| Beat | 
 |
(1.6.2026 17:28:36)
Máte dostatek kamarádek, kamarádů, spřátelených rodin na společné akce? Jste spokojené se svou sousedskou komunitou? Vyhovuje vám to tak, jak to máte, nebo byste si dovedly představit něco jiného?
Ja si nestěžuju, mohlo by byt hůř. Mame skvěle sousedy i kamarády, ale mohlo by byt i líp. Ja když ted vidim tu italskou pospolitost malých městeček, tak si říkám, ze tohle by se mi fakt líbilo. Chlapi spolu hraji denně karty, sousedé na ulicích a náměstích stojí a povídají. Tohle u nás není. Říkám si, zdali jsou tu take starší lidé osaměli, protoze takhle mi prijde, ze to ani nejde! Oni jsou tak družní a upovídaní.
Vybavuju si jedno menší městečko před par lety, na Garganu, a tam jsme seděli vecer v kavárně a kolem chodili lidé a povídali si. A najednou jsme si všimli, ze skupina tři žen jde okolo už potřetí. Oni proste korzovali.. a pak jsme to vic pozorovali a tech skupin tam bylo dost. Vzájemně se zastavovali a povídali si. Mladí, střední věk i starsi.. To se nám libilo.
Ja mam kamarádky, se kterými si rozumim, ale nejsou na to, vzít batoh a jet do hor. Takova mi chybi .  A korzovat u nas na vsi nejde a v hospodě to moc nežije.
Misto korzováni plkáme tady
|
| Ropucha + 2 | 
|
(1.6.2026 17:33:54)
Beat, to je krásné téma! 
Musím se nad ním zamyslet.
A napíši později, co jsem vymyslela. Teď mi hrozí, že spálím palačinky. Před pár dny jsem spálila sebe, tak musím být uvědomělejší a nezakecávat se příliš
|
| Čumča. | 
|
(2.6.2026 7:33:35)
Beat, boží téma! Ty a Gavašetka vždycky najdete něco perfektního.
Jsem spokojená, nechci víc ani míň.
Já mám období činorodosti a komunikativnosti a zase introvertní období, kdy mě vyčerpávají i vlastní rodinní příslušníci (2 puberťáci, takže si to asi umíte představit)...
Právě teď mám období, kdy mi samota nesmírně vyhovuje Plánuju si změny na zahradě, rozšíření, změnu územního plánu. Dělám si vizualizace toho, co vylepším na domě a v bytě. Marně dumám, kde na to vzít peníze . vizualizace a kalkulace si křečkuji v ps, protože čekám, až bude mít mm rozšafnou náladu a bude se o investicích chtít bavit. Čtu si v houpací síti a drbu kočičí kožíšky.
Momentálně vůbec nemám potřebu viset na plotě a klábosit se sousedy, prostě jsem nějak do sebe obrácená, to zase přejde a pojede mi pusa jako šlejfířce
Ve městě jsou sousedé v domě docela příjemní, asi proto se přistěhovala starší paní, která nás svým konfliktním stylem přivede do hrobu vč. předsedkyně svj.
Na vsi máme kolem sebe jednoho autistu, jednoho násilníka , jednoho bytostného stydlína, jednoho bonzáka, jednu milou učitelku-psycholožku, jednoho sprosťáka (není zlý, ale mluvu má neskutečně jadrnou). Někdy to všechno beru s nadhledem, někdy to je na mě moc a prchám do města.
|
|
|
| Drypetis | 
|
(1.6.2026 17:40:01)
Beat,
já jsem introvert a potřebuju hlavně hodně času o samotě. Kamarádů jsem vždycky měla málo a preferovala jsem čas strávený v páru. Vybrala jsem si ale partnera, který preferuje čas strávený v partě, kde nemusí panovat moc hluboké vztahy, ale chce být mezi lidmi. Problémy s tím máme celý život. Když jsem něco vymyslela, třeba nějaký výlet, přizval k tomu další lidi a ti si pak třeba prosadili změnu programu. Ale kvůli tomu, aby dcera nebyla pořád sama jen s rodiči, jsme podnikali hodně výletů s rodinami jejích kamarádek. Ale já bych prostě byla radši jen v té naší rodinné mikrojednotce.
V nedávné minulosti jsem se taky přidala k jedné partě, myslela jsem si, že tu introverzi musím zlomit, chvíli jsem byla i nadšená, ale pak nastaly v partě problémy, dost závažné, typu milenecké vztahy mezi zadanými členy, z toho plynoucí rozvody rodin s malými dětmi, domácí násilí a tak a skončilo to úplným vyhořením.
Od té doby jsem spíš sama. A nevadí mi to.
Kamarády mám hlavně po netu.
|
| Beat |
|
(1.6.2026 17:48:36)
Ja taky potrebuju byt dost sama, nevadi mi sama někam jit, jet.. ale zároveň mam rada hluboké vztahy s druhými i partu kamarádů pro určitý druh zážitku.
|
|
| Rodinová | 
|
(1.6.2026 20:25:38)
Muz je taky rad mezi lidmi, vic a dele nez ja, ale mame partu kamaradu, se kterymi jezdime na akce, kde se cely den neco deje, hlavne kolo, lyze a lode, cili zadny kecy o nicem.
A vecer se sejdem a lidi se ruzne pripojej nebo si, jako obcas ja, treba vecer ctou.
Ma zkusenost z maleho mesta po dlouhem zivote v Praze pravi, ze i tady se da intenzita a delka styku s komunitou prizpusobit a udrzet v pro mne rozumnych mezich.
Mozna si teda myslej, ze jsem nafoukana koza, ale do oci mi to zatim nikdo nerekl
|
|
|
| Drypetis |
|
(1.6.2026 17:51:18)
K italským městečkům - já mám jednu z mála kamarádek, kterou znám dlouhá léta, právě žijící v Itálii a v malém městečku. A asi bych si tu pospolitost neidealizovala, podle toho, co říká. Ano, chlapi tam vysedávají a hrají karty, ženy možná korzují, ale pořád tam vládne hodně patriarchát a ženy mají o dost kratší řetěz. A ona tedy tvrdí, že v současné době je u nás i lepší životní úroveň, nesrovnatelně lepší zdravotní péče, hlavně oproti těm italským městečkům, kde chcíp pes. Ve velkých městech je to zase asi hodně jiné.
|
| Beat |
|
(1.6.2026 17:54:43)
Jo, tomu i verim . Mame tady taky kamarády. Ale ten sociální život tu mají proste bohatší.
|
| Drypetis |
|
(1.6.2026 18:04:06)
To určitě mají. Ale třeba mně zrovna tenhle komunitní druh pospolitosti moc nechybí. Spíš mi chybí ta spřízněná duše, klidně může být jenom jedna a očekávala jsem tenhle druh vztahu od manželství. Potřebuju vedle sebe prostě svoji osobu. A s ní tedy klidně podstoupím i nějakou komunitní akci. Jinak jsem spíš ztracená v davu.
Třeba to korzování po náměstí a vybavování se s každým je pro mě představa spíš sociálního pekla
|
|
|
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(1.6.2026 18:17:49)
To, co by se ti líbilo, ve mně vyvolává pocit paniky - myslím to povídání, vesnickou pospolitost. Partner je hodně společenský a rád zajde u nás do hospody, pokecá s lidma. Já jsem pravý opak, na žádné akci ve vesnici jsem nikdy nebyla a ani neznám lidi, co tady žijí.
Mám jednu kamarádku, se kterou je mi dobře, s tou se vídám pravidelně. Pak mám další, se kterými jdeme občas někam a to je vše.
Třeba společná dovolená s dalšími rodinami, to bych nechtěla.
Jsem těžký introvert,
|
|
| Stará husa |
|
(1.6.2026 18:23:29)
Beat, tak tohle mi opravdu vůbec nechybí! Já mám ráda anonymitu velkého města a třeba vůbec neznám sousedy v našem domě. Nejen, že nevím, jak se jmenují (jo, mají jmenovky na zvoncích, ale nikdy mě nenapadlo se podívat), ale nevím ani, jak vypadají a kolik jich třeba bydlí ve vedlejším bytě. Mně to vyhovuje, nechci se družit a small talk neumím a stresuje mě.
Nikdy jsem nepatřila do žádné party, měla jsem vždy jednu nejlepší kamarádku a později i pár dalších, a to mi vždy stačilo ke štěstí. Teď mám 5 kamarádek, z toho s jednou se stýkam nejčastěji přibližně jednou týdně. To mi taky vyhovuje, jsem ráda sama a taky ráda trávím čas doma. Muže kamarády jsem nikdy neměla, neumím se s muži bavit a je mi to i nepříjemné. Mám akorát obavy, co bude, až mi kamarádky začnou nemocnet a umírat, nebo sama onemocním a zůstanu úplně sama. Ač jsem velký samotář, občasný styk s milým a důvěrně známým člověkem potřebuju.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(1.6.2026 18:54:57)
Sousedy v domě znám, bydlím tu už 55 let. Pochopitelně ne všechny.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.6.2026 19:05:29)
Sousedy v domě není téžké znát, je to pět bytů.
Jsem vděčná, že se zdvořile ignorujeme, to je nejlepší varianta v případě těchto lidí.
Máme i pár spřízněnějších lidí v naší čtvrti, ale vyloženě kamarády žádné.
Na jednu stranu škoda, na druhou stranu klid.
S kompatibilními lidmi bych si uměla představit družnější sousedství, ale to by se asi museli lidé sestěhovávat nějak řízeně a plánovaně, nikoliv nahodile.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(1.6.2026 19:07:24)
5 bytů jde, my máme skoro 80
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.6.2026 19:09:55)
Inko, jak se spolupracuje v počtu 80?
To mi přijde úplně nereálné.
U nás je peklo domluvit něco i v těch šesti (včetně nás).
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(1.6.2026 19:12:19)
Normálně, máme výbor, 1x za rok schůze, tam se všechno odhlasuje.
|
|
| Beat |
|
(1.6.2026 19:14:14)
“..temné bahno pomluv, intrik, drbů, pořád žiješ pod drobnohledem, tvůj osobní život je veřejným majetkem, pořád musíš brát ohledy na mínění celé komunity”
Muže to tak být, ale taky nemusí. Tenhle pohled vnímám jako moc negativní a ze záleží na různých okolnostech.
|
| Beat |
|
(1.6.2026 19:16:08)
A když si představím ještě malé městečko v Itálii, kde ty rodinné a komunitní vazby jsou tak na úrovni středověku - brrr..
Huso .. ted mi prijde tvuj názor jako ze středověku. Je to vždycky o lidech
|
| Stará husa |
|
(1.6.2026 19:39:00)
Beat, a co si myslíš, jak to tam je? Muži a ženy zvlášť, ženské části rodiny vládne pevnou rukou matka rodu, podle které se musí všechno řídit. Jinak muži mají výsadní postavení, a to nejen otec a manžel, ale i bratři. Znám to z filmů a knížek. A taky občas čtu něco od Češek, které se do Itálie vdaly. Samozřejmě, čím víc na jih, tím horší.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(1.6.2026 19:41:57)
Teď jste Beat úplně zkazily nadšení.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.6.2026 19:51:00)
"Je to vždycky o lidech"
Určitě.
Ale řekla bych, že málokde funguje zároveň družnost i respekt k soukromí.
Možná spíš někde v severských zemích?
Co jsem mohla trochu nahlédnout na český venkov, vzájemné hledění si do talířů je opravdu silné.
|
| Drypetis |
|
(1.6.2026 19:59:05)
V severských zemích už asi je málokdy někde čistě severská komunita. přistěhovalců je tam hodně a hodně komunit je už islámských.
A nějak free to tam asi nebylo nikdy , ona protestantská církev tam dokázala dělat větší zlo, než jinde katolická.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.6.2026 20:06:37)
Drypetis, nemám žádnou vlastní zkušenost, jen dojem z toho, co jsem kdy kde vyčetla, že seveřané jsou větší individualisté a introverti. Nicméně třeba tradice hromadného saunování také určitě dává prostor pro drby a vzájemný monitoring
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(1.6.2026 19:21:40)
Beat a o čem tak myslíš, že ty skupinky klábosí? vsaď se, že z 80% to jsou drby o dalších skupinkách
|
| Drypetis |
|
(1.6.2026 19:29:46)
Rose,
ano, srocování se do skupinek obvykle opravdu znamená drbání dalších skupinek Mám poměrně čerstvou zkušenost A kdo nedrbe s námi, drbe proti nám nebo drží s tou drbanou skupinou
|
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(1.6.2026 19:06:32)
My jsme za mého dětství znali všechny sousedy v domě, ve starém i potom v paneláku (je tu jen 16 bytů). Ale tehdy tam ti lidé bydleli celý život, dnes se to tu střídá jak apoštolové na orloji.
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(1.6.2026 18:34:10)
Se svým sociálním životem jsem spokojená... se svým přístupem k sociálnímu životu už méně
Uvědomuju si, že kdybych lépe snášela ostatní lidi, bylo by mi lehčeji
Mám dvě dobré kamarádky ze sš, s těmi je mi skvěle, vídáme se párkrát do roka, občas si napíšeme, zavoláme, jsou to moje lásky  pak mám mladší sestru, s tou můžu probrat téměř cokoliv, hodinový hovor není výjimkou a pak mám muže a děti, a rodinu .. v práci pokecáme s několika kolegy/němi... A pár známých, se kterými prohodíme pár slov, když se potkáme... A bohatě mi to stačí, nemám sílu, chuť, energii a vlastně ani zájem udržovat další vztahy...
A ten tvůj popis malého městečka, to je pro mne noční můra, pocházím z větší vesnice, kde tohle fungovalo a byl to děs, pod tím líbivým povrchem je temné bahno pomluv, intrik, drbů, pořád žiješ pod drobnohledem, tvůj osobní život je veřejným majetkem, pořád musíš brát ohledy na mínění celé komunity... Brrrr 
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.6.2026 18:41:37)
"pod tím líbivým povrchem je temné bahno pomluv, intrik, drbů, pořád žiješ pod drobnohledem, tvůj osobní život je veřejným majetkem, pořád musíš brát ohledy na mínění celé komunity..."
Ano, to je myslím dost výstižné.
|
| Stará husa |
|
(1.6.2026 18:53:59)
Taky souhlasím. Nikdy jsem to na vlastní kůži nezažila, ale přesně tak si představuji život na vesnici. Musí to být příšerné. A když si představím ještě malé městečko v Itálii, kde ty rodinné a komunitní vazby jsou tak na úrovni středověku - brrr!
|
|
|
| Drypetis |
|
(1.6.2026 18:47:23)
Rose,
řekla bych, že jsi to popsala přesně. A ono nejde jen o pomluvy a drby, na to si člověk řekne, že nad tím může mávnout rukou. Ale leckdy to není jednoduché. Protože pokud se někdo, kdo je černou ovcí v komunitě a obětí intrik a pomluv, dostane do nesnází, dokážou ti lidi vyloženě škodit a ještě to považují za správné.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.6.2026 18:39:35)
Já vlastně nevím
Teoreticky bych si uměla představit mít více "svých" lidí, na druhou stranu nevím, jestli by mě to už neobtěžovalo.
Najít lidi "stejné krevní skupiny" pro mě není snadné, povedlo se mi to až v dospělosti.
Jsem takový obojživelník, mám ráda společnost a zábavu, ale pak zase hodně svého klidu. Málokdo mi do toho zapadne, aby bylo kontaktů tak akorát.
Jižanská družnost a pospolitost mě na jednu stranu fascinuje, na druhou stranu se obávám, že žít v tom trvale by na mě bylo příliš intenzivní. Já mám obavy i z českého venkova, že by mi příliš zasahoval do soukromí.
Takže závěr je asi takový, že někdy mi více kompatibilních spřízněných duší chybí, ale asi je to lepší než nadbytek nespřízněných
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(1.6.2026 18:51:33)
Jsem spokojená. To co popisuješ z té Itálie by na mě bylo moc.
Mám 4 hodně dobré kamarádky z gymplu,scházíme se někdy i s chlapama, pak 1 v domě s tou chodíme do divadla.
Na dovolenou jezdíme s kamarádem manžela a jeho ženou.
V mládí jsme hodně jezdili s partou s dětma.
Manžel to má s kamarádama trochu jako Bob z Vejce a já. Ale některý jsou fajn kluci.
A začali jsme se víc scházet se spolužákama z gymplu i ze základky.
|
|
| Len | 
|
(1.6.2026 19:26:13)
Z vlastni zkusenosti, pro introverta je to v Italii (i ve vetsim meste) skoro muceni a existuje velky tlak na prizpusobeni. Kupodivu i nekteri Italove se rodi jako introverti a velmi je lituju, videla jsem to, zazila, je to extremne neprijemne.
Ja jsem nejspokojenejsi sama, nejradsi bych sama i bydlela. Vazne. Dobre kamaradky mam dve, bezmala tricet let, pak mam dost znamych. Ty kamaradky by mi asi chybely, kdyby nebyly, je to i tim, ze jsou respektujici a znaji mou povahu a zvlastnosti, nevadi jim to. Sousedske vztahy moc nepestuju, ale pokud se nekdo mily prichomitne, tak mi to nevadi. V soucasne dobe mame jedny lepsi zname v ulici 23 domu, jsou to Polaci a pejskari, tak proto. No a pak mame pejskarske zname, vetsinove z jedne mensiny, vidim je rada, vim, kde kdo bydli, nejake ty zajimavosti, ale tesnejsi vztahy moc netvorim.
|
|
| Dari79 |
|
(1.6.2026 20:37:00)
Jak se to vezme, mám kolem sebe spoustu lidí. Ale nějaký typ interakce mi (pochopitelně) taky chybí.
Ono je to hodně dané i životníma etapama.
spoustu věcí (sociálně) nedělám vlastně vůbec, ale nemůžu říct, že mi to chybí. Nechodím "na kafíčka", ani k nám tak nikdo nechodí. Nemám partu kámošek (a lá sex ve městě), ale to taky nepotřebuju k životu...
Mrzí mě, že se víc nestýkám s některými lidmi ze střední (samo hlavně holkama), ale to je dané životem, vzdáleností a tak. Když se občas vidíme, rády pokecáme a je to jako bychom se viděli před týdnem...
U nás na vesnici je "komunitní život", celkem fajn - stačí tu být o víkendu, když je hezky a "vylézt před barák". Akorát že my hodně jezdíme na víkendy pryč...
Chybí mi rodina s podobně starým synem v naší sociální (finanční) skupině, že nemáme s kým jezdit na dovču, aby se ten puberťák měl s kým zabavit a neotravoval se s rodičema...
Možná nějaká opravdu dobrá kámoška na stejné vlně s odrostlýma dětma a tolerantním partnerem, že bychom jeli spolu na nějaký wellnes třeba... Můj muž wellnesy nesnáší (nevleze do bazénu, sauny, nesnese masáž), ale zase toleruje, že do takového hotelu jedem a nechá mě tam "rochnit se" samotnou a zatím si udělá program jiný...
Prostě najdou se věci, které nemám a občas si po nich zastesknu, ale kdo má všechno, že?
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.6.2026 22:42:59)
"Ono je to hodně dané i životníma etapama."
Tak je to i u mě, lidé v životě se mi hodně obměnili.
Od dětství si držím kontakty vlastně jen v rámci příbuzenstva, ostatní lidé odpadali, jak se měnily školy a místa pobytu.
Udržování kamarádství na dálku mi moc nejde, bývalé spolužáky potkám jen na výročních srazech.
Mívala jsem dobré party na pracovištích, stýkali jsme se i mimo práci, ale po odchodu z daného místa to vždy postupně vyšumělo. A navázala jsem zase na novém místě. Měla jsem také skupinu kamarádek, s nimiž jsme měly ve stejnou dobu děti, ale jak děti vyrostly a osamostatnily se, rozvolnilo se nám to postupně do ztracena. Nejlepší a nejtrvalejší kamarády máme asi ty společné, které jsme s mužem potkali, když už jsme měli děti.
|
| TaJ | 
|
(1.6.2026 23:01:10)
Ropucho, jo, taky se mi kamarádi a známí v životě obměňují. Já tedy nechodím ani na ty srazy ze školy apod., vídám se třeba s jednou kamarádkou ze střední a pak s jednou z bývalé práce, už roky, i když třeba jednou za čas, ale víme o sobě a i když se sejdeme po dlouhé době, tak navážeme, jako kdybychom se viděly před týdnem. Ale jinak se lidé v mém životě mění, nemám kapacitu na to, udržovat všechna ta stará přátelství a k tomu ještě přibírat nová. A třeba s kolegyněmi z práce se většinou ve volném čase nevídáme, užijeme se dost v práci během dvanáctihodinových směn, vždycky 2-3 dny v kuse, takže ve volnu máme zase každá svoje aktivity a kontakty.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.6.2026 0:04:48)
TaJ, jojo, když se jednou za hodně dlouhý čas potkám s lidmi z těch předchozích životních etap, s nimiž jsme prošli nějaké roky, plynule navážeme a máme si co říct, pobavíme se.
Ale nejsem úplně ten tmelič, který by stále živil kontakty a všechny lidi kolem sebe udržel. To mi jde jen s pár opravdu nejbližšími, u nichž jsem si jistá, že to nebude nevhod.
|
|
| Stará husa |
|
(2.6.2026 9:47:01)
Já mám kamarádky už od první třídy. A s tou nejbližší chodili naši rodiče společně na procházky do parku s hlubokými kočárky, jsme narozeny 2 dny od sebe. Měla jsem i kamarádky že SŠ, s těmi se to rozpadlo a když se vidíme na srazu, tak si už nemáme moc co říct. Měla jsem i kamarádku z VŠ, stýkali jsme se i s jejím manželem, ale bohužel před 20 lety umřela. Pak mám ještě jinou z období VŠ, je to spíš kamarádka mojí nejbližší kamarádky, ale stýkáme se občas i jen spolu. Pak mám jednu kamarádku z práce a jednu z internetu. S kolegy v poslední práci jsem měla velmi dobré vztahy, byli moc příjemní, chodili jsme na společné obědy, pokecali, zasmáli jsme se, ale s nikým jsem nenavázala bližší vztah, tak už jsem je kromě náhodného setkání, co jsem v důchodu, neviděla.
|
|
|
| babi_ | 
|
(2.6.2026 9:42:19)
Tak to já mám stejnou partu kamarádů celý život, od dospívání.
Jádro je z vodáckého oddílu, ne ze školy ani z místa bydliště, navíc jsme tedy pražáci a okolí, takže na školy a po nich jsme se téměř nerozstěhovali. Máme řadu víceméně pravidelných akcí, na kterých se vídáme. Sporty, turistika, hospoda, divadlo, oslavy, brigády na společné chalupě (ty v posledních letech již méně, většina party je 70+ a na kolo a lyže dobrý, ale na tahání stromů z lesa a celodenní fyzickou dřinu už to není). Taky návštěvy a vzájemná pomoc kolem RD na vsích, kam jsme se většina přesunuli...
Pak mám jednu kamarádku ze školy, široké přátelské příbuzenstvo, a to je myslím vše.
S kolegy a sousedy mám vztahy dobré, s některými až kamarádské, ale jakmile dojde na změnu práce či místa, neudržuji ty vztahy dál. Stejně tak z "přechodného" sportu, který jsme dělali s dětmi asi 12 let.
Spokojená jsem, víc bych nechtěla, popravdě i tu kmenovou partu si trochu dávkuji
|
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(1.6.2026 20:47:57)
Moc se mi líbilo jedno italské městečko, kde měli "sobotní shromažďování". Jednou týdně večer se tam na dvě hodiny sešla kompletně celá ves na náměstíčku - korzovali, povídali si, pili víno, děti běhaly a všichni jedli, co kdo přinesl.
Krásný to bylo a dost jsem jim to záviděla. A pak jsem si představila, že bych tam doopravdy musela chodit úplně každou sobotu a udělalo se mi z toho nápadu vyloženě úzko.
|
|
| Stáňa * | 
|
(1.6.2026 20:57:28)
Spokojená jsem, ale sama pro to aktivně něco dělám. V dětství jsem byla dost osamělá, tak se snažím, aby to tak už nebylo.
Teď v naší malé vesničce chystáme kandidátku, aby měla zastoupení v té střediskové
O víkendu jsme byli na výletě od místního Sokola do vinařství na jižní Moravě. Bylo nás 25 a byla to skvělá akce od začátku do konce.
Když mám v sobotu nebo v neděli čas a nechci být jen doma, napíšu zprávu pár lidem, že bychom mohli někam vyrazit pěšky nebo na kole do okolí a vždycky se někdo přidá.
Ale to korzování, hraní her a až přílišná každodenní družnost, není pro mě. Potřebuju po práci mít čas i na sebe v přírodě/zahradě a rozhodovat si, co budu dělat. Ne aby mi někdo nezvaně lezl do baráku
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.6.2026 22:56:51)
"Potřebuju po práci mít čas i na sebe v přírodě/zahradě a rozhodovat si, co budu dělat. Ne aby mi někdo nezvaně lezl do baráku"
Stáňo, ano, také potřebuji mít možnost spolehlivě se odpojit.
Znervózňovala by mě představa, že kdykoliv se mi může u dveří zjevit někdo se snahou o interakci.
V italské vesnici bych si asi musela držet lidi od těla trochu násilím a byla bych za protivného asociála.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(1.6.2026 21:05:20)
Jsem spokojená v našem okresním městě, do menšího bych nešla, spíš do většího, ale jsem tu 4. generace, pradědeček přišel s rodinou ze Smíchova, škoda, že tam nezůstali .
Druhý pradědeček žil a podnikal v městečku tady poblíž. Mám tu kořeny a spousty známých z mládí, na druhou stranu jsem tu anonymní, protože je tu hodně lidí za prací z celé republiky, asi víc, než nás starousedlíků, tak se to naředí.
Anonymita mi zcela vyhovuje, s tím, že když přijdu někam k doktorovi, je tam jako sestra často spolužačka nebo známá.
Komunitní setkání mě neoslovuje, stačila mi schůze zahrádkářů nebo domovní schůze (Vlastníci nepřehánějí)
Zrovna dneska jsem přemýšlela, kam se ztratily ty party, co jsem měla v mládí, s dětma a prací jsme pak všichni měli jiný starosti. Teď mám spíš účelový známý na různý akce, podle zájmů. Kamarádky ani kamarády už nemám. Nebyl čas ani energie.
Hodně času trávím už jen s manželem a dětmi, to jsou už jediný lidi moji krevní skupiny kolem mě, a ještě ségra s dětma.
|
|
| sally | 
|
(1.6.2026 21:06:41)
se sousedy na sebe máváme z auta a je to super... občas se potkáme u schránek, nebo si vyměňujeme špatně doručené balíky, ale to je tak jednou za rok... pro mě zcela ideální... pak mám kamarády, s kterými mám stejné koníčky - u historického šermu je to komunita přesahující mé město nebo vlastně i stát či kontinent. KOníčkáři ale jsou pořád "známí" - jsou to lidé, s kterými se scházíme kvůli koníčku. A pak mám kamarádky - tři čtyři, které jsou kamarádkami už přes třicet let - s těmi se vídám sporadicky, ale v poslední době to vypadá, že částečně jsme schopné organizovat společné dovolené / výlety... no a pak je whatsapp... Kamarádů (blízkých) nepotřebuji hodně, ale tohle jsou lidé prověření časem... potřebuju ale ty známé a koníčkáře... na moje narozeniny se u nás sešli šermíři ze dvou států, sežrali mi VŠECHEN bramborový guláš (nějak jsem nepočítala s TAK hojnou účastí) a pak jsme pár hodin šermovali... to mi přišlo fajn... na Silvestra jsme házeli sekerkami, přes léto máme asi troje lítání s balónem, do toho nějaké ty kozí akce (návštěvy domovů důchodců, letní tábory atd.)... na mě je to tak akorát
|
|
| Termix | 
|
(1.6.2026 21:41:43)
Já jsem takový typ uměle vytvořeného introverta silně podtrženo ještě tím, že celé dny trávím pracovně s lidmi, i když se spoustou z nich online.
Ve volném čase jsem ráda sama a mám fakt ráda ticho, ale zároveň se cítím fajn ve skupinách. Mívala jsem někoho, koho jsem považovala za nejbližší kamarádku, bohužel před pár lety se to trochu pokazilo a před cca dvěma roky kamarádka udělala něco,co nějak neumím odpustit. A docela se kontaktu vyhýbám.
Mívali jsme blízké rodinné přátelé, obě rodiny se rozvedly. Z té jedné rodiny jsem v úzkém kontaktu s tou ženou, minimálně dvakrát týdně si napíšeme sms. Ta druhá rodina navíc prožila úplnou tragédii, když jejich dítě vloni spáchalo sebevraždu a kontakt máme pouze s mužem z té rodiny.
V paneláku jsem ostatní lidi spíše znala, ale jen povrchně, manžel byl mnoho let předseda SVJ, takže neznat ty lidi moc nejde, navíc nás bylo 16 bytů. Teď v domě jsem nechtěla být úplně anonymní, pár měsíců po přistěhování jsem okolní sousedy pozvala na předvánoční svařák a mělo to obrovský úspěch. Máme to tak každý rok teď a lidé se na to těší. Nejsme přátelé, ale pozdravíme se a proběhnou dvě tři slušné otázky. Mně to vyhovuje, cítíme se tu takto bezpečně.
Můj hlavní problém je, že téměř pořád pracuju a moc kamarádek nemám. Ráda organizuju všechno možné a navíc strašně moc času trávím na závodech s dcerou, tedy času mám fakt málo.
Chybí mi někdo, s kým bych šla do divadla a nebo cokoliv, aniž bychom se museli domlouvat týdny předem.
Ale nelením a třeba od září fakt plánuju svůj "vlastní " sportovní tým, abych měla " nějakou skupinu". Jak jsem osvč, tak nemám žádné kolegy a to mi někdy moc chybí. Nejdříve jsem se bála, aby ss někdo přidal a vypadá to, že nás bude dost. Sice budu největší nemehlo, ale strašně moc se těším.
|
| Stáňa * |
|
(1.6.2026 21:48:16)
Termix, určitě to s tou sportovní skupinou dobře dopadne 
Jak jsi psala o tom OSVČ, jako zaměstanec korporátu to taky není žádná výhra. Naprostá většina kolegů je jen online a dnes odpoledne jsem se dozvěděla, že ode dneška je můj šéf Číňan Toho naživo asi jen tak nepotkám.
|
| Půlka psa |
|
(1.6.2026 22:15:35)
Stáňo, ono z tohohle hlediska to v korporátu žádná výhra ani, když máš kolegy poblíž. Pořád se mnou chce někdo schůzovat. Práce jako taková mě baví, ale většinou si z toho množství kontaktů připadám opotřebeně už v pondělí v poledne.
|
| Beat |
|
(1.6.2026 22:22:27)
No to ja se taky tesim na tým a novej sociální kontakt!
|
| Termix |
|
(1.6.2026 22:27:56)
Jo jo, dámy, věřím, že to bude super.
|
|
|
|
| sally |
|
(2.6.2026 0:48:27)
Stáňo,
tak já teda jsem se s kolegama nekamarádila nikdy... po dobu, kdy jsem tam byla zaměstnaná, tak jistě, ale po odchodu mém či kolegů to vždycky odumřelo. Navíc jsem si uvědomila, že mě hrozně obtěžují nejen návštěvy (jak u nás tak u jiných lidí), tak i "chození na kafe" - přijde mi to, jako hrozně promrhaný čas - jen tak někde sedět a žvanit... i s jednou mou oblíbenou sousedkou jsme chodily na procházku, že jsme při tom povídání měly i jakýsi sportovní program. No a nebo telefonuju - hodím si sluchátka a třeba u toho utřu prach v celým baráku nebo poskládám prádlo nebo tak... mnohem lepší, než kdyby mi ta osoba seděla v obýváku )
|
| Čumča. |
|
(2.6.2026 7:38:06)
"s jednou mou oblíbenou sousedkou jsme chodily na procházku, že jsme při tom povídání měly i jakýsi sportovní program"
jo, tohle je super, prokorzovat město křížem krážem, na jednom konci si dát kafe, na druhém véču a za tmy vylézt na kopec a ještě dál klábosit
hlavně v mládí jsme se prostě sešli a šli někam-kamkoli (ke splavu, na nejvyšší kopec do lomu, probrouzdat kus řeky), tohle mi vlastně hrozně chybí
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(1.6.2026 21:58:42)
Já jsem celý den mezi lidmi/dětmi, musím pořád mluvit. Doma bych už jen koukala do zdi. Po večerech mám svoje kroužky zase mezi lidma a o víkendu už se mi nechce ani vylízt z domu.
|
|
| Půlka psa |
|
(1.6.2026 22:06:37)
"strašně moc se těším"
I my se moc těšíme . Největší nemehlo budu já. Hrozně mě minule překvapilo, jak náročný to je. Přitom v televizi při olympiádě to vypadá tak jednoduše.
|
| Termix |
|
(1.6.2026 22:18:27)
Jo jo, to si myslí každý )).
|
| Rodinová |
|
(1.6.2026 22:27:32)
Vo co jde?
|
| Termix |
|
(1.6.2026 22:29:54)
Chceš být členem týmu? Napíšu ti soukromí.
A mmch Rodinová, to moje malé dítě, co mělo stejnou třídní jako jedno z tvých dětí, tak to zítra vyzvedne maturitní vysvědčení. Děsně těch osm let uteklo.
|
| Rodinová |
|
(1.6.2026 22:31:07)
Ano prosim.
A diteti drzim palce, pokud pujde na stejnou skolu jako me dite pred temi…asi 13 lety
|
| Termix |
|
(1.6.2026 22:41:11)
Zkouší to. Uvidíme.
|
|
|
| Půlka psa |
|
(1.6.2026 22:45:12)
Termixi, to je super, že to s maturitou klapnulo. Přišla mi neskutečně klidná, když šla těsně před maturitou ukazovat cizím tetkám, jak mají dělat její sport. Místo toho, aby se nervovala..... Dcerku máte asi ze železa .
|
| Termix |
|
(2.6.2026 7:21:22)
Moje dcera je velmi klidná. Až mě ten její klid vytáčí )). Ona být klidná musí právě kvůli sportu. Její jediná chyba ohrozí výsledek celého týmu. Navíc to bylo cca měsíc před. To se na maturitu ještě ani neučila. Těsně před maturitou, tedy opravdu den předem, měla osmihodinové soustředění. To jsem trochu prskala já. A den před tím dělala scio testy na vš. S ohledem na její sportovní víkendy jí dřívější termín neladil se závody.
|
|
|
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(1.6.2026 22:55:55)
Beat, já spokojená jsem. Založením jsem spíš introvert, ačkoli vlastně skoro celý život pracuji mezi lidmi - aktuálně denně promluvím i s několika stovkami lidí. Plus mám v práci kolegyně, se kterými si fakt sednem a povídáme průběžně taky pořád. Ve volném čase jsem pak logicky nejradši sama, nebo jen s nejužší rodinou. Mám dost velkou potřebu trávit čas o samotě, takže mi naprosto vyhovuje i to, že mám směny tak, že pravidelně bývám i ve všední dny doma sama, zatímco manžel a syn jsou v práci a ve škole. Ráda i někam jezdím na výlet sama. Kamarádek několik mám, vídáme se občas - na kafe, popovídání, ale třeba jednou za dva měsíce a obvykle s každou zvlášť, nejsem typ do nějaké party, nikdy jsme nejezdili na dovolenou společně s nějakými známými, nebo s kamarádkami s dětmi. Můj syn to má podobně, jako já, taky někam vyrazí radši s jedním kamarádem, než s celou tlupou. Jednou za rok tedy absolvuje tábor se svým kroužkem, ale vždycky na něm vidím, že i těch 5 dní strávených ve zhruba 20 členném kolektivu je na něj až dost. A i když si to vždycky užije, tak častěji by to asi podnikat nemusel.
Se sousedy máme dobré vztahy, ale vlastně se s nimi zase až tak moc nevídáme, spíš se na ulici pozdravíme, když se zrovna potkáme, nebo prohodíme pár slov, ale nijak cíleně se nescházíme. Někdy třeba řadu dní nikoho z nich ani nepotkám.
|
| Jerry G. |
|
(2.6.2026 9:47:41)
TaJ,
ja jsem typ na jezdeni na dovolenou v parte, miluju smecku okolo sebe a do toho potrebuji hodne casu o samote.
Je fakt, ze kvuli synovi jsem hodne veci prestala delat. Na dovolenou v parte to neni..
Mam komunity se sousedy z okoli bydliste. Z prace tolik ne.
Za mlada jsme jsem jezdila s partou porad. Treba jsme sly s kamoskama prechod nejakych hor, kde jsme cele dny sly a krafaly a pak jsme jeste v nedeli vecer hodinu staly na nadrazi a krafaly dal. Po te hodine jsme se loucily se slovy… "Povime si to priste.."
To mi hrozne chybi..
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(2.6.2026 10:12:43)
Koncept dovolené s přáteli se nám vůbec neosvědčil... vždycky to bylo nakonec nepříjemné a obtěžující, bez ohledu na to, jak skvělí lidé to byli
na dovolenou jezdíme buď sami s mužem nebo s dětmi, vyhovuje to tak všem... možná tím, že děti jsou tři, vždycky si vystačily a teda ani nemáme tendence se od nich odloučit během dovolené, preferujeme rodinné pokoje se dvěma ložnicemi, ale i když jsme někdy měli dva pokoje, stejně děti chodily do toho svého jen přespat... celé dny a večery trávíme společně, do noci hrajeme třeba karty, nebo chodíme na procházky, vysedáváme po hospodách (zahrádkách), ale všechno společně...
jsme holt rodina asociálů
(nejstarší dcera teď zažívá jaké to je, když se všude jezdí s partou, její partner je ze společensky založené rodiny, na jednu stranu je nadšená z pospolitosti, na druhou stranu bývá otrávená z neustálé potřeby kompromisů a braní ohledů... všechno má svá pro i proti )
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.6.2026 10:21:36)
Nám se dovolené s dalšími lidmi vždy vydařily, ať už s dětmi nebo bez dětí.
Ale nikdy to nebyla akce delší než týden, nepočítám-li divoké cesty po Evropě za mlada a bezdětna.
|
|
| Monika |
|
(2.6.2026 10:29:36)
Rose, já jsem fanoušek skupinových dovolených, manžel nikoliv (resp. on by se úplně nebránil na takovou dovolenou jet, ale byly by s ním potíže ), takže jsem jezdila na jeden takový pobyt po několik let jen já s dětmi (byli to stejně moji známí), dost to zjedodušilo situaci. Manžel pak zase jel s dětmi jinam (obvykle ke své mamince), pořešilo se tím větší pokrytí doby prázdnin ...
|
| Beat |
|
(2.6.2026 11:03:34)
My jsme na skupinové dovolené jezdili s jinými rodinami jednou za rok, když byly děti menší. Tak do 14-15 let jejich věku. Ale jednou za rok to stačilo. K moři zásadně sami, ale na lyže s kamarády. I v létě na kola nás jelo vic, pravda. Ted jezdime my dva, semtam se vsemi dětmi a někdy na chalupu s kamarády.
Mam v Čumčo, v něčem podobné, jako ty. Mam období vetsi potřeby sociálního kontaktu a období pro sebe a jistého usebrani se. Ted jsem hodne saturovaná, protože jsem často a rada.. a strašně rada ).. a to je naplň, ktera mi maximálně vyhovuje. Mmch diky.
Neni to tak, ze jsem si jistá , ze by mi italská družnost 100% seděla vždy a porad, ale vim, ze bych si to nekdy užila, nekdy bych se stáhla. A to vim, ze bych dovedla. Jsem zvyklá být, v jistém ohledu, černá ovce, nemela bych problem se vymezit a snášet případné pomluvy.
Sociální kontakty jsou velkou pomoci při ztrátě někoho blízkého. Je dokázáno, že jít mezi lidi, když ti není do zpěvu, je dobré. Nechci řešit konkrétní případy, kdy to nepomůže. Ty jistě jsou, ale obecně to člověka dovede táhnout, když se sám vleče
|
|
|
| Čumča. |
|
(2.6.2026 13:22:45)
"Koncept dovolené s přáteli se nám vůbec neosvědčil..."
nám taky ne, v obou případech, dotyční to nevědí, ale na víc než návštěvu a pokec to s nimi není, víc si užiju dovolenou jen ve čtyřech a i při těchto dovolených se kolikrát rozdělíme, kdežto spoludovolenkující s námi byli většinu dne a to už je moc
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(2.6.2026 13:33:34)
Nám jo, ale je lepší, když je těch párů víc než dva, to se vždycky všichni nějak zabaví a nemusí dělat to samý. V mládí jsme hodně jezdili s partou, hlavně pro děti to bylo dobrý.
Teď už jezdíme jen s jednou dvojicí, taky je to fajn. Ale vždycky máme nějakou tu dovolenou i sami dva.
|
|
|
|
| Len |
|
(2.6.2026 11:08:48)
Jerry, tohle je neco, co je mi uplne cizi. Mluvit hodiny a porad nemit dost. Ja teda umim hodiny poslouchat, to je. Ale mluvit je mi vetsinou fyzicky velmi neprijemne, vyslovene premyslim, jestli za to stoji tu pusu otevrit a neco rict. A vetsinou nestoji.
|
| Beat |
|
(2.6.2026 11:27:46)
Len, a to si myslim, ze je skoda. Jak tě “znám”, uricte by bylo mnoho zajímavého, co bys mohla druhým vyprávět
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.6.2026 11:44:19)
Když má člověk co říct a zájem je vzájemný, může být konverzace krásná věc.
Plané žvanění jen pro žvanění je otravné, tomu se já osobně vyhýbám.
Nejhorší jsou mluvkové s nekonečnými monology o ničem, resp. o vlastní osobě. To těžce snáším, obzvlášť jako nezúčastněný nedobrovolný posluchač, který se přichomýtne někde ve veřejném prostoru.
|
| Stará husa |
|
(2.6.2026 13:04:51)
Ropucho, my si s kamarádkami povídáme úplně o všem, o všedních drobnostech, o jiných lidech, o našich názorech na různé věci, o knížkách, o politice. Kamarádka mi třeba povídá o svoji zahradě, jiná o vnoučatech, já jim o psovi moji dcery. Možná je to jen zvanění, ale my se tak cítíme dobře. Je pravda, že u někoho mi jeho řeči vadí a nudí mě, naštěstí ne u mých kamarádek. Jedná kolegyně si pořád na všechno stěžovala, to mě velmi unavovalo. Kdysi chodila moji maminku navštěvovat její dávná kolegyně, bydlela blízko, tak asi proto a ta vedla sáhodlouhé monology o tom, co kde kdy sehnala a výhodně koupila a pod. Maminka jednou u toho usnula. A ještě měla ve zvyku přijít když se pralo, myly se okna nebo drátkovaly parkety. Táta si vždycky dělal legraci, když se maminka pouštěla do podobných věcí, že teď určitě přijde Anča. Častokrát se fakt trefil.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.6.2026 13:39:37)
Huso, ano, přesně typ takové Anči mám na mysli.
Občas to někde vidím/ slyším - jeden člověk mele a mele bez ohledu na posluchače, ať už na živo nebo do telefonu.
To si vždycky říkám, co ten chudák druhý, jestli ho vůbec poslouchá, jestli je mu to příjemné, že to vůbec vydrží.
Jednou jsem např. zažila takovou vysílačku ve vlaku, ta vydržela dvě hodiny nonstop, vysílala už na peróně a plynule pokračovala za jízdy, nedělala snad ani pauzy k nádechu. To jsem si bez ohledu na zaplacenou místenku šla hledat místo v jiném vagónu. Když se v cíli vystupovalo, ženská cestou od vlaku mluvila stále dál.
Není to vzácné, narazit na takové případy.
|
| TaJ |
|
(2.6.2026 17:13:49)
Ropucho, tyhle telefonisty(většinou tedy spíš telefonistky) potkávám běžně v metru, nebo v autobusech pomalu každý den. Vždycky mě fascinuje, že ta druhá strana snad ani nemá šanci nic říct, nebo odpovědět na ten vodopád slov bez nadechnutí. A dělají nám to často lidé i v obchodě, někdy tam prostě vejdou, telefonují, mluví, mluví, dvakrát obejdou obchod a zase vyjdou ven a pořád mluví. A někdy takhle přijdou i k pokladně, to už mám často chuť jim odpovídat za tu druhou stranu.... Přestanou maximálně tu vteřinku, co potřebují zaplatit mobilem a pak hned pokračují...nechápu...
|
|
|
| sally |
|
(2.6.2026 16:16:00)
vidím, že s tím "žvaněním" jsem tu rozpoutala další debatu... nemyslela jsem to tak - povídáme si s kámoškama atd. o všem možném, od banalit až po skutečně životní průšvihy - ale nedokážu u toho sedět a "jen konverzovat" - irituje mě, že nedělám nic "užitečného" - nevím, jestli je to ADD nebo prostě jsem naprogramovaná k tomu, že sezení "jen tak" je známka mé lenosti... ale nakonec si myslím, že je to vlastně neškodné - jít při povídání na procházku, nebo utřít prach nebo roztřídit ponožky... a zase - jednou za čas to zvládnu (třeba když máme na návštěvě osmdesátiletou kámošku po trojitém bypassu - tak jí prostě nebudu honit po kopcích)
|
|
| Čumča. |
|
(2.6.2026 17:07:44)
"A ještě měla ve zvyku přijít když se pralo, myly se okna nebo drátkovaly parkety. Táta si vždycky dělal legraci, když se maminka pouštěla do podobných věcí, že teď určitě přijde Anča."
no, tak to je přesně ten důvod, proč máme zamčenou branku Krátký small talk s kolemjdoucím přes plůtek, který chce vědět, co to právě sázím - to jo, ale prosím nechoďte k nám bez vyzvání a nevyzývejte mě, že dáme moje výtečné kafe (myslím tím sousedy, se kterými se někdy bavím spíše ze slušnosti, protože máme minimum společných témat a pomlouvat ostatní je mi hrozně nepříjemné). Dříve se to párkrát stalo, já musela pustit zahradní kolečko s kompostem a dělat tedy hostitelku.
Stejně tak přátelé vědí, že nemusím návštěvu bez ohlášení typu "právě jedeme kolem". Nevím proč, ale zpravidla dorazila v době, kdy jsem si vzala prášek na migrénu, uvelebila se na polštáři a zavřela oči Teta k nám jednou přijela bez ohlášení na vážný rozhovor v situaci, kdy jsme ve vystěhované místnosti pokládali koberec.
Hlavně je to tedy zvyk z doby, kdy děti jezdily po dvorku na odrážedle a lítaly, tak aby se nestalo, že vylítnou brankou ven na cestu, kde by je mohlo srazit auto - tak jsme branku začali zamykat - a už nám to nějak zůstalo
|
| Stáňa * |
|
(2.6.2026 20:50:56)
K nám chodí velmi málo lidí, jsme na samotě u lesa, kus od centra vesnice. Když už někdo občas přijde, tak spíš pracovně za manželem něco společně opravit nebo za mnou kvůli zahrádce a tak.
Že by se jen tak někdo zastavil na kafe, to už bude možná rok. Nemyslím tím návštěvy v rámci rodiny.
Ale dost se s místními potkáváme na různých akcích nebo na hřbitově
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(2.6.2026 13:30:43)
Mě by zajímalo, co je to plané žvanění. Asi to provozuju s manželem, s kamarádkami s maminkou. Prostě si normálně povídáme.
|
| Len |
|
(2.6.2026 13:38:30)
Inko, ja jsem jednou jela v autobuse pred pani, ktera 45 minut mluvila do telefonu skoromonologem o tom, jak se jeji pritel umyl jejim mydlem. Neuhnula od tematu, vubec. Prislo mi to fascinujici, neumim si predstavit takhle mluvit. Poslouchat mi vubec nevadi, sem tam polozit nejakou doplnujici otazku. Mam ukecane lidi pomerne rada, protoze maji vzdy tema k hovoru a odmluvi si to vetsinove sami, takze staci moje usi.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.6.2026 13:42:42)
Len, jejda, tak to moje uši by naopak vysoce trpěly a obávám se, že bych se mohla i neudržet a něco poznamenat, kdyby paní mluvila hodně hlasitě.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(2.6.2026 13:52:33)
Musím se přiznat, že párkrát jsem se začala smát, když jsem v tramvaji něco podobnýho slyšela.
|
|
|
| Čumča. |
|
(2.6.2026 18:07:41)
"Mě by zajímalo, co je to plané žvanění. Asi to provozuju s manželem, s kamarádkami s maminkou."
nevím, jak to přesně bylo myšleno, ale plané žvanění jsou právě ty monology lidí, ke kterým nemám blízko, oni ke mně taky ne, ale rádi mě vystavují svým monologům, protože vědí, že jsem dobrý posluchač a umím povzbudit, nebo nabídnout optimističtější úhel pohledu, a ostýchám se utéct
se skutečně blízkou osobou to žvanění není, jedna proto, že spolu umíme i mlčet, a jednak proto, že blízkému člověku prostě umím říct "promiň, já už jsem dneska už naprosto zahlcená, můžeme jindy?"
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.6.2026 19:30:13)
Planý tlachání provozují dva penzisti každý ráno v MHD, hrozně řvou, asi blbě slyší a baví se konstatováním zjevného, jak by řekl Sheldon.
Je to tak strašný, i když sedím úplně na druhý straně, že jsem zase začala nosit sluchátka, jinak bych se jich musela jít zeptat, jestli myslí, že mají tak zajímavej život, aby je poslouchalo 40 lidí
|
|
|
|
|
| Len |
|
(2.6.2026 13:41:06)
Beat, dekuji, ja si myslim, ze jsem pomerne nudna Mam vzdy dny, kdy je to lepsi, ale nekdy fakt vypustim tak deset slov denne. Me deti jsou velmi podobne, jen manzel je vyslovene slepici prdelka, ten nic nezamlci. Nekdy vypinam i usi, nejen pusu
|
|
|
| Jerry G. |
|
(2.6.2026 12:02:30)
Len, ja jak kdy. Ve celou skolni dochazku jsem mlcela. U chozeni a u pohyby, se zacal muj mozek probouzet. Diky diagnoze AD(H)D se naucela lepe sama sebe chapet a i obcasne reakce okoli. Takze se snazim, krotit, nesksakat lidem do reci, poslouchat atd, nebo kdyz jsem v utlumu a nekdo po me chce reakci, tak rict pockej musim si to promyslet..
Moje segra, je v tomhle daleko horsi nez ja. Obcas jsem s ni hrozne unevena, kdyz se nam podari, byt na stejny vlne, to je hrozne super enrgie..
|
| Beat |
|
(2.6.2026 12:40:51)
Ropucho, to, co ty nazýváš planým žvaněním tím pro druhého být vůbec nemusí a tvoje vyjádření na me působí až povýšeně.
Ja osobně se necítím být tou, která by hodnotila výši a hodnotu něčích rozhovorů. Ano, mohu si říct- ty ted ošklivě a zle drbou někoho, ale to je asi tak vše.
Jsou studie, jak rozhovory o běžných věcech, o maličkostech, které zhusta plní naše dny, posílí vztahy. Lidé se znají důvěrněji, když vědí i třeba to, co druhý snídal, příklad. . Mluvit jen o, parafrázuju slova Wericha, “ našem vtahu k Blízkému východu a stavu světové politiky” mi přijde chudé.. Život je i a někdy hlavně o běžných věcech odehrávajících se v našem každodenním mikroprocesoru.
Moji macechy dcera se vdala za cizince, a posledních 30 let se stěhují za prací úplně po celém světě. Denně si volají, celou dobu. Mluví třeba hodinu. A o čem asi!? O všem. A podle toho, co vidim, si uchovaly velmi hezky a blízký vztah a stejně tak vnučky s babičkou. Znají se důvěrně, vědí o sobě vše a mají kde navázat.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.6.2026 12:49:58)
Beat, ale jo, já tu teorii znám, vím, že řeč se vyvinula primárně jako sociální tmel namísto vzájemného drbání kožichů.
A nejde mi ani tak o to, že by se muselo konverzovat výhradně na ušlechtilá témata, však o čem se bavíme tady
Spíš mi jde o nadměrnou potřebu, která mě osobně unavuje, otravuje, nesdílím ji.
A myslím, že nad určitou míru je to i nezdvořilost až bezohlednost, valit na druhé lidi nevyžádaně proudy své řeči.
|
|
|
|
|
|
|
| Anadar | 
|
(2.6.2026 7:53:05)
Se svým sociálním životem jsem docela spokojená. Jen mi neměla loni umřít kamarádka.To si pak člověk uvědomí,že když někdo umře,tak odejde i spousta věcí,které s ním byly svázány. Zůstávají vzpomínky a bolestné myšlenky na to,co by řekla,udělala v situacích,které se opakují,ale už bez ní.
|
|
| Monika |
|
(2.6.2026 10:27:06)
Jsem spíš spokojená než nespokojená. Já jsem dost sociální typ, dělala jsem přes 30 let kolektivní sport, stejný dělají děti, takže mám dost přátel/známých z této komunity, zejména bývalé spoluhráčky z různých klubů. Samozřejmě ani zdaleka se nevídám a nejsem v kontaktu se všemi. Ale často se od těch, co je vídám, něco dozvím i o těch dalších A teď, jak už mají všichni velké děti, začínáme se vídat i víc než dřív. Dcera teď bude přestupovat do jiného klubu, je to naprosto rozumné řešení, ale mě je trochu líto, že přijdu o "partu" rodičů současných spoluhráček, i když se nedá říct, že jsme přímo přátelé, ale za ty roky, co chodíme/jezdíme fandit si člověk nějaký vztah udělá. Skoro z každého nesporotovního kolektivu, kterými jsem za život prošla (školy, zaměstnání, spolubydlící), mi taky zbyla nějaká kamarádka, se kterou jsem udržovala kontakt dlouho po odchodu z kolektivu, ale je pravda, že některé vztahy časem odumřely a nahradily je zase jiné, např. někteří rodiče kamarádů mých dětí ... Hodně kamarádím s jednou sousedkou, máme pravidelné vycházky jednou týdně, plus občas víkendový výlet, s tou vlastně proberu skoro všechno, když se vídáme tak často ... Jinak obecně se sousedy v domě známe tak napůl (bytů je 15), více komunikujeme s rodinami, kde mají děti cca ve věku našich (hrály si spolu na zahradě, když byly menší), v malých bytech se spíš střídají nájemníci, ty často ani poznat nestačíme. Pokud jde o těsné vztahy na vesnici, nejsem si jistá, jestli je vždycky o co stát. On třeba někdo zapadne a někdo ne. Bratr na takové vesnici (kousek od našeho rodného městečka žije), vzal si místní "vesničanku", takže od ní máme dost informací o "komunitě" a není to nic moc. Já umím celkem vycházet s různými lidmi, ale přeci jen spíš se jedná o lidi v rámci nějaké rozumné bubliny, být nucena vycházet s každým jen proto, že máme domy vedle sebe, není úplně to, co by mi chybělo ...
|
|
| Federika | 
|
(2.6.2026 13:01:02)
Tak asi jsem Mám kamarádky, různě někam vyrážím, když se mi chce, určitě netrpím potřebou bejt společenštější než jsem.
Ale na vesnici u nás se taky nekorzuje Občas nějaká slezina se sousedy probíhá,ale...
Miluju seriál Gilmorky.Viděla jsem ho asi tak pětsetpadesátkrát a i teď ho sleduju , když jdu doma na pás. Učím se tak anglicky.
A celý to městečko by se mi líbilo, ten život tam Je mi hrozně blízká postava Lorelai, často se v ní vidím
A nejspíš by mi občas ti lidi a celý to městečko taky lezlo na nervy, ale zároveň je to příjemný, někam patřit, patřit mezi nějaký lidi, mít je ráda.
|
|
| Katka. | 
|
(2.6.2026 16:17:44)
Já jsem introvert a manžel téměř asociál.
Žádnou komunitu nemáme.
Na návštěvy k nám nikdo nechodí.
Mám jednu nejlepší kamarádku na druhém konci republiky a druhou kousek a občas se vídáme.
Muž to má obdobně.
Jsem ráda sama, mám ráda ticho.
Představa, že trávíme dovolenou s někým dalším - jinou rodinou - se mi vůbec nezamlouvá.
Sousedy máme fajn. Čas spolu netrávíme. Sem tam prohodíme pár vět m
|
|
| Abigail* | 
|
(2.6.2026 17:18:52)
Jsem introvert, takže nehrozí že bych si začala povídat s cizíma lidma. Ani na vesnici nestojím o rozhovory se sousedy.
Ale společnost lidí potřebuju, částečně mi tyto potřeby uspokojují kolegyně v práci, manžel a kamarádi. Občas na nějakou aktivitu mi někdo chybí, ale já nejsem člověk, co se snadno přizpůsobuje, takže to pak raději podniknu něco sama.
|
| Půlka psa |
|
(2.6.2026 19:29:32)
"Jsem introvert, takže nehrozí že bych si začala povídat s cizíma lidma."
To si nemyslím, že má příčinnou souvislost. Taky jsem introvert a small talku jsem normálně schopná. Tohle s vnitřním prožíváním imho nijak nesouvisí.
|
| Stará husa |
|
(2.6.2026 20:10:10)
Půlko psa, jsem introvert a small talku schopna nejsem. Jestli mám nějakou jinou vadu, tak nevím jakou. Neumím se bavit s cizími lidmi, ve společnosti více lidí než tří se cítím nesvá a zmlknu. Kontakt s lidmi mě psychicky vyčerpává, i když ty lidi mám ráda a jsem ráda v jejich společnosti. Mám ráda a potřebuji samotu každý den. Když si můžu vybrat, jestli být doma a číst si knížku, nebo jít na večírek, vždy si vyberu domov. Apod. Vždycky jsem si myslela, že je to tím, že jsem introvert, ale možná jsem tedy něco jiného.
|
| Abigail* |
|
(2.6.2026 21:22:06)
Huso, small talk taky neumím. Maximálně přitakám, řeknu jednu větu a šlus Někdy se v trapnu snažím vymyslet, co říct a nikdy mě nic nenapadne.
|
| Stará husa |
|
(2.6.2026 22:04:39)
Abigail, já totéž. Někdy ani tu jednu větu neřeknu. V hlavě vymeteno, nemám vůbec žádný nápad, co říct. A sama začít small talk je úplné sci-fi. O počasí je mi to trapné, protože to je takové klišé a jinak nevím, o čem mluvit. Vždycky mám chuť prchnout nebo se rovnou propadnout pod zem.
|
| Půlka psa |
|
(2.6.2026 22:17:52)
Huso, jen pro zajímavost - třeba taková prodavačka nebo sousedka, se kterou se znáte od vidění. Nutně spolu nějakou chvíli strávíte u placení nákupu nebo u výtahu. Tam dokážeš nějakou větičku vypotit? Zeptat se, jak se má, jaký byl víkend atd.
|
| Stará husa |
|
(2.6.2026 22:24:15)
Půlko, právě, že ne. Je to pro mě vždycky strašný trapas. Nejhorší bylo cestovat s kolegy z práce trolejbusem, či autobusem. Pokud jich bylo víc, tak se bavili spolu, ale jeden na jednoho to bylo vždy jen o trapném mlčení. Často jsem radši zůstala v práci o 20 minut déle, abych nemusela s nikým jezdit.
|
| Půlka psa |
|
(2.6.2026 22:33:46)
Řekla bych, že tohle jde docela natrénovat, když se člověku chce. Když už nic, tak vždycky jde té ženské pochválit boty.
|
| Termix |
|
(3.6.2026 9:46:55)
Pracovně mi small talk docela jde. V soukromí je to těžší. Ale určitě se to dá naučit. A přinejhorším za pomocí AI se dá vymyslet spousta otázek, co nejsou jen o počasí.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(2.6.2026 21:22:43)
"nemyslím, že má příčinnou souvislost. Taky jsem introvert a small talku jsem normálně schopná. Tohle s vnitřním prožíváním imho nijak nesouvisí."
Tak ono to bude jako se vším, ne každý introvert je stejný, ta míra je taky u každého jiná a záleží i na dalších okolnostech, ale obecně si myslím, že neschopnost small talku souvisí i s tím, jestli je člověk introvert...
Pro mne je small talk z velké části dostatečná náhrada kontaktu s ostatními lidmi a když mám "vybité baterky", mám problém i odpovědět na pozdrav, small talku pak taky nejsem schopná...
|
| Stáňa * |
|
(2.6.2026 21:30:18)
Rose a co teprve, když máš denně až 10 online meetingů a všechny začínají small talkem
Navíc s některými lidmi se občas potkáš na několika callech, plus jiní lidé.
Ještě že to jsou většinou lidi z různých zemí, takže jednou se bavíme o počasí v Německu, jednou o počasí v Polsku a jednou o počasí v Číně
Výborný byl včera kolega z Polska, který zaspal na první ranní meeting, protože skoro do rána slavili vysvěcení příbuzného na kněze, že to oslavovali ve velkém skoro jako svatbu, kterou nikdy mít nebude. To jsme probrali během dne několikrát
|
| Půlka psa |
|
(2.6.2026 21:52:25)
"jednou se bavíme o počasí v Německu, jednou o počasí v Polsku a jednou o počasí v Číně"
V tomhle byl výhodnej lockdown. V každé zemi nesměli něco jinýho a navíc se to každej den měnilo. O tom se dalo smalltalkovat nekonečně.
V pondělí:
- V ČR jsme nesměli kafe do kelímku
- Rumuni nesměli do parku
- V Jižní Africe zakázali kouření
V úterý:
- V ČR jsme směli kafe jedině do kelímku
- Rumuni nesměli do metra
- V Jižní Africe zakázali alkohol
Ve středu:
- .......
To byly pro small talk žně a vymýšlet témata vůbec nestálo úsilí.
|
| babi_ |
|
(3.6.2026 6:47:27)
Půlko psa, to je hodně vtipný Normálně jsi mi vnesla úsměv do dnešního upršeného rána (ano, je fajn, že prší ).
K otázce small talk souhlasím s tebou, Inkou a Rose. Naučit se dá, nakonec zvládám, ale je to pro mě dost náročná činnost, takže pokud nemusím (jako např. v práci viz Půlpsí půvabný příklad), nepouštím se do něj.
|
| Stáňa * |
|
(3.6.2026 7:48:45)
Ten příklad je super, taky jsem se zasmála
Babi, u vás prší? U nás ani kapka, nejspíš se nám to celé zase vyhne. Už jsem z toho sucha a prachu a vyschlé přírody hodně špatná :(
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(3.6.2026 7:54:34)
jj buranov i praha krásně deštivo
je to příjemné, není zima a krásně to voní... v noci se spalo výborně
|
| Beat |
|
(3.6.2026 9:31:50)
No to strasne rada ctu, ze se mi poradne zalila zahrádka
|
| Čumča. |
|
(3.6.2026 9:58:04)
že jo? tady prší obden a díkybohu za to, vždyť to nebylo už normální...na několika místech zavadla i tráva , v květnu?? Červenec bych chápala...
Taky mám na jednom rambleru padlí, to byl na konci května taky docela rekord - to počasí je letos vůbec divný
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(3.6.2026 8:56:05)
Stano, u nas prselo vcera cele odpoledne.
|
|
| Stará husa |
|
(3.6.2026 9:43:59)
U nás zatím taky neprší, ale je zataženo. V pondělí ale pršelo celé dopoledne a docela hustě, takže je zalito.
|
| Čumča. |
|
(3.6.2026 10:10:58)
Huso, no vidíš, jak ti ten písemný small talk o počasí jde
a naživo je to vlastně stejný
a když se fakt nechce klábosit, tak se jenom poptat, jak se ten druhý má, a nechat ho mluvit...
pamatuju si, jak jsem se vysloveně vědomě učila někdy ve věku 18-19 let tyhle věci, většinou jsem se totiž nedívala lidem do očí, nevěděla, co říct, bylo mi strašlivě nepříjemně - učila jsem se vědomě nejdříve oční kontakt, úsměv (aby ale dorazil i do očí), optat se Jak se máte? Sesumírovat si v hlavě případný další dotaz (děti? pejsek? zahrádka? sport?). Jsou to všechno jen icebreakery, potom už je komunikace volnější...anebo skončená
A stejně se mi jednou za dlouhou dobu stane, že se jakoby vrátím do doby 16-17 let a je to blbý, asi jako výjimka co potvrzuje naučené pravidlo
|
| Jerry G. |
|
(3.6.2026 10:31:09)
Cumco,
takhle ´trenuji´ syna. Lidi radi mluvi o sobe, tak se jich ptej. Jak se maji, co delaji jejich deti, kocka cokoliv. Jestli chces mit s nekym kontakt tak o nej musis mit zajem. Dcerenka je ted 4 dny v Nemecku se skolou, tak mu rikam, zeptej se ji jak se ma, jak byla cesta.
|
| Čumča. |
|
(3.6.2026 10:41:46)
Jerry, neumíš si představit, jak je to ale těžké, pubertální věk ti velí "uteč a tomu sociálnímu kontaktu se vyhni" a dospívající jedinec musí zatnout všechnu sílu, aby neutekl, udělat ty sekvence, jak jsem psala, počínaje úsměvem a postupovat podle scénáře
Je to jako začít mluvit cizím jazykem, když jsi začátečník a máš za sebou jen pár lekcí. Ale po nějaké době něco sepne v hlavě a jde to automaticky.
Něco jako když jsem se učila řídit - totální panika, že po mě někdo chce ovládat volant, řadící páku, pedály a sledovat vozovku přede mnou, ve zpětném zrcátku - a to všechno najednou!!!
Dneska nechápu, proč jsem to tak prožívala.
Půl roku mi trvalo, než se mi přestaly třást ruce a bušit srdce...
|
| Len |
|
(3.6.2026 11:25:41)
Asi jak u koho. Pro mne byla puberta prave tim obdobim, kdy jsem se prizpusobit chtela, chtela jsem nejak zapadnout. Prineslo mi to jen vyhoreni z vecneho maskovani. Touha po zapadnuti byla jen z duvodu zamezeni sikane, nic jineho, neni to moje prirozenost. Ted uz hodne dlouho nikam zapadat potrebu nemam, maskuju minimalne, psychicky je mi podstatne lip. Maskovani neni nic pro mne, vcetne divani se do oci (to je vyslovene bolestive), nebo mluveni jen aby nebylo ticho.
|
| Čumča. |
|
(3.6.2026 11:51:33)
Len, já nemaskovala, já věděla, že problém mám já a snažila jsem se ho kompenzovat, abych se líp cítila já (a okolí taky, protože horší schopnost komunikace si vykládali jako nějakou moji nechuť k nim, a přitom v tom nebylo nic osobního, jen moje slabina)
Bylo dobré naučit se při přípitku podívat dotyčnému do očí a usmát se, a necivět do země
|
| Len |
|
(3.6.2026 13:27:02)
Cumco, dobre pro koho? Ja si teda s niukym nepripijim, nepiju alkohol a ani k zadnemu pripitku nemam prilezitosti. Nevidim v sobe problem, proste jsem nejaka a pokud se to nekomu nelibi, tak v me blizkosti byt nemusi.
|
| Čumča. |
|
(3.6.2026 14:07:09)
rozumím, Len, já jen, že já na tom pracovat chtěla, stála jsem o partnerský život a když začneš zvládat oční kontakt, bylo to lepší...navíc já mám hezké oči a když jsem se konečně naučila oční kontakt, vychutnávala jsem si, že to na mužské protějšky působí.
můj budoucí mm při seznamování zrudnul a po zbytek dne si z něj dělali srandu, že nezvládá brunetky s hezkýma očima, a libovali si, že konečně znají nějakou jeho slabinu, že jim původně přišel nedotknutelný
|
| Len |
|
(3.6.2026 14:54:36)
No jo, ja jeste navic neflirtuju, Cumco, nikdy jsem to neumela. Mne na to stacilo telo, krome manzela jsem se se vsemi mymi protejsky seznamila v plavkach. Do oci se divam jen lidem, ktere znam a mam rada. Ale ostatni nepoznaji, ze se nedivam do oci, pohled mirne nad oci neni poznat.
|
| Jerry G. |
|
(3.6.2026 15:29:01)
Len
Cumco, Len pise o sobe, co ji vyhovuje a nevyhvuje. Souhlas a nektere veci se proste nenaucis.
Len,
Ja jsem i jako dite byla typicka holcicka s ADD, vecne jsem koukala do blba, nesoustredena, neupravena.. Prvni stupen byl hrozny, mela jsem ucitelku,ktera mi obcas dala facku, ponizovala me, zesmesnovala pred spoluzaky, diky dyslexii jsem se naucila pozde cist. Chtela me poslat do zvlastni skoly. Na druhem stunpni se to vyrazne zlepsilo.
A na stredni skole jsem do pulky tretaku byla docela tezce sikanovana. V podstate jsem ty tri roky skoro nemuluvila. Pak jsem zacala chodit do turistaku a tridniho psychopata, konecne vyhodili ze skoly. Mela jsem docela hustou soc. fobii. Hodne se to zlepsilo tim turistakem, nasla jsem si svoji partu. Bylo to hrozne fajn.. Zpetna vim, proc jsem mela destvi jake jsem mela..
Pro me je hodne zajimave co pises. Ted resim, u M, jestli on tu potrebu kontaktu ma nebo ne, nebo ho to stoji takove usili, ze se radeji uz nesnazi. V necem se v nem vidim, ale v necem neni moje kopie. Ja na nem vidim, ze kdyz se to sejde, zeje rad ve spolecnosti. Ja bych mu prala najit tu jeho partu. Treba jako ma J od TaJ.
|
| Čumča. |
|
(3.6.2026 15:44:11)
"Cumco, Len pise o sobe, co ji vyhovuje a nevyhvuje. Souhlas a nektere veci se proste nenaucis."
spousta věcí jde alespoň trochu zlepšit, ale většina lidí se ani nepokusí se sebou něco udělat a vymlouvá se
a nemáš pravdu, Jerry, Len píše o mé cestě jako o maskování, celoživotní přetvářce, kterou by ona nikdy nešla, a to není fér
|
| Jerry G. |
|
(3.6.2026 15:55:33)
a nemáš pravdu, Jerry, Len píše o mé cestě jako o maskování, celoživotní přetvářce, kterou by ona nikdy nešla, a to není fér..
Cumco,
to bude kamen urazu, protoze to kazda vnimame jinsk. Len, podle mne, pise o vlastni bolestne ceste, kdy se snazila, pak dosla k zaveru, ze je lepsi toho nechat nez vyhoret. Ty mas u toho pozmamky, ze se asi snazila malo.
|
| Čumča. |
|
(3.6.2026 16:01:28)
"Ty mas u toho pozmamky, ze se asi snazila malo."
no nemám, píšu o sobě, k Len se vůbec nevyjadřuju
|
| Jerry G. |
|
(3.6.2026 16:04:54)
spousta věcí jde alespoň trochu zlepšit, ale většina lidí se ani nepokusí se sebou něco udělat a vymlouvá se..
Cumco, ta poznamka, je jako proc? Kdo se tady podle tebe ted vymlouva. Husa nebo Len?
|
| Čumča. |
|
(3.6.2026 16:08:29)
ani Husa, ani Len - obecně, lidi se velice často vymlouvají (že nemůžou zhubnout, že nemůžou omezit kouření, že xy)
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(3.6.2026 16:13:18)
jj, obecně, lidé mají často pocit, že když něco dokázali oni sami, dokáže to každý a kdo ne, nesnaží se dost
|
|
| Drypetis |
|
(3.6.2026 16:20:11)
Čumčo,
ale třeba opravdu nemůžou - nedostatek vůle nebo energie je taky důvod. To neznamená, že by to toho člověka neštvalo, ale momentálně není v tom stavu, aby dosáhl cíle.
On se nakonec nikdo nemusí okolí zpovídat z toho, co dělá pro hubnutí, jestli kouří, jestli se společensky otužuje.
Konkrétně hubnutí je taky časté téma small talku a mně osobně dost nepříjemné. Všichni si dají třeba dort, ale hned povídají, jak zhřešili a jak týden nebudou moct sladké, ale když ono je to tak dobré a bla bla. Z jednoho kousku ještě nikdo neztloustnul. Nebo je dobré, když si stěžují, že sladkost je sladká Ale většinou jde právě o small talk, ne o dělání nějakých závěrů.
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(3.6.2026 16:05:08)
no ono to tak vypadá z té návaznosti konverzace... len píše, že se snažila maskovat, ovšem nebylo jí to příjemné, takže konečně se cítí mnohem komfortněji, když se nesnaží a ty na to odpovídáš, že tobě se to snažení vyplatilo a že je třeba se otužovat (ve zkratce)
|
| Čumča. |
|
(3.6.2026 16:13:17)
leda kulový, píšu, že to nebylo maskování, ale trénink, a odpověď, že jen maskuju kvůli okolí není fér
chyba je v tom, že směšujeme nepotřebu komunikace s lidmi (Len) a neschopnost komunikace s lidmi (tehdejší já)
já měla potřebu komunikovat, povídat si, ale neuměla jsem to
tak jsem trénovala - a by mi odepsáno, že je to přetvářka
jakoby by byla přetvářka, když se naučíš mluvit anglicky, přirozené je umět mateřštinu a kdo se učí namáhavě dalšímu jazyku, deformuje přirozeno a hraje si na Angličana? Ne
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(3.6.2026 16:18:18)
čumčo, len napsala:"Cumco, o maskovani se jedna, pokud to delas roky a porad ti to dela uplne stejny problem, nestane se to prirozenym, jen se snazis prizpusobit okoli. Spousta lidi to dela cely zivot, to je pravda. Ja osobne o to zajem nemam."
ne, že ty to používáš jako maskování, tobě je to přirozené a netrpíš při každé interakci, ale u ní by to bylo maskování a o to nestojí
|
| Čumča. |
|
(3.6.2026 16:23:11)
je tam použita druhá osoba jednotného čísla - TY - já myslela, že když to Len píše mně, myslí mne
u mě to není úplně přirozené, je to někde mezi naučené-zautomatizované, nevadící mi
introvert jsem taky
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(3.6.2026 16:15:00)
Přimísím se: podle mě se mluví o různých věcech.
Každý jsme na jiné úrovni spektra.
Někdo je jen neobratný nebo plachý, ale primitivně řečeno "příslušný software má" a naučí se sociálním dovednostem rád.
A nebo se naučit nechce, protože je mu dobře v ústraní bez interakcí.
Lidem dál od středu spektra vyloženě chybí určité schopnosti procesování a vrcholem jejich možností je právě jen násilné maskování. A zase, někdo chce, někdo nechce.
|
| Čumča. |
|
(3.6.2026 17:26:14)
tak nějak, Ropucho
plus, já myslím, že jsou druhy sociálních interakcí
a) ty, které si přejete, s lidmi, se kterými bavíte rádi
b) ty, které jsou nezbytné při fungování s kolegy/sousedy/příbuznými, ke kterým jinak nemáte blízko, jste si cizí, ale běžně komunikujete, ačkoli mu to nic "nedává", ale když vás osloví, slušně odpovíte,
c) ty, které jsou vám proti srsti, s lidmi, kteří vám vysloveně vadí, ale nechcete je urazit, musíte se s nimi trochu bavit (nepříjemný šéf, šéf šéfa, spolubydlící)
skoro všichni máme a), většina dává v rozumné míře i b), ti fakt dobří dávají i c)
a každý máme jiný poměr toho těch kategorií - někdo má fakt 95 % a), 5 % skupiny b) a víc by si ani za nic nevyhradili, byli by zcela odepsaní, vyčerpaní a c) neprovozují vůbec
|
|
|
|
|
|
| Len |
|
(3.6.2026 16:27:20)
Cumco, maskovani neni pretvarka, je to napodobovani chovani, ktere vnimas jako zadouci (nebo je nekym, treba spolecnosti vyzadovano), ale neni ti vlastni a i po letech ti pusobi potize, vysileni. Otuzovani velmi dobre znam, nefunguje mi to. To, ze tobe ano, je zrejme tim, ze jsi jina, mas jinou chemii mozku, nejspis taky zadnou neurodiverzitu a proste ti to funguje jinak. Maskovani je presny pojem, popsala jsem ho, normalne se pouziva v neurologii, psychiatrii i psychologii. ty popisujes neco jineho.
|
| Čumča. |
|
(3.6.2026 16:32:02)
ten termín "Otužování" se mi připomněl z vedlejšího tématu, ve kterém byla shoda na tom, že se mladí mají psychicky otužovat v relativním psychickém nepohodlí - já byla velmi proti - u dlouhodobé zátěže by měl rozhodnout odborník, jestli jen otužovat nebo i mít podporu a pomoc...
|
|
| Drypetis |
|
(3.6.2026 16:34:30)
Len,
přesně tak. Taky jsem celý život maskovala a nedávno se na to vykašlala. A bohužel jsem tedy v novém kolektivu šeredně narazila, ono je to asi vy určitých skupinách vyžadováno celoživotně. Jinak nastupuje šikana.
|
|
| Čumča. |
|
(3.6.2026 16:40:07)
Len, tak je to tedy vysvětlené, díky
jak píšeš: "napodobující chování, které je žádoucí" - no, když on úsměv fakt otevírá dveře - a když od někoho něco chceš
a já přišla časem na to, ačkoli jsem se usmát učila čistě vědomě, že je všechno snazší, celá interakce vyžaduje polovinu úsilí - za to mi to naučení se usmát stálo, první úsměv je možná přetvářka (zase takovou radost z jednání s cizí osobou nemám), ale druhý, opětovaný už je přirozenější, a třetí od srdce
já byla mračivé dítě, úzkostné ze změn a podmračený teenager, který se koukal do země
|
| Drypetis |
|
(3.6.2026 17:03:14)
Cumčo,
ano, úsměv je důležitý, ale když je sám, taky toho moc nezmůže, mluvit se musí taky Když se usmíváš, ale nemluvíš, začnou si dokonce lidi myslet, že se jim tak trochu uvnitř vysmíváš, co to plácají To je vlastní zkušenost.
|
|
|
| Stará husa |
|
(3.6.2026 17:00:50)
Len, já nemůžu říct, že bych vysloveně maskovala, já se spíš fakt přetvařuju. Když jsem vždycky vylezla že své kanceláře, vědomě jsem nasadila přívětivý výraz, naučila jsem se na lidí usmívat, i když ve skutečnosti jsou mi lhostejní nebo i nepříjemní, slušně odpovím, když mě někdo cizí osloví třeba v autobuse, i když mám spíš chuť zařvat, ať mi dá pokoj. Přetvařuju se, že se nebojím prodavaček, úřednic, že se cítím dobře mezi spoustou cizích lidí třeba na přednášce U3V. Je pravda, že leccos jsem si léty nacvičila a zautomatizovala, ale vlastní mi to není.
|
| Drypetis |
|
(3.6.2026 17:11:49)
Stará huso,
tak prodavaček a úřednic jsem se bála jako dítě a dospívající, dneska jsou to naopak lidi, kterých se nebojím vůbec a jsem s nimi schopná i toho small talku. A taky jsou to povolání, která dostávají podle mě nejčastěji vynadáno od lidí kvůli kde čemu. :-(
Mnohem větší postrach je pro mě třeba nová kolegyně, u které nevím, co v ní je, jak se k ní chovat. Tady mám poslední dobou zkušenosti dost špatné.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(3.6.2026 17:14:59)
Huso, takhle se "přetvařuje" většina lidí.
To je prostě základní slušnost, je to způsob, jak vytvořit bezpečné a příjemné prostředí v obrovsky početné komunitě.
Já myslím, že naše generace dobře pamatuje, jaký rozdíl byl za minulého režimu pohybovat se ve veřejném prostoru u nás a pak přijet do nějaké západní země.
Nucený úsměv nefunguje jen navenek směrem k druhým, změní i tvé vlastní prožívání. Když se to člověku "dostane do krve", je i jemu samotnému v interakci s druhými příjemněji. Alespoň pro mě osobně to platí. A to jsem také introvertní individualista, ale když už se ocitnu mezi lidmi, je mi rozhodně milejší, když se na mě nikdo nevymračuje a já na nikoho také ne. Dělá to příjemnější atmosféru.
|
| Čumča. |
|
(3.6.2026 17:33:52)
já třeba v mládí vůbec nevěděla, že se mračím, dokud jsem nedostala tolik zpětných vazeb, že bylo jasné, že to je teda holt pravda
moje mračení znamenalo: "není mi dobře, mám to doma velmi napnuté a jsem z toho unavená, necítím se mezi tolika cizími lidmi, ráda bych komunikovala, ale nevím jak začít..."
moje mračení si druzí vysvětlovali jako: "vadíš mi, něco zásadního proti tobě mám" a taky vysílali negativní reakci a já se mračila tím víc
To bylo ale zcela zásadní nepochopení se
Proto jsem se naučila když už ne usmívat se, tak se alespoň nemračit
|
| Stará husa |
|
(3.6.2026 17:51:06)
Já se normálně mračím pořád. Už jako dítě předškolního věku mě maminka pořád napomínala, ať se nemračím, že budu mít vrásky. A mám už od 40 let dvě hluboké vrásky u kořene nosu. Můj normální výraz je zamračený. Musím vědomě vyladit svůj výraz a úsměv mi přijde šíleně vynucený, nepřirozený. Musím na to stále myslet, když jsem mezi lidmi.
|
| Ropucha + 2 |
|
(3.6.2026 21:29:52)
"mám už od 40 let dvě hluboké vrásky u kořene nosu."
Také je tam mám. Já je tam mám od zaostřování zraku, dlouho jsem nenosila brýle, přestože jsem měla nárok.
Běžně čelo nekrabatím, ale stahuji rty, mám svěšené koutky rtů a tváře, to vypadá hrozně, když na to nemyslím. Když vezmu do ruky foťák omylem nastavený na selfie, obvykle se leknu.
|
| Blanče | 
|
(3.6.2026 21:50:14)
Jsem životní optimista, který má to úžasné štěstí, že nikdy zatím nedostal pořádnou nálož průšvihů, mám tendenci vidět sklenici poloplnou. Život mě baví, usmívám se nevědomky skoro pořád. Na fotkách teda vypadám většinově jako debil bez ohledu na výraz ve tváři. A jo, párkrát byl můj úsměv vyložen jako vysmívání se, zvlášť, když druhá strana usoudila, že bych se měla zhroutit. Tam byl úsměv asi dost křečovitý, ale automatický, prostě pořád platí "když nejde o život..."
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(3.6.2026 18:37:47)
Já jako dítě hrozně nesnášela dívat se do očí dospělým, ráda jsem je pozorovala z bezpečí dětského úhlu, ale přála jsem si být neviditelná, aby na mne nemluvili, hlavně aby nebyli "vtipní" a nekomentovali moje vlasy a oči ("teda ty máš černé oči, že ty si je nemyješ, HA HA HA" 
Pak jsem se bála, že když se mi budou dívat do očí, poznají tu uvnitř ("oko, do duše okno)...
A pak někdy kolem nástupu do školy jsem objevila kouzlo, když dopředu nastrčím tu "společenskou já ", může se za ni ta opravdová schovat... A ta "společenská" může koukat do očí každému a vidí ty lidi uvnitř
A když se usmívá, působí jako moc milá holka a pak dokonce může říkat i zlé věci a nikdo ji neobviní, že je zlá a ironie je skvělá zbraň
No a pak už jen stačilo po střední škole odnaučit se říkat zlé věci a byla tu milá paní popravdě ta funguje celkem dobře, dokud nejsem unavená... Výhoda toho, že je nás v té hlavě tolik
|
| Čumča. |
|
(3.6.2026 20:51:51)
"že když se mi budou dívat do očí, poznají tu uvnitř ("oko, do duše okno)..."
to jsem si nikdy takhle nevykládala, když jsem byla schopná občasného očního kontaktu, bylo to vysloveně jen ku prospěchu (menší zábrany) a pokud je pravda to s oknem do duše - tak viděli, že překonávám ostych, že jsem nejistá, že se pracně snažím co nejlépe se vyjádřit - a to byla pravda, takže pokud to zahlédli, mohlo mi to jenom pomoct...
když se ale naštvu, když mě někdo urazí, nebo když zasahuji, protože někomu je ubližováno (mému dítěti, ale i cizímu), koukám prý jako vrah - ty velké tmavé oči prý lehčí nátury přišpendlí na místě...je mi to líto, jelikož takhle se dívala máma většinu dětství a já z toho měla hrůzu - ale na chlapa-alkoholika, co moje dítě bezdůvodně plácnul, nebo na sousedku, s níž mi už přetekla trpělivost (opakovaně odkládali svůj zahradní odpad na náš pozemek), to platí výýborně - hned máš respekt. Nazvala bych to s nadsázkou "vnitřní svině" (odvozuji to od termínů vnitřní dítě a vnitřní bohyně) a je vynikající ji občas vytáhnout.
|
|
| K_at |
|
(3.6.2026 21:13:09)
Rose, tak trochu carodejka. Bych rekla. 1.myšlenjy, 2.myšlenky a zcela výjimečně i 3.myšlenky. Terry Pratchett by mel radost.
|
|
|
|
| Drypetis |
|
(3.6.2026 17:42:19)
Co se týče milého úsměvu, tak jsem dostala celkem ťafku nedávno, když jsem si před zrcadlem nacvičovala ty milé úsměvy. Jak podléhá můj obličej gravitaci a zubu času, tak zapojení svalů, které ještě nedávno stačilo k milému úsměvu teď už stačí sotva k tomu, aby vyrovnalo ty pokleslé koutky, ale už to není jednoznačný úsměv :-( Až když mám pocit, že se tlemím naprosto nepřirozeně, vznikne na mém obličeji cosi jako decentní úsměv
Možná taky důvod, proč mnohé stárnoucí ženy vypadají jako pořád naštvané.
|
| Beat |
|
(3.6.2026 17:50:21)
t”…zapojení svalů, které ještě nedávno stačilo k milému úsměvu teď už stačí sotva k tomu, aby vyrovnalo ty pokleslé koutky, ale už to není jednoznačný úsměv :-( Až když mám pocit, že se tlemím naprosto nepřirozeně, vznikne na mém obličeji cosi jako decentní úsměv.”
Ale to je hezky
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(3.6.2026 21:23:20)
"Až když mám pocit, že se tlemím naprosto nepřirozeně, vznikne na mém obličeji cosi jako decentní úsměv
Možná taky důvod, proč mnohé stárnoucí ženy vypadají jako pořád naštvané."
Jojo!
Já jsem získala tuto zpětnou vazbu z fotografií.
Také jsem s překvapením zjistila, že teprve když udělám nepřirozený křečovitý "výtlem", který by mi vůbec nepřišlo na mysl dělat, vypadá to na venek jako ten pravý sympatický úsměv.
Jinak se musím mezi lidmi hlídat, abych držela obličej zvednutý alespoň do neutrálního výrazu.
|
|
|
|
|
|
|
| Len |
|
(3.6.2026 17:08:29)
Jerry, kdyz se to sejde, tak je to vyhra. Ja teda udelala i zkusenot, ze kdyz se moc snazis, tak je to poznat a lide to pak zneuzivaji. I z toho duvodu je proste pro mne lepsi nechat plynout.
Ja mam teda jeste "problem", ze si velmi tezce vytvarim nejaky hluboky vztah. Lidi se vzdavam velmi snadno. I tech, u kterych by asi bezna spolecnost predpokladala, ze tam ten hluboky vztah byt musi. Asi jsem fakt proste studena. Pro me osobne je horsi, kdyz uz ten vztah fakt vytvorim, protoze pak se asi do smrti nevzdam. A to je blby a bolestny. Nevim, v cem to vezi. Asi nejaka zvlastni chemie s tou urcitou osobou nebo co. Neni to zamilovani, stava se mi to u zen i muzu, ale proste je to z me stany jako dozivotni pouto. Nejspis mi divne funguje oxytocin
Vidis, ten zazitek z prvniho stupne, to muselo byt hrozny. Ja mela obrovske stesti na prvni zakladku, strasne pokrokovou na osmdesata leta, u spoluzaku se resila i ta dyslexie uz tenkrat a opravdu jsme tam zazili takovy lidsky pristup, v zadne dalsi skole uz to pak nebylo.
M je jeste hodne mlady a mozna zatim ani sam nevi, co vlastne potrebuje. Jestli mu ty vztahy budou spis ke prospechu nebo ne. Ja v jeho veku tapala hodne. Myslim, ze ten tlak spolecnosti a touha po normalite tam ovlivnila strasne moc toho, co se delo. Rikam, ze bych svou ctyricetiletou hlavu chtela na tom dvacetiletem tele, rozhodne bych se mene vsemu poddavala a zila vic podle sebe. Nekdo to tak zvlada od narozeni a nekdo potrebuje hodne hodne let, aby poznal, co vlastne chce a co je ovlivnene zvenku.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Putování za loštickým tvarůžkemOlomouc 
Den dětí v ZOO JihlavaJihlava 
Workshop ContaKidsPraha 9 
Jedna země, jeden králČeská Lípa 
Putování za loštickým tvarůžkem
Den dětí v ZOO Jihlava
Workshop ContaKids
Jedna země, jeden král
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)