Není otec jako otec

Souhlasím s tím, že i když jsou manželé rozvedeni, tak dítě bude mít vždy svého (podotýkám biologického) otce. Ovšem není otec jako otec. Najít takového partnera, který se bude i po rozvodu věnovat ve svěřeném čase případně dle domluvy i mimo něj dítěti, předá mu něco ze sebe a dítě, tak jak bylo v některých příspěvcích uvedeno si to v dospělosti přebere, že s tátou je fajn, protože jezdili na hory, nějak se jim věnoval příp. dal i nějaký ten finanční příspěvek, tak potom nemusí mít žádná matka obavy o své dítě a v tomto případě je slovo OTEC na místě. V mém případě nepovažuji otce svého dítěte za OTCE. Nedělám mu problémy, mívá dceru 2x měsíčně na víkendy, týden přes léto atd., jinak řečeno přesně tak jak určil soud. Mimo toto období nemá o ni zájem. Dcera se mi od něj vrací špinavá, podřená, unavená, teď je léto, tak i se spálenými zády, protože jak ji bylo řečeno - jezdí se mnou k moři, tak je přeci odolná. Má přítelkyni, která má 3 děti ve věku - 16,11 a 6 let. Dcera, když tam příjde, tak spí s vlastním otcem na gauči nebo s některým dítětem v posteli. Teď čekají spolu 4 dítě a já v jediné v co věřím je, že konečně přestane mít o svou dceru úplný zájem. Dcera říká mému příteli již 2 roky TATI. V rámci svých možností se ji oba věnujeme, všichni jsme sportovně naladěni, takže nesedíme doma. Dcera nechce ke svému vlastnímu otci chodit, ale rozhodnutí soudu je rozhodnutí soudu. Takže babo raď - Otec si splní povinné návštěvy své dcery, tím pádem se o ní jakoby stará, má o ni zájem. Dcera tam nechce chodit a já s přítelem s tím máme zbytečné problémy. Nedá se ve zkratce obsáhnout vše. Taky nevím jak dál a nějak to plácáme.