Re: Jste spokojené se svým sociálním životem?

Jerry, kdyz se to sejde, tak je to vyhra. Ja teda udelala i zkusenot, ze kdyz se moc snazis, tak je to poznat a lide to pak zneuzivaji. I z toho duvodu je proste pro mne lepsi nechat plynout.

Ja mam teda jeste "problem", ze si velmi tezce vytvarim nejaky hluboky vztah. Lidi se vzdavam velmi snadno. I tech, u kterych by asi bezna spolecnost predpokladala, ze tam ten hluboky vztah byt musi. Asi jsem fakt proste studena. Pro me osobne je horsi, kdyz uz ten vztah fakt vytvorim, protoze pak se asi do smrti nevzdam. A to je blby a bolestny. Nevim, v cem to vezi. Asi nejaka zvlastni chemie s tou urcitou osobou nebo co. Neni to zamilovani, stava se mi to u zen i muzu, ale proste je to z me stany jako dozivotni pouto. Nejspis mi divne funguje oxytocin

Vidis, ten zazitek z prvniho stupne, to muselo byt hrozny. Ja mela obrovske stesti na prvni zakladku, strasne pokrokovou na osmdesata leta, u spoluzaku se resila i ta dyslexie uz tenkrat a opravdu jsme tam zazili takovy lidsky pristup, v zadne dalsi skole uz to pak nebylo.

M je jeste hodne mlady a mozna zatim ani sam nevi, co vlastne potrebuje. Jestli mu ty vztahy budou spis ke prospechu nebo ne. Ja v jeho veku tapala hodne. Myslim, ze ten tlak spolecnosti a touha po normalite tam ovlivnila strasne moc toho, co se delo. Rikam, ze bych svou ctyricetiletou hlavu chtela na tom dvacetiletem tele, rozhodne bych se mene vsemu poddavala a zila vic podle sebe. Nekdo to tak zvlada od narozeni a nekdo potrebuje hodne hodne let, aby poznal, co vlastne chce a co je ovlivnene zvenku.