| Hanka, 8 let | •
 |
(31.5.2005 11:09:56)
S manželem jsme skoro deset let. Za posledních osm let mě snad ani jednou láskyplně neobjal a nezašeptal něco do ouška. Ve chvíli, kdy se mi snaží dát pusu - víc co bude následovat - je den povinností :). Přitom já bych se tak milovala, s láskou a polibky a třeba i bez toho závěrečného báječného konce. Jen cítit teplo z těch dvou dlaní, které mě drží. A třeba někdy i bez sexu. Z mého manžela se prostě stal dobrý kamarád, umíme si spolu výborně popovídat, vyjít do společnosti, když je mi hodně mizerně, tak i zapádluje a podá pomocnou ruku. Mezi našimi čtyřmi stěnami, ale panuje chlad. Jinak naši dcerku zbožňuje, na psa šišlá - na mě však ne. Neustále je unavený, podrážděný - chce svůj klid - jakmile však dojde na jeho koníčky - už je v tahu.
Už nemůžu dál, dítě máme s LMD a tudíž představa, že ho opustím (nemám ani kam jít) je shodná s představou zničit svoje dítě. Je nám těsně přes třicet a víc jak čtvrt roku jsme spolu nic neměli. Pohladil mě asi tak 2x a ten samí počet bude "pus při odchodu" - hádejte i o ty jsem si musela říct. Připadám si jak ve vězení a cítím jak ho začínám nenávidět.
|
| Bosorka2 | 
|
(31.5.2005 13:02:24)
Pro Hanku:
"Když je mi hodně mizerně, podá pomocnou ruku"
Z tohohle bych vycházela, i když slova "pomalu ho začínám nenávidět" svědčí spíš o tom, že už je skoro pozdě.
Nenávisti za to, že s ním ztrácíš mládí, že ti nedává, co potřebuješ, upírá ti naplnění přirozené potřeby být milována, že jsi kvůli tomu nervózní, máš nízké sebevědomí, nepřipadáš si už jako ženská, vidíš budoucnost kdy už ne černě, tedy šedě- takové nenávisti se hodně špatně zbavuje.
Já jsem byla v podobné situaci, řešila jsem to nevěrou, která mi dala sílu od partnera odejít (měla jsem kliku, že jsem neměla dítě).
Ano, je nás takových víc, je dokonce i víc ženských, se kterými muž nespí vůbec.
Jak já to vidím jsou následující možnosti řešení:
A, Najdeš si milence, pokud možno ženatého, který má šťastné manželství ale chybí mu sex a něžnosti - a svou potřebu si naplníš s ním. Pomůže to zvýšit sebevědomí, dodá ti to optimismus- na druhou stranu je opravdu hodně velké riziko:- že se to manžel dozví - nebo že se zamiluješ.
B, Budeš předstírat, že máš milence: vrátíš se rozradostněná z nějaké porady v práci, koupíš si pár nových hadříků, změníš účes, začneš chodit "na jógu", krom něžného denního stereotypu začneš dělat věci sama pro sebe.....Manžel na to může zareagovat větším zájmem - pocit že ženskou nemají jistou na některé mužské docela funguje- ale taky na to zareagovat nemusí vůbec.....
C, Napiješ se, nebo si jinak dodáš odvahu, uděláš scénu a na manžela budeš křičet jak ho nenávidíš za to, že tě zaživa pohřbil. Vyplašený z proměny klidné obětavé manželky se pak nechá odvléct do psychologické/manželské/...poradny.
Pro tohle jsou i varianty bez scény - pouhé posezení a promluva, napsání dopisu - ale většina chlapů nebere vážně- potřebují pravdu silný impulz pro to, aby začali něco měnit.
D, do té poradny půjdeš sama a se změnami toho, co ti vadí, začneš od sebe. Protože chyba je i v tobě, že jsi to nechala dojít tak daleko, že začínáš nenávidět. To prosím neber jako kritiku, ale jako hodnocení situace- udělala jsem to samé, takže tě za to rozhodně nemůžu odsuzovat:-).
Člověk by asi měl čas říct, co mu vadí, co chce a co ne, co se mu líbí- dřív, než mu to začne vadit OPRAVDU.
|
| Hanka, 8 let | •
|
(31.5.2005 14:15:15)
Ahoj Bosorko,
díky za tvá slova. Je příjemné a zároveň děsivé slyšet, že na tom takhle nejsem jenom já.
Můj příspěvek byl ale příliš krátký, aby se tam dalo popsat, vše, co jsme za ty léta s manželem prožili a jak moc jsem se snažila to všechno nějak změnit. Od inovací, přes rozmluvy, odmítání, masáže, vstřícnost - ale situace je spíš stále horší než lepší a na má slova, že takhle už žít dál nemůžu slyším vždy stejnou odpověĎ - ale já tě mám rád, já za to nemůžu že ti to neumím dát najevo. ALe já se ptám jakto, že to uměl. Je pravda, že jsem jeho rodiče neviděla se v životě vzájemně dotknout, tudíž on to necítí jako potřebu. To že by snad žárlil, to snad nepřipadá ani v úvahu. Můžu se vrátit v kolik chci (třeba v 6 ráno), můžu tam být s kým chci - jemu je to jedno. Jen se zeptá - jak ses měla? Milence nechci, to by se vše jen otočilo proti mně. Snad jen ta poradna. Obávám se ale, že aby to k něčemu bylo, museli bychom tam jít oba a on to jako problém necítí.
|
| Hanka, 8 let | •
|
(31.5.2005 14:17:10)
zkusím ještě tu hysterii - to jsem ještě nezkoušela a není mi to vlastní - tčřeba bude v šoku :)
|
| Radana1 | 
|
(31.5.2005 14:28:13)
Hanko, zažila jsem s manželem to samé. Nepomohlo nic, taky nežárlil (nebo to aspoň nedal najevo), nepomohly rozmluvy, hysterie ani poradna - tam sice šel, ale když slyšel, že je to i jeho problém, už tam nepřišel. On přece žádný problém neměl. Skončilo to milencem, tím, že jsem začala manžela naprosto nesnášet a nakonec rozchodem. Nevím, jak takový problém řešit, když ten druhý žádný problém nevidí. Milenec je řešení dokud se do něj nezamiluješ.
|
| Petruša | •
|
(31.5.2005 14:38:46)
A kdo by se nezamiloval, když má doma toto?
Hanko, jestli tvůj manžel je takhle chladný po deseti letech manželství - není to normální, najdi si cestičku a uteč. Tvé dítě bude určitě šťastnější, když ty budeš šťastná. Takhle žít nemůžeš, to nejde. Jak to skončí až, malá nebo malej dospěje a vy zůstanete sami? Uteč dokud to jde, dokud si mladá a plná energie. Tohle není život ale koncentrák.
|
|
|
|
| Bosorka2 |
|
(31.5.2005 15:03:10)
Pro Hanku:
Petrušo, říkat koncentrák tomu, že si Hanka může domů přijít kdy chce a mažel tvrdí, že ji má rád - to je trochu moc :-).
Podle mě hlavní problém je tam komunikace a to, že když on má menší potřebu dotyků (díky rodičům) tak to opravdu NECÍTÍ jAKO PROBLÉM.
Je to klasická situace ve stylu - mažel začne řešit stížnosti manželky až když vidí sepsanou žádost o rozvod. Nevím, jestli je to neochotou mužských cokoli řešit, jejich tupostí, nebo pověrou "žesnské pořád rblají" - a tudíž není třeba brát to vážně- nebo čím, ale je to poměrně časté. Stejně tak běžná je chyba ženské, že se to co jí vadí, snaží přecházet až do té doby, než jí to přeroste přes hlavu.
Hani, jestli to dobře chápu- oustit ho nechceš a eccos už jsi zkoušela a nepodařilo se ti situaci zlepšit.
Na tohle je asi opravdu jen ta poradna - kde mu někdo nezávislý řekne, že takhle by to mohl dotáhnout k rozvodu raz dva, on si to uvědomí a začne se snažit.
" ale já tě mám rád, já za to nemůžu že ti to neumím dát najevo" - Hani, jaký z toho máš dojem, když to říká? - myslí to vážně, nebo je to jen snaha o zachování současného stavu co nejdýl?
"Snad jen ta poradna. Obávám se ale, že aby to k něčemu bylo, museli bychom tam jít oba a on to jako problém necítí."
Proto právě ta hysterická scéna:-))) Aby to cítil jako problém- a aby ten problém měl on (tj. problém mám doma manželku, která rozbíjí skleničky a ječí :-)))- když bude mít pocit že jsi "nemocná" a tím, že tam půjde udělá něco pro tvé "uzdravení" tak to udělá spíš, než když bude mít pocit "jdu do poradny, aby mi řekli, že chyba je ve mě" :-)
Možná by nebylo špatné, abys tam šla napřed sama, s tím, že ty máš problém, který si tím řešíš - a časem mu říct, že k vyřešení svého problému potřebuješ i jeho. Těžko může nějak zdůvodnit, že ti nepomůže.
|
| Petruša | •
|
(31.5.2005 15:57:44)
Hanka šla do manželství s vírou, že bude milována, hlazena a mazlena, po deseti letech manželství ví, že nic takového nedostává. Může cokoliv, jen ne to po čem touží - lásku svého muže. Protože je vdaná, jiného nechce. Co je jí platné, že může přijít v kolik chce, když ji nikdo neobejme, když je smutná, nikdo jí neřekne, že jí má rád takou jaká je, že je prostě jeho?
Copak takhle se dá žít. Ona sama píše, že by chtěla odejít, ale nemůže - dítko LMD a nemá kam. Copak to není jako vězení, každodení trápení, když při každém pohledu očí, cítíš, že tě NIKDO nechce, že mu nestojíš za to, aby tě pohladil? A když tě pohladí, víš že chce sex? Tak jsem aspoň Hančin příspěvek pochopila já.
|
| Bosorka2 |
|
(1.6.2005 9:29:42)
Petrušo:
Spousta ženských si někoho vezme, nebo s někým pořídí dítě v důvěře, že je dotyčný má rád- a on je pak bije, psychicjky vydírá, i řeba "jen" bere jako služky - dělá jim ze života peklo na zemi. Život není pohádka "a žili šťastně až do smrti".
Tím nechci říct, že by Hanka měla být ráda za to co má a držet hubu a krok
- tím myslím, že mnohé dopadnou podstatně hůř než ona - a že změna situace, když by od dotyčného utekla - by taky mohla vést k mnohem horšímu, než má teď.
Vycházím z toho, že jí manžel říká, že rád jí má, jen to neumí dát najevo.
To znamená, že z jeho strany by mohla být ochota situaci změnit.
Manželství není jen láska a mazlení, ale podpora pro případ že člověk onemocní, ztratí práci, má problémy s dítětem (a to dítě taky potřebuje oba rodiče).....
Odchod od relativně normálního manžela, s malým dítětem, by mělo být řešení jen pro situaci, se kterou se člověk nedokáže smířit (což ten případ je), ale která změnit NEJDE.
A Hanka všechny možnosti ještě nevyčerpala.
|
| Anet2 | 
|
(1.6.2005 9:44:38)
Ahoj Bosorko,
..... a já myslela že to funguje tak že budou v lásce a štěstí žít až do smrti:-)
|
| Bosorka2 |
|
(2.6.2005 10:23:29)
Anet2:
V lásce, štěstí a bohatství :-) - a sexuálním souladu :-)))))
|
|
|
|
| Jarka 36 | •
|
(2.6.2005 21:51:44)
No já nevím, manželství opravdu není hlazení a líbání a žití šťastně až do smrti....Krásné slovíčka nejsou důležité, důležité jsou činy. Pokud jediné, co se dá Hančinému muži vytknout je, že ji neobejme a nepohladí, tak to snad není taková hrůza. Dá se o tom rozumně mluvit a časem se to zlepší. Muž projevuje svou lásku přes sex, protože to jinak neumí. Hanko, ty se chováš k muži tak, jak by jsi chtěla, aby se on choval k tobě???? Nebo jen čekáš, až on začne??? To se asi nedočkáš....Jarka
|
|
|
|
|
|
| Martina | •
|
(4.6.2005 15:02:59)
Hanko, připadám si, jako by jsi psala o mě. Jen s tím rozdílem, že já jsem vdaná 6 let. Nám problémy začaly před 4 lety. Ty stejné, jak je popisuješ i ty. Neobjal mě, nedokázal si se mnou popovídat, nežárlil, když chceš, jdi si kde chceš,... a další. Máme skoro 4-leté dítě a tak jsem si myslela, že se to změnilo kvůli němu. Ale ikdyž jsem se snažila a dělala všechno proto, aby to bylo zase jako dřív, dělala jsem to asi špatně. Přestali jsme spolu spát a teď už to je čím dál, tím horší...
Milence opravdu nehledej, mohla by jsi dopadnout ještě hůř, třeba jako já!
Tak, jak psala BOSORKA:
"Najdeš si milence, pokud možno ženatého, který má šťastné manželství ale chybí mu sex a něžnosti - a svou potřebu si naplníš s ním. Pomůže to zvýšit sebevědomí, dodá ti to optimismus- na druhou stranu je opravdu hodně velké riziko:- že se to manžel dozví - nebo že se zamiluješ."
Já si milence našla, ale on ve svém manželství šťastný nebyl a nakonec jsme se do sebe zamilovali a je to ted všechno v háji!
|
| Bea | •
|
(4.6.2005 19:49:12)
Martino a co je v háji? Vždyť píšeš, že s manželem už ten vztah za nic nestojí a milenec je taky nešťastný, tak se přece nabízí možnost začít znovu s někým jiným a žít možná spokojeně. Nebo si nejsi jistá tím, jestli by milenec byl ten pravý partner pro život? Někdy to už tak chodí, že se manželé rozejdou a začnou oba spokojenější život s někým jiným. Já znám takových lidí několik a dokonce říkají, že jsou rádi, že to tak dopadlo, že konečně žijí. Život máme přece jenom jeden a není nutné setrvat v nefungujícím vztahu za "každou cenu". Nebo je?
|
| Martina | •
|
(5.6.2005 10:43:44)
Beo, já si myslím, že by se ten druhý rozvedl a rozvedla bych se i já, ale zatím nemáme kde jít bydlet. Byt, kde žiju je psán na manžela a byt od milence je psán na manželku, ale respektive je jejich. Koupili si ho za společné peníze. Dost hloupá situace. Já bych musela odejít. Milenec to se svojí ženou probíral, jako, že kdyby se rozvedli, co by bylo dál? Ona říkala, že by šla pryč, ale chce peníze. A to docela dost! A na to, aby ji vyplatil, zase nemá a z půjčky má strach, platit něco několik let někomu, navíc se musí i něčím ručit a to taky nemá čím. My si spolu rozumíme, tak bych řekla, že je pro život. Já vím, že to bych asi naplno zjistila až jak bychom žili spolu a možná i tak by nám to nemuselo vyjít. Můj muž a jeho manželka něco tuší nebo ví, že se spolu scházíme, ale nějak to neřeší, asi nechtějí. Mají strach, že kdyby se zaptali, řekneme jim pravdu. Manžel mě trochu "vydírá". Říkal, že pokud se někdy rozejdeme, on už zůstane sám. Já bych to takhle nechtěla, zasloužíme si oba, abychom byli šťastní. Taky mi říkal, stejně jako Hance, že mě má rád, že mě miluje, ale nedává mi to najevo. Nechápu proč. Možná kdyby se trochu snažil, dát mi najevo, že ke mě ještě něco cítí, nezamilovala bych se jinde a byli bychom šťastní spolu. Máme spolu dítě, nevím, jak by to ono vzalo. Je na manželovi dost závislý. On ho má rád, ale někdy mi příjde, že je na něj i pěkně zlý. Nedokáže si s ním hrát, nejraději by ho vzal na kolo, kde by jen seděl a nemusel by se starat, že se dítě někde umaže nebo že něco chce. Moji rodiče vidí, že se taky trápím, ale asi nechtějí příjmout realitu, pořád mě přesvědčují, že to bude ok, jen vydržet. Ale jak dlouho mám ještě čekat? Přestali jsme spolu spát a ted, já už ani po tom netoužím, když mám někoho jiného, ale co on? Nemyslím si, že by měl nějakou milenku, ale on se mě ani nesnaží dotknout a už vůbec mi nedává najevo, že by se chtěl přitulit nebo se pomilovat. Jsem ráda, že to po mě už nechce, ale příjde mi to divné. Vždycky jsem žila v představě, že muži sex potřebují o moc víc, než ženy, ale asi jsem se mýlila.
|
| Bea | •
|
(5.6.2005 20:32:04)
Martino, máte to složité. Ale já bych řekla-postupovat s rozvahou a hlavně se nevzdávat lásky, bez ní člověk žít šťastně nemůže. A když ji nemá doma, najde si ji holt někde jinde. Máte čas, opravdový vztah vydrží všechny potíže, i to kdyby jste na sebe museli pár let čekat a šetřit si na byt. Byla by to taková zkouška.
|
| Martina | •
|
(5.6.2005 22:04:11)
Beo, díky za reakci. Pomohla mi. Jsem ráda, že mě někdo i pochopí a neodsuzuje. Je to složité, ale zatím se tím nějak prokousáváme. Snad to někdy skončí. My si už ted připadáme skoro jako manželé, denně si píšeme nebo voláme, když to jde, jsme spolu alespoň pár minut. Stačí mi, že ho alespoň vidím, že si spolu popovídáme, že mě obejme a hlavně, že vidím, že i on se snaží, bolí ho, že nejsme spolu. Dává mi tak nějak chuť do života. Ale nezbývá nám nic jiného, než čekat a věřit, že se to naše přání splní.
|
|
|
| Karel39 | •
|
(8.6.2005 9:29:41)
Martino,
Ty si myslíš, že manžel netuší, že se miluješ jinde? (že to na Tobě nepoznal?)
Nechce jen sex, chce milovat a být milován, tak možná proto se netulí.
K.
|
| Martina | •
|
(8.6.2005 11:21:17)
Karle, on to určitě ví, ale stejně proti tomu nic nedělá. Jen já nevím, jestli někoho má. Nedává mi najevo, že jo. Ale co si myslíš ty, jako muž. Vydržel bys doma bez sexu 3 měsíce? A to přitom nejsem škaredá, říká mi, že ho přitahuju, ale čím? Snad jen tím, že mu doma uklidím a navařím, jinak nevím...
Bosorko, díky za vysvětlení, teď už chápu...
Jsem ta Martina co píše, že muž se mnou nespí a když tak jednou za 3 měsíce a jsem i ta Martina co psala na MŽM.
Možná vypadám jako potvora, ale já se to opravdu snažila řešit. Nebylo mi vyhověno. Nešlo mi o sex, šlo o city o něhu o to cítit, že mě má rád. Nedal mi to najevo. Tvrdil, že mě miluje, ale přestala jsem tomu věřit. Když jsme spolu začínali, najevo to dával a ted už ne, ale já to potřebuji pořád vnímat. Nestačí mi, že mi to jen poví, chci to i cítit.
Možná ted už ne, zamilovala jsem se jinde a už mi hodně věci na manželovi vadí. Ale mám ho ráda, záleží mi na něm, chtěla bych, aby i on byl šťastný. Ale nevěřím, že by byl se mnou, když by věděl, že já s ním šťastná nejsem.
|
| Karel39 | •
|
(8.6.2005 14:41:20)
Martino tři měsíce?,
já ani celý týden a to už čtyřicítka klepe na dveře (:-))))
Když jsme čekali malou, tak sex byl tabu skoro rok. Vydržet se to dá, člověk si pomůže sám a věří, že to časem vrátí do "starých kolejí".
Proč nic nedělá? Tak schválně, co bys dělala na jeho pozici a hlavně co by sis myslela např. při milování, když by měl milenku?
K.
|
| Martina | •
|
(8.6.2005 15:03:04)
Karle,
jestli jsem to pochopila správně, myslel jsi tím, že on by se se mnou i miloval, ale když ví, že mám milence, tak nechce...?
Stručně řečeno - nebude ho strkat tam, kde už mi ho strká jiný???
Já bych se s ním asi nemilovala, kdybych mu přišla na nevěru, ted v takové situaci, v jaké jsem. Že jsem zamilovaná do jiného. Ale kdyby měl milenku a mě by na něm ještě hodně záleželo, milovala bych ho a nechtěla stratit, překousla bych to a snažila se mu dát najevo, třeba i sexem, že já jsem lepší... Já bych o něj bojvala a dala mu najevo, že ho miluji. Ale to on neudělal... a teď je už pozdě.
|
| Karel39 | •
|
(8.6.2005 15:40:18)
Martino,
"nebude ho strkat tam, kde už mi ho strká jiný" tak tohle mě nenapadlo. Nejsi jeho první a ani on Tvůj, ne?
Bojovat o někoho, který je zamilovaný do jiného (nový, úžasný, neokoukaný, setkání jsou krátká, a "nepravidelná") se dá v raních měsících zamilovanosti dost těžko. Po čase nastává ve vztahu takový "stereotyp" - kolotoč.
S milencem se miluješ s chutí, ale s manželem už ne, a to je znát. Takže ho může napadnout, že mu jen tak podržíš, aby se neřeklo. Takový milování stojí za prd, to radši nic, než tohle.
K.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Martina Bonucci martinabonucci |
|
(1.6.2023 15:18:45)
Dobrý den! Jsem Martina Bonucci a toto je můj příběh. Po 3 letech rozpadlého manželství mě manžel opustil se třemi dětmi a můj život byl zničen. Chtěl jsem to všechno ukončit, málem jsem spáchal sebevraždu, protože jsem byl tak depresivní. Celou tu dobu jsem byl tak emocionálně depresivní a život mi připadal bezvýznamný. V osudný den jsem při brouzdání po internetu narazil na několik svědectví o doktoru Udamovi. Někteří lidé svědčili, že to přivedlo jejich Ex zpět, někteří svědčili, že to obnovuje dělohu a léčí nemoci pomocí jeho bylin. Víc mě zajímalo usmíření s manželem, které Dr. Udama umožnil za 3 dny. Nyní je můj manžel zpět a od té doby žijeme šťastně. Děkuji. Zde zanechám váš kontakt na všechny. E-mail: udamaada@yahoo.com Volejte / Whatsapp: +27 65 897 8226
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)