Re: Nic není černobílé

já dítě mám a taky některé děti velice těžce snáším. resp. velice těžce snáším některé rodiče, kteří si pod pojmem liberální výchova představují to, že jejich spratek smí beztrestně cokoli. těžce snáším vybavující se matinky, zatímco jejich holátka opodál cosi demolují, překážejí nebo otravují kolemjdoucí. na druhou stranu taky těžce snáším takové ty matky sekýrnice a komandýry, co neustále všude pokřikují po dětech nechoď nesmíš co to děláš, buď ticho
člověk musí zvážit, jaké má dítě a jestli zamýšlená akce bude zvládnutelná a snesitelná pro dítě, pro rodiče i pro jejich okolí. včera jsme byli na koncertě, i s malou. sedět samzřejmě nevydržela, tak jsme ťapali podél publika. Obtěžovali jsme ty, kteří přes nás neviděli na podium, ale myslím, že snesitelně. Kdyby začala hlasitě povídat nebo brečet, šly bychom pryč, protože by mi to už bylo blbé s ohledem na ostatní, kteří nepřišli poslouchat nás, ale koncert. V restauraci bych ji třeba povídat nechala, ale brečet taky ne. Už jen proto, že ani já bych z toho nic neměla.
je to asi o individuálních hranicích, stejně jako někomu přijde netaktní telefonovat ve společnosti a druhému to nevadí