| Bílá Masajka | 
 |
(28.11.2025 17:52:08)
Dobrý den,chci se zeptat jak se vaše děti připravují či připravovali k přijímacím zkouškám na střední školu.
Moc děkuji za odpověď
|
| zdenkaA |
|
(29.11.2025 15:46:36)
Dcera dochází jednou týdně na přípravu čj a M a o víkendu si doma zkouší cermat testy.
|
|
| 77kraska |
|
(29.11.2025 16:13:33)
konec listopadu? to je uz pozde 
pardon, delam si srandu.....je to uleva uz nemuset toto resit, uz jsme tim prosli
nekdo tehdy zacal v lednu a dostal se vsude....takze je cas
|
| Monika |
|
(29.11.2025 17:35:40)
77krasko,taky jsem šťastná, ze to máme za sebou, pořád ještě na mě občas vyskočí nejaka reklama na kurs a vzdycky se mi sevře žaludek 
|
| TaJ | 
|
(29.11.2025 17:54:21)
Moniko, jo, taky když vidím ty reklamy na kurzy, tak jsem ráda, že už to máme vyřešené...a že i když je syn nakonec trochu jinde než původně chtěl, tak že je tam spokojený a měnit nechce.
|
|
| 77kraska |
|
(29.11.2025 18:58:23)
Moniko, ja to ctu tady na rodine a udela se mi nanic
a presne jsem si vzpomnela, jak jsme chodili na veletrh Schola Pragensis a byli tam v tech davech pred nekolika lety...ale to tam nebyly ramy a nikdo neomdlel
|
|
| monam |
|
(29.11.2025 23:20:35)
Já to tedy za sebou ještě úplně nemám, ještě musím udat nejmladší dítě. Naštěstí ne letos.
U nás to bylo každého dítěte jinak. Jedno dítě psalo cvičné test tak nějak furt stejně a nakonec to tak plus mínus taky dopadlo. Druhé udělalo největší progres tři týdny před zkouškami, kdy objektivně (dělala nakonec zkoušky v náhradním termínu) poskočila o 20 bodů.
Univerzální radu nemám, snad jen nepanikařit. Obě moje děti jsou tam, kde být chtěly, i když jsme samozřejmě výběr škol přizpůsobovaly jejich možnostem.
|
|
|
|
| Senedra | 
|
(29.11.2025 16:55:23)
Doporučuju doma počítat testy a testové úlohy ( dobré má třeba didaktis: https://www.didaktis.cz/?m=p-pi:17592197541415), přípravku ve škole.
Po Novém roce začít počítat v časovém limitu.
Některé střední školy mají přípravky, ale už většinou běží. Nevím, odkud jste, ale v Praze funguje společnost To dáš ( https://www.to-das.cz/), tam dělají i přijímačky nanečisto.
Na youtube doporučuju kanál Tomáše Chadaby, vysvětluje hodně věcí k přijímačkám z matiky.
|
| Senedra |
|
(29.11.2025 17:41:08)
Píšu počítat, myslím vyplňovat... 
|
|
|
| Monika |
|
(29.11.2025 17:32:09)
Obe deti (syn pred 8 lety na 8G, dcera loni na 4G) chodily 1x týdně na placeny kurs, bala jsem se,že doma neudrzime pravidelnost. Oba se pripravovali uz od října, ty kursy tak fungovaly a kvuli mimoškolním zájmům byla lepší spíš delší méně intenzivní příprava. K tomu si oba delali testy Cermat dostupné na webu, dcera si našla i nějaká videa a něco měli i ve škole.
|
|
| Janinka a dvě princezny | 
|
(29.11.2025 18:28:25)
Dcera je teď ve druhaku a ještě jeden kousek nás čeká.
Od října přípravka ve škole, oba předměty a navíc individuální doučování matematiky na 90minut týdně. Věděli jsme, že na hromadné přípravce nebude dávat pozor, co nepochopí se nezeptá atd.
Plus tedy intenzivní příprava doma s námi s rodiči. Dítě , které by se připravilo samo bohužel nemáme. Dcera je typ co se učí raději méně a často než najednou celé odpoledne. Takže jsme jeli po jednotlivých tématech denně třeba 3 příklady+cvičení z čj. Měli jsme to s mužem rozdělené. Později, v prosinci už určitě o víkendu vždy celý test na zkoušku a s námi vyhodnotit. Co nešlo se pak právě procvičovalo po chvilkách v týdnu.
Na začátku prosince byla prvně na testu nanečisto, aby viděla jak to probíhá. Výsledek tehdy něco kolem 20 bodů z čj a z matiky snad jen 12. Po novém roce byla asi pak ještě dvakrát, únor a březen. V únoru byla ještě se školou na lyžáku a s námi týden na jarních prázdninách, ale pak uz měla fakt režim.
Pro nás byl pak největší stres, aby v závěru nebyla nemocná, tak jsme ji moc nechtěli pouštět mezi davy atd.
Výsledek čj 42, m 39
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(29.11.2025 19:02:18)
Moje zkušenost je stará a podle toho, co tady čítávám, asi nepoužitelná.
Někdy v únoru otec prohlásil, že přijímačky se blíží a ta dítka by se měla nějak připravit. Postahoval staré testy a dítkům je zadal. V matematice nebyly výsledky ideální, tak s nimi cca ty dva měsíce matematiku projížděl. Češtině se, pokud vím, nijak nevěnovali, asi nebylo třeba.
Pak jsme dítka poslali na zkoušky nanečisto a ve zbylém čase do ostrých zkoušek pilovali, co jim tam nevyšlo.
Oba pak skončili v první dvacítce.
Že existují komerční kurzy a že se někdo připravuje už od září, to jsem se dozvěděla až následně.
Ale moje děti byly slabé ročníky, nebylo třeba nic hrotit.
|
|
| Dari79 |
|
(29.11.2025 20:31:01)
My letos. Hurá.
Takže s přípravou jsme začali v září - každý víkend 1 test, tj. na střídačku čeština x matika. Na požadovanou střední školu stačí cca 35+35 bodů, na jistotu 40+40. Proto byl cíl do vánoc psát testy spolehlivě na 30+30 s tím, že po novém roce to kdyžtak dotáhnem...
Už na začátku listopadu to píše na 35+35 celkem spolehlivě, párkrát už i přes 40, takže jsme vypustili a necháváme to jen na školní přípravě.
Až po novém roce se kdyžtak zaměříme na věci, které nám nejdou...
Ve škole píšou 1x14 dnů v jeden den češtinu i matiku (simulace přijímaček).
Od ledna budou psát každý týden.
Tj. jsme v klidu, v pohodě.
|
| Dari79 |
|
(29.11.2025 20:36:03)
tj. gymplácké ambice v současné době 35+35 a víc...
Momentálně za dobrý výsledek ze školního testu považujeme 38 a víc, pod 35 to nepadá (celý listopad). Doma už necvičíme a peníze za to vyhazovat nehodlám.
|
| Dari79 |
|
(29.11.2025 20:38:47)
ze třídy směřují na gympl 3 a všichni to píšou podobně, +- 2 body.
|
| Monika |
|
(29.11.2025 21:27:48)
Dari,jen 3 deti ze tridy se hlasi na gympl? Ze soukromé skoly pri 3 moznostech prihlasky?
|
| Dari79 |
|
(29.11.2025 22:02:52)
Ono je jich ve třídě letos jen 7, takže to je skoro půlka 2 další odešly na víceletý...
Druhá půlka jde na nějaké umělecké...
Ačkoli soukromá, tak tam nejsou jen strašně inteligentní děti, ani jen z "bohatých" rodin, jsou tam hodně děti spíš z alternativních rodin a dost právě taky takových specifických dětí, co by měly (nebo co měly) na normální základce potíže.
|
| Monika |
|
(30.11.2025 14:05:02)
Dari,aha,tak to mě nenapadlo,ze jich je 7 ve třídě
|
|
|
|
|
|
|
| Federika | 
|
(30.11.2025 16:29:35)
Dvě z mých dětí se v tuhle dobu na střední ještě vůbec nepřipravovaly, ale měly to jinak, jeden psal testy specifické, na které se nedalo připravit,druhý psal scio a připravovat se nijak nechtěl.
Dcera v devítce psala testy v tuhle dobu celkem stejně jako v dubnu, moc se nijak neposunula, ale psala je prostě od začátku dobře.
Jinak mám každoročně ca dvě desítky dětí na přípravu a umím je odhadnout. Někdo z nich chce na náročný gympl, píše testy jednou týdně a třeba kolem 30, vím ale celkem bezpečně, že se dostane lehce a jistě nad 40. Další je píše třeba na 25 a tam zase celkem jistě vím, že to ke 40 nestoupne.A je celkem jedno, jak bude nebo nebude "cvičit".
|
| Bílá Masajka |
|
(30.11.2025 21:31:53)
Federiko, takže si třeba myslíš že ten kdo s bídou vyšplhá na 40 nemá na přijetí šanci?
|
| Dari79 |
|
(30.11.2025 21:50:33)
No, tak to asi záleží na tom, kam... to je jasné...
Na to se celkem stačí podívat na statistiky loňských roků na dané škole + jaká mají kritéria další...
Na naše gymply se dávají body i za vysvědčení. Na přijímačkách nám tak stačí cca 70 -75 bodů a mít samé jedničky i teď v pololetí - osmičku máme splněnou (podle přijetí v předchozích letech).
Takže cíl pro přípravu máme 40+40 "doma", aby ve stresu v realitě to mohlo být i o pár bodů míň.
Takže nemusím dítě stresovat, aby to psalo na 45+45.
Máš-li cíl elitní pražský gympl a dítě ti dneska píše na 25+25 (např.), tak teda máte co dělat...
Proto píšu, že si myslím, že na gymplácké ambice by už dneska dítě mělo psát testy kolem 35 bodů, aby se ty poslední "chybějící" daly ještě "najít" a "docvičit". Děti z naší třídy (gymplácké) to tak už mají, když se test povede, je to i přes 40, ale pod 35 už to nejde.
Já bych teda dítě na cíl 50+50 drezúrovat nechtěla... (ono pár bodů poztrácí každý, stačí nepozornost, blbě přečtený zadání...)
|
| Federika |
|
(30.11.2025 22:08:12)
Dari,
ono se to ve skutečnosti fakt vydrezúrovat nedá. Každé dítě má svou hranici, kterou většinou nepřekročí.
A záleží na škole. Moje dcera by se se skóre
40 + 40 nedostala ani na jednu z těch svých napsaných škol.Ale dalo se předem podle průběžných výsledků odhadnout, jaké školy vybírat. Řídila bych se výsledky, ale až tak v březnu.A s přípravou bych to nepřeháněla, fakt stačí dělat nějaké staré cermaty plus zkusit testy nanečisto kvůli jakémusi sociálnímu návyku, tlaku n čas apod.
|
|
| Alena |
|
(1.12.2025 7:25:57)
"Proto píšu, že si myslím, že na gymplácké ambice by už dneska dítě mělo psát testy kolem 35 bodů" To si nemyslim, jak pise Federika, deti jsou proste různé, s ruznym potencialem, z různých skol a ruznymi moralnevolnimi vlastnostmi, samotne body - u kazdeho ditete ted v jine fazi pripravy - moc nerikaji. Nekdo se z tech 35 uz nehne, nekdo muze mit deset a skonci temer na 50 (znam takove).
|
| Dari79 |
|
(1.12.2025 9:06:01)
Z 10 na 50 se mi nezdá.
Bez jakékoli přípravy (tj. první test vůbec) dítě s gympláckou inteligencí napíše aspoň na 18+18, aspoň většinově.
Takže jasně, pokud existuje dítě, s ambicí na gymnázium, které doteď testy ani nevidělo, tak klidně může psát na 20+20 a vytáhne to, proč ne... Akorát příliš nevěřím tomu, že to v dnešní době existuje. I kdyby doma nehlo ani prstem, tak ve škole to přece určitě už psali...
Náš mladý začínal v září na nějakých 23+25 bodů, o těch +10 za těch pár týdnů je, prostě stačilo si "zvyknout". Nějaké body ztratí vždycky na té své nepozornosti. Docvičíme tedy už jen to, na čem ztrácí body pravidelně a co je v jeho schopnostech.
A to je prostě to individuální... Inteligence a zvyk ti těch 35+35 dá sama o sobě. Pak už jen "hledáš".
Moje dítě na 50+50 testy nenapíše (ostatně to ani já ne - pravidelně, myslím, že se mi to jednou podařilo na 50+48). Na 40+40 (spolehlivé přijetí na naše školy) rozhodně má schopnosti (občas už teď napíše na 41,43). Zkusíme to v přípravě vytáhnout na 45+45, aby měl "rezervu" na stres...
Fakt úplně nevěřím tomu, že existuje pražské dítě s gympláckými ambicemi, které si zatím ani jeden test nenapsalo, a (proto) je aktuálně na 10 bodech... Možná na začátku října, ale je už prosinec. A pokud ano, tak má fakt co dělat.
Mv venkovský si můžeme dovolit větší ležérnost, o tom žádná. Takže my do nového roku, vegec... Ani na to nešáhnem. ve škole asi ještě do vánoc psát budou.
|
| monam |
|
(1.12.2025 10:25:12)
Dítě, které testy napíše na 40 bodů na gympl jednoznačně patří. Teoreticky bych viděla rozdíl, zda to je vydřených 80 bodů nebo zda je to 80 proto, že se dítko moc nepřipravovalo. Ale oba tyto dva druhy dětí mají potenciál gympl bez problémů dostudovat. To, že jsou gymply laděné extrémně výkonově a berou děti s výsledky nad 90 bodů je sice pravda, ale rozhodně se nedá říct, že by jich byla většina.
Testovat sama sebe jsem buď nenašla odvahu nebo jsem na to prostě líná. Ale věřím, že pod tlakem času bych to na plný počet nenapsala určitě, nad těch 40 asi ano, ale.... každý rok je tam příklad z matiky, nad kterých bych musela přemýšlet. To přemýšlení by mi požralo hodně času. Z češtiny si už napamatuji druhy zájmen apod.
|
| Monika |
|
(1.12.2025 11:55:54)
Monam, ale on není žádný gympl, který kvůli svému "výkonovému ladění" bere děti jen nad 90 (nebo kolik) bodů. To není žádný cíl těch škol, ale skutečnost, která plyne z toho, že o tyto školy je velký zájem a proto se tam hlásí hodně zájemců a škola může vzít holt jen těch prvních 30/60/90 (podle kapacity), i když by tam v pohodě zvládly studovat i spousty dalších.
Mimochodem, moje dcera na takovém "prestižním gymnáziu" studuje (a měla teda přes 90 bodů poté, co se připravovala fakt na můj vkus hodně - sama od sebe) a při porovnávání s bývalými spolužáky a stejně starými spoluhráčkami má pocit, že ten její gympl je (zatím?) snad nejméně náročný ze všech (pražských) gymplů, pokud jde třeba o nutnost domácí přípravy. Zrovna nám někdo vyprávěl, jak synek na "obyčejném gymplu" musel psát spousty hodin šílenou prezentaci na výtvarnou výchovu, tak jaká hrůza asi musí být ten Kepler, na což dcera reagovala "no, my na výtvarce většinou kreslíme"
|
| monam |
|
(1.12.2025 22:41:24)
Moniko, je otázka co je výkonnostně laděný gympl, za mě jednoznačně z podstavy třeba POrrg a pak většina velkých gymplů - když má škola dvě paralelky pro 4, 6 i 8 letý g, nemusí vůbec jet na výkon z principu, ale z podstaty.
O Keplera jsem se niky nezajímala, ale nemyslím, že přírodovědně orientovaný gympl je nutně výkonostní - pro stejně zaměřené děti to může být brnkačka. Třeba porg ten tlak na výkon má pro každé dítě, ať je jaké chce
|
| Federika |
|
(1.12.2025 23:08:26)
Monam,
možná máš ale trochu zkreslenou představu
Občas poslouchám své děti, jak si porovnávají výuku a znalosti na svých školách, jedna z toho je Porg.A daleko víc na "výkon" jede ta školy dcery. Porg byl rozhodně pohodovější, jen jinej.
|
| Alena |
|
(2.12.2025 9:34:26)
Jo, Federiko, kdyby byl PORG "výkonnostní" jako nektera statni gymnazia, tak za nej nikdo platit nebude. Mam pocit, ze "na vykon" znamena pretezovani fakty, zahlceni informacemi a jednu pisemku za druhou - pro ucitele jednodussi a chytre deti to prece vydrzi.
|
| Federika |
|
(2.12.2025 9:54:08)
Jo, takhle to je. A jo, zneužívá se toho, že ty děti "to vydrží" a že je s nim a snadný i takhle pracovat. Na Porgu fakt takhle vůbec "netlačí", je to tam pohodovější.
Já to u dcery řeším tak, že ji učím mít nadhled,zdaleko ne všechno musí dělat perfektně, důležitý je mít priority a nenechat si něco úplně ujet. A není jen škola, znalosti a schopnosti může čato líp získávat jinde , obzvlášť, když už ví, co by chtěla dělat. Porg byl v tomhle pro syna trošku taková "příjemná klícka" víc obrnit se musel až potom, když vylezl
|
|
|
| monam |
|
(2.12.2025 12:37:31)
Fed, Porg je jinej. Na výkon tlačí jinak a cílí na trochu jiný výsledek.
|
| Federika |
|
(2.12.2025 13:27:44)
Jo, ale je tam větší pohoda a větší "brnkačka", nakonec.
|
|
|
|
|
| kněžna Dragomirová | 
|
(11.3.2026 11:40:55)
Jestli je na Keplerovi, tak je to moc pěkná ukázka toho, že na ty gymply je potřeba 90 bodů kvůli tomu, že je to prostě super pohodová škola s milým prostředím, a většina tam studvat chce.
A tím se prostě zvyšuje oblíbenost té školy, a zároveň převis, takže se tam dostanou jen ti nejlepší, ale vlastně to není zásluha ničeho jiného, než prostě velkého zájmu o fajn školu.
Na Keplerovi je prý velká volitelnost předmětů, já ych to jako malá brala všema deseti, ale bodově bych ty přijímačky nikdy nezvládla.
Škoda :) Ale věřím, že Kepler vlastně těžká škola být vůbec nemusí.
|
| Monika |
|
(11.3.2026 12:02:37)
Kněžno, já myslím, že s těmi "prestižními gymply" je to prostě tak, že jejich pověst se potvrzuje cca jaksi automaticky - hodně dětí tam chce, dostatnou se tedy jen ty nejlepší, ty pak nemají problém se studiem, jsou spokojené, škola si může vybrat lepší učitele (kteří rádi učí šikovné spokojené dětí) ... Ale je pravda, že Kepler asi láká opravdu širokým výběrem volitelných předmětů v 3. a 4. ročníku, při 4 paralelních třídách to není tak těžké zajistit, akorát je pak velice roztahaný rozvrh. Ale syn je na jiném dobrém pražském gymplu a volitelných předmětů mají taky fůru (ale je tam víc tendence, dávat je do bloků, čímž se omezí množství kombinací, tj. rozvrh se dělá lépe), každý si vybere
Ale jinak, jak už jsem tu víckrát psala, žádnou zvláštní náročnost studia zatím (dcera je v prváku) nevidím a to ani při zohlednění, že pro šikovné děti je všechno méně náročné. Třeba v druhém jazyce se mi zdá, že jedou vyloženě pomalu a angličtinu se dcera snad vůbec neučí (přitom mají spoustu skupin podle úrovně, tj. nemělo by jít o to, že je dcera v Aj tak dobrá, že se učit nepotřebuje, ale jiní ano), což úplně nepovažuju za plus, i když jinak jí přeju, že nemá žádné velké stresy.
|
|
| Federika |
|
(11.3.2026 14:15:04)
On ale ten převis u těch gymplů, kde je na přijetí třeba fakt hodně bodů, většinou není až tak velký. Prostě si tam málokdo troufne tu přihlášku dát. Podle převisu to vypadá, že tam nebude problém se dostat, ale vzhledem k tomu,že se tam většinou hlásí děti, které si s těmi body věří, vezmou nakonec stejně jen ty cermatovsky velmi úspěšné
Na gymnáziu dcery je třeba tenhle rok jen 168 přihlášek na 60 míst. To vypadá skvěle a ano, je to o hodně méně než dříve. Škola se prostě proflákla jako hodně náročná na přijetí. Přesto to nejspíš stejně jako oni dopadne tak, že poslední přijatý bude mít o hodně víc bodů než většina gymnázií v Praze.
Ten převis opravdu o ničem nevypovídá.
|
|
|
|
|
| Alena |
|
(1.12.2025 11:08:54)
Dari, nezdat se muze, ale je to real. Znam dite, ktere napsalo svou prvni matiku a cestinu na 90 bodu, protoze je chytre a dava pozor ve skole, nebot nesnasi domaci pripravu. A ty co zvladnou na poprve 80, taky nejsou uplna vyjimka, ale stejne podlehnou tlaku a piluji a piluji, i kdyz by nemuseli.
A znam i opacny pol, deti, ktere byly dlouho nemocne, chodily do skol, kde se dalo vyhybat vzdelani, nemely v matice na co navazovat,zazily covid v prvnich letech druheho stupne. Ale byly chytre a rozhodly se, ze to chteji zmenit, a vytahly klidne 40 bodu z matiky. Je to samozrejme raritni, ale takove deti jsou.
|
| Federika |
|
(1.12.2025 15:27:12)
Mám jednu holku, která mi napsala test poprvé na 13 bodů Z češtiny na vysvědčení ve škole mi řekla, že má trojku a učitelka jim všem ve třídě oznámila ,že kdo má známky horší než dvojku, nemá šanci se dostat na gympl.
Tak jsem u nás doma při první návštěvu čekala "těžkou práci"
A byla jsem příjemně překvapená. Holka je chytrá, rychle chápe, bez problém pracuje s textem. Jen teda znalosti ze školy téměř žádný, dost líná, bez motivace si dovedu představit,že na všechno kašle.
A s motivací vystřelí nahoru
Další test měla přes 30 bodů, ten následují skoro 40. Na žádnou jinou přípravku nechodí, moc se nepřetrhne.
A podle mě se může hlásit, kam chce.
|
| Dari79 |
|
(1.12.2025 22:24:28)
Přesně, pokud to děcko na to má, tak mu stačí přirozená inteligence, ty testy si napsat, pak to projít, vysvětlit si, proč kde mělo chyby. Řekne a jó... Zvykne si na formulace, na to, na co se má v zadání zaměřit, na co si dát pozor...
na té úrovni 35-40 bodů to prostě děti s ambicí na gymply mají být schopné napsat.
Potom holt, podle toho, kam reálně jdou a kolik je tam zrovna potřeba bodů, musíš vyšpárat ten zbytek...
Přehlídneš se, upíšeš se, blbě si přečteš --- to se prostě stane každýmu. Moje dítě je levé na geometrii třeba, pokafrá převody jednotek (nebo si spíš nepřečte, že výsledek má být v metrech a ne v decimetrech, ve kterých počítá) a v češtině není moc schopný najít všechny chyby v textu + takové to "gramatické okénko" mu moc nejde... Jinak to bývají drobnosti pokaždé někde jinde, ale je to super, čekala jsem to (s jeho "schopností" číst zadání teda mnohem horší). Ale jsem fakt ráda, že nám stačí míň než "v Praze na elitním". Ten stres bych zažívat nechtěla.
|
| kněžna Dragomirová |
|
(15.3.2026 8:23:17)
to mi připomnělo - u nás teď v širší rodině teď vrcholí přípravy na cermatyu jednoho dítka, ale sleduju to jen zpovzdálí, a fascinuje mě,jak to dítě se třeba samo učí, sedne si ke knížce... vybralo si těžký pražský gympl, má to rozumně ostupňované až na soš, takže by vlastně stres a motivaci ani mít nemuselo, na ty další dvě by se dostalo i tak, ale studuje, nikoho externího ani nemá a nepotřebuje, a testy už začíná psát tak, že by to na ten pražský gympl bylo. Já jen čumím..
No a má v okolí jetě jedno dítě, od dětství spolu pekli, ale jsou na jiných základkách, a říká, že jeho máma je z toho úplně nešťastná, že je mu to úplně jedno, neučí se vůbec... má tam napsanou nějakou pražskou obchodku, ale prostě v lednu testy z matiky na 13 bodů.
Že je úplně zoufalá z toho přístupu, jek je mu o jedno, nedělá proto nic... Tohle je třeba moje noční můra, teda. Možná proto, že v tom trochu vidím sebe. Nejakouž takouž motivaci jsem měla, ale bylo mi o fakt jedno. Vlastně mi bylo zcela jedno, kam po devítce půjdu, rozhodovala jsem se nějak podle ostatních, a pamatuju si, že mě napadla dopravka - ještě teď se orosím, že kdyby ty volby byly jen na mně, tak je šílený, kam bych se dostala. Vůbec jsem netušila, o čem dopravka je, jen tam šel někdo ze spolužáků, mám pocit... na DOD jsem nikam nechtěla, přišlo mi to zbytečné. ( za nás byl teda jen seznam škol na papíře, žádné webovky, nic... všechno pro ě bylo abstraktní) naši to pak vymysleli díky bohu, a já našla obor, který jsem si zamilovala. Ale taky ze mě rostli... mě to bylo úplně jedno.
Toho se šíleně děsím. Ptala jsem se, co jemu pomáhá udržet si motivaci a studovat to, a řekl, že neví, že nic extra, asi to v člověku prej musí bejt, nebo není.
Moje teoreie je, že náš to zkoušel před pr lety na 7g a nedostal se, a tím, jak si obešel různé školy, DOD, a ty testy psal, tak možná už ví do čeho jde... ale na to jsem se neptala, jestli mu pomohlo.
Teda ale když jsem slyšela o té známé a 12 b z matiky v lednu... tak je mi těch rodičů strašně líto, jsou to hrozně milí rozumní zodpovědní a fajn lidi, a přijde mi to strašná škoda. No ale jak donutíš deváťáka, že...
Ono to asi musí být i v tom člověku, no...
|
| Federika |
|
(15.3.2026 16:31:21)
Já nevím, tak my jsme nechali děti si ty školy vybrat a když si vybrali, věděli, že na ně musí mít fakt hodně bodů a tak se starali. Kdyby pak viděli, že to na tolik bodů není,tak by si asi vybrali jiný školy.
Tak bych je asi nechala, dělat to na 12 bodů, když by jinak nic dělat nechtěli,ale adekvátně k tomu by si museli vybrat typ školy.Nebo učňák. V tomhle věku někoho k něčemu nutit-nevím, no.
|
| kněžna Dragomirová |
|
(15.3.2026 17:33:42)
hele, já vůbec nevím, co se v té rodině dělo. Je to moje nejlepší kamarádka.
syn se jí chtěl hlásit na bezp.právní, kolik bodů má mít věděl, kolik fyzické testy taky, pak si dal něco druhého záložního, tehdy šly jen 2 přihlášky.
S tátou se nějak učili každý týden..
No a výsledek byl, že to totálně projel, musel do 2. kola, a dneska dojíždí vlakem do školy, která na něj zbyla.
Nevím, zda si dělal zkušební cermaty, nebo jestli to nevytáhl. Prý měl knžku testů od Scia a že to je totéž nebo co. Ten táta tomu asi taky moc nerozuměl, netuším. Co je ale záhada, tak na y fyzcké testy se naučit mohl, to e normálně tělocvik. Místo toho byl nějak nemocný, a pak nic..a nic z toho.
No, a jejich druhé dítě je případ ještě horší, ta nevěděla kam, někam si dala přihlášku, to udělala - asi ji na to body nějak stačily, ale celou dobu tam byla nespokojená. Pak šla na rok na jazykovku, kterou si odchodí jakž takž, ani en certifiká si neudělala, pak se půl roku flákala, pak teda že by zkusila výšku, rodiče ji zaplatli soukromou a pomohli s přípravou, jakž takž se na tu soukromou dostala, a po 3 měsících toho nechala... do zbytu roku se tak nějak lácala, nic nedělala přičemž měla statut studenta, pak si dala ještě jedno léto "prázdninové"..a v říjnu se začala zabývat nějakou prací, to už bylo trapné i jí...někde chvíli byla, a pak ji po zkušebce vyhodili, a teď je na pracáku asi a nic ještě nemá..
já už se kamarádky neptám, protože je mi to trapné...
mezitím od nich teda odešel tatínek, ale to už měla ta dcera dávno po maturitě.
Nechápu jak se toto stane, a je to teda za mě dost šílený...
já teda po výšce taky nemohla shnat práci, nehrnula jsem se.. byl to totiž rok 2008,9 - ekonomická krize. ale tu vejšku jsem aspoň dodělala, dělalo mi radost, že tam můžu být a učit se něčemu
|
| Federika |
|
(15.3.2026 17:41:07)
Tak-jsou lidi různí, děti různé, cesty různé...
Mji rodiče s námi vlastně neměli žádnou práci, nikdy se s námi neučili, nikdy nám s ničím nepomáhali. a nic nezařizovali.Zas ale nechali každou z nás (tři sestry) jít svou cestou, na nic se neptali, nic nezkoumali.Já jsem řekla,že chci jít na gympl, pak jsem si vybrala vejšku, kdyby to tak nebylo, taky ok. A holky nechtěly, šly na učňák s maturitou, nikdo jim nic nerozmlouval.
Ten kluk třeba neměl pravdu, že knížka se scio testy je "to samý", ale ve skutečnosti, ale na tohle nepotřebuje rodiče, ty cermaty a přijímačky jsou všude kolem něj, mohl si to zjistit líp.
A já jsem měla na konci VŠ skvělou nabídku na práci, jenže jsem už byl domluvená s kamarádkou, spolužačkou, že budeme mít svou firmu a strašně jsem se na to těšila A zaměstnaná jsem nikdy bejt nechtěla.
|
| kněžna Dragomirová |
|
(15.3.2026 17:57:29)
tak tohle si může člověk dovolit u nadaných, inteligentních dětí, a je to super.
Genetický jackpot prostě.
Její děti byly myslím si inteligenčně spíš průměr, protož když se s nimi kamarádka neučila, schytávali čtyřky, pětky... učila se s nima i na druhém stupni, vždycky, když to hořelo, tak se začlo řešit, bla přednáška, kamarádka je zkoušela, udělal se dějepis..a lup, byla dvojka.
Takže, kdyby na to úplně dlabala, tak by byli schopní na té základce propadnout, řekla bych. Klučina určitě.
Ale stejně to k nějaké zodpovědnosti moc nevedlo, jak je vidět...
Ten kluk bude ai v pohodě, odborník v oboru, docela mu to nakonec sedlo...
Holčina se ale asi už celý život bude plácat na pomezí pracáku, prodavačství a nějak proplouvat, až mi to k ní přijde teda nedůstojné, ale už to tak má, je dospělá... spokojená samozřejmě není, ale se svým přístupem to moc nezlepší...
|
| Federika |
|
(15.3.2026 18:04:32)
My jsme byli pode mě úplně normální
I moje děti jsou normální, hlavně by teda ale nechtěly, abyhc jim už tak od druhýho stupně do toho moc kecala a pomáhat se školou fakt odmítaly.
A jinak-člověk nikdy neví, jak to u těch dětí dopadne, stejně si pak jdou svou cestou, i kdyby se rodič stavěl na hlavu. Je někdy lepší nechat je tak jít, copak my máme někde jistotu,že to, jak to myslíme my, je správný ?
|
| kněžna Dragomirová |
|
(17.3.2026 0:01:48)
tak ono se odmítá snáz, kdž to nějak jde, předpokládám, že pětky nenosily a propadnutí jim nehrozilo.
To pak je snadné pustit... a jasně, že mi to přijde jako ideální a nejlepší přístup, hned bych je taky nechala, ať si to ošéfují samy (protože popravdě, pak je to stejně jen boj, boj osobností:/ )
Ale zas asi by je rodič neměl nechat úplně propadnout... jen tím, že si řekne "každej jsme nějakej.." nebo jestli dítě v tom propadnutí a vykašlání se na všechno, žití jen tak z ničeho vidí smysl jako ta kamarádky dcera...
no nevím.
A teď nemyslím ji, ale třeba když dítě propadá a samo nechce podpořit, tak to nechat být?
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(17.3.2026 0:01:49)
tak ono se odmítá snáz, kdž to nějak jde, předpokládám, že pětky nenosily a propadnutí jim nehrozilo.
To pak je snadné pustit... a jasně, že mi to přijde jako ideální a nejlepší přístup, hned bych je taky nechala, ať si to ošéfují samy (protože popravdě, pak je to stejně jen boj, boj osobností:/ )
Ale zas asi by je rodič neměl nechat úplně propadnout... jen tím, že si řekne "každej jsme nějakej.." nebo jestli dítě v tom propadnutí a vykašlání se na všechno, žití jen tak z ničeho vidí smysl jako ta kamarádky dcera...
no nevím.
A teď nemyslím ji, ale třeba když dítě propadá a samo nechce podpořit, tak to nechat být?
|
| Federika |
|
(17.3.2026 8:22:58)
Když dítě propadá a samo nechce podpořit-tak co bych s tím mohla dělat?
Na základce ano,ale třeba před maturitou?
Jejich boj, pokud nechtějí, stejně je nedonutíš.
|
| kněžna Dragomirová |
|
(17.3.2026 18:25:49)
přesně, před tou maturitou už je pozdě.
souhlasím
s tou základkou, já jsem taková dobromyslná, a mě přijde, že když nechtějí, nedonutím je ani tam
tea jako jo, moily asi odevzdat, tanblet odebrat... no výhody asi odebrat. a učení s rodiči, t je asi největší trest.
jenže opět to nevychovává k tomu, aby se učili sami. možná to odebrání mobilu jo
|
|
|
|
|
| Dari79 |
|
(17.3.2026 7:29:44)
K
Holčina se ale asi už celý život bude plácat na pomezí pracáku, prodavačství a nějak proplouvat, až mi to k ní přijde teda nedůstojné, ale už to tak má, je dospělá... spokojená samozřejmě není, ale se svým přístupem to moc nezlepší...
takové mladé já vídám často (v rámci své práce).
Principiálně není vůbec nic špatného na učňáku nebo na profesi prodavačky, principiálně špatně je ten životní přístup, že se plácají od ničeho k ničemu.
Přitom je to holka, třeba 23 let, střední ani nedokončila, zaměstnaná není, ačkoli bydlí ve velkém městě, žije "spokojeně" na azyláku (nebo u rodičů) a na pracáku...
Tam je důležité chytit se jakéhokoli "snu", který by třeba mohla mít, který by ji z toho vytáhl, byť jsou to sny naivní...
Třeba má sen, že by dělala nehty, to by jí bavilo. Za jedny by si řekla třeba 1200 Kč, udělala by třeba 3 denně, to by byla paráda. (akorát samozřejmě teď nemá peníze na kurz ani na to vybavení) - to, že nemá žádnou představu o podnikatelské realitě, je už věc druhá... S takovou se snažím aspoň, aby si k tomuto snu udělala primární plán - zjistit, jestli by jí nějaký kurz nezaplatil úřad práce, nebo jestli by třeba přece jen nechtěla na ten rok pracovat jako "prodavačka v ...", odkládat si z výplaty...
Pro ně je prostě normální život strašně nepohodlný - vyžaduje totiž nějaké povinnosti a úsilí a je to "už zase". Kolika z nich prostě stačí mít střechu nad hlavou (zaplatí stát nebo bydlí u rodičů), základní jídlo (zajistí životní minimum...), když k tomu mají kluka, který jim koupí nějaký ten hadřík...
|
| Federika |
|
(17.3.2026 8:24:15)
Dari,
23 let, to mají všechno před sebou a mají vlastně i nárok se nějak hledat. Neznamená to, že když se v tomhle věku blbě fláká, bude to tam navždy.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.3.2026 20:48:58)
"23 let, to mají všechno před sebou a mají vlastně i nárok se nějak hledat"
Nějakou míru hledání bych v tom věku ještě chápala, ale bezbřehá bezprizornost by mě tedy znepokojovala.
|
| Federika |
|
(17.3.2026 21:34:29)
Ropucho,
My jsme žili v jiným světě.
Oni dnes prostě vědí, že není životním cílem studovat, najít si skvělou práci,pak dlouhé rok dřít a jít do důchodu.
Že práce vlastně vůbec nemusí být životní náplní. Že nemusí mít rodinu, nemusí mít práci, nemusí žít na jednom místě, nemusí dělatt kariéru, nemusí celkem nic...
To jsou pocity, se kterými se prostě někteří jedinci musí nejdřív vyrovnat, pochopit, co vlastně chtějí a jestli vůbec něco chtějí A jestli to chtějí hned teď...
Pokud vyloženě nevyžírají lidi okolo, dala bych jim klidně prostor.
Horší totiž je, když na to nepřijdou nikdy
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.3.2026 22:34:38)
"...nemusí celkem nic...
To jsou pocity, se kterými se prostě někteří jedinci musí nejdřív vyrovnat"
Federiko, tak s takovými pocity bych se asi musela vyrovnat v první řadě já jako rodič
Chápu, jak to myslíš, asi máš i pravdu, ale já jsem nějak nastavená na to, že člověk má svůj směr, alespoň rámcový, srovnaný dříve než ve třiadvaceti.
A zdaleka tím nemyslím, že musí vidět jen přímou cestu studium - práce, ale vidět nějakou. S tím, že během života může klidně několikrát všechno překopat a vyzkoušet jiné věci, ale nějaký zájem, vizi, směr, plán... předpokládám minimálně od SŠ. Realistický, nikoliv bláhové snění.
|
| babi_ | 
|
(18.3.2026 8:17:21)
Nojo, ale co když tu vizi směr plán... dítě prostě NEMÁ? To nenaočkuješ. Na druhou stranu i tak se dá celkem dobře žít. Nějak jdu, koukám kolem, když se mi chce jít támhle jdu, když jinam, tak jinam. A nejen vlastní volby cest ad hoc, ale i vyloženě "kam mě to zanese". Mohu se tedy opřit alespoň o schopnost dělat pořádně to, co zrovna dělám. Kdo nemá ani to, tak se plácá... ale zase, co s takovou povahou zmůže rodič někde na SŠ? Možná se to dá chytit u malého dítěte, vypěstovat určité návyky, základy, přes které nejede vlak...
|
|
| monam |
|
(18.3.2026 9:36:54)
no jo, plán
znáte ten vtip, jak pobavit boha?
měla jsem od 15 let plán, vizi. Celkem se mi dařilo ji naplňovat, byla jsem v rámci možností spokojená.
A pak jsem ve 26 onemocněla, byla doma dva roky a k původní práci už jsem se vrátit nemohla.
Plány jsou někdy dobrá věc, ale někdy v životě více pomůže náhoda. Navíc, co s takovým plánem, který se nedaří (když si ve 12 vysním, že budu lékařkou, psycholožkou a oni mě nevezmou na vysokou, jednou, podruhé, potřetí... popáté)
Život není jen o plánech.
|
| Federika |
|
(18.3.2026 9:53:13)
Já jsem plán neměla.
Teda vlastně měla-plán bejt spokojená a šťastná, nemuset dělat to, co dělat nechci, nemuset ráno vstávat, nemuset vařit,pořád jen uklízet , mít nějakýho šéfa, kterej mi bude říkat, co mám dělat a nedělat, mít manžela, kterej mi bude říkat, co mám dělat a nedělat
|
| babi_ |
|
(18.3.2026 10:13:10)
To je dost konkrétní plán.
|
| Federika |
|
(18.3.2026 10:20:02)
Asi teda jo
Ale hlavně-já si za ním systematicky šla
I tak tam někdy v to raném věku padaly úvahy, jestli by nebylo lepší uplácat si boudičku někde pod mostem v teplém kraji, ráno si ležet, pozorovat ptáky, nic nemuset...
To mě přešlo, protože bych pak neměla na ty kabelky, hadříky a dobrý jídlo.
...Ale pokud nemám tu motivaci, nevím vlastně,proč se stát tím křečkem v kleci, pokud nemám ten prostor na to přijít, tak je to taky špatně, těžko pak budu šťastná.
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.3.2026 10:44:37)
Federiko, no... tohle je trochu o tom, že když děti mají hadříky, kabelčičky, dobré jídlo i svobodu od narození, těžko pak hledají, co ještě v životě chtít, o co usilovat. O materiálno se usiluje celkem snadno, hledat jiné hodnoty a náplň života je náročnější.
V tom jsme my měli přehlednější situaci, my jsme věděli, že chceme žít komfortněji než rodiče.
|
| TaJ |
|
(18.3.2026 10:57:45)
Ropucho - jo, já jsem si kdysi plánovala, že bych chtěla jednou mít domeček se zahrádkou (bydleli jsme v paneláku), hodného muže, nějaké to dítě a práci, která mě bude bavit a budu do ní chodit ráda... Vím, asi nic ambiciózního, ale já jsem nikdy taková nebyla, vždycky jsem prostě chtěla jen spokojeně a v klidu žít... No a vlastně se mi ty plány i splnily
|
| Stará husa |
|
(18.3.2026 11:27:57)
Já jsem si na gymplu představovala, že vystuduju historii, budu pracovat někde v muzeu nebo historickém ústavu a zkoumat tam staré rukopisy, že budu mít malý hezký zařízený byt, možná malého černého pejska. Pak jsem zjistila, že na historii se v žádném případě nemám šanci dostat, tak jsem místo toho šla na jinou VŠ, protože jsem nechtěla už v 19 jít do práce a tam jsem se seznámila s mým BM. Tak jsem přehodnotila budoucí práci i život, chtěla jsem si svého BM vzít a mít s ním děti. Práci jsem vzala celkem náhodnou, protože VŠ, kterou jsem vystudovala, mě moc nebavila a věděla jsem, že v tom oboru nikdy nebudu dobrá a přeorientovala jsem se na spíš osobní život. Práci jsem brala jen jako zdroj peněz na živobytí. Chtěla jsem mít pěkný byt, domek nikdy, cestovat a žít pohodově, žádné velké ambice a ani jsem netoužila mít hodně peněz a materiální věci jako hadry, bity a kabelky šly úplně mimo mě. Chtěla jsem cestovat, kupovat si knížky, chodit do kina a do divadla, na turistiku do přírody, aby děti byly zdravé, hodné a dobře se učily. Těšila jsem se, až vyrostou, jak si budeme s BM užívat života, jak spolu zestárneme, představovala jsem si, jak spolu jako dědeček a babička budeme chodit za ruku v parku na procházku.
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.3.2026 12:59:35)
Na gymplu jsem si asi nic nepředstavovala.
Věděla jsem, že chci odmaturovat a vedle toho mě zajímali chlapci, móda a zábava.
Brala jsem jako samozřejmost, že jednou budu mít nějakou práci, že potkám životního partnera a budu mít rodinu, ale to byla vzdálená budoucnost kdesi v mlze.
Po maturitě jsem každopádně chtěla odejít z domova, studovat VŠ a užívat studentského života.
Studium samotné v tom hrálo až poslední úlohu, hlavní byla ta samostatnost a užívání života. Podle toho také studium dopadlo či spíše nedopadlo.
Ale povedl se ten životní partner a s ním pak přišly různé společné vize a cíle.
Nemyslím, že si člověk musí nalinkovat celý život, to ani nejde a nemá šanci na úspěch. Ale rámcově jsem asi vždycky věděla, co je pro mě důležité a co je cca reálné.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(18.3.2026 13:13:03)
Mě nikdy nenapadlo se osamostatňovat. Nikdy jsem nechtěla bydlet sama a do svatby ani s chlapem. My se vlastně sestěhovali po narození dítěte, ne po svatbě.
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.3.2026 13:22:33)
Inko, vzpomínám, že jsi tu o tom už psala.
Pro mě je to úplně nepředstavitelné, já jsem individualista se silnou potřebou vlastního prostoru.
Toužila jsem bydlet sama, mít vlastní byt, muž se mi do toho připletl a zabydlela jsem se tedy rovnou s ním, ale kdyby to přišlo později, tu samostatnost bych si velice uźila .
Každý holt máme úplně jiné nastavení, je to zajímavé.
Pestrost života
|
| TaJ |
|
(18.3.2026 13:41:32)
Ropucho, přesně tak, já jsem tedy taky nepospíchala s odchodem z domova, měla jsem tam vlastní pokoj a nikdo mi do ničeho nemluvil, vycházeli jsme s rodiči skvěle, ale pak jsme se poznali s mým manželem a po roce chození jsme začali bydlet spolu sami a bydleli jsme tak 3 roky, než jsme se vzali. A po dalších 6 letech jsme teprve měli syna🙂
|
| Federika |
|
(18.3.2026 14:11:30)
Já se nechtěla vdávat (úplně odpor jsem k tomu měla a nechtěla jsem děti. Vřískají, pořád něco chtějí a ještě má člověk tu zodpovědnost
A pak jsem otěhotněla a přemejšlela, co teda dál.
Dítě se narodilo, ale vzali jsme se až když mu bylo pět a začali jsme přemejšlet o dalších.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(18.3.2026 14:20:14)
To já jsem se chtěla vdávat, pro tu svatbu, šaty, dort a tak. To manželství už mě tolik nebralo.
|
|
| Drypetis | 
|
(18.3.2026 18:59:10)
Federiko,
já jsem děti celé dospívání chtěla.
A když jsem dospěla a dostudovala a přišel ten čas, nastoupilo to, co píšeš :" Vřískají, pořád něco chtějí a ještě má člověk tu zodpovědnost". A mám jedno dítě, ale tohle vidění mateřství mě vlastně nikdy neopustilo, takže mám jen to jedno a podobně nahlížím na případná vnoučata, že vískají...... Každý to má fakt jinak
|
| Federika |
|
(18.3.2026 19:10:03)
Drypelis,
u mně se to ale taky nezměnilo
Vřískají a pořád něco chtějí. Navíc je ta zodpovědnost ještě větší, než jsme čekala. Například ty vzory, že jo Nebo slavení Vánoc, přenášejí si to do svých rodin. Takže jsem za to odpovědná Nevím, kam jsem nastrkala jejich vysvědčení Mám problém dodržovat termíny u doktorů. Předala jsem jim geny, takže i za ty špatný věci můžu já a taaaak.
A vnoučata, zatím nehrozí, ale jestli někdy budou, tak já je vřískající nechci)
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(18.3.2026 14:17:58)
Bydlela jsem s mamkou, ta měla náročné zaměstnání, hodně pracovala, jezdila na služebky, randila, byla mladá kolem 40. V ničem mě neomezovala, chodily jsme do kina, držely diety. Bylo to hezké soužití, lepší než bydlet sama nebo se starat o chlapa.
|
| Federika |
|
(18.3.2026 14:24:06)
Já jsem musela dělat všechny ty vesnický práce, rodiče mi nevadili, o to nejde, ale přišlo mi, že ten život je strašně nudnej, chtěla jsem dobrodružství, prahu, jiný země, chtěla jsem, by se něco dělo...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(18.3.2026 14:30:58)
Já v Praze byla, dělo se tady toho dost.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.3.2026 15:04:30)
Já jsem nemusela dělat žádné práce, natož vesnické, a přesto mi život připadal nudný a chtěla jsem, aby se něco dělo
A moje děti měly středoškolský život mnohonásobně pestřejší a pohodovější než já, v mnohem zajímavější době a zajímavějším městě, a také chtěly do Prahy a do světa, aby se ještě více něco dělo. Je to přirozené a jsem hrozně ráda, že jim to vyšlo a yvchází.
|
| Federika |
|
(18.3.2026 15:46:56)
A vesnické práce-mně se všichni dneska smějou, nedovedu si mě představit, kterak chodím s prutem za husama k pootku, jak pasu ovce, jak u zámecký zdi, kde všude byly lidský exkrementy po vesnických zábavách rvu srpem kopřivy, jak obracím seno, nohy poštípaný, jak sbírám brambory, jak stojím na valníku pod dírou na půdě a podávám zaprášenej kýbl s pšenicí někomu nahoru,kýbl mi padá na hlavu....
Děs, jak ráda jsem z toho utekla
A rozhodně to bylo "nejdřív práce a potom zábava"-včetně školy, ta asi byl považovaná za zábavu
|
| babi_ |
|
(18.3.2026 15:58:02)
Federiko, tak teď jsem asi pochopila, proč jsi chtěla od svých fajn rodičů pryč, za svobodou, a odešla jsi tuším již v 18?
Domek ve Francii máš ještě před sebou
|
| Federika |
|
(18.3.2026 17:19:02)
Jo, odešla jsem ještě v 17, 18 mi bylo až v srpnu po maturitě
Ale nebylo to kvůli neshodům s rodiči , prostě jsem už chtěla ten svůj život
|
|
| Federika |
|
(18.3.2026 17:24:59)
A na tomhle budu pak ráno hezky pomalu vyjíždět na náměstíčko a v podloubí s kytkama, ve voňavý pekárničce si koupím croissanty a pudinkový řezy a zase si pak hezky s větrem ve vlasech pojedu v pohodičce zpátky...
|
| babi_ |
|
(18.3.2026 17:31:27)
To zní jako dobrý plán, hezká vize a reálný sen
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.3.2026 15:00:02)
"nebo se starat o chlapa."
To mi naštěstí nikdy nepřišlo na mysl, že bych se měla o muže nějak starat.
U rodičů se mi nelíbilo, tam to nebylo moje, to byla jejich domácnost s jejich zařízením, jejich pravidly, jejich režimem, mnoho lidí na málo prostoru, já jsem chtěla svoji a jen pro sebe.
Pak tedy naši společnou s mužem, s ním jsme si celkem vyhověli jako partneři v pravém slova smyslu.
|
| Stará husa |
|
(18.3.2026 15:38:49)
Mně taky nikdy nenapadlo, že bych se měla starat o chlapa. V práci se mi divili, že mu nedělám svačiny, mně to přišlo naprosto zvratné. Proč jako? Ať si něco koupí, nebo si ji udělá sám, když ji chce. Sama bych po něm taky svačinu nechtěla.
Jinak s rodiči se mi líbilo, jejich byt a domacnost jsem brala jako svoje, svůj domov, bylo mi tam dobře. Byli jsme tři, místa bylo dost. Nevadilo mi dodržovat pravidla, já se nikdy nebouřila, nerebelovala, chtěla jsem s rodiči v pohodě vycházet. Nepotřebovala jsem někde pařit nebo dělat něco, co by se jim nelíbilo. Já si stejně nejradši doma četla. Naši mě nutili, ať víc chodím ven, ale mně se nechtělo. Občas jsem šla do kina, do divadla, na procházku nebo na minigolf s kamarádkou, na diskotéku nebo na ples, ale nijak mimořádně často. Ani když jsem chodila s BM, tak jsme nikde po večerech netrajdali, viděli jsme se každý den ve škole. Po dobrodružství jsem vůbec netoužila, vždycky jsem byla spíš na ty jistoty.
Svatbu a manželstvi jsem chtěla, se svým BM, dřív mě to ani nenapadlo. Ale s ním jsem chodila přes tři roky, skončili jsme školu, tak mi to přišlo jako logický další krok v životě. O ten obřad a oslavu mi ani tak nešlo, z toho jsem byla spíš nervózní a chtěla jsem to mít už za sebou, ale toužila jsem s ním žít, zařídit si byt, být spolu. Dítě bylo další krok vpřed. Přála jsem si normální pěkný pohodový život. Žít s manželem a dětmi a mít blízko obojí rodiče, mít s nimi dobré vztahy. Nikdy bych se neodstrhovala daleko od rodičů, ale bydlet jsem chtěla zvlášť.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(18.3.2026 19:58:05)
Vy jste všechny takové uvědomělé.
Já chtěla svatbu kvůli šatům a oslavě a prstýnkům. A manžela protože měl skvělou motorku a dlouhý vlasy. Svačinu mu dělám. On mi zase loupe pomeranče a na zitra mi do práce vyždímal šťávu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(18.3.2026 11:36:00)
Jo, Ropucho, ono nešlo o ten komfort, já tak yty kabelčičky. a blbůstky nemyslím úplně vážně, nebylo to přímo to,po čem jsem toužila
Chtěla jsem tu svobodu, svou svobodu, sama umět zvážit, co chci, co nechci, proč to chci, nevstávat. s pocitem, že budu dělat něco , co nechci, těšit se na každej den. Do mý svobody nespadaly příkazy, každodenní zaměstnání,pokyny a vlastně ani ten "spořádanej život".
Naštěstí moji rodiče tohle vůbec neřešili. Nikdy se neptali na školu, nikdy nám nepomáhali, nikdy neřešilo, jakou školu si vybereme nebo nevybereme, co budeme dělat, jestli budeme něco dělat.
Zbýval mi tak větší prostor na moje myšlenky a představy.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.3.2026 10:45:29)
Ano, to je setsakra plán a vize.
|
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 5:55:15)
takovou vizi má určitě hodně, hodně z nás, A jistě ji má i ta kímošcina dcera.
Ale řešila jsi to tím, že jsi do té práce prostě nenastoupila, nic jsi nedělala, brala kapesné od táty a nebo přítele, a pobývala jsi několik let na pracáku?
Jako mě ani nevadí její sen, je určitě pochopitelný, asi mě a kámošce vadí způsob, jakým to řeší... ale díky za to zamyšlení. Tohle je pro mě velké aha, neplést si pojmy a dojmy. Sen a cíl nemusí být totéž jako cesta, kterou si ten člověk vybere.
A proč si vybrala cestu - radši to nedostuduju, radši budu na pracáku, radši si neudělám ani B1 z angličtiny... to už je její cesta. Přitom řidičák, ten si udělala. Napoprvé. Tak hloupá nebude, já dělala řiičák na třikrát, potřetí už mi to dali (vjetí do jednosměrky,to ostatní už si nepamatuju) (nejeezdím, nebaví mě to. ale udělala jsem si ho)
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(20.3.2026 6:47:12)
Myslela jsem, že každý sní o tom, že nemusí chodit do práce .
Do práce jsem šla v 18 letech za socialismu, takže mě ani nenapadlo, že bych tam mohla nejít, my jsme měli pracovní povinnost.
Teď sním o důchodu.
|
| Federika |
|
(20.3.2026 8:48:44)
Ne, Evelyn já žila taky v té době a věděla jsem,že musím něco udělat, že já do té práce každý den od-do fakt chodit nebudu,že by mě to zabilo
Takže už velmi brzy jsem si zjišťovala,jak by to šlo udělat.
-Prchnout do zahraničí
-Být umělec, ti mohli být na volné noze,tak nějak...
-Herec-ta to taky nějak šlo
-Tlumočník-za tím jsem si pak šla
|
| Stará husa |
|
(20.3.2026 9:01:19)
Federiko, jenže ty jsi chtěla pracovat, jen ne být zaměstnanec a pracovat od-do. Ta slečna od kněžny pracovat nechce.
|
| Federika |
|
(20.3.2026 9:06:10)
Hmm,to je asi fakt. Nicméně taková možnost tu vůbec nebyla
Dneska je.
|
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 15:41:15)
a fakt tě nenapadla ta nejsnažší varianta - být na pracáku a najít si chlapa a nastěhovat se k němu?
Vždyť je to logicky ta njsnažší a nejednodušší cesta a v momentě, kdy budete mít nějak stabilní příjem od manžela a splacené vše co manžel koupí, se nechat někde zaměstnat na miniúvazek.
Proč jsi tuhle možnost zavrhla?
|
| Federika |
|
(20.3.2026 15:50:33)
Takováhle možnost mě nikdy ani nenapadla.O existenci "pracáku" jsem neměla ani ponětí.
Navíc - byla jsem celkem ve všem úspěšná, nikdy jsem se neučila. a všechno mi šlo, byla jsem etrémně ctižádostivá. Ae taky líná,bavilo mě jen divadlo,cizí jazyky , cestování, knížky. Měla jsem odpor k jakékoli monotónní činnosti, k jakýkoli každodenním povinnostem, rannímu vstávání, příkazům shora. Nesnesla bych nad sebou žádného šéfa ani šéfku. Manuálě jsem byla a jsem nešikovná, navíc strašně líná, jakákoli fyzická práce mi nesedí
O chlapovi , který by mě živil, jsem nikdy neuvažovala, po pravdě ani jsem nechtěla manžela Měla jsem odpor ke svatbě. ake všem těmhle institucím.Chtěla jsem být pánem svého života.
Na nějakej pracák by mě asi jen tak někdo nedostal, brala bych to jako svou prohru, já přece nepotřebuju nějaký dávky od kohokoli,natož od státu
No a vlastně jsem původně ani nechtěla děti, protože jsem tušila, že pak pánem svého života asi tak úplně nebudu
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 16:05:46)
jo aha, chápu!
To jo. A to pak má s takovou inteligencí a drajvem člověk velmi dobré podmínky najít si nějakou kvalifikovanou práci, u níž si dokáže i poručit, a hlídat si potřeby.
Kamarádky dcera hloupá není, ale prostě střední škola, matika na základce i přes velkou snahu a doučování trojky, nedocházelo jí to.
Angličtinu jsem jí doučovala já o víkendech, aby jí to ve škol šlo..
jinak v ničem nevynikala, to vůbec. Musela se snažit, dobré známky měla, ale dobré známky ve smyslu třeba : čj 2 m 3 f 2-3 př 2 ze 1 vv 1 ch 2-3
...takové normální, prostě doré, jen se muela učit, samozřejmě. Samo to do hlavy nikomu nenaskáče, no. A když ji nějak u maturity ujela angličtina o pár bodů (což nechápu, jak někdo nezvládne dát maturitu z angličtiny na minimum potřebných bodů, ale tak stalo se), tak pak asi v září už na to rezignovala....
Některý lidi by to chtěli asi jako ti chytří, ale nemají na to prosadit si tenhle styl práce a života. je to celé smutné...
Přitom vlastně za to nemůžou, jen jim nebylo dáno rychlého úsudku a dobré paměti. :/
Ale přijde mi, že i tihle lidé mají právo na spokojený život podle vlastních představ, nesedřít se... akorát, že toho prostě nemají šanci moc dosáhnout.
Můj tchán říká "Co není v hlavě, musí být v rukách.." Ale jemu se to mluví... RnDr se zajetou kariérou. ... jednou jsem mu řekla (asi před 10 lety) kolik v práci beru, a omylem mu ujel údiv, a řekl, z to bych nevstal ani z postele.
Mrzí mě to dodnes, nikdy na to nezapomenu. Nemyslel to zle. A mě osobně se špatně nežije, ale jasně, že by bylo hezké, mít víc. Ale když na to člověk mentálně nemá, co má dělat.
Třeba to ta kamarádka prostě vzdala, protože jí všechno od ruky nejde, v ničem nikdy nevynikala (ta ctižádostivost imho vniká u lidí, kterým něco jde, poznají to a chtěí víc, protože tam čuchají tu monost).
Začínám si řkat, že vlastně možná moc dobře ví, co dělá.... protože splnit si ten sen tvojí cestou, je pro ni absolutn nereálné... v ničem nevyniká, špatně si pamatuje, nemůže za to. Vím, že se od mala snažila. Ale dá šílen práce, být aspoň průměr. viz ta její maturita.
|
| Federika |
|
(20.3.2026 16:12:50)
Učím různé děti. Baví mě to, baví mě ty děti. Baví mě, jak jsou různí.Jsou mezi nimi šprti,flákači, někteří jsou v 15 dospělí, jiní jsou mimina, s některýma se dá skvěle mluvit, přitom výsledky vlastně nic moc, ale mají zajímavý názory,strašn ěmě obohacujou, je to s nima sranda. A pak to konfrontuju s tím,co mi o nich řeknou rodiče, když se třeba svěří s nějakýma obavama a říkám si-hmm, já bych to takhle jednoznačně ani neviděla...
Závidím jim dnešní možnosti a i to, že můžou bejt víc sami sebou. Jo, přináší to i negativa, třeba to, že často nevidí důvod se nějak snažit, nemají motivaci, nudí se, jsou moc zvyklí na komfort v životě, hůř zvládají překážky...
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 16:20:57)
to je krásné. Já tu moc nechci psát, co dělám, nejsou tu asi možnosti soukromé zprávy, ale rozumím Ti:)
Vlastně ti moc děkuju za to, žes mi otevřela oči, a já získala nový pohled na věc... ta holčina fakt nemá moc asi shůry dáno, a proto mi došlo, že vlastně rozhodnutí žít tento život, bylo u í logické,praktické a výhodné - a jestliže je, tak proč by to tak neudělala?
A proč my dospělí bychom jim měli za to nadávat, když vlastně jen jiným způsobem, tím, který jsou schopni mentálně zvládnout, si jdou za snem, který máme i my dospělí, tj nepracovat, být svým pánem... :)
Já jsem něco jiného, můj tatínek podnikal celý život, dokonce mamka po revoluci si založila na chvíli kosmetický salon, a i přes to, že jsem živnostenství a být svým pánem měla denně na očích, už jako maá jsem to nechápala a měla z toho hrůzu respekt. Ale jak říkám, to bylo proto, že mě naši příliš oečovali a nenaučili samostatnosti. Nevadí :)
|
| Federika |
|
(20.3.2026 16:23:53)
Nenaučili samostatnosti-já si myslím, že spousta věcí je daná.My jsme tři sestry a fakt jsme každá diametrálně jiná, i když výchova byla stejná.
A já mám tři děti, víc rozdílní bejt už snad nemůžou
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 16:34:32)
Faakt? Že bych taková byla už sama od sebe? Hele, možná jo...
Babička říkla, že kam mě posadili, tam jsem zůstala.
Neměla jsem pubertu, neměla jsem potřebu rebelovat, bojím se výšek... :)
Dělala jsem bordel a nechtěla uklízet.
A jsem stejná doteď.
Ono, dnes je dost v módě říkat, že za to, jaké děti jsou, může výchova. Valí se to na nás ze všech stran - nejsi montessori, dítě nebude samostatné. Běda poslat předškoláka smotného ven, do toho bulvár a zmizení dětí, zneužívání, šikaně, zhroucených dětí... psalo se o tomhle kdysi v novinách tolik jako dnes?
Jako bych měla pocit, že si dnes myslíme, že se dá objednat, vyřídit, spravit, opravit a mít pilulku na všechno, i na ADHD už je medikace. A všechno, co napravit nelze (třeba smrt) tak nějak odsouváme do pozadí... už se to mezi lattéčka, majalandy a životní standardy nevejde, jaksi.
|
| Federika |
|
(20.3.2026 16:38:55)
Výchova?
Já říkám-tak 5 procent.
V duchu si říkám-jestli vůbec...
Ale v dalším skrytu duše doufám,že aspoň snad nějaký vzorec, zvyk, nevím...
|
|
|
| monam |
|
(20.3.2026 16:35:39)
"Nenaučili samostatnosti-já si myslím, že spousta věcí je daná.My jsme tři sestry a fakt jsme každá diametrálně jiná, i když výchova byla stejná."
Fed, to mě teda nestraš! Taky mám tři děti a plně samostatný je jen to nejmladší. Nebála bych se úplně ani o prostřední, ale má to nějaký mouchy. zato u nejstarší doudám, že jsem jí jen rozmazlila, že když přitvrdím, stane se zázrak
|
| Federika |
|
(20.3.2026 16:40:09)
Monam ,
radši nečekej
Jednodušší bude smířit se s realitou a snažit se z ní vytřískat co nejvíc. Když ne pro ni, tak aspoň pro sebe samotnou
|
|
|
|
|
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 16:06:50)
ona taky manžela nechce ani děti, partnera ale na ty výdaje a bydlení jo.
|
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 15:53:19)
jo, už to čtu, byl socialismus.
A myslíš, že dnes bys touhle cestou šla? (a do toho si hledala nějaké HO, prostě něco trendy na dnešní dobu).
Třeba mě (a možná jsem debil ) to lákalo také, ale napadlo mě to jinak - měla jsem motivaci udělt výšku, abych mohla dělat pohodlnější zaměstnání a při hledání práce neměla takovou konkurenci. Tuto konkurenci jsem dál eliminovala kurzy, certifikáty, mimopracovní čiností, brigádama... vše s cílem "abych si to mohla zapsat do životopisu, abych měla praxi".
Měla jsem vyhlídnuté zaměstnání v velkou možností volna a dovolených a to se mi splnilo. Ale šla jsem za tím šest let střední, a pak dva roky hledání, pak útěk na mateřskou (ale já děti chtěla), a pak jsem toho konečně dosáhla, po 15 letech od maturity se mi podařilo mít práci, kterou miluju, jeden den v týdnu mít volný, a ještě mít tolik, že mě to uživí do té míry, jakou chci.
Ale holčina má od maturity 5 let a ještě nemá ani stabilní práci na nějaký ůvazek. Živí ji přítel, něco kapesné táta, něco pracák, sem tam to někde zkusí a po zkušebce toho nechá nebo ji vyhodí.
|
| Federika |
|
(20.3.2026 16:06:11)
Kněžno,
nevím,jestli je ten příspěvek adresovanej mně, ale já jsem třeba nikdy nepochybovala o tom,že chci studovat tu VŠ, co jsem si vybrala, protože jsem nikde jinde neměla takovou možnost naučit se to, co jsem umět chtěla. Nezajímal mě titul a nezajímalo mě ani nic do životopisu, protože jsem věděla, že já nikam psát životopisy nebudu-a taky jsem to nikdy neudělala- protože se nikdy nikde o práci ucházet nebudu.Chtěla jsem vždycky dělat něco sama-nebo s někým, ale ne pod někým.Takže jsem si třeba ani nemusela lámat hlavu tím,že bych měla v životopise "díry". že by mi tam něco nenavazovalo, když jsem byla v zahraničí nebo na mateřské, kolik mám dětí a jak malé nebo velké, jaké mám nebo nemám kurzy.
Tak třeba se ten člověk, co teď nemá zájem o nic, nějak chytne, popadne ho nějakej nápad , něco , co ho bude bavit a přeskočí ty, kdo celou dobu ukázkově makal.
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 16:12:14)
rozumím. Já psala spíš o sobě:)
vím, že každý to má jinak, já jsem se zase v dětství nenaučila rozhodovat sama za sebe, a tak je mi dobře v práci, kde dostávám úkoly, plním je a o zbytek se nemusím starat:)
A jinak - helel, já bych si přála být zubařka.
Bohužel, známky neodpovídaly, nevzali mě na gympl, pak mě nevzali ani na přírodovědnou vš, mám teda jinou, lehčí, ne karlovku. Je mi to líto.
Ale pochopila jsem, že nkteré věci se člověku esplní, ani kdyby moc chtěl. A musí se s tím naučit žít a pracovat.
V tomhle mě někdy štve můj muž. Vůbec si tohle neuvědmuje, on vystuoval prestižní pražský gympl s prstem v nose, na karlovku ho vzali, má perfektní angličtinu...
A občas to bolí, jak je v bublině svojí rodiny, pro které j prostě normální spousta věcí, které pro jiné jsou prostě nemožné, nmohou za to. Jemu jde všechno samo, snadno, a stačí mu trochu přidat, zabrat, nabrat směr a už je tam, kde chce být.
|
| Federika |
|
(20.3.2026 16:17:35)
"na Karlovku vzali..." Vždyť těch cest je víc...
Mě vzali taky na Karlovku, ale na ten obor, co jsem chtěla,až napotřetí.A nikdy jsem nepochybovala, že mě jednou vezmou a to jsem měla vesnickej gympl někde v tramtárii, nevlivné rodiče a ten obor brali každý rok jen 4 lidi z celý republiky, včetně Slovenska. Ale já jsem to hrozně chtěla. byla jsem umanutá, chtěla jsem jen tohle a hotovo.
Neexistuje ale škola, která by ti nějak zajistila to, co přesně v životě chceš, vždycky záleží na tobě.A třeba jsou věci tak, jak měly být, třeba by se ti to, co sis vysnila, vůbec nelíbilo.
|
|
| monam |
|
(20.3.2026 16:20:16)
tedy, já žiju v úplně jiné sociální bublině nebo snad i na jiné planetě
rozhodně nevidím prosté rovnítko mezi inteligencí a výší výdělku. Tam hraje roli mnoho faktorů a určitě spousta majitelů RNDr dělá někde ve výzkumu za směšné peníze prostě proto, že je ta práce baví.
Mít na střední škole několik trojek také nesvědčí nutně o inteligenci a už vůbec neberu jako IQ jako průvodní znak ambicióznosti. Na to znám fakt docela dost ambiciozních lidí s max průměrným IQ.
A že na první pokus neodmaturovala z angličtiny? Stane se. Jsou lidi, kteří neodmaturují prostě proto, že se psychicky složí a nikdy se nedonutí k té maturitě dojít.
Mě třeba na Karlovku vzali a nakonec jsem stejně studovala jinde, protože tam byla lepší kombinace oborů.
Prostě všechno je hodně relativní a dělat jednoznačné soudy je někdy docela chyba.
|
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 16:15:17)
jo, moc ji budu držet palce, aby se někde chytla, něco ji začalo bavit. Určitě.
Jen se obávám, že ona prostě takové schopnosti nemá a pro ni je fakt důležité ukázat ty obyčejnější přednosti, pracovitost, spolehlivost... což je pro průměrné lidi někdy fakt výzva.
Zatím vždycky dali v těch dvou zaměstnání přednost jiné uchazečce.
Chytit se někde, kde ji to baví, si představuju jinak, než je ji postupně na každém pracovním místě nahrazují někým jiným, a školy z důvodu náročnosti opouští...
|
| Federika |
|
(20.3.2026 16:20:33)
Vždyť má celej život přd sebou, má spoustu možností.
Mně dneska dcera zavolala,jestli bychom jako rodin anemohli žít v nějaký jiný zemi...
Tak jsem jí řekla, že já jako rodina už asi zůstanu tady nebo půjdu sama do toho městečka ve Francii nebo Španělsku, ale jí se blíží věk, kdy si pro mě za mě může udělat nějakou svou rodinu a odtáhnout třeba do Austrálie
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 16:27:21)
přesně taaaak :)
s tou francií teda souhlas! 
vždycky si vzpomenu na Annie Girardotovou, jak v nějakém filmu vyhrožuje manželovi, že se rozvede, odjee do Prováns a bude tam chovat ovce a pěstovat levanduli ! Apřesně to b se mi taky líbilo:))
V posledních pár letech mě ale začala lákat Anglie (bůhví proč) a mít takový ten cihlový viktoriánský domeček. Ale taky vím, že bych to nechtěla kvůli podnebí na pořád, jen se mi líbí ten "vibe". :)
Můj sen je teda nějaká zahrada. Jednu už máme, ale není v Praze ani v Provence, tak je to naprd... :D
Jinak mám v Praze 6 vyhlédnutý dům jak z Bullerbynu Ale jednak na něj nebudeme mít ani za deset životů a druhak pořád v něm někdo bydlí!
|
| Federika |
|
(20.3.2026 16:29:22)
Á Bullerbyn, taky nádhera
Musím ale říct, že moje dětství bylo trochu podobný.Dětství mých dětí už ani trochu.
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 16:38:07)
tohle sem dát můžu... protože sportku stejně nesázím 
https://mapy.com/cs/zimni?q=praha%206%20u%20hole%C4%8Dk%C5%AF&source=firm&id=2070942&pid=98938952&newest=1&yaw=0.535&fov=1.257&pitch=-0.052&x=14.3376028&y=50.0850464&ds=2&z=19&ovl=7%2C8
Za těmi vrátky je Bullerbyn....
|
| Federika |
|
(20.3.2026 16:41:28)
Kněžno, mně se v tom odkazu teda otevřela Restaurace u Holečků...
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 16:55:36)
tak ve streetview napravo od restaurace. Branka s fialovými šeříky. Ale je vidět bohužel jen ta branka:) Domeček je vidět jen v zimě nebo teď brzy zjara. :)
Ale takových je... jen zrovna tenhle, ten mám moc ráda. Pro případ, kdyby na mě někdo vybafnul že si mohu přát jakoukoli stojící nemovitost v Praze, tak mám toto v záloze :D
|
| Federika |
|
(20.3.2026 17:06:03)
Tak třeba jooo
Hele, já jsem jezdila ke kamarádce, která stavěla s manželem dům, kdesi v zabrdí za Prahou. Říkala jsem, že děs, ani plot nemají, dá to spoustu práce, už to sežralo spoustu milionů, všude rozkopáno, bahno...
Jezdila jsem kolem domu s modrými okny, kterej se mi líbil. Stál na pozemku po celé šířce, takže nebylo vidět, jestli vůbec má nějakou zahradu Ale vypadal zajímavě, vždycky mě upoutal.
Po pár měsících jsme se kvůli škole nejstaršího rozhodli odstěhovat se na vesnici za Prahou najít si pozemek a stavět. Koupila jsem pozemek, nechala udělat návrh domu, vyřídila "stavba povolena" a vybírala firmu, která to měla postavit.
Pak jsem se ale kvůli ceně šprajcla a začala hledat domy, které by byly hotové, za stejno nebo nižší cenu. Začala jsem nějaké objíždět, ale bylo to pořád:" Jo, pěkný, ale tohle pryč, tohle divný, dispozice špatný..."
No a najednou jsme zjistila, že se prodává ten můj "modrý dům".Co prodává, prodával se už pár měsíců, za mnohem vyšší cenu a právě byla cena rapidně snížená.
Tak jsem zavolala, ten večer si ho šla prohlédnout, poprvé jsem měla pocit,že bych tam nemusela měnit nic...
A ráno jsme kupovali!!
Teda jasně, hypotéka, větší, než jsme chtěli, okamžitě prodej pozemku a tak, zas tak jednoduchý to nebylo, ale klaplo to
Takže někdy ti to prostě osud donese...
|
| babi_ |
|
(20.3.2026 18:28:46)
My jsme takhle koupili "modrej" pozemek. Skvělý místo na kraji vsi, úžasnej výhled, přírodní rezervace přes místní silničku, ...no sen, akorát tedy drahej. Pořídili jsme jiný pozemek, stavba na dohled... a lup, náš modrý šel dolů 
MM se tedy již nedožil ani stavebního povolení, ale plot jsme dělali spolu svépomocí, zasadili keře stromy... a já tu teď bydlím. S kočkou a slepicemi, náš sen. Akorát tedy MM ovečky jsem nedla 
|
| Federika |
|
(20.3.2026 18:59:32)
Jo, Babi, my pak taky koupili ještě pozemek, krásnej a máme tam všechno připravený, jen kopnout. Ale nakonec nekopneme, já se kvůli nemoci MM zalekla a chci bejt radši finančně krytá.
Navíc jsem si uvědomila že jsem tady vlastně spokojená, skvělí sousedi,klid...Co já vím, co by bylo tam.
|
| babi_ |
|
(20.3.2026 19:04:38)
Jo sousedi jsou důležití. Mám jen jedny, a super.
|
| Federika |
|
(20.3.2026 19:07:13)
Já jdu k jedněm zítra na narozeniny a ke druhým jsem pozvaná na bublinky Další sousedi nám nosí buchty a králíky.
|
| babi_ |
|
(20.3.2026 19:22:24)
Šmarja buchty a králíky! Sousedka mi naštěstí dává jen přebytky vypěstované zeleniny. K jedné vzdálenější jsem naopak upíchla již nenesoucí slepici.
|
| Federika |
|
(20.3.2026 19:23:53)
Asi vypadáme hladově Normálně zazvoní a přinese buchty na táce nebo králíka v kýbli.Bez předchozího varování
|
|
|
|
|
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 19:28:34)
no nene!
To je krásný!
A já si to taky myslím, že ono se to něco někdy nějak stane... fakt se tohle prostě děje.Ten svět je moc malý na to, aby ho naše vůle a přání nezvládly ovládnout :)
Má taky takovou historku.
Byla jsem malinká, asi do druhé třídy, řekla bych. Táta mě vezl na ves k babičce, asi půlhodinka cesty, ale bylo to pro mě takové zvláštní ze dvou důvodů. Jela jsem s ním jednak sama a za tmy, což bylo samo o sobě neobvyklé (bylo to kvůli tomu, že bráška onemocněl, abych to nechytla od něj taky, asi rychloakce). Možná vůbec poprvé co jsem byla u babičky sama...
A druhá věc - táta to vzal jinudy než obvyklou cestou. Nevím proč.
A najednou jsme v téhle zvláštní situaci projížděli okolo kouzelného zámečku..dům s velkými okny, balkonem a dvěma kulatými věžičkami. Byla jsem z něj naprosto unesená! Hned se ptám táty Co to je! Co tam je! Dá se tam jít? Kdo tam bydlí??
Táta odpověděl, že je tam nějaký domov seniorů nebo co. Byla jsem tím zámečkem zcela fascinovaná. Byl nádherný. Protože jsem ale byla malá, nepamatovala jsem si, kde byl, co to bylo... jako kdyby to byl sen.
Domov důchodců tam skutečně býval, ale v té době už tam nefungoval, a pár let nato tam otevřeli střední školu. Až rodiče mě upozornili na to, že vznikla tahle škola a že by to mohlo být fajn. O mém zážitku z dětství absolutně netušili. Dostala jsem se tam a prožila jsem tam studijně svoje nejšťastnější 4 roky v mém životě.
|
| babi_ |
|
(20.3.2026 19:32:31)
A to je krása tedy... na zámečku
|
|
| Federika |
|
(20.3.2026 19:32:51)
Tak vidíš, co všechno může "osud" zařídit.
Dobré věci se někdy stanou samy
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(20.3.2026 17:40:43)
My jsme žádný pracák neměli, kdo nepracoval, šel do vězení.
|
| Federika |
|
(20.3.2026 17:45:32)
Tak proto jsem o pracáku nevěděla
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(20.3.2026 17:51:58)
Zaměstnavatel nebo škola musel být napsanej v občance i s razítkem, kdo to neměl, měl problém.
|
| Stará husa |
|
(20.3.2026 18:25:41)
Jojo, na to byl paragraf příživnictví. Ještě bylo svobodné povolání, což byli různí umělci, herci na volné noze, zpěváci, výtvarníci atd. ale i na to musela být nějaká bumážka.
|
| Federika |
|
(20.3.2026 18:57:06)
Huso,
jo a to jsem práv chtěla já, viděla jsem to jako jedinou možnost.:) Hrála jsem divadlo, tak i to herectví připadalo v úvahu, ale nakonec zvítězily ty jazyky.Tam to taky mohlo bejt "svobodný".
|
| babi_ |
|
(20.3.2026 19:02:34)
Mně tedy nepřišlo na mysl nechodit do práce, ale shodou okolností (jak jsem psala dříve- co potkám, kam mě vítr zavane) jsem záhy po opuštění školy zakotvila v Domě pionýrů a mládeže, kde jsem pokračovala ve své zájmové činnosti, akorát že za peníze
A od té doby pár změn úplně jinam, vším jsem (byl) rád
|
| Federika |
|
(20.3.2026 19:06:10)
My jsme začaly s kamarádkou už při VŠ, krátce po revoluci šlo všechno, byla to strašná zábava a peníze se jen hrnuly-)
Já tehdy byla svobodná, mladá, bohatá plná snů, nadšená...
Skvělá doba
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(20.3.2026 20:48:20)
Chtěla jsem bejt zpěvačka, to mi vyšlo trochu jinak , ale školství je taky fajn.
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.3.2026 19:25:27)
"měla jsem motivaci udělt výšku, abych mohla dělat pohodlnější zaměstnání a při hledání práce neměla takovou konkurenci. Tuto konkurenci jsem dál eliminovala kurzy, certifikáty, mimopracovní čiností, brigádama... vše s cílem "abych si to mohla zapsat do životopisu, abych měla praxi"."
Takhle jsem byla od mala směrovaná já.
Tatínek říkával, že průměrných lidí je všude dost a jestli chci uspět, musím nabízet něco navíc.
Ale protože jsem lenoch, utekla jsem ze školy po bakaláři. Spolu se slušnou znalostí ruštiny, němčiny a angličtiny to na počátku devadesátých let bylo už docela "navíc". Ale pochopitelně mě rychle doběhli a předběhli ti, kteří měli jazyky perfektní a dokončenou VŠ k tomu, takže jsem žádnou díru do světa neudělala.
Ale byla jsem ochotná se průběžně vzdělávat dál a považuji za úspěch, že jsem vždycky dělala práci, která mě bavila. Nepoznala jsem, co je to chodit do práce z musu a nechodit tam ráda. (Ale to je tedy jen z poloviny moje zásluha, z druhé poloviny je to zásluha muže, díky němuž jsem nemusela nikdy řešit výši platu.)
|
| Federika |
|
(20.3.2026 19:42:51)
Mně moji rodiče nikdy nic neříkali,ohledně školy a vzdělání. Nikdy se mě neptali, jestli mám úkol nebo něco do školy.Nikdy se se mnou neučili.Nemusela jsem jim ukazovat známky.Když jsem byla v osmičce, řekla jsem jim,že chci na gympl. Tak prej jo, proč ne. Když jsem byla ve čtvrťáku, tak spolu tak nahlas spekulovali, co že by ta Federička mohla tak dělatTřeba celničku, to by bylo dobrý, moc by se nepředřela zná ty jazyky, dostávají tam úplatky,zabavujou zboží... Nebo letušku, to by taky nebylo špatný..A já v duchu úpěla-to víte že jo, celnička, v zimě tam prohledává chudáky lidi, co jedou u v noci z NDR, nakoupený načerno ty podprsenky a dětský bundy. a žvejkačky...A letuška to už vůbec ne, já nebudu nikde roznášet kafe, nejsem schopná o ani donést bez rozlití z kuchyně do obýváku...
Pak nám do školy přinesli tu brožuru,zelenou, Vysoké školy v Československé socialistické republice", já to prolistovala,a bez váhání píchla prstem na jednu školu a řekla jsem,že jedině to.
A pak jsem poslouchala, že si to mám rozmyslet, protože na tenhle obor se z té naší školy ještě nikdo nikdy nedostal. Ani na chviku jsem nezapochybovala,že já bych se tam nedostala.-)
Nedostala, tedy ten rok ne Přijímačky byly nad mé síly, nikdy jsem o těch věcech, co po mně chtěli, neslyšela
Ale nakonec si všechno už v té zlaté Praze zjistila, doučila a vzali mě.
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 19:52:09)
pamatuju si d našich, že letuška bylo za socialismu povolání snů, vaši to mysleli dobře
ale už byli jiná generace.
Mně je taky jasné, že já opravdu nebudu svému dítěti "radit", že má mít hezký životopis. jako jsem se snažila já... v roce 2009 za krize to byla nezbytnost,
dneska? Na životopis "sere kotě" :D
Ony ty děti vědí...
Ale já bych si bez našich tu škou nevybrala. Tahle byla jednak nová, jednak já obecně i v devítce ještě nerozuměla spoustě pojmů...sš dopravní, humanítní gymnáziu, co to je humnitní... nevěděla jsem co je lyceum. Podotýkám, že jsem byla v devítce  takže jako ne každému to pálí a někdy rodiče fakt pomůžou... mně tedy zachráníli doslova.
Já si myslela, že dopravka je něco super, ísto gymplu, jako ekonomka, ale bez matiky! Nechápu jak mě to napadlo.
|
| Federika |
|
(20.3.2026 20:02:32)
Moji rodiče to samozřejmě mysleli dobře, ale fakt o těch školách věděli míň než já. Jako s gymplem to bylo jednoduchý, tam nic nebylo, zedník, prodavačka, zemědělka, gympl. Kdo se dobře učil, šel na gympl.A ty vejšky, nikdo z rodiny vejšku neměl, neměli vůbec představu.A já jsem to s nima moc nerozebírala, já jsem naopak měla jasnou představu. Navíc s emnou to že jsem se nedostala hned napoprvé, ani ijak nezamávalo,prostě jsm si řekla, že to nevadí, vyjde to příště. Jediný, co mě štvalo, že jsem musela mít to blbý razítko v občance, takže jsem nastoupila do Prahy někam jako sekretářka,vůbec mě to nebavilo, nezajímalo.A užívala jsem si, každu nic jsem byla někde v luftu, seznamovala jsem se ostošest, cestovala jsem,jak to jen šlo:-( A rodiče pojali podezření, že jsem se zkazila, nic ze mě nebude, na vesnici se jim smáli, že se v té Praze nejspíš jen k...
A pak jsem volala z budky, že zítra půjdu znovu na ty přijímačky, podpora byla asi taková, že mi mamka řekla:" Vůbec nám to radši neříkej, stejně to neuděláš..."
Ale jak řekl známý, který se šel při vyhlašování do budovy FF UK podívat na dveře, brali ten rok zase jen 4 lidi,ale kupodivu všechny, jejichž příjmení začínalo na "K", tak jsem prý měla štěstí
A lidi na vesnici mě zase začali zdravit
|
| Stará husa |
|
(20.3.2026 20:15:17)
Federiko, ale taková volnomyšlenkářská a sebevědomá ses už musela narodit. A já zase taková poslušná, utáplá a bojácná, naprosto bez sebedůvěry a bez ambicí. Na tu mou historii brali taky jen pár lidí a naši mi tehdy řekli, že se tam určitě nedostanu, i kdybych udělala zkoušky sebelíp. A já jim věřila. A nechtěla jsem jít do práce. Naši mi vybrali jinou VŠ, zkoušky jsem udělala a vzali mě. Nikdy bych se neodvážila odejít v těch 19 z domu, natož do cizího města mezi cizí lidi, vydělávat si na sebe. Byla jsem na rodičích i psychicky závislá, byla jsem tehdy šťastná, že můžu bydlet doma a nemusím na koleje. Samostatně jsem se vlastně naučila žít až po rozvodu a bylo to utrpení se to naučit. Do té doby jsem měla vždy někoho, kdo se o mě staral, na koho jsem se kdykoli mohla obrátit o pomoc. V 19 jsem byla totálně neschopná žít sama.
|
| Federika |
|
(20.3.2026 20:20:42)
Možná jo. Já jsem odešla v 17,po maturitě, 18 mi bylo až v srpnu a strašně jse se na to těšila Odešla jsem se dvěma a kalhotkama, jednou mikinou, kalhotama a třema utěrkama, co mi táta dal od ROH z MDŽ)Měla jsem dohodnutou ubytovnu, docela děsnou, nikoho jsem v Praze neznala a byla jsem vesnický tele, neuměla jsem ani telefonovat
Ale bylo to to dobrodružství,co jsem chtěla. Konečně
Včera jsem říkala dceři, že přesně od jejího věku jsem se starala sama o sebe komplet... Tak mi řekla, že je jiná doba
|
| monam |
|
(20.3.2026 20:22:55)
"Včera jsem říkala dceři, že přesně od jejího věku jsem se starala sama o sebe komplet... Tak mi řekla, že je jiná doba"
taky jsem odešla v 18 a taky máme doma stejné diskuse
|
| Federika |
|
(20.3.2026 20:24:32)
Já si nějak nedovedu představit,že by se už komplet starala sama o sebe, včetně peněz.
Ale je fakt,že já už byla hotová a naši si tak nějak nic nepředstavovali
|
|
|
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 20:24:33)
jak mluvíš o FF UK, tak z toho mám jednu - noční můru? wtf moment? nevím jak to nazvat...
už od střední jsem měla ráda umění a chtěla jsem to studovat. Načetla xy knížek, měla jsem i kroužky a všechno a učila se podle bohumíra mráze a Pijoana. Byly to obrovské bichle, děda je měl v knihovně a to byly moje nejobíbenější knížky, milovala jsem to. Rozhodla jsem se že to musím celé poznat, přečíst, nastudovat. Četla jsem i od Gombricha příběh umění, clej Mráz nastudovanej, všecko.
Znala jsem všechno i pozpátku, od kostela v Hildesheimu, mozaiky v ravenně, akant, abakus, echinus, voluta, amfiláda, bukranion... hele fakt všecko, avantgarda, pařížská škola, barbizonská škola, kdejakej mánes v národním,kdejaký pavilonek z jubilejní výstavy... kdo se zajímá o umění, tak ví, že těch věcí jsou mraky a mraky...
A co bylo ve cvičných testech na webu v poznávačce? Mozaika z oltáře nebo apsidy v kostele P.Marie sněžé u Vácaváku (hm, tak zdravíme pražáky. nenašla jsem ji v jediné učebnici.), měla jsem poznat jakýsi kostel a byl v Lounech. (Louny? wtf? a horní dolní by nebyla?)
Pak tam byl kostel Sv. Václava na Smíchově, ale fotka byla před rekonstrukcí, za socialismu... no, já ze západních čech, to chceš...
Mě to tak znechutilo, urazilo a demotivovalo...
Ale věřím, že kdo se nenechá odradit, ten se na to naučí. Já to naštvání a bezmoc cítím ještě dneska.a neřekla bych, že by měli výhodu lidi z gymplu, tohle se na gymplech taky zas tk nebere...myslím že by jeli Pijoana a Mráze nebo Bauera. Tam je normálně dějepis a sem tam něco ve výtvarce?
Asi to dřív fungovalo jako cermat testy, možná tam schválně byly věci, které neměl dát nikdo. Jako síto. Ale já jsem o takových strtegiích neměla ani tušení a hrozně se mě to tehdy dotklo...
Ani jsem nešla na přijímačky. Neskutečné toto, až mě to jakoby..urazilo. Nebo jak t říct.
|
| monam |
|
(20.3.2026 20:30:26)
Tak dějiny umění měly ještě někdy okolo přelomu tisíciletí tyhle zběsilý přijímačky a brali asi 10 lidí. Až to trochu srazila konkurence z jinýc univerzit (asi hlavně MuNi).
Když i bylo okolo těch 18 let, hodně mých kamarádek chtělo studovat psychologii. Tam ročně přijímali také nějakých směšných možná 10? 15? uchazečů a přijímačky byly naprostá losovačka.
Ovšem, pražská FF se naprosto příšerných přijímaček drží stále a přijímá úžasných asi 70 lidí.
Jediné štěstí, že psychologii nabízejí ještě nejméně dvě faklty v Brně a jedna v Olomouci, ale to, jak to FF pojímá, mě drtí stále. Naprostý elitní klub. My snad nepotřebujeme psychology?
|
| kněžna Dragomirová |
|
(20.3.2026 20:40:09)
jo, díky, tu elitnost a nesmyslně šílené přijímačky, to jsi vystihla.
A víš co? Dneska jsem ráda, že sem to nevystudovala. Za tuhle elitu ti pak slíbí, že se budeš za minimální akademickou mzdu hádat s důchodcema o památkové péči, a přivydělávat si odbornými články v časopisech, které nečte nikdo jiný, než zase ti důchodci.
jako velký uf, nejen, že člověk nemá potucha v patnácti, někdy nemá ani ve dvaceti
To bych stokrát radši dělala průvodkyni s CK, a bavilo bymě to i víc. Ale to vím teď. Asi mě to nbavilo natolik, abych kvůli tomu dala přijímačky na UK.
Fakt nechutný, a teda věřím, že u psychologie to musí být ještě větší masakr, o ten obor musí být extrémn zájem, kam se na to hrabe nějaké výtvarné umění...
|
| monam |
|
(20.3.2026 20:49:35)
U dějin umění a podobných oborů trochu chápu, že reálné využití je problém, takže není potřeba extra navyšovat kapacity... i když, ať si každý studuje co chce a sám si pak na trhu práce poradí. Málokdo dnes vystuduje něco, co celoživotně určí jeho pracovní kariéru.
U té psychologie mám ale opravdu problém s tím, kolik Praha na tento obor bere lidí a jak pojímá přijímačky. V době, kdy psychologové jsou nedostatkové zboží a až ti současní začnou hromadně odcházet do důchodu, bude ještě hůř.
|
| Termix | 
|
(20.3.2026 21:54:47)
Monam, na VŠ na obory psychologie se zase tsk málo lidí nedostane. Jen v Praze na celkem dvou vysokých školách, kde můžeš studovat jednooborovou psychologii, je to téměř sto lidí ročně. Je jich relativně dost. Jenže po vystudování máš ještě atestace a ideálně výcvik. Trvá to všechno dlouho a je to drahé. A pojišťovny mají smlouvy s málo lidmi. Proto je spousta terapeutů na přímou platbu a ty částky jsou velmi vysoké.
|
| monam |
|
(20.3.2026 21:59:31)
Termixi, kterou myslíš tu druhou? Beru jen veřejné vš, 100 a více lirů za rok nepovažuji za snesitelné pro každého.
Za mě je 70 přijatých na FF málo, zejména když Brno vezme cca 200 a Upol další zhruba stovku. Není potřeba z toho dělat elitní klub. Psychologové jsou potřeba.
|
| Termix |
|
(20.3.2026 22:20:39)
Monam, nejsme ve sporu. Jsou potřeba. Elitní klub to není. Jen zas tak málo jich není. Problém jsou ty pojišťovny. Ty mají omezený počet psychologů. Tudíž sehnat odborníka na pojišťovnu je těžké a čekací doby jsou dlouhé. Ale sehnat psychologa na přímou platbu těžké není. Navíc studium psychologie často nestačí. A výcviky jsou drahé a dlouhé.
Ta druhá VŠ v Praze je soukromá, studium tam stojí cca 60 000 za rok. Včetně sebezkušenostního výcviku.
|
| monam |
|
(20.3.2026 23:09:20)
Termixi, právě. Spíše 80 než 60. Myslím, že to není o pojišťovnách, resp, to nená primární problém. Každý nemusí být klinický psycholog se soukromou praxí.
|
|
| monam |
|
(20.3.2026 23:10:07)
A jinak psychologie na FF UK elitní klub prostě je. Alespoň já je tak vnímám.
|
| Beat | 
|
(21.3.2026 6:14:43)
Brr “blůza”
|
| Stará husa |
|
(21.3.2026 9:14:09)
Slovo blůza jsem dlouho neznala. U nás se vždy říkalo halenka. I teď mi blůza připadá taková divná a nepoužívám to.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(21.3.2026 10:00:47)
Znám oboje, nijak mě to nepobuřeje. Ale nenosím nebo minimálně, ani košile.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Termix |
|
(20.3.2026 21:58:39)
Kněžno, vím jistě, že na jednu z těch škol je letos o třetinu vyšší zájem než vloni. Prostě na VŠ se hlásí velmi silné ročníky a navíc děti, co zažily kovid v takovém tom blbém věku a mají pocit, že chtějí pomáhat.
|
|
|
|
| Federika |
|
(20.3.2026 20:37:06)
No já dělala přijímačky z jazyků, češtiny. a pak z nějakýho toho onoho politickýho.Jeden den písemně, několik hodn, druhej den ústně. Problém byl v tom,že po nás chtěli třeba rozebírat překlady světových děl, to mě vůbec nenapadlo, ve škole se to nebere. Kdybych to tušila dopředu,tak bych si to samozřejmě zjistit mohla.Nešlo je o tohle, bylo tam prostě hodně věcí úplně mimo náplň gymplu.Říkali tomu společenskovědní aspekty oboru, ale my z Horní Dolní jsme neměli šanci ty požadavky znát.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Bitva u SudoměřeStrakonice 
Velikonoce na vsiÚstí nad Labem 
Velikonoční stezka s obřími kraslicemiČeské Budějovice 
Velikonoce na ValašskuVsetín 
Velikonoční rytířská slavnostPraha-západ 
Bitva u Sudoměře
Velikonoce na vsi
Velikonoční stezka s obřími kraslicemi
Velikonoce na Valašsku
Velikonoční rytířská slavnost
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)