Re: Příprava na přijímací zkoušky na střední školu

Mně taky nikdy nenapadlo, že bych se měla starat o chlapa. V práci se mi divili, že mu nedělám svačiny, mně to přišlo naprosto zvratné. Proč jako? Ať si něco koupí, nebo si ji udělá sám, když ji chce. Sama bych po něm taky svačinu nechtěla.
Jinak s rodiči se mi líbilo, jejich byt a domacnost jsem brala jako svoje, svůj domov, bylo mi tam dobře. Byli jsme tři, místa bylo dost. Nevadilo mi dodržovat pravidla, já se nikdy nebouřila, nerebelovala, chtěla jsem s rodiči v pohodě vycházet. Nepotřebovala jsem někde pařit nebo dělat něco, co by se jim nelíbilo. Já si stejně nejradši doma četla. Naši mě nutili, ať víc chodím ven, ale mně se nechtělo. Občas jsem šla do kina, do divadla, na procházku nebo na minigolf s kamarádkou, na diskotéku nebo na ples, ale nijak mimořádně často. Ani když jsem chodila s BM, tak jsme nikde po večerech netrajdali, viděli jsme se každý den ve škole. Po dobrodružství jsem vůbec netoužila, vždycky jsem byla spíš na ty jistoty.
Svatbu a manželstvi jsem chtěla, se svým BM, dřív mě to ani nenapadlo. Ale s ním jsem chodila přes tři roky, skončili jsme školu, tak mi to přišlo jako logický další krok v životě. O ten obřad a oslavu mi ani tak nešlo, z toho jsem byla spíš nervózní a chtěla jsem to mít už za sebou, ale toužila jsem s ním žít, zařídit si byt, být spolu. Dítě bylo další krok vpřed. Přála jsem si normální pěkný pohodový život. Žít s manželem a dětmi a mít blízko obojí rodiče, mít s nimi dobré vztahy. Nikdy bych se neodstrhovala daleko od rodičů, ale bydlet jsem chtěla zvlášť.