Re: Jste spokojené se svým sociálním životem?

Jsem spíš spokojená než nespokojená. Já jsem dost sociální typ, dělala jsem přes 30 let kolektivní sport, stejný dělají děti, takže mám dost přátel/známých z této komunity, zejména bývalé spoluhráčky z různých klubů. Samozřejmě ani zdaleka se nevídám a nejsem v kontaktu se všemi. Ale často se od těch, co je vídám, něco dozvím i o těch dalších A teď, jak už mají všichni velké děti, začínáme se vídat i víc než dřív. Dcera teď bude přestupovat do jiného klubu, je to naprosto rozumné řešení, ale mě je trochu líto, že přijdu o "partu" rodičů současných spoluhráček, i když se nedá říct, že jsme přímo přátelé, ale za ty roky, co chodíme/jezdíme fandit si člověk nějaký vztah udělá. Skoro z každého nesporotovního kolektivu, kterými jsem za život prošla (školy, zaměstnání, spolubydlící), mi taky zbyla nějaká kamarádka, se kterou jsem udržovala kontakt dlouho po odchodu z kolektivu, ale je pravda, že některé vztahy časem odumřely a nahradily je zase jiné, např. někteří rodiče kamarádů mých dětí ... Hodně kamarádím s jednou sousedkou, máme pravidelné vycházky jednou týdně, plus občas víkendový výlet, s tou vlastně proberu skoro všechno, když se vídáme tak často ... Jinak obecně se sousedy v domě známe tak napůl (bytů je 15), více komunikujeme s rodinami, kde mají děti cca ve věku našich (hrály si spolu na zahradě, když byly menší), v malých bytech se spíš střídají nájemníci, ty často ani poznat nestačíme. Pokud jde o těsné vztahy na vesnici, nejsem si jistá, jestli je vždycky o co stát. On třeba někdo zapadne a někdo ne. Bratr na takové vesnici (kousek od našeho rodného městečka žije), vzal si místní "vesničanku", takže od ní máme dost informací o "komunitě" a není to nic moc. Já umím celkem vycházet s různými lidmi, ale přeci jen spíš se jedná o lidi v rámci nějaké rozumné bubliny, být nucena vycházet s každým jen proto, že máme domy vedle sebe, není úplně to, co by mi chybělo ...