrh sepisujeme my, aby to měly zadarmo a jenom samotné vyčíslení masakr. Musí se jet měsíc po měsíci, někdo třeba jednou za čas platí, mě to nevadí, ale nevidím v tom ten přínos.
(29.8.2023 20:59:48) "Je hloupá? Nevím. Možná neumí být sama."
To neumí (nechce) spousta lidí, žít sám. Většina. A navázat funkční celoživotní partnerství také spousta lidí neumí. Nebo se jim to prostě nepoštěstí. U člověka z nefunkční původní rodiny není nic překvapivého, že ve vztazích tápe.
(30.8.2023 9:44:59) Jak se jí to stane? Třeba tak, že každý další slibuje, ona je šťastná a chce věřit že tenhle je konečně ten pravý. A když se ukáže že není, má další dítě a je opět sama. Těm ženám je často méně než 30 let, nebo něco okolo, takže nejsou dost staré aby si po druhém krachu řekly že rezignují a žádného muže už nechtějí. Taková podmínka co navrhuješ by postihla jen ženu samoživitelku, nikoliv otce dětí, který jediný je za její neutěšený stav zodpovědný. Příklad, mám kamarádku, která je existenčně závislá na partnerovi. Několikrát byla na potratu (donutil jí) a stejně odmítá ochranu. Jak on, tak ona. Dělají to na divoko. To si řekneš proč? Copak se nepoučila? Taky nechápu. Blbá není.
(30.8.2023 12:04:40) O tomhle taky přemýšlím. Samozřejmě, život je pestrý a někdy složitý.I zodpovědní lidé se mohou dostat do tíživé situace. Myslím, že mám sociální cítění a dětem se pomoci určitě musí, ty za to nemůžou.
Nerada soudím, ale popíšu jeden případ, Samoživitelka se 3 dětmi od minimálně dvou otců, čtvrté dítě má v péči otec jednoho z těch tří. Paní je něco přes 30 a pokud vím, v životě skoro vůbec nepracovala. Bydlí se svými rodiči, důchodci, jsou zadlužení, kde se dá
(30.8.2023 14:26:49) Myslím, že všechny zapomínáte na to, že rozmnožování je pudově-biologická záležitost a že kdyby příroda dovolila, aby všichni před plozením přemýšleli, tak lidi vymřou...
Poprvé nám do toho (pár desítek let teda už) mluví antikoncepce, takže samozřejmě dneska už se to posuzuje, že jako "kam dali rozum", "proč proboha tolik dětí" atd. Skoukla jsem třeba na ČT1 celý seriál Zavolejte porodní sestřičky (Call the midwife), kde je velmi pěkně vidět, jak neexistence antikoncepce strašlivě zasahovala lidem do života...
Takže já samozřejmě nikoho za počet dětí (a už vůbec ne za počet otců na počet dětí ...) neodsuzuju, kdo z nás někdy neujel a kolikrát je jen otázka štěstí, že z toho nebylo těhotenství (příp. s následujícím potratem).
Jinak já jsem zářný příklad tvrdého plánování, takže mám sice dítě se schopným a odpovědným chlapem, v době, kdy to bylo vhodné ze všech úhlů pohledu (byť i já jsem měla velmi naivní představu o slučitelnosti podnikání s miminem), ale zase mám to dítě jenom jedno...
Krom toho, že jsem vycvičená z práce, jsem vycvičená i z vlastního života, čili je mi (na rozdíl od mnoha "naivistů") jasné, že i tak tu zítra nemusím být já, nebo můj muž, nebo ani jeden z nás. Že klidně i můj skvělý muž se může zbláznit z krize středního věku, třeba, a odejít za jinou... (a pochopitelně i mě klidně hrozí, že se bláznivě zamiluju a zdrhnu já). A že jsou lidi smrtelný a že co bude s dětma, nad tím přemýšlí málokdo.
Čili - viz příklady, které jste tu psaly... typu 6 dětí s jedním chlapem a kdyby do toho nepromluvila duševní choroba, tak by to bylo fajn - je pro mě příklad typického totálního naivismu. To si fakt někdo pořídí 6 dětí a nenapadne ho, co kdyby ten chlap třeba i umřel? Nebo já-jako matka taky můžu umřít, přece... Jak by to ten chlap zvládal? Nedejbože oba (autonehoda, cokoli) - komu našich nadělaných 6 dětí "přistane" ke starostem a péči... 6 dětí, i kdyby byly rok po sobě, to máš od otěhotnění po ukončení (alespoň střední) školy posledního z nich nejmíň 25-26 let. To si fakt někdo předtím, než si nadělá 6 dětí (byť s jedním chlapem, který i chodí do práce, vydělá a dokáže nás 8 uživit - smekám klobouk, já bych takovou smečku živit nechtěla) neuvědomí, že se cokoli může semlít? A že jestli to zvládnu i sama? A jestli to zvládne moje máma/ségra..., kdybychom umřeli oba dva? Dovedete si představit, že by Vaše ségra (u starších dcera) měla se svým řádným mužem 6 dětí, umřeli při bouračce a vy jste čelili dilematu, jestli (a jak) se o ně chudinky sirotečky postarat nebo jestli je nechat "strčit do děcáku"? Nebo si je v rodině rozporcujou (po dvojcích po různých tetách?)?
Mám v blízkém okolí případ, kdy paní "zdědila" takhle 3 děti, "naštěstí" do té doby byla sama bezdětná, ale i tak je to šílenost.
Neodsuzuju je, to v žádném případě, ale to, že je ani nechápu, je druhá věc.
Naivity typu, 3 děti, každé s jiným otcem a doufání, že "tentokrát to vyjde", taky považuju za idealistické. Ano, jistě může, ale s každým dalším partnerstvím se riziko rozpadu zvyšuje (bývalí, děti z jiných vztahů, stresy, proč mám živit cizí dítě, ...). Nikdo samozřejmě neříká, že po prvním rozvodu musím žít jako poustevník do konce života, ale přemýšlet, to by rozhodně lidem prospělo. (Samozřejmě znám spoustu žen, pro které je ten druhý partner podstatně lepší, než ten první, a na novém vztahu opravdu získala, ale snad musím počítat i s tím, že to fungovat nebude, no ne? Doufat v lepší jistě, ale počítat i s horším)
Ale - každý svého štěstí strůjcem, můj život z tohohle úhlu pohledu taky není ideální. Já jsem se s jen jedním dítětem špatně srovnávala, kdybych byla "neplánovač", tak bych možná byla šťastnější... (s více dětma)
Jediné, co chci, aby si lidi uvědomovali, že samozřejmě víc dětí = budou žít v nižším životním standardu... My s mužem jsme na tom dobře finančně, živíme (půl) syna na VŠ a společného syna na ZŠ. KDybysme těch dětí měli 5, tak asi holt na tom budeme hůř, což by bylo zcela logické, a to i kdyby naše příjmy zůstaly stejné... Ale to by nejspíš nezůstaly, protože samozřejmě by se aspoň jeden z nás musel o ty děti víc starat, takže i míň pracovat... (nejspíš já, že)
Takže - ať si klidně každá má 5 dětí s 5 různýma tatínkama, ale ať nefňuká, že se nemá finančně nijak dobře (pokud ti tatínci nejsou milionáři). To je snad srozumitelné, že její životní standard (i těch dětí) bude podstatně horší, než kdyby to dítě měla jen jedno, a to i za situace, že by všichni byli poctiví a platili výživné řádndě.
A že rozvod finančně bolí (obě strany), to je naprosto jednoznačné, takže rozvedená se obvykle bude mít hůř, než žijící ve stabilním partnerském vztahu.
A jestli za to můžou ty děti? No nemůžou samozřejmě. Ale stát za to teda taky nemůže. Stejně jako, že když mám ZŠ a dělám uklízečku, tak budu brát míň, než primář v nemocnici... Může ta uklízečka za to, že má třeba nižší IQ, blbý rodinný zázemí (kde ji nevedli ke vzdělání)? No nemůže. Ale přece nebudeme z daní (které se fakt negenerují samy od sebe) všechno srovnávat do rovnosti. Příčina-důsledek.
Jinak k tomu výživnému - jediné, co je fakt spravedlivé (i když to maminky často velmi nechtějí) je střídavá péče - čili aby se oba i fyzicky o to dítě starali, a tím pádem i finančně. Jenže to by (krom toho, že tatínkové chtějí se o dítě i starat, nejen platit výživné a 1x za 14 dnů si vzít dítě na víkend) to musely být ochotné přijmout i ty maminky, že...
Jasně, i já znám ty "nešťastné" ženy, které žijí 15 let s jedním mužem, maj s ním 3 děti a on jim pak zdrhne, formálně dělá za minimálku, na děti kašle a ona je v tom fakt nevině a finačně bita, ale zas tolik jich není... Drtivá většina otců na děti platí, má své děti rádo, je ochotných jim leccos pořídit a zpalatit, a mnoho z nich se chce i reálně starat...
Samozřejmě že zákon nemůže rozlišovat mezi dvacítkou, která si pořídila 2 děti s nemakačenkem (třeba alkoholikem, feťákem...), ze kterýho nevyrazí nikdy ani kačku, a mezi takovou tou "poctivě opuštěnou nezdárným manželem, třeba podnikatelem, který začne na truc tajit své příjmy, aby jí nic nemusel dát". Od toho je tady soud, aby stanovil adekvátní výživné, exekuce na dlužné výživné jsou snadné, zabavování řidičáků je dobrá zbraň, riziko trestního stíhání pro zanedbání povinné výživy tu furt je, v exekuci i oddlužení je výživné přednostní a hradí se první... Fakt si myslím, že dneska je většina těch notorických neplatičů fakt spíš principiální nemakačenka, na kterých si nevezmeš nic, těch "schovávačů" (čili mám, ale vše na maminku, novou přítelkyni..., formálně minimální mzda) už zase až tak moc není... Z těchhle se jistě vhodnými nástroji dá leccos vyrazit. Na tom se jistě pracovat dá, aby ty zákony a možnosti byly čím dál lepší...
(30.8.2023 14:40:52) Dari, "Myslím, že všechny zapomínáte na to, že rozmnožování je pudově-biologická záležitost a že kdyby příroda dovolila, aby všichni před plozením přemýšleli, tak lidi vymřou..."
(30.8.2023 17:16:37) Dari, sorry, naivní je předpokládat, že každá matka je schopna posuzovat životní situace z pohledu vzdělané střední třídy. To nefunguje.
(30.8.2023 14:56:32) To je hovadina, protoze mit deti se tremi otci se muze stat i "uplne normalne"- prvni mlada laska, druhej otec zemre na rakovinu, treti se rozvede a odstehuje do USA. Nebo prvni manzelstvi neklapne, druhej zemre pri autonehode, ze tretiho se pote, co ho propusti z prace, stane depresivni alkoholik, co zenu i deti triska. Nebo prvni dite s laskou na VS, chlap po statnicich a tesne pred svatbou necekane zemre, druhej chlap perspektivni vztah, vydelava, a jednoho dne ho seberou za kraceni dani a financni podvody a musi par let odsedet netusici manzelce zustanou oci pro plac, po letech se znovu vda a novy manzel chyti po par letech krizi stredniho veku a zacne mrdat sekretarku. Nebo se z prvniho vztahu po letech vyklube gay, druhej je natolik pritulnej, az manzelka zjisti, ze je pritulnej i k dospivajici dceri z prvniho manzelstvi, rozvede se a po nekolika letech si diky podlomenymu sebevedomi bohuzel najde manipulatora, kterej ji ze zivota udela peklo, az nakonec s mladsimi detmi musi utyct do azylaku- nejstarsi dcera je stridave v diagnostaku a kdovi kde. Tady mas hned nekolik moznejch scenaru, a mohl bych pokracovat donekonecna. Jestli si myslis, ze vetsina samozivitelek se samozivitelkama stala jen proto, ze nemaj nic jinyho na praci nez prcat s kdekym bez ochrany, tak to spis vypovida neco o tobe a tvych zkusenostech
Ano, kromě toho, že někdo je prostě opravdu mentálně oslabený a nedohlíží souvislosti mezi svým sexuálním životem a následky, může život přinášet různé scénáře. A málo žen, obzvlášť sociálně hůře zajištěných, má sílu a ochotu zůstávat s dětmi bez partnera. Chtějí někoho k sobě, chtějí kompletní rodinu, tak se nevzdávají dalších pokusů.
(30.8.2023 15:24:19) Ony jsou známé i sociálně vysoce postavené ženy, které mají děti se třemi otci. Jen holt jim díky jejich sociální bublině tolik nehrozí nouze.
(30.8.2023 15:28:10) Tyjo Mickey, já si právě myslím, že v Tebou popisovaných scénářích bych už to třetí dítě prostě neměla. Nebo teda určitě ne čtvrté. Právě proto, že bych dobře viděla, co všechno se může stát. A dítě je odpovědnost, přece bych viděla, co mě ty první dvě "stály", co potřebovaly, jak bylo nutno se o ně starat ... tak nepůjdu do třetího jen s nadějí, že tentokrát to určitě vyjde, ne? Však ať si ženy hledají nové partnery, ať doufají a ať nejsou samy ... jenom prostě s těma dětma opatrně, no
(30.8.2023 15:38:23) Máto, když to máš těžké, hraje v tom úlohu také ten muž, který si má potenciálně uvázat na krk několik cizích dětí a vlastní společné už nemít. Umím si představit, že společné dítě je ústupek směrem k udržení vztahu. Pak to třeba z nějakých důvodů stejně nedopadne, ale pokus proběhl
(30.8.2023 15:21:58) Díky všem, kdo odpověděli v klidu a fakticky. Beru si z diskuse několik bodů, které mě fakt předtím nenapadly: - že to je celkově tak malá suma, že nemá smysl nad tím příliš přemýšlet, - že takové případy se stávají u lidí, kteří nejsou schopni racionálně plánovat a tedy opatření by nemělo zamýšlený efekt, - že může být někdy i nevýhodné o tuto dávku žádat, protože zvýší celkový příjem a zmizí tak nárok na jiné dávky.
Možná bych se měla snažit dozvědět se víc o reálných případech, kdy jsou potřeba nějaké sociální dávky. (nevím teda, jak na to) Podle některých reakcí je to velmi výbušné téma, ale to platí pro obě strany, i pro platiče vysokých daní, co celý život dřou jak mezci a "nikdo jim nic zadarmo nedal". Jsou ty dvě bubliny někde nějak prostupné? Mluví o tom třeba někdy ve škole? (moje děti patrně ve škole nic takového neslyšely)
(30.8.2023 15:29:54) Mně to nepřijde jako výbušné téma. Proč taky. Každý případ je jiný, je to složité celkově. Funguju v bublině, kde jsou lidi jak přijímající dávky (nebo aspoň alimenty), tak plátci vysokých daní. Ti lidé se stýkají, baví se spolu, samozřejmě, ale ne o dávkách a daních. Pokud ano, nezhádají se vzájemně, ale pokývou hlavou, že obě strany obírá-nepodporuje dost stát.
(30.8.2023 15:34:01) Máto, ve škole nevím, jestli a jak se o problematice mluví. Asi jak v které. Ale myslím, že přístup je věcí osobního nastavení člověka. Jsou pracovití lidé, kteří do společné pokladny odvádějí mnoho, nikdo jim nikdy nic zadarmo nedal, a jsou na to hrdí a nikomu nic nezávidí, naopak, jsou solidární a přející. No a pak jsou ti druzí, závistiví a nepřející. Já osobně si myslím, že je štěstí patřit do skupiny, která se umí o sebe postarat a může i přispět těm, kteří neumějí. Patřit do závislé prosebnické skupiny není nic povznášejícího.
(30.8.2023 16:10:23) Za mne není řešením jít represivní cestou v okamžiku, kdy jsou ve hře děti, které si svůj osud v tomto směru nevybraly. Ale já postrádám systematickou výchovu veřejnosti k zodpovědnosti sám za sebe - nedávej rybu, ale nauč ho rybu chytit. A k tomu patří i pro mne naprosto samozřejmá věc, že si nebudu pořizovat víc dětí, psů, rybiček, než kolik v případě průseru zvládnu sama. V okamžiku, kdy jsme na ně dva, je to pohodlné, příjemné, ale nikdy bych se dobrovolně nedostala do situace, aby v případě, že někam zmizí partner (uteče, zemře) jsem se o svoje mláďata nedokázala postarat. V současnosti je krize klasické rodiny, pravděpodobnost, že to vyjde a děti vyrostou v původní úplné rodině je kolik? 50 procent nebo ani to ne? Vzhledem k tomu, že nevěřím na střídavku (za mne může fungovat snad jedině v okamžiku, kdy děti zůstávají ve stejném bytě a střídají se rodiče, což je většinou v praxi nereálné) nevidím žádný jiný smysluplný model. Ano, je genderově nevyvážený, svaluje odpovědnost na ženskou, ale já jsem ženská - a jestliže jsem byla vychovaná v tom, že je přirozené, že mláďata vyrůstají s mámou, musí se o ně ta máma taky být schopná postarat. Jinak děti mám tři, nejmladší a nejstarší 10 let od sebe a chlapa už 38 let stejného a celou tu dobu nechápu "já jsem si myslela, že to bude OK a budeme spolu žít šťastně do smrti a on může za to, že jsem teď naprosto v prdeli i s dětma". Za to, že u nás to OK je jsem nezměrně vděčná, ale určitě to nepovažuju za samozřejmost, se kterou jsem mohla kdykoliv počítat.
tohle je pro mě příliš silný nárok, uživit si děti sama. Pro případ úmrtí máme pojistky, sirotčí a vdovské důchody (a teda i kvůli nim já zase pro sebe za rozumnou podmínku rození dětí považuju manželství), pro případ odchodu výživné. Pak teda nezbývá než doufat, že i v případě chlapova zmagoření nedojde na zmagoření úplné (tedy mám děti s partnerem, u kterého věřím, že se ke svým dětem neobrátí zády, i kdyby si našel jinou, lepší - vědět jistě to samozřejmě nelze). Uklízečky apod. by se mohly mateřství vzdát rovnou.
Navíc člověk nikdy neví, tak jako tak. Porodíš zodpovědně dvě uživitelné děti a onemocníš, skončíš na ID a stejně je neuživíš. Nebo ti muž onemocní psychicky, přijde o práci, na invaliditu to podle doktorů není, on se ale neuživí a k dětem táhneš i jeho... A tisíc dalších scénářů.
Vidím to spíš na rozumnou šanci, že se o ty děti dokážu postarat, kdyby něco. Všechno zajistit nelze.
(30.8.2023 17:55:35) Sovice jasně že je tisíc scénářů kdy to neklapne. Ale pokud by tohle byl - já nevím jak to říct - cíl? Bude mnohem méně těch, které skončí opravdu bez prostředků. A určitě je to cesta jen pro někoho, já to tak ale mám. Má to ještě jeden dopad - s MM spolu zůstáváme proto, že chceme, ne proto, že bychom museli - ať už ze vztahu finanční podřízenosti nebo pocitu - uf, dnes mi to nemyslí - morální zodpovědnosti, že bychom rozchodem děti přímo ohrozili. Myslím, že žijeme v kultuře a době, kde pro kohokoli zdravého není nereálné uživit jedno dítě. No a já sama za sebe to mám nastavené tak, že ty další si budu pořizovat s plným vědomím toho, že bych je uživit dokázala. Snižuji tím pravděpodobnost, že prožijí svoje dětství v podstatném finančním nedostatku. Je to taky svým způsobem pojistka - a žádná pojistka nemá stoprocentní krytí.
myslím, že je to částečně i naší životní zkušeností. Já nezažila rozvod rodičů, ale nemoc a smrt mámy jo, takže to je pro mě něco, co se může stát a je třeba mít to v základu ošetřené svatbou a pojistkou. A jsem rozvedená s celkem příčetným chlapem, takže i s celkem příčetným a řádně placeným výživným.
A mám tak nějak pocit, že nikomu nelze rozumně upřít možnost mít dvě děti. Že by je měla normálně pracující máma být schopná s přídavky a výživným a případně nějakými sociálními dávkami na bydlení uživit. Pokud tedy nechceme čím dál více důchodců živených čím dál menším počtem lidí v produktivním věku.
Ale uznávám, že od tří dětí už mi uvažování, jestli je opravdu uživíme, přijde důležité.
(30.8.2023 18:30:32) Sovice ale já nejsem proti manželství, pojistkám (a třeba sirotčí důchod je za mě svým způsobem pojistka), ani pomoci od státu, když je to opravdu třeba. Když vezmu tebe - v obou případech (tvůj táta i ty) byste dokázali dvě děti uživit i bez mimořádných sociálních dávek, je to to, k čemu směřuji. A mimořádnými dávkami nemyslím běžné mechanismi ale různé zoufalé sbírky, riziko azylového domu nebo odebrání dětí z ekonomických důvodů...Kdybys měla sourozenců pět nebo si pořídila před rozvodem čtyři děti, bylo by vše mnohem složitější. To jedno jsem tam psala aby nevznikla mýlka, že si myslím, že má někdo mít zajištěné bydlení a milion na kontě, než vůbec začne o dítěti uvažovat. Prostě jedno zdravý dospělý uživí vždy, dvě ve valné většině případů. Ale nepřemýšlet a říkat si dopředu "ono to nějak dopadne a pak se rozčilovat, že stát nepomohl se mi strašně příčí. A znova, líbilo by se mi to jako součást výchovy obecného podvědomí - prostě norma je ta zodpovědnost ne natažená ruka ke státu protože "já mám nárok mít kolik dětí chci".
(30.8.2023 18:48:54) Blanče, no jo, jenže část lidí prostě nedokáže takto přemýšlet. A možná i proto, že nevědí, jak to má - může fungovat, protože neměli kde se to naučit. Začarovaný kruh. Proto má cenu podporovat děti z těch nefunkčních rodin, aby měly větší šanci se z toho vymanit. Nikoliv je rozmazlovat, dělat vše za ně, nebo je dát do ústavů.
(31.8.2023 16:32:17) Průser je, že se to podle mě úplně nedá.
Ten rodinný vzorec je strašně silný. Děti "chronicky" nepracujících rodičů, žijících z dávek, v dluzích, exekucích..., mají mnohem větší pravděpodobnost, že skončí stejně, než že si řeknou, tak takhle já žít nechci, zapřou se, vystudují pořádnou školu a budou nadále "řádnými" občany, platícími daně = přispívajícími na důchodce a jiné nepracující.
Takže rodiny s hodně dětmi (tedy logicky častěji ta chudší/méně vzdělaná část populace - a to nepíšu z nadřazenosti střední vrstvy, je to prostě logické a i statisticky podložené, např. https://www.statistikaamy.cz/2022/06/23/pocetnejsi-rodiny-s-detmi-jsou-chudsi ) v rámci "nápodoby rodinných vzorců" generují podobně smýšlející nové dospělé... Takže fakt bych nedělala rovnítko mezi to, že více dětí = více budoucích daňových poplatníků... Taky je dost možné, že jen více dalších odkázaných na různých dávkách.
Já mám díky své práci přístup do velké řady různých rodin z různých sociálních prostředí. Někdy bych brečela. Nad těmi dětmi, když je vidím, a nad jejich (velmi se obávám) nulovou budoucností.
Naposledy - byla jsem v rodině, která by mohla být dávána za vzor z hlediska trendu "zachraňme populaci", podotýkám, že se jedná o rodinu komplet bílou, abych nebyla obviněna z rasismu... On 4 děti z prvního manželství, spolu 3 další. Oba v insolvenci, ona sama z nefunkční rodiny, jeho rodiče (důchodci) si insolvenci vyřizují. Takže ani širší rodina nevypomůže. Bydlí v chudé oblasti. On teda pracuje, za obvyklou mzdu nepříliš kvalifikovaných osob v dané oblasti, ona je na rodičáku... (I kdybychom sváděli vinu na soudy, že dávají malé výživné, kolik mu chcete napařit výživné, když živí 7 dětí a manželku na rodičáku?) Nejstarší (už dospělá) dcera z té "smečky dětí" nedodělala ani střední, zdrhla z ní, čili skončí jen se ZŠ. Nepracuje, občas nějakou brigádku, má jen životní minimum a bydlí teda u nich... Chytla se party, cosi zničili, dostala trest, nesplnila, hrozí jí nástup do vězení na "blbý" měsíc-dva (jako náhradní trest). Jakou asi má budoucnost? Fakt si myslíte, že bude "platit daně" a "přispívat svou prací na důchodce"? V jejím vlastním zájmu doufám, že jo, že se třeba časem vzpamatuje, ale iluze nemám... Proti ní seděla její skoro nejmladší sestřička, krásná čistá dušička, chodící do školky, bystrá, společenská, vychovaná, tak moudrá (jak jen děti tohoto věku umí být)... Hleděla jsem na ně, se zoufalstvím v duši, že tohle dítě dost možná skončí stejně, jako ta velká. Samozřejmě, že to není na žádné odebrání a na převýchovu v "lepší rodině", rodiče ty děti zjevně milují, dítě vypadalo šťastné, čisté, učesané..., žmoulalo v ručkách ošuntělého plyšáka, taková nádherná holčička. Odjížděla jsem od nich a brečela. Fakt. Máloco mě semele, ale tohle mě prostě dostává. Vůbec si nedovedu představit, co by s tou rodinou bylo, kdyby ten otec, který aspoň něco vydělává, co mu neseberou na dluhy, umřel nebo i jen odešel. Fakt, co za alimenty by mu jako kdo napařil, z 20 000 měsíčně rozděl na něj a na 7 dětí...
A fakt za to může stát? A jako jak? Možná fakt tím, že jim nedává tu antikoncepci zadarmo, ale oni dost možná ty děti mají všechny chtěné a plánované, fakt jsem se neptala... Nebo je my, co makáme a pořídíme si jen 1 dítě, máme živit kompletně z našich daní? Proč? S naivní představou, že z nich jednou vyrostou řádní daňoví poplatníci? Fakt jako? Neříkám, že ty děti za to můžou, a jak píšu výš, je mi jich zoufale líto. Ale můžou za to prostě jen a jen ti rodiče. Myslíš, že se ta matka aspoň jednou zamyslela, co by bylo, kdyby on umřel nebo odešel? Že je racionální nabrnknout si chlapa, byť je to z mého úhlu pohledu slušný chlap, který už má 4 děti, které musí živit a pořídit si s ním tři další (přestože ona je má teda jen s tím jedním)? Fakt? A státe živ mě? Jinak, děkuji této diskusi za připomenutí, měla jsem v plánu jim poslat aspoň nějaký balík (anonymně, protože oficiálně nemůžu samozřejmě nic).
Proti takovým rodinám, které "zvyšují průměrnou porodnost v ČR", stojí rodiny "mého typu", které by s přehledem i bez sociálních dávek uživily třeba 5 dětí na lepší úrovni, ale mají jedno nebo dvě, protože prostě zodpovědnost nedá. A při vší úctě, opravdu často jedináček ze slušné rodiny s kvalitním vzděláním zaplatí za život na daních podstatně víc a vyčerpá na dávkách podstatně míň než 5 dětí z takovéto chudé, zadlužené, nevzdělané rodiny.
Fakt nikomu takový život nezávidím. Radši jsem "tvrdý" plátce daně a příjemce nula dávek, ale mám život, jaký mám, než žít takhle, sice nepracovat, dostávat peníze od státu, ale žít tak, jak žijí tito lidé. Ani nepláču, že z mých daní se jim posílají peníze, to mě teda fakt víc derou miliardy podnikatelům typu Babiš na dotacích. Tihle lidi to aspoň fakt potřebují, narozdíl od těch dotačních podnikatelů...
Ale stát fakt nemůže za to, kolik má kdo dětí a jestli je dokáže uživit. Dokud ti lidi nebudou víc přemýšlet, je to marné. A samozřejmě, lidi často přemýšlet ve vztazích,citech a plození nebudou, to by bylo proti přírodě. V zoufalém zamilování, opojení hormony atd. se holt dělají "neracionální rozhodnutí".
A ano, když si zjednodušeně řečeno uklízečka pořídí 5 dětí, nemůže očekávat stejnou ani vzdáleně srovnatelnou životní úroveň pro svoje děti s tím, že "ony za to nemůžou", jako má jedináček dvou právníků... Tak holt, když si je nedokážu uživit sama, tak musím o to větší důraz klást na "solidního" chlapa, nebo si jich holt nepořizovat tolik nebo se smířit s tím, že jsme chudí, ale šťastní s hodně dětmi.
Ale jak přervat ty nešťastné rodinné vzorce, to fakt nevím. Ale jsem hluboce přesvědčená, že ani sociální dávky to nedokážou... Naopak si myslím, že vysoké sociální dávky povedou jen k tomu, že se jim pracovat "nevyplatí". Třeba tu velkou holku bych fakt nechala na tom absolutním minimu s tím, že bych jí klidně navýšila podstatně sociální dávky, když se vrátí do školy a bude řádně studovat... (klidně něco jako státní stipendium pro děti z takového typu rodin)
"Ale jsem hluboce přesvědčená, že ani sociální dávky to nedokážou... Naopak si myslím, že vysoké sociální dávky povedou jen k tomu, že se jim pracovat "nevyplatí"."
K tomuhle muzu dodat jen svata pravda! Tady u nas ve meste to je uz (ted) generacemi zabehnuta praxe. Holky z takovych rodin si cilene poridi dite v 16 a maji tim padem nesrovnatelne vysokej "prijem", plus nemusi se obtezovat skolou nebo vyucenim nebo dokonce praci. Po relativne kratke dobe je to dite prestane bavit/ nezvladaji to, dite jde do nahradni pestounske pece. Pak se otehotni znova. A tak dal a dal...
Tohle si necucam z prstu, tyhle pribehy a praxi jsem vyslechla od jednoho znamyho pravnika, co pracuje na socialnim urade. Mame tady taky nejvyssi pocet nezletilych matek (ty musi vzdy byt pod dohledem socialky) a zoufalej nedostatek pestounu.
Kdyz jsme pred lety resili, ze nemuzeme podruhe otehotnet, sondovali jsme moznost pestounske pece. Byl u nas doma jeden socialni pracovnik - po 2 hodinach navstevy skoro prosil manzela o jeste chybejici podpis. Na otazku "kdy by to bylo" rozzarene sdelil, ze nejpozdeji na vanoce uz bychom meli miminko! Novorozence primo z porodnice. A to bez "zatizeni" - jako drogy u matky, postizeni atd. Tohle bylo koncem zari. To nas vydesilo, slo by to moc rychle, tak jsme to stahli... A zrovna pred mesicem me sousedovic uklizecka zkousela "ukecat", jestli bychom si nevzali do pestounske pece jeji par mesicu stary vnouce...
(31.8.2023 19:52:16) Vždycky budu ale lidi, rodiče a děti, kteří prostě budou dělat blbý rozhodnutí. A nebude jim pomoci. Budou brát dávky. Nebo plodit XY dětí bez budoucnosti. Problém je, že u nás se dělá minimum. A ještě s velkými kecy kolem.
(30.8.2023 19:04:12) Blanče, myslím, že se v zásadě shodujeme Jen bohužel s rodinnými vzory a mentálními kapacitami některých rodičů je tohle promýšlení sci-fi. A osobně bych tu výchovu víc upírala na syny. Aby se na ženskou se 4 dětmi, která zůstane sama, nehledělo pohrdavě, kdežto u chlapa je to jaksi předpokládaná nezodpovědnost bez větších důsledků (vím o stanovení výživného u pána, který odešel od druhé ženy; celkové výživné na 2+1 děti bylo ve výsledku o 10 % vyšší než na 2 děti; co by si pak muž nepořídil čtvrté dítě, že ano).
(30.8.2023 21:25:13) Sovice proto říkám, že by to mělo být součástí vzdělání - výchovy, že je to směr... A ano souhlasím, včetně toho morálního působení na kluky - ale diskuse je o samoživitelkách.
(31.8.2023 12:18:43) Rodiny podporujme, ale lepší varianta jsou odpisy z daní než dávky. Protože pracující taky potřebujeme.
Taky bychom se mohli zaměřit na to, proč mají vzdělané ženy méně dětí nebo dokonce žádné. Čím jim to můžeme usnadnit, co chtějí ? Asi by děti neměly znamenat konec stávající kariéry.
Taky tlačme víc na muže, ať je fakt společensky nepřijatelné neplatit na děti a nezajímat se o ně.
Když vidím samořivitelku se čtyřma dětma, řeknu si, kde je sakra ten chlap nebo ti chlapi ?
(31.8.2023 17:42:21) "Taky bychom se mohli zaměřit na to, proč mají vzdělané ženy méně dětí nebo dokonce žádné. Čím jim to můžeme usnadnit, co chtějí ? Asi by děti neměly znamenat konec stávající kariéry."
Vzdělané ženy obvykle plánují, kolik unesou dětí a nechtějí klesat s životní a společenskou úrovní, která je u vzdělaných žen obvykle slušná. Stačí se podívat na tuhle diskuzi od zakládajícího příspěvku dál. Dítě je prostě v naší kultuře odpovědnost ženy, která za něj statisticky zaplatí zchudnutím, ztrátou kariéry, nižším důchodem, společenským sešupem, a když ji chlap opustí, tak mnohem komplikovanějším sháněním náhradního partnera ve srovnání se šťastným a volným exem.
No a když se člověk podívá na práci Sharon Hays (vycházejí z ní nějaké dvě české socioložky, které hlásají, že ženy potřebují víc školek a hlavně pro ještě menší děti), tak je vidět, že i když si ta vzdělaná pracující a pracovitá ženská jakž takž zvládne udržet ta kariérní/finanční/společenská atd. pozitiva, tak jí neujde, že má na svoje děti nesrovnatelně méně (kvalitního) času než průměrná hausfrau.
A teď, co s tím. Sama patrně nezvládne kariéru i rodinu v kvalitě, kterou by si přála. Když v souladu s nápady feministických socioložek mrskne děti institucím, tak jí možná dojde, že jí v té její kvalitě ty průměrné instituce dětem zkrátka nenahradí.
Mně v tom zacykleném problému zkrátka chybí otec
Otec, který by částečně převzal břímě kvalitního času s dětmi, taky by lehce polevil s kariérou (a nezničilo by ho to), společnost, která by matkám a rodinám celkově přiznala úctu i povinnosti a sociology, kteří by nezastírali důležitost rodiny a matky pro rozvoj dětí (neboť kulturní reprodukce není chybou institucí, ale doposud nepřekonaným a normálně existujícím fenoménem).
A kdyby to nevyšlo, tak aby existovala podpůrná síť, která by tu samoživitelku nenechala padnout na dno a opouštějícího rodiče nenechala levně vyváznout. Včetně zajištění vzdělání a přístupu ke kultuře pro její děti.
(30.8.2023 18:32:26) Barbar ne, každá doufáme, že na to budeme dva. Ale pro ty děti by určitě bylo lepší, kdyby v případě průšvihu jsme toho téměř každá byla schopná.
(31.8.2023 22:45:59) spatne predevsim je spatne to, ze uz neni spolecensky tlak na to, aby se chlap postaral prevalena emancipace - vsechno si zvladneme samy? tak co by se chlapi starali, proste se stahli, vsak je to pohodlne jsou tu jaksi navic?
(1.9.2023 7:56:02) "prevalena emancipace - vsechno si zvladneme samy? tak co by se chlapi starali, proste se stahli, vsak je to pohodlne"
souhlasím, dětí, mladí kluci a mladí muži to v tomto nemají jednoduché - vidí ve společnosti a v rodině naprosto protichůdné modely:
buď (přepjatá emancipace/muž nemá právo mluvit do rodinných rozhodnutí a je pouhým údržbářem,
nebo naopak žádná emancipace/muž rozhoduje vše, vydělá, aby převážně jeho rozhodnutí byla realizována/žena je v tahu jeho rozhodnutí, ale taky se "jen" veze, nemá zodpovědnost, může si dovolit stav "flow")
Důležitá je rovnováha, děti by měly vidět, že táta s mámou jsou tým
(30.8.2023 18:11:26) Já jsem ze 4 dětí. Jsem druhá. První dvě s jedním = násilí a rozvod. Spouštěč násilí byl že jsem se nenarodila s pindikem, jsme 2 holky. Nový muž a další dvě děti. Pak přišla náhlá smrt a matka byla vdova na jejíž 2 děti otec neplatí a druhé 2 jsou sirotci Jako ano mít tolik děti nemusela, chtěla jen nový život a vztah a do něj přišly další děti, ale jako osmnáctiletá si dobře vzpomínám jak mi vadilo podávat na svého otce žalobu a exekuci aby máma dostala aspoň přídavky. Musela jsem jako zletila sama.
(30.8.2023 21:44:04) Stane se. Ty děti by měly chodit žebrat?
Především je potřeba aby ve společnosti bylo klima, že je normální, když se otcové starají o své děti a platí na ně, a ne, že je moderní si v padesáti pořídit novou rodinu a na to předešlou se vykašlat. Třeba. A fakt není důvod, aby se otec vozil autem, zatímco matka jeho děti žije z dávek v hmotné nouzi. NOZ říká, že životní úroveň má být srovnatelná, je na státu, aby vymohl, že životní úroveň otce a dětí srovnatelná. Nemá každý IQ do menzy a prognostické schopnosti Miloše Zemana, ale i takoví mají právo mít děti. Jakmile se dostaneme na zcestí úvah, jak tomu zabránit, jsme současně na cestě do pekel.
(31.8.2023 8:43:01) Mě tyhle věci taky někdy napadaji. Třeba, když jedu přispět na potravinovou sbírku a pak vidím v televizi ty lidi, kteří si "rochněji" jak je pro ně potravinová sbírka fajn. Např. samoživitelka se 4 dětmi. Ale vždycky si řeknu: " kdo ty si, abys soudila ?!" Anebo, když někdo pomlouvá jednu paní, která je trošku jednodušší a nepracovitá, tak ji hájím, že každý žije s tím, co mu bylo dáno do vínku a k dispozici (mentální).
Takže jak už bylo v debatě napsáno a řečeno, ne každý svůj život promýšlí do detailů a zodpovědně, někdo dělá neuvážená rozhodnutí (i opakovaně), někdo je vržen do víru životních událostí... A kdo jsme my, abychom to soudili a nechali hladovět nebožátka ?
Ano, je to trochu začarovaný kruh, protože geny i výchova jedou dál, ale některý lidi si prostě nedaji a neuměji nechat říct. Všechno si museji vyzkoušet na vlastní pěst a kůži. Jako my všichni a my všichni bychom jim proto měli pomáhat. Když můžem.
(31.8.2023 12:43:48) Nechce se mi trestat děti za jejich rodiče. Jenže za tyto situace nemůže ani stát a není dobré bez omezení zvyšovat počty "hloupých dětí hloupých rodičů" a živit stále se zvětšující armádu lidí, neschopných být trochu zodpovědný a pracovat a starat se o sebe sám.
100 lidí uživí jednoho, co se dostal do potíží, opačně to nefunguje.
Je nás v ČR 10 miliónů a výdělečně činných prý už jen polovina, a to ještě část z té pracující půlky jede ze státního rozpočtu. Jak dlouho to může fungovat?
(31.8.2023 12:52:33) Kat, to nikdo neříká, nereaguj zase zbytečně emotivně. To, že stále méně pracujících živí stále více nepracujících je ale realita.
(31.8.2023 14:34:07) Buřte, vidím to tak, že určité procento bude nepracující vždy. Můžeme nechat ty lidi na ulici....taky řešení. Vzhledem k tomu, že sociální terénní práce tu je věcí neziskovek, je investice a práce s těmi rodinami a zejména s dětmi (= budoucími rodiči) minimální. Tudíž je dlouhodobě spíš podfinancováno. Totéž podpora rodin aktivních a pracujících. Sice potřebujeme děti, ale už jen otázka bydlení je peklo.
(31.8.2023 14:34:34) "Jenže za tyto situace nemůže ani stát " Muže. Za špatnou vymahatelnost alimentu, spolecenskou toleranci k jejich neplaceni, jejich malou výsi, zoufale tempo soudnictvi opravdu stat muze. Tady prece neni rec o davkach pro nepracujici ci co. Pojmenovat deti samozivitelek jako "hloupe deti hloupych rodicu" je hloupost na entou.
(31.8.2023 16:20:46) Aleno, jednak nechce se mi ztrácet čas politickou korektností a jednak to patřilo jen konkrétní skupině. Jo a hodit vinu na stát je nejjednodušší, jasně.
(31.8.2023 16:27:32) Aleno, ano. Proto byla má reakce emotivní. Byl to totiž hodně nehezký komentář. Zejména ohledně dětí, které jsou v tom úplně bez viny...
(31.8.2023 20:10:03) K_at, jo můžeme mluvit o špatných rodinných návycích, komplikované sociální situaci,.... a bude to vypadat na oko o něco líp. Fakta, o kterých píše Dari, to nezmění. A jo taky je mi líto nadaných dětí z takových rodin, stipendia jsou fajn. A na rozdíl od vysokých sociáních dávek mi přijdou smysluplnější. Fakt si nedělám iluze, že když takové rodině o jaké píše Dari a Saamajna? dají trojnásobné příspěvky, začnou okamžitě žít spořádaným životem střední třídy.
(1.9.2023 6:19:25) Susu, všimla sis, že nikde nepíšu o 3x dávkách? Nikde nepíšu, že podobní lidé mají být vysmati. Ale 7 nás vůbec nehrozí vysoké dávky. Navíc tipuju, že spousta lidí se reálně propadne s příjmy, když jdou pracovat, než když jsou na dávkách. To je špatně. A že píšu, že vždycky budou lidé, kteří prostě dělat nebudou. Ale to není většina. To je jen určitá část skupiny matek s dětmi.
(31.8.2023 16:46:52) Za špatnou vymahatelnost alimentu, spolecenskou toleranci k jejich neplaceni, jejich malou výsi, zoufale tempo soudnictvi opravdu stat muze.
Ale nic z toho není pravda.
O výživném stát běžně rozhoduje do 2 měsíců od podání návrhu. Delší je to jen v případě, ž e je spor o péči, tedy pokud třeba chce muž střídavku a žena se tomu brání atd.
Jinak při klasických rozhodnutích typu dítě se svěřuje matce a otci se stanoví výživné, kdo nemá rozsudek do 2 měsíců, tak je to hodně divné...
Vymahatelnost je samozřejmě, jak píšu, jiná u jasných "nemám nic" (to jsou holt ti otcové homeless, alkoholici, nepracující chronicky dlouhodobě, mající 7 dětí s jinými ženami atd...) - tam to není chyba státu, kde nic není, není co vzít.
A pak u těch "schovávačů" (tedy mám, ale schválně jinde, na jiného ..., formální minimálka) a s těmi si stát umí poradit celkem slušně - silná zbraň je exekuce na sebrání řidičáku, výživné je prostě přednostní, takže se platí první...
Malá výše alimentů - platí totéž - "nemám nic" (holt se nedá nic dělat) x "schovávači" (tam jsou soudy dost nemilosrdné - nidko na soudu nevěří doktorovi, že dělá za minimálkní mzdu..., teď jsem měla profláknutého architekta, který formálně je zaměstnaný ve firmě své současné přítelkyně za 13 tis. měsíčně, myslíš, že mu to soud sežral? ani houby, dostal platit 20 měsíčně a nikoho jeho výplatní páska nezajímá...). A holt taky často o přístupu matek k otcům po rozvodu - pokud matka otce odstřihává, brání mu vídat děti, odstěhuje se s dětmi na druhý konec republiky...., tak holt spousta i jiných slušných chlapů má tendenci dát od ní ruce pryč... (neplatit víc, než je nutné - ve smyslu - chceš děti jen pro sebe, tak se o ně starej sama). Těch "schovávačů", kteří jen z plezíru odstřihnou vlastní děti (finančně i péčí) zas až tak moc není.
Společenská tolerance - asi záleží na tom, jak kde. Znám jen velmi málo mužů, kteří fakt uznávají jen "současné děti" a ty "bývalé" ne, ale jo, pár jich je. Ale za mnou nikdy nikdo nepřišel s tím, že rozvádím se a nechci platit ani korunu výživného na děti. Většinou i ti "schovávači" fungují na bázi, že 5 000 Kč jí dám, bez problémů, ale ona chce 15 000 Kč, to už se mi zdá moc... To jo, to se vídá relativně často. Ale zase, když se to dítě s tátou vídá, tak ti tátové většinou nemají problém nakoupit mu, dát mu kapesné... nad rámec výživného.
(31.8.2023 19:14:02) "Pojmenovat deti samozivitelek jako "hloupe deti hloupych rodicu" je hloupost na entou."
Je. V sociálně zoufalých podmínkách vyrůstají i chytré, nadané děti. A mají to velice těžké, je beznaděj to vidět. Když jim nepomůže stát, nepomůže jim nikdo.
(31.8.2023 20:10:31) V zoufalých podmínkách vyrostou i chytré děti. Psala jsem už párkrát o sobě. Ne že bych byla kdovíjak chytrá, ale teď tady sedím v nové, hezké kuchyni, před sebou nádherný dřevěný stůl, děti, manžel a kolikrát se i po letech příštího, že je to divné, že taková socka a má se dobře. Výčitky svědomí mě provázejí celý život. Jako malé holce by mi bylo pomohlo, kdybych byla dostala zdarma třeba kružítko, pravítko a pentelku. Pořád jsem se musela vymlouvat, že jsem zapomněl, protože jsem se styděla přiznat, že nemáme peníze na tyhle věci. Rodiče tehdy dostali přídavky, jenže vše se propilo. A nedělám di iluze, že dnes je to v mnohých rodinách stejné. Mí rodiče žili blbě a pořídili si nás více. Všichni mít sourozenci so pořídili hromady dětí, jeden sourozenec měl dítě už v 16. A to jeho dítě to později ještě překonalo. Vzdělání nemá nikdo z nich. Žijí stejně blbě jako my. Snažila jsem se je navést na lepší cestu. Pak jsem to vzdala a dnes se vlastně ani neznáme. Mně nezbylo než se úplně odtrhnout a nemyslet. Ta druhá část jde ztěžka. Je potřeba nějakým způsobem pomoct dětem z těch rodin, ale na konci dne, když sami nebudou chtít a nebudou mít nějaký cíl, nepůjde to. Já měla štěstí. Třídní na ZŠ si všimla, že i přes značnou ošumtělost jsem známky jakési bystrosti vykazovala a pomohla mi vyplnit přihlášku na gympl. Rodiče mě chtěli poslat na dojičku krav. Rovnou mi řekli, že živit mě nebudou. Kdybych nebyla měla rozumnou třídní tehdy v osmičce, byla bych skončila stejně blbě jako ti ostatní u nás. Třídní teda měla taky máslo na hlavě, s ostatními věcmi mi pomoct nechtěl tehdy nikdo. Ale tím jejím podepsáním přihlášky mi dala šanci na později.
Souhlasim s tebou, ze je treba zajistit to, aby se penize statu urcene pro deti, k nim opravdu dostaly. Uz se to zkouselo, ale proti byli sami prijemci davek, protoze kdyz deti dostaly skolni pomucky nebo poukazky na obleceni, nebylo tolik na alkohol. Zacaly reci o diskriminaci a tim to skoncilo. Za me velka skoda pro ty deti.
(1.9.2023 8:17:50) Tak tak. Když jsem tu kdysi popisovala systém jedné z Žižkovských škol před r.1989, dostala jsem tady pěknou sodu. Byla to škola s celodenním stravováním (snídaně, svačina, oběd svačina) a se všemi pomůckami zdarma. Rodiče to dětem mohli zaplatit dle doby, kterou byly děti ve škole. U sociálně slabých rodin ta částka z úřadu šla rovnou na účet školy. Taky tam fungoval "nultý ročník" - kde se děti mimo jiné učily taky smrkat, mýt si ruce, jíst příborem a některé i mluvit česky ...
Zde to vzbudilo silnou vlnu odporu "lidská práva"...
(1.9.2023 8:44:48) Ano, jak píše Vlad: pomoc musí být cílená na děti, aby neměly propastně horší podmínky než děti ze sociálně silnějších rodin. Aby měly šanci vymanit se z prostředí závislého sociálního dna. Mělo by se to propojit přes školství a sociální práci, aby děti měly pomůcky, přístup k zájmovým aktivitám, doučování atd.. Pro starší bych viděla klidně nějaké sociální internátní školy, aby byly odtržené od rodinného prostředí. Dávat pouze rodičům do ruky peníze je logicky neefektivní, když se z části jedná o finančně negramotné lidi a o lidi bez zájmu podpořit děti k jinému životnímu stylu.
(1.9.2023 8:52:29) "Dávat pouze rodičům do ruky peníze je logicky neefektivní, když se z části jedná o finančně negramotné lidi a o lidi bez zájmu podpořit děti k jinému životnímu stylu."
je to tak bydleli jsme dlouhé roky poblíž bytovek, kde sídlí nízkopříjmové rodiny, částečně romské, a ačkoli je o pár metrů dál i škola, mohli jsme sledovat, co je tam běžná praxe Návštěvy ze sociálky, místní šetření ve škole, MŠ, sociální pracovnice pomáhají jak to jde, ale jejich pomoc vede často tak trochu do nikam...vyžadována je hlavně co nejvyšší částka dávek, prvního v měsíci. Místní ředitelka zš mi vyprávěla, kolik tam toho za 30 let zažila, a jestli je nějaký alespoň pozitivnější trend - je, ale je to práce tři kroky dopředu a 2 a půl kroku zpátky, když příjemce pomoci má vlastní mind set.
(1.9.2023 9:11:49) souhlasím, plus ještě je důležitá práce s veřejností. Ve vsi, kde jsme žili je několik problémových rodin, jejichž děti např. nedostávají svačiny do školy a rodiče jim nezaplatí obědy. Škola coby zřizovatel jídelny proto rozhodla, že polévka podávaná v jídelně, jejíž nevyužité zbytky se denně vylévají do výlevky, bude nabídnuta těmto cca 3 až 5 dětem během školního oběda (ty děti totiž z chodby koukaly, jak jejich spolužáci obědvají a čichaly vůně obědů) - no a velká vlna nevole, že je to diskriminační, a "kdo neplatí, ať nežere" (cituji). Bylo dost těžké pro obecní zastupitele uklidnit tyhle vesnické křičílky a přitom být diskrétní na konto konkrétních dětí, o kterých se v té souvislosti konkrétně mluvilo a byly propírány po hospodách. Přitom to celé bylo o tom, že ty děti, místo aby sledovaly konzumující platící strávníky, dostaly každý jednu-dvě porce polévky zdarma, což cíleně řešilo společný problém.
(1.9.2023 9:24:46) Čumčo, lidská schopnost závisti a nepřejícnosti mě asi nikdy nepřestane fascinovat. Kde se to bere, taková neuvěřitelná malost Ale vím, že obzvlášť ve venkovských komunitách to umí být "výživné".
(1.9.2023 9:35:05) Ropucho, já jsem tam chodila vyzvedávat obědy za plnou cenu a pravidelně jsem se vzdávala polévky s odůvodněním, že bychom ji "neuvyužili" a že "by mi prosakoval jídlonosič" (ačkoli cena předplaceného oběda polévku automaticky zahrnovala). Já jsem vysloveně chtěla docílit toho, aby ty moje oželené dvě tři polévky dostaly ty děti z chodby.
Loni jsme se odstěhovali o x km dál, já s těma "lidma" nechtěla mít podobnou adresu a potkávat je. Někteří sousedé a chalupáři byli fajn, jiní tak děsiví, že se to nedalo snést.
(1.9.2023 9:47:40) Právě, je to zoufalé, když si člověk uvědomí, že od roku 1849 jsme měli domovské obce, které měly povinnost se postarat o chudé lidi v obci. A vedle slušně vysokých obecních daní, z nichž se taky musela zaplatit škola, tak se to dělo prakticky povinným systémem přidělení do domácností. Třeba sirotek putoval podle předepsaného rozvrhu mezi rodinami, které musely zajistit školní docházku, stravu a nějaké nuzné oblečení a on pak třeba odpoledne pásl kozy.
Ale bylo to věcí i cti a ukázky dobré křesťanské morálky se o toho chudého postarat. Kdo by to neudělal mohl být považován za lakomce a žida (chudáci skuteční Židi).
BTW. A když se někdy vzbouřila obec Karlín (odmítla svoji vlastní budovu zrekonstruovat a rozšířit pro novou třídu s ohledem na prodloužení docházky a udělala z ní na protest tržnici), tak jim jí zemská správa a místodržitelství prostě zabavily.
(1.9.2023 9:59:21) Vážný, zdejší pamětník mi půjčil místní vesnickou kroniku, kterou si odsunutí Němci roku 1946 vzali s sebou a zázrakem se v 90.letech objevila elektronicky na německém webu. Překládala jsem si tam zápisy (zajímaly mě zmínky o našem čp., kde sídlil německý četník a česká Sokolka), oba později násilně odsunuti, pár let po tom, co dokončili stavbu domku a vysázeli sad.
Ve dvacátých letech minulého století docházely děti chudých rodin na vyznačené místo a dostávaly tam chleba a mléko na náklady obce. Bylo to podmíněno školní docházkou, alespoň její nižší ročníky. Jsou tam příběhy, jak se tehdy kdo po ww1 vracel z války a jak celá vesnice slavila jeho přežití, ačkoli se vrátil bez nohy nebo ruky. Úplně jiná atmosféra, úplně jiná komunita, německá tedy z 99%.
Ne že by si ti lidi nezasloužili vyšetřování a mnohé tresty po válce, nemám ani tak moc proti určitému paušálnímu trestání, protože jako občané poražené Říše nesli i politickou odpovědnost. Ale ten odsun a vůbec takové masivní trhání kořenů tu krajinu prostě zničil. A přišla prapodivná náplava bez kořenů.
Je to i v podobenství v evangeliu, že nelze plošně vytrhat zlo, aniž by to mělo dopady:
(1.9.2023 10:18:01) Vážný, byla jsem "na straně" Němců, plna soucitu s tím česko-německým párem, který postavil náš domek. To je strašná nespravedlnost, všechno jim vzít a vyhnat je, měli několik malých dětí. Jenomže potom jsem se v kronice dostala k letům třicátým a zarážely mě zkazky o tom, že místní textilka konečně frčí, jede na více směn, konečně je pěkná zaměstnanost a ti nejlepší jsou vybráni, aby strávili dovolenou v Říši Tomu kronikáři asi vůbec nedocházelo, co píše... Že ta textilka už dávno chrlí jen látky na německé uniformy. Od té doby na to vlastně nemám jednoznačný názor.
Akorát neskutečně soucítím s Benešem, který celou tu tíhu rozhodnutí nesl na bedrech. Krásný je díl Českého století s M. Fingerem, ale třeba i film Masaryk s Rodenem a Kaiserem. Nebo Hovory s TGM s Hubou a Budařem. A pár dní zpět mě úplně posadil na zadek film Tichá bolest s Hrušínským. Jak to, že někdo měl na své bolavé cestě po boku dědečka Hrušínského (autoritu, milovaného a moudrého), a někdo neměl vlastně skoro nikoho?
(1.9.2023 10:31:35) Tahle historie je hrozivá A nepřestane se to opakovat, nezdravý nacionalismus, řevnivost mezi národnostmi. Proč? V jednadvacátém století? Kdyby tak každý hleděl být pouze dobrý křesťan a nikoliv, kdo je jaké národnosti
(1.9.2023 10:41:36) Ropucho, já třeba křesťan taky nejsem a nikdy jsem být nechtěla. Protože ať už u katolíků, tak u evangelíků jsem narazila na společnost lidí, se kterými se míjím, a co hlavně - moje snaha o vyznávání desatera je větší než ta jejich (a to jsem bezvěrec). Kamarádka evangelička mi nosí zprávy ze své komunity, byla jsem zaměstnaná u katolíků - tohle není nic pro mě
(1.9.2023 10:50:34) Ono z hlediska obce a sousedství jsou to vždycky komunity a je prostě důležité jestli nějak přispějou k životu obce. A je jedno, jestli je to řk farnost, evangelický/husistský sbor, menší protestantská církev, hasiči, skauti, baráčníci... Prolomit tu izolaci.
Akorát na ty církve se lidi koukají víc skrz prsty, protože mají étos a občas protikladné jednání a nebo průšvihy. Ale ty mají skauti taky...
(1.9.2023 11:03:54) Čumčo, však být (snažit se být) dobrý křesťan neznamená následovat nějakou skupinu lidí, ale následovat podstatu Souhlasím s tebou v tom, že k církevním skupinám se hlásí lidé velmi velmi různí, též s nimi často nesouzním.
(1.9.2023 11:16:26) Ropucho, což je ponekud smutné, když uvažíme, že ta podstata by měla být pro vsechny velmi podobná. Ale spousta lidí si věci vysvetluje po svém.
(1.9.2023 11:57:44) Tak církev je/by měla být především shromáždění hříšníků, kteří zjistili že potřebují Pána Boha na odpuštění/na změnu. A samozřejmě to že je to shromáždění hříšníků má zpětný ráz v tom, že to zvláště na počátku nemusí být "krásní lidé". Spíš mám občas pocit, že zvláště některé církve přitahují lidi s problematickou osobností i hůře, psychopaty. Na druhou stranu, ti lidi vycítí, že tam je zastání.
Akorát z toho důvodu je církev slovy Augustina corpus permixtum, prostě smíšnenina: Člověk by tam měl z těch lidí občas zahlédnout Pána Boha, ale zas na druhou stranu tam může čekat spousta nedobré člověčiny, jako v každém společenství.
(1.9.2023 12:19:23) Vážný, souhlasím. Jenže zvenčí je stereotypně očekáváno, že lidé v církvi nebo označující se za věřící, za křesťany, jsou nějací "lepší lidé", mravnější, dokonalí. A když se ukáže, že nejsou, padá stín na křesťanství jako na pokrytecký podvod. Což pramení z nepochopení a mylného očekávání.
(1.9.2023 18:39:19) Ropuško, já bych se svým vlastním stereotypním očekáváním i bojovala, ale setkala jsem se mezi nimi s názory jako "my jsme ti lepší lidé, nešťastní ze směřování lidské společnosti, sdružující se proto zde", "spoustu věcí ty nemůžeš pochopit, protože nejsi věřící" anebo "měla bys zrušit své tp, kterými čtvrt století přispíváš Pánkovi a směřovat ty peníze sem k nám, kde tě zaměstnáváme". To je fakt míjení se. A ne jen v očekáváních.
Ale zkušenost úžasná, klienti byli také nesmírně inspirativní, stejně tak lékařka a sociální pracovnice - když jsem překonala svou kyselost, přišlo mi, že to je prostě tak, jak má být.
(1.9.2023 22:14:22) Mně přijde, že Bůh, respektive víra v něj, nehraje v prožívání, chování, morálce... člověka nijak jedinečnou roli. Je to nějaký způsob (součást) duchovní dimenze věřícího, ale nijak ho to vůči nevěřícímu nez(ne)výhodňuje, není to lepší, horší, nakonec ani moc jiné. Každá osobnost má svoji duchovní dimenzi. Jestli ji sdílí v církvi, najde její vyjádření v náboženství, víře... nebo ne, není podstatné.
(1.9.2023 23:37:19) Babi, nějakou duchovní dimenzi nebo potřebu transcendence máme asi všichni, jen různě silnou a různě vyjadřovanou. A k té morálce a chování - Marek Vácha říká něco v tom smyslu, že v nebi se budeme velice divit, koho tam potkáme a koho naopak nepotkáme, to se mi moc líbí.
(1.9.2023 23:44:30) Ropucho, já se divit nebudu - na nebe nevěřím, mám oblohu - vesmír... asi nemůže přijít do nebe někdo, kdo si je jistý, že není... co? No, však si to tam užijte
(2.9.2023 4:58:04) babi, důsledně věřit asi nebude povinnou legitkou do nebe
Když jsem byla v tom bílém chrámu v San Marinu, zalitém denním světlem, nebo v kostele v Neratově, měla jsem dojem, že "něco na tom je, to vůbec nevadí, že nevím". Ve Vatikánu se mě to nezmocnilo teda vůbec.
(2.9.2023 12:00:47) Babi, já taky nevím. Neoznačila bych se za věřící ani omylem. Ale zase kolikrát člověk upíná prosby a naději někam....kam? "Nahoru"....
(2.9.2023 12:11:27) Kat, asi jak který člověk. Jasně, že si přeju, aby věci dopadly dobře, ale neupínám prosby a naději někam "nahoru", ale obecně prostě k vývoji té situace (náhodě, štěstí, mávnutí křídel motýla...).
(2.9.2023 17:05:38) babi, pořád lepší adresovat své myšlenky nahoru, než dolů Markýze Montespan ta aliance s ďáblem pomáhala, aby si udržela přízeň krále, no ale stejně
A ďábelské číslo přispěvatele tady kdysi měl Koníček mořský, v registraci měla tři nebo čtyři šestky
(2.9.2023 21:14:00) "A ďábelské číslo přispěvatele tady kdysi měl Koníček mořský, v registraci měla tři nebo čtyři šestky"
NO jo to mám pořád, chachacha...
Ale já spíš peču s Bohem než s ďáblem. Zrovna nedávno jsem mu psala intimní vzkaz v kostele ve Znojmě. Ďáblovi nic psát nechci. Můj BM byl satanista a to mi bohatě stačilo.666
(2.9.2023 10:48:36) Babi, no a nebo se budeš divit právě proto, že ocitneš O tom to je, že naše posuzování druhých i sebe samých nemusí být shodné s tím, co vidí Bůh
(2.9.2023 10:46:01) babi/Rose, ale ono to fakt asi bude tak, jak píše Kat - že PB není hnidopich - to sedí
Něco hezkýho po smrti myslím je a není to určený jen pro abatyše přeci (to narážím na abatyši Magdalénu v Andělu Páně).
Já taky kdysi chtěla bejt dokonalá, ale žádné tvrdé přístupy po nás systém nahoře myslím nechce - stačí když se pomaličku po nanomilimetrech posunujeme dopředu - aspoň takhle to vztahuju na sebe
"Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují." Lukáš 15,1
(2.9.2023 4:48:16) Ropucho, mně se to Orko Váchovo tvrzení líbí taky Jestli nebe je, a bude se mě týkat, tak já se nejvíc těším na psy svého života, se kterými jsem se musela rozloučit Co bych za to dala, kdybych si je mohla ještě jednou poňuchňat....
Ono ale copak nebe, to právě má být překvapení, ale jak vypadá očistec, to mi teprve přijde jako otázka
(2.9.2023 10:15:03) Babi, to jsi napsala moc hezky. Až na první bod je desatero je to prostě návod, jak má člověk žít, jaké hodnoty uznávat, čím se řídit, v souladu s morálními hodnotami. A duchovní prožitky s vírou mohou, ale nemusí souviset.
(1.9.2023 21:10:43) No tohle vysvětlení mi prijde jako alibismus.. Nechováme se podle desatera, tak jsme hrisnici co potřebují boha a tvarime se, že tím se všechno smázne.
(2.9.2023 4:43:40) souhlasím, moje osobní zkušenost je omezená jen na pár měsíců, ale u těch katolíků bylo třeba jasně znát, že nejpodivnější je sám management, mým nadřízeným začínaje, panem Dukou konče.
Ti mimo management byli naprosto v pohodě, nějakým způsobem "sví", ale jinak fajn. Hlavně teda v pomáhajícím prostředí nebylo nosným tématem, v co kdo věří, ateisté či agnostici pracovali ruku v ruce s věřícími a o víře se téměř nebavili, což mi přišlo vynikající.
U těch evangelíků mívám jen nějaké info od kamarádky, tam je prý komunita roztříštěná kvůli tomu, že se farář rozvedl.
(1.9.2023 10:33:29) AKorát Beneše moc nemusím, protože on byl od WW1 posedlý určitou chladnou nenávistí k Němcům.
A nedokázal jako MZV dojednat německé uznání západní hranice ve Versailleské smlouvě, v Rýnském garančním paktu ani jinak. Nedokázal zajistit smíření s Poláky po Těšínské válce. Nenašel nějaký kompromis, nebo aspoň dialog s Horthym a nechal ho spadnout Hitlerovi do chřtánu. Tím jsme se ocitli v naprosté izolaci s jediným spojencem, kterým bylo Rumunsko.
Varoval ho před tím mnoholetý premiér Švehla (syn o něm psal práci v rámci olympiády). Jenže i agrárníci v tom měli prsty, protože za snížení cel pro polské potraviny by asi Polsko udělalo cokoliv. Ale to agrárníci blokovali. (Už tehdy šlo o polské potraviny. )
Beneš měl představu, že Němci budou navždy páriem Evropy a že se s nimi vítězné spojenecké mocnosti (UK, Belgie, FR a Itálie!!) nedohodnou. A proto nebyla snaha ani se srovnat s Němci v Čechách. Naopak je nenápadně potlačovat a vytlačovat. A neposkytnout jim politický prostor. Vytlačit je ze státní služby, budovat menšinové školy, nezadávat jim vládní zakázky, přišli o práci s pozemkovou reformou, kde příděly v německých částech byly dávány českým sedlákům. Krize na ně dopadla daleko hůře.
Snaha je zapojit do vlády přišla až na přelomu 30.let a to už bylo pozdě. Už se zformoval jejich postoj, že ČSR není jejich. Zvláště, když pak Henlein vyhrál volby v ČSR, ale ani se nepokusili ho začlenit do vlády (tehdy byl ještě jen autonomista, nacistou se stal později).
(1.9.2023 10:49:16) já vím, já si o tomhle trochu četla, studovali jsme si volební výsledky od prvních československých voleb - koukala jsem jako puk, volební výsledky před válkou a po ní jsou tak bizarní, že to až bolí.
Nicméně s tím Benešem, já ho nesoudím příkře, resp. nesoudím ho vůbec - nikdo by neměl nést na svých zádech takovou tíhu, kterou nesl on v letech 1937 až 1948, to nejde zvládnout se zdravou myslí, zodpovědnost strašlivá, jedno rozhodnutí bolavější než druhé. Srdcem je mi blíž Masaryk a jeho příběh, rozum se sklání naopak před Benešem.
(2.9.2023 8:20:16) Doporucuju orecist rozhovory s pametniky, napr o oblasti Sumperska, Zabrezska vysly 2 dily. Souhrnne z toho vychazi, ze valka je vul, poctivi a pracoviti lide to odskaci, vojaci se chovaji stejne prasacky, at to jsou Nemci, Rusi nebo partyzani... Uolne me dostalo, jak je v cloveku nezdolna vule zit, co csechno vydrzi, taky jak si dojazali sousedi a pribuzni pomahat... Ted nevim presne nazev, muzu kdyz tak dohledat
to je jedna cesta, podpořit ty nadanější se zájmem.
Ale ještě by to chtělo něco, aby se v celých sociálních skupinách stalo normou získat o stupeň lepší vzdělání - výuční list místo základního vzdelani, hlavně. A represemi to nepůjde, musí pro ty lidi být nějak viditelně výhodné (tudíž ne stredostavovsky příslib lepšího výdělku po x letech školy, přičemž realita je, že lidi ze sociálně vyloučeného prostředí tu práci stejně mají problém ziskat, hlavně pokud jsou viditelně rozpoznatelní, jako Romove) chodit do školy a nedělat načerno či nesedet na dávkách nebo mít mimino. Takže třeba skutečně podporované učební obory, skutečný výdělek při praxi za práci, cílená sociální stipendia na těchto školách... Zaměřenou systematickou sociální práci.
Protože jen podporou těch nejmotivovanějších to nevytrhneme. Chce to víc věcí zároveň.
(1.9.2023 9:51:33) Sovice, ano, souhlasím. Tady asi není prostor to vše detailně rozepsat, ale ano, promyšlený systém motivační podpory, aby další a další generace nezůstávaly celý život závislé na státu. Jen marně sypat peníze "z okna" je k ničemu.
(1.9.2023 9:53:37) Právě, chtěl bych, aby se pro ně škola stala druhým lepším domovem, kde dostanou najíst, kde bude někdo kdo jim bude rozumět, kde si budou moci i hrát, kde bude program pro doučování.
Ostatně myslím si, že sociální role školy je hrozně zanedbaná u nás. Měla ba být, jako na Západě, tykadlem a vlastně součástí OSPODů... Plně komunikující s OSPODy, učitelé by měli mít pravidelné schůzky se "sociálkami" jak obecně, tak o případech a být i sociálně činnní. A samozřejmě škola by měla mít aspoň jednoho sociálního pedagoga (třeba mojí DM :) ).
(1.9.2023 10:08:04) Ty obědy ve škole i ve školce pro děti z chudých rodin už asi 8 let fungují, od MPSV, MŠMT i ze soukromých nadací, počet zapojených škol i vynaložených peněz stoupá. Akorát někde se tomu zuby nehty brání, že je to pro ně práce navíc.
I společné schůzky OSPOD a zástupců školy se někde realizují, někdy stačí jen zvednout telefon, ale samozřejmě ne vždy to vede k zázrakům.
Já se třeba zajímala o možnost supervize pro ředitele nebo pedagogy v rámci nejmenované městské části Prahy, měli by to zdarma, na úvodní schůzku prý přišlo 0 lidí
Sama jsem spolupracovala na něčem v jiném školském tématu a přišlo mi, že si chtějí hlavně pokecat u kafíčka a hlavní problém byl příliš vzdělaní rodiče v montessori pedagogice, i když se měly řešit děti chudých rodičů.
(1.9.2023 10:11:22) Kosatko, já vím, v MČ mé ženy se taky tu a tam OSPOD schází s učitelkama MŠ. A mají vizitky, kdyby se chtěli poradit.
Jenže jsou to pořád "dvě instituce". Není tam pravidelná spolupráce, konzultace, supervize. Je oddělený spis (což je částečně dobře, ale měl by mít škole dostupnou část).
(1.9.2023 10:22:36) Nespolupráce školy a OSPOD je strašná škoda, podle mě je základem týmovost, ale často je to spíš osočování, kdo by co měl udělat a neudělal, nebo dělá a nemá to dostatečně rychlé výsledky, nebo hledání výmluv, proč co nejde (teď to myslím obecně). Ale do spisu učitel vidět opravdu nemůže, zažila jsem horor situaci, jak někdo ve sborovně vyslepičil, že dítě bylo krátce v děcáku a důsledk\ ani nebudu popisovat, i když vše bylo původně řečeno s dobrým úmyslem.
Ale dítě by mělo mít na OSPOD svůj individuální plán, a pokud je škola zapojena a účastnila se nějakého případového setkání, měla by dostat jeho kopii, aby věděla, kdo na čem pracuje a jaké má kdo role, toto je ale asi zatím v plenkách.
(1.9.2023 10:16:05) Právě proto o sociální případy by se ve škole měl starat sociální pedagog, aby to nebylo na třídních... Komunikovat s rodiči, s OSPODem, s úřady, zajišťovat obědy a pomůcky zdarma. Je otázka, zda by to vlastně neměl být úředník OSPODu sedící ve škole.
(1.9.2023 10:23:31) jj, kosatko, já popsala místní zkušenost, cca 13 až 5 let starou, je super, že to už systémově funguje a starosta nemusí tyhle věci sáhodlouze obhajovat.
(1.9.2023 8:59:58) Je to tak. Bylo by fajn totiž ty peníze dát třeba rovnou škole, která by těmto dětem pořídila vybavení a celodenní jídlo. Pro mě by tehdy bývalo ideální jít do školy na celý školní rok, ale když už jen na den, pak ráno, dostat tam snídani, svačinu, veškeré pomůcky, mít možnost tam udělat úkoly, třeba tam jít rovnou na nějaký kroužek, hrát si a pak na večer domů. A třeba i možnost vyprat oblečení ... prostě to, co je v rodinách běžné. Mít tam rovnou i nějakou možnost třeba těm dětem pořídit boty na zimu, bundu ... to jsou všechno základní věci, ale pokud rodiče ty peníze propijí, děti žádný benefit ze sociálních dávek nemají a jejich šance na pozdější normální život se snižuje.
Smekam pred Tebou. Vlastne pokazde, kdyz si neco od tebe prectu. A rikam si, jak fantasticka tahle zenska je! A taky me pri kazdy zmince o Tvym detstvi boli u srdce, tomu se nijak nemuzu ubranit...😪
(1.9.2023 8:56:50) kopíruju od Termix:"ale teď tady sedím v nové, hezké kuchyni, před sebou nádherný dřevěný stůl, děti, manžel a kolikrát se i po letech příštího, že je to divné, že taková socka a má se dobře. Výčitky svědomí mě provázejí celý život."
Termix, to je ale všechno výsledek tvé práce na sobě, tvého úsilí - ty si tohle všechno vrchovatě zasloužíš přeci To jsou plody obdivuhodné cesty ze stavu mínus deset do stavu plus deset. Tohle zvládnou jen ti největší borci... Proč probůh máš výčitky svědomí? Měla by ses naopak každý den chválit, protože to není o štěstí, to je všechno tvoje vlastní dřina, využití tvých předností a jakési částečné (ač žalostně nedostatečné) pomoci okolí
(1.9.2023 9:32:07) Obdivuju to. Úžasný příběh, Termix.
U nás pil jenom táta a byl k tomu agresivní. A moc nenosil peníze. A máma z něj na nervy, musela mne živit průvodcovstvím, plus zřejmě měla i sama nějakou psychickou poruchu, byla hrozně nekontaktní, nemazlivá. S každým se pohádala. Do toho se pletla babička, která tátu nenáviděla a bydleli jsme původně všichni společně. Táta měl asi 8 dětí, ani je neznám, byl počtvrtý ženatý, předtím 2x se stejnou paní...
Ale máma aspoň hodně tlačila na to vzdělání a na věci. Chodil jsem do ZŠ v oblasti, kde bylo dost umělců, intelektuálů, StBáků, šmelinářů a příbuzných emigrantů. Takže většina dětí i za socíku měla hezké věci, džíny, kapslíkovky, angličáky věci z Tuzexu, později TV hry a 8b počítač. A já měl prd, tesilky, které mi babička různě přešívala. A knížky. A byl jsem za socku, dnešími slovy.
Ale díky tomu tlaku na vzdělání a spoustě hodin máminy pomoci s ČJ a RJ, které mi nešly, jsem nakonec zamířil taky na gympl. A v osmičce před přijímačkama na základě olympiády v matice a fyzice, mne oslovil známý matematický pražský gympl, zda k nim nechci přemístit přihlášku. A tak jsem se tam dostal (ještě po talentovkách z M). Bez zkoušek z ČJ.
(1.9.2023 9:39:27) Osobně bych byl taky za to, aby se PnD/sociální dávky vyplácely ve stanovených případech rovnou škole a z toho se platila snídaně, svačina, oběd a odpolední svačina (nebo v nějakém nízkoprahovém zařízení pro dělání úkolů apod.)
Jenže by pak zřejmě nastal problém s placením nájmů a s násilím od lichvářů, kterým jsou tito lidé zadlužení až po uši.
Měly by být také jasné předpisy co musí rodiče zaplatit škole, resp. jaké pomůcky/pracovní sešity musí mít dítě. A co se stane, pokud to rodiče nepořídí ani škole neuhradí.
Podle mne to taky těsně souvisí s těmi třídními fondy apod., co jsem psal jinde, že by ta praxe měla dostat zákonnou oporu.
M.j. ze školky vím o případech, kdy se děti snažily domů pašovat chleby atd. pro maminku a sourozence. Samozřejmě měly sociální slevu na školku a jídlo.
(1.9.2023 9:50:36) Vážný, v naší vsi je tak skvělý mladý starosta a byla tak rozumná ředitelka, že se platba za tyto děti prostě upomínala, ale nevymáhala. Takže měly školní pomůcky a nabídnutou polévku ve školní jídelně. Dlužnou částku škole (sešity, obaly, výtvarné pomůcky, vstupné na školní akce a výlety) uhradil starosta coby zřizovatel školy. S křičílky se popasoval - klidně, věcně jim oponoval a vystupoval diskrétně s ohledem na ty děti.
Mmch, je to chlap středního věku, nyní zcela prošedlý, ustaraný. Ředitelku ZŠ lidi dohnali téměř k vyhoření a s prvním dnem svého důchodu se odstěhovala.
(1.9.2023 9:56:15) Znám, znám, syn pracuje jako politický asistent na KÚ a je v neustálém kontaktu se obecní samosprávou, dělal předtím i v SMS "account managera" pro nějakou oblast. A komunál ho baví i odborně na FSV.
To co musí řešit starostové středně-menších obcí je občas šílenství.
(1.9.2023 10:05:02) ano, šílenství je správné slovo, neskutečné úsilí jak "přikrýt" a obhájit před vesnickýma debilama to, že obec vynakládá tisíc korun měsíčně ze svého rozpočtu...
(1.9.2023 9:42:33) Vážný, to jsou fakt neuvěřitelné příběhy happy endu! To je taková radost číst, že se někdo dokázal sám nasměrovat na dobrou kolej a nepokračoval v rodinné zátěži.
(1.9.2023 9:49:24) No nechlastám, alkohol byl nejjednodušší "divoké" antidepresivum. Ani nekouřím (obdobně). Ale mám celý život problém s jinými závislostmi, třeba jídlem, prací, ...
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
netusici manzelce zustanou oci pro plac, po letech se znovu vda a novy manzel chyti po par letech krizi stredniho veku a zacne mrdat sekretarku. Nebo se z prvniho vztahu po letech vyklube gay, druhej je natolik pritulnej, az manzelka zjisti, ze je pritulnej i k dospivajici dceri z prvniho manzelstvi, rozvede se a po nekolika letech si diky podlomenymu sebevedomi bohuzel najde manipulatora, kterej ji ze zivota udela peklo, az nakonec s mladsimi detmi musi utyct do azylaku- nejstarsi dcera je stridave v diagnostaku a kdovi kde. Tady mas hned nekolik moznejch scenaru, a mohl bych pokracovat donekonecna. Jestli si myslis, ze vetsina samozivitelek se samozivitelkama stala jen proto, ze nemaj nic jinyho na praci nez prcat s kdekym bez ochrany, tak to spis vypovida neco o tobe a tvych zkusenostech
a čichaly vůně obědů
Přitom to celé bylo o tom, že ty děti, místo aby sledovaly konzumující platící strávníky, dostaly každý jednu-dvě porce polévky zdarma, což cíleně řešilo společný problém. 
, stejně tak lékařka a sociální pracovnice - když jsem překonala svou kyselost, přišlo mi, že to je prostě tak, jak má být.
V její náručí
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)